neděle 29. prosince 2013

POP (partyzánský oběh Prahy) - aneb plním(e) si svoje sny

Základní rozměr akce byl daný.. Partyzáni seskočí, oběhnou Prahu a sejdou se zase .. nejlépe v restauračním zařízení, kde proberou plány na další diverzantskou akci..:)
Ovšem, protože jsem známá "slepičí prdelka" :), tak jsem na vyzvání tvůrce trasy (Martina aka Veverky Pražského) dál o akci vědět předem a navzdory zájmu, který pochopitelně vzbudil světový rozruch, zejména v pražských lokalitách:)... se nám všem (doufám) úspěšně podařilo udržet původní partyzánský charakter akce..
Kdo mě trochu zná, tak ví, že se mi líbí ta volnost, která k pobíhání naprosto patří.. Stejně tak, jako na našem náhradním maratónu ve Stromovce.. tak i tady jsem chtěl, aby měli případně možnost se plně zúčastnit všichni, i ti, kteří danou vzdálenost celou neuběhnou... a tak nakonec partyzánský oběh získal předem netušený "spartakiádní" rozměr. kdy borci vybíhají z různých konců stadiónu (=města), zacvičí sestavu (=kousek spolu běží), další se zapojí/odpojí.. aby posléze se část z nich sešla již ve dříve zmíněném restauračním zařízení.. :)
V tomhle směru se musíme velmi pochválit.. bez jakékoliv secvičné (!!) jsme se celkem velmi plynule setkávali se známými/neznámými skupinkami lidí, kteřé různě dlouho s námi běželi.. Pokud mě moje počítadlo neklame, tak nás bylo celkově víc než 30.
Podle svého zvyku, nebudu a nechci popisovat samotný průběh akce, nechávám prostor kamarádům bloggerům, aby vše patřičně zhodnotili:), jen si budu snažit připomenout ty pocity a okamžiky, které pro mě mají velký význam.

1) Chtěl jsem, aby i ti mimopražští, mohli poznat krásy "mého" údolí.. i když jsme kvůli úspoře kilometrů nakonec probíhali krátkou trasu s malou odbočkou na Děvín, vynechali jsme trail skalami i jiné moje oblíbené trasy... A co se nestalo, vybíháme na kopec a z druhé strany v ranním oparu vychází slunce, údolí se ukazuje v celé své kráse..

2) Přál jsem si, aby i POP mi přinesl nějaké veselé zážitky a odrazil trochu tu správnou, odlehčenou atmosféru "nezávodního" pobíhání...I toho se mi dostalo plnými hrstmi..
Čekání na příbuzenstvo:)
Nejdříve na Cibulce, kdy se v liduprázdném parku prikrčím na bobek, aby za malou chvíli se z vedlejší pěšinky vyřítili dva psy, kteří na mě okamžitě začali skákat:).. Přibíhá jejich panička (já vyčkávajíc stále na bobku:)! ) a začíná je ode mě odhánět.. Scéna na Oskary v komediálním žanru..:)... Samozřejmě, ta historka je nádherná, .. protože si umím představit, jak se smíchem ona paní dojde domů a říká.. to mi nebudeš věřit.. co se mi dneska v parku přihodilo:)...
Nebo když s Veverkou Sudetským spěcháme do Lidlu koupit si nějaké pití, ovšem jsou otevřené jen dvě pokladny, dlouhé fronty.. skromnost stranou... jdu bez ostychu rovnou k pokladně, předbíhám jednu sympatickou důchodkyni, omlouvám se ji a vysvětlují paní pokladní... že tady zrovna probíhá velký závod a že já za zdržení dostávám penalizaci... Paní pokladní s úsměvem namarkuje útratu a nabízí mi potvrzení o zpoždění... Až po chvíli mi dochází, jak by to bylo skvěle mít na lístku s útratou s razítkem napsáno.. zpoždění 3.5 minuty, pokladna Lidl..:)


3) Přál jsem si, aby si "bratranci" Veverkovi tuhle akci pořádně prožili... No Pavel díky vadné židli měl silné problémy se sedacím nervem a celou cestu trpěl jako zvíře.. Vím, že člověk, který prošel Pamír či jiné šílenosti na pár placek a kousek chleba.. není žádná holka:), ale když jsem ho viděl, jak trpěl, bylo mi ho líto... při seběhu na části Šutru jsem zase špatně šlápnul a přes bolest ve svém kotníku jsem s ním mohl část trasy "sdílet" ..:).. naštěstí jsme běželi dostatečně dlouho a tak jsem měl možnost si kotník zase uzdravit..:).. Holt pomalý běh.. léčí všechno!:)

4) Když už partyzánský oběh Prahy, tak jsem plánoval, až morálka na východním okraji Prahy začne upadat, že zanotují některé budovatelské písně.:)... Pochopitelně došlo na .. Skal a stepí divočinou.. hladový a roztrhán... uhání v před partyzán!! :)... Starší i někteří mladší spoluběžci si vzpomenuli, někteří se přidali.. Ovšem když jsem při průběhu obydlenou části zanotoval velmi zpěvný pochod demokratické mládeže (z národů ať jsme různých jedno přání teď v nás bude žít...) .. Tak při otevírání oken v prilehlých domcích spoluběžci buď předstírali, že zapomněli slova, nebo zrychlili/zpomalili a dělali, že ke mě nepatří:)!...

