Díky běhu!!

Dobří kamarádi a dobří známí mi často říkají, že bych měl opustit pozici lamy a "upgradovat" svůj běžecký statut:). Že už vůbec nejsem lama, že to že sebe jen dělám:),... někteří mi bláhově dokonce napsali o radu.. No a taky se následně pravda ukázala v celé své nahotě...:)

Maličko odbočím - V téhle chvíli si musím připomenout hlubokou životní zkušenost moji babičky, která nám tradičně připomínala, že my -- naše rodina-- jsme (jako sedláci) věcem moc nerozuměli, ale že se nám většinou všechno na poli všechno vedlo a dařilo.. Prostě čím větší trouba, tím větší brambory...:) a ještě dodávala, ale ať nikomu neradíme, že ten, komu jsme kdy poradili, ten určitě zabloudil a kdo ví, jestli není ještě na cestě:). Měla hlubokou pravdu, znovu musím souhlasit...

Samozřejmě, že nějaký čas běhám, pár tisíc km jsem už uběhl a tak určitě už i pár rozumných zásad dodržuju, snažím se vždy poctivě, různorodě, střídat boty, usilí, délku, atd. ale vím že mé zkušenosti, jsou toliko moje:), že většina věcí, které dělám, fungují asi jenom na mě a používat je na jiné lidi může být nebezpečné. V poslední době chudák April trpí s kolenem:), ll s nohama a těm jsem taky "poradil"...

Ano, je na čase změnit drobet status, a to z lamy na troubu, možná se přidržím toho (hloupého) Honzy nebo (zmateného) Janka ... se zásadou proboha neradit a nekomentovat, neříkat, co bys dělal ty! :) :)

Jak jsem teď měl rodinné oslavy, tak mě na nich moc potěšila jedna rodinná historka. Den před tím, než jsem se narodil, šla moje maminka pěšky ze své rodné vesnice až do města, kde bydleli.. no asi 12-15km. O půlnoci se vzbudila a vyrazila pěšky (jak jinak) do porodnice vzdálené asi 2km? ... Prý, když vyprávěla o svém večerním a nočním putování na pokoji po porodu, tak to starý porodník zkušeně komentoval se slovy... "jjo, tomu chlapci nikdy nebude pro km daleko" :)... Moc mě to potěšilo a zatím to vždy byla pravda a tak snad mi to vydrží co nejdéle:).

A tady si dovolím porušit svoji zásadu neradit, protože je to "neškodná" rada a já ji praktikuju pořád a sem určitě patří... Musím poděkovat, za to všechno.. Nevím sice komu, ale musím.. Za to, že můžu běhat, jak jsem si poslední den, běh, km.. užil, jak je to skvělý.. Pochválit se a poděkovat. Toho poděkování není samozřejmě nikdy dost..

A tak díky, díky! Díky bohu, díky běhu, díky všemu:)...

Ať nám to hezky, radostně a co nejdéle běhá. 12:)

Sedlák a běh, aneb krize je stav mysli (!)

Věřím, že tenhle týden jsem se snad dal "endorfinově" do pořádku, vždycky, když se zadaří, tak jsou nálada a pocity tak nahoře, že návrat do normálu a vnímání standardních věcí může na mě působit špatně, až negativně... Jako prudké vystřízlivění po skvělém večírku:). V tu chvíli si znova uvědomuju, že krize je z velké části stav mysli... Vždyť je mi opravdu dobře/skvěle, nic mi nechybí, všechno se daří (zaplaťpánbu a hned to zaťukávám)... prostě už bych to měl i já lama vědět, že po tak skvělém zážitku na Brdské, se mi mohou zdát ty všední dny moc všední, ... to kyselo moc kyselý a ten bramborák moc bramborovej:).

[Je zajímavý, že já musím řešit vztah běhání a okolí jako reakci na rady, doporučení apod., kterých se mi zvenku dostává na můj vkus až moc štědře:). A protože jsem lama -- díky Leono za skvělou figurku - tak se musím sám sebe znovu ubezpečovat, že svůj postup nechci a nebudu nijak měnit.:)]

A protože jinak to neumím, tak jsem se zase rychle vrátil ke své jistotě, k běhání do práce a z práce, jako k jediné kotvě, pevnému středu mého všehomíra. Některé spřátelené blogy mají pevný tréninkový řád, včetně způsobu tréninku a tak jsem si aspoň trochu modifikoval to svoje pobíhání... Začal jsem v pondělí zařazovat cestou do práce odbočku na jeden celkem pěknej kopec.. ulice v Prokopském údolí se jmenuje Na Placích:).. z ulice V Dalejích míří cca 900m do kopce a dělá převýšení asi 150m. Vyběhnu nahoru, seběhnu dolů a zase se napojím na trasu do práce, která se tím dostává na cca 17km a získává zajímavější výškový profil:)... třeba to postupně dám po cestě do práce i vícekrát:).Ale jak mě správně upozornil BS, neměl bych to s těmi km přehánět. [NEBUDU! Ale zese ten čas, kdy běhám patří jen a jen mě, maximálně Deri:)]

No nic, až mě dostalo, jak jsem ten kopec nahoru vyběhl light and easy:).. Pak jsem sice v práci čekal, že dvojsměrka zpět bude náročná -- po prosezené pracovní době, bohužel díky zmatkům jsem moc nepil, v krámě, kde jsem si chtěl koupit vodu měli zavřeno..:), ale i bez toho nakonec cesta zpět byla light and easy:), i ve slušným čase.. Jako obyčejný pěšák, jsem myslel na ty, co nám ukazují, jak se má bojovat s myslí:)...

Prostě mě ty dlouhé běhy lákají... Konkrétně (po právu oslavovaný) Stín mě už dávno získal pro ultra. Fakt nevím, jaký to bude při mém křtu na Silvě, ale to nevadí. To brzo zjistím:)... Pocitově jsem asi divnej, ještě jsem nedospěl na "ultra":)... Protože i když vím, že na trati budou a přijdou krize, přesto se jim snažím dopředu bránit a předcházet jim extra naběhanými km. Což je určitě pitomost, jako kdyby si člověk proti zemětřesení otevíral deštník:). Když ale nad tím víc přemýšlím, tak mě při "krizičkách" :) zatím moc pomáhalo myslet na to, jak jsem byl předtím poctivej, jak jsem nezkrátil, neodbočil, nezpomalil.. Na ty relativní hromady km, mráz, déšť, slunce, mlhavý rána, únavu z práce a přesto běh s určitou lehkostí...na ty skvělý pocity i občasný boj:).

