středa 31. října 2012

You win some you loose some...

Tak jsem skončil svůj boj se žrádlem:). Celkové to beru jako vítězství, i když jsem skončil dříve než jsem chtěl, místo čtvrtku ráno ve středu kolem oběda. Ale bylo potřeba i s pár lidmi popít a moje odkládání by mohlo působit, že jsem spořílek, který je kvůli ušetřeni pár korun schopen předstírat, že se zasvětil nějaké šíleně sektě, přestal jist a pít alkohol:). Moc děkuju všem za podporu a zdravím všechny, co chvíli "spolu-trpěli".. Zážitky byly zajímavé, těším se, jestli něco někdo sepíše, ale ode mne bylo dosti "hladu", alespoň do jara..:)...Život totiž běží jako splašená herka a je potřeba myslet a plánovat věci příští...

Plánovat.. ano, plánovat. Trochu se mi totiž zamíchaly plány v minulých dnech.. Chtěl jsem původně běžet v prosinci Pražskou 100. Dopředu jsem se domluvil se svým chlebodárcem, že v sobotu 8.12 si mužů přehodit práci, všechno bylo odsouhlasené, registrace zaplacena, abych se v noci z pondělí na úterý dozvěděl, že všechno je jinak a že žádné změny nebudou a tedy že na závod mužů zapomenout.:).. Než to opravdu zapomenu.. nechcete někdo registraci na Pražskou 100?:)

Ale beru to jako znamení. You win some you loose some. Dobře, že to nedopadlo, nebylo mi to letos souzeno:). Zase se dařilo jinde..V minulých dnech jsem totiž úspěšně získal kvalifikační 100km běh pro případně US ultra. Tedy virtuálně, v databázích! Podařilo se mi zanést do ultrasignup.com nejen svůj profil, ale Silva Nortica běh, abych se byl schopen prokázat, že něco delšího uběhnu:) a mohl se přihlásit na delší běhy za velikou louži. Ho, hóóó! A že to nebylo jednoduché. Původně se mi nepodařilo tam zanést ani (přes rozsáhlou korespondenci a podporu sekretariátu PIMu) Pražsky mezinárodní maratón, o maratónu ve Stromovce, Brdské stezce ani nemluvím. Výsledky totiž nejsou v excelu s anglickou hlavičkou a nemají určitou strukturu. Prý mám říci pořadatelům, ať to dělají správně..:). Naštěstí jsem ukecal pořadatele Silvy a společným úsilím:).. no je to tam.. Jsem ready! Modří již asi vědí, ostatní tuší.. Nejlépe to shrnula moje nejmilejší jasné slunéčko, když jsem se vrátil od Stína.. No, neříkej, že vydržíš čekat celý rok, že tam nepoletíš dřív, abyste někde běhali po stráních, pili pivo a tak..:). [má mě přečtenýho tam a zpátky!]

Díky absenci Pražské 100 mi vlastně opravdu skončila "závodní" sezóna a já se můžu zase věnovat naplno svému pobíhání a polykání km, určitě to tak má být. Na řadu e-mailových dotazů, jak to dělám(e) s běháním do práce a z práce v zimě? No je to stejně, jako v mladí s holkama -- základem je dobrá "balicí technika".:).

Předvedu názorně na obrázcích. Můj 20l Salomon batůžek zvaný Bouřlivák po doběhu do práce.. a postupně z něj vyndávám, teplou leteckou bundičku, džíny, pólo, trenýrky, ponožky, náhradní brýle, zápisník, 1T disk, klíče, doklady, iPhone, tužky a pár papírů s poznámkami. To pro případ jednosměrky. Kromě stanu a vařiče skoro všechno:). Při dvojsměrce je to úplná brnkačka. Když jsem letěl za Stínem, tak mě samotnýho udivilo, co se při trochu snažení dá do kufru narvat za objem. I do příručního zavazadla:).






Komutačnímu běhání zdar! Procvičte si balící techniku, dobré zážitky zaručeny! Snad ty svoje do příště nezapomenu...nebo..ono se furt něco děje.. 12:)

neděle 28. října 2012

Narozeniny... a hlad přede mnou:), aneb SAVO

Po veškerém mém úsilí -- ať už v maratónu nebo i v dietologické oblasti [možná by bylo na místě říci divočinách:)] -- jsem se zase šťastně proběhal do podzimu a to znamená, že je na čase provést před zimou nějakou speciální (nejlépe) antistresovou vytrvaleckou očistu (pojmenoval jsem si ji zkrácené podle známého čisticího a bělícího prostředků SAVO). :). Na autě jsem vyměnil zimní gumy za letní -- a ve stejnou dobu co měním pneumatiky bych symbolicky vždy chtěl podstoupit (kamarády tolik opěvovanou) čistící "kůru".

Už vím, do čeho jdu.. Tři dny nejíst, jen pít vodu (a občas zelený čaj) zní možná trochu masochisticky, ale myslím, že jako drobná mentální příprava na ultra se to bude určitě hodit:). Aspoň  teď se mi to jeví jako dobrý nápad.:). Opatrně jdu do rozumné třídenní varianty. Stejně jako Jiří Dědeček ve své známé písni s refrénem pivo, rum, pivo, rum, pivo, pivo, pivo, rum.. říkal, že nejlepší je tahle dvojtrojková kombinace, ale pokud si to nedáte aspoň třikrát, tak nezjistíte vůbec nic:)... no tak i moji kamarádi a známí mě přesvědčili, že jeden den je je málo a tři je takové optimální minimum..

