úterý 21. srpna 2012

Den 9: Závod - pohled zvenčí a zevnitř

Je velmi brzo ráno, 2:45 (budíka jsem z číselné nostalgie chtěl dát na 2:34, ale zvítězila pragmatičnost a boj o každou minutu spánku...). Venku zima.. podle teploměru v autě asi 34F (1C), ale na předním okně se dělá námraza. Startujeme a zahříváme auto a rychle se snažíme připravit na den D, který zhruba za hodinu začne. Stín tradičně v pohodě:), snídá kafe, něco pečiva, jen ty noviny.. ty noviny, to jsem nezvládl:)... Od stanu už je vidět probouzející se stanici May Queen a na pár místech na parkovišti už vyrážejí posádky na trať a vezou "svého" běžce ke startu.

[mimochodem to se mi tady moc líbilo, posádky mluvily "nás" běžec, ... čekáme na "svého" běžce..]... a tak jsem usedl vedle "našeho" běžce, který se sám vezl do Leadville a domlouvali jsme plán B.

Pokud vše půjde dobře, odvezu auto zpět na tábořiště, hned jak uvolní cesty z Leadville... pokud to nestihnu, Stín jak poběží kolem stanu shodí teplé věci a celovku a pokračuje na další stanice, kde si ho dohoníme..:)

V Leadville naadherna atmosféra.. Na startu je tolik elektriky ve vzduchu, že by se dala vyrábět!! Cítíte to napětí, nadšení, hraje emotivní hudba, organizátoři vykřikují různá hesla, která normálně znějí banálně, připomínají vymývání mozku:)... ale v téhle atmosféře sedí. Jsou skutečná, protože ti "naší" běžci jsou skuteční a tak za chvíli vybíhají na trať, aby všem a sobě především dokázali, že jsou ještě lepší, než si mysleli, že mají ještě větší sílu, než kdy doufali a že je hned tak nic nezlomí... protože my, protože my na ně budeme všude čekat a hlavně na něbudeme čekat v cíli!!! ..

Následuje série výkřiků " I wan't quit, I commit! Dig deep!! You can do it!" a výbuch neskutečně energie...a asi 800 běžců se vydává na jeden z nejnáročnějších (dostupných) 100 mílových běhů....

Ještě si všímám, že Stín vybíhá na trať mazácky až fikaně:) mezi posledními, překračuje startovní koridor v poslední lajně, mezi 5-10 posledními běžci.. Pískám a řvu, skáču a všem přeju jen to nejlepší, i když vím, že jich přiběhne sotva polovička...

V tom si uvědomuju, že tady nejsem na koukání a spěchám k autu, abych se dostal do cca 2h zpět na tábořiště a do první kontrolní stanice May Queen. Zaparkovali jsme sice chytře, ale i tak z Leadville a okolí vyrazí skupina dobře 600-700 aut k první stanici a řada aut už tam stojí. pomalý vláček červených zadních světel jednotlivých aut se vleče asi 10 mil kolem jezera a v podstatě poslední km před stanici se všichni snaží různě parkovat na jedné a druhé straně, zepředu, zezadu stanice..celkem zmatek. Říkám si, abych se tady teď ještě s někým sťuknul, to by tak chybělo:), ale nakonec vítězi povinnost a celkem nekompromisně postupuju dopředu, až se dostávám na dohled May Queen.. Zastavuje mě první hlídka a upozorňuje mě, že všude přede mnou stojí auta a že na druhé straně za stanici je fronta dlouhá skoro míli a že by bylo lepší to otočit a hledat parkování na druhé straně.. Říkám, že jedu na tábořiště, protože tam kempujeme na místě 25 a tak mě v tom celkem hlasitém rámusu poušti dál se slovy .. teď tu táboříte? tak to si to užijte!!:)

Znova mi dochází genialita volby tábořiště:). Hladce se dostávám asi 150m od stanice, parkuju auto, připravuju věci pro Stína a jdu okouknout cvrkot na stanici. Mám ještě asi 3/4-1h čas...