To moje "hrdinství":) o které se dlouhodobě pokouším je takové selsky prosté, takové každodenní, určitě ušmudlané, upracované, ale já to jinak neumím. To je asi rozdíl, jak bojuje sedlák a rytíř. :) Sedlák, ten se každý den stará o svá zvířata a pole.. zato rytíř ten se umí povznést nad ten denní shon, nadchnout lidí kolem, zavelet do boje a dát do něj všechno. Musím na to myslet... Proto si před Silvou určitě znova začtu v bojích nejmenovaného kamaráda:), budu se zaklínat jeho pocity spolu s mým úsilím.:)

Jjo, jak jsem poprvé běžel do toho kopečka, tak mě hned na začátku předjel cyklista, ale držel jsem se celou cestu s ním, i když se snažil:). Nechtěl jsem ho předbíhat, jen jsem si držel malou krátkou distanci a on se několikrát úzkostlivě ohlédl. Usmíval jsem se. Ve slunci běžel vedle mě (můj) stín a těžce jsme si to užívali.. Ten cyklista nakonec jistě taky, vždyť byl na vrcholku o pár metrů dřív...:)

Tak já už končím -- spěchám obdělat pole, obstarat zvířata..:), teda prostě po selsku (na)běhat a užívat si to... 12:)

PS. Ta ranni duha ze středečního rána stála za to..vůbec středa byla taková správně střelená. Svět je malý a o náhody tu není nouze.. při zpáteční cestě domů se kochám na nábřeží a předjíždí mě Nikie... Chvili jedeme-běžíme spolu a ona hned komentuje, jak jí to pěkně sviští na Zbraslav, tedy zrovna když s ní něběží taková lemra:). Žádná úcta ke stáří, to mě potěšilo..:)

Nevšímáme si ... běžíme.. :)

Jeden z prvních a nejdůležitějších povelů, které jsem Deri učil byl "nevšímáme si",.., "běžíme"... Aby věděla, že si nemá všímat psů, kteří jsou okolo a doráží na ní, a prostě jen tak běžela dál. Ten povel je strašně užitečný, protože nejen že na nás často skáčou různí pejskové ze všech stran, ale i já často dostávám taková ta pošťouchnutí, která mě taky na chvíli vyhodí z konceptu:)...V tomto týdnu jsem nezávislé od dvou svých známých dostal stejnou radu a poučení, že brzo budu litovat toho úsilí, které tomu svému běhání věnuju, že bych měl místo toho dělat něco užitečnějšího nebo příjemnějšího..

Nevím, kde se v nich bere ta jistota:), ale mně je moje běhání a pobíhání příjemné. Samozřejmě, teď prožívám zase takové "křehké období":), kdy znova začíná moje každodenní úsilí, kdy (já v to hodně věřím) se vlastně láme budoucnost, včetně pocitů a třeba i výsledného času .. Období, které je pro nás pobíhače tak důležité -- v klidu nasbírat km a sebedůvěru, protože jarní závody jsou už za námi, 1/2M i Brdská mizí v propadlišti dějin, časy už jsou dávno zapomenuty... Naštěstí dobré pocity tu jsou pořád maličko přítomné... Prostě zase je potřeba začít od začátku, s tím, že PIM už je vlastně za dveřmi:)...A tak si sám zavelím, stejně jako volám na Deri a říkám teď sám sobě.. "nevšímáme si",.., "běžíme"... Nemá totiž vůbec smysl se s tím zabývat, co si kdo myslí, jak bych měl nebo neměl běhat, případně, že co bych si měl nebo neměl si psát:).

Měl jsem v týdnu hezky zážitek s jedním známým veterinářem... koukal na Deri a říkal, no hrubosrstej JRT, fenka taková drobnější, ale jak má silně vyvinuté prsní svaly, taková mohutná hruď.... to je s něčím křížený, ne? Povídám, kdepak, to má holka od toho, jak s ní pravidelně běhám.. Na to on povídá, to byste musel s ní běhat...10km (!), aby to na ní bylo vidět... Tak jsem přiznal, že ona běhá tak kolen 15-16, uběhne i 20:) :). Ten jeho pohled, to mě silné pobavilo.

Skončil mi první týden po Stezce. Po těch vlnách a záplavě endorfinů, jsem byl pochopitelně nějak v útlumu, možná proto mě zaskočily ty rady o tom, že bych rozhodně neměl věnovat svému pobíhání takové úsilí:). Ale udržel jsem postupný návrat k plnému běhání a vlastně jsem běhal méně, ale každý den..Teď (v sobotu) večer koukám na záznamy a vidím 93km, což na tu bídu a vnitřní boje není vůbec, ale vůbec špatný!!! Odvolávám, co jsem odvolal a slibuju, co jsem slíbil! Je potřeba si uvědomit, že se mi vlastně skvěle daří!!! :)

Běžící Stín, jako by to všechno vytušil, mi uprostřed týdne poslal silnou motivační hlášku: "Just do what you love, even at the times you don't love it."Budu na to pořád myslet, asi v dalších dnech to bude ještě víc potřeba... a nevšímám si a prostě běžím..:)

Tak ať nám to běží!!! 12:)

PS. Jestli sem zabloudíte, ještě dneska večer, tak nezapomeňte prosím fandit Stínovi a poslat mu aspoň trochu pozitivní energie přes oceán. Řekl bych, že ji na ZG bude sakra potřebovat.

Potřetí a nejlépe- aneb šedivou labuť jsem minul...

... a vzal si z toho hejna tu úplně nejčernější:). Cítil jsem, že jsem absolutně v pohodě, nebylo nač se vymlouvat, trenér i moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko mi dali jasné pokyny... Bež rychle, ať jsi brzo doma! :)

Nějak jsem v skrytu duše doufal, že navzdory chybějícím běhům nad 30km, přeci jen pracovní dvojsměrky odhalí moji skrytou sílu:) a že se proti loňsku zlepším [4:58], říkal jsem si, že bych se mohl zlepšit i proti úplně prvnímu roku, kdy jsem to běžel nejrychleji [4:41], dokonce jsem si myslel na tmavé šedivou labuť, sedící na 4:32:). Ale oprávněně jsem se bál, že je moc černá...