Stejně jako na jaře mě bude zajímat, jestli ta "orální fixace" :) ten pocit si pořád něco cpát do obličeje:) je stále stejně silný, nebo jestli tím, jak už jsem takovou zkouškou prošel, to bude jednodušší? Nedá se jinak, musím vyzkoušet.:)

Obecně téma hladu a občasného hladovění je i medicínsky velmi zajímavé téma (jak v klasické i v alternativní medicíně), existují studie, které ukazují velmi pozitivní vliv hladovění na lidské aktivity (ve spojení s pitím dostatečného množství čisté vody mají i silný detoxikační účinek), dokonce při hladovění byla prokázána tvorba nových mozkových buněk, které se jinak netvoří.. Pro lidí a generace, mající omezený přístup potravy v dospělosti se obecně ukazovala delší střední délka života (hospodářská krize a 2.svět.válka měla prokazatelně na přeživší efekt delšího věku a zdravějšího stáří)... Sice se objevují i jiné studie, které naznačují, že rozdíly v dožití nejsou tak veliké, ale že nástup nemocí ve stáří je výrazně pozdější pro ty, kteří se občas výrazněji postí..:). Pro běžce dodatek.. paradoxně při hladovění se vytvářejí i nové chrupavkové buňky(!). No ať už tomu věřím nebo ne.. posledně to bylo (mentálně i jinak) zajímavé a protože 29.října je úplněk, tak nemůže být lepší časování i v souvislosti s oslavou mých narozenin a tak nejedení a běhání zdar!:)

Jakmile mluvím o jídle, hned se mi vybavila hezká příhoda. Byli jsme (v dávných dobách) s kamarády na čundru a sedíme v hospodě, pěkná třetí cenová skupina, měli relativně velký výběr jídla a tak tam každý něco jíme, když v tom vstoupila "váhové velmi významná" rodinka. Muž, žena a syn. Objednali si na "chuť" taky hned něco většinou se šesti:) a protože jsme tam byli sami, číšník jim to obratem přinesl. Pan byl takový bodrý a hned, jak se zakousli, tak se zeptal manželky, "máš to dobrý?" No a manželka říká, no Bedřichu, mám to dobrý, ale já když dělám doma guláš, tak zásadně hovězí i vepřový, však víš a nechám to víc uležet. Kdoví jestli to zahušťovali chlebem. Ale jinak to mám dobrý.. A co ty máš to dobrý? A Béďa, taky komentoval, že on má svíčkovou dobrou, ale že on když dělá svíčkovou, tak ji pořádně prošpikuje a nechá taky víc odležet.. Ale co nás dostalo, že se hned obrátil na kamaráda Standu a zeptal se.. A co vy mladej máte to dobrý? Standa nehnul ani brvou a povídá, ale jo, mám to dobrý.. Ale já když si doma dělám sekanou, tak si do ní dávám kousek majoránky a čerstvej česnek! [málem jsem se udusil zadržovaným smíchem], ale od těch dob jsme se vždycky v hospodě ptali jeden druhého... a tak se těším, že se ve čtvrtek nad jídlem zase zeptám, tak co Honzo? Máš to dobrý?...

Běhu a blbostem zdar! Ultra zvlášť! 12:)
PS. Tak jsem si zase změnil číslovku na stránce a posunuji se příští rok do další běžecké kategorie. Skvělé pocity..Včerejší kalamitní situace mě dostala.. Nádhera, i když jsem díky odhazování sněhu. oklepávání stromů a celkovému zachraňování zahrady jsem našel čas jen na 9km do údolí..



středa 24. října 2012

Střípky

Asi jsme po té Stromovce a závodech nějací unavení a zblblí a ztrácíme se v mlhách, protože jsem v posledních dnech slyšel o běhu skoro samé blbosti:). Například:

-- že ostatní to nebolí..cha cha..:). Kdybyste viděli, jak jsem se po maratónu druhý den bolestivě rozebíhal...moje nejmilejší smíchy nemohla běžet, když mě viděla.. I v dalších dnech je začátek ještě trochu opatrnější, ale to k tomu pobíhání a občasnému závodění asi patří..Tak holt to rozbíhejme opatrněji:) a postupně..

-- že ostatní to mají jednodušší a snadnější.. že je běhání od začátku baví.. Blbost. K radosti je potřeba se taky proběhat:). Všechno chce svoje. Naučit se denně 10 slovíček, přes víkend stačí jen opakovat.. za rok máte slovní zásobu přes 2500 slov! Začnete běhat pomalu jeden-dva km a postupně zvyšujte.. do roka v pohodě každý uběhne maratón nebo i ultra. Ve vytrvalosti a konzistentnosti je síla:)..

