Návrat od moře a opět dobrodružstvi:)

Tak už jsem zpět. Ve středu jsem byl ještě běhat v Helsinkách, v mrazivém větru jsem vítal východ slunce:), ale ve čtvrtek jsem si dal pauzu :(. Jednak napadl sníh navečer tál a přes noc, něco zmrzlo, něco napadlo a jednak to nevypadalo bezpečně na běhání a jednak jsem cítil nějakou únavu, či depresi a tak jsem si řekl, že si radši pospím, bral jsem to jako signál těla:).

Je to těžké v tom částečně "depresivním" prostředí zůstat pozitivní, i takový přírodní optimista jako já tady může zakolísat:). Oni Finové jsou sice fajn, ale v podstatě to jsou studený čumáci:), ta dlouhá zima a s tím spojené deprese by se určitě podepsaly na každém... Proto tady nekoupíte volně alkohol, akorát tak pivo a to ještě tak do 9 hodin, je to dost předražené. Není divu, že když už Fin začne pít, tak neví, kdy přestat [možná taky prostě neumí normálně pít:)], Ve čtvrtek jsem se stavil na pivo [6 euro za místní značku!] a u baru se potácel jeden takový "reprezentant":). Právě dopil láhev vína a objednal si pivo a panáka, kopnul do sebe panáka, upil pivo a objednal si dvojku vína! Tomu říkám silná alpská trojkombinace:)... Nejšílenější jsou tady oslavy letního slunovratu, neboli juhannus. [Lidi skáčou přes oheň=kokko (pozor množné číslo je kokot:)!]. To tady tradičně zahyne dost lidí, opilí se většinou utopí v moři, v jezerech a tak. Asi před dvěma lety při bujarých oslavách několik studentů zdejší univerzity na ubytovně vyskákalo z okna, ale buď nepili dost red bullu nebo neuměli lítat:(, zkrátka tady asi platí pravidlo, když už, tak už..

Ale dosti bolo Fínska:), v pátek jsem zamířil k domovů a těšil se, že v sobotu vyběhnu do Prokopského údolí.V pátek večer jsem jestě pro jistotu zamířil na chvíli do fitka, maličko poběhat na běhátku, zkusit si veslařský trenažér, protože "Miloš povídal":)...

V sobotu jsem podle pokynů a podle svého prozatimního plánu (~15km) vyběhl do údolí zkontrolovat, co se za ten týden změnilo. Bohužel všechny jasné a zářivé barvy podzimního listí, tak jak jsem si je pro jistotu zaznamenal minulý týden se změnily v hnědé, listí se přeměnilo na hnědý marast, ale jako zahradník vím, že to bude skvělá výživa pro stromy zase od jara. Ale teď k tomu dobrodružství.

Asi fakt nějak přitahuju všechny podivné existence, zajímavé situace.. Tak jak si dneska běžím v údolí, proběhnu podle tratě, minu zastávku Praha-Holyně a zkouším objevovat různé ztracené cestičky, abych věděl, kam vedou a mohl si kdyžtak vylepšit některé svoje okruhy. Cesta mě zavedla kolem vápenky, tunelem až do skal na druhé straně tratě.

Jak si tak dupu, najednou cítím oheň, nejdřiv jsem si myslel, že třeba někde někdo pálil listí a trávu a tak jako správný pionýr či promiňte skaut:) jsem se vydal po "čuchu":). Dostal jsem se až k takovému podivnému tábořišti a najednou se tam objevili takoví divní chlápci a začali vykřikovat, jako ať se ztratím, pak těm co byli blíž, ať mi dají "na budku":), no nečekal jsem až nějakou tou holí, co hojně mávali, dostanu po hlavě. Naštěstí jsem byl rozběhnutý, tak divousové ať se snažili, neměli šanci:), rychle jsem dosáhl zpevněné cestičky a tam moje MIZUNO ukázaly své i moje "kvality":).

Když jsem to říkal svojí nejkrásnější, nejmoudřejší, nejhodnější...[jasné slunéčko:)] manželce, tak mi řekla, že mi zakazuje běháčkovat:) do takových divných oblastí, ledaže by se mnou někdo s chlapců, co spolu "běháme" byl --- protože zatím běhám většinou úplně sám, uznávám, že je to rozumný požadavek. I kdybych třeba blbě šlápnul.. nemluvím o pochybných existencích:) a tak se budu snažit se držet hlavních tras a pěšin. Ale zážitek jak noha:).

Tak ať nám to hezky běhá, hlavně daleko od chřipky!

Na jihu (Finska) u moře!

Tak jak jsem řekl, v neděli jsem vyrazil na služební cestu. Jeden můj známý to komentoval slovy, že to určitě jedu na jih k moři a tak jsem ho při tom nechal. Nakonec Helsinki jsou na jihu Finska a u moře jsou taky, takže jsem vůbec nelhal:)!

Ráno bylo potřeba brzo vstát, přeci jen tu nejsem na běžeckém kampu:), ale mám tu dělat nějakou práci, takže 1/2 sedmé zdejšího (1/2 šesté pražského času) to jistilo. Bylo ještě šero, ale postupně se rozednívalo a východ slunce u moře je stejně krásný, jako na Šumavě nebo v Prokopském údolí, aspoň co já mužů soudit:). No přikládám pár fotek že svého iPhone.

Přes 11 hezkých větrných a chladných km mám za sebou, pusu v přiblblém úsměvu a spěchám se zkulturnit:). Akorát tak čas okouknout rybářské stánky a vyrazit do "práce"...

