Občas je dobré se podívat na svoje jednání naprosto objektivně. Finanční experti mají jednoduchý trik, jak poznat, že nám na něčem opravdu záleží. Stačí jen ověřit, kolik "tomu" věnujeme času a svých peněz.:). I když se naprosto oprostím od rozměru "úsilí", tak i v tomhle měřítku mi můj pobíhací koníček vyrůstá do velikosti obrovského zvířete. Zajimalo by mě, jak je to u vás? Většinou to opravdu funguje jako jednoduchý test. Ve finále máme opravdu nejradši to, čemu věnujeme nejvíc času a peněz:)... [Pozor nebezpečné je, že to platí i na lidské vztahy:)]
Mnohokrát jsem si povzdechnul (někdy radostně, někdy maličko vyděšeně), že mi příjde, že žiju ve filmovém příběhu:). Nedávno jsem se smál, když mi Pavel (VS) vyprávěl jednu příhodu (tuším z nějakého bikerského filmu), kdy jeden cyklista říká druhému v mírném kopci.. "Klídek, tady za zatáčkou na nás čeká "Jerry" a ten nám to pomůže roztáhnout"... K překvapení toho druhého cyklisty se za zatáčkou na ně vyřítilo ohromné psisko a oni začali zoufale spurtovat... Jakmile ujeli do bezpečné vzdálenosti, tak ten první povídá, "Vidíš, říkal jsem ti to.. Jerry ten mi to vždycky pomůže parádně roztáhnout.." :)...
V minulém týdnu jsem ve středu běžel do práce, hlavu plnou starostí, co teď, co potom, .. nestíhám, zoufale plánuji, jak naběhat týdně alespoň 100 převážně hladových km..:)... Běžím pomalu, ale na začátku údolí mě předběhne sympatická běžkyně, tak zrychlím a začnu si s ní povídat -- ona tak nějak průběžně zrychluje, asi se mě chtěla už zbavit:).. a tak proti všem počátečním předpokladům dobíhám do práce v novém lednovém rekordu.. a říkám si jak mi to "Jerry" pěkně roztáhnul.. :). Neměl jsem na to ani pomyslet!!!
V pátek totiž s "rozbitou" a bolavou pusou běžím do práce. Fakt to bolí.. a tak ťapu pomalu a opatrně.. na hranici 7 minut/km.. vím, vím.. ostuda:).. ale říkám si a chválím se, jak jsem "statečnej":). Na začátku Prokopáku (skoro ve stejných místech jako ve středu) se za mnou rozběhl nebezpečně vypadající rotvailer... Zrychluju, on taky, a i přes svoji hluchotu slyším, jak za mnou cinká jeho řetízek u krku.. držím neskutečný tempo, probíhám údolím jistě v novém rekordu, nicméně pořád slyším pořád to cinkání.. po dvou km se opatrně se ohlížím (celý zbrocený), pes nikde... To cinkaly moje kliče v batohu!!! Uff:).. Ovšem "Jerry" mi to tentokráte fakt dobře rozběhnul.. navzdory bolesti a velmi pomalému startu, dobíhám do práce asi o 3 minuty dřív, než je tak poklidný "průměr"... Že by na tom "roztahování" něco přeci jen bylo??:)
Jinak -- myslím, že se řada mých kolegů nějak naučila s mojí pobíhací "úchylkou" nejen žít, ale jí i pragmaticky využívat. Například kolegové v Košicích naplánovali workshop před Košickým maratonem, aby mě nalákali..[Teď ještě abych to byl po l'Chappe beledonne shopen to uběhnout:)].. Jiná skupina mě "donutila" souhlasit s prací v Tbilisi, protože mi slíbili, že tam budu moci běhat v zajímavých končinách:)...
Zkrátka... někdo láká stařičké profesory na fotografie mladých studentek.. někdo na běžecké profily přilehlých trailů.. Ať si kdo chce říká co chce... Ty lákavé křivky... ty nás nakonec dostanou. I když budeme tvrdit, že to děláme ... z jakýchkoliv jiných důvodů:)
Všemu zdar! Ultra zvlášť a chvála těm, kteří chápou naše úlety!
12:)
čtvrtek 29. ledna 2015
pátek 23. ledna 2015
Každý den aspoň malý Kaizen:)...
Každý týden mě něčím překvapí. Použiju slova Pavla VS ("...kde se to jen zastaví??") ke komentování nejen mého každodenního úsilí, ale i skoro každodenních úletů... Minulý týden byl ve znamení setkání s titány.. V pondělí s ultraškorpilem a v pátek se Samem S. Ačkoliv jsou hodně odlišní, moje úlety jsou v podobné kategorii. V pondělí, s Milošem jsme se setkali v Panerii v Jidřišské. Měl jsem z toho trochu trauma, protože zatím jsem tam vždy rozbil talířek nebo skleničku.:)... Tradičně jsme se podělili o moje běžecké plány:), Miloš tak nějak velmi laskavě zhodnotil moje nové "trenýrkové" plány a stravovací návyky... Byl jsem tak potěšený, že jsem na odchodu rozbil nejen skleničku, ale i talířek(!)... asi mi tam zakážou chodit..:)
Se Samem jsem pro jistotu nejprve dorazil na schůzku o týden dřiv... Píšu mu SMS, kdepak jsi? Sam lakonicky odpovídá, že je v práci, protože se sejdem až za týden..:)... Plně oceňuje moji skvělou přípravu "proběhnout" si trasu raději nanečisto dopředu:)...Lama zůstane lamou, ovšem v nestřežené chvíli mě Sam následně dostal.. Konec srpna je tím pádem ve znamení naší společné akce, Echappée Belle... Panebože musím si dávat větší pozor!!
Zajímavé bylo, že statisticky nejdepresivnější den byl údajně v pondělí.. Taky mi She Today (Ona Dnes) v ten oznámila v týdenním horoskopu jen samé šílenosti. Prý doma i v práci neskutečné šoky, uprostřed týdne zdravotní problémy.. že bych se měl (dle horoskopu) zamyslet, co dělám špatně:)... Odhodlání stále na stupnici 12, i když ... znáte to.. odklízite problémy lopatou, ale oni je přivážejí nákladníma autama:)... Ve čtvrtek mi moje paní doktorka (parodentoložka) v rámci záchrany mých dásní a zubů cíleně ubližovala. Její rady, abych si na dva dny zalezl doma a s pomocí růžových prášků tiše trpěl.. se naštěstí minula učinkem, ale večerní běžecké venčení a následná noc byly skutečné hardcore:), ovšem .. ovšem říkám si.. seš hrdý Budžes.. nebereš to, tak to neber! Zatím se to dá snášet.. Ranní běh do práce mě přesvědčil o známém přisloví.. "co tě nezabije, to tě posílí"...:)
Zatímco se raduju, jak jsem na šílený horoskop vyzrál... Tak mi v mezičase odešel počitač!!! :) ... Ale během pár hodin -- díky svým neustálým zálohám, 300GB na dropboxu, 8TB na synology -- zase funguju. Nejen to, v podstatě využívám kolapsu pro sebe a místo oběda jdu na rychlé fitko...
Koukal jsem na startovní listinu Rondy. Samí zkušení borci a já.. OMG!!!... Zoufalé ženy prý dělají zoufalé věci, odhodlané lamy? Ještě odhodlanější:)... Abych byl připraven, až se Ronda zeptá: "Tak co Honzo, připravoval jsi se pečlivě?"... Až zítra budu zase (tentokrát s bolavou hubou) kroužit řadu hodin po údolí.. tak si budu chystat odpověď.. "Ano.. a dal jsem do toho skoro naprosté maximum.. a navíc s láskou:)"
Takže navzdory horoskopům, proti všemu a všem... Držím...:)
Všemu zdar, ultra v nás... zvlášť!!
12:)
PS. Aby těch šoků nebylo málo, v rámci "update" mého profilu na linkedin mi při profesionální pomoci:) software poslal masivní spam všem mým kontaktům..Takže jsem kamarádům a známým vysvětloval, že se sice s nimi moc rád spojím, ovšem, že chyba vznikla kvůli vadné elektronce E13 ze závodu Katoda Olomouc... chyba, která se stává.. maximálně jednou za deset let!:)
PPS. Bojuju za lepší horoskopy!!:)
Se Samem jsem pro jistotu nejprve dorazil na schůzku o týden dřiv... Píšu mu SMS, kdepak jsi? Sam lakonicky odpovídá, že je v práci, protože se sejdem až za týden..:)... Plně oceňuje moji skvělou přípravu "proběhnout" si trasu raději nanečisto dopředu:)...Lama zůstane lamou, ovšem v nestřežené chvíli mě Sam následně dostal.. Konec srpna je tím pádem ve znamení naší společné akce, Echappée Belle... Panebože musím si dávat větší pozor!!
Zajímavé bylo, že statisticky nejdepresivnější den byl údajně v pondělí.. Taky mi She Today (Ona Dnes) v ten oznámila v týdenním horoskopu jen samé šílenosti. Prý doma i v práci neskutečné šoky, uprostřed týdne zdravotní problémy.. že bych se měl (dle horoskopu) zamyslet, co dělám špatně:)... Odhodlání stále na stupnici 12, i když ... znáte to.. odklízite problémy lopatou, ale oni je přivážejí nákladníma autama:)... Ve čtvrtek mi moje paní doktorka (parodentoložka) v rámci záchrany mých dásní a zubů cíleně ubližovala. Její rady, abych si na dva dny zalezl doma a s pomocí růžových prášků tiše trpěl.. se naštěstí minula učinkem, ale večerní běžecké venčení a následná noc byly skutečné hardcore:), ovšem .. ovšem říkám si.. seš hrdý Budžes.. nebereš to, tak to neber! Zatím se to dá snášet.. Ranní běh do práce mě přesvědčil o známém přisloví.. "co tě nezabije, to tě posílí"...:)Zatímco se raduju, jak jsem na šílený horoskop vyzrál... Tak mi v mezičase odešel počitač!!! :) ... Ale během pár hodin -- díky svým neustálým zálohám, 300GB na dropboxu, 8TB na synology -- zase funguju. Nejen to, v podstatě využívám kolapsu pro sebe a místo oběda jdu na rychlé fitko...
Koukal jsem na startovní listinu Rondy. Samí zkušení borci a já.. OMG!!!... Zoufalé ženy prý dělají zoufalé věci, odhodlané lamy? Ještě odhodlanější:)... Abych byl připraven, až se Ronda zeptá: "Tak co Honzo, připravoval jsi se pečlivě?"... Až zítra budu zase (tentokrát s bolavou hubou) kroužit řadu hodin po údolí.. tak si budu chystat odpověď.. "Ano.. a dal jsem do toho skoro naprosté maximum.. a navíc s láskou:)"
Takže navzdory horoskopům, proti všemu a všem... Držím...:)
Všemu zdar, ultra v nás... zvlášť!!
12:)
PS. Aby těch šoků nebylo málo, v rámci "update" mého profilu na linkedin mi při profesionální pomoci:) software poslal masivní spam všem mým kontaktům..Takže jsem kamarádům a známým vysvětloval, že se sice s nimi moc rád spojím, ovšem, že chyba vznikla kvůli vadné elektronce E13 ze závodu Katoda Olomouc... chyba, která se stává.. maximálně jednou za deset let!:)
PPS. Bojuju za lepší horoskopy!!:)
pátek 16. ledna 2015
PnR .. aneb .. Pravidelná dávka emocí:)
Vidím to jako by to bylo včera... jedna sousedka, která mě pravidelně vídá, jak (ať už sám nebo s Deri) poskajuji ve svém komickém oblečení směrem k parku .. tak ta se mě na konci loňského roku otevřeně zeptala.. "Jak běháte po parku už dlouho.. to už běháte i třeba 4 km???" ... Povídám jo jo, někdy je to i o maličko víc:).. Aha, tak to jste dobrej! :)
Samozřejmě chvála potěší, ale ze 4 km se zase nedá žít celou sezónu:) a tak jsem pilně přemýšlel, čím bych se tak asi letos zocelil a začal jsem praktikovat "skvělý" postup, Taková pravidelná dávka emocí, aneb jak si každý týden na své dlouhé pěkně hrábnout:).. [už jsem v téhle souvislosti slyšel, že mi hráblo už dávno:)]
Na ranní sobotní dlouhou (4-5 hodin) vybíhám naprosto s prázdným žaludkem, hladovej jako vlk:).. k piti jen vodu s trochou štávy (abych zahnal pachut v bidonu) :).. Běhám různě spíš necestou než cestou po údolí, nejdřív to bylo něco kolem 36 km, tento týden jsem "na hlad" a v limitu (co mám na dlouhou) uběhl už skoro 40km. Zážitky jsou neskutečný. Občas se zamyslím a když si uvědomím, kde jsem, tak se objevím v jiném místě a čase.. Takhle běžím údolím a najednou jsem nahoře u Holyně, kousek od dálnice.. Co na to říci?
Myslím na svoje touhy, a sny, ať už jsou bláznivé nebo ne.. Ostatně pro bláznivé sny je potřeba dělat i bláznivé věci, aspoň já v tenhle postup věřím... Minulou sobotu jsem to na "Ctiradovi" zařval do světa.. Pojmenoval to svoje usilí.. Proč ne, přiznat si proč taky tolik blbnu:)..
Vidím se, jak tam poskakuji se vztyčenýma rukama na hraně kopce .. proti mně panoráma Prahy.. zničeho nic se objevil pár turistů.. Kašlu na jejich udivený pohledy.. Poskakuju šílenej, nadšenej, možná i slzy v očích a volám .. Rondáááááá!! Aby se mi to všechno lépe a radostněji snášelo. Je potřeba se připravit na zatím nepoznané zakoutí tělesné únavy a získat co nejsilnější motivaci, která mi snad pomůže všechno překonat...
Pracuju na tom ze všech sil. Jak to dopadne, je ve hvězdách.. Ale já musim vědet, že jsem do toho dal co jsem mohl.. je potřeba bojovat.
Všemu zdar! Ultra a našim snům.. zvlášť! Ať žije Ronda del Cims... Tak a je to venku..
