Den 7-8: Hotel Květnová královna pod Prsatou horou u Olověnic

Jak jsem psal pomocí zbytku baterky v hospodě, dorazili jsme v pořádku a ještě v pohodě (asi 28 minut) stihli registraci. Když nás ll a ostatní tak nabádali, tak jsme hned připravili tábořiště a udělali buřty, když výlet, tak výlet.:)

Jak už jsem říkal, bydlíme v hotelu Květnová královna u Tyrkysového jezera, pod prsatou horou (Název hory je Stínův, hora vskutku tak vypadá). Jezero a tábořiště:

Z druhé strany, prsatá hora:)

Stín vybral moc hezky pokoj:), nádherný výhled i ten odstín kachliček v koupelně se mi líbil (viz foto).

Šli jsme spát a ráno jsme zaspali, tedy vzbudili jsme se jen tak tak, abychom stihli "briefing" před závodem a pokyny pro posádky. Stín mě budí se slovy, vstávej, zaspali jsme.. Odpovídám, to je paráda!! On se směje, že ten můj optimismus je zabíjející:). Vysvětluji, že naopak, že je dobře, že jsme téměř zaspali, protože to znamená, že jsme spali dlouho a zítra se nám to bude tuze moc hodit, každá hodina spánku bude mít hodnotu zlata.. Rychle se přesunujeme do Leadville, akorát v čas, za pár minut začíná informační schůzka pro běžce a podpůrné týmy.

[Třeba se k tomu někdy dostanu to pro kamarády a zájemce někde napsat, ale myslím, že jsem se díky Stínoví drobet naučil a pochytil jak dělat správnou posádku, co je potřeba připravit na americkém ultra.. Navíc v Leadville se teď docela dobře vyznám i autem a spojení mezi jednotlivými stanicemi zvládám i triky s parkováním a tak. Takže pokud se tam chystáte, asi něco maličko užitečného mužů říci, než to tedy zapomenu:)]

Tělocvična, kde celá akce probíhala připomínala včelí úl. Všude plno běžců, známých neznámých, plno podpůrných týmu. Natěšená atmosféra... Přitom je jasné, že zhruba 1/2 z nich do cíle nedoběhne, my navzdory našemu poněkud chaoticky-nadšenému přístupu věříme, že Stín do cíle dorazí v čas a vyzvedne si stříbrnou pásku za dokončení pod 30h. Stín mi postupně ukazuje známé postavy z amerického ultra. Vidím "reálného" Tony Krupičku i řadu ostatních, kteří vypadají "podobně", záleží na tom, jak moc dlouhý fousy si Tony v daně chvíli nechává.. Pro znalce... pacera pro Tonyho nedělal nikdo jiný než známý rychlík Dakota Jones. Prostě i pro troubu, jako jsem já (a neznalce) neskutečná atmosféra.

Jak jinak než na poslední chvíli připravujeme balíčky na jednotlivé stanice (tzv. drop bags) a rychle je dopravujeme do Leadville. (z obrázku je určitě jasné, proč se říká "upuštěnené balíky"..")

Večeříme tábornicky a poněkud chaotický (jak jinak), Stín stejně jako Geoff Roes před Western States si dělá v kotlíku těstoviny, jíme placky a opékané buřty a s ostatními členy týmu (Veronikou a Michalem) si dohadujeme základní strategii jak se starat o Stína, co bude asi pít, kam pojedeme, kdo a v jakém pořadí s ním poběží.. Tady musím říci, že Veronika a Michal byli naprosto skvělý tým a neznalec by netušil, že celá příprava vznikla ve Stínové hlavě a vytryskla tak nějak mezi naším 5-6 pivem a smaženými brambůrkami:). Na stanicích jsme byli sehraní no jak posádka F1.:)... Prostě, start je ve 4 ráno. Já vstávám a starám se o Stína od rána, jedu s ním na start, dávám pozor, aby se najedl a tak, odvezu ho, převážím auto na naše tábořiště a první stanoviště, čekám na něj a starám se.. zjisťuji mezičas projektuji, kdy na další stanice.

Chystám s sebou něco (optimálně všechno) :) na zbytek dne i svoje běžecké s sebou.. Pak přijíždí Veronika a Michal a začíná naše celodenní túra po stanicích (aid stations), s tím, že Michal běží první úsek z Windfield do Twin Lakes, já beru noc z Twin Lakes do May Queen (našeho tábořiště) a Veronika poslední etapu z May Queen do Leadville...

Je kolem desáté hodiny a chystáme se spát... vždyť vstáváme ve 3/4 na 3 a to začne náš skvělý den... Zítra napíšu, jak jsme běželi přes noc a pohled na Leadville 100 z venčí, atmosféru závodu a detailní report nechám samozřejmě na Stínovi:)!

Běhu zdar! Leadville, Stínoví a ultra zvlášť! 12:)