Vzpomínám, jak jsem tady byl před dvěma lety začátkem prosince. Ráno po cestě do práce, tma a pršelo (ještě nebyl sníh), odpoledne z práce, tma a pršelo... depresivní i na mě:). Tak se ptám, jak to tak snáší a bylo mi řečeno: 1) V každé práci je "antidepresivni" lampa, která má simulovat denní světlo a tak pomáhat lidem se vyrovnávat s depresi, 2) omezuje se alkohol, i bez toho je šíleně moc domácího násilí děláno při depresivních stavech a za 3) je to relativní:)... Ptal jsem se jak relativní? No třeba na Špilberkách už prý není vůbec žádné původní obyvatelstvo, ti, co tam byli se buď pozabíjeli nebo spáchali sebevraždu, teď tam dělníci mohou být maximálně 3 měsíce.. Proti tomu je jih Finska úplná selanka!!!:)

Ale kvůli objektivitě je třeba dodat, že Fini jsou přátelští a dobře se tady běhá:). Na druhý den ráno jsem při běhu opačným směrem natrefil na dvě Finky, co vylézaly z moře. Pravda, moře sice nebylo zamrzlé, ale bylo to impresivní... Nikde nikdo, je já dusám kolem a tak se s nima dám do řeči a ptám se, proč se v takové studené vodě koupou v plavkách, vždyť to musí být šíleně nezdravé!:) Odpověděly mi, že se bály, aby to lidem nevadilo, tak jsem je na příště ubezpečil, že by to určitě nevadilo:), navíc zdraví je na prvním místě, ne?:)

Ono běhaní za svítání kolem moře může být i nebezpečné, koukněte na fotku. cesta kolem moře byla najednou asi na 2 metry přerušená, málem se se taky "koupal". Za světla (když jsem se vracel) to přeci jen bylo vidět víc, ale za šera? Úplná zrada..:)

No zima, od moře foukalo, slunce přes mraky snad ani nevylezlo:), "zbaběle" jsem se uchýlil pod ochranu stromů a keřů v jednom hezkém parku na kraji moře a asi 5 km v něm odkroužil:), celkové 13km, hezky ranní proběhnutí a od 9hodiny jsem už fungoval pracovně.
Zatím zdravím z Finska, ozvu se tradičně na konci týdne. 12:)

Miloš povídal..:)

Vzpomínám si, jak se mi kdysi líbil obrat Petra Bajzy z Bylo nás pět, když říkal, "my kluci co spolu chodíme", teď by se hodilo ho změnit na "my kluci, co spolu běháme":)... Uvedomuju si, že čas od času se zastavím s Durim a s ostatními a aspoň mluvíme o běhání, o zážitcích [a že je nějak pritahuju:)], když už nám to nějak nevyjde vyběhnout společně.. Samozřejmě, celkem výsadní postavení má (logicky) ultra Miloš a já jsem několikrát přistižen svoji moudrou, krásnou, milou... manželkou [jasné slunéčko]:), že řeknu, "Miloš povídal" a pokracuju s něčím :)...

Takže když jsem si v rámci drobné radosti koupil nějaké vitamínové bobulky, hned se mě ptala, jestli mi to taky "povídal Miloš":) a já, že ne! [pro úplnost dodávám, že jsem si to přečetl v jedné jeho knížce "7+1 krok nejen k manažerské kondici":)]. Nicméně, minulý týden jsem probíral s M. moje plány na příští sezónu a podle mého předchozího ("přesného") zadání jsme společně došli k plánu, že by bylo vhodné trénovat na Brdskou stezku (50km), která se běží v dubnu [vlastně kousek za chalupou] a jeden maratónek na podzim, kde bych si zkusil dát nějaký ještě lepší čas.:)

No ono upřímně, o ty dva běhy zase tolik nejde, já se těším, že zase budu mít pravidelný rozpis, řád a moje běhání bude nějak líp zakotvené zase, až zmatky v práci budou ukrajovat můj volný čas a treningovy plán? to je hezká obrana.

Zatím v čekání na přesný treningovy plán jsem tento týden vyběhl 3x (po 12km), příští týden už bych chtěl 4x, a následující už bych chtěl být na standardním cyklu 5 běhání za týden. V Prokopském údolí je už po ránu pěkná zima, teď už byla i jinovatka, spadá zbytek listí... dneska jsem využil toho, že jsem vyběhl na sobotu časně (už po 7.30 jsem byl v údolí) a tak čerstvě napadané listí bylo po cestách a pěšinkách nasypané jak květy pro svatebčany. No posuďte sami..

Ale zima, byla.. Naštěstí mám i rukavice a tak jsem na příští týden dobře připraven. Zítra kolem poledne totiž letím směr "jižní" Finsko (Helsinki), takže tam bude aspoň hezky teplo:), těším se na běhání kolem moře, měl jsem při balení hezké dilema -- jestli si vzít oblek a oblekove boty s sebou. Vyřešil jsem to jednoznačně. Oblek a lakovky jsem nechal doma a vzal si běžecké hadry:) a svoje Mizuno... Jsem přesvědčen, že to byla skvělá volba!

Týden poté:)

Bylo to krásný, užívat si to svoje vítězství -- protože já každý úspěšný běh vnímám jako viteztvi. Ale musím říci, naštěstí už je to pryč! Úspěšný maratón z minulého týdne je dávná historie:)!!! Je to skvělý to zažít, ale potřeba zase začít odznova, najít novou motivaci, nový cíl nový treningovy plán:)... Abych citoval svého oblíbeného Hogo Fogo z Limonádového Joe: "Život běží jako splašená herka a diváky pranic nezajímá zápletka prvního dějství":) [pokud si chcete připomenout všechny skvěle hlásky i z ostatních filmu jsou i se zvukem zde]

V neděli jsem sice těch léčebných 5km fakt potřeboval:), takže mi to sobotní maratón ještě hodně připomnělo:). Dál jsem je ale srabácky na běhátku u nás ve fitku, protože představa, že tím "bolavým" krokem sbíhám mokré a bahnité cesty do údolí mě naplňovala děsem a viděl jsem v duchu ty drzkopady:). Jak říkají knihy, můj guru a moje zkušenost, po proběhnutí 5km jsem už byl zase jako "nový":). No a v úterý už jsem proběhl standardních 12km v údolí, pohodička:)... Samozřejmě, vím, že musím pozvolna zpátky na nějakou rozumnou běhací hladinu, tak 2-3 týdny pro takového začátečníka by snad mělo být akorát, uvidíme, co mi řeknou moudří:).

Aby to nebylo tak jednoduchý, nějak se o mě pokouší zákeřná mužská choroba na 7 [ano, ano - rýmička!], takže jsem ve čtvrtek vypustil plánované běhání, ani v sobotu ráno jsem nevyběhl, ... Co k tomu dodat? Kolega v práci mi dál odkaz na jednu americkou studii, kde američtí soudruzi vědci vlastně ukazují, že po dlouhých bězích je ogranizmus oslaben a snadno chytne nějaký bacil:). [Oni sledovali myší, co hodně behaj, pak ty co behaj málo a ty co nebehaj vůbec. Stříkli na ne nějaký bacil a ty, co běhají málo se s tím vypořádaly nejlíp, pak ty, co neběhají vůbec a ty maratonkyne:) skoro všechny pochcípaly:)] Asi tak na vysvětlení moji zákeřné choroby:)..