5) Konečné skrytý sen každého běžce dlouhých trati, ultras asi zvlášť.. je... běžet až do konce.. běžet až na patologii!!! Na to jsme po cestě několikrát pomýšleli..:).. To, že se to nakonec povedlo celé skupině odvážných mě naplňuje naději do let budoucích..
Z mého pohledu velmi vydařená akce.. Patří za to velký dík Martinovi, Stazce... všem skoro více než 30 lidem, kteří s námi různé běželi.. Fakt skvělé.. Ovšem když jsem to vyprávěl při dnešním proběhnutí svoji dceři.. tak to velmi pregnantně shrnula slovy... Čím víc o tom vyprávíš, tím je mi jasnější, že jsi si to děsně užil.. ale.. tím je mi také jasnější, že řada lidí .. s tebou dost trpěla:):)...

Tak pobíhání zdar! Ultra zvlášť.. Všechno nejlepší do Nového roku.. Hodně šťastných km!
12:)

PS. K vánocům jsem dostal knížku..
Never Wipe Your Ass with a Squirrel.. Což samozřejmě je skvělý marketingový titul.. Ovšem, jak jsem viděl opět celou Veverkovic rodinu v akci.. Martina, jak spoustu věci naplánoval, Pavla, jak si po cestě vytrpěl svoje.. Tak jsem pochopil.. Ano s Veverkami si není radno si vytírat zadek:).. Jsou to skvělí kamarádi a tvrdí chlapci.. Je čest být součástí téhle "rodiny".. jsem moc rád, že jsem "Veverka náhradní":)

PPS. Před akcí u nás spala Jana s Jiříkem. Dostal jsem od nich skvelé dárky, slivovicu a velký perník.. Teď jsem ho právě snědl a mohu říci, že byl nejen hezký, ale i dobrý... A tak aspoň použiji to přání na něm.. Ať to běhá!!! 12:)

PPS. Část fotek je http://digirun.rajce.idnes.cz/131228_POP/
u Digiho na rajčeti.. A patří mu velký dík za dokumentaci i společenské části akce..
Tradičně, když se nejaké společné akce účastní kamarádi bloggeři, tak nechávám větší prostor jejich vyprávění i fotografiím.. Advidova detailní zpráva je na http://tri-dave.blogspot.cz/2013/12/partyzansky-obeh-prahy-pop.html. Honza H. mi udělal radost fotografiemi z Dívčích hradů: http://janhavlicek.blogspot.cz/2013/12/s-partyzany-na-divcich-hradech.html, Ondra P. má svoje vidění zde: http://blog.pokludovi.eu/2013/12/28-prosince-pop-partyzansky-obeh-prahy/. Martin (Veverka Pražský) má svůj vstup zde http://veverkavzadveri.blogspot.cz/2014/01/okolo-prahy-nulty-rocnik-popu.html, sudeská sekce:) má svoje paměti zde..http://kotouc01.blogspot.com/2014/01/prazska-sekce-aneb-zaver-roku-v-hlavnim.html Opavští kamarádi tradičně zde..http://behatnasbavi.blogspot.cz/2013/12/jak-se-beha-s-veverkama.html

pondělí 23. prosince 2013

Návrat světla, ukradený běh, lstivý Stín... aneb čtvrtý advent

Není to jednoduché, ale co je jednoduché??..:)... V posledních dnech o svoje běhání bojuju asi stejně jako den s noci.. tedy úporně, občas maličko ztratím, ale už věřím, že se vše v dobré obrací... Ano, ano... 21.12 je můj den.. nejen kvůli dvanáctkové symetrii, ale hlavně letos je to i den slunovratu!!!

Ode dneška začínám(e) běhat do světla.. Je to krásně symbolické, vím, že sice přijdou velké mrazy a pořádná zima, různé komplikace... ale začne postupně přibývat světla a čekání na jaro bude o to radostnější...
Skoro každý den v tomto týdnu byl nějak divný, bojovný, úporný.. Buď se něco stalo na domě, nebo v práci a vždycky tím byl zásadně ovlivněn můj program, pohoda a i moje pobíhání:)... Možná jsem úplně mimo, ale pořád věřím, že každý vyběhnutí se počítá.. Vždycky si opakuji do omrzení...Možná, že zrovna to dnešní.. úporné a vybojované .. bylo to nejdůležitější...to, které v těžkých chvílích rozhodne..:)

No před vánocemi jsem si maloval, jak budu krásně běhat do kopců, i kameny jsem našel .. maloval jsem si, jak se připravím na Stína se svoji tajnou zbraní.:)... Jenže.. Stín nejdřív spoustu dní vůbec nepsal, pak jen, že nestíhá.. jenže, když jsem ho včera chytil krátce na telefon.. tak z něj vypadlo, že si za barákem udělal speciální stezku nahoru k vrcholu a že ji za den vždycky několikrát cvičně střihne(!!!). Mazaný jak liška!! [He is lubricated like a fox!:)]... No tenhle motivační kroužek mě asi zničí..:).. Musím se zamyslet, jak se s tím vyrovnat, jedine snad zrychlit bobkovací fázi..:)

Deri chudinka teď ještě asi deset dní bere antibiotika, doktor říkal, že by měla být relativně v klidu... Povídám, že mě Deri bude šíleně nenávidět, když s ní nebudu vůbec běhat.. Tak si pan doktor vzpomněl.. Aha to jste vy ti magoři, pardon maratónci:)... a opravil se.. tak běhejte s ní pomalu a tak nejvíc 3km, pak se na nás podíval, uviděl protažený obličeje... kouknul ještě jednou a opravil se .. tak do 10km..:)...