Ale postupně, musím si to zaznamenat, dokud moje pocity jsou čerstvé a nepřekryté ničím jiným. Už předchozí den byl takový tradičně zmatečný, já se snažil ještě sázet, kopat, přesazovat a sít na zahrádce, přivezl si kůru a obrubníky, za chvíli je půjdu zakopat:), nějak jsem si vůbec nepřipouštěl, že další den je závod.. Jen jsem proti plánu jedl večer jako nezavřený:) a plánoval jít brzo spát, abych si odpočinul. Jenže jeden kamarád šel (podle všeho) pařit a dal si do kapsy svůj telefon, kde patrně bylo poslední volané číslo moje.. Dokážete si představit, že mi co chvíli (nechtěně) volal, já mu (marně) volal zpět, posílal SMS.. naštěstí lehce před půlnoci buď odpadl, nebo si nakonec přečetl můj vzkaz a já v klidu usnul čekajíc na zvonění budíku.:)

Ráno jsem vypadl na poslední chvíli, jako Popelka z plesu a od té chvíle jsem měl pocit, že se číselně daří, neboť krásná čísla se snášela kolem jako hustá sněhová vánice... Odjezd: 6:32 (6:3=2), pro znalce 6C, průjezd kolem starého bytu 6:42 (dvojková postupka), výjezd z Radlické 6:54. Za pár minut se ujímá vlády 7, venku 7C, v 7:07 mě předjíždí auto s dalšími běžci a bliká a troubí (jsem v běžeckém), 7:17 jsem na parkovišti, 7:27 zaregistrován.

Tady je potřeba doplnit vsuvku, aby bylo vidět, míru mého těšení, která byla opět na stupnici 12(!). U registrace jsem dostal tričko, vyzvedl si loňský diplom, dál si jej do tašky, kterou jsem tam následně nechal:)! V 7:37 svlékám dlouhé kalhoty a opouštím parkoviště, jdu se maličko, ale opravdu maličko stínově:) proběhnout, abych zapadl do atmosféry Euro Cupu, kde každý závodí... Ejhle v 7:47 potkávám "bratrance" Martina, chvíli se bavíme, snažím se ho přesvědčit, abychom letos běželi jako blázni, ovšem Martin je po nemoci, ještě včera měl horečku a tak, protože letos ani nemáme čísla za sebou, tak to beru jako znamení, že bych měl běžet sám a někoho si na trati najít:). V 7:57 pietně ještě spolu močíme u tradičního keře a pak už jdeme na start, kde se ujímá vlády číslo 8, ovšem bylo mi jasné, že 7 bude mít silné slovo v celkovém času:).

V 8:00:00 startujeme a řádově v 8:00:08 mi můj skvělý GPS na mobilu hlásí, že mám za sebou 22km v neuvěřitelném čase, který fyzikálně aspiruje na raketové rychlosti. A tak jsem pochopil, že jediným průvodcem na trati budou moje pocity a případní spoluběžci, které potkám.

Protože už trasu znám, tak jsem vyrazil jak nedočkavé kůzlátko, teda spíš jako natěšenej kozel.. běžím .. no směrem k Řiťce:).. osmělím se a jednoho spoluběžce se zeptám, jak to běží, jestli můžu chvíli běžet s ním.. Povídá no teď je to rozběhnutý tak na celkový 4:08, v kopcích udržíme a pak třeba.. :) Tak jsem si řekl, třeba s ním chvíli poběžím, Dan Orálek zatím ještě na dohled [dlouhá rovina a dobrá viditelnost] :), nohy v pořádku, tož uvidíme.. U prvního velkého kopce (já koroptvička) jsem musel zastavit u stromku a tak jsem prvního rychlíka ztratil... pak jsem potkal jiného a říkám si, je to náhoda? Borec, dobrý běžec se kterým jsem sdílel pokoj loni na Silvě a který ji dal v pohodě pod 8 hodin. Tak jsem se hned zase zeptal, jestli můžu běžet vedle a povídat si s ním... Tedy mluvil jsem hlavně já, protože on je evidentně profík, radil, abych šetřil dech (zkušeně), ovšem vydržel jsem s ním i výběh na Stožec (25km) přitom 2x stromeček:) a na občerstvovačkách piju a jím, zatímco ti správní tvrďáci si vezmou nějaký gel, vodičku, kopnou do sebe vodu, případně nalejou do čutory a běží.. takže mi na stanici u 25 km utekl asi na 150-200m a už mě netěšilo se zase skřípnout, abych ho doběhl.. Nebo už jsem na to neměl?:)

A tak jsem běžel různě a konverzoval s Němci, nakonec s jedním jsme běželi spolu posledních asi 15km a měli i naprosto identický doběh. Nemám opravdu slova pro pocity.. skvělý, jedinečný..

Kousek před cílem byl rybník, mám vlčí mlhu? Vidím uprostřed hejno tmavých labutí... V ruce jsem držel ještě zbytek chleba od poslední zastávky a tak jsem jim ho hodil. Připlavala ta úplně nejčernější že všech, tmavá jako noc a přinesla mi čas, který je z říše snů, opět postupka v obou částech, 7 i 8 zastoupeny, tak jak to má být. ... 4:17:28...

Přikládám doběhovou fotku a vítáni s trenérem:)... Nejdřív mě pochválila a celého oblízala a pak hned, jestli nepůjdeme běhat:). Nakonec jsme se dohodli -- "léčivý běh" bude zítra, dnes zahradničení a procházka..

Tak ať se nám všem ty hodně černé labutě zjevují často. Ať nám to radostně běhá.. 12:)

Zdání klame - aneb lama trenérem? :)

Většinou si pejskaři dělají legraci, že se pes a pán se po nějaké době začnou podobat jeden druhému, jako by byli z jednoho vrhu:) -- tedy, ať už fyzickým vzhledem, nebo i povahovými vlastnostmi. Asi něco na tom bude, protože Deri a já už teď máme spoustu věci společných.

Především, že zdání klame. Ani jeden z nás nevypadá na zarputilého pobíhače, který je trati ochoten vypustit duši, ale přitom je rozhodnutý si to děsně užívat:). Oba máme krátký nožičky a tak s nima o to rychleji musíme kmitat, při pobíhání jsme takoví zmatení, ale šíleně šťastní, když nakonec doběhneme domů k té svoji misce:). To se to potom -- tedy jen na chvíli a tajně -- krásně lenoší:).