Takže teď léčím "rýmičku" a snažím se, aby se neobjevila "teplutka":) a drobné přemýšlím, co dál.. Jak jsem se prásknul, jsem "duševní" běžec a proto si musím promyslet další motivace, cíle, co vlastně chci a co dál... Nejdřív jsem si myslel, že to bude těžké, ale vlastně není:). Od čeho má člověk svoje zkušené kamarády a guru? řekl jsem si, že si napíšu svůj idelani plán na další rok a oni mi řeknou, jak na to.

Takže, co vlastně chci?

Chci běhat. Chci běhat často, 5x týdne. Někdy i daleko. Někdy i rychleji. Chci, aby mě to nikdy nepřestalo bavit, abych nebyl zbytečně nemocen nebo zraněn. Myslím, to mám ujasněný a dostatečně konkrétní:), takže mi kamarádi i guru určitě dobře pořadí...

Miloš se nějak rozhodl, že použije můj poslední članek do Běžecke školy, kdybych to byl býval věděl, asi jsem psal lépe, ale asi ne:). Já si píšu primárně pro sebe a kamarády, nejsem spisovatel. Ale protože mi říkáte, abych psal s háčky a čárkami, [což mi ale jde výrazně pomaleji], takže dělám kompromis. Píšu tradičně rychle a neučesané bez háčku, ale nechám si to na
adrese: http://nlp.fi.muni.cz/cz_accent/index.php

oháčkovat. Takhle jsem na to vyzrál:). Jdu si udělat čaj:) a těšit se na běhání..

PS. Musím připojit nádhernou doušku, kterou mi řekl známý jogín, když jsem neběžel s velkým M a říkal, že jsem vlastně neprozil daršan :).
"Guru je vám tak blízko, jak blízko jste vy jemu. Nejdokonalejší daršan je pak ten, kdy jeho nohy běží vašima nohama, jeho ruce hýbou vašima rukama a jeho srdce tepe vaším srdcem to se pak sám stáváte guruem..." :)

Zrození hobíka-bězce

Tak dneska, dneska se to stalo...

Během dnešního Pražského maratónu jsem prošel tou kouzelnou proměnou zrození běžce. Těch devět měsíců pravidelného běhání, nejdřív drobet neuměle a potom i podle plánu nejen mělo smysl, ale přineslo mi už během celé té doby a tak dneska plnou náruč radosti!:)

Celou dobu si uvědomuju, že v lednu, kdy jsem jsem začal a sotva uběhl km, mi ani moji nejlepší kamarádi moc nevěřili, že to dokážu... Ale je potřeba věřit a držet se svého rozhodnutí. Běhání je skvěle, ale co já mužů říci, je to plachá "láska":). Nesmí se to s ní uspěchat. Pak to většinou konci zraněním nebo "rozchodem". A proto podle rád zkušenějších jsem se od začátku brzdil, říkal jsem si - pomalu, pomalu Honzo, nejdřív musíš naběhat jak "odporníci":) říkají obecnou vytrvalost, všechno postupně... A ono to funguje!:) No nechal jsem odkaz na ultrakův výklad běžeckého plánu, nechal promluvit svého guru:).

Ale já jsem zodpovědný běhač:), taky trochu "srab" v tom smyslu, že jsem se snažil věřit zkušeným, nevymýšlet Ameriku a držet se plánu, pokud to jde. Nevynechávat běhání, nezjednodušovat si to, nehledat "zkratky" a jednodušší cesty. Myslím, že na běhej.com jsou desítky smutných příběhu lidí, kteří si mysleli, že to jde "jinak",[možná jednodušeji, možná bez pomaleji naběhaných km] to vše mě varovalo:). A proto si dovolím zopakovat dvě rady, najdete si zkušené kamarády nebo trenéra, teď ty rady: VĚŘTE SI!!! A VĚŘTE SVÝM GURU!!:)

Původně jsem chtěl psát o daršan, [to kdyby původně Miloš běžel se mnou] což jak jsem se dozvěděl od známého jogína je v hinduismu dotek svatého světla:), jako když je žák blízko aury svého mistra:) a to mu pomáhá se dostat na vyšší úroveň. Nakonec jsem byl rád, že jsem běžel sám, byl jsem na trati sám, i když spolu se skupinou skvělých lidí [díky Tibore!], nakonec stejně člověk bojuje sám se sebou, se svou myslí, naslouchá svému tělu...

Zkrátka, když jsem se dokázal stát hobikem běžcem já, 46 chlap, tak to dokážete taky!!!! Jak už jsem jednou říkal, u nás tento fakt vzbudil neuvěřitelný zájem o rekreační běhání.. Ono, když se stane maratóncem nějaký mladý "kulturista intelektuál" [pro dívky dodávám se smyslem pro rodinný život:)], tak to všichni berou jinak než když tuto metu získá postupně starší chlápek, který začínal s výraznou nadváhou:). Je to potom jaksi blíž a jednodušší. Hned mě informují, že zacli běhat, kupují si běžecké boty..:). Ona pravda je někde uprostřed. Hlavně asi {soudím podle sebe} musíte chtít!

Proto končím se svoji běžeckou mantrou: "JE TO V HLAVĚ, JE TO V HLAVĚ, JE TO V HLAVĚ!!!!"

Ať se daří a ať nám to hezky a radostně běhá!

PS. Jo, a čas? čas snů!!!! 3:41:17 !!!!

Porodní bolesti

I jen letmý pohled do kalendáře naznačuje, že moje předchozí problémy určitě souvisely s "porodními bolestmi" :). Běhám nebo se aspoň pokouším běhat už přes devět měsíců a tak právě zrození běžce-hobika se pomalu chystá:)!