A tak běháme trochu pomaleji a fakt se snažím do 10k... Deri vděčná, jako by tušila, že jsme to měli zakázané, tak se drží u mě, pořád mě vděčně olizuje.. A nejlépe se všechno projevilo předevčírem... V údolí na nás celkem ostře vyjel jeden volně pobíhající velký pes. Deri se štěkáním zaujala obranný postoj u mé nohy (nebo že by za ní?) a společně jsme ho zahnali... Vlastně jsem si poprvé (i jako pán od malého psa) uvědomil tu vazbu, to přátelství, které tu existuje hromadu věků.. to pevné pouto mezi člověkem a psem... A měl chuť zavolat tu vlčí píseň ... Jedné krve jsme - ty i já.:)!!!

Slunovrat jsem nakonec proběhal v údolí i když to nevypadalo moc nadějně.. S holkama :) jsme začali opatrnou osmičku, odvedl jsem je k rybníku a zamířil do údolí... Různě jsem tam pobíhal.. můžu říci ve finále tři hodiny bez vody ... a nebylo to jednoduché...:). Kousek před koncem v Řeporyjích stojím na přechodu, silný provoz.. čekám na semafor... Vedle stojící pán má dobrou náladu a povídá mi.. "Teda, mě by nějaký běhání mohlo bejt ukradený"... asi čekal, co já na to:).. Povídám, to jsme na tom podobně, mám úplně stejnou starost... Aby mi to běhání nikdo neukradl! A v poslední době mám sám pocit, že čas na běh doslova kradu:)...

Tak běhání do světla zdar! Ultra zvlášť!!!Vánoce za rohem, oběh Prahy s kamarády se kvapem blíží.. Svět je krásný..:)
12:)
PS. Detaily a itinerář pro oběh Prahy můžete nalézt zde. Myslim, ze je s toho videt pečlivost Veverky Pražského a i člověk, který jej nezná, musí říci.. sákryš!!! Budeme se těšit. Jen připomínám, případní zájemcí, ozvěte se mi buď na blog, a nejlepe i zaroveň do mailu, ať to máme podchycené...

pondělí 16. prosince 2013

POP - Partyzánský oběh Prahy.. aneb dílčí příprava na 5. advent:)

Samozřejmě vím, že adventy jsou jen čtyři a končí vánočními svátky, ovšem... Stejně tak, jako se děti ptají, co bylo potom (když princezna s princem spolu žili šťastně až na věky), tak i zvídavý pozorovatel kalendáře si říká.. hergot... Vždyť tam ještě pár dní v kalendáři zbývá.. tam by mohl být klidně i pátý advent! :)

Při poslední akci pražské ultra sekce našeho skautského oddílu:), při běhu vedeném jako Tři řeky... jsem byl vyzván, abych se také já  ideově zapojil do dalšího výletu.. V mezičase jsem lehce naznačil, že by bylo skvělou ultra výzvou oběhnout Prahu... Většina z nás, co po Praze různě běháme jsme za "ropáky":), ovšem nemyslím si to.. Praha kupodivu má celou řadu parků a kolem řek se také dá běhat... Veverka Pražsky (VP) se toho hned chytil a v pár dnech mi poslal nástřel oběhu Prahy, který jsme maličko upravili.. Cílem není oběhnout co největší kus, ale v tom (po)vánočním čase si uvědomit, že je tu spousta míst ke skvělému běhání... Prostě oběhnout velký kus Prahy, příjemně spálit pár tisíc kalorií :) a přitom nezapomenout na žádný významný park či zajímavý prostor, co se nám postaví do cesty.. Jsou to tratě, které VP, já i další volně združení členové modro-růžového oddílu používáme ke komutačním běhům do práce (z práce)... Pochopitelně, je tam Šárka (a trať Šutru), je tam Obora Hvězda, Cibulka, Jinonice, Prokopské údolí, Krčsky les,... Hostivař, atd..

Odkaz na přesnou trasu je zde.. [účastníkům doporučují stáhnout GPS:)]...
http://www.cykloserver.cz/cykloatlas/?d=140448#pos=50.03372P14.47062P13


Start a základní zázemí je v IKEMu (je k dispozici sprcha, bude tam i něco k pití), ulice K zelené louce, cílová hospoda tamtéž, pozor jmenuje se "Na ty louce zelený" :)...
 Start 28.12 cca v 7 hodin ráno,
ať máme potom i čas na jídlo a nějaký iontový nápoj v již zmíněném restauračním zařízení:)... Dá se zaparkovat před areálem, ale jezdí autobusy a s logistikou rádi pomůžeme. Směr oběhu je z IKEMu směr Hlubočepy (Prokopské údolí), optimálně se sluncem v zádech:)... Připojit se (odpojit se) po trase bude kdykoliv možné (spousta uzlů hromadné dopravy), napište (mail v záhlaví), vyměníme telefony a budeme koordinovat...