12:)
Samozřejmě chvála potěší, ale ze 4 km se zase nedá žít celou sezónu:) a tak jsem pilně přemýšlel, čím bych se tak asi letos zocelil a začal jsem praktikovat "skvělý" postup, Taková pravidelná dávka emocí, aneb jak si každý týden na své dlouhé pěkně hrábnout:).. [už jsem v téhle souvislosti slyšel, že mi hráblo už dávno:)]
Na ranní sobotní dlouhou (4-5 hodin) vybíhám naprosto s prázdným žaludkem, hladovej jako vlk:).. k piti jen vodu s trochou štávy (abych zahnal pachut v bidonu) :).. Běhám různě spíš necestou než cestou po údolí, nejdřív to bylo něco kolem 36 km, tento týden jsem "na hlad" a v limitu (co mám na dlouhou) uběhl už skoro 40km. Zážitky jsou neskutečný. Občas se zamyslím a když si uvědomím, kde jsem, tak se objevím v jiném místě a čase.. Takhle běžím údolím a najednou jsem nahoře u Holyně, kousek od dálnice.. Co na to říci?Myslím na svoje touhy, a sny, ať už jsou bláznivé nebo ne.. Ostatně pro bláznivé sny je potřeba dělat i bláznivé věci, aspoň já v tenhle postup věřím... Minulou sobotu jsem to na "Ctiradovi" zařval do světa.. Pojmenoval to svoje usilí.. Proč ne, přiznat si proč taky tolik blbnu:)..Vidím se, jak tam poskakuji se vztyčenýma rukama na hraně kopce .. proti mně panoráma Prahy.. zničeho nic se objevil pár turistů.. Kašlu na jejich udivený pohledy.. Poskakuju šílenej, nadšenej, možná i slzy v očích a volám .. Rondáááááá!! Aby se mi to všechno lépe a radostněji snášelo. Je potřeba se připravit na zatím nepoznané zakoutí tělesné únavy a získat co nejsilnější motivaci, která mi snad pomůže všechno překonat...
Pracuju na tom ze všech sil. Jak to dopadne, je ve hvězdách.. Ale já musim vědet, že jsem do toho dal co jsem mohl.. je potřeba bojovat.
Všemu zdar! Ultra a našim snům.. zvlášť! Ať žije Ronda del Cims... Tak a je to venku..
12:)
čtvrtek 8. ledna 2015
Když chceš, tak musíš... ale pro jistotu..:)
Asi bych si měl nechat vytesat do kamene svoji památnou větu, že i tento týden (jako každý) byl ve znamení bojů. Stejně tak jako moje nejmilejší se mi už otevřeně směje, když se omlouvám a říkám.. "Víš, tenhle týden je šílený.. opravdu nestíhám, nějak se toho nakupilo moc. Ale příští týden.. příští týden už to bude úplně v pohodě! Už to mám pod kontrolou!"..:)
Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, pusu od ucha k uchu neopomene dodat, že je to moje "mantra", kterou posledních 25let se mnou slýchá celkem permanentně. Důležité je, pokud tomu věřím já..:)
Ta její poznámka mě dostala zpět do reality. Samozřejmě, "v něco věřit" je mi blízké -- i kdyby to na první i druhý pohled vypadalo jako úplná pitomost a nesmysl... Věřím tomu!! Snažím se postupně se dostat na větší a náročnější pobíhání, pomalu naběhat potřebné km, posilovat, ještě zhubnout..
Dneska jsem byl u svoji obvodní lékařky, získat potvrzení, že můžu běhat v lesích a po horách dokud nepadnu nebo (lépe) dokud se nedostanu do cíle.. Tradičně mi odebrala krev, natočila EKG, změřila tlak a puls. Povídá.. 44 tepů, to jsou ti vytrvalci? Povídám.. Vím vím, měl bych mít lepší hodnoty, ale tepy mám tak vysoko, protože jsem rozrušený z ordinace a z vašeho bílého pláště:).. Evidentně jsem ji potěšil a rozesmál. Prý jak se "donutím" v tohle počasí pravidelně běhat?
Na takové otázky se hůře odpovídá.. Jasně někdy se opravdu nechce, ale většinou je to tak, že z plánovaného běhu může sejít, nebo se zkrátí, kvůli "nestíhání" nebo nějaké povinnosti, která se nečekaně objevila. V tu chvíli nastupuje moje nejsilnější zbraň.. Mantra "Když chceš, tak musíš.." (nebo že by to bylo obráceně?:) .. Sice to svoje běhání a fitko matlám všelijak, ale s láskou.:).. O víkendu se mi podařilo vyběhnout na zledovatělé cesty v údolí na víc jak 4.5h a občasné turisty jsem rozesmával svými krasobruslařskými figurami.. Jenže v týdnu jsem sotva schrastil jeden běh za den, v úterý jsem musel zrušit dvojsměrku a urychleně se přesunout domů.
Proto ve středu jsem změnil strategii aby byla v souladu s moji mantrou. Asi jsem i věřil, že zpáteční cestu ubráním:), ale.. stejně jako cimrmanologové pro jistotu zamykají hlavní vchod, aby jim neutekli diváci:), tak i já jsem si pro jistotu nevzal bundu a kalhoty na cestu domů:). Jjo, to bylo moudré rozhodnutí, protože jinak nevím, nevím.. Asi by mě okolnosti donutily se přesunout zrychleně domů MHD, bez možnosti epického návratu:).
Co k tomu dodat? Dcera mě nedávno viděla na začátku společného běhu, jak se smekám a "opatrně poskakuji", než se rozhýbu a zahřeji... že prý vypadám úplně jako Jar Jar Binks. Ovšem co na tom.. důležité je, že na
konci každého běhu, když vykouknu z údolí.. cítím neskutečnou sílu a připadám si minimálně jako Obi Wan Kenobi!:)
Naším bojům a úsilí.. ZDAR!
May the force be with us!
12:)
Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, pusu od ucha k uchu neopomene dodat, že je to moje "mantra", kterou posledních 25let se mnou slýchá celkem permanentně. Důležité je, pokud tomu věřím já..:)
Ta její poznámka mě dostala zpět do reality. Samozřejmě, "v něco věřit" je mi blízké -- i kdyby to na první i druhý pohled vypadalo jako úplná pitomost a nesmysl... Věřím tomu!! Snažím se postupně se dostat na větší a náročnější pobíhání, pomalu naběhat potřebné km, posilovat, ještě zhubnout..
Dneska jsem byl u svoji obvodní lékařky, získat potvrzení, že můžu běhat v lesích a po horách dokud nepadnu nebo (lépe) dokud se nedostanu do cíle.. Tradičně mi odebrala krev, natočila EKG, změřila tlak a puls. Povídá.. 44 tepů, to jsou ti vytrvalci? Povídám.. Vím vím, měl bych mít lepší hodnoty, ale tepy mám tak vysoko, protože jsem rozrušený z ordinace a z vašeho bílého pláště:).. Evidentně jsem ji potěšil a rozesmál. Prý jak se "donutím" v tohle počasí pravidelně běhat?
Na takové otázky se hůře odpovídá.. Jasně někdy se opravdu nechce, ale většinou je to tak, že z plánovaného běhu může sejít, nebo se zkrátí, kvůli "nestíhání" nebo nějaké povinnosti, která se nečekaně objevila. V tu chvíli nastupuje moje nejsilnější zbraň.. Mantra "Když chceš, tak musíš.." (nebo že by to bylo obráceně?:) .. Sice to svoje běhání a fitko matlám všelijak, ale s láskou.:).. O víkendu se mi podařilo vyběhnout na zledovatělé cesty v údolí na víc jak 4.5h a občasné turisty jsem rozesmával svými krasobruslařskými figurami.. Jenže v týdnu jsem sotva schrastil jeden běh za den, v úterý jsem musel zrušit dvojsměrku a urychleně se přesunout domů.
Proto ve středu jsem změnil strategii aby byla v souladu s moji mantrou. Asi jsem i věřil, že zpáteční cestu ubráním:), ale.. stejně jako cimrmanologové pro jistotu zamykají hlavní vchod, aby jim neutekli diváci:), tak i já jsem si pro jistotu nevzal bundu a kalhoty na cestu domů:). Jjo, to bylo moudré rozhodnutí, protože jinak nevím, nevím.. Asi by mě okolnosti donutily se přesunout zrychleně domů MHD, bez možnosti epického návratu:).Co k tomu dodat? Dcera mě nedávno viděla na začátku společného běhu, jak se smekám a "opatrně poskakuji", než se rozhýbu a zahřeji... že prý vypadám úplně jako Jar Jar Binks. Ovšem co na tom.. důležité je, že na
konci každého běhu, když vykouknu z údolí.. cítím neskutečnou sílu a připadám si minimálně jako Obi Wan Kenobi!:)
Naším bojům a úsilí.. ZDAR!
May the force be with us!
12:)
pátek 2. ledna 2015
Místo přecevzetí ... aneb už jen sama pozitiva a sociální jistoty..:)
Slyšel jsem to od mnoha moudrých lidí, že novoroční přecevzetí jsou k ničemu. Často přinášejí negativní energii, vyjadřují naší nespokojenost, ať už s naším tělem, zvyky, dovednostmi.. nebo zosobňují jen plané sliby, které navíc přinášejí jen frustraci...
Proto jsem se skoro vždycky snažil to dělat trochu jinak:)... když něco chci změnit, tak to raději začnu dělat "s láskou k předchozímu stavu":) a co nejdřív.. Nechci čekat na změnu kalendáře nebo nějaké životní předěly, že?
Možná právě proto jsem začal na podzim chodit do fitka, ze začátku to bylo sice hodně toporné (už je to výrazně lepší), teď jsem si dokonce "dobudoval" ve své klubovně i příruční cvičící koutek, včetně sady kettbell nářadí... Postupně jsem začal měnit i stravovací režim... Snažím se..:)
Je to proto, že přeci jen.. tělo staříka je zesláblé a zdeformované kombinací kancelářské práce a mého (do jistě míry stereotypního) pobíhání.. Evidentně potřebuju nové vzpruhy nebo možná i drobnější "šoky":), abych mohl zase další rok(y) běhat -- možná o kousek dál, trochu lépe nebo abych se moc nezhoršil:).
Navzdory mé velmi "komunikativní" povaze:) se snažím o svém úsilí moc nemluvit [je to těžký, typově jsem slepičí prdelka, anglicky blogger:)], ale alespoň tady si o to napsat musím... Dokonce, svoje odběhnutí do fitka skrývám do poledni pauzy v práci.. Co byste tomu řekli? :)
Možná se stydím za to svoje patetické úsilí, možná se těším stejně, jak Michal Tučný, který tajně cvičil roky a čekal, že "za chvíli už to na něm bude znát":)...
Prostě velkou část podzimu jsem se připravoval na postupnou změnu, která se začínat realizovat v těchto dnech. Začal mi nový běžecký rok, ve kterém jsem si přesně určil svoje závody, priority a i postup, jak toho dosáhnout. V ledasčem se vracím kousek zpátky, zejména se vracím ke svému excelovskemu zapisování mého úsilí, protože všechny ty tabulky na netu berou zbytečný čas, někdy jsou nedostupné a většinou sledují moje úsilí hůř než trochu promyšlený excel (zde je odkaz na tabulku, co jsme před lety vytvořili s Ďurim, používám trochu modifikovanou verzi).
Snažím se držet svého schématu -- dobrý je každý naběhaný km, ještě lepší je víc naběhaných km:), ale dlouhé víkendové turistické výběhy budou doufám kotvou jakýchkoliv mých běžeckých plánů... Udělal jsem proto maximum.
--- malá odbočka, pro ty, kteří neslyšeli/nečetli milé povídky od Miroslava Horníčka ---
Jeho maličko sexistický příběh s ponaučením. MH byl pověstný svojí nešikovností. Vysvětloval, že hned po svatbě šel umývat nádobí, jídelní servis, který dostali darem. Manželka jej z vedlejší místnosti sledovala. Za pár okamžiků slyšela rámus rozbitého nádobí. Co to bylo? To nic miláčku, jen mi upadl talíř.. Za chvíli rozbil podšálek a než stačil rozbít hrníček, byl svoji ženou navždy vykázán z kuchyně..:)
-----------------konec odbočky -----------------
V tomto duchu jsem udělal naprosté maximum. Proti jiným rokům jsem na Nový rok pilně pracoval, šel jsem běhat jen s Deri a běželi jsme (nakonec krátkých, ale symbolických 12.12), stejně krátce jako dneska. Pochopitelně se na mně absence km a pobíhání podepsala natolik, že moje nejmilejší manželka jasné slunéčko otevřeně prohlásila, že zítra a každou sobotu musím jít běhat aspoň na 40-50km, aby se se mnou dalo vydržet a že ať se dřív domů nevracím, dokud nebudu mít "vyběhaný" mozek..:)... [TAK SE TO DĚLÁ!!:)]
Ještě jedné věci se chci stále pevně držet. Svojí mantry -- Chválit, chválit, chválit! :)... Má to neskutečný efekt. Vidím to všude... Běžím z údolí, po mírném kopečku lesní cestou sbíhám s Deri, proti mně jde stařenka s holí. Ptá se "Vyjdu to, není to nějaké obtížné?" .. Povídám, žádný strachy.. Vy? Vy jste ještě děsná čiperka! A babi dala hůl za záda a téměř vyběhla ten kopeček!:)
Takže se radši hned pochválím sám.. "Honzo, seš dobrej! .. fakt to máš skvěle promyšlený:)... a zítra .. to bude fajn!.. a ty naplánované šílenosti? .. To zvládneš!
Všemu zdar, našemu úsilí.. zvlášť!
12:)
Proto jsem se skoro vždycky snažil to dělat trochu jinak:)... když něco chci změnit, tak to raději začnu dělat "s láskou k předchozímu stavu":) a co nejdřív.. Nechci čekat na změnu kalendáře nebo nějaké životní předěly, že?
Možná právě proto jsem začal na podzim chodit do fitka, ze začátku to bylo sice hodně toporné (už je to výrazně lepší), teď jsem si dokonce "dobudoval" ve své klubovně i příruční cvičící koutek, včetně sady kettbell nářadí... Postupně jsem začal měnit i stravovací režim... Snažím se..:)
Je to proto, že přeci jen.. tělo staříka je zesláblé a zdeformované kombinací kancelářské práce a mého (do jistě míry stereotypního) pobíhání.. Evidentně potřebuju nové vzpruhy nebo možná i drobnější "šoky":), abych mohl zase další rok(y) běhat -- možná o kousek dál, trochu lépe nebo abych se moc nezhoršil:).