Na stanici šílený zmatky. Přeci jen dobíhá po hromadě velké množství lidí, dobrovolníci na stanici skoro nic nestíhají, nestíhají podávat "drop bags" a tak po chvíli vyzvedávám Stinovo bágl a držím ho v ruce, čekám připraven ho obsloužit až doběhne.

Nedočkavě čekám, i když vím, že Stín moudře rozebíhá pomalu, zezadu a že cesta je úzká, tvoří se vláčky.. konečně!!! Přibíhá Stín, čepuju vodu s kolou půl na půl, dávám medvídky a preclíky, tepláky a čelovka už je prý u stanu, upozorňuje mě na baterky do čelovky a povolenou svítilnu. Hergot nesmím na to zapomenou!!! Rychle se loučí a vyrazí dál, já mizím ke stanu nasnídat se, připravit si svoje běžecké hábky, boty, láhve.. a čekat na Michala a Veroniku, až mě vyzvednou, abych ještě koupil baterky.. propočítávám mezičasy, interpoluju:) a jsem připraven vyrazit, v tom akorát se objevují parťáci z našeho podpůrného týmu IthinkBeer.com :) a vyrazíme... moudře kupujeme pro sebe jídlo a pití na celý den, ještě baterie, pomoci centové mince opravuju a upravuju čelovky:) a mastíme na Twin Lakes.

[Stín je zkušený a nenáročný, proto jsme vynechali Fish hatchery a Half Pipe. v tomto směru má ještě plno sil a nazpátek doufám poběžíme spolu, takže klídek:)]

Twin Lakes a následná Windfield jsou naše klíčové občerstvovačky. Jednak na Twin Lakes uvidíme Stína po zhruba 40 mílích, uvidíme, jak si vede, jak poběží před šíleným stoupáním na Hope pass a jednak pro mě je to klíčová stanice, protože tady začíná moje noční směna:)..

Slunce celkem fest peče, navíc díky nadmořské výšce mi připadá, že se mi snaží udělat díry do těla. Ochranný faktor 100+, je asi základ a ten Stín i já máme na sobě:). S Veronikou a Michalem jsme dohodnutí, okamžitě po odběhnutí Stína spěchat na Windfield, protože tam musíme dostat Michala, aby mohl spoluběžet, optimálně se tam musíme dostat všichni tři. Zavrhují myšlenku zůstat na Twin Lakes a trochu spát.. Stejně bych neusnul a pak, kdy to člověk může prožít takhle intenzívně, co? :)

Stín přibíhá a říká co a jak [tady si dovolím nic nepsat a nechat Stinovo vyprávění a detailní report, nekazit mu jeho vyprávění], rychle se domlouváme, já míchám energetický nápoj pracovně nazvaný "Stínová bomba" ... varianta temná síla:) =.. kola, pivo "blue moon" a voda ve třetinách. Docela náročné, aby to nepěnilo, dostat to lahví, aby Stín mohl co nejdříve opustit stanici a vydat se zase na cestu. Epický!!!

Ted rychle k autu a po jedné z nejprašnějších cest, kterou jsem kdy jen poznal (ještě teď kašlu:), a dlouho jsem ze sebe dostával její prach] tak se pozvolna blížíme k Windfieldu a sledujem 4 ticicove vrcholky kolem a obzvlášť koukáme na průsmyk mezi nimi nazvaný Hope pass, ano pro nás je to taky průsmyk naděje. Ted ale se dostat co nejbliz ke stanici.. Máme štěstí, vyrazili jsme v čas a postupně se přibližujeme, až se nám podaří parkovat na stanici. [tady poznámka. z fotek je vidět, že Windfield je v naprostém dolíku, žádný signál, nedá se nijak domluvit, koordinace je naprosto nezbytná, abychom Stína chytli a nasadili Michala na trať...]