Ráno sice vybíhám čím dál tím později, přeci jen mě to šero drobet víc odrazuje [=v rámci dělání radosti, nutno koupit čelovku!:)], bojím se, že jak vidím výrazně hůř za šera, tak se akorát můžu někde přizabít, na druhé straně když zrovna neleje, i ta chladná rána mají své kouzlo. Abych citoval jednoho známého -- "Všude jsou ty hromady barevného marastu pod nohama, do toho svítí nízko to zatracený slunce a mrcha vůbec nehřeje" -- teď pokračuju já, "zkrátka parááááda"! :)

Všude čtu (a vnímám okolo sebe), jak lidé podléhají proměnlivosti nálad a jak se rychle hlásí podzimní splín. Můj dobrý známý jogín, co si ho často "beru do úst" :) mi to vysvětloval, že podzim patří zvýšené energetické dráze tlustého střeva, která působí především na psychiku. Abych ho pošťouchl, tak jsem mu řekl, aha, tak to análně kompulsilvni (=nasr.) chování lidí souvisí s drahou tlustého střeva? No tak vlastně (můj) běh je nejlepší obranou, protože jak už jsem na sebe prásknul, já během ranního výběhu, dříve nebo později skončím někde za pařízkem. Takže vlastně nechtěně, ale efektivně bojuju proti svému podzimnímu splínu:). Myslel jsem, že mě praští za tu provokaci, ale on jen tak moudré pokýval hlavou a řekl, jjo, to je uplnej žen! :) :)

Dneska v sobotu už jsem vlastně ukončil více-méně přípravu na maratón ve stromovce. Dnešních 20km (13 z nich v plném či lepším tempu maratónu) bylo posledním takovým delším proběhnutím, zítra se protáhnu na tradiční nedělní 12-ku:), a pak už je to v týdnu jenom takové "laškování":).

Příští sobotu, příští sobotu to přijde. Ale ať už to uběhnu (i neuběhnu) jakkoliv, je to hezký dárek jak k mým běžeckým 0-tým narozeninám, tak i k mým skutečným, které jsou jen o pár dní později. Symbolika jak hrom - Pražsky maratón ve Stromovce a já jsme stejně staří! Tak doufám, že mi zdraví vydrží co nejdéle, abych každý podzim je mohl oslavit během!

Držte mi palce, ať nám(!) to dobře a radostně běhá!!!

Proti přírodě:)

Jeden dobrý známý mi vysvětlil, že snažit se později na podzim o nějaké větší běžecké výkony je vlastně proti přírodě :). Opadává listí, stromy a rostliny stahují veškerou svoji sílu a živiny ke kořenům a vše se chystá odpočívat. Místo toho se já snažím pachtit a připravovat se na podzimní maratón. Jak nevhodné načasované a dětinské. Jít proti přírodě:).

Takže o to větší je to boj v chladných (a občas deštivých) ránech vybíhat ven, moje ne úplně zocelené tělo (a duch) se často brání.. Vždyť co je to mých letošních 1.700km proti letité lenosti, která sedí a kouká v koutě a čeká na jakékoliv mě zaváhání:). No a právě proto, právě proto vyběhnu a vybíhám zatím (tuk-tuk) pravidelně. Ted už teda vím, že vlastně nebojuju jen proti sobě a se svoji lenosti, ale i proti přírodě:). Pro pořádek ale musím přiznat, že už se určitě jedna o závislost. Už si dopředu promyslím, jak budu běhat ve dnech, kdy brzo ráno musím být někde jinde než venku s botama a už už si říkám, no ještě nebude taková tma, večer vyběhnu..:) A kdyby byla tma až se vrátím, budu v nejhorším případě v centrálním parku kroužit kolem rybníčku při světle lamp.

Přiznám se, jsem srab. Bojím se, že kdybych pár dní o své vůli (nemyslím tím, kdybych třeba kvůli nemoci -- fuj nepomyslet) vynechal, že by se mi hůř vracelo. Zkrátka i teď si pořád říkám, že možná právě to dnešní vyběhnutí je to nejdůležitější, rozhodující, které mi pomáhá se udržet na mě u běhání:). Něco jako pravidelnost bohoslužby pro křesťany, aby se udrželi u své víry, tak já se běžím pomodlit "nohama" do lesa, do údolí, zkrátka co je nejbliz a zrovna po ruce..:)

V týdnu jsem měl hezkej zážitek.

Velkej ultra Miloš napsal článek o tom, jak by měli a neměli trénovat začátečníci. Hlavně tam psal, že začátečníci si často dávají velké treningove dávky, nemají záklopku a pak konec zhroutí se.. Hned jsem se vyděsil a napsal mu, jestli nemyslel mě (i když já jsem takový zodpovědný:), opatrný, držím se "jeho" plánu..), protože já se v jeho článcích o začátečnicích často nacházím. No posuďte sami -- v jeho sérii o Máně a Lojzovi, je Lojza tlustý bejvalý matfyzak, který začíná běhat a pozor - běhá v Nirvánách:)! No to jsem přeci já:)! Naštěstí mě ultrak ubezpečil, že i když je těch společných znaku hafo, podobnost je čistě, ale čistě naaahodná:). No a pak tomu věřte..

Sobotní delší běh [22km] už je za mnou, zítra mě čeká tradiční 10-12, jak to vyjde:) [vyšlo 11], vykluš, zkusím najít trasu zadem lesem k rybníkům, uvidíme. Tak jako tak, září jsem skončil s na mě neuvěřitelnými 291km, tento týden už snižují k maratónu, týden zakončuji s 65.

PS. Bylo to celkem dobrodružné, ale nalezl jsem jak cestu "zadem" k lesním "asfaltkám, tak i cestu zpátky:). Ovšem často se lesní cesty ztrácely, aby se po 50-100m znovu objevily, často jako téměř dálnice:). Inu hranice vojenského prostoru.

Něco se děje!

Asi je fakt něco ve vzduchu. Jen co jsem se drobet oklepal po víkendovém běhání po lese a po žebříku, tak jsem byl příjemné vyděšen v úterý v prokopáku. Líbací den! Běžím a vidím dva kráčející páry, co se líbají.. Běžím kousek dál, běžící pár zastavuje a líbá se... To už mě drobet zarazilo. No a o pár km dál, cyklistický pár a opět se líbá.. Jen já tam byl lichej, teda na lavičce seděl takovej starší děda, ale zase tak "zoufalej" jsem nebyl:). Ale zarazilo mě to. Něco je ve vzduchu:).

Zase mě začínají obklopovat humorné situace a to je myslím velmi dobře znamení. Jako ve středu. Ráno jsem běhal kopce a ten krpálek, co vede Do Klukovic, už jsem běžel po několikátý.. nahoru dupu co to dá, dolů vydýchávám, pomalu vyklusávám.. Když po třetí míjím babičku s vnoučkem, tak on se mě bezelstně zeptá. "Pane, to tady máte nějaké společně běhání? Nějaký oddíl?" Hned že mě vystřelila odpověď.. "Kdepak, já jsem tady sám, ale běhám nahoru a dolů, aby si lidí mysleli, že je nás víc:)". Babičku jsem tím dostal do kolen, naštěstí jsem kolem nich už běžel jen jednou, když vnouček říká... Babi ten pán měl pravdu. Je to ten samej!!!:)

Někdy je to těžký, dodržet, co jsem si přecevzal, ve čtvrtek jsem byl služebně pryč, zpět už jsem byl až když se začínalo stmívat, ale bez zaváhání jsem se rychle oblíkl a vyběhl. Pocit? Neuvěřitelný. Krásný podvečer [teda na konci jsem se málem zabil, protože už nebylo pořádně vidět] a pocit vítězství.