Navzdory mé velmi "komunikativní" povaze:) se snažím o svém úsilí moc nemluvit [je to těžký, typově jsem slepičí prdelka, anglicky blogger:)], ale alespoň tady si o to napsat musím... Dokonce, svoje odběhnutí do fitka skrývám do poledni pauzy v práci.. Co byste tomu řekli? :)
Možná se stydím za to svoje patetické úsilí, možná se těším stejně, jak Michal Tučný, který tajně cvičil roky a čekal, že "za chvíli už to na něm bude znát":)...
Prostě velkou část podzimu jsem se připravoval na postupnou změnu, která se začínat realizovat v těchto dnech. Začal mi nový běžecký rok, ve kterém jsem si přesně určil svoje závody, priority a i postup, jak toho dosáhnout. V ledasčem se vracím kousek zpátky, zejména se vracím ke svému excelovskemu zapisování mého úsilí, protože všechny ty tabulky na netu berou zbytečný čas, někdy jsou nedostupné a většinou sledují moje úsilí hůř než trochu promyšlený excel (zde je odkaz na tabulku, co jsme před lety vytvořili s Ďurim, používám trochu modifikovanou verzi).
Snažím se držet svého schématu -- dobrý je každý naběhaný km, ještě lepší je víc naběhaných km:), ale dlouhé víkendové turistické výběhy budou doufám kotvou jakýchkoliv mých běžeckých plánů... Udělal jsem proto maximum.
--- malá odbočka, pro ty, kteří neslyšeli/nečetli milé povídky od Miroslava Horníčka ---
Jeho maličko sexistický příběh s ponaučením. MH byl pověstný svojí nešikovností. Vysvětloval, že hned po svatbě šel umývat nádobí, jídelní servis, který dostali darem. Manželka jej z vedlejší místnosti sledovala. Za pár okamžiků slyšela rámus rozbitého nádobí. Co to bylo? To nic miláčku, jen mi upadl talíř.. Za chvíli rozbil podšálek a než stačil rozbít hrníček, byl svoji ženou navždy vykázán z kuchyně..:)
-----------------konec odbočky -----------------
V tomto duchu jsem udělal naprosté maximum. Proti jiným rokům jsem na Nový rok pilně pracoval, šel jsem běhat jen s Deri a běželi jsme (nakonec krátkých, ale symbolických 12.12), stejně krátce jako dneska. Pochopitelně se na mně absence km a pobíhání podepsala natolik, že moje nejmilejší manželka jasné slunéčko otevřeně prohlásila, že zítra a každou sobotu musím jít běhat aspoň na 40-50km, aby se se mnou dalo vydržet a že ať se dřív domů nevracím, dokud nebudu mít "vyběhaný" mozek..:)... [TAK SE TO DĚLÁ!!:)]
Ještě jedné věci se chci stále pevně držet. Svojí mantry -- Chválit, chválit, chválit! :)... Má to neskutečný efekt. Vidím to všude... Běžím z údolí, po mírném kopečku lesní cestou sbíhám s Deri, proti mně jde stařenka s holí. Ptá se "Vyjdu to, není to nějaké obtížné?" .. Povídám, žádný strachy.. Vy? Vy jste ještě děsná čiperka! A babi dala hůl za záda a téměř vyběhla ten kopeček!:)
Takže se radši hned pochválím sám.. "Honzo, seš dobrej! .. fakt to máš skvěle promyšlený:)... a zítra .. to bude fajn!.. a ty naplánované šílenosti? .. To zvládneš!
Všemu zdar, našemu úsilí.. zvlášť!
12:)
pondělí 29. prosince 2014
... Hlavně si to užij..:)...
To je myslím asi nejčastější "loučící" věta moji nejmilejší manželky (jasné slunéčko), když se chystám na nějaký závod nebo na "drobnou" kamarádskou akci (=šílenost) :)... Pronesla tuto památnou větu opět v páteční pozdní večer, když jsem se chystal na opakovaný partyzánský oběh Prahy (POP2, který má ve své detailní režii Martin, známý jako Veverka pražský)...
V tu chvíli postupně snáším (skoro stejně úporně jako slepička vajíčka)... věci na hromádku do chodby, abych při ranním oblékání a balení nikoho nerušil. Plán je jasný.. skutečně si "to" užít a stylově (po vzoru Tomáše) doběhnout na start. Tím pádem mi vychází optimistická varianta vstávání na 5:05... Jenže..jenže..:).. Moje nejmilejší mi připomněla, že doufá, že ji nebudu dělat úplnou ostudu v nějakém propoceném oblečení v restauraci, ať si vezmu slušné kalhoty, zimní bundu, atd.. a tím pádem hromada "potřebných" věci kyne.. no asi jako těsto na vánočku:)...
Ještě si vzpomínám, že jsem slíbil přinést Jitce dárek (od Jany), VS jeho zapomenuté hůlky.. a tak ještě rychle volám Martinovi, aby mě omluvil, že nebudu mít s sebou (slíbenou maskovací) tenisovou raketu.. Zkoušel jsem to a upadla mi hned na dvorku:)... Sice dostávám od "velitele" výjimku, ale z hromady věci je mi předem jasné, že beru batohy dva:)... Ve finále má můj běžecký bágl (černé pivo) na zádech ještě přivázaný modrý PIM batoh, ve kterém mám věci na převlečení, bundu, hůlky, ručník.. z té hromady vyčuhují nahoru ty (zatrolené) hůlky... Pro jistotu posunuji "optimistický" čas vstávání na 4:56, abych měl nějakou rezervu:).
Velitelský čas srazu je totiž stanoven na 6:30-6:40 na Hamru v Bráníku.. venku zima, tak si říkám, buď tam včas, aby kamarádi nečekali a zbytečně nemrzli, je to přeci jen 10.5km, budeš mít dva bágly.. a .. (a to teď snad ani neřeknu) :)...
Ráno jsem se z domu vytratil jako pára nad hrncem, ani Deri si nevšimla, že jsem pryč [a tak o pár hodin později už kňučela pod oknem ložnice, kde jsem a kdy půjdu ven:). Nechápala, že ji moje D. důrazně říká, že "páník" je fuč! Že s ní půjde později někdo jiný.. Ať dá pokoj a zaleze...Zkrátka typický komunikační "blok":)]... U silnice do parku potkávám jednu paní z ulice, kouká na mě podezřívavě, co to mám na zádech -- a tak hned vysvětluju, že jsem hamoun a že mám na zádech batohy dva (!). Pro fyzikální labužníky dodávám, že při oběhu Prahy budu využívat nepříliš známý efekt relativního proudového zrychlení, kdy odhozením vrchního batohu dochází ke ztrátě hmotnosti plus získávám určité gravitační zrychlení (získané právě odhozením těžšího báglu), které bude hnacím motorem do zbývajících cca 74km.:)..
Na tuhle "výhodu" jsem usilovně myslel oněch 10+ km po cestě na Hamr, protože pohupující se vrchní batoh mě hůlkami pravidelně fackoval.. asi abych nezapomněl na manželčino rady a oběh si opravdu užíval.. Mohu říci, že tak stalo:)... Běžím kolem bránického nádraží.. v 6:29, potkávám Advida a nutím jej posledních 150m popoběhnout, abychom na místě srazu byli přesně (v 6:30), nicméně jsme první a od velitele (MVP) se dozvídám, že sraz je stanoven na 6:40(!). A skutečně - v tu dobu se bratranci Veverkovi a další objevují... Čekáme akademickou 1/4h na t-birda, který je ovšem svými pozdními nástupy známý [však jsem jej pomocí nastrčeného figuranta (MVP) musel registrovat na 24h v Kladně, kam dorazil asi 5 minut před startem], takže jsme byli úplně v klidu..:)
Všechno při starém... I já se projevuji jako (úplný) "trouba".. Dostal jsem pod stromeček krásný dárek, hračku GoPro a tak po vyzkoušení v údolí s Deri jsem se těšil, že obohatím záznam z naší akce o "pohyblivé obrázky" z trati.. Jenže.. Protože jsem měl tolik věci s sebou, tak jsem měl i narvané kapsy u bundy [v jedné z nich se mi zapnula kamera do pohotovostního režimu a v mrazivém ránu se mi za tu hodinu baterka (světě div se) vybila:)]. Beru to jako znamení, že POP2 nebylo souzeno zachytit v pohybu.. Petr s Janou nakonec dobíhají a je "odstartováno":)!
S potěšením ukazuji "přespolním" záludnosti mostu inteligence, chybějící druhou kolej... a znova se dožaduji, aby byl jako ukázkový příklad povinně zařazen do učebnic matematiky na základní školy, jako demonstrace důležitosti prostého výpočtu poloměru kruhové výseče:)... Účastníkům následně demonstruji prozkoumaný sestup z mostu a pak už si jen užívám "průchod" okrajem "svého" Prokopského údolí.
Letošní oběh byl partyzánský už od samého začátku. Totiž už na Cibulce jsme se různě rozpojili, abychom se sice ještě na Ladronce (a následně v Hvězdě) shledali, ale nebylo to úplně definitivní ...., ale postupně:). Ve Hvězdě byla naše skupina nejpočetnější, jak se přidala Leona, tak jsme si většinu cesty užívali jejich otázek a narážek na Pražskou 100:), ne nepláču, a jestli, tak jediné smíchy.:).. [Leona nám oběma dala k vánocům 100korunovou bankovku s nápisem Pražská, aby nám to nebylo líto, že ji "nemáme", atd..:)]... Protože nečtu "tvářovou knihu" tak mi hned byl tlumočen vzkaz, že se mám(e) vrátit na silnici na něco kratšího s častějšími občerstvovačkami, nejlépe se sanitkou za zády... Pavel mi slíbil, že od rodiny dostal Škorpilovu knížku pro běžecké začátečníky, takže mi bude radit, jak na to.. No sama legrace!:)
Samozřejmě podobné společenské akce jsou vždy příležitostí, aby si člověk různě popovídal, setkal se se novými i starými známými... Tady je místo na zoufalý výkřik!! Panebože!!! Já ten dárek pro Jitku táhnul celou cestu zbytečně:)! Ona se totiž nekontrolovaně "odpojila".. a na Zahradním městě ji vidím na druhé straně silnice. Ovšem, než nám padne zelená, je v daleko a nedá se dohonit...:(
Ale v mezičase si dělám drobnou radost. Na "zastávce" v Lidlu [kupuji motivačně "Bráník"!] tentokrát nezaváhám ani chvilku a nechám si vystavit na účtenku potvrzení o zpoždění a dát si na to i razítko. Ředitel závodu uznal, že by se zdržení při nákupu mělo odečíst od celkového času a tak .. přátelé.. je to úředně potvrzeno, můžete si odečíst 5 minut:)..
Vůbec.. závěr akce byl neskutečně zajímavý, jak společensky, tak lidsky. Kdy se vám povede, aby se ředitel, trasovač i navigátor zakecali natolik, že zabloudí na vlastní trase?? :)... Kdy se podaří, aby jeden z nejlepších navigátorů Tomáš zabloudil taky? [samozřejmě .. jeho cesty skrz bažiny v Jizerkach jsou pověstné, že:)..].. Prostě je to tak. Opět se ukázalo, že moje "bloudící kouzlo" je natolik silné, že ani kombinace třech nejlepších navigátorů ho nedokázala úplně odstranit.:)
Ale to nevadí, chlapci v Krči si vybíhají na Hrádek, zatímco já se snažím podporovat Dana, který statečně bojuje s krizí... V rámci "aktivního" boje jsme si asi 13km od cíle demokraticky odhlasovali, že je to jen 10, se stejnou logikou a silou demokratické většiny jsem asi 8km od cíle prosadil, že je to jen 5!:). Částečně to pomohlo, ale Dan spěchá domů... odbočku v Libuši jsem mu ještě dokázal rozmluvit... jenže zatímco jsem v Krči odběhl ke stromku, tak si Dan v nestřeženém okamžiku zavolal domů a domluvil si odvoz.. Je to moje chyba!! Necelé 3km před Hamrem? Omlouvám se, příště se polepším:)...
Všem díky, Martinovi a všem okolo.. Odpovídám svoji nejmilejší manželce.. ano, ano.. krásně jsem si to užil.. Vybíhal jsem mezi prvními a dobíhal s posledními.. Je vidět, že mě pořád to pobíhání sakra baví!:)
Všemu zdar! Ultra a kamarádům.. zvlášť!
12:)
PS. Hned po doběhu mi píše bývalá spolužačka že školy ... Proč běháš, když AMERIČTÍ VĚDCI ZJISTILI, že na to stačí jen myslet??? :-))) ... http://www.novinky.cz/zena/zdravi/357365-cviceni-si-staci-pri-meditaci-predstavovat-a-svaly-se-zpevni.html
Co k tomu dodat, že? Asi mě to bavi...:)
PPS. Fotky a hezká vyprávění jsou k dispozici u kamarádů, takže... Leona, Advid, Jitka, Martin VP, ..
V tu chvíli postupně snáším (skoro stejně úporně jako slepička vajíčka)... věci na hromádku do chodby, abych při ranním oblékání a balení nikoho nerušil. Plán je jasný.. skutečně si "to" užít a stylově (po vzoru Tomáše) doběhnout na start. Tím pádem mi vychází optimistická varianta vstávání na 5:05... Jenže..jenže..:).. Moje nejmilejší mi připomněla, že doufá, že ji nebudu dělat úplnou ostudu v nějakém propoceném oblečení v restauraci, ať si vezmu slušné kalhoty, zimní bundu, atd.. a tím pádem hromada "potřebných" věci kyne.. no asi jako těsto na vánočku:)...Ještě si vzpomínám, že jsem slíbil přinést Jitce dárek (od Jany), VS jeho zapomenuté hůlky.. a tak ještě rychle volám Martinovi, aby mě omluvil, že nebudu mít s sebou (slíbenou maskovací) tenisovou raketu.. Zkoušel jsem to a upadla mi hned na dvorku:)... Sice dostávám od "velitele" výjimku, ale z hromady věci je mi předem jasné, že beru batohy dva:)... Ve finále má můj běžecký bágl (černé pivo) na zádech ještě přivázaný modrý PIM batoh, ve kterém mám věci na převlečení, bundu, hůlky, ručník.. z té hromady vyčuhují nahoru ty (zatrolené) hůlky... Pro jistotu posunuji "optimistický" čas vstávání na 4:56, abych měl nějakou rezervu:).
Velitelský čas srazu je totiž stanoven na 6:30-6:40 na Hamru v Bráníku.. venku zima, tak si říkám, buď tam včas, aby kamarádi nečekali a zbytečně nemrzli, je to přeci jen 10.5km, budeš mít dva bágly.. a .. (a to teď snad ani neřeknu) :)...
