Den 4 - Běháme v centru města!

Dneska jsme měli v plánu "lehčí" běh, přeci jen Leadville se blíží, je třeba se připravit a ne zničit. Na to bude dost času v Leadville.:)... co se týče "nespaní" a obecně výdrže má Stín spolehlivě natrénováno. Jeho denní dlouhodobý režim počítá tak s 4.5-5 hodinami spánku max. ještě přerušovaného dětmi. Vždycky jsem si myslel, že jsem "držák", ovšem tady v záři novomexického slunce všechno bledne:), ale zase je to velká pocta a legrace být stínem Stína.

Tak jsme dopoledne něco popracovali, tradičně v největším žáru je Stín nejvíc potřeba:) a tak jsme vyrazili běhat. Stín to nádherné uvedl slovy, "no dneska dáme něco lehčího v centru po chodníčkách", tak vědom si jeho žoglování se slovíčky jsem si nepředstavoval, že budeme pobíhat kolem pražské severojižní magistrály, ale čekal jsem, co se z toho vyvine...

Zkrátím to, Stín tradičně nezklamal:), sice jsme byli uprostřed, vlastně v samém centru Los Alamos, ale v Pueblo canyon a Walnut canyon to naprosto jistily. Stín mi řekl, že mám extra kredit, jestli uvidím baráky:), no neviděl jsem nic, jen, když jsme probíhali kolem tuším golfového hřiště, tak se stromy drobet rozestoupily a viděl jsem malou chatičku. To bylo všechno..

Tak tahle "civilně" vypadá parkoviště v centru u plaveckého bazénu a pohled do "parku" na začátek "cestiček"..

Jenže po pár metrech všechno dostane tradiční Los Alamovský ráz... Dech beroucí krása kamenů, kamínků, prachu a borovic... To mě dostane a srazí až na kolena.

Pak k tomu dodá Stín svoje patřičné historky.. Ovšem ty jsou často nejen nesdělitelné pro jejich obsah ale především pro jejich epickou šíři. Oba máme rádi různé odbočky a detaily ve vyprávění a tak často jednoduché sdělení typu byl jsem tam a tam, potkal jsem toho a toho já nemám ho rád:)... se dostává svým rozsahem k bájné Odyssea, kdy je potřeba sdělit, kudy dotyčný běžel, kdo byl za ním, co vedlo k tomu že běžel ten závod a jak se jmenovala dotyčného přítelkyně se kterou se před tím rozešel, jak reagoval na přeměnu Geoff Roes(e) po jeho vítězství ve Western States.. Zkrátka potřebná epická šíře.. Představte si to živě, děsně zajímavý vyprávění se spoustou živých detailů, já za Stínem vlaju po "cestičkách" v parku a snažím se poslouchat, aby mi nic neuniklo..

To, že jsem s sebou dneska nikde nešvihl pokládám za malý zázrak. Nicméně alespoň jedna zkrácená verze zajímavých informací, co jsem se dozvěděl, ať nejste tolik ochuzeni..

Stín mě upozornil, že jeden že zdejších skvělých ultra maratonců Blake Wood má krásnou teorii, dokonce i vědecký podloženou, o tom, že běhání ultra maratonu je vlastně vedeno touhou po poznání porodních bolesti:)... Většina ultra jsou muži nebo bezdětné ženy, u těch co děti mají, se dá vypozorovat touha po daleko větší rodině..:). Matky děti jsou ideálními pomocníky na ultra díky svým "porodním" zkušenostem a schopnosti empatie pro ultra bězce.. Myslím, že znalci ocení:).. http://microserf.lanl.gov/bpw/ChildbirthEnvy.pdf

Běhu zdar, ultra a kamarádům zvlášť! 12:)

PS. Něco takovýho bych potřeboval u nás v centru na běhání..:)