Prostě, řada mých tradičních víkendových dlouhých běhů v posledním měsíci vzala za své, tedy změnila se. Už jsem se delší čas nedostal mimo velký okruh Prokopského údolí a trochu mi to chybí:) ale jen trochu.. [Ostatně hned po Brdské to určitě napravím!] samozřejmě mám svého "běhacího"pejska a tak je potřeba s ní být aby netrpěla:).

Představte si.. Já lama jsem se pasoval na trenéra:), vedu Deri tréninkový deník, píšu si její km, přemýšlím, o struktuře tratě, způsobu běhu..:).. ale hlavně abychom co nejvíc běhali spolu. No, někdy si říkám, neměl bych tě radši nechat doma? Pak se kouknu na ten její pohled a Julia Roberts a všechny hrdinky romantických komedií se mohou jít schovat.. Pohled té moji "běhající veverky" je takovou směsicí lásky a obdivu, že jako každý normální chlap kapituluju a jdu za -- tedy se -- svou životní psí láskou .. běhat.:)

Postupně se naše trasy v údolí prodloužily z 8 na 10, pak na 14.. 16.. no a tento víkend holka uběhla úctyhodných 20.7.. Měl jsem sice takové pokušení to protáhnout na 1/2M, ale říkal jsem jí, no běžíš sice statečně, ale seš moje.. já se taky držím do posledních sil statečně:).. a tak jsme radši zatočili domů.. Deri rychle vypila snad další hektolitr vody a pak jako správný ultra to hned vyvrhla:).. oklepala se a pak už byla OK. Stín by to jistě nějak trefně okomentoval, já jen vnímám, že je to skutečně můj pes, moje Derivace, budoucí ultra veverka:). No musím ale teď trochu umírnit dávky:), držet 20km jako maximum. Jedna věc mi ale včera došla. Já si celou dobu naivně myslel, že jsem JÁ trenér a trénuju svého psa. Zdání klame! Já jsem přeci lama, ONA je trenér a trénuje mě!:)

Přede mnou je první skutečný kontrolní bod. Tuto sobotu se běží Brdská stezka (50km) a tak se do té směsice nadšení a plánování zase trochu pochybovačně ptám... jsem na ní dobře připraven? Vždyť těch dlouhých běhu jsem tolik zase nedal.. Běhal jsem spíš tak nějak do práce s práce a s Deri a hlavně pro radost. Někdy to bylo rychlejší, ale většinou -- jak by řekli odborníci -- takové jalové:)...

Ale to by nebylo fér. Zavřu oči a vidím tu šílenou radost svoji Deri, když spolu běháme (teď už na volno!) v údolí, jak se mnou ráda vybíhá dlouhý stráně, na "občerstvovačkách" se ráchá v potocích a pak zase rychle spěchá zpátky na trať.. Vidím tu řadu km do práce a z práce, a jak se mi často nechtělo:), a jak jsem někdy musel na zpáteční cestě zabojovat s myslí:)..

Prostě nevím, jak Brdská v sobotu dopadne, ale nemohl jsem udělat víc, určitě si to užiju až na kost:), budu se snažit běžet co to půjde. Budu se snažit nezklamat svého trenéra a parťáka. Neboj Deri, poběžím, jako bychom byli spolu, a hned v neděli si to spolu vynahradíme!:)

Cítím se skvěle, není se na co vymlouvat. Držte mi palce, třeba se podaří i něco, co bude pod magickým časem 4:44, láká mě tmavě šedivá labuť co sedí na 4:32. :).. Ale možná je moc černá:). Tak jako tak, Brdské zdar!

Díky trenére! Jdu do toho!! 12:)

Běh je králem dne...

Běh je králem dne, často tím jediným pořádným, co za celý den uděláš......, nádherná věta, kterou jsem si tento týden přečetl v Respektu ve článku o Ivaně Pilařové, kterou taky obdivuju pro její přístup k běhání.. (celé zde). Upřímně, jsou dny u nás v práci, kdy tato věta platí naprosto bez výhrad!

Po 1/2M tradičně --po těch všech radostech ze skvělého času a překonání sama sebe -- zase přichází začátek té každodennosti a to s sebou nese i potřebu dobré motivace:). Protože nevěřím na náhody, tak vím, že mě ten článek našel naprosto cíleně.. I když jsem hned v neděli šel běhat, a od pondělí do středy jsem běhal každý den.. přeci jen to bylo že začátku drobet bojovné a ustrašené...:). Zase jsem si říkal, jestli běhám dobře, že prostě jen tak běhám? Takové ty pochybnosti, za týden Brdská 50, pak maratón a Silva... jestli bych neměl něco dělat jinak? Jen jsem na to pomyslel, tak jsem to zavrhnul. Jinak to neumím a určitě by mě to jinak nebavilo:).

A pak čtu v jejím článku..: "Kdyby měla žáky, řekla by jim, ať běhá jen ten, koho to baví, nevymlouvá se na počasí a moc nezastavuje. Ona, když už opravdu nemůže, se soustředí na to, aby dávala levou nohu před pravou, chvíli si počítá kroky nebo vzpomíná, kdy jí bylo hůř a takových chvil je prý vždycky dost..." :) To mě uklidnilo a naplnilo štěstím a pohodou. Protože, já rád běhám, mě to fakt baví, na počasí a skoro na nic se nevymlouvám a taky se nesnažím moc zastavovat:). Soudím, že jsem na dobré cestě, kde je potřeba vytrvat.

A abych udělal i něco pro ostatní, něco co mě silně, fakt silně motivuje je příběh velkého Gordyho A., který založil tradici Western States (100 mil ultra trail). Z toho filmu jsem si pár jeho vstupů vyříznul, pro nemluvící anglicky udělal orientační titulky a dal na you tube.. když někdy pod vlivem okolí, podmínek.. pochybuju, stačí se kouknout třeba na tyhle dvě minuty filmu.

Ať nám to hezky a radostně běhá, protože...Běh je králem dne...!!!!!

12:)

PS. Pokud potřebujete, zapněte titulky..jsou separatně:) abych nerušil anglicky mluvící.

Není přání jako přání.:).. za koleno ale fakt děkuji! :)

Minulou neděli večer věci vypadaly dost pokrouceně, nechci říct mizerně, to by bylo silný slovo, ale že bych z toho byl nějak odvázanej, to tedy ne..

Rozseklý koleno, oteklý...vypadalo, že mi začíná růst na koleni další hlava, před sebou zkrácený týden, na konci náročnější služebka a v sobotu 1/2M, kde jsem chtěl běžet že všech sil, abych zkusil podlézt magickou hranici 90minut. S tou "pučící" nádherou na koleně to nevypadalo, že vůbec poběžím. Ale věřit je třeba, věřit..