Stejně dneska v sobotu. Po ránu se mi nechtělo. No hrůza hrůzice:). Opět moji pitomosti nefunkční POLAR [po kolikátý už?:( ], tentokrát čidlo na botě a baterka OK, ale hodinky zůstaly doma:). Pako jsem a pako zůstanu :). Jo a mikina taky doma. Takže jsem vyběhl, venku skoro jinovatka, byla mi zima v krátkých rukávech. Chtěl jsem se po 1/2 km vrátit a zabalit to, Vrátil jsem se, ale oblíkl jsem kus teplákovky přes sebe, čapnul flašku s vodou a hupky šupky:). Na měření času jsem se nakonec vykašlal, běžel jsem tak nějak lepší můj průměr, ale bylo jasné, že o to dnes vůbec nešlo. Z lesa vycházela ranní mlha a paprsky podzimního slunce v lese rozsvítily neuvěřitelné barvy, no fakt jako v pohádce nebo jako v kaleidoskopu po babičce.

Zítra ráno se vyprávím kolem Štěpánského rybníka, začnu svoji běhací turistiku:), nikdy jsem tam kolem úplně nešel, tak si to tam proběhnu. Už se na to těším!

PS. Bylo to (samozřejmě) super, i když tam, kde by měly být cesty bylo občas zorané pole:). Moc pěkný proběhnutí.

Konec pitomin, jedeme dál!!!

Nevím, ale mám pocit, že jsem se s tou krizi motivace teď nějak vypořádal, aspoň zatím:)..
Protože jsem takovej "duševní" běžec:), musím mít ty svoje motivace dobře srovnány, jinak to nefunguje. A tak jsem vlastně přemýšlel proč? A pak jsem prolistoval pár článku, internet a bylo mi to hned jasné:).
Jak říká guru amerických maratónců Hal Higton - "Dokončit maratón je jako připojit PhD za své jméno, jako oženit se a mít dítě. Rážem jsi někým mimořádným, ať už to o tobě lidé vědí nebo ne, dozajista jim jsi". No a protože taky všechny ty ostatní atributy mám:), tak proto to pro mě tolik znamenalo a možná i teď ještě jednou znamená. Projít si tím malým očistcem znova, zkusit to, "dát to" a na konci projít a být jaksi lepším, silnějším..
Sobotní běh byl hodně specificiky. Je to nejdelší běh v treningu na maratón 3+27+2=32. Abych citoval stejného autora. Hal Higton říká, že bychom se v treningu měli vyvarovat delších běhu než 32km [on to říká trochu vzletně, že úsek mezi 20 a 26 milí (tedy mezi 32-42km) je posvátný a neměli bychom na něj vstupovat jinak než s číslem na tričku:)]. Něco na tom je...
V sobotu jsem vyběhl, až když už se dělalo (příjemné) teplo a začal v nadějných 5:15-5:18 na km, nebudu to hrotit, mám v sobě určitou pokoru a starost o svoje zdraví..:) Začátkem týdne jsem se nějak "vyléčil: z té noční 10:) a pozvolva se začal vracet do normálu. Navíc, jak jsem v pondělí vyměňoval baterku v polaru a dál jsem si to na botu nějak "jinak". takže mi to ukazovalo "hůř", tedy menší vzdálenosti a horší časy než obvykle. Ale jako správný statistik jsem se přiklonil k horší variantě jako té správné a běhal podle toho.
Člověk znova poznává, že je pako. Já jsem schopen a normálně to dělám ~15km běžet úplně bez vody, teď jsem si s sebou vzal jen 1/2l iontaku a žádný jídlo, žádný gely, žádný tyčinky:), takže mi ke konci odcházela moje síla, a to tak že 5:30 byl čas o který jsem se musel rvát:), při výklusu už mi začínalo hučet v uších:),  říkal jsem si, že se snad napiju i z potoka.. Doběhl jsem ale hezky domů, rychle doplnil tekutiny, maličko, ale opravdu maličko odpočinul a začal jsem zateplovat boční štít na baráku:)!
Nutno dodat, že ze žebříku:). Běhal jsem po žebříku jako splašená veverka, dcera[skvělá, budiž ji velký dík!] mi asistovala, takže nakonec jsem mohl říci hotovo. Ale nedělní "léčebný" výklus mi víc než pomohl, ráno to rozběhnutí bylo nepříjemné a i drobet bolelo, není divu, 32 km v kombinaci se žebříkem:), dělá svoje... Naštěstí jsem se upnul k tréningovému plánu jako ke své záchraně:) a ona skutečně pomohla...
Končím s naději, že příští týdny budu už snižovat velké dávky a připravovat se na velký den...
Mám v sobě IMHO tu potřebnou účtu a pokoru! Protože "maratón je král"!!! Končím týden s předmaratonským max. 74km, teď už jen zavařovat ty "konzervy", jak říká velký M:).

Krize motivace, aneb fakt je ten 2.maratón dobrý nápad?

Možná, že mě to sobotní fyzické a hlavně psychické vypětí spojené s běháním bez průběžně kontroly (sice se skvělým 1/2M časem) nějak změnilo, ale už nějakou dobu bojuju s podobnou motivační krizí, jako jsem měl před prvním maratónem.
Taky tehdy to nějak souviselo s tím, že jsem se hezky zlepšoval a pak to přišlo.. "zpětný naráz světla"..:) No, řekl bych přesně to samé. V neděli jsem vyklusával a celou dobu se mi hlavou honily všelijaké zbabělé myšlenky, jako že bych ten říjnový maratón vynechal..
[napadaly mě různé pochybnosti od těch filosofických -- jsem přeci hobík, ne závodník -- až po ty různé zdravotní a psychické -- když tě dokáže rozhodit fakt, že ostřeji běžíš 1/2 M, co se stane na plným maratónu, když ho chceš běžet jen o něco pomaleji?.. co když bude zima, jak se poperu se studeným vzduchem/větrem při běhání naplno..].
Zatím se snažím to řešit stejně jako v minulosti. Říkám si, JE TO V HLAVĚ, JE TO V HLAVĚ!!!! Taky si říkám, neřeš to, Honzo, drž se plánu, nic nelámej přes koleno, neběžet to můžeš vždycky..:). Zkus teď dát maratón za nějaký slušný čas a pak si třeba zase užívej pravého hobického běháníčka..:)