Ráno jsem se z domu vytratil jako pára nad hrncem, ani Deri si nevšimla, že jsem pryč [a tak o pár hodin později už kňučela pod oknem ložnice, kde jsem a kdy půjdu ven:). Nechápala, že ji moje D. důrazně říká, že "páník" je fuč! Že s ní půjde později někdo jiný.. Ať dá pokoj a zaleze...Zkrátka typický komunikační "blok":)]... U silnice do parku potkávám jednu paní z ulice, kouká na mě podezřívavě, co to mám na zádech -- a tak hned vysvětluju, že jsem hamoun a že mám na zádech batohy dva (!). Pro fyzikální labužníky dodávám, že při oběhu Prahy budu využívat nepříliš známý efekt relativního proudového zrychlení, kdy odhozením vrchního batohu dochází ke ztrátě hmotnosti plus získávám určité gravitační zrychlení (získané právě odhozením těžšího báglu), které bude hnacím motorem do zbývajících cca 74km.:)..
Na tuhle "výhodu" jsem usilovně myslel oněch 10+ km po cestě na Hamr, protože pohupující se vrchní batoh mě hůlkami pravidelně fackoval.. asi abych nezapomněl na manželčino rady a oběh si opravdu užíval.. Mohu říci, že tak stalo:)... Běžím kolem bránického nádraží.. v 6:29, potkávám Advida a nutím jej posledních 150m popoběhnout, abychom na místě srazu byli přesně (v 6:30), nicméně jsme první a od velitele (MVP) se dozvídám, že sraz je stanoven na 6:40(!). A skutečně - v tu dobu se bratranci Veverkovi a další objevují... Čekáme akademickou 1/4h na t-birda, který je ovšem svými pozdními nástupy známý [však jsem jej pomocí nastrčeného figuranta (MVP) musel registrovat na 24h v Kladně, kam dorazil asi 5 minut před startem], takže jsme byli úplně v klidu..:)
Všechno při starém... I já se projevuji jako (úplný) "trouba".. Dostal jsem pod stromeček krásný dárek, hračku GoPro a tak po vyzkoušení v údolí s Deri jsem se těšil, že obohatím záznam z naší akce o "pohyblivé obrázky" z trati.. Jenže.. Protože jsem měl tolik věci s sebou, tak jsem měl i narvané kapsy u bundy [v jedné z nich se mi zapnula kamera do pohotovostního režimu a v mrazivém ránu se mi za tu hodinu baterka (světě div se) vybila:)]. Beru to jako znamení, že POP2 nebylo souzeno zachytit v pohybu.. Petr s Janou nakonec dobíhají a je "odstartováno":)!
S potěšením ukazuji "přespolním" záludnosti mostu inteligence, chybějící druhou kolej... a znova se dožaduji, aby byl jako ukázkový příklad povinně zařazen do učebnic matematiky na základní školy, jako demonstrace důležitosti prostého výpočtu poloměru kruhové výseče:)... Účastníkům následně demonstruji prozkoumaný sestup z mostu a pak už si jen užívám "průchod" okrajem "svého" Prokopského údolí.
Letošní oběh byl partyzánský už od samého začátku. Totiž už na Cibulce jsme se různě rozpojili, abychom se sice ještě na Ladronce (a následně v Hvězdě) shledali, ale nebylo to úplně definitivní ...., ale postupně:). Ve Hvězdě byla naše skupina nejpočetnější, jak se přidala Leona, tak jsme si většinu cesty užívali jejich otázek a narážek na Pražskou 100:), ne nepláču, a jestli, tak jediné smíchy.:).. [Leona nám oběma dala k vánocům 100korunovou bankovku s nápisem Pražská, aby nám to nebylo líto, že ji "nemáme", atd..:)]... Protože nečtu "tvářovou knihu" tak mi hned byl tlumočen vzkaz, že se mám(e) vrátit na silnici na něco kratšího s častějšími občerstvovačkami, nejlépe se sanitkou za zády... Pavel mi slíbil, že od rodiny dostal Škorpilovu knížku pro běžecké začátečníky, takže mi bude radit, jak na to.. No sama legrace!:)Samozřejmě podobné společenské akce jsou vždy příležitostí, aby si člověk různě popovídal, setkal se se novými i starými známými... Tady je místo na zoufalý výkřik!! Panebože!!! Já ten dárek pro Jitku táhnul celou cestu zbytečně:)! Ona se totiž nekontrolovaně "odpojila".. a na Zahradním městě ji vidím na druhé straně silnice. Ovšem, než nám padne zelená, je v daleko a nedá se dohonit...:(Ale v mezičase si dělám drobnou radost. Na "zastávce" v Lidlu [kupuji motivačně "Bráník"!] tentokrát nezaváhám ani chvilku a nechám si vystavit na účtenku potvrzení o zpoždění a dát si na to i razítko. Ředitel závodu uznal, že by se zdržení při nákupu mělo odečíst od celkového času a tak .. přátelé.. je to úředně potvrzeno, můžete si odečíst 5 minut:)..
Vůbec.. závěr akce byl neskutečně zajímavý, jak společensky, tak lidsky. Kdy se vám povede, aby se ředitel, trasovač i navigátor zakecali natolik, že zabloudí na vlastní trase?? :)... Kdy se podaří, aby jeden z nejlepších navigátorů Tomáš zabloudil taky? [samozřejmě .. jeho cesty skrz bažiny v Jizerkach jsou pověstné, že:)..].. Prostě je to tak. Opět se ukázalo, že moje "bloudící kouzlo" je natolik silné, že ani kombinace třech nejlepších navigátorů ho nedokázala úplně odstranit.:)
Ale to nevadí, chlapci v Krči si vybíhají na Hrádek, zatímco já se snažím podporovat Dana, který statečně bojuje s krizí... V rámci "aktivního" boje jsme si asi 13km od cíle demokraticky odhlasovali, že je to jen 10, se stejnou logikou a silou demokratické většiny jsem asi 8km od cíle prosadil, že je to jen 5!:). Částečně to pomohlo, ale Dan spěchá domů... odbočku v Libuši jsem mu ještě dokázal rozmluvit... jenže zatímco jsem v Krči odběhl ke stromku, tak si Dan v nestřeženém okamžiku zavolal domů a domluvil si odvoz.. Je to moje chyba!! Necelé 3km před Hamrem? Omlouvám se, příště se polepším:)...
Všem díky, Martinovi a všem okolo.. Odpovídám svoji nejmilejší manželce.. ano, ano.. krásně jsem si to užil.. Vybíhal jsem mezi prvními a dobíhal s posledními.. Je vidět, že mě pořád to pobíhání sakra baví!:)
Všemu zdar! Ultra a kamarádům.. zvlášť!
12:)
PS. Hned po doběhu mi píše bývalá spolužačka že školy ... Proč běháš, když AMERIČTÍ VĚDCI ZJISTILI, že na to stačí jen myslet??? :-))) ... http://www.novinky.cz/zena/zdravi/357365-cviceni-si-staci-pri-meditaci-predstavovat-a-svaly-se-zpevni.html
Co k tomu dodat, že? Asi mě to bavi...:)
PPS. Fotky a hezká vyprávění jsou k dispozici u kamarádů, takže... Leona, Advid, Jitka, Martin VP, ..
úterý 23. prosince 2014
POP2 za dveřmi, 212 za mnou aneb systematickým děláním radosti k lepšímu běhu:)
Abych vysvětlil -- 212 je nejen krásné (zrcadlově symetrické "12"-kové) číslo, ale zároveň i telefonní předčíslí New Yorku, který mám nejen nejradši, ale i pocitově a náladově mě z cizích měst vždycky nejvíc chytne za srdce .. ten klokotající mezinárodní kotlík všeho možného i nemožného... Všeho, co jsem před rokem 89 znal jen z filmů.... Proto, když jsem přemýšlel, kam za "odměnu":) vzít svoji nejmilejší manželku, jasné slunéčko na výlet, tak bylo předem rozhodnuto.. Předvánoční "Nový Jork" byla jasná volba. Zkontrolovat tradiční místa legendárních amerických filmů, projít všechno od Centrálního parku, Time Square, Manhattan, Brooklyn, China Town, Little Italy, atd... Třeba i maličko popoběhnout, když "situace" dovolí:)...
Nezapomenout se zastavit u Rockefelerova centra u vánočního stromu, něco si v tom zmatku (tajně) přát, kouknout se, jestli u vánočního stromečku zase nečeká Kevin na svoji maminku..:).. Vyjet na vršek Empire State Building a stejně jako Samotář v Seattlu tam potkat ženu svého života:)... Z běžeckého pohledu je stejně nutné zkontrolovat "cyklostezku":) .. z Brooklynu přes most na Manhattan, Oběhnout stejně jako maratónec kousek jezera a Centrální park.. Případně jít kolem kavárny a jen tak nakouknout jestli někdo z Přátel zrovna neřeší něco hodně osudového:)...
Návštěva byla motivována nejen naším výročím (jjo, jsme spolu sice krátce, ale už je to přeci jen 1/4 století), ale i také trochu vychytralým tahem... Proč to nepřiznat... :)... Užít si NY a zároveň potěšit (až skoro uplatit) svoji nejmilejší natolik, aby mi zase na další rok prošlo, že nejen běhám jako pako:), ale občas na moje "závody" padne celý víkend a někdy i pár dní kolem.. Skutečnost byla -- jako tradičně -- ještě lepší než plány. Přijeli jsme a bylo zataženo, ale vítr postupně rozfoukal mraky, udělala se větší zima, ale na cestu z Brooklyn na Manhattan svítilo sluníčko a tak jsme prožívali úplnou idylu (Nemůžu si pomoci, ale pořád vidím, jak v těch mostních lanech uvázla Godzilla). Dokonce jsme spolu se slunéčkem pobíhali po Cental parku ... Posuďte sami.
Co víc, celý výlet jsem také pojal i jako trénink na horské běhy... Výstupy (sice z velké části výtahy) na Empire State Bulding a na Rockefeller Center odhalily neuvěřitelnou změnu. Fantasticky zvládám závrať. Bylo to poprvé, co jsem byl venku i na ochozech... a na samém kraji!! :)... Vím, bude to znít hloupě, ale v dětství mi při operaci uši bylo poškozeno centrum rovnováhy a tak jsem dlouhá léta zažíval šílenou závrať i necelé dva metry na žebříku. Při turistických akcích jsem vždy vystoupil tak maximálně na první stupeň a zůstával čekat na zbytek výpravy -- někde uprostřed, na bobku se zavřenýma očima:)... A teď? Byl jsem na sebe šíleně pyšný:)... Fakt kvalitní příprava, dokonce jsem byl na samém kraji výškových budov, při fotografování jsem prostrkoval telefon přes zábrany.. neskutečný pocity:)! Jjo, mohu s klidným srdcem začít pilně trénovat do nového běžeckého roku, vztříc novým (šíleně krásným nebo krásné šíleným) výzvám..
Hned po svátcích, se uvidíme s kamarády už na "tradičním":) -- ano, ano, běželi jsme jej poprvé už vloni -- Partyzánském oběhu Prahy. Pokud v sobotu 27.12 budete mít chuť se s námi proběhnout, ať už celou (cca 75-80) km nebo jakýkoliv kus či kousek trati, nebo se ukázat v hospodě.. jste víc než vítáni, poběžíme pomalu, většina z nás jinak neumí:)... Pokyny, možnost se "přihlásit":) jsou u Martina (VP).. Věřím, že to bude zase velmi vydařená akce. Partyzáni seskočí (různě se seběhnou), pak třeba různě odběhnou.. aby se následně část z nich zase sešla v restauračním zařízení -- vedeni názvem našeho "Hash club".. "iThinBeer" [= drinking club with a running problem:)] ... Ano, myslím, že celou cestu při oběhu budu zase usilovně myslet na pivo!Ať žijí "úplatky":), ať žije "pátý advent" .. :).. Ultra v nás .. zdar! 12:)
pátek 12. prosince 2014
Adventní střípky aneb nacházení ztraceného
Dneska je skvěle datum.. 12.12, že ..:).. Těším se na "vánoční besídku" běžeckého kroužku, která navíc připadá symbolicky zrovna na konec měsíce československo-sovětského přátelství!:). Vždycky si s potěšením uvědomím, jak postupně vznikalo tohle prapodivné spojenectví - často přes "blogy", komentáře a e-maily jsme se poprvé spojili/setkali a z nul a jedniček se najednou vytvořili skuteční lidé, že kterých se postupem času stali dobří známí a často nejlepší kamarádi. Taková internetovská seznamka..:)
Ted mě sice všichni upozornili, že na starý kolena se ze mě stává úplná "fňukna":), ale když už jsme kamarádi... tak mě (zatím) neopustí.. což je dobře:)... A vzájemně se ujišťujeme, že kamarádi bloggeři nejsou závistiví... [Před dvěma lety pro jistotu Leona zrušila svoji anketu Blogger roku, prý aby to mezi nás nezaselo zbytečnou soutěživost a nevraživost. I když my ostatní stejně víme, že to bylo hlavně proto, že její oblíbenec Běžící Stín přestal psát..:)]
My ostatní "pisálci" jsme jenom lidi a tak pořád maličko závidíme Leoně, že po ní chtěl její fanoušek, aby se mu podepsala na holé tělo (!!!)... Člověk si říká.. OMG! Tohle se mi nestane...:). Pak mi to ovšem dojde - na druhé straně, je to jedině dobře. To by mě moje (milující) nejmilejší manželka, jasné slunéčko mohla i zabít..:)... K tomu jen notička -- v pondělí mi píše Apríl, co je to za mladou kost, co jsem s ní spojeny přes blog? :) Koukám jako pako a po chvíli pátrání zjišťuji pravý stav věcí. Původní blog "Běž holka běž", který si psala Anička, známá pod finským běžeckým jménem Mrazivý vítr, byl několik let neaktivní a tak jej po letech získala úplně neznámá (anglicky píšící) mladá dívčina.. Inu to je život. Lidé nejen přicházejí, ale bohužel i odcházejí.. Vzpomínky naštěstí zůstavají... například po takové Peggy se díra v blogosféře ještě úplně nezavřela:). Ale.. třeba všechny svoje texty úplně nesmazala a někdy si je zase přečtu..
Říkám to proto, že se často objeví věci, které jsem někde ztratil a až později si uvědomil jejich "cenu":)... A tak nejen, že mi nečekaně napsala Peggy, ale také ke mě naprosto náhodně dorazilo několik mých zpráv ze služebních cest, které jsem psal po roce 2000. Věřím, že Vás jedna z nich v adventním čase potěší stejně, jako naše auditory, kteří pravidelně a důkladně kontrolovali naše služební cesty a prý si i některé zprávy kopírovali..:)..