...přibíhá Stín.. v nohách 50 mil, které rozhodně nepatří k nejlehčím, ve vysoké nadmořské výšce... všichni z týmu cítíme to napětí a začíná naše další role.. být posádkou je skvělá věc, být spoluběžcem a tedy pacerem je (aspoň to tak cítím) výrazem pocty, cti a kamarádství. Míchám Stinovo nápoj ve variantě světle strany síly (sprite, pivo a voda) chlapci vyrážejí směr Hope pass a Twin Lakes. Veronika a já mizíme k autu a rychle směr Twin Lakes, hledat místo k zaparkování co nejblíže stanici..



Pár fotek že stanice.. Slunce rychle zapadá a ochlazuje se... převlékám se do běžeckého, beru dlouhý rukáv, Stinovo tričko z běhu Michiganského ultra které se běhá v městečku Hell (ano skutečně se městečko jmenuje Peklo), které má na zádech napsaný běžecký ultra slib.. "vím, že běžím na vlastní nebezpečí a že se mužů vážně zranit nebo i zabít..".. Čtu si ten nápis na zádech a už znova cítím, jak mě myšlenka ultra běhu získává a prostupuje. Jsem rozhodnuty udělat co půjde i nepůjde, abych Stínoví pomohl.. Slunce nakonec zapadá, je zima a já si rovnou na sebe beru Stinovu větrovku [já hlava dubová, svoji červenou bundičku jsem si nechal doma, což se později ukázalo jako celkem silná chyba:), ale síla je v nás...]

Konec těšení.. vybíháme, tedy nejdřív stoupáme do šíleného krpálu a pak začínáme střídat chůzi a běh.. Možná uslyšíte, že Leadville je masová akce, možná se vám někdo bude snažit říci, něco špatného.. Ta atmosféra, ten běh v noci, kdy běžec (v mém případě i pacer) už 17-24 hodin nespí, kdy přes matný svit baterek je špatně vidět na cestu, kdy prach a kamínky se různými cestami dostávají do bot a vy se drápete nebo sbíháte cestou necestou... Pak si asi každý řekne.. Díky, že jsem tady!!!!!!, je to kultovní záležitost, navíc, když běžíte s kamarádem, tak všechny pocity jsou ještě silnější a ostřejší...

Já lama tradičně něco musím vyvézt.. relativně krátce po té, co jsme vyběhli, když jsem si sahal do pasu pro kolu s vodou padám na relativně rovné cestě [na kamenité bych si nelajznul sahat za běhu pro láhev], padám na zem, levé koleno bolí, no jak svinja:), jsou v něm zařazené i nějaké drobné kamínky, ale to se vyřeší později:), akorát že to koleno je hodně naražený.. kolem běžci spolu se Stínem se ptají, jestli jsem ok... Snažím se rychle vstát a co nejrychleji říkat, jasně, jsem ok.. naštěstí je tma jako v pytli a Stín nevidí moje grimasy, když se rozbíhám. Adrenalin pomáhá to rozběhat, s kolenem budu bojovat celou dobu, ale přeci jsem sem nepřijel jen jist chilli, že? :)

Naštěstí se profil trati mění a my se škrabeme na "cukrovou homolí" , cesty jsou pokryté drtí a prachem z rozpadlých kamenů, vymleté, s velkými výmoly.. Vypadají ve světle našich celovek opravdu jako z cukru.. Už už to vypadá, že jsme na vrcholu, ale je to falešná radost... po chvilce se cukrová:) cesta zase zalomí nahoru a my před sebou zase uvidíme pár lucerniček. Čas od času se Stínem uvažujeme, jestli ta světýlka ve výšce před námi jsou už hvězdy, nebo jsou to běžci stoupající zákrutami k vrcholu. Ano, B) je správné:)... ale jak už to bývá ve chvíli, kdy jsem si v duchu řekl, že mi je to jedno, cesta se najednou zlomí a je před námi zase klesání a technické cesty s kamením, které Stín s bravurou běží.