Velký dík za většinu práce s logistikou, naklikanim, zázemím, patří již tradičně Martinovi aka VP!!! Nejdříve jsme si mysleli, že vyšleme naše manželky (jasná slunéčka) na trasy s nějakým proviantem.. Ovšem.. Na trase je nespočetně hospod, obchodů, benzínových stanic (seznam a jednoducha orientace je vidět zvětšením měřítka mapy).. Ale hlavně...celé jsme to pojali jako "partyzánský" oběh.. Partyzáni seskočí:), provedou úkol a zase zmizí (..tentokráte v hospodě) :)...
Tolik k akci, dejte mi vědět..
12:)

Ještě si musím ale stejně napsat pár řádků k minulému víkendu...Aby mi to nezapadlo..
V sobotu jsem částečně zase vybíhal do kopců:), ale nedělní běh byl motivován jednak předvánočními návštěvami -- navštívit Jitku, vyzvednout si od ní dárek(dárky:), proběhnout se s ní kolem Hostivařské přehrady a jednak i touhou využít téhle příležitosti a dohnat kilometrové manko:)...Rychlý pohled na mapu říkal, že jedním směrem je to řádově kolem 20km, a i když ještě v pátek jsem měl jen 32km, tak mi kombinaci soboty a neděle svitla naděje na "kilometrové uklidnění":)... čím myslím možnost se přiblížit, nebo optimálně překročit hranici 100km za týden..[zavislák..zavislák:)]

Po ránu se sice drobet zdržím s ranním loučením s Deri [nechápe, že ji s sebou do Hostivaře vzít nemůžu a štěká na mě jako na zloděje:), a říká .. ty zrádče!!! Někam si běžíš.. a mě necháváš doma], nicméně po menším a již tradičním bloudění na Chodově, se o 1/2 11 vítáme s Jitkou, získávám dárky a jdeme si zaběhat do jejího revíru.. kolem Hostivařské přehrady.. Strašně fajn proběhnutí, uteklo to doslova jako voda a tak se brzo loučíme a já mířím domů..

Posledně tady právě Jitka použila obrat "ultra jako diagnóza" :)... a opět se ukazuje, jakou měla pravdu... Nejdřív před Chodovskym centrem potkávám jednoho známého z Butovic, zdravíme se a prohodíme pár slov.. já tradičně zmateně.. On: Jsem tě dlouho neviděl, jste se přestěhovali? .. Říkám, že už před dvěma lety, do Stodůlek.. Kouká právem divně, vidí mě v běžeckém na Chodově.:).. Říkám, na vysvětlenou, že jsem teď trochu zabloudil, ale že už mířím domů..:)... Když se začal smát, tak mi došlo, že myslí, že jsem vyběhl do údolí a skončil na Chodově (a si řádově 15km zaběhl)... snažil jsem se to vysvětlit Hostivařskou přehradou.. ale jeho zmatení bylo tak hezké, že to nemělo cenu ani vysvětlovat...Krásný zážitek... Za malou chvíli dobíhám k silnici, přede mnou taková silnější rodinka, při procházce do sebe ládují tuším McDonnalds:). Mám žízeň, a na semaforu před lesíkem u nich zastavují a taky piju (z bidonu zbytek ředěné koly). Chlápek se hned ptá, co "sportovci" pijí, když běhají, říkám, nevím, co sportovci... já teď piju kolu... A on.. vidíš mámo, i sportovci pijou kolu!! A že to není žádná light, co? Přiznávám, že je to ta "pravá"..:). Chlápek se tetelí blahem a žena říká.."tak to Vám pěkně děkuju" .. furt ho přemlouvám, ať tu kolu nepije, že se po ní tloutne.. Tak hned dodávám.. no je to kola.. ale 1) je ředěná.. a 2) já ji většinou piju až po 25km..:)... Paní se rozzářila.. No vidíš Fando, můžeš mít kolu na 25km!! Tak teď se zase na mě obrátil "Fanda" a povídá.. "Tak Vám pěkně děkuju"..:).. Raději jsem běžel dál, ale smál jsem se celou cestu Krčským lesem..

Ale kousek dole mi došlo pití.. Běžím kolem pumpy, říkám, dokoupím pohonné hmoty,, že? Sáhnu do batůžku.. a ejhle.. peněženka zůstala doma..:).. a tak vidina studánky v Prokopském údolí... mě neochvějně vedla zpět.. "Pěkně děkuju"!:)... Dalších řádově 14-15km bez vody... Ale co, ultra je ultra:).. Navíc, jak řekla Jitka, je to i diagnóza.. Ta voda na 41km, ta byla snad "živá".. Nádhera, s krásnými pocity dobíhám domů... 44.5, celkově za týden 101(!). Co dodat?  "Pěkně děkuju"!! :)

Běhu zdar! Ultra zvlášť!
Příjemný a veselý předvánoční čas.. 12:)

PS. Detaily a itinerář pro oběh Prahy můžete nalézt zde. Myslim, ze je s toho videt pečlivost Veverky Pražského a i člověk, který jej nezná, musí říci.. sákryš!!! Budeme se těšit. Jen připomínám, případní zájemcí, ozvěte se mi buď na blog, a nejlepe i zaroveň do mailu, ať to máme podchycené...

sobota 14. prosince 2013

Pojď stoupat jak dým...aneb s písní na rtech do kopců běhat..:)


V poslední době pravidelně používám čelovku a tak píseň "Ve tmě dál.. cesto má.." byla nahrazena konečně v druhé půli týdne dalším Bobkovým hitem "Pojď stoupat jak dým...".. Ano, ano a ještě jednou ano...!!!! Skoro nemožné se stává skutkem.. Zase jsem začal běhat do kopce a z kopce... Stařík se v Praze chystá na horská ultra:)... Zlaty hřeb moji "přípravy" nastavované kopce jsou tady zase... S tím rozdílem, že jsem k prověřeným a divácky a zážitkově velmi vděčným:) trasám ... (ulice na Placích a sprintová -- Do Klukovic) přidal jednu nádhernou technickou pasáž v okolí Červeného lomu .. vše pochopitelně v Prokopském údolí..