-- že se zlepšujete málo nebo vůbec.. Otázka je, jestli se zlepšovat chcete a jestli to v daných podmínkách vůbec jde... Ale zase mi to přijde jako celkem pitomost. Myslím si, že pokud neřešíme svoje zlepšování, tak je pořád šance se zlepšit:). [Můj druhý maratón (první ve stromovce) na podzim roku 2009 v čase 3:41 jsem radostně považoval za svůj téměř absolutní vrchol. Žil jsem s tím, že možné zlepšení bude mikroskopické a optimistických chvílích jsem si říkal, že se během pár let třeba přiblížím k 3:35-3:30... Teď jsem taky vážně přesvědčený, že 3:04 je můj absolutně nejrychlejší maratón.. Jestli tomu tak je, nebo ne, fakt nemá smysl řešit:)]

-- že se ostatní známí/kamarádi moc zlepšili a tím pádem vás přestávají motivovat, ale začínají štvát:). Už jsou moc rychlí/dobří.. Tohle je fakt o pár facek:). O nic přeci nejde. Nějaké zlepšení je pro pobíhače jen třešnička na dortu, navíc my starší, my se budeme jen zhoršovat.. Taky se nakonec všichni budeme sotva šourat a pozor! Taky všichni umřeme..

Kdybych to bral do důsledku, tak bych se s podobným přístupem furt něčím trápil. Že řada známých a kamarádů jsou větší drsňáci:), že dokážou to nebo ono, že .. Nebudu jmenovat, abych někoho nezapomněl nebo nepřechválil:), ale já nejsem oni a oni nejsou v moji kůži. Prostě všechno je relativní a člověk by se neměl trápit tím, co je "jinde" a radovat se z toho, co má on sám..

Navíc, osobně si myslím, že mám všechno opravdu o hodně jednodušší.:)

Například mám hezky zážitek před Stromovkou, Jdu od autobusové zastávky a na dotaz jedné dívčiny, jestli vím kudy ke startu ji naviguji. Dozvídám se, že ona plánuje čas kolem 4:20.. a ptá se mě jestli jdu brzo, protože taky chci využít časnějšího startu (pro veterány a nemohoucí)? ..:).. Odpovídám, že v budoucnu asi jo, ale dneska poběžím normálně.. A že bych chtěl bych trochu rychleji s kamarády.. Ona, jestli zkusím pod 4hodiny? Povídám, no to bych moc rád pod čtyři hodiny.. Popřála mi hodně štěstí a než jsme zahnuli do brány, tak se mě zeptala, jestli jsem maratón běžel a za kolik? Nelžu a tak po pravdě říkám, že jo, že z jara mám 3:12, ... Na její udivený výraz dodávám, že ale pokora je pořád ve mně, vím, že to může dopadnout i výrazně hůř...

Prostě tahle příhoda mi udělala velkou radost. Ukazuje, že jak moc rychle nebo daleko běžíme je v nás. Jenom v nás. Je to v nás uvnitř, pokud nejsme Škorpilové a Orálkové, tak to ani nikdo nemusí navenek poznat...Není to hezký? O to větší sílu nám to může dát do dalších dní.

Běhu zdar a ultra zvlášť! 12:)

neděle 21. října 2012

Všichni ti báječní muži a báječně ženy (s klikou)


 Je den po té, den kdy jsem se navzdory všemu zlepšil o 8 (či 13) minut na maratón. Pořád mi to asi nedochází, ale jedno si uvědomují. Nebylo to všemu navzdory. Naopak všechno mi hrálo do karet, všechno mi pomáhalo. Skvěle počasí, skvělá nálada a spousta fajn lidí kolem. Měl jsem svého (soukromého) vodiče -- teď ještě, aby mě za to nediskvalifikovali, protože Michal mě doslova táhnul, i když ten provaz nebyl vidět.:), spousta lidí mi fandilo, bylo to vlastně jednoduchý!

Ale co bylo nejdůležitější, potkal jsem tam zase řadu lidí, které jsem před tím neviděl, neznal a zase zažil ten přerod, kdy se z 0 a 1 stávají živí lidé a z neznámých živých lidí se stávají známí a kamarádi. Jen kvůli tomu má cenu běhat pořád ... no aspoň dokud se nerozpadnu na součástky.

Asi tak... myslím si, že jsme všichni ve Stromovce měli velkou kliku... dvojnásobnou velkou kliku že jsme začali běhat a že jsme (aspoň doposud) běhat nepřestali. Vnímal jsem to na trati, když jsem předbíhal starší veterány nebo když ti rychlejší předbíhali nás. Ta atmosféra byla zase tak výjimečná, že při veškerém snažení si nedokážu vybavit detaily a napsat něco o závodě jako takovém nedokážu.. je to jako pohled zblízka na nádhernou mozaiku barev, slov a pocitů, která společně říká naprosto jasně... Příští rok zase!!!