---- zprava ze sluzebni cesty ----
Ve dnech xxx jsem se zucastnil konference Evropske Ekonomicke Asociace v Madridu.
Pochopitelne jsem navstevy vyuzil, abych se ve volne chvili poklonil pamatce Ceskych interbrigadistu, kteri padli v pamatnych bojich o Madrid. Jen pro uplnost svych kadrovych materialu dodavam, ze mezi nimi byl i muj ded (z matciny strany), ktery zde padl a moje matka vyrustala v krusnych podminkach ceskomoravske vysociny jako polovicni sirotek.
Nicmene jsme si se spolusouputnikem s.XX pripomneli, ze v Madridu se tehdy bojovalo o Prahu!!!
Rad bych pro uplnost podotkl, ze moje mimopracovni aktivity probihaly pochopitelne az, kdyz utichl sum a hlahol konferencnich salu a utichly vecne polemiky vedcu o podstate ekonomiky. Jako by ti blahovi nevedeli, ze to byl prave Karel Marx, ktery pozvedl ekonomiku na misto, ktere ji po pravu nalezi, kdyz ukazal jasne, co jest prvotni!!!
Konference probihala v poklidnem duchu, i pres sve problemy s domorodym jazykem jsem se skupince skolaku cestujicim ve stejnem primestskem vlaku snazil vysvetlit pozitivni vliv piti kravskeho mleka na kalcinaci zubni drene (dle doporuceni sve manzelky stomatolozky) a dle jejich reakci a pochvalneho uznani od s.XX soudim, ze se mi to povedlo.
Jedinou kankou na nasem tak uspesnem vystoupeni byly nektere reakce (upozornuji neznamych) elementu na prazkem ruzynskem letisti -- nutno podotknout, ze jsme nastupovali cestu 21.8. Tito neuvedomeli jedinci se vrhali na kazdou skupinku sovetskych turistu s vykrikem "s prazdnikom!", cimz jim chteli zrejme pripomenout vyroci vstupu vojsk Varsavske smlouvy na nase uzemi v ramci aktu nejvyssi mezinarodni pomoci! Jak hanebne! Oba se s.XX jsme se od techto zpatecnickych akci distancovali a snazili jsme se privolat prislusniky sboru narodni bezpecnosti, aby zjednali poradek. Bohuzel to se nam pred nastupem do letadla nepodarilo.
Jinak jsem se behem naseho pobytu nesetkali s zadnymi projevy nenavisti k nasemu lidove demokratickemu zrizeni.
---- konec zpravy -----
Příjemný advent! Ultra zdar, našim kamarádům zvlášť!
12:)
PS. Jinak se snažím... Ted už mi doopravdy skončila sezóna, v předvánočním čase se budu snažit jen udělat radost blízkým (sobě ji dělám neustále). Při mém úsilí si opakuji klasickou hlášku z Rychlých Šípů: "Jak že to říkal Mirek Dusin? .. Přestaň kouřit, začni cvičit a brzo zase budeš chlapík!" :)
Ted mě sice všichni upozornili, že na starý kolena se ze mě stává úplná "fňukna":), ale když už jsme kamarádi... tak mě (zatím) neopustí.. což je dobře:)... A vzájemně se ujišťujeme, že kamarádi bloggeři nejsou závistiví... [Před dvěma lety pro jistotu Leona zrušila svoji anketu Blogger roku, prý aby to mezi nás nezaselo zbytečnou soutěživost a nevraživost. I když my ostatní stejně víme, že to bylo hlavně proto, že její oblíbenec Běžící Stín přestal psát..:)]
My ostatní "pisálci" jsme jenom lidi a tak pořád maličko závidíme Leoně, že po ní chtěl její fanoušek, aby se mu podepsala na holé tělo (!!!)... Člověk si říká.. OMG! Tohle se mi nestane...:). Pak mi to ovšem dojde - na druhé straně, je to jedině dobře. To by mě moje (milující) nejmilejší manželka, jasné slunéčko mohla i zabít..:)... K tomu jen notička -- v pondělí mi píše Apríl, co je to za mladou kost, co jsem s ní spojeny přes blog? :) Koukám jako pako a po chvíli pátrání zjišťuji pravý stav věcí. Původní blog "Běž holka běž", který si psala Anička, známá pod finským běžeckým jménem Mrazivý vítr, byl několik let neaktivní a tak jej po letech získala úplně neznámá (anglicky píšící) mladá dívčina.. Inu to je život. Lidé nejen přicházejí, ale bohužel i odcházejí.. Vzpomínky naštěstí zůstavají... například po takové Peggy se díra v blogosféře ještě úplně nezavřela:). Ale.. třeba všechny svoje texty úplně nesmazala a někdy si je zase přečtu..
Říkám to proto, že se často objeví věci, které jsem někde ztratil a až později si uvědomil jejich "cenu":)... A tak nejen, že mi nečekaně napsala Peggy, ale také ke mě naprosto náhodně dorazilo několik mých zpráv ze služebních cest, které jsem psal po roce 2000. Věřím, že Vás jedna z nich v adventním čase potěší stejně, jako naše auditory, kteří pravidelně a důkladně kontrolovali naše služební cesty a prý si i některé zprávy kopírovali..:)..
---- zprava ze sluzebni cesty ----
Ve dnech xxx jsem se zucastnil konference Evropske Ekonomicke Asociace v Madridu.
Pochopitelne jsem navstevy vyuzil, abych se ve volne chvili poklonil pamatce Ceskych interbrigadistu, kteri padli v pamatnych bojich o Madrid. Jen pro uplnost svych kadrovych materialu dodavam, ze mezi nimi byl i muj ded (z matciny strany), ktery zde padl a moje matka vyrustala v krusnych podminkach ceskomoravske vysociny jako polovicni sirotek.
Nicmene jsme si se spolusouputnikem s.XX pripomneli, ze v Madridu se tehdy bojovalo o Prahu!!!
Rad bych pro uplnost podotkl, ze moje mimopracovni aktivity probihaly pochopitelne az, kdyz utichl sum a hlahol konferencnich salu a utichly vecne polemiky vedcu o podstate ekonomiky. Jako by ti blahovi nevedeli, ze to byl prave Karel Marx, ktery pozvedl ekonomiku na misto, ktere ji po pravu nalezi, kdyz ukazal jasne, co jest prvotni!!!
Konference probihala v poklidnem duchu, i pres sve problemy s domorodym jazykem jsem se skupince skolaku cestujicim ve stejnem primestskem vlaku snazil vysvetlit pozitivni vliv piti kravskeho mleka na kalcinaci zubni drene (dle doporuceni sve manzelky stomatolozky) a dle jejich reakci a pochvalneho uznani od s.XX soudim, ze se mi to povedlo.
Jedinou kankou na nasem tak uspesnem vystoupeni byly nektere reakce (upozornuji neznamych) elementu na prazkem ruzynskem letisti -- nutno podotknout, ze jsme nastupovali cestu 21.8. Tito neuvedomeli jedinci se vrhali na kazdou skupinku sovetskych turistu s vykrikem "s prazdnikom!", cimz jim chteli zrejme pripomenout vyroci vstupu vojsk Varsavske smlouvy na nase uzemi v ramci aktu nejvyssi mezinarodni pomoci! Jak hanebne! Oba se s.XX jsme se od techto zpatecnickych akci distancovali a snazili jsme se privolat prislusniky sboru narodni bezpecnosti, aby zjednali poradek. Bohuzel to se nam pred nastupem do letadla nepodarilo.
Jinak jsem se behem naseho pobytu nesetkali s zadnymi projevy nenavisti k nasemu lidove demokratickemu zrizeni.
---- konec zpravy -----
Příjemný advent! Ultra zdar, našim kamarádům zvlášť!
12:)
PS. Jinak se snažím... Ted už mi doopravdy skončila sezóna, v předvánočním čase se budu snažit jen udělat radost blízkým (sobě ji dělám neustále). Při mém úsilí si opakuji klasickou hlášku z Rychlých Šípů: "Jak že to říkal Mirek Dusin? .. Přestaň kouřit, začni cvičit a brzo zase budeš chlapík!" :)
neděle 7. prosince 2014
Konec zvonec... aneb Štěchovická bromance:)
Na Pražskou stovku jsme se těšil, oba s Pavlem (VS) jsme se hodně těšili.. Hlavně já jsem si říkal, že si konečně zase společně zaběháme kolem řek, vyběhneme k vyhlídce Máj, atd.. Samozřejmě příprava nebyla úplně nejlepší -- poslední dva týdny jsem spal tak asi 5 hodin denně:), to počasí vypadalo ne příliš přívětivě (a bylo) ...:)
Ale co, to k podobným akcím patří. Navíc při cestě na start předpůlnočním vlakem si hned vedle sedl můj kamarád a bývalý spolužák Martin (skončil nakonec 11. v neuveřitelném čase, velká gratulace a obdiv!)... paráda... S VS se rozhodujeme běžet na pohodu, konzistentně, s takovou začáteční průměrkou 7-8 km za hodinu, s tím, že cokoliv (pro nás) běhatelného poběžíme..:). Asi byla chyba, že jsme na začátku běželi a vyběhli mezi posledními... I ty moje odbočky mezi keříky rychlosti nepřidaly:)... A tak se do technických úseků dostáváme ve chvílích, kdy je boty a tretry těch před námi obrátily v oranici, případně, kdy se straně přeměnily v hodně nebezpečné skluzavky..:)
Samozřejmě si společnou cestu užíváme.. ono běžet zezadu konstatni rychlosti má také řadu výhod a přidává veselé historky. Pochopitelně, čas od času někoho výrazně mladšího předběhneme.. a pak je vidět to úsilí na jejich straně -- přeci se nedají předběhnout dvojicí staříků, že? S Pavlem si povídáme, vtipkujeme, i když.. i když jsem se na cca 30km dost ošklivě vymlel (v jednom uklouzaném sešupu jsem si narazil koleno a ruku), tak, že jsem si říkal.. a sakra.. to bude dneska epický s tímhle dokončit. Nicméně pomalý běh léčí všechno a ani náš skvělý, cca 1.8km dlouhý, kufr nám nesebral žádnou radost (trať byla dobře značená, ale my jsme se různě kochali, ve Štěchovicích tím pádem o 5km více). Co mně už potom (mentálně) vadilo bylo, že jsme se často drali oklouzanou stráni, přes větve a kořeny vzhůru, když vím, že kousek vede cesta, která by ty výškové metry nabrala stejně, ale já bych měl aspoň pocit, že můžu běžet a že se nepřizabiju:)...
Před Štěchovicemi - v úseku na který je (aspoň podle fb) Olaf obzvláště pyšný:) - myšlenka dozrála. Nejsem tady rád, nejsem tady šťastný. Vidět a projít ty úseky lesa, které jsou úplně bezúčelně poničené a následně budou zbytečně podléhat erozi (stržené velké kusy svahu, kusy kopců zbytečně ohlazené až na spodní kameny), takhle já si běhání v lese a turistiku nepředstavuji. V prudkých kopcích pak člověk vidí sám sebe a spoluběžce, jak tam různě balancujeme, dereme se vzhůru, sjíždíme dolů, zbytečně hazardujeme... Možná bych mohl mít lepší pocity, kdybychom vyrazili rychleji a ty technické úseky probíhali dokud ještě na svazích něco drželo:), těžko říci... Ale najednou zjišťujeme oba s Pavlem, že nás to vůbec netěší. I si říkám, tady se opravdu může stát nějaké vážnější zranění. A protože oba dva živíme rodiny a musíme v pondělí normálně do práce, tak ve Štěchovicích končíme. Paradoxně relativně plní sil, nic nám není, ale stmívá se a něco dalšího v tomhle duchu absolvovat po tmě ,, rozhodně nechci..:)
Po cestě nakonec opadá taková ta pachuť, že jsme něco zabalili... Já to tak neberu, běželi jsme spolu 85km, většinu trasy jsme si užívali. Jsem starší chlápek.. co dělám mě musí těšit. Ta stezka kolem Štěchovic z mého pohledu neměla ani s během ani s turistikou moc nespolečného, asi jsem na tu přírodu moc velká citlivka). Účelově nahoru a dolů v místech, která po proběhnutí stovky závodníků jsou zbytečně poničená, z hlediska běžců volají po zranění, když se to dá oběhnout po cestě...(někteří to obcházeli moudře vrchem, nebo si něco zkrátili). Prostě jsem tam nebyl rád.
Tak jako tak, radost mi to ve finále nesebralo, běželi jsme pěkných pár km, úplná "bromance"..:). Hezkých a náročných akci je hromada, tak si každý může vybrat podle sebe,,, "Závodů" si teď naplánuji jen pár do roka, určitě si povltavskou stezku "proběhnu" po svém a klidně sám .. a pro jistotu.. jsem se hned zaregistroval na něco "šílenýho", ale krásně šílenýho jen ze své podstaty:).
Běhu zdar! Ultra a kamarádům .. zvlášť!
12:)
PS. Na vysvětlení přidávám odkaz na naprosto skvělé vysvětlení (písní) termínu "bromance" ... Pro anglicky tolik nemluvící, doporučují zkouknout i vtipný text písně, který vysvětluje vztahy mezi kamarády... "If I loved you more I might be gay. ... I love you in the most heterosexual way..." (Kdybych té měl rád víc už bych mohl být gay.. Mám té rád jak nejvíc to heterosexuálně jde..:).
