Den 0 - Den 2: aneb Hra světel, hra Stínu.. :)

Den 0

Myslím, že jak barva mého kufru, tak i ranní vstávání ovlivňovalo celé moje cestování... Hned na prvním přestupu ve Frankfurtu mi prohledali a kompletně vyložili příruční zavazadlo, že jsem se bál, že tam buď něco nechám nebo tu skládanku nesložím zpátky. Vezu s sebou totiž v letadle mimo tradičního laptopu a ipadu:), vlastně náhradní sadu běžeckého i civilního oblečení a trailové asics, zatímco já mám na sobě (jak jinak) černé společenské (univerzální Asics Pulse 2). Drobné bezpečnostní komplikace způsobil zbytek vody v jednom z mých bidonu v běžeckém pasu, kdy bezpečák už přemýšlel, že mi to celé vyhodí, nabídl jsem mu, že je to voda, že to můžeme vylejt, nebo jestli na tom trvá, tak to mužů vypít. Prošel jsem, ovšem jen na další/vyšší úroveň kontroly, :) kdy jsem si cca 10 minut do odletu užíval konverzaci na téma, co tam budu dělat, proč tam jedu, proč tam jedu teď.. pro jistotu už jsem nezmínil Los Alamos, což by asi v jejich podání mohlo znamenat, že jsem zahraniční špión a další prohlídky... i tak mi dali nálepku "kontrolovat" protože chtěli vidět číslo mého kufru a ověřovali, jestli prošel důkladnou bezpečnostní kontrolou, a jestli letí se mnou do Atlanty...

Vzhledem k věcem, které jsem vezl s sebou jsem byl zvědav, jak to bude v Atlantě na přestupu vypadat. Měl jsem pochopitelně připravené hluboké vysvětlení...Velké balení hořčice není potravina, ale masážní gel na přírodní bázi, který používáme na unaveně nohy, větší než povolené množství fernetu:) jsem hodlal vysvětlovat sponzorstvím firmy a nutnosti cílové fotografie s lahví:) a faktem, že v akoholu je rozpuštěné velké množství přírodních látek, které používáme na slézající nehty a jsem ochoten klidně jednu nohu ukázat:)...

Stín prohlásil, že pro jistotu bude sledovat zprávy o letadlech a letištní kontrolu z Atlanty, hlášení o podezřelých osobách pašujících alkohol a potraviny..;) a že má ve mě důvěru. Když tak mám přebytek alkoholu vypít a podezřelé věci snízt, vždyť mám kachní žaludek:) ještě že vynechal rady typu run forest run!.. no rychle vypít přes litr fernetu, to bych byl našrot:).

Nakonec jsem kontrolama prošel dobře, i když to bylo veselé.. Americká letuška mi na DL letu nejdříve nechtěla dát papír na víza, že nepotrebuju:), pak mi dvakrát přinesla německý formulář, když jsem ji pokaždé vysvětlil, že sice němčinu miluju, mám totiž kouzelný přízvuk a slovní zásobu na úrovni Alles Gute! třetí lekce:), ale že bych přeci jen rád dostal anglicky psaný formulář, tak se mi omluvila a přinesla za 3 minuty opět německý papíry(!) ..:) a tak jsem kapituloval a vyplnil německý formulář...

V Atlante můj cejch "kontrolovat" posunuli zase o kousek dál a level výš, pro změnu mi otřeli ruce, vyluxovali počítač, zajímali se i o moji elektroniku... jestli nevezu něco podezřelého:), kdyby byl ještě jeden přestup, tak čekám prohlídku tělesných dutin:)...Prostě očekávaný mazec a zážitky ještě jsem ani nevyběhl ven..

V Los Alamos konečně vidím Stína a breptajícícho Stínka, který dělá čest svému jmému.. Setkaní pochopitelně nemá chybu, byť už je u nás 2 hodiny ráno, tak lačně po cestě poslouchám kouzelná slova jako pueblo, Rio Grande, Santa Fe.. /taky je potřeba dodat, že jsem v rámci přípravy zařadil Mayovky Poklad na Stříbrném jezeře a Duch Lana Estakáda... povídání a plány neberou konce, už je sice po půlnoci, pro mě 8 hodin ráno, já na cestě už 25hodin, ale ultra je ultra:)... Domlouvám si cca 6 hodin spánku, Stín tradičně jako čert skoro vůbec nespí.. ráno plánujeme vstát brzo a kolem 7 vyrazit na cituji "něco lehčího". Vyhledem k mému časovému přetočení a nadmořské výšce 2.200m to bude jak jinak "mazec".:)

Den 1

Rano jsme vstali podle plánu, tedy já, protože Stín podle všeho nešel spát vúbec nebo upadl do krátkeho spánku mezi 1:30 a 3:45, protože evidentně byl většinu času vzhůru, ukázal mi krajinu kolem a zase spustil téměř plynnou španělštinou jména pohoří, řek kolem a kudy poběžíme, kudy se co běhá, kde si zlomil jednu ruku, kde si zlomil druhou.. /nekecám:)/ a tak jsem byl napnutý a v očekávání..

V běžeckém jsme vylezli kousek dál, Stín pronesl památnou větu, budem rozbíhat v klidu a poběžíme pomalu, načež mi zmizel v prachu!!! :) Běželi jsme po kouscích Jemez (čti hejmez) stezkách, pokud žádnou stezku na fotkách fotkách nevidíte, tak jste na tom asi jako jako já:), ovšem stezka to je a naprosto zřetelná, ovšem až na druhý pohled.