No dobrá, měl bych tedy aspoň napsat, jestli se chci ještě zlepšit a kde ubrat ty přebývající 4 minuty?..Pokud pominu takové ty nesportovní možnosti, jako, že by si příště Michal mohl vzít na mě postroj nebo kšandy:), tak hlavní možný prostor pro zlepšení vidím v těchto oblastech:

a) Nezapomenout si příště dát do taštičky Fidorku! [v rámci ranních zmatku jsem si vzal malou milky way]

b) A hlavně, zapnout si taštičku zipem nahoru, aby se s ní dalo něco vyndávat! [aspoň ta milky way!:)]

c) Naučit Michala nějakou starší údernou píseň. Sice, když morálka upadala a on na 30km žadonil, zazpíváme si???? Tak na moje návrhy - pochod demokratické mládeže, pochod rudých námořníků, ... Vůbec nereagoval!!! Uznejte sami, píseň prší, prší.. rozhodně k rychlejšímu a údernějšímu maratónu nevede:)

d) Nepřestat si povídat v prostřední části! To si myslím byla velká chyba. Ti starší z nás si potom uvědomili, že běžíme asi moc rychle a zbytečně jsme zpomalili...

No, poslední rychlý letošní maratón je za námi a teď už jen vzhůru ke sbírání nových radostných km! Tedy dneska po ránu jsem běžel/kulhal zdravotní 5km běh s moji nejmilejší manželkou jasné slunéčko, která běžela rychleji než já, děsně se smála a litovala, že mě neumí natočit na video. Moje kulhání, sykání, skuhrání,..., :). Povídala, kamarádi by té měli vidět..a dodala, no jo.. kdybys ve čtvrtek tolik nechlastal, tak bys to třeba pod 3h dal, nebo aspoň by tě tak nebolely nohy, viď Deri?... A Deri, ta mrcha, pokývala hlavou a obíhala kolem nás svoje běžecké kreace. A pak věřte trenérovi!:)

Běhu zdar! Ultra zvlášť! 12:)

pátek 19. října 2012

Honzíku, zítra běž, utííííkej...

pravila před chvílí moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, čímž slavnostně ukončila moji přípravu na Stromovku. Nezapomněla zdůraznit, že se snažím pořád systematicky porušovat běžecké zásady, ale já to opravdu nedělám naschvál.

Přitom, já se tolik snažil, abych správně ladil formu..:). Ano, dobře, ta moje dietní extempore asi nebyla úplně optimální... ano, to ponocování taky není nejlepším způsobem ladění formy, co? ta včerejší "menší" panáčková smršť :) se dá jen těžko chápat jako carbo-loading, odřít si dva dny před maratonem paty v nových botách? no aspoň budu opatrně našlapovat, ...že  mám trochu víc zatuhlý krk? ... No to musím po ránu rozběhat, jinak budu při běhu připomínat zvoníka z chrámu od Matky Boží v Paříži...:)

Koneckonců, to jsou všechno prkotiny. Ty podstatné tři věci jsem v přípravě udělal:
1) Běhal jsem,
2) Mám koupené fidorky a to nejdůležitější..
3) Napsal jsem pořadatelům, jestli by mi jako v minulých letech nedali moje šťastné číslo... A tak stejně jako loni, poběžím se svým číslem:).

Suma sumárum, příprava 100%, udělal jsem naprosté maximum. 12 a kamarádi kolem mi určitě dodají sílu a když vyjde i čas, tak to bude super. Tak jako tak přiznávám, že se stejně nejvíc těším na známé i neznámé a na pivo v hospodě po závodě.
Pro "seznamku":) - budu mít číslo 12 a budu v kostýmu vosy, tedy černožluté tričko, žluté boty, černé krátké elasťáky a žlutá čapka.

Stromovce zdar!

12:)
[PS. K té 12...Z mládí si vzpomínám, že jsme často říkali, jdeme na jedno-dvě piva, slovy 12:), tak věřím, že až tak se to zítra nezvrhne]

PPS. Všem moc díky za podporu, komentáře, maily.. Bylo to skvělý se s tolika lidmi setkat ve Stromovce. Můj čas je z říše snů..
3:03:35
 tedy, když jsem probíhal cílem tak jsem měl na ukazateli hezčí číslo, končící 39, ale nejde mít úpně všechno:). DÍKY! 12:)

úterý 16. října 2012

Hledání výmluv


Uvědomuji si, že jsem potenciální srab! Totiž skoro před každým závodem hledám nějaké výmluvy, proč bych zrovna (teď, tenhle závod) neměl běžet, nebo alespoň proč bych neměl závodit, proč neběžet na čas... Je to takové permanentní hledání výmluv, které asi sílí s tím, jak se zlepšujeme a kam se posouvají hranice našich možnosti a osobních rekordů..Jako bychom už dopředu počítali s prohrou a už si ještě za tepla sháněli svoje výmluvy, že to nedopadlo protože...protože jsme třeba "nechtěli", protože nás netěší běhat na čas a závodit, atd.. :)

Přitom je to naprostá pitomost. O nic přeci nejde.

Přesto mi i teď určitou chvíli trvalo se se svými "obavami" vyrovnat. Projít si tím, že neběhám "správně", že můj "tréning", pokud se tak moje pobíhání dá nazvat, nemá žádnou pořádnou skladbu, dynamiku a možná ani cíl a ani správné časování.. Vždycky to chvíli trvá, než si uvědomím, že je mi to vlastně jedno -- že je jedno, že nemám naběhané žádné rychle úseky, žádné intervaly, nic co by se mělo, pokud se chceme přiblížit na dosah 3h maratónské hranice.. Vlastně na mě z mých zápisků kouká dlouhá řádka hluchých a jalových km, které jsou ale naplněné něčím jiným, silnějším.. Zážitky, pohodou a třeba i tím, že jsem hodně běhal s Deri, s dcerou, třeba i s moji nejmilejší, jasným slunéčkem ..Odtud bych chtěl brát tu sílu, energii a nadšení pro sobotní maratónský běh...