Ale co, to k podobným akcím patří. Navíc při cestě na start předpůlnočním vlakem si hned vedle sedl můj kamarád a bývalý spolužák Martin (skončil nakonec 11. v neuveřitelném čase, velká gratulace a obdiv!)... paráda... S VS se rozhodujeme běžet na pohodu, konzistentně, s takovou začáteční průměrkou 7-8 km za hodinu, s tím, že cokoliv (pro nás) běhatelného poběžíme..:). Asi byla chyba, že jsme na začátku běželi a vyběhli mezi posledními... I ty moje odbočky mezi keříky rychlosti nepřidaly:)... A tak se do technických úseků dostáváme ve chvílích, kdy je boty a tretry těch před námi obrátily v oranici, případně, kdy se straně přeměnily v hodně nebezpečné skluzavky..:)
Samozřejmě si společnou cestu užíváme.. ono běžet zezadu konstatni rychlosti má také řadu výhod a přidává veselé historky. Pochopitelně, čas od času někoho výrazně mladšího předběhneme.. a pak je vidět to úsilí na jejich straně -- přeci se nedají předběhnout dvojicí staříků, že? S Pavlem si povídáme, vtipkujeme, i když.. i když jsem se na cca 30km dost ošklivě vymlel (v jednom uklouzaném sešupu jsem si narazil koleno a ruku), tak, že jsem si říkal.. a sakra.. to bude dneska epický s tímhle dokončit. Nicméně pomalý běh léčí všechno a ani náš skvělý, cca 1.8km dlouhý, kufr nám nesebral žádnou radost (trať byla dobře značená, ale my jsme se různě kochali, ve Štěchovicích tím pádem o 5km více). Co mně už potom (mentálně) vadilo bylo, že jsme se často drali oklouzanou stráni, přes větve a kořeny vzhůru, když vím, že kousek vede cesta, která by ty výškové metry nabrala stejně, ale já bych měl aspoň pocit, že můžu běžet a že se nepřizabiju:)...
Před Štěchovicemi - v úseku na který je (aspoň podle fb) Olaf obzvláště pyšný:) - myšlenka dozrála. Nejsem tady rád, nejsem tady šťastný. Vidět a projít ty úseky lesa, které jsou úplně bezúčelně poničené a následně budou zbytečně podléhat erozi (stržené velké kusy svahu, kusy kopců zbytečně ohlazené až na spodní kameny), takhle já si běhání v lese a turistiku nepředstavuji. V prudkých kopcích pak člověk vidí sám sebe a spoluběžce, jak tam různě balancujeme, dereme se vzhůru, sjíždíme dolů, zbytečně hazardujeme... Možná bych mohl mít lepší pocity, kdybychom vyrazili rychleji a ty technické úseky probíhali dokud ještě na svazích něco drželo:), těžko říci... Ale najednou zjišťujeme oba s Pavlem, že nás to vůbec netěší. I si říkám, tady se opravdu může stát nějaké vážnější zranění. A protože oba dva živíme rodiny a musíme v pondělí normálně do práce, tak ve Štěchovicích končíme. Paradoxně relativně plní sil, nic nám není, ale stmívá se a něco dalšího v tomhle duchu absolvovat po tmě ,, rozhodně nechci..:)
Po cestě nakonec opadá taková ta pachuť, že jsme něco zabalili... Já to tak neberu, běželi jsme spolu 85km, většinu trasy jsme si užívali. Jsem starší chlápek.. co dělám mě musí těšit. Ta stezka kolem Štěchovic z mého pohledu neměla ani s během ani s turistikou moc nespolečného, asi jsem na tu přírodu moc velká citlivka). Účelově nahoru a dolů v místech, která po proběhnutí stovky závodníků jsou zbytečně poničená, z hlediska běžců volají po zranění, když se to dá oběhnout po cestě...(někteří to obcházeli moudře vrchem, nebo si něco zkrátili). Prostě jsem tam nebyl rád.
Tak jako tak, radost mi to ve finále nesebralo, běželi jsme pěkných pár km, úplná "bromance"..:). Hezkých a náročných akci je hromada, tak si každý může vybrat podle sebe,,, "Závodů" si teď naplánuji jen pár do roka, určitě si povltavskou stezku "proběhnu" po svém a klidně sám .. a pro jistotu.. jsem se hned zaregistroval na něco "šílenýho", ale krásně šílenýho jen ze své podstaty:).
Běhu zdar! Ultra a kamarádům .. zvlášť!
12:)
PS. Na vysvětlení přidávám odkaz na naprosto skvělé vysvětlení (písní) termínu "bromance" ... Pro anglicky tolik nemluvící, doporučují zkouknout i vtipný text písně, který vysvětluje vztahy mezi kamarády... "If I loved you more I might be gay. ... I love you in the most heterosexual way..." (Kdybych té měl rád víc už bych mohl být gay.. Mám té rád jak nejvíc to heterosexuálně jde..:).
úterý 25. listopadu 2014
Prvních pár dnů bojů ...
S tím fitkem jsem si dal. Známí se mi povětšinou smějí, v lepším případě kroutí hlavou:). Buď proto, že jsem se rozhodl na stará (pobíhačská) kolena zkusit cvičit -- nebo proto, že posilování rozumí a tak mi říkají dopředu, že (jistě) cvičím špatně, neefektivně.. že si akorát ublížím.. že bych měl cvičit a zápasit se stroji pod dohledem zkušeného trenéra..:)
Asi mají pravdu.. Ale, nebyl bych to já.. kdybych do nových věcí nešel s nadšením a s důvěrou. Optimisticky -- že vše dobře dopadne.. a pokud to zrovna nevypadá dobře, tak jistě není konec..:).
Co víc, já podobně šoky a změny většinou provádím ještě ve chvílích, kdy jsem už tak ve stadiu silného nestíhání a celkového stresu. Čím to asi bude? :)
A tak se zmatky a boj o každý km střídá s usilovným zápasem se stroji:)... A všechno co dělám je prokládané různými poučeními. Když jsem se zarytými běžci, tak slyším, že 70-80% je fyzická aktivita a 20-30% jídlo.. Zajímavé, že ve fitku to člověk slyší obráceně:).. Jídlo dominuje a to cvičení a fyzická aktivita je taková třešnička na dortu...
Pravda je, že po cca 2 týdnech, kdy jsem začal s nějakým tím "cvičením".. se výsledek už dostavil.. přibral jsem dvě kila(!)..:).. Což nepovažuju za příliš podnětné a užitečné.. Ale zase to asi přesně ladí s tím větším efektem stravování, než jsem si kdy byl schopen připustit. Budu se muset víc hlídat, co jím a kolik toho jím... Začít si hlídat svoji žravost:) nastavit si kvalitnější jídlo asi bude trvalejší úkol do dalších dní a týdnů:).
Nicméně, díky všemu "novému" v kombinaci s nestíháním se mi dějí neskutečné (a veselé) zážitky. Například v pátek jsem byl dávat auto moji nejmilejší manželky do servisu (reklamace - prý ji před pár dny neopravili vyhřívání sedačky). Tak tam jedu co nejdříve (abych mohl následně běžet do práce), jsem první na řadě. Dávám klíče od auta, říkám, že "to" nefunguje.. Na dotaz, jak dlouho to žena zkoušela, tak po pravdě říkám, že v úterý jela do Plzně. Chlápek se omlouvá, běží ven převzít auto a vrací se s potutelným úsměvem. Říká.. Víte, my si tady píšeme stavy tachometrů opravovaných vozů.. A na tom vašem od naší opravy bylo najeto jen asi 25km. Ať už s tím vaše žena jela kamkoliv.. do Plzně a zpět to nebylo!!! :)... Celá fronta lidí se začala tak nějak různě se odvracet, usmívat, případně pokašlávat.. Paroháč, že..:)! To ostatní potěší..:). V tu chvíli jsem si uvědomil, že moje nejmilejší si brala auto dcery, ovšem (proč to vysvětlovat)... A tak jsem sebral klíče od vozu... rady od servisních techniků, abych si se ženou "opatrně" promluvil.. a zase odvezl auto domů, ovšem běžet do práce už jsem nestihl..
Vyprávěl jsem to se smíchem a slzou v oku jednomu známému a ten mi říkal.. člověče, já bych tam snad hanbou zemřel!..:)... A to je ta relativita věcí... Když už se nějaký trapas podaří, je dobré si jej vychutnat.. pobavit ostatní a sám sebe..
Jen teď přemýšlím nad tím, jak překonat špatné "a silně zakořeněné" stravovací návyky (obzvlášť, když člověk sedí hodiny u počítače). Poradíte něco? Jak to děláte vy?
Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra zvlášť!
12:)
pondělí 17. listopadu 2014
Honza v matrixu.. aneb válka se stroji:)
Teď s odstupem času jsem přesvědčený, že právě tohle (a ne nedostatek vody, nebo chybějící pokrývka hlavy:) .. byla hlavní příčina mého nedokončení WS... Pozor, tím nemyslím posilovnu samu o sobě, ale porušení své integrity.. Prostě jsem nesplnil svoje sliby.. a vrátilo se mi to..
A protože (v řeči horolezců) mám na Western States (přesněji na Cal2) zavěšený svůj "pytel", tak je na čase udělat, co půjde, abych se tam vrátil a ten svůj vrchol prostě "odpytlil":)... V řeči nás obyčejných pobíhačů -- doběhl v limitu do cíle ...doběhl si pro přezku..:). Na "seběh z kopce" se ovšem stojí dlouhá "fronta" a tak není moc jasné, jestli se vůbec na trať v tomhle roce dostanu... Ale to už tolik nevadí. Důležité je .. zkusit to.. Proto jsem v minulém týdnu hodil svoje jméno do klobouku a uvidíme..
Nejhorší je, že ve svém fatalistickém přístupu k běhání -- vlastně už dopředu výsledek loterie beru jako znamení. Pokud to vyjde, musím tam jet.. Pokud ne, super znamení -- už mám úplně jiný a stejně šílený program. Upřímně nevím sám, co si víc přeji a tak je skvělé, že to někdo jiný může za mě rozhodnout...
Ale zpátky ke strojům, zpátky k matrixu:). Začal jsem se cvičením už před pár dny.. a na Jizerský "dýchánek" jsem odjížděl v podobném stavu asi jako mrzáček po krátkém ozdravném pobytu v Lurdech:). Tedy trhavé pohyby na úrovni počátků animovaného filmu, výrazy v obličeji svědčící a používání svalů, o jejichž existenci jsem dříve neměl ani ponětí:). Ale pokořil jsem se.. a pokora patří (IMHO) těm silnějším:)... Mimo ty legrační (a stále se objevující scénky ve fitku) jsem objevil ten sociální rozměr, kdy přes poledni pauzu jdu cvičit s kolegou, občas po večerech se snažím zacvičit se synem... V tom socialním rozměru je fitko podobné skupinovému pobíhání, kdy řekněme po x km se najednou člověk od sparingpartnera dozví nějakou zajímavou (niterně velmi osobní) informaci.. nebo on sám je schopen (v krátkém mezičase odpočinku) vyjádřit nějaký důležitý vzkaz pro zúčastněného nebo lidstvo typu "budoucnost patří aluminiu!":)..
Na dotazy svých kamarádů a známých proto odpovídám jednotně. Ano, ano.. stárnu!:)... Ano, ano, to moje usilování.. je .. no řekněme občas trochu víc usilovné:)... Samozřejmě, že to nedělám správně(!).. nepočítám, nesoustředím se tak usilovně na bezchybné provedení cviků.. Možná cvičím moc dlouho, určitě špatně.. Vím to. [netrápí mě to].. Ale jedno je jistě.. Teď, uprostřed těch největších průšvihů, nestíhání, časových stresů... si uvědomuji, jak je důležité plnit svoje sliby.. [a nejen o vánocích!:)... ]...
Je to nutný krok -- je potřeba získat zpátky svoji plnou integritu... Tedy, když říkám, že pro zdar jakékoliv akce dělám, co jde i nejde... tak to holt musím dělat!:) ... [Samozřejmě něco jiného by bylo, kdybych to neříkal:)]
A jak to máte vy se svými sliby/chyby? Taky se k nim vracíte, nebo se ony k Vám vrací jako bumerang?
Našemu snažení a úsilí.. ZDAR! Ultra zvlášť! 12:)
pondělí 10. listopadu 2014
Akce "Mordor" aneb Jóžin z bažin:)
Před pár dny se mi ozval Pavel Veverka Sudetský, že má takový nápad, že bychom mohli udělat přepadovou rychlou, tajnou akci.. Jen ve čtyřech, na tajnačku po pytláckých a pašeráckých stezkách Jizerských hor. Podmínkou je tmavé oblečení, nic reflexního... budeme se pohybovat na čs-polské hranici v silně chráněné oblasti, patrně i mimo hlavní cesty...
Všichni účastníci Pavel, Petr, Tomáš a já jsme natěšení.. no slovy T. jako druhostraňáci na nové číslo Tam-Tamu:). E-mail stíhá e-mail, dopravu autem zavrhujeme z klubových důvodů (to pivo bychom měli pít)...
Probíráme maličko logistiku... Asi dva dny před výletem vzdávám, že ve svém běžeckém "šatníku" najdu něco bez reflexních prvků (Leona by měla radost). Chci si proto koupit tmavou scotch pásku a vše reflexní přelepit.. Když svůj plán vysvětluju svojí nejmilejší manželce (jasné slunéčko), tak se mě ptá, co budeme dělat, když nás tam někdo chytne? Říkám po pravdě, že budeme předstírat, že jsme zabloudili:)... Moje nejmilejší se smála.. že prý to by chtěla vidět.... Pavel známý jako zdejší horský vůdce, znalec a spoluautor místního horolezeckého průvodce, my ostatní ověšeni chytrými hodinkami, telefony a navigacemi... a budeme říkat, že jsme "zabloudili"..:)
Nakonec ale Pavel VS usoudil, že se nebudeme skrývat ("real runners leave no trail"), poslal nám GPS trasy, včetně jednoho osamoceného bodu poblíž bažin, který budeme hledat a finální příprava mohla začít... Tradičně, balím -- teda hážu věci s sebou na hromadu až pozdě večer v pátek, motto mého běžeckého batůžku mě uklidňuje.."Co nemáš, nepotřebuješ"! A pokud přeci jen někde v koutku duše zůstávají nějaké pochybnosti, tak vím, že "Kotouč má všechno":)...
Petr na autobusové zastávce otevřeně přiznává, že autobusem nejel hromadu let, že je to jako skautská výprava. Vyškolen bratrem Martinem VP a podporován Tomášem, proto hned zahajuji tradiční skautské výletové hry (ve stylu -- kdo uvidí koně má bod, za sprostá slova se bod odečítá), i když je mi jasné, že to zase prohraju!:)
Chvilku po 8h jsme v Liberci kompletní, za necelou hodinku jsme na opačné straně Jizerských hor. Naše výprava mi už od samého začátku přijde dokonale vyvážená.. Pavel je naprostý znalec, z Tomáše se v průběhu výletu vyklubal zakuklený místní pašerák a historik, Petr vzpomíná na útržky místních zážitků a reálií z dětských let, takže se brzo orientuje... Jen já jsem téměř nepolíbený místními jmény, ať už vesnic, kopců, skal... Nemluvím o tom, že netuším, co je za tímhle kopcem, co je na západě, na východě.. případně, ani kde je sever..:). Přiznávám, že zařazením mojí maličkosti do této výpravy byla celková orientační a znalostní inteligence skupiny ponížená na úroveň delfína žijícího v zajetí:)..