Postupně jsem v úterý rozběhal koleno, začalo následně splaskávat:), ve středu už jsem běžel do práce a to mě naladilo, že 1/2M budu moci běžet i snad trochu normální rychlostí. V práci a v neběžeckém okolí jsem si sice den před tím vyslechl, že jsem dolétal, doběhal.. že mi to sice nepřejí, ale že se to dalo čekat..:), o to víc mě to naladilo..

Na druhé straně mě kamarádi utěšovali [DÍK] a tradičně jedna z nejlepších hlášek vypadla z Běžího Stínu...v podstatě řekl, že mi to koleno přeje:). Brzo se to určitě uzdraví, postavil jsem se k tomu prý správně a že mi to dá hodně síly a zážitků, který bych při úplně pohodovým tréningu nikdy nepoznal. ...:)

Děsivý i když tradičně moudrý slova, fakt je to, že jsem přicházel dneska ke startu a koukal na vítr, počasí a poslouchal lidi kolem, co předpovídali déšť a padající trakaře a říkali, "na osobáky zapomeňte pánové, dnes je mohou zaběhnout jen ti, co běhaj houbec...":) Tak to mě všechno uklidnilo a ještě, než jsme vyběhli, jsem si musel říci, že dneska jsem výborně připraven. Všechna ta zdánlivá protivenství jsou jen zdánlivá a dávají nám vlastně šanci se s tím poprat a být o to spokojenější, ať už je výsledek jakýkoliv.

A protože jsem byl hodný, protože jsem se snažil, co to šlo, jen ten reverse-split se mi nepodařilo udělat.. Ten protivítr v pobřežní v Karlíně byl o pár vteřin silnější než já, ale aspoň vím, že rezervy existují:). Čas tradičně krásný i číselně, o to víc potěší..01:28:37

Znáte ten dětský vtípek? ... Kolik je hodin? 10:10. Děkuju, děkuju! :)

Můj čas má mimochodem číselný součet minut i vteřin roven deseti, tedy 10:10.. Co říct jinýho než děkuju, děkuju! 12:)

PS. Jen teď zase to normální pohodový běhaní, jo? :) Adrenalin necháme Stínovi, žádný opičení!
PPS. Přidal jsem si cílovou fotku od Ivy, respektive jejího pohotového manžela. Dík. Jak mě správně upozornila za povšimnutí stojí barevný soulad kolene, ponožek a bot.

Prů(se)/(mě)r - aneb tak jste se mrchy dočkali:)

Už to bude tři roky, co poslouchám v práci a různé kolem hlášky, že mě to běhání zničí, že budu kulhat a pod. A teď se ty mrchy dočkali:). V pondělí jsem přišel do práce s rozbitým kolenem, kulhajíc s bolestivými ksichty a dokonce jsem použil výtah! .. To nikdy nedělám..:) ... no vyslechl jsem si o sportu a invaliditě, že mi vždycky říkali.. fakt jsem myslel, že je zabiju! Přitom s tím žádnej můj sport nemá co dělat, .. to ale postupně..

V neděli jsme pobíhali po údolí nejdřív ve třech, Deri měla ještě nejmenovaného rodinného spojence:), ale po 9km jsme zase byli spolu sami a běželi v údolí co to dá:).. Po 15km se šťastně špinaví vracíme zpět, když v parku máme (tedy já) kolizi s velikou dogou, která bez vodítka (!) pobíhala volně po parku a srazila mě na zem. Co budu povídat, v jedné chvíli si člověk šťastně běží, v další už letí po hubě (nečekaně) , v jedné ruce vodítko, v druhé iPhone a snaží se minimalizovat dopad, tedy hlavně nespadnout na toho svýho malýho spoluběžce, protože to by mohlo být její poslední..

Takže o pár vteřin později mám pěkně rozseklý koleno [manželka to suše komentovala, že ta hlubší rána by i dva menší stehy snesla:)], krve.. iPhone na odpis, elasťáky pod kolena jsou bojově roztržený.. Myslel jsem že tu starší ženskou roztrhnu. Pes ji neposlouchá, skáče na lidí, ona ho má na volno, já si rozbiju koleno, zničím telefon .. a ona se ani neomluví, jen hloupě blekotá, že on je hodnej, nic nedělá.. Udržel jsem se a jen jednou řekl sprostý slovo! Povídám, dopr..., vidíte, jak se to stalo, já, já mám rozsekly koleno, telefon na hadry.. a vy melete takovýhle hlouposti? Omluvit byste se měla, přetáhnout něčím toho psa, aby si pamatoval, že to nemá dělat a hlavně už ho nikdy nepouštět na volno, když jsou kolem lidi a on neposlouchá.. No a pak jsem se ovládnul, pohladil hodnou Deri, sebral rozbitej iPhone a kulhavým během to zahnul domů.. :)

Pondělní potupa v práci ale stála za to:)... Poslouchat o tom, že se to dalo čekat při mých naběhaných km, ale udržel jsem dekórum a na vtípky typu, tak už nám doběhal, sokolík.. nic jsem neříkal, ani na to, že PIM se poběží letos beze mě.. Aby se ty mrchy nepřepočítali.. ovšem nebude to úplně jednoduchý.. Ale přes tu bolest cítím sílu, aspoň vnitřně ji cítím:). Chuť se s tím drobet víc porvat.

Když jsem to ještě za tepla vyslepičil Stínoví, tak mě hned naladil slovy: "...Možná jsme pomalí, staří a nemáme talent, ale když se pro něco nadchnem, tak jsme nezastavitelní, protože máme charakter. A vo tom to je ;) ". Večer jsem strhal mokvající obvazy, počkal, až zřítelnice mých očí usne, pořádně zasypal zásypem a usušil fénem:), ať má rána šanci se zatáhnout, ne?

Do rána spím na různé na boku, ale v úterý doura zmizela:), sice mi koleno oteklo, asi se i drobet zapálilo, moc nemůžu chodit, ale myslím, že lepší než v neděli.. ale přijel jsem domů z práce, vzal kraťasy, kouknul na tu malou dětskou hlavu, co se mi vylíhla na pravým kolenu, vzal Deri a spoluběžce a vyrazil do údolí.. Pro toho, kdo to nezná, vytloukání klínu klínem, aneb léčivý běh, je asi stejná věc, jako když si alkoholik dá ráno otvírací pivo.. vše najednou funguje, může nejenom chodit, ale i běhat, koleno splasklo na polovinu.. no rekordy rozhodně nečekám, navíc čtvrtek a pátek služebně pryč, přijíždím zpět v noci před závodem.