Nechci prozradit nic z průběhu závodu mezi stanicemi, jen bych chtěl říci, že cesta dolů z "kopce" k May Queen zůstane dlouho, dlouho v moji myslí jako něco neskutečně krásného, něco co si myslím, že mě určitě poznamenalo. Sbíháme dolů členitou cestou plnou různého kamení, ve tmě, koleno mi připomíná, že jediné zakopnutí a může být konec mému spoluběžectví... musím se soustředit, adrenalin doslova i ve vlasech..:)

Tady je potřeba dát další vsuvku..

Pacers, aneb spoluběžci jak jsem zjistil relativně pozdě:), by neměli na stanicích jíst žádné jídlo, které je primárně určené pro běžce a z tekutin brát maximálně vodu. Snažím se to dodržovat, vybíhám s dvěma 0.4 litrovými lahvemi v opasku a s jednou litrovou v batohu, v nich voda s kolou v poměru 1:2. postupným upíjením a doléváním vody ve finále piju "homeopatickou" kolu:), tedy vodu se stopovým množstvím koly. Běžel jsem už maratón na vodu, ale nikdy ještě noční horský maratón na vodu s malým množstvím koly. Pod neprodyšnou větrovkou jsem zpocený jako myš, nedostatek cukru, dává se do mě zimnice, naštěstí běžíme z kopce cestou necestou. Držíme dobře tempo, říkám si, jestli to Veronika nestihne, musím běžet i závěrečný úsek a to se budu muset najíst, shodit bundu a vzít si z báglu nějaké suché Stinonvo věci, snad je nebude potřebovat:). Dobíháme do May Queen a vlády se ujímá Veronika. zdravím se se Stínem a zastavuju. Za pár sekund se do mě dává taková zima, že bych mohl sypat rohlíky mákem.. musím různé poskakovat, abych se nerozpadl na součástky:), stan nemůžu rozepnout:), naštěstí Michal nastartoval auto a tak se na minutu zkouším rozehrát.. Ouha, kouknu na tachometr, dojezd pod 30 mílemi a topení zrovna jednu milí zase ukouslo. Soukám se ven, snažím se vzít Stinovo věci že stanu.. Musela to být groteska, klepu se jako sulc, nemůžu kleknout na jedno koleno a s rozklepanýma rukama balancuju na pravém koleně a sbírám věci na převlečení.. Uff, hotovo soukám se do auta a jedu za Michalovým autem k jejich hotelu, využívám nabídku si dát horkou sprchu, převléci se do suchého a dát si horké kakao..

Pak už Michal pro mě doplňuje benzín a jedeme k cíli čekat na Stína a Veroniku. Ve sprše jsem sice největší kamínky z kolena vydoubal:), ale naražení bolí výrazně víc, kulhám a říkám si, jak poběžím poslední kus se Stínem... jdu pomalu od cíle, posílám Michala napřed, s tím, že mě bolí noha.. Ale když se objeví Stín s Veronikou je to tak silný, že si říkám, poběžím s nima, kdyby mě ta noka měla upadnout:)... naštěstí cíl je blízko, všichni uhýbáme, zastavujeme a Stín po koberci vbíhá do cíle!!!!

PS. teď už sedím na letišti v Atlante, koleno je "naprosto" :) v pořádku a těším se na výběh v údolí... Když ale zavádím o sedadlo, nebo se rychle zvednu, tak mi koleno připomene, že to nebyl sen, že to bylo všechno neskutečně živý a skvělý!!!!

Kamarádům, Leadvillu, běhu zdar a ultra obzvlášť!!!

Stín je stín! :) Vyčkejte na jeho report, nechci nic prozrazovat, co byste neznali.

12:)

41 komentářů:

  1. Zdravím Honzíku.Takže ode mě taky gratulace.Hvězdy v noci tam jsou určitě jako lampy.Už 5 dni na mě nečeká zajíc každé ráno.Tak jsem zjístil,že ho rozervali psi a ležel v křoví v lese.Člověk si zvykne na zajíce a už není.A kupodivu na konci mé trasy se objevil úplně nový mladý zajíc:)
    Takže se potvrdilo,že zaječí život je fakt krátký.A po každém zajíci vstane nový zajíc:)
    Ivan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No hlavne, ze mas zase s kym behat... brzo rano na ceste zpet.. MSF!