Vidina jarního Zane Grey, natěšené a namotivované Niky, připravené nám se Stínem natrhnout trika...:)... Představa Stína, který je -- správně odhodlán -- mi natrhnout i zbytek oblečení:) ... Jasně -- pro Stína mluví nejen jeho výrazně nižší věk, větší zkušenosti v horách, rychlost seběhů hraničící s kamikadze, ale i prostý fakt, že on dokáže rychleji zvracet než já sedět na bobku:)...

Tak všechny tyhle představy a argumenty mi pomáhají se začátkem mého cílenějšího pobíhání, bojím se říci tréninku, protože trénink to určitě není:)... Stín se mi při zdejší návštěvě smál, že má ještě jednu velkou výhodu -- sice můžu trénovat nastavované kopce jak chci, ale technický kamenitý terén, jako nás čeká na Zane Grey tady nemám...Pak se ale zarazil a řekl, že jsem schopný si dát k ježíšku několik nákladních aut plných kamení a někde je v prokopáku vysypat, jen abych se mohl lépe připravit:)...

Tak, tak... Ovšem nebylo potřeba žádné kameny dovážet... Už jsem v zoufalství uvažoval u haldě kamení u lomu v údolí, ovšem jak jsem se začal dívat víc kolem sebe, najednou vidím nádherný "Zane Grey" běžecký terén:)... Tadz se nemám na co vymlouvat.. Porvat se s tím, zapracovat na kopcích a pokud možno zrychlit i bobkovaci fázi běhu:)... Přeci to nedám Stínoví a Niky zadarmo..

PS. Podle rychle se měnící situace:), vypadá i budoucí návrat že Zane Grey hodně drsně:)... v sobotu se běží v Arizoně, v neděli odpoledne musím lézt na letadlo v Albuquerque, v pondělí večer jsem v Praze, abych ve čtyři ráno vstával na vlak a jel na služební cestu.. To bude asi to právé ultra:)... I když jak ll správně upozornil, není nutné být zase úplně ve všem ultra.. [i když nevím co tím myslel:)]

Přeju všem hezké a pohodové adventní pobíhání! Běhu zdar, ultra zvlášť a kamarádům těm jěště extra..:)
12:).



pondělí 9. prosince 2013

Ve všem hledám ultra:) .. aneb druhý advent šťastně za mnou

Když jsem už o tomto víkendu minul jak jubilejní Pražskou 100, tak i koloběh Říp-Praha -- tak alespoň že nezapřu dobrodružnou povahu:). V blížící se sněhové bouří totiž odlétáme na britské ostrovy, kde má vše vypuknout:), na Temži údajně zvedají protipovodňové hráze a já v klidu se svoji nejmilejší manželkou jasné slunéčko, nastupuji do letadla..:).. Ale protože ten někdo nahoře mě má asi opravdu rád, tak po dobu mé návštěvy Londýna je v podstatě krásné počasí.. Ale co víc.. Londýnské letiště se v sobotu navečer hroutí, padají programy na obsluhu letového provozu.. ale my.. my odlétáme jedním z posledních letadel, které opustily Heathrow:)...

Pochopitelně, každá obloha musí mít pár mráčků... Naše dovolená do jistě míry kompenzuje zrušenou dovolenou mého Slunéčka koncem léta, když tu byl na návštěvě Běžící Stín... Proto jsem i rád přistoupil na "nelidské" podmínky:) -- že zde nebudu celou dobu běhat... Bylo to o to horší, že jsem s tím původně tak trochu počítal:), zajistil hezký hotel přes ulici u Hyde parku a -- potom jsem jen závistivě koukal na běžce, různě pobíhající sem a tam... Ale sliby se mají plnit nejen o vánocích...:).

Naštěstí...Zpáteční cesta byla jeden velký očistec, doslova i přeneseně, s odstupem času bych řekl velmi kvalitní příprava na ultra...:)... Letadlo narvané do posledního místečka:), i když jsme se snažili být na letišti hodně včas, nebyla už volná sedadla ani do uličky, ani u okna, což mělo za následek, že jsme místo vedle sebe, seděli zase se Slunéčkem za sebou, ale nakonec jsem to velmi ocenil... Sedím si takhle uprostřed trojsedadla:), když v tom se nahrne šíleně tlustá a zároveň neskutečně a to upozorňují neskutečně páchnoucí ženská. Ze zimních pražských tramvají často obývaných bezdomovci jsem zvyklý na ledasco, ovšem tímto se všem pražským bezdomovcům omlouvám, tahle paní byla prostě úplně jiná liga:)... Chvíli trvalo, než se přes sedadla procpala k okénku (a požádala o nastavení bezpečnostního pásu, protože se nemohla normálně zapnout), automaticky hodila svůj kabát a bágl na krajní sedadlo a přikázala mi, abych ji to dál nahoru. Uff. Naštěstí, moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, měla u sebe z nákupu parfémů, pár papírku s nastříkanými vzorky, že ji to hezky provoní kabelku... Byla to moje záchrana... Velkou část dvou hodinového letu jsem poctivě inhaloval vzduch přes papírové proužky.. Podle základní ultra lekce:) jsem držel jsem zuby u sebe, abych nekontrolovaně nezačal zvracet:)... Byl jsem posunutý na druhé půlce své sedačky, abych se nedotýkal té přetékající osoby..:).. prostě nářez:).