A tak jsem se držel opět plánu! Ve středu brzo ráno přišly (nikoliv slzy, ale) kopce. Začal jsem dle svého plánu vybíhat několikrát kopec v Prokopském údolí, který je k tomu jako stvořen:). V části kopce se konečně objevuje i název ulice "Do Klukovic", ale když to běžím po čtvrtý, tak už toho mám celkem plný kecky:), rychle domů a do práce..
Potom přišel vrchol dne a týdne, odjeli jsme příměstskou dopravou na mezinárodní konferenci:) !! a musíme přiznat, že naše příspěvky vzbudily světový rozruch, zejména na černokostelecku!:) Ano, správné, dějištěm oné konference byl Kostelec nad Černými lesy, což by asi pro správnou mezinárodní konferenci mělo znít "Churchton upon Black woods" :) :)...
Návrat v po 11hodině večer k velmi brzkému rannímu běhání sice nebyl moc nakloněný, ale co naplat, snažím se -- aspoň zatím -- svůj plán beze zbytku dodržovat. Hektické vypětí a zmatky v práci v poslední době nějak překračují i mé nejdivočejší sny [nebo noční můry]:), přemýšlím, jak to nějak zase zkonsolidovat a jen doufám, že to přečkám ve zdraví.
Konečně.V pátek jsem si užil "běhacího" volna a sekvence šílených schůzí, ještě, že jsem stačil vyzvednout číslo na sobotní večerní běh Prahou a budu jen doufat, že se v tom šeru někde nezabiju. Byl jsem překvapen, kolik lidí Ďuri stačí zblbnout, takže v sobotu nás na Tesco běhu poběží skoro tucet:). Je to velký manipulátor:)! [I když já jsem mu drobet pomáhal:)]

V sobotu po ránu jsem dal cvičných 8km výklus a večer...Večer jsem běžel jako hasič k ohni:). Nebudu se opakovat, že jsem pako:), protože jsem dorazil sice s POLARem, ale s vybitou baterkou, takže jsem si aspoň mohl sledovat srdeční frekvenci. Startovali jsme se ZT z konce, vlastně společně se všemi nadšenými, přes které jsme se v prvních 5km museli probíjet kupředu:), výsledný čas mě sice víc než potěšil (hluboce pod 50minut, které jsem si stanovil), ale nechal jsem tam zase víc sil, než jsem chtěl:(.
Po ránu se mi vyklusávalo těžce, nohy mě bolely, ale 8 léčebných:) km vše spravilo, tedy aspoň zatím, doufám..
Pořád jsem si úplně neujasnil, jestli na ten druhý letošní maratón chci, podle všeho na něj budu celkem dobře připraven, ale to stejně neodpovídá na moji otázku, jestli ty "hromadné" běhy jsou pro mě to právé ořechové. Možná je to jen strach, protože teď už vím, do čeho jdu:), možná se mi líbí o tolik víc jen to běhání v údolí (ve vojenském prostoru..) a třeba to vše vyplývá z toho, že tady nejsou ty právě terény na rovinné trénování delších trati v daném rytmu, a běhání dokolečka na km rovince není z mého pohledu to pravé...
Nevím, příští sobotu půjde o to dát těch 3+27+3 a možná se to celé bude odvíjet a změní po mých pocitech. Hlavně, hlavně si teď vyléčit tělo a ducha, nezapomenout POLAR, dát novou baterku, aby mě nějaká pitomost zbytečně nerozhodila:).
Když bude nejhůř, tak si slibuju, že na čas si dám s maratóny pauzu. Aspoň do jara:)!

Pako zůstane pako:)

Pomalu, ale jistě už začíná podzim. Po ránu je občas v Prokopáku zima, no jak v Charkově na nádraží. V úterý jsem ještě vyběhl s krátkými rukávy a krátkými šortkami, ale bylo asi 6 stupňů, šla ze mě pára jak od hrnce s bramborama, ale přečkal jsem to naštěstí ve zdraví:). No musím už si dávat pozor na výkyvy počasí a začít se podle toho oblékat, ne jako nějaký pako:)[aspoň to jsem si říkal v úterý]...
Ve středu jsem měl zahradnickou brigádu a tak jsem vyběhl plnit "plán" ve 4 hodiny, do největšího vedra, naštěstí to bylo jen 10km se 3 rychlejšími km, ale stejně [=jsem pako:)].
V pátek navečer jsem ve zmatcích odjel na chalupu, abych v sobotu po ránu zjistil, že nemám svoje "měřicí" potřeby, jednoduše můj POLAR. [neříkal jsem, že jsem pako:)?] V sobotu po ránu se mi navíc nechtělo, nechtělo ven jít běhat, poprchávalo, vítr foukal, navíc jsem neměl "své zařízení" a měl jsem zase jen krátké elasťáky, ale aspoň už mikinku:).
Jenže moje skvělá, hodná... manželka [jasné slunéčko:)] mě vykopala ven, že ona chce jít také běhat, tak ať se moc neflákám a nějak si to vymyslím. A taky jo, nakonec mám tu přesně změřenou jednu "rovinku" 1.5km (na chlup) a stejně nachlup je to od mých vrátek na konec té rovinky 3km. Tak jsem vzal svého iPhone, zapnul stopky a začal (předem) obávanou 3+21+3. Ale pako zůstane pako! :) Nějak jsem chybně odvodil, že by bylo dobře, abych tu rovinku běhal plus minus 7:30, no dřel jsem se jako blbec:), abych pak nakonec zjistil, že se stala "malá" chybička v úvaze, a že to znamená 15minut na 3km, tedy ~5minut na km (a já měl v tom počasí cíl tak 5:15-5:20 (deníček mi předepisuje 5:25). No měl jsem toho na konci plný zuby, bodejť ne, když běhám o tolik rychleji.
Ale konec dobrý, všechno dobré, v těch zmatcích minulého týdne jsem se opět držel treningového plánu, no asi jako ... asi jako zbloudilý křesťan bible:). Jakoby to byl onen pevný bod, přes který -- navzdory mým úletům, zmatkům, zapomnětlivosti a tak:) -- jsem nějak pevně ukotven v té životní vřavě:).
V sobotu dopoledne a odpoledne jsem ještě něco drobné popracoval na zahradě, ale únava z běhu dělala svoje.. Tak jen drobet odpočívat a těšit se nedělních 12 km v pohodě vojenského prostoru, žádný závod, jen pohodička..