Nechám o našem výletu hezky promluvit VS -- ideového autora a kartografa výpravy -- já si dovolím si jen zaznamenat pár postřehů, nálad a pocitů. Počasí se náramně vydařilo, výběr trati neměl chybu, zažil jsem chodníčky, zpevněné cesty, průchody bažinami a rašeliništi, dokonce i skalnaté výstupy... Ale hlavně, ta nálada a pohoda byla podávána v ohromném množství, že by se dala zavařovat na horší časy:)...
VS vyprávěl spoustu zajímavostí, pohnutou historii Jizerských hor a míst, kudy běžíme, prokládanou "veselými" horolezeckými zážitky, zakončenými většinou krátkým poučením typu ... "hlavně nesmíš spadnout!"... apod. :). Uprostřed těch všech veselých horolezeckých příhod VS mezi řeči jen tak mimochodem naznačil, že jdeme hledat jeden "kříž", který na kraji bažin označuje místo, kde během napoleonských válek utonula v bažinách ruská dvojčlenná hlídka i s koňmi...
A hned nabízí následné, alespoň dílčí překročení bažin.. Co na to říci? Dostal jsem nabídku, kterou nelze odmítnout:)! Když jsem se chystal na cestu, tak mi Luboš zkušeně radil, že do bažin by měli jít alespoň 4 lidí, protože když někdo zapadne, tak trojice je na záchranu optimální... Pro jistotu beru ještě i hůlky, aby bylo za co se chytit..:). VS dává důležité rady -- že tam, kde je rašeliník nejzelenější nelézt:), moc dlouho nestát na jednom místě, určitě se snažit dostat pryč, když máme bahno po pas... po tomto bezpečnostním školení zatáčíme k bažinám..:)
Nakonec nejen že kříž nalézáme, v bažinách nehyneme, ale i přes bažiny (tedy ty mělčí) probíháme a já si užívám opravdu nádherného dne, přírody, podzimních barev a vyprávění kamarádů (pokud jsem je pustil ke slovu).. Ovšem po překonání bažin se VS a Tomáš trumfují s nápady, co ještě.. a tak vystoupáme na rozhlednu, ať se moje závrať trochu otrká, ..
Tomáš celou dobu do nás "hustí", že bychom měli běžet na Pytlácké kameny, že je to jen malá "záběžka" -- je sice do kopce, ale za to dál a horší cestou... U poslední možné odbočky, nakonec podléháme a je jasné, že to bylo úplně nejlepší, co jsme mohli udělat..:). Tomáš roztál, úsměv od ucha k uchu. Navíc tím, že o Pytlácké kameny musel tolik bojovat, tak z výběhu k nim má opravdovou radost..
Tady bych si dovolil malou odbočku. Je zajímavé, ale s na akcích s kamarády mi často naskakují oblíbené filmové repliky, protože výlety s nimi jsou jako z filmu:)...
-- - například replika z filmu jachyme hod ho do stroje..
František Koudelka: Když myslíte teda. Do počtu jako myslíte teda? Tak, jestli jako myslíte, že v zájmu celku snad. Tak já bych to teda do počtu, kdyby to radši vzal někdo jinej... Odpověď: Tak výborně, na závody pojede Koudelka..
U nás v Jizerkách..Otázka.. Neměli bychom na ty Pytlácké kameny vylézt? 12 odpovídá: No jestli myslíte, že jaksi nemusíme, tak bychom nemuseli, ano nebo kdybychom museli, tak já bych radši počkal dole.. Odpověď: Výborně! Takže všichni lezeme na Pytlácké kameny:)..
Prostě, prvotřídní akce, VS opět těžce zabodoval, následná hospoda potvrdila naší klubovou příslušnost:). Co víc dodat? Na dokreslení skvělé atmosféry dodávám, že navigaci jsem vypnul při až vstupu do domů:).. Prostě ani mi to nepřišlo..
Všemu zdar! Kamarádům a pašeráckým výpravám zvlášť!:)
12:)
PS. Ty fotky jsem si dovolil částečně použít od dokumentaristů naší výpravy Tomáše a Petra, díky moc!
Všichni účastníci Pavel, Petr, Tomáš a já jsme natěšení.. no slovy T. jako druhostraňáci na nové číslo Tam-Tamu:). E-mail stíhá e-mail, dopravu autem zavrhujeme z klubových důvodů (to pivo bychom měli pít)...
Nakonec ale Pavel VS usoudil, že se nebudeme skrývat ("real runners leave no trail"), poslal nám GPS trasy, včetně jednoho osamoceného bodu poblíž bažin, který budeme hledat a finální příprava mohla začít... Tradičně, balím -- teda hážu věci s sebou na hromadu až pozdě večer v pátek, motto mého běžeckého batůžku mě uklidňuje.."Co nemáš, nepotřebuješ"! A pokud přeci jen někde v koutku duše zůstávají nějaké pochybnosti, tak vím, že "Kotouč má všechno":)...
Petr na autobusové zastávce otevřeně přiznává, že autobusem nejel hromadu let, že je to jako skautská výprava. Vyškolen bratrem Martinem VP a podporován Tomášem, proto hned zahajuji tradiční skautské výletové hry (ve stylu -- kdo uvidí koně má bod, za sprostá slova se bod odečítá), i když je mi jasné, že to zase prohraju!:)
Chvilku po 8h jsme v Liberci kompletní, za necelou hodinku jsme na opačné straně Jizerských hor. Naše výprava mi už od samého začátku přijde dokonale vyvážená.. Pavel je naprostý znalec, z Tomáše se v průběhu výletu vyklubal zakuklený místní pašerák a historik, Petr vzpomíná na útržky místních zážitků a reálií z dětských let, takže se brzo orientuje... Jen já jsem téměř nepolíbený místními jmény, ať už vesnic, kopců, skal... Nemluvím o tom, že netuším, co je za tímhle kopcem, co je na západě, na východě.. případně, ani kde je sever..:). Přiznávám, že zařazením mojí maličkosti do této výpravy byla celková orientační a znalostní inteligence skupiny ponížená na úroveň delfína žijícího v zajetí:)..
Nechám o našem výletu hezky promluvit VS -- ideového autora a kartografa výpravy -- já si dovolím si jen zaznamenat pár postřehů, nálad a pocitů. Počasí se náramně vydařilo, výběr trati neměl chybu, zažil jsem chodníčky, zpevněné cesty, průchody bažinami a rašeliništi, dokonce i skalnaté výstupy... Ale hlavně, ta nálada a pohoda byla podávána v ohromném množství, že by se dala zavařovat na horší časy:)...
VS vyprávěl spoustu zajímavostí, pohnutou historii Jizerských hor a míst, kudy běžíme, prokládanou "veselými" horolezeckými zážitky, zakončenými většinou krátkým poučením typu ... "hlavně nesmíš spadnout!"... apod. :). Uprostřed těch všech veselých horolezeckých příhod VS mezi řeči jen tak mimochodem naznačil, že jdeme hledat jeden "kříž", který na kraji bažin označuje místo, kde během napoleonských válek utonula v bažinách ruská dvojčlenná hlídka i s koňmi...
A hned nabízí následné, alespoň dílčí překročení bažin.. Co na to říci? Dostal jsem nabídku, kterou nelze odmítnout:)! Když jsem se chystal na cestu, tak mi Luboš zkušeně radil, že do bažin by měli jít alespoň 4 lidí, protože když někdo zapadne, tak trojice je na záchranu optimální... Pro jistotu beru ještě i hůlky, aby bylo za co se chytit..:). VS dává důležité rady -- že tam, kde je rašeliník nejzelenější nelézt:), moc dlouho nestát na jednom místě, určitě se snažit dostat pryč, když máme bahno po pas... po tomto bezpečnostním školení zatáčíme k bažinám..:)
Nakonec nejen že kříž nalézáme, v bažinách nehyneme, ale i přes bažiny (tedy ty mělčí) probíháme a já si užívám opravdu nádherného dne, přírody, podzimních barev a vyprávění kamarádů (pokud jsem je pustil ke slovu).. Ovšem po překonání bažin se VS a Tomáš trumfují s nápady, co ještě.. a tak vystoupáme na rozhlednu, ať se moje závrať trochu otrká, ..
Tomáš celou dobu do nás "hustí", že bychom měli běžet na Pytlácké kameny, že je to jen malá "záběžka" -- je sice do kopce, ale za to dál a horší cestou... U poslední možné odbočky, nakonec podléháme a je jasné, že to bylo úplně nejlepší, co jsme mohli udělat..:). Tomáš roztál, úsměv od ucha k uchu. Navíc tím, že o Pytlácké kameny musel tolik bojovat, tak z výběhu k nim má opravdovou radost..
Tady bych si dovolil malou odbočku. Je zajímavé, ale s na akcích s kamarády mi často naskakují oblíbené filmové repliky, protože výlety s nimi jsou jako z filmu:)...
-- - například replika z filmu jachyme hod ho do stroje..
František Koudelka: Když myslíte teda. Do počtu jako myslíte teda? Tak, jestli jako myslíte, že v zájmu celku snad. Tak já bych to teda do počtu, kdyby to radši vzal někdo jinej... Odpověď: Tak výborně, na závody pojede Koudelka..U nás v Jizerkách..Otázka.. Neměli bychom na ty Pytlácké kameny vylézt? 12 odpovídá: No jestli myslíte, že jaksi nemusíme, tak bychom nemuseli, ano nebo kdybychom museli, tak já bych radši počkal dole.. Odpověď: Výborně! Takže všichni lezeme na Pytlácké kameny:)..
Prostě, prvotřídní akce, VS opět těžce zabodoval, následná hospoda potvrdila naší klubovou příslušnost:). Co víc dodat? Na dokreslení skvělé atmosféry dodávám, že navigaci jsem vypnul při až vstupu do domů:).. Prostě ani mi to nepřišlo..
Všemu zdar! Kamarádům a pašeráckým výpravám zvlášť!:)
12:)
PS. Ty fotky jsem si dovolil částečně použít od dokumentaristů naší výpravy Tomáše a Petra, díky moc!
neděle 2. listopadu 2014
Průzkum bojem, aneb lama partyzánem...:)
Jak už Martin VP u sebe pregnantně naznačil -- my co spolu tak různě běháme:), jsme patrně jeden z prvních Hash klubů v ČR, tedy naše velmi volně definovaná skupina reprezentuje "a drinking club with running problem":)... A i když je Martin VP v současné době služebními povinnostmi vázán na Ostrovech, tak se vrhnul s vervou sobě vlastní do přípravy na další ročník Partyzánského oběhu Prahy. [Pro zájemce, POP2 startuje v "pátém adventu", 27.12, podrobnosti, případná "přihláška", kde jinde než u Martina.]
Ale.. Jak už jsem naznačil, vrchní partyzán je mimo území nepřítele a tak jsem dostal úkol, zjistit zdali a jak se dá nejlépe přeběhnout přes Bránický most (aka Most inteligence). Vůbec mi není jasné, kudy se leze na most (lávka pro pěší je podle fotografií uprostřed), navíc fotografie na české wiki naznačují, relativně žalostný stav panelů. Inu průzkum je na místě.
V pátek kolem 16:30 proto vyrážím směrem Bránický most -- do míst, kde by údajně měl být nástup na most.. Běží se mi hezky, vždycky v těchto místech vzpomínám s dojetím a smíchem na inlinistky:)...
Přibíhám k mostu ve vesele náladě, v místě dolního pilíře golfisté šermují tyčkama.. a málem se mezi ně hrnu, abych "nastoupil" na most:). Naštěstí se před tím rozhlédnu, ale schody nikde!!! Tak se ptám všech okolo -- golfistů, domorodců, sportovců.. kudy na most.. Dozvídám se, že 1) Most je určen pro nákladní vlaky.. Pokud chci skočit do řeky, že z Barandovského je to "lepší" [skokan, znalec]... 2) Přechod byl zrušen pro žalostný stav mostu [komunální kritik]...3) Už léta se přes něj nechodí a nejde to [pamětník a kronikář]... Nicméně to nevzdávám, ani si nejdu skočit z Barandovského mostu:), nýbž se vydávám podle pilířů směrem od vody, každý pozorně prohlížím a .. pořád nic..
Ale jako ve všem konání, i tady důsledný postup nese své zaslouženě plody -- u Bránického nádraží, podbíhám výpadovku, první kolej a u točny tramvají konečně lezu na most..:)
Světě div se... Lávka pro pěší, respektive její panely jsou nejen v pořádku, ale po mostě se dá krásné běžet a třeba i závodit s vlakem:).. To bude mít velitel i ostatní partyzáni velkou radost! Na druhé straně mostu se už zkušeně napojuji na cyklostezku a mířím do "rodného" údolí...
Mám velkou radost. Průzkumem jsem získal "zadarmo" maličko delší a zajímavější trasu do práce.. Vypadá to, že se mi z 15.3km asi stane 18-19km.. Ty 3-4 km navíc, znamenají při každých pěti cestách do práce vlastně jednu cestu "zdarma"..:).. Joj!:) A hned se mi vybaví historie mých běžeckých upgradů (vylepšení)... Například v začátcích jsem běhal po silnici v údolí tam a zpět 9km, přidáním polní cesty na začátku to bylo hnedle 10.5km, přestěhováním se.. 12.5:)... Pak přechodem na cestu do práce 15.3.. Případné dvojsměrky nebo navazující ranní (večerní) venčení Deri v běhu to posunují také kýženým směrem..
Je to boj pro sebe udržet a urvat nějaký ten pobíhací čas a km. Srabácky přiznávám, že v boji s časem a s leností mi tyhle prodlužovací triky nakonec pomáhají nejvíc... zejména (teď) když tělo ochabuje, mysl je oslabena a je těžké sebrat znova sílu...
Ať žijí partyzáni! Kamarádům a ultra zdar! Naším bojům, zvlášť:)
12:)
Ale.. Jak už jsem naznačil, vrchní partyzán je mimo území nepřítele a tak jsem dostal úkol, zjistit zdali a jak se dá nejlépe přeběhnout přes Bránický most (aka Most inteligence). Vůbec mi není jasné, kudy se leze na most (lávka pro pěší je podle fotografií uprostřed), navíc fotografie na české wiki naznačují, relativně žalostný stav panelů. Inu průzkum je na místě.