      Vymazat
  2. Tak to nemělo chybu :) Už se třesu na detaily :))
    Je vidět že jsi tvrdák :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. dik, jak se rika... modrej oddil:)... nebo klasik by rekl... STS Chvojkovice Brod... zrejme dobrej oddil:). koukal jsem ze jsi taky drzak, pak proverem.. 12:)

      Vymazat
  3. Dobre dolet domu, trochu si voraz a pis dal....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdravim z Amsterdamu z mezipristani.. -1m nad mom, to jsou mi soky!:), ale co to budu rikat, ze? MSF!

      Vymazat
    2. Tak tos byl ty, kdo nam rano rachotil nad hlavou? Priste pri takovym mezipristani dej vedet, na kafe si rada cas najdu i brzo rano :-).

      Vymazat
  4. tyyyjo to muselo byt narocny a zaroven uzasny...stastny let!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky, uzasny to bylo, diky moc, zdravim z mezipristani.. zatim, 12:)

      Vymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :), dik, ale vydrz na Stinuv report... Myslim, ze to bude fakt stat za to!, 12:)

      Vymazat
  6. Tybrďo to byla jízda. Neskutečně krásný. Už se nemůžu dočkat na nějaké posezení v hospodě s živým vyprávěním.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leona urcite bu delat zase nekdy bezeckou hospodu:), tak se tesim na shledani.. zatim, 12:)

      Vymazat
  7. Parádní reporty. Jen mě trochu mrzí, že jsem celou dobu nevěděl Stínovo jméno a nemohl tak koukat, jak si stojí(te).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aha... myslim, ze se dalo snadno hledat podle cisla.. 541.. Dik a gratulace k tvemu zavodu!!! MSF, 12:)

      Vymazat
    2. To číslo mi uniklo. Jsem trubka. :)

      Vymazat
  8. Pokusim se nic dopredu neprozradit, jen bych rad dal ve znamost ze vsichni tri clenove moji posadky byli naprosto bajecni a bezchybni, az jsem mel skoro cerny svedomi jak moc se staraji o mne a zapominaji na sebe. 12Honza ale za ten sileny nocni sebeh Sugar Loaf Mountain zaslouzi absolutorium ... vic uz ale ani muk :) ... nejspis mi to bude par dni trvat vsechno podrobne sepsat, ... uz se na tom ale pracuje :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) pro me to je a nafurt zustane zazitek snu.. Dik, ze jsem mohl byt pri tom!! 12:)

      Vymazat
    2. uz se nemuzu dockat na report, bude to takova pekna tecka za tim vasim pribehem...:)

      Vymazat
  9. Kluci, kluci ... díky za report.
    Nejradši bych zavřel krám a vyběhl do lesů.
    Z toho čtení mi tu poskakují nohy ... moc pěkné!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ja ted sice uz doma, za posledni tri dny naspal tak asi 9hodin max:) ale presto ti rozumim.. zitra az dorazim z prace, doufam, ze bebude bourka, abych si sel zabehat.. behu zdar! 12:)

      Vymazat
  10. Už se těším, až se jednou brzy navečer všichni sesedneme u kamen virtuálek a Stín nám bude vyprávět, jak běžel Leadville. To bude! :)

    OdpovědětVymazat
  11. Už se těším, až se jednou brzy navečer všichni sesedneme u kamen virtuálek a Stín nám nastíní, jak běžel Leadville. Těšíme se :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale to pivo a alkohol... to budeme pit doufam skutecny? :) 12:)

      Vymazat
  12. Ja mam husi kuzi. Stinuv report me asi zabije... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To snad ne, rekl bych ze to bude ten spravny uder kladivem na hlavicku od hrebiku..:)
      DIK! 12:)