Ale... vlastně.. vlastně to bylo velmi užitečné... Po chvíli papírky přestaly vonět, respektive odér té paní byl výrazně silnější:) .. a v tu chvíli jsem v duchu prožíval doběh na stadiónu v Auburn, CA... Viděl jsem kus toho oválu a běžel jsem do cíle Western States. Nádherný pocity.. Letadlo přistává a paní se dere vystupovat..:).. vypadalo to, že ji část cestujících bude možná i lynčovat:), ale ti, co byli za námi, moudře ustoupili a nechali jsme ji vystoupit..:).. Jeden Kanaďan, sedící o dvě rady zpět a na druhé straně letadla prohlásil, že mám jeho největší obdiv... že jsem to zvládnul a jak jsem to zvládnul.. Inu ... ultra je ultra:)... a znova se mi promítlo pár posledních metrů na (budoucí??) WS 100M..:).. Že by znamení? :)

V neděli po ránu jsem byl už čtyři dny bez běhání.. šílená nervozita:), všechno mě začínalo bolet, včetně toho, jak jsem byl zkroucený při tom zážitkovém:) letu z Londýna... Naštěstí.. naštěstí jsem si uvědomil, že mi něco pozdě doručili do práce a já jsem si "musel" pro ty materiály doběhnout... S venčením Deri, krásně číselných 33.55 (za světě div se 3:33:03).. je to znamení..:)..

Ovšem, jak to hezky komentoval Sam Straka.. je vidět, že jsem moudrý a zkušený muž a mám (vždy) připravené věci v práci, které si holt musím vyzvednout.. když je nouze nejvyšší..:)...

A teď už jen přečkat úvodní šílenství následujícího týdne a pomalu, ale jistě se proběhat k té vánoční pohodě:).

Všemu zdar! Ultra zvlášť! 12:)

úterý 3. prosince 2013

Vánoční besídka růžovo-modrého oddílu - pozvánka

Vzpomínám si v roce 2010 udělala Leona (zvaná Pulec) první setkání "běžeckých" bloggeru a jejich (virtuálních) přátel.. Nás, kteří jsme nějak víc vykročili z anonymity, abychom se vzájemně poznali, takříkajíc "naživo"... Vidím to, jako by to bylo včera -- každý z nás měl na tričku papírek se jménem svého blogu, no úplná internetovská seznamka..:)

Postupem času -- řekl bych velmi rychle -- se z řady z nás stali velmi dobří kamarádi a relativně často se sejdeme i v restauračním zařízení, abychom v klidu a v teple (viď Machy!!) probrali naše plány, zhodnotili sezónu, případně si řekli pár věci, co ani internet neunese (já) :), nebo naplánovali nějaké akce (Leona), získali další duše pro zimní plavání (Machy) ... no takový ten klasický "spolkový" rozměr první republiky...:)

Leona v tomto směru funguje jako sněhová koule, nebo chcete-li, jako bájná magnetová hora:). A tak jsme letos řešili, koho pozvat, je celá řada nových blogu. Je relativně dost lidí, které jsme letos poznali, někteří nám třeba i napsali komentáře, různě nás podporovali, pomohli na závodech:)... Jak to udělat?? Aspoň, že datum jsme nemuseli řešit.. 11.12. (13) je dostatečně silná "postupka", navíc, L. ví, že kdybychom tohle datum minuli, tak bych to cítil jako jistou chybu..:).

Dilemma, koho pozvat?? -- abychom na někoho nezapomněli.. komu napsat?? -- aby si zase nemyslel, že ho k něčemu nutíme... jsme společně vyřešili tím, že zveme staré známé bloggery plus kdokoliv sem k nám zabloudí, ať se cítí zván...

Leona je navzdory tomu všemu plachá:).. a nechtěla si oznámení dát k sobě na blog... Říkám ji, že díky svým bojům a událostem v poslední době si píšu blog častěji než MF Dnes své magazíny...:).. Ale bylo mi řečeno, abych nebyl taková "Zagorka" :)... Sice nechápu, co tím chtěla říci, ale budiž.. Zde je její cirkulační e-mail, pokud chcete přijít, napište prosím Leoně (leous2@seznam.cz) dle pokynů, nejpozději do pátku 6.12. Já budu mimo dosah..12:)

======================
Ahoj všichni,


dovoluji si vás tímto jménem svým a jménem Honzy12 pozvat na skoro již tradiční vánoční běžecké setkání, které se koná 
11.12.13 
od 17 hodin v restauraci U Sádlů, Klimentská 2, Praha 1


Jste zváni i se svými drahými polovičkami či jasnými slunéčky, nebo nějakým kamarádem do deště.

Protože je nás docela dost, dovolili jsme si předem objednat malé pohoštění, na které můžete a nebo nemusíte přispět. Kdo nepřispěje, může si objednat jakékoliv jiné jídlo z nabídky restaurace.

Prosím o odpověď obratem, nejpozději však do pátku 06.12.2013, a to do dole přichystané tabulky.


Na setkání se těší

Leona & Honza


Jméno
Doprovod
Přispěju na mísy
150 Kč/1 osoba
Objednám si něco sám
Vzor
Vašek Maratonec
0
ano
leda tak pivo
vzor
Růžena Sprintérková
1
ne
jsem na dietě, raději si objednám salát a budu koukat, jak se cpete sádlem









pondělí 2. prosince 2013

První advent, aneb cukr času)

Začal adventní čas a je moc dobře, že jej mohu začít v klidu.. Svoji radost o své nadcházející účasti na Western States 100M jsem rodině a nejbližším okamžitě zavolal [Stín nejdřív nebral telefon a tak se to paradoxně dozvěděl poslední:)], kamarádům jsem napsal mail, hned si to napsal na blog, řekl jsem to všem, co to chtěli slyšet i těm, co je to vůbec nezajímalo, a i těm, co to vůbec nechtěli slyšet:)... Doma jsem sice neuspěl s nabídkou [kvalitního...:) a] krásného večera před TV s filmem "Unbreakable: Western States 100M":).. Ale můj trenér, věrná Deri to se mnou ráda v naší klubovně skoukla, celá radostná kousala kostičku a plánovala se mnou..:)