V pátek kolem 16:30 proto vyrážím směrem Bránický most -- do míst, kde by údajně měl být nástup na most.. Běží se mi hezky, vždycky v těchto místech vzpomínám s dojetím a smíchem na inlinistky:)...
Přibíhám k mostu ve vesele náladě, v místě dolního pilíře golfisté šermují tyčkama.. a málem se mezi ně hrnu, abych "nastoupil" na most:). Naštěstí se před tím rozhlédnu, ale schody nikde!!! Tak se ptám všech okolo -- golfistů, domorodců, sportovců.. kudy na most.. Dozvídám se, že 1) Most je určen pro nákladní vlaky.. Pokud chci skočit do řeky, že z Barandovského je to "lepší" [skokan, znalec]... 2) Přechod byl zrušen pro žalostný stav mostu [komunální kritik]...3) Už léta se přes něj nechodí a nejde to [pamětník a kronikář]... Nicméně to nevzdávám, ani si nejdu skočit z Barandovského mostu:), nýbž se vydávám podle pilířů směrem od vody, každý pozorně prohlížím a .. pořád nic..
Světě div se... Lávka pro pěší, respektive její panely jsou nejen v pořádku, ale po mostě se dá krásné běžet a třeba i závodit s vlakem:).. To bude mít velitel i ostatní partyzáni velkou radost! Na druhé straně mostu se už zkušeně napojuji na cyklostezku a mířím do "rodného" údolí...
Mám velkou radost. Průzkumem jsem získal "zadarmo" maličko delší a zajímavější trasu do práce.. Vypadá to, že se mi z 15.3km asi stane 18-19km.. Ty 3-4 km navíc, znamenají při každých pěti cestách do práce vlastně jednu cestu "zdarma"..:).. Joj!:) A hned se mi vybaví historie mých běžeckých upgradů (vylepšení)... Například v začátcích jsem běhal po silnici v údolí tam a zpět 9km, přidáním polní cesty na začátku to bylo hnedle 10.5km, přestěhováním se.. 12.5:)... Pak přechodem na cestu do práce 15.3.. Případné dvojsměrky nebo navazující ranní (večerní) venčení Deri v běhu to posunují také kýženým směrem..Je to boj pro sebe udržet a urvat nějaký ten pobíhací čas a km. Srabácky přiznávám, že v boji s časem a s leností mi tyhle prodlužovací triky nakonec pomáhají nejvíc... zejména (teď) když tělo ochabuje, mysl je oslabena a je těžké sebrat znova sílu...
Ať žijí partyzáni! Kamarádům a ultra zdar! Naším bojům, zvlášť:)
12:)
úterý 28. října 2014
Kofola a Fidorka!
... Aneb, když ji miluješ, není co řešit a když musíš, tak musíš..:)... Myslím, že reklamní slogany můj poslední týden vyjadřují naprosto přesně. Sice se v tom všem "plácám" (během počínaje a bojem s terminy konče), ale tradičně a optimisticky si říkám, že je to takové pěkné plácaní:). Když člověk věří, že "všechno" dobře dopadne … tak je jasné, že když to třeba zrovna nevypadá nejlépe, tak určitě ještě není konec:)!
V pondělí po ránu jsem s těžkými mužskými chorobami (ano, ano -- kašlík a rýmička) cestoval domů a mohl jsem byt jenom rád, že v Amsterdamu bylo velmi časně a v Praze kontroly na Ebolu zavedli až následující den..:)... A tak jsem se cítil jako král -- lidé se přede mnou rozestupovali, seděl jsem velmi pohodlně - sám na trojsedačce... prostě komfort první třídy i když jsem cestoval tradičně v té "poslední":).
Protože věřím, že.. že pomalý běh léčí všechno.. tak jsem se od úterý začal aktivně během "léčit"… tuhle 9 km s Deri, jindy se mi podařilo běžet do práce.. ale pokaždé, (možná ten boj s chorobami tříbí smysly) pokaždé jsem mel pocit udivené Alenky.. radoval jsem se z ranní mlhy a jak se začíná zvedat, když doběhneme na louku.. z Padrťských rybníků (vojensky újezd Brdy), které jsme oběhli se Slunéčkem a s Deri.. Ty jsem si obzvlášť užíval...Protože bylo chladno, tak jsem kolem svoji nejmilejší manželky různě obíhal.. kus dopředu, potom kousek za ni zpátky a zase dokola.. Věrná Deri pořád za mnou, za patami.. už poprvé se zastavila, když jsem se vracel a čekala. Když viděla, že to po chvíli otáčím, tak se přidala zase ve směru dopředu. Ale trvalo jí několik dalších km než moudře zastavovala i na mojí obrátce vpřed na půl cesty... Ale asi stejně nepochopila, proč tak běhám. Protože, když ona běhá dokola, tak běhá co nejrychleji, aby ji nikdo nechytil a ne takhle pomalu!!:)..
Ovsem asi nejhezčí moment mého léčivého běhu nastal při páteční cestě do práce. Běžím po náplavkách, u Mánesu vybíhám nahoru a čekám na semafor… Zastavím se a rozkašlu se... Vedle stojící chlápek to komentuje pro svoji ženu..."Aspoň vidíš, co tady dýcháme za svinstvo... Tady ten vyběhne od řeky a málem se udusil!":)...
Všemu zdar! Našemu úsilí a pomalému (léčivému) běhu.. zvlášť!
12:)
V pondělí po ránu jsem s těžkými mužskými chorobami (ano, ano -- kašlík a rýmička) cestoval domů a mohl jsem byt jenom rád, že v Amsterdamu bylo velmi časně a v Praze kontroly na Ebolu zavedli až následující den..:)... A tak jsem se cítil jako král -- lidé se přede mnou rozestupovali, seděl jsem velmi pohodlně - sám na trojsedačce... prostě komfort první třídy i když jsem cestoval tradičně v té "poslední":).
Protože věřím, že.. že pomalý běh léčí všechno.. tak jsem se od úterý začal aktivně během "léčit"… tuhle 9 km s Deri, jindy se mi podařilo běžet do práce.. ale pokaždé, (možná ten boj s chorobami tříbí smysly) pokaždé jsem mel pocit udivené Alenky.. radoval jsem se z ranní mlhy a jak se začíná zvedat, když doběhneme na louku.. z Padrťských rybníků (vojensky újezd Brdy), které jsme oběhli se Slunéčkem a s Deri.. Ty jsem si obzvlášť užíval...Protože bylo chladno, tak jsem kolem svoji nejmilejší manželky různě obíhal.. kus dopředu, potom kousek za ni zpátky a zase dokola.. Věrná Deri pořád za mnou, za patami.. už poprvé se zastavila, když jsem se vracel a čekala. Když viděla, že to po chvíli otáčím, tak se přidala zase ve směru dopředu. Ale trvalo jí několik dalších km než moudře zastavovala i na mojí obrátce vpřed na půl cesty... Ale asi stejně nepochopila, proč tak běhám. Protože, když ona běhá dokola, tak běhá co nejrychleji, aby ji nikdo nechytil a ne takhle pomalu!!:)..
Ovsem asi nejhezčí moment mého léčivého běhu nastal při páteční cestě do práce. Běžím po náplavkách, u Mánesu vybíhám nahoru a čekám na semafor… Zastavím se a rozkašlu se... Vedle stojící chlápek to komentuje pro svoji ženu..."Aspoň vidíš, co tady dýcháme za svinstvo... Tady ten vyběhne od řeky a málem se udusil!":)...
Všemu zdar! Našemu úsilí a pomalému (léčivému) běhu.. zvlášť!
12:)
PS. Pár náladových fotek z parku a z údolí..
neděle 19. října 2014
It’s all about country … aneb běhám v Nashville
Nevím jak kdo, ale já vždy návraty k normálu prožívám patřičně silně... V jistém smyslu možná i silněji než závody. Tam je totiž je moje úsilí podpořeno tou výjimečností závodů, faktem, že je to silné, náročné, "epické":).... člověk většinou získá velkou podporu od ostatních s tím, že se trápí x hodin na trati a že je "hrdina" :), ale je to vlastně trochu blbost -- přeceňovat těch pár hodin na trati a nevidět tu hromadu hodin a úsilí, které k tomu vedly…
Za sebe můžu říci, že si stejně, možná i trochu víc cením toho každodenního (prostého) hrdinství, kdy nám nikdo nefandí, nikoho neudivujeme tím, že je třeba (zase) řešit nedodělky v práci, domácí úkoly dětí, opravy v domácnosti, na domě a na zahradě... vyzvedávat děti ze školky nebo venčit psa:)... a při tom všem si najít čas nejen na běhání, ale i na své blízké... Prostě všichni řešíme tradiční trojúhelník, práce-rodina, zábava-běh, spánek. Den má jen 24h a jak říkají zkušení studenti -- Buď máš dobrý známky, občas se vyspíš, ale jinak nežiješ... Nebo pokud chceš zapařit s kamarády, tak je to na úkor spánku nebo známek..:). A to platí to velmi obecně... Proto všem svým kamarádům a známým -- obzvlášť těm s malými dětmi -- rozumím a snažím se všem pořád opakovat.. to naše běhání není ani o km, ani o rychlosti.. Ten rozměr boje, který každý prožíváme je v podstatě hodně podobný.. a s velkou pravděpodobností… Jitka, April nebo Ďuri (a další …a další) asi často bojují i usilovněji než já...a to mi samo o sobě hodně pomáhá.
Uprostřed týdne jsem se přemístil do Nashville, Tenesee, kolébky country music. Služební povinnosti mě zavedly poblíž ohromného hotelového komplexu (Gaylord), který je upraven na to, aby hostoval obrovské konference (tzv. conventions).. I když jsem na ledasco zvyklý -- velikost a struktura těchto hotelů mě vždy dostane. Nejen, že mají uvnitř několik ohromných atrií, která jsou tak obrovská, že se do nich vejdou palmy, řeky, vodopády… jsou tam ale i „uličky“ domy a restaurace, bazény… prostě takový vnitřní svět. V podstatě nemusíte opustit po řadu dní hotelový komplex, i běhat by se tam asi i daloJ. V Nashville je to ještě okořeněné tím, že všude, i v tom nejobyčejnějším McDonnalds je živá country music, každý číšník umí zpívat, případně je to nějaký zpěvák čekající na svoji velkou příležitost..
K dokreslení – skoro tradičně jsem v letadle jsem chytil nějakého vira.. tedy určitě ne nic nebezpečného, ale rýma, angína jako hrom ... takže hned po příletu jsem se soustředil na práci, ale jen jsem dokončil to nejnutnější, tak jsem se v pátek po ránu hrnul ven běhat. Když už člověk věří, že pomalý běh léčí všechno jako já (v letadle mi ještě někdo pěkně „opravil“ kotník svým desetikilovým kufrem), tak by se toho měl držet.
Jenže v Nashville samotném zase tolik příležitosti k běhání není. Všude samá silnice, cesty akorát tak k baru, a pokud něco vypadá běžecky zajímavě, tak je to soukromá cesta na farmu, s obrázky psů a zbraní.. tak jsem alespoň oběhl obří hotelový komplex a navázal na malou asfaltku vedoucí souběžně s řekou.. a nakonec z toho bylo léčivých (byť nouzových) 10+km...
Další den si ale vzpomínám, že jsem od svojí nejmilejší manželky, jasné slunéčko, dostal velký úkol. Přivézt její oblíbenou americkou bezkofeinovou kávu (Taster’s choice). V recepci hotelu dozvídám, že nejbližší supermarket je asi 5 mil (8km) daleko... Pochopitelně se všichni diví, že nemám auto a když se ptám, jak se tam dostanu po svých vzbudím neskutečný rozruch. Chodí se na mě koukat podobně jako na poutích na mořskou pannu nebo jako na dvouhlavý teleJ.. „Cože? 5 mil pěšky?“… „To nemáte na taxíka?... „Když počkáte navečer, já vás tam vezmu..“ apod.. Marně jim vysvětluju, že vzít si taxi, když se tam dá doběhnout nebo žebrat o odvoz je známkou slabosti.. Navíc 8km je přeci kousek.. V tu chvíli recepční málem padá do mdlob.. Důrazně mi opakuje, že „ale to je 5 mil tam a 5 mil zpět !!:)!!!“ … přemýšlím, jak jí říci ohleduplně, že se z 16 km určitě nepotento ... i když nazpět poběžím s nákupem...a že by to dala i ona:)...
Internet v hotelu stojí za starou bačkoru a tak poslouchám "automobilové" pokyny, jak k nákupnímu středisku.. Upřímně, bál jsem se, že cesta přes křížení dálnic bude daleko šílenější, ale nakonec to byla úplná pohodička.. Nicméně vzbudil jsem takový ten světový rozruch na regionální úrovni:)... Myslím, že ve zdejších historkách o šílených Evropanech se nějakou dobu budu držet na horních příčkách:). Řadě poznámek a dotazů jsem se smál většinu cesty...
Ovšem... nejlepší zážitky nakonec... Běžím si hezky zpátky, když v tom na mě troubí auto.. zastavím.. a dávám se do řeči s dvojicí "děvčat":) řekněme o cca deset let mladších... které mě lákaly:) do auta.. Bylo sice brzo navečer, ale měly kuráž a jedna z nich říkala, že mě svezou, ať jedu s nima, že mám pěkný zadek:)...OMG! V mém věku to sice potěší, ovšem nebylo to o mojí maličkosti... Vždyť je sobota! A upřímně -- v tomhle ohledu, z hlediska průměrné zdejší populace je tady skoro každý normální chlap supermanem:).. a tak pochopitelně potěšen odmítám, vymlouvám se na kdeco a spěchám zpátky:)... Za chvíli jsem u hotelu. Potkávám paní z recepce.. Hned mi říká, abych se nikam nechystal, že za chvíli jede domů, že mě vezme s sebou nakoupit a že se pak můžeme stavit na kafe a na drink (??? -- nojo.. sobota!:)) ... Zarazím ji uprostřed věty a říkám, že ty pokyny na cestu byly skvělé, že jsem teď přiběhl zpátky... „Ty už jsi zpátky?“.. Ty vyděšené oči, ty rozšířené zorničky vidím ještě teď!! Že by ve zdejší kávě bylo větší než malé množství atropinu??:)
Končím s cestovní zásadou č. 1. V rámci poznávání kultur je dobré domorodce z rozvinutých zemí občas maličko překvapit a vyšokovat!
Běhu zdar!! Ultra zvlášť! 12:)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)