Při hledání výmluv zjišťuji,  že žádné nejsou, žádné nemůžu najít.. Jak by řekl Konfucius: "Je těžké najít černou kočku v tmavé místnosti, obzvlášť, když tam není"! :). Průšvih! Prostě nemám se na co vymlouvat, všechno v přípravě proběhlo tak jak mělo, užil jsem si každý km a že jich "pár" bylo:).. teď v ty poslední dny před Stromovkou mám různé služební cesty, chci vyřešit zbytek restů v práci a tak vlastně "cíleně" snížím potřebnou kilometráž, abych byl na maratón patřičně natěšený..Prostě ideální ladění formy:)

Navíc řada známých a kamarádů poběží v sobotu taky a různě si plánujeme, že poběžíme "spolu", i když mám o tom různé představy:), odpověď je jasná.. Ano Michale, Davide, Petře...Ať je mi kolik chce let, poběžím pokud budu moci s Vámi a budeme si povídat, poběžím, jak to půjde rychle, prostě užijeme ten okamžik přítomného času a závod naplno a co neprobereme v závodě, dopovíme si potom v restauračním zařízení!:)

Poslední notička: Někteří sportovci po úspěšném závodě poděkují svému trenérovi. Jako správný hobík a pobíhač cítím, že trenérovi se má děkovat pořád a raději před závodem, co kdyby se na to v rámci oslav nebo neúspěchu :) zapomnělo.

Takže... Deri, moc děkuju! Děkuji ti, za to, že se mnou běháš, že mě povzbuzuješ v kopcích a na blátě, kde jsi stále o moc rychlejší a že mě brzdíš, když je třeba. Děkuji, za všechno. Mám podezření, že jsi si i rozřízla nohu, abys mě týden před maratónem přibrzdila v mém úsilí... Prostě děkuji! Jsi ten nejlepší trenér! Ďuri i ultrák určitě prominou a pochopí..:)


Deri v tričku v týmové zelené

Náš tým




Společný odpočinek a rozbor tréningu


Špinavá po návratu z "trailu" :)


















S "medailí" kterou si sama našla a ukořistila


Se zraněnou tlapkou

Astrologové o mém znamení říkají, že jednou z jeho největší přednosti je houževnatost a síla vydržet... tak doufám, že mi to platí a že to tak zůstane:).

Stromovce zdar! Pokud tam budete a poznáte mě, přihlaste se..:). Ať nám to běží, na plný pecky a po celou dobu! Hezky si to užijem, moje stará maminka zase vyšilovala, prý, že slyšela, že zase o víkendu běžím nějaký závod?? Aby to nebylo něco dlouhýho a náročnýho?? Moje odpověď je tradiční a pravdivá.. Ale mami.. běžím s kamarády ve Stromovce, osmkrát kolem šaten a domů!

Tak ať se nám s kamarády hezky běhají kolečka.

12:)

čtvrtek 11. října 2012

Povídáním proti špatně náladě a depresi..

Jak teď zmatky a podzimní deprese nabývají na intenzitě, uvědomuju si, co mě pomáhá přečkat/přežít/vydržet.. Samozřejmě je to moje pobíhání a je to moje neřízené povídání si s kdekým okolo -- od bezdomovců, rybářů, až po maminky s dětmi, důchodce a policisty. Nacházím ve zkratce obnášející pár slov/vět určité kouzlo a vytržení z uzavřeného, českého/městského způsobu života.

Při běhu není nad prohození pár slov s domorodci, člověk se hned cítí lip, vím taky hned kde jsem. Na co zapínat nespolehlivou GPS, viď Ďuri:), místní mi řeknou lip, kde je obecní pumpa, případně, jestli je otevřena hospoda/krám nebo kde mi dají napít a čemu se radši vyhnout.. [Nechoďte do toho velkýho baráku na rohu, Franta je žárlivej a děsnej rapl, myslel by si, že mu lezete za ženou!!:) ]

Z minulých týdnů mi v hlavě zůstalo pár střípků mimo-běžných rozhovorů, nad kterými se ještě teď usmívám, protože jsou rozverně živé..A protože zmatky a negativní emoce teď víc útočí, tak si jich sem pár dám, abych na ně nezapomněl, protože nejhorší zapomnětlivost je, když se zapomínáme radovat z těch blbostí a drobností kolem nás, protože je jich dost. [pro Luboše použiju slova pokojného bojovníka - nejsou obyčejné dny!:)]





1) Před myší dírou u Vyšehradu.. Radím cyklistce, co mě málem zajela.. "Já bych doporučoval sesednout z kola".. Ona .. "a já bych doporučovala nezávidět a koupit si kolo"..:). Ovšem na druhé straně stála městská policie a kontrolovala cyklisty a tak naše milá a vtipná konverzace byla hrubě přerušena jejím legitimováním a asi i pokutou:).