      Vymazat
  13. Hustýýýý.... jak by řekla mladá generace
    Kdyby se ti za rok stýskalo po adrenalinu můžeš zkusit
    http://9thmoon.blogspot.cz/2012/07/tynistske-slapoty-2012.html
    ;o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tohle pro me nebude, nebot ja jsem schopnej zabloudit skoro vsude.. Jedine, kdyby to Olaf vyznacil velmi hustymi faborkami, co se bohuzel nestane..:)
      Ale co, treba to taky vyjde, muzim kouknout na kalendar.. Diky za tip! 12)

      Vymazat
  14. Honzo, má to sílu, díky za zprostředkování takovýho zážitku, dav

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dik Davide, muj pribeh je s drobnymi peripetiemi u konce:) prvni etapy spolecneho behu Los a Lamos:). neco intenzivniho a silneho skoncilo a nastartovalo to dalsi silne procesy, ktere me tesi i lekaji:) zaroven..12:)

      Vymazat
  15. No ja nestacim zirat, jelikoz posledni 2 mesice bojuji spise sam se sebou, nebyl ani cas mrknou na blog a vidim ze jsem prisel o prime prenosy z mist za velkou louzi. Je to parada, vrham se do cteni, super ilustrace ;-) jsem vtazen do deje...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dik, no psal jsem ted jako Vecernik Praha v dobach sve regularni existence, tedy 1x denne a tak asi dam par dni pauzu.. i kdyz se zase deji veci jine:)...Tak behani, utikani a behu.. ZDAR! 12:)

      Vymazat
  16. Šíleně nádherný a nádherně šílený! S tvým sklonem bagatelizovat problémy je jasný, jak máš to koleno naprosto v pořádku :) Neuvěřitelný výkon, musel to být fakt silný zážitek! Jsi správnej držák, gratuluju moc!! Ultrazážitkům zdar! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naopak! :), koleno je ted uz temer uplne naprosto v poradku.. to znamena, ze neni zeleny, ani cerny, ze neni otekly a ze skoro vubec neboli.. Obcas malicko nekde pichne, tahne, ale to preci patri k zivotu. A tak ultra zazitkum zdar! panatuj, uz na jare!!! 12:)

      Vymazat
  17. Děkuji dokáže to nakopnout. Hideosi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem moc rad... Ivan tady myslim u minuleho prispevku dal odkaz na youtube, kde je nahrany kus startu letosnihi Leadville. Stin tam sice neni videt, jak vybihal mezi poslednimi, ale ta atmosfera rockovyho koncertu, ta tam je.. koukni... msf! at nam to hezky beha.. 12:)

      Vymazat
  18. Chvilku mi trvalo, než jsem identifikovala svoje pocity. Není to závist. Spíš jako bych tam byla tak trochu taky :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jano, diky! jestli se mi to aspon trochu podarilo vam to priblizit a sdelit trochu nesdelitelne:), tak jsem moc rad... Samozrejme Leadville je Leadville, ale pro me to melo rozmer jeste daleko vetsi:), proste si zkusit neco conjsem jeste nezazil, v podminkach, ktere jsem neznal, .... ale predevsim jako Los a Lamos:)... ten socialni a lidsky rozmer mel a ma vsechno potrebne a dulezite sam o sobe... behu a ultra zdar, kamaradstvi zvlast! 12:)

      Vymazat
  19. Honzo, přečetla jsem jedním dechem, úplně mne to vtáhlo a nemůžu se už dočkat na Stínov(o)u reportáž.
    A koukni na ty Bikily:-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dik, Stin uz zacal! Jak to ctu, jako bych to prozival znova..:). Urcite na Bikily kouknu.. mam jednu prodejnu za rohem od prace.. MSF! 12:)

      Vymazat
  20. Honzo nádherná "předehra" před očekávaným "hlavním vystoupením“ od Stína. I z tohoto článku - když tajíš všechny detaily :-))) je vidět, že tohle ultra byl životní zážitek! A věř, že ti ho ze srdce přeji! :-) Máš můj obdiv a jsem rád, že koleno je OK!

    OdpovědětVymazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...