Asi aby to nebylo moc jednoduchý:), to bych nebyl já, kdyby nebyly zmatky a komplikace.. Nicméně si myslím, že ten rozměr "statečného boje" a "nevzdáváni" je něco, co obdivuju od dětství na rytířských příbězích, co obdivuju u Běžícího Stínu, možná to, co mě tak přitahuje k dlouhým běhům..

Navíc, když už jsme blázni, tak má cenu držet ten prapor a držet ho hrdě a vysoko:). Musím si na závěr vypůjčit slova od BS, která mě fakt dostala, ale jsou moc hezká " .. a taky si nemysli, ty tvoje děti tě pořád sledujou. Sice si řeknou, že seš blázen, a možná tomu budou i chvíli věřit, ale ono časem, až budou v životě jen za sebe a začnou pořádně přemýšlet o těch kolem sebe, až jim život taky hodí nějakej ten klacek pod nohy, tak si vzpomenou na tátu ... a třeba asi řeknou, tak to já dám přeci taky ;))"

Držme si palce.. A tak, to dáme taky, ne? 12:)

Narozeninový běh

V minulých dnech jsem a vlastně skoro deset dní jsem byl pohlcen prací, povinnosti, i pitomostmi v práci:), že se zase radost, tolik potřebná dobrá vila, začala rozplývat a ztrácet v mlhách... Samozřejmě i kilometro-běžecký byl minulý týden byl slabší, sice pro přátelé čísel, magických 88km potěší, ale proti předcházejícímu hezkému 132.4 je to určitý úskok stranou, ale průměr nad 100 jsem ještě držel.:).

S tím oteplením přichází jasné zřetelná únava, ale to i přesto (nebo právě proto?), že každý km z těch dvou osmiček byl tvrdě vybojován a zasloužen, přesto si říkám, je potřeba vydržet.. Nejen kvůli Silve, ale kvůli sobě.. Postupně si uvědomuju, že moje posedlost pravidelným běháním není asi primárně vedená "strachem" z ultra vzdáleností. Samozřejmě je tu velká pokora, ale zároveň si začínám trochu víc věřit... Někdy ta dvojsměrka po náročném dni v práci v kombinaci s málo spánkem, není tolik o běhu. ale o morální síle:).. Když tak dupu vzhůru Prokopákem, cítím, že síly nějak ubývají a tak si říkám -- mohl ses taky troubo pořádně napít, mohl sis vzít s sebou kus čokolády..mohl jsi... mohl jsi jet metrem (!) :).. A tenhle moment mě dostane!!! Metrem? Copak jsem měkká hlava?:) .. A tak podobně myšlenky zaženu holí:) a běžím o hodně lehčeji vzhůru.. Po cestě potkávám a zdravím známé (=skalní) cyklisty.. Zrovna jsem jednoho míjel, když slézal z kola, zdravíme se a on hned říká... Ted jak je teplo, to se vyrojilo kolem hafo nadšenců, co:)? a pak spiklenecky dodal, ale my skalní, my víme svoje.. Ty km v mrazu se sakra pocitaj, aspoň 2x.. Potěšilo mě to.. Hned byl ten průměrný pohled veselejší:)

Ale tenhle týden ve čtvrtek to na mě nějak padlo. Pondělí a středa jsem sice držel poctivě dvojsmerky, ve čtvrtek jsem chtěl jen jedním směrem nebo večer jen tak do údolí, ale byl jsem z těch všech "bojů" o běhání tak unavený a otrávený, že jsem nakonec ani nešel běhat Pracoval dlouho do noci s vidinou, že snad odstraním i poslední zbytky restů a bude se mi lépe žít i pobíhat. Únava v pátek ráno se dala doslova krájet. V tom počátečním 3D stavu (down depressed, demotivated) mě blesklo hlavou, počkat? Nemá dneska Derivace narozeniny? Přece se nenecháme těmi okolnostmi "derivovat", že? Vzal jsem Deri na šňůru, oblékl si běžecké, do batůžku narval oblečení, věci pro deri.. no kromě stanu a vařiče jsem měl s sebou snad úplně všechno:) a vyrazil na svoji trasu -- do práce, ale se psem:). Jak jsem vyběhl, tak jsem si říkal, no magor, magor.. Jako v tom židovským vtipu. Když má člověk pocit, že má malý byt, tak je nejlépe do něj nastěhovat pár příbuzných, kozu, psa a kočku. Pak už se to opravdu nedá snášet, ale když následně prodáte psa, kočku, kozu a příbuzní odjedou, tak ten být je najednou velmi prostorný:).

Běželi jsme sice po silnicích, ale snažil jsem se kopírovat trochu vedlejší stezky, abychom si užili potoky a vodu, prohnali pár kachen.. Vždyť má Deri narozeniny, tak ať si to holka užije:). Do práce přes všechny zastávky a "občerstvovačky" dobíháme se skvělou průměrkou 5:21 a že je to 15.5km. Dávám sprchu, Deri je taková cudná dívčina a nechá mě se mýt samotného a moje výzvy ke společně sprše plaše odmítá:). Vychovaně na hoďku usíná, já pilně pracuju, pak ještě sfouknu konzultace a frčíme domů metrem. Dělnický president A.Zápotocký by z nás měl radost. Není přeci lepší způsob trávení dovolené než na vlastním pracovišti a není lepší oslava (narozenin) než prácí, že:)?

Ale ten bláznivý nápad a jeho realizace mě nabudila a vytrhla že 3D stavu. Naštěstí, i když ještě tento týden to bude šíleně rozlítané, před 1/2M dva dny na služebkách, samé ptakoviny:), ale už teď věřím, že to zvládnu. Říkal jsem si, co popřát Deri? Správný statistik přeje kamarádům průměrný další rok (závod, sezónu..), tedy pozitivně průměrný.. Aby byl lepší než ten minulý a horší než ten budoucí. :)

Ať to všechno zvládneme! 12:)

PS. Nejlepší je, že jsem teď zjistil, že Deri má narozeniny až 28.3 Jenže, kdybych nebyl popleta, tak bych úplně minul tu narozeninou běžecko-oslavně-léčivou kůru a to by byla děsná škoda!