Vlastně je to symbolické, velkou část týdne jsem bojoval s bolestmi v pravé i levé noze (achilovka a bůhví co ještě..), ale stejně (alespoň decentně) jsem se snažil pomaloučku běhat. Ve středu mi Lucka (moc díky!) poradila, jak bolest úspěšně převálcovat... doslova a do písmene, pomoci válečku, jsem si masíroval achilovky a lýtka a ejhle!! ... Bolelo to sice fest, ale po 1/2h ta bolest ustupovala a já vlastně došel k rozhodnutí další den běžet do práce, atd.. Čímž se znova ukazuje, moje začátečnictví, rozměr nadšené lamy.. Ve velké euforii jsem telefonoval a psal kamarádům, že je to neuvěřitelné, jak válečkování a automasáž funguje... Skvělý léčebny postup, atd.. No a unisono se dozvídám, že je to známá věc, že to ví každý běžec:)... A tak jsem se znovu ujistil, že navzdory naběhaným km jsem stále v kategorii, "běžec-začátečník", nadšenec..:). Nicméně, na tom není nic špatného -- vzpomínám na léta na našem hlineckém gymnáziu, kde většina naší třídy v prvním ročníku maličko uměla německy... Jediný Jirka byl začátečník.. A tak hodný učitel němčiny, který nám vyprávěl o všem možném, jen nás neučil (a nenaučil) německy.. se soustředil a každou hodinu (až do maturity) pravidelně zkoušel Jirku, protože on "začíná":). A zatímco my všichni jsme zůstali na úrovni prvních lekcí němčiny z učebnice pro žáky 7 tříd, tak Jirka se nakonec i německý domluvil... Možná proto se za své "začátečnictví" vůbec nestydím, naopak si jej jistým způsobem "hýčkám" -- věřím, že mě udržuje ve střehu a nedá mi polevit:).

Proto nebylo divu, když jsem se v neděli maličko zapovídal s jedním "začínajícím" běžcem a on mě zařadil mezi ty, co jistě běhají už "roky"... tak jsem mu v první chvíli oponoval a snažil jsem se říci .. kdepak.. to já ne.. ale pak jsem si uvědomil, že vlastně už opravdu běhám "roky".. vždyť jsem začal v lednu 2009 a na pomyslném tachometru je přes 18 tisíc km.. Jak ten čas běží, přímo utíká a pádí:).. Jak celou tu dobu sbírám km a navlékám je na šňůru po většinou velmi příjemných pocitů a zážitků, tak si ty proběhané měsíce a léta vůbec neuvědomuji.. Je zajímavé, že ty běhy, které třeba nebyly úplně příjemné na počátku, časem nějak "sládnou", asi jako vzpomínky chlapů na vojenskou službu. Stejně já -- hrdý držitel modré knížky:) -- vzpomínám na vojenskou přípravu na VŠ. Určitě to byl šílený opruz, ale po těch letech, když se člověk poslouchá, tak má pocit, že to byla jedna velká legrace, od rána až do večera..:)

Těším se na ten vánoční čas, těším se do dalších let a km... Obzvlášť, když si uvědomím, že po čase se i ty přetrpěné km stávají děsně rozvernými, veselými a zážitkovými.. včetně vzpomínek na občerstvovací stanice delších ultra (tak tady... a tady taky:)... tady všude jsem zvracel/kolaboval), městské běhy (aaaa..tak tady mě přepadly střevní potíže:) )...

Je dobré vědět, že vlastně většina z nás teď žije a běhá ve "zlatých" časech..:)!!!

Pohodovému adventnímu pobíhání zdar! Ultra a kamarádům, zvlášť! 12:)

PS. V rámci nácviku úpravy a úklidu běžeckých stezek jsme v neděli s Deri uklidili i velký kus parku:), a začali tak advent, jak se má.. Všude u nás visí adventní věnce, i Deri má svůj:)..

PPS. Lidé mají o adventu k sobě blíž... Ale zase když uvidíte při svém víkendovém běhu někoho vedle cesty na bobku.. Tak se ho účastně neptejte, jestli něco nepotřebuje..:).. Mohu potvrdit, že nic nepotřebuje..:)

středa 27. listopadu 2013

Jak Honza dostal princeznu.. pardon registraci na Western States 100 (!!)

Nevím jak začít.. Miluju  pohádky a věřím ve šťastné konce. V tom jsem - navzdory svému věku - pořád malý kluk:)...

Minulé dny a částečně týdny jsou poznamenané mým -- asi až patetickým (nebo pathetic?:) -- úsilím, kdy bojují i sám se sebou a snažím se .. nezradit svůj "lamí" a poctivý přístup.. Asi navzdory všemu, všem i sobě:).. Zápisek z neděle, kdy jsem málem "padnul" v údolí, abych se následně zvednul a doběhl domů -- ten ještě visí na blogu..:)

Vzpomínám si na svoje pocity, když jsem to psal.. Když jsem si málem zoufal... Kdy jsem si znova četl slova mého nejlepšího kamaráda BS, která mi mluví z duše a nejlépe to vystihují danou chvíli:
"Pak chce mít člověk v hlavě tmu a běhání je prokletím. Nikoliv pro radost, ale jen proto, že musí. Protože jinak žít neumí. Možná ani jinak žít nechce, nebo se jinak žít bojí. A jako již tolikrát před tím ... levá před pravou, pravá před levou ... občas zakopne, občas si zkroutí kotník, někdy dostane větví do ksichtu nebo mu trny akátů rozedřou na holení kůži do krve. Dech tradičně nestíhá a pot pálí do očí. Neví jestli ho to ještě někdy bude bavit ale přitom neví jak přestat."