Třeba zrovna tahle kamenitá pasáž byla součást zasvědcení:), rady byly užitečné, jako tady pozor, tady jsou divný tři kameny uprostřed cesty..LOL.. Tam byly divný všechny.. ALE POZOR nádherně divný, tohle byl úvod do trail a mě to pochopitelně nadchlo. Nemůže to nechat nikoho klidným.

Krajina kolem nádherná, neskutečně jiná, než na co jsme zvyklí, silná, ono ta nadmořská výška je fakt znát a podle rady jsem aklimatizaci zahájil pitím vody a piva, abych zabránil dehydrataci organismu... po chvíli Stín skutečně spomalil a já trochu chytil dech a tak jsem mohl bežet za ním a sledovat, jak se "plave" v maličko techničtějších částech na kamenech.. Samozřejmě je mi jasné, že dneska mi ukázal "dálnici". Nemůže přeci výletníky vyděsit hned první den. Zítra ráno ale prý to bude o hoooodně lepší a zajímavější.. Těším se na to, ovšem jestli o tom budu moci v klidu napsat, to neslibuju, taky nevím, jestli stihneme dost rychle utíkat.:).
Mam skoro vybitou baterii, tak vic zitra..

PS. Zapojil jsem baterku a tak jen dodávám, že jsme po cestě potkali legendárního zdejšího běžce Davida Kobletze. .. Je mu 49 (!) fakt třída, Stín o něm jistě bude zasvěceně vyprávět.. Při krátkém zastavení slyším jména závodů, kudy běželi, kudy poběží.. a je jasné, že se ještě pořád zlepšuje, sympaťák. Po rozběhnutí se jen tak mimochodem se dozvídám, že Los Alamos má nejvyšší koncentraci 100 mílařů na obyvatele, moc mě to nepřekvapuje.. :). Koukám se na Davida a vidím Stína za pár let.. Na Hardrocku, na velkých závodech..

Den 2 - jak jsme ušetřili 200 dolarů

Dneska to bylo pochopitelně náročnější a ještě barevnější a dobrodružnější než včera. jen doufám, že to nebude mít takové pokračování, protože to bychom asi museli zítra skákat z padáku.. no postupně.
Tentokrát jsme začínali náš běh ve výšce asi 2.500m s tím že nějakých 300m ještě nastoupáme, zase sestoupáme a zase nastoupáme..:), konečně je třeba se aklimatizovat na Leadville. Začínáme běhat uprostřed spáleniště, za chvili se ráz lesa mění k nepoznání.. Jak kdybych byl doma, akorát že jsem o 2.500m výš..

Měli jsme v plánu se vypravit do krásných zakázaných oblastí a zase běžet kus po jemezských stezkách (čte se jako hejmez), zejména si užít proslulou Natovu pomstu, což je děsný padák, kamenitý svah, fotky přikládám. Stín vyloženě pedagogicky vysvětloval, že musím držet momentum, jak poběžím rychle, tak že sebou nefláknu, že to ustojím.. a zmizel se zvukem padajícího kamení.. No snažil jsem se, ale Stín z kopce má velmi málo lidí, co mu můžou konkurovat..:).

Takhle to vypadá zezhora, kdy je vidět hrana "pomsty" a takhle to vypadá asi od nějvětšího padáku zespoda..


Seběhli jsme dolů a hned překročili hranice zakázaného vstupu, všude cedule, ostnaté dráty... Prý si park na sebe musí vydělat a tak se dá vysvětlil zvýšené usilí strážců, aby chytili odvážné návštěvníky..

Tak si v klidu běžíme, překračujeme drobnou terenní vlnku a Stín hned, k zemi, auto.. .. opatrně zpátky a do lesa..:), adrenalin stříká ušima, jak běžíme se skrýt do lesa a vracíme se, abychom to oběhli.. V tom lese slyšíme další hlasy strážců.. a tak ve velmi slušném tempu zpětně zdoláváme výběh do kopce k hranicím zákazu. Co teď, vrátit se na parkoviště by jednak zkrátilo náš běh a jednak zvýšilo pravděpodobnost získání pokuty a tak Stín citlivě :) vybírá zlatou střední cestu, trať v celkové délce asi 18km vedoucí až k jeho domu, s tím, že pro auto se pro jistotu vrátíme autem později..
Ilustrativně dávám ukázku, jak ostrá je hranici mezi zmarem (na uhel spáleným lesem) a zdravým lesem.. často je to cesta, někdy je to i náhodně uprostřed lesa..

Na závěr našeho putování jsme se napojili na Mitchell path, tady je to ta klikata stezička, která se táhne horou až dolů. Na jejím začátku mi Stín povídá, že by si to chtěl zkusit naplno dolů (tady jsem si zlomil ruku:), což mi nepřidá), že na mě dole počká, aby se utvrdil, že má dost síly a rychlosti /má!!!/. No a vyrazil. Chtěl jsem si ho nafilmovat na kameru, protože jeho seběhy jsou fakt drsný a poučný... Jenže než jsem vytáhl iPhone a zapnul kameru byl v prachu, doslova..

A tak jsem se poctive v nejvyšší rychlosti, co jsem byl schopen se vydal za ním.. No myslím, že i když jsem se snažil, tak na mě čekal dost dlouho.. V dolní části trati už jsme běželi spolu a jak si tak povídáme, tak jsem nezvládl zatáčku a letím dolů.. naštěstí jsem to vybral ještě hezky (měl jsem tu potřebnou hybnost) ale odřel jsem si decentně nohu, co Stín správně komentoval.. "Super!!! Pokud se nevracíš z kopce od krve, nebyl to pravý trail!" ..:)

Já bych k tomu dodal, že mi jemezské stezky podepsaly křestní trailový list s razítkem "Running Shadow approved" :). Trail je trail!!!!

Běhu zdar, ultra zvlášť. 12:)