Heslo dne: Zbytečně nepochybovat!

Když počítám začátek, tak už 4 týden běhám podle Milošova treningoveho plánu. Musím se k něčemu přiznat. Bylo pár okamžiku:), kdy jsem pochyboval, tedy hlavně o sobě -- v duchu jsem si několikrát řekl, jestli to mám zapotřebí:) se zase připravovat na maratón a co si vlastně od treningoveho plánu, já typický "hobik" běhač:) slibuju. Ale jak jde čas, musím přiznat dvě věci.

1.) Byl to dobrý nápad, sice to zní možná divné, ale udělal jsem si s tím fakt radost:). Vlastně mě ten detailní plán drží v pravidelném pohybu a vím, že "musím" jít běhat a kolik musím jít v daný den uběhnout a jak. Prostě mi to dává takový pravidelný rád a rytmus, asi jako pravidelně návštěvy fitka:) a "těžko" se mi to podvádí:).

2.) Miloš to fakt umí! Ne, že bych o tom pochyboval, ale říkal jsem si, jestli to, co "předepsal" :) bude fungovat na mě, starého začátečníka, ale musím říci, že naprosto ano. Dokonce cítím, že se zlepsuju týden od týdne, v sobotních delších bězích se mi zlepsujou časy a místo abych v nich "odevzdával" sílu, i když běžím čím dál rychleji a dále, tak v nich sílu a vytrvalost získávám!

Minulou sobotu jsem byl na 13 "tempových" km o 3min lepší než "plán", tento týden jsem byl na 17km [1:28:20] o víc jak 5 minut lepší než plán... FAKT TO FUNGUJE! :), uvidíme, jak se příští týden poperu s tempovým 1/2M, když při tom ještě budu muset předělat všechny květinové záhony a pod.:), ale už teď to vidím pozitivně.:)

Proto si dovolím shrnout své poznatky posledních dnů do dvou základních axiomů. 1) Nepochybnovat o svých "dobrých" nápadech a za 2) nepochybovat o schopnostech svých guru.

------------

Zítra mi zbývá tradiční výklus (12km), s ní budu končit týden s neuvěřitelnými:) 69km, měsíc s 260(!), navíc dneska mám "výročí" 1414km, neuvěřitelně krásný číslo:). Tak ať nám to hezky a radostně běhá!

PS. Dnes v neděli byla po ránu už pěkná zima, až jsem si říkal, že jsem to s krátkými rukávy v údolí přehnal. Na trávě pomalu jinovatka, kouřilo se že mě jako z hrnce s bramborama:), ale konec dobrý, všechno dobré!

Kolaloka (a tréningový plan) to je zákon!:)

Nevím jak vy, ale já během normálního volného běhu řeším a planuju spoustu věci [i když často taky myslím na kraviny:)] případně se "kochám" krásami, ovšem to je nebezpečné, člověk se často může lehce přerazit:). Takže zatímco UT/ČT/NE jsou takové přemítací dny, ST a SO jsou "pracovní".

Zejména v sobotu, kdy mám naordinované postupně se prodlužující úseky, se moje mysl soustředí buď na omílání nějakého jednoduchého popěvku nebo dokonce na nějakou až "mantru" [12 Honza...:), případně "We are the champions:)"]. Přeci jen je ještě pro mě jednodušší pomocí takových berliček držet stabilnější rytmus kroku a dechu, jjo, pro mě v těchto rostoucích vzdálenostech 5:15-5:20/km ta hranice, kterou se snažím/musím podlézat...

Určitě se opakuju, ale je to "boj", pořád i po zdolání těch úplně začátečnických problémů, je to stále skoro každodenní výzva. Už jen ráno brzo vstát a donutit se vyběhnout. Jako tuhle sobotu. Měl jsem 3+13 (1:11:30)+3. Od rána drobné mžilo, den před tím jsem šel později spát, vstát o 1/2 7 a po 7 hodině vybíhat je fakt "vražda", jak by asi řekla titán Dana. :) Nechtělo se mi, nechtělo, uprostřed běhání se mrholení přeměnilo v normální déšť, ale vytrval jsem, při návratu domů jsem se cítil jako král [to ty endorfiny:)]. Dokonce jsem se v prostřední části zlepšil o 3 minuty proti "plánu". Mohl jsem si zopakovat Kanta "Dvě věci naplňují mou mysl vždy novým rostoucím podivem a úctou; hvězdná obloha nade mnou a mravní zákon ve mně" :) nebo Karla Gotta "Opět jsem to nečekal":), ale zvítězil jsem!

-----------

Zítra mi zbývá už tradiční 10km proběhnutí a už se na to "těším", potom bych týden končil se 63km. [a tak se stalo:)]

Končím s pozdravem v mokrém těle, zdravý duch!:), juch juch juch!:)

Přiznání je polehčující okolnost:)

Minulý týden jsem minul důležitý km mezník, 1234 běhácích km, bylo to v neděli, po té, co jsem už nadrasal svoje týdenní pocity a tak jsem "oslavu" nějak protáhl do tohoto týdne.

Zrovna v tomto týdnu jsem se shodou okolností několikrát dostal k tomu mezníků, co mě vlastně po letech dostalo k běhání. Musím se přiznat. Byly to samé nezdravé věci, pivo, tequila a sázky. :)

V listopadu loňského roku jsem na jedné studentské party byl ve skupině, kterou přesvědčoval velký maratónec Duri, že běhání je super, že bychom my (všichni) ostatní měli začít běhat, je na to akorát čas, začít po novém roce s treningem a ke konci března, že dáme (všichni) půlmaratón. Že začátku mu to nikdo moc nebral, ale asi po druhé/třetí hromadné tequile se nám to všem začalo líbit:). No legrace.:) V hospodě zní skoro všechno jako dobrý nápad, navíc v listopadu se konec března jeví jako daleka budoucnost, tak jsme se různé zaklínali a zaříkali, že jako jo, a ještě se pro jistotu na to ještě napili...