2) S rybáři se tradiční povídání.. "Berou, berou? ..Akorát roha!" ... mění v mžiku na upřímné vyznání..."Ale já tu nejsem kvůli rybám.. Na ty já kašlu! Já je ani nejím! Je tu klid, není tu moje stará!!!"

3) S důchodci posedávajícími na lavičkách... "Že vás to baví, takhle se někam hnát".. Povídám, baví/nebaví.. žena mi to nakázala!!:) ... Starší pan se toho hned chytil a povídá, tak to máme stejný! Já mám nakázaný tady sedět a odpočívat:). Usměju se .. Tak vidíte.. a běžím spokojeně dál a on na mě spiklenecky mává.

Zjišťuju, že lidi, když si začnou povídat s někým úplně cizím, tak je to najednou vytrhne z nějaké menší letargie, možná to nese s sebou "dobrodružný" nebo "zakázány" rozměr ..:).. z dětství asi všichni známé příkazy typu = Nebav se s cizími lidmi (!).. ale proč tak striktní dodržování v dospělosti? Jak běžci/pobíhači, tak domorodci, důchodci, omladina..s velkou pravděpodobností nejsou úchylové a nejsou nebezpeční..

Já se nejradši bavím s těmi, co mají čas.. Můj oblíbený konverzační gambit je s lidmi (maminky s dětmi nebo důchodci) krmícími kachny na břehu u hotelu/botelu Racek..Kachny se důvěřivě batolí mezi dětmi/maminkami/důchodci, kteří kolem rozkazují starý chleba.. Říkám.."áááá koukám, tady bude kachna na sváteční oběd.. Já bych vzal radši dvě, vypadají drobnější " :).....Odpovědi, že se to přeci nesmí, odbývám zkušeným -- "ale vždyť ty jejich stavy musejí pracně redukovat, tak co na tom"... Vidím, že jsem je nalomil..Na dotaz o trhání peří zkušeně dodávám... "Spařit v kýblu s horkou vodou, pak jde to rychle a snadno.. Kachna na divoko? To musíte zkusit!" :) Vidím, jak jim to v hlavě šrotuje a že se možná vrátí s extra taškou:). .. No a zrovna včera jsem si všiml, že jsou (zbývající) kachny poněkud plaché:)..

Tak co? Jak u vás, už jste ztratili ostych a bavíte se aspoň při výbězích s lidmi okolo?

Do toho! 12:)

pondělí 8. října 2012

Běžecká typologie

V poslední době jsem zaznamenal, že většina běžeckých serverů řeší otázky běžeckého stylu, věnují neuvěřitelně prostoru a zanícené diskutují o došlapu. Tábory, pata, špička a celá noha na sebe téměř pořádají "hony", minimalisté proti maximalistům:), téměř bratrovražedný běh:), ale ...
... ale přitom se mi zdá, že míjejí velmi důležitou typologii běžců, protože neberou v potaz, že běháme taky rukama...

Jak pobíhám a pozoruji všechny kolem sebe, tak jsem si dovolil začít stručnou typologii českých běžců a pobíhačů.

Intelektuál .. Poznávací znamení, brýle, ruce drží jako lachtan, jako kdyby zrovna ještě psal na klávesnici... prostě ohnuté, vypadají zmrzačené, jako by mu nepatřily.. vyšší a propracované stadium tohoto stylu je

Kavárenský povaleč .. který k tomu přidává jako kastovní znak výrazně odstávající maliček, patrně odkoukané z anglických filmů, jako znak vyšší společnosti při držení šálku kávy/čaje ..

Kulturista/boxer .. Ti běží relativně pomalu, demonstrují utajenou sílu, našlapuji opatrně, jako by tancoval v ringu.. Snadný poznávací znak -- často v má rukou činky, při běhu posiluje, boxuje, mírně vytáčí zápěstí.. nebezpečný společník..

Mlynář/plavec/závodník.. Také občas nebezpečný spoluběžec. Při běhu nebezpečně máchá rukama, získává poslední ztracené desetiny a setiny sekund pomoci pohybů vyvinutých paží.,. doslova plave vzduchem, využívajíc (často mohutných) svalů na rukou, rozený sprinter bez ohledu na délku tratě...

Tarzan/Amazonka .. Zajímavý typ, při běhu pohybuje rukama směrem k hrudníku, takže to vypadá, že se buší do prsou. Velmi sugestivní až bojovný typ! Budí strach, pohyb rukou připomíná rituál před bojem, nezkoušel jsem oslovit, potřeba dalšího výzkumu.

Hadrák.. Běžec/pobíhač, který při styku s veřejnosti ostentativně relaxuje, ruce většinou volně vlají podle těla... Zatím nevím, jestli tak běží i v soukromí, opět vyžaduje dodatečný výzkum.

Ultrák... Specifická kategorie, běžce soumara, který je připraven skoro na všechno. Většinou táhne v každé ruce láhev, případně ještě jídlo, baterku, mapu, s sebou případně stan, spacák, vařič a jídlo na dva dny..

Sokol - Můj oblíbený typ. Běží s rukama přilepenýma na prsou, nepohne s nimi ani o milimetr. Tyrš by měl radost, kolena zvedá vysoko, věk většinou 80 a víc, čas na maratón lehce nad třemi hodinami, poznávací znamení -- zdraví spoluběžce hlasitým "Nazdar/Zdar"!