Šedé a černé labutě v nás:)

Nedávno jsem začal číst zajímavou knížku - Černá labuť. I když je její hlavní směřování spíš do oblasti s největším důrazem na akciové trhy a politologii, přeci jen má přeneseně co dělat i (mým) s běháním a s našimi životy, proto si chci tady napsat pár věci, co mě tak při čtení a následném pobíháním napadají:).

Autor (Taleb) používá termín černá labuť záměrně, aby pojmenoval něco, co má malou šanci, něco, co lidé nepředpokládali, že vůbec může existovat, ale potom, když lidé uviděli skutečnou černou labuť, tak téměř každý přispěchal s rozumným a smyslupným zdůvodněním, proč tomu tak je a že se to vlastně dalo čekat, že se černé labutě objeví, že budou existovat..:) / po bitvě je každý generál, jak říkala moje babička/ :)

Naše životy často nemění malými postupnými kroky, ale tím že se stane něco nečekaného, uděláme nějaké bláznivé rozhodnutí, které vypadá naprosto náhodně, ale které změní a ovlivdní naše životy, kariéry, .., třeba volbu životního partnera, atd. Navíc v té počáteční chvíli to rozhodnutí a ta "touha" vypadají jako černá nebo řekněme šedá labuť:). Jako něco, co má malou šanci na úspěch, takový lokální zázrak:).. přitom, když už se to stane, tak vám všichni kolem najdou desítky zdůvodnění, že se to dalo čekat, že to zrálo dlouhou dobu a že to bylo jen logické vyústění:).

Schválně zkuste o tom přemýšlet a myslím, že většina z nás si nakonec uvědomí, že převážná většina důležitých věci v našich životech jsou buď černé nebo šedé labutě:). Není to hezké a nadějné? Že to, co mělo na počátku malou šanci se nakonec stalo a navíc ex post je jaksi plně logické?

Vzpomínám si -- a není to zas tak dlouho -- na svoje úplné běhací počátky v lednu 2009. Kdybych někomu, kdybych jen sám sobě řekl, ten první den, kdy jsem přestal chodit a začal běhat, řekl, že v relativně krátké době shodím neskutečná kila, lenost, propadnu běhání, začnu běhat maratóny a naběhám tisíce km... tak by to znělo, že jsem buď já, nebo ten člověk co to říká, spadli na hlavu z hodně velké výšky:)... Když se ale každý na ten svůj (běhací) příběh začneme dívat "po té, co se tak stalo" tak najdeme spoustu důvodů, proč:)

A to se mi moc líbí.. Dává mi to sílu a důvěru v sebe, do objevování... a víru existenci dalších černých nebo šedých labutí.. Víru v nemožnosti, které vypadají dopředu nepravděpodobné a nemožné a následně se dají tak dobře a logicky vysvětlit:).

Asi vy co sem ke mně zabloudíte, tušíte, že mě lákají dlouhé dlouhé běhy a pobíhání, že svět ultra běhu mě neuvěřitelně láká a že se ho zároveň hodně bojím.:). Nejenom toho, co bude na trati, ale co potom... Jestli to opravdu tak moc chci, jestli mě to neodradí... A tak pro to správné překročení hranice dělám co můžu. Protože to vypadá šíleně nepravděpodobně, že bych mohl ve svém věku (biologické stáří a běžecké mládí) přejít onu hranici vedoucí k dlouhým opravdu zajímavé dlouhým vzdálenostem s dodržením všech svých zásad...Ale možná, se šedé a černé labutě letos zase v houfu objeví ..:).

Ať se daří! Věřit je potřeba a a možná začít chovat černé labutě!!! 12:)

PS. Malá šedivka:) mi dneska udělala obzvlášť radost. Bloggerská soutěž u Leony skočila přesně tak, jak jsem si představoval a přál.. neuvěřitelně!! 12 skončil na 3-4 (!) místě. nádhera, opravdu nádherná symbolika a jsem na stejném místě s vrchním ultra motivátorem Běžícím stínem. Co si víc přát od podobně soutěže? LUXUS! Pochopitelně gratulace vítězům, ovšem 3-4. místo v takové konstelaci (nezlobte se pro moji číselnou ujetost) má pro mě větší hodnotu než prvenství.

PPS. Ještě jedna zajímavá věc, která mě zaujala při čtení a souvisí s mým běháním i s přístupem k životu. Člověk asi nemusí pořád dělat nepříjemnosti a být (n)asertivní, aby měl sám k sobě úctu a okolí si dávalo trochu pozor:). Ono asi stačí, čas od času vytáhnout do boje a opravdu bojovat, když je za co.. ze všech sil. Asi je užitečné i čas od času si hrábnout:), aby člověk poznal svoje hranice a víc si sám sebe vážil. Možná právě proto mě ten svět dlouhých běhů láká..

Improvizace a běžecké trendy:)

Zpětně si uvědomuju, že ani v úplných počátcích jsem striktně nedodržoval trenýrkový plán (i když to byl téměř zákon:), vždy jsem musel improvizovat. Přehazovat dny, vzpomínám na jeden obzvlášť šílený týden, kdy jsem ve středu jsem běžel pondělí, v úterý pátek, v pondělí bylo neplánované volno, za to ve čtvrtek odpoledne jsem měl sobotní dlouhý běh:), takže ve finále mi nebylo jasné, co je vůbec za den. Jediná kotva, jediné bezpečí bylo -- běh pokud možno neodkládat, protože... co kdyby to zítra nevyšlo:)

Teď se k normálním posunům a zmatkům přidala ještě moje pejskova:), musím plánovat běhy i s ní, vždyť je to moje Derivace, a když ji vidím jak vedle mě a přede mnou vlaje na šňůrce, tak je to opravdu moje tečna a jméno Derivace k ní sedí!!! Ovšem existence Deri, jako sparingpartnera výrazně poznamenává všechny běhy a výběhy ...Vybíhám už s ní na postupně delší trasy, 8, 10, 12, 14, ..16 a pak se vracím doběhnout:) si zbytek. Samozřejmě se tím na chvíli zúžil můj běhací rádius na Prokopák a okolí, musím improvizovat, ale ta improvizace je fakt dobrá! Mám sice už nějaký plán na vylepšení:), ale asi se to zase zvrhne do něčeho nepředvídaného...