V dalších dnech, já, starý pes, jsem si říkal, tos tomu zase dál, zase jsi se k něčemu uvázal, teď bys měl začít.. Ale potom jsem to bral jako dobře znamení, přeci jen váha přehoupla nebezpečnou hranici 100kg a tak jsem začal různé sbírat rozumy v knihách, od Duriho, na internetu...:) a postupně vyběhl, nejdřív na pasu, potom i venku, koupil POLAR..

Velký ultra Miloš píše, že bychom neměli brát běhání v začátku jako trest za svoji dřívější lenost nebo žravost, ale mě to naopak pomáhalo:), asi jediné tím, že jsem starý pes, tak jsem to bral zodpovědně a nakonec z celé skupiny jsem byl jediný, kdo dál letos 1/2M i celý maratón. Ostatní ty sliby (být pod vlivem alkoholu) nebrali tak vážně:).

Takže už je to venku. Žádná fascinace lepším životním stylem, houbelec.:) Prostě jsem se nechal jednoduše vyhecovat (i když jsem o tom sám v duchu i přemýšlel), musím přiznat, že velký počáteční impuls přišel od Duriho, za což mu budiž velký dík! [Samozřejmě dík všem kamarádům za morální podporu po celou dobu!!!]

Největší legrace je, že fakt, že jsem právě já zatím úspěšně bojující začátečník/běžec, vzbudilo v okruhu našich studentů a mých známých nebývalý zájem o rekreační běh:)! Ono totiž, když uběhne maratón po pár měsících nějaký mladík, či sportovec, tak se to bere jaksi jako výkon, na který normální "smrtelník" nedosáhne, ale když to zvládne 45-letý chlap s nadváhou a při tom výrazně zhubne, tak najednou už už všichni utíkají do triexpertu si koupit běžecké boty:). Přijde jim to jednoduché a snadno dosažitelné. Takže jim všem držím palce, i když ono to jednoduché a snadno dosažitelné taky zase není, pravda je asi někde uprostřed:), hlavně je to asi v hlavě, když člověk chce tak jde hodně věci..

-----------

Jinak tento týden jsem už plně běhal pod taktovkou svého nového treningového plánu, celková týdenní bilance 57km, ale byly to kvalitní treningy a začíná se to zvedat nahoru, tak jen VYDRŽET!

Plánování je tu zas

Hanka by určitě řekla, že to socialistické plánování na mě zanechalo silnou stopu, je možné, že je to mu tak. Ale jak jsem se v tom minulém týdnu po běhání (pochopitelně pod vlivem endorfinu) dostal do ráže a přihlásil se na maratón do stromovky, tak jsem si hned řekl že se na to musím nějak lépe připravit.

Duri a všichni "borci" běhají samozřejmě podle plánu a ne tak jako já, že vyběhnu, kdy můžu a běžím jak chci - tedy jak chci dlouho a jak chci rychle [což zase tak moc není:)]. Tak jsem si řekl, že budu běhat podle plánu. Sice se dá najít hafo různých plánu, jsou v časopisech a v knihách, které mám, ale přeci jen -- když bych je dělal já, tak bych asi měl tendenci je opět různé silné "modifikovat" a nedodržovat. Proto jsem si udělal radost a koupil jsem si svůj osobní plán od velkého ultra Miloše. Když to slyšel jeden můj známý, málem ho kleplo:). Prý -- tys vyhodil prachy za to, abys ještě někde běhal a trápil se? A ještě tomu říkáš dělání radosti? A nespadnul jsi v poslední době na hlavičku? :) a ťukal si na čelo, asi jestli jsem doma..:)

No ale vy to tak asi pochopíte, udělal jsem si zkrátka takovou svoji MAŽERU (ano, ano, malou ženskou radost) a dál jsem si jeden z dalších dárků k 7.8.09 (zprávu jsem přečetl před 12:34:56, nicméně efekt matematické postupky:), tady je, numerologove se mohou radovat se mnou), protože radost, tu je potřeba si dělat neustále, řekl bych furt:)!

No a bych to nijak neprodlužoval, hned jsem se dnes na plán napojil [který pako tam nastavilo cílový plán na maratón 3:50? to mi řekněte!], soboty jsou "závodní", jak to vidím já (lama), prostě se drží nějaký čas, řekněme 5:20 na km a postupně se zvyšuje vzdálenost. První týden 7, pak 9, 13 17, 21 25, 27km. a pak zase maličko dolů a pak už je maratón:), No dneska nějak z nadšení jsem si furt hlídal tempo (měl jsem držet cca 5:27 a 82%TF), ale jak jsem se do toho zažral, tak jsem uběhl o km víc:). No nejsem já pako?

Tento týden po úvodních 15+15, přidávám dnes 14 (3+8+3), zítra mám takový "výklus" 10km, takže hezký začátek s 54km. [A to jsem dneska běžel až navečer, protože ráno jsem čistil septik]

Držte mi palce, heslo dne, týdne, měsíce a roku zní "vydržet"!!! :)

Vytrvalec je od slova vytrvat!!! :)

Tenhle měsíc byl učebnicový. Začal jsem tak mizerně, no skoro jako začátkem ledna, když jsem začínal s během. Ještě v půlce měsíce to vypadalo na "ručník do ringu":), tak to bylo mizerně, říkal jsem si, jestli já vůbec těch 100km za ten měsíc uběhnu, fakt mizérie...

Ale pak najednou jako bych si uvědomil pravý význam slova vytrvalec, že holt se musí vytrvat. Stejně jako ta ženská, co přešla jako první sama tu tibetskou plošinu a když se ji ptali, jak to dokázala, tak řekla, no dávala jsem nohu před nohu:). Asi tak, o tom to je, uvědomit si, že to vše je z drobných malých každodenních tréninků, které se nesmí odkládat, i když se nechce, nechce..:)

Duri mě hecoval, pochopitelně nakonec zvítězil, ale jeho 181 od mých 179 nakonec nebylo tak daleko a na to, jaký to byl strašný začátek, ten konec měsíce [poslední dva týdny 57 a 61.5] ukazuje určitě rezervy:). No níž zítra dám odpočinek, nic se nemá přehánět a od pondka se pokusím vkročit do nového měsíce a týdne, jak jinak než pozitivně.

Jako správný začátečník, greenhorn, si uvědomuju, že nejtěžší asi bude vytrvat právě v těchto měsících, kdy se zdánlivě "nic neděje", kdy je to o té "vytrvalosti", nejen v jednom běhu, ale v tom každodenním úsilí. Držte mi palce!