Japonský turista - V rukou má vždy v pohotovosti fotoaparát, se kterým i při běhu fotografuje kde co.. Ono se něco chytí! Z běhu se většinou raduje až doma, kdy si prohlíží fotografické úlovky na svém počítači :).

Žonglér/pejskař - Tak tuhle kategorii znám dobře -- z ruky do ruky neustále přehazuje vodítko, na kterém se škrtí jeho pes. Různě při běhu tancuje, zamotává se, rozmotává se do vodítka. Šťastný pes a šťastný běžec.

Lidový vypravěč - Vyskytuje se při párovém nebo skupinovém běhu, máchá rukama, naznačuje velikosti čehokoliv, komplikované vazby v motoru nebo mezi lidmi.. prostě, kdyby nemohl pohybovat rukama, tak nic neřekne (což by možná taky bylo dobře) ..:).

Sběrač - kapsy běžecké bundy má většinou plné zajímavých kamínků, samorostů, hub, lesních plodů, jablek, švestek.. prostě úlovků z běhu. Při běhu přidržuje kapsy nebo využívá běžecké triko jako klokaní kapsu.. Mimo sezónu sbírá i odpadky a nosí je do kontejneru. Užitečný druh:).

S vaší pomocí jsem doplnil ještě následující kategorie:

Vědec/programátor - Charakteristické znaky: jedinci mají zcela nezávislou horní a spodní polovinu těla. Zatímco spodní polovina těla vykonává něco, co lze s jistou mírou aproximace nazvat během, horní polovina těla si žije svým životem, respektive řeší zapeklitý problém. A protože na to mozek sám nestačí, je potřeba si pomoci rukama. Pokud rukama vodorovně krouží, může jít buďto o experimentálního fyzika, který urychluje částice v cyklotronu, nebo o programátora, který po způsobu Chucka Norrise právě proběhl nekonečný cyklus. Zato dvakrát. Pokud střídavě ukazuje levou a pravou rukou, půjde pravděpodobně o matematika, který střídavě dává ε(epsilon) a δ(delta) (vždy ale kladné). Jedinec odškrtávájící virtuální body je programátor ladící komplikovaný program. [doplnil Ondřej]
 

Žena v tom - vyznačující se pobíháním osob něžného pohlaví, které na první pohled připomínají kategorii 'Tyrš' (při běhu si rukama nenápadně přidržují rostoucí a vzdor nejmodernějším sportovním podprsenkám nekontrolovatelně se pohybující poprsí), ale k tomu si ještě pohrávají se šňůrkou u trenýrek a v nelogicky krátkých intervalech (2-3x za hodinu) zaskakují za keříky podél běžeckých tras a s mírně provinilým výrazem ulevuji svým přeplněným močovým měchýřům, aby se záhy blaženě a vyprázdněné opět vrhly na trať... [doplnila Romana]

Tak kde jste vy a na koho jsme ještě zapomněli? Běhu zdar! Ať už při tom děláme cokoliv, neberme to (se) vážně... I když třeba vypadáme legračně, je to jedno, hlavně, když nás to baví..:)

Všemu zdar!Ultra pobíhání zvlášť! 12:)



čtvrtek 4. října 2012

Mobil -- dobrý přítel každého sportovce!




Četl jsem nedávno řadu článků o sportování a běhání s mobilem, že je to prý hlavně kvůli mobilním GPS aplikacím, ale myslím, že autoři minuli jeden hlavní aspekt "mobilního" sportování.. a to je předstírání :).

Uvědomil jsem si to, když jsem ve čtvrtek ve svém volnu pobíhal po úřadech a nazpět jsem si dupal vzhůru Prokopákem, v pohodě mě v půlce prvního kopečka předjíždějí dva maníci na kolech, když v tom jednomu zazvoní mobil. Okamžitě ho bere, zpomalí, kývne na druhého a říká "Šéf"! a ponoří se do pracovního hovoru, ze kterého i já naprosto nezúčastněný člověk hned pochopím, že cyklista "těžce mlží" a předstírá, že je někde mezi jednáními, vytváří dojem, jak těžce pracuje... a ...zatím si užívá (já mu to přeji) skvělého počasí a kola v našem údolí.

Za chvíli mě předjeli, ale měl jsem ještě jednou možnost je předběhnout o kus výše, a připoslechnout kousek té tefonní hry na slepou bábu... to už jsem slyšel tradiční ujišťování, "jasně, sedíme na tom, je to top priorita, makáme na tom celý den, jasné ..." :)... Kdybych byl mrcha tak něco vykřiknu, ale on už mě se spikleneckým úsměvem zase zdraví a navíc.. hoď kamenem, kdo jsi bez viny..