Na druhou stranu, jak dělám blbosti, -- tak ty mě dle zkušených :) prý jen posilují...Například, sobotní 16+14 jsem běžel až do 23km bez vody, až pak v Hlubočepském kopci jsem si v zahrádce koupil malý pivo a do ruky na cestu vzal malou kolu.. Prý se takové excesy můžou na dlouhých tratích jen hodit.. No nevím:)

Změny a náhodný šum prý zvyšují intenzitu tréninku, stres a úsilí spojené s plánováním prý zase posilují běžeckou duši:). Nedávno mi kamarád při pohledu na strukturu mého pobíhání řekl, že běhám téměř podle posledních trendů:). Hodně náhodně, střídavá intenzita, nepravidelné dny volna... Že je to prý velmi dobře proti stereotypu a přetrénování. A přitom to jsou moje improvizační pokusy o pravidelný (a tedy stereotypní) trénink..:)

A hned mě upozornil na zajímavý článek v NY Times, [tedy po našem v timéšech:)] o Harvardském výzkumu, kde sledovali jak příčiny běžeckých zranění souvisejícíh s došlapem. (zde plná verze). Pokud to shrnu jednoduše, tak došlap na špičku údajně snižuje pravděpodobnost běžeckých úrazů o polovinu. Technice došlapu se teď prý věnuje každý, na všech možných fórech se to přetřásá a prý jak já běhám? To mě dostal.:)

Povídám, no tak nějak různě. Na patu i na špičku, asi víc na patu, ale když mě to trochu jinak táhne, tak šmajdám jinak.:) Můžu to snadno změnit, protože dělám krátké kroky:). A taky mám skoro po každý jiný boty, někdy novější, někdy úplně zničeny (když běžím do bláta), už jsem běžel v krosových i do práce.. Říkám na vysvětlenou, abych dokumentoval, jaká jsem trouba a že vlastně všechno je u mě taková jedna velká improvizace..:)

Koukal na mě trochu divně a povídá, no... zní to divoce, ale ne tvojí vlastní zásluhou:), vlastně díky té šílené improvizaci:) -- vlastně běháš podle posledních trendů:)... Odborníci třeba doporučují měnit boty a mít různé druhy, ať není stejná podpora nohy, jiný došlap.. To mě dostalo, já je měním, úplně z jinýho důvodu -- některé jsou špinavé, jiné mokré, další úplně oddělané a ty používám třeba, když běhám v kravským výběhu na druhé straně údolí..:). Nic sofistikovaného:).

Chtěl jsem sebe a nás,-- co tak téměř stabilně improvizujeme -- podpořit, abychom věděli, že to náhodné zmatkování, výměny bot, přesuny plánovaných tréninků jsou prý vlastně to nejlepší, co můžeme dělat. A i kdyby ne, aspoň je legrace při tom všem úsilí..:)

Improvizaci zdar! Vydržet! 12:)

10.000 km v mogulu mám...:) aneb duše ženy oslavuje MDŽ

Duše ženy si dnes ráno ve mně zpívala jako slavíček. No nejdříve tak nesměla pípala, že bych to s tím běháním zase nemusel přehánět, protože zase napadla ta bílá kaše, práce kolem hromady a já?... Musím vyrazit po svých do práce.. Přesně jako ten slavíček - ten si taky musí vrznout i kdyby měl zmrznout ...a že tomu u mě zase tolik nechybělo, protože jsem měl pod bundičkou jen tenké tričko:). Prostě zase se to všechno sešlo a ani jsem se nijak nesnažil!:)

Po úspěšné K10 to bylo jako na houpačce. Někteří se tradičně pobavili - ať už můj styl běhu, bunda kolem pasu, absence zavěrečného sprintu nebo prostě jen ten cíl běžet 10 v co nejlepším zavodním tempu.. Kamarádi ty moje úlety chápou a radují se se mnou. Mě to těší a přesně to odráží můj přístup k životu i k pobíhání... Pro úplnost dodávám, že se mi jiní otevřeně vysmáli, že takhle jsem ke stáru prý promarnil jednu z posledních šancí mít čas na 10k začínající 3... Upřímně nějak jsem to nepochopil:), protože jestli budu ještě dlouho běhat - jak bych sám chtěl - tak mě dosažený čas na trati vůbec netrápí. Na druhé straně, pokud by se to v budoucnu nějak zvrtlo, tak mě zase dosažený čas v minulosti těžko potěší.:)

Prostě jeden závod je za námi a spousta hluchých, jalových a radostných km přede mnou, jaro na krku, není to nádhera? A jak jsem tak dneska po ránu bojoval, jestli běžet nebo neběžet, tak se mi opět vybavila slova Běžícího stínu, že právě v takových chvílích se něco buduje.. nemusí to být zrovna rychlost nebo síla nohou, ale já bych to viděl jako morální sílu a pocity běžce.. Přesně na to jsem myslel, když jsem se dneska plácal, padal a zmítal po namrzlých a smekajících se cestách v údolí..

A teď, dobíhám do práce a zanáším si běh do deníčku -- hlavně abych sledoval opotřebení bot a najednou mi vyskočí celkový počet km... do práce to mám zhruba 15.5km. Kdybych zaokrouhlil dolů, tak celková kilometraž je 10.011km, když zaokrouhlím nahoru, tak to vychází 10.012km.. Nevím jak u vás, ale mě téměř ukápla slza dojetí, jak jsem dostal hned krásný dárek k MDŽ. Tak jako tak nádherný číslo a pokud tak rychle počítám zpětně, tak jsem sebou plácnul:) přibližně na 10.000km! A pak že NÁHODA??:)

Odcházím příjemně rozhozen do sprchy, říkám si, aha tak takový pěkný předěl a zrovna v den, kdy ženy a i ti s duší ženy slaví svůj svátek..:)... tak mě to nadšení vykolejilo, že jsem se začal sprchovat a měl jsem přes rameno ručník! Tedy místo otírání ručníkem opět "osychačka".. nic se nezměnilo..:)

Když jsem začínal běhat, tak jsem si četl o různých předělech, řada lidí právě citovala 10.000 jako něco zlomového.. Pokud se něčemu věnujete tak dlouho, prý se věci změní... Nevím, jak u vás, ale u mě se to podstatné vůbec nezměnilo!!! A to je na celé věci to nejlepší.. Neustále dělám blbosti a neustále se mi dějí příjemné věci... Jen ať to vydrží, co nejdéle!!!:)

Hezky svátek všem ženám i nám modrým s duší ženy!

12:)

PS. Hned jsem si dal pro jistotu ještě jeden dárek, aby se neřeklo, že jsem dostal jen jeden:). Mám svůj vlastní klíč od zdejší sprchy!!