Totiž dneska jsem měl po ránu nabitý den a tak jsem si naplánoval dvě schůzky na 8:00 a 8:30. Jednak už to dvakrát různě zrušili a jednak zrovna tyhle nemusím..:). Samozřejmě bylo jasné, že 8:00 nestíhám, tu 8:30 asi s odřenýma ušima a s vynecháním sprchy:)... ale třeba to zase zruší a když ne, od čeho jsou mobilní telefony.. A tak zatímco si spokojeně pádím dolů s kopečka (už je to lepší, snad boje s víry a bakteriemi vyhrávám), tak mi zvoní mobil. Chlápek domluvený na 8h se omlouvá, že mu to prostě nevyjde, dopravní zácpa, že má pak další jednání... Přejdu do rychle chůze a bez uzardění říkám, no nedá se nic dělat, já jsem s tím počítal a vyrazil dneska brzo,.. ale že to chápu.. :) :)... Získávám body, a odškrtávám si první schůzku.. Jenže, asi jsem to přecenil, chlápek na 8:30 mi volá kolem 8.15, já v tu chvíli ještě u myší díry pod Vyšehradem a ptá se, jak jsem na tom, že přijel o chvíli dřív.. Zase pro jistotu přecházím do chůze, v tom začíná kolem šíleně zvonit projíždějící tramvaj...Skoro není slyšet vlastního slova. Využívám okolností a nelžu když říkám, "omlouvám se, ale zasekl jsem se na cestě do práce" :). Chlápek říká, já to naprosto chápu, slyším tu tramvaj:),  ta Praha je šíleně ucpaná, už se tady nedá projet ani po ránu :)... Že má naštěstí ještě něco jiného na zařizování kousek vedle a že se staví tedy kolem 9:15, jestli by mi to vyhovovalo..Jasně, že ano.. No, není to paráda? Vyřídil jsem všechno a ještě jsem mohl v klidu běžet do práce, a.. ani jsem vlastně nelhal..:)

Tak jak je to u vás? Taky mobilně sportujete? A taky občas malinko mobilně předstíráte? :)

Běhu zdar a ultra zvlášť! 12:)

pondělí 1. října 2012

Ty kamarádi.. ty kamarádi tě přivedou akorát do průšvihu!!!

...říkala moje babička (maminka) a obě měly v podstatě pravdu. V posledních asi čtyřech dnech klín klínem vytloukám... není mi nějak dvakrát dobře, doma byl synek celý týden nemocný, moje nejmilejší nemocnila přes prodlouženy víkend, ale já se snažil neházet ručník do ringu a běhat..
 

Ono je těžký si říci, že nepoběžíte, protože vás škrábe v krku, protože vám teče z nosu, když máte před sebou Stína, který dobíhá Leadville se skoro ulomenou nohou, případně nastupuje na 50M Deadmana osm dní po operaci slepého střeva... To pak všechno i ty téměř smrtelné mužské choroby jako je třeba rýmička:), vypadají úplně zvládnutelné... A tak jsem běhal, radši pomaleji, dýchal nosem (unudlenej jako malej chlapeček), frkal a plival kolem sebe, no děs:).

V takových těžších chvílích vzpomenu na Stínova epická dobrodružství, na Machyho šílené výlety, na Lubošovo absolutní boj se sanitkou... prostě v tu chvíli jsem člen "modrého" oddílu a nejde jinak. I když si uvědomuju, že je to asi horší než zápalky v rukou dětí, vláčejících s sebou pro jistotu kanystr s benzínem.:) Ale život je od toho, aby se žil, boj od toho aby se bojovalo...

Moje dieta je teď taková divná:), v rámci léčby piju relativně hodně vína a v neděli jsem porušil i základy mé "Rámosovy" diety (byl jsem u tchána na oslavě Václava) ... Pokud Rámosovu dietu neznáte, je velmi jednoduchá -- jez co chceš, ale pokud se přežereš, přijde Rámos a rozbije ti hubu:)! K téhle dietě jsem se teď nějak uplnul. Ale jen, co zvítězím nad těma malejma potvorama, tak snížím spotřebu vína na rozumné hodnoty a zase se budu pohybovat snad i hloub pod 78kg.

Základem všeho je v mém pobíhačskem chápání světa -- běh, protože ten přeci léčí všechno a naběhané km vlastně pomáhají překonávat útrapy běžného života:) a dávají plně hrsti zážitků a nádherných pocitů. Ve čtvrtek jsem si například zkusil, co znamená doslovné rčení "obíhat banky a úřady". Vzal jsem si volno na zařizování přehršle věcí, co se různě nakupily,  a připravil batůžek (Bouřliváka), namazal dvojkrajíc chlema s máslem a se salámem, láhev s vodou a vyrazil, důležitá je logistika, kam dřív (dokud nebudu moc "zpocený"), kam později.. jak přes semafory a jak optimálně kolem řeky... Zkrátím to. Ač lidí nadávají, pobíhání po úřadech a bankách může mít neuvěřitelné kouzlo. Setkal jsem se s řadou skrytých běžců:), kteří mě rychle obsloužili a ještě mi řekli že on/ona ať veřejné nebo tajně běhají kolem domů, na oválu školního hřiště v parku za domem... a že by taky vyrazili podle řeky někam dál.. Tak snad je to povzbudilo. Krásný den, nádherných 34km a pozor.. vše jsem stihl zařídit!!

Takže běhu léčivému, praktickému (běhu pro něco), krátkému i dlouhému zdar! Ultra zvlášť!

12:)

PS. Ať ty malé bacily a viry nemocí chcípnou!:)

PPS. Jak to děláte vy? Taky bojujete během? (vínem?)