Nevím proč, ale přesně v tomhle duchu.. v pondělí brzo ráno beru Deri na pomalý 5km okruh.. Běžíme začátkem údolí, kolem Asuánu, já občas zakulhám a syknu, Deri kejchne... Na nás obou je vidět, jak se to v nás mele..:)... Po chvíli Deri přestane kýchat a začne mi zezadu skákat na pravou (bolavou) nohu. Je z toho poznat ta její neuvěřitelná a nakažlivá radost, že jsme zase byli -- i když na chvíli -- spolu běhat. A tak když večer - opatrně našlapujíc:) -- říkám svoji nejmilejší manželce, jasné Slunéčko, že v úterý po ránu poběžím do práce, tak se na mě dívá trochu nevěřícně, ale naprosto chápavě:)...

Ta cesta do práce nebyla úplně "easy":), kolem 3-4km mě zase v noze začalo píchat, až jsem si říkal, jestli bych se neměl vrátit?? Před sebou celé údolí... Zopakoval jsem si pro jistotu synovu hlášku [..."Nebuď taková holka!":)] .. a v klidu pokračoval dál... abych se nejen dostal do práce nejen už bez bolesti, ale celý den následně prožil bez kulhání a bez dalších problémů..:).. [ťuk-ťuk:)]

Abych to zkrátil. Dneska po ránu venčím Deri.. Pípne mi na mobilu e-mail. Zmrzlýma ruka ťukám na display a čtu ...
Congratulations you have been selected to participate in the 2014 Western States - 100 Miler!
However, we need your confirmation.
Please use the link below to confirm OR decline your entry. You must respond immediately!

Lhal bych, že v tuhle chvíli nemám v očích slzy.. Jasně, rozum říká, že "special consideration" jsem dostal asi pro řadu důvodů.. věk, "obskurní" zemi:), americký kvalifikační běh, možná i proto, že jsem se do loterie registroval skoro okamžitě po jejím otevření.:). Ovšem srdcem to cítím úplně jinak.. To třeba ta neděle-pondělí-úterý... jako v té pohádce, kdy si hloupý Honza nakonec zasloužil princeznu:)...

Co pro mě účast na Western States znamená?.. Díky Stínoví to byl první závod, který mě nadchnul a získal pro myšlenku ultra... Při této příležitosti (a v předvánoční čas) doporučují nákup nebo alespoň shlédnutí DVD "Unbreakable" (Nezlomní) -- Western States 100. Lip než BS to stejně nikdy neokomentuji a tak doporučuju přečtení originálu.. ZDE (!!) a shlédnutí filmu. Určitě vím, na co se podívám dneska večer.:).

Nejlepší konec tomu dala jedna paní včera u Václaváku, když jsem dobíhal s batůžkem (už bez bolesti) ke své práci.. čekám na přechodu a (patrně přihlouple) se usmívám... Na důvod své radosti odpovídám po pravdě.. Někdy to dře.. ale já běhám moc rád!

Běhu zdar! Ultra zvlášť!
Děkuju Stíne!!!!
12:)

pondělí 25. listopadu 2013

Stay focused... aneb soustředím se na nejbližší met(r)y

Zrovna nedávno jsem si říkal, že v mlze člověk vidí jen malý kousek před sebe, a tak snadno může ztrácet svůj cíl, ale jak koukám při svých pravidelných bězích čím dál častěji na kužel světla z čelovky.. Tak si říkám, ono na tom soustředění a upínání se na ty nejbližší metry (a mety) určitě něco bude..:)

A jak běžím v tom vlhkém podvečerním šeru/tmě a snažím se skotačit mezi kalužemi a blátivými partiemi v Prokopském údolí... Pečlivě koukám a zkoumám, jak se "blátíčko" leskne a snažím se podle toho si zapamatovat a odlišit, jak vypadá pevné, měkké a zrádné bahno:)... zrovna, když se mi zda, že už v tom mám jasno (soudím podle toho, že delší dobu už "nebruslím" a neválím se po zemi), tak je konec blátivého úseku... Je mi ale jasné, že to do příště zase zapomenu a budu to muset zkoumat znova..:). Moje (marné) snažení mi připomíná mého spolužáka že studií, který v rámci programování "ladil" program na určení neplodných dní své dívky.. A než ho stačil patřičně vyladit, musel se ženit... Inu, člověk se neustále učí..:)

Stejně tak já v neděli... Měl jsem na běh dostatečné časové okénko, ve kterém to vypadalo, že v pohodě si uběhnu nějakých 25-28km [a zdárně si tak splním svoji 100km týdenní normu:)]... žádné násilí, žádný závod, jen tak si křížem/krážem proběhnu údolím, zaskočím na Dívčí hrady a zpátky... jenže asi na 13-14 km mě z ničeho nic začala šíleně bolet pravá achilovka. No fest:). Říkám si, no já se snad domů ani nedostanu, to abych se odbelhal někam k cestě a zavolal svoji nejmilejší manželce, jasné slunéčko:), aby mě přijela zachránit...

Ale asi hrdost, nebo zarputilost, prostě nějak se to ve mně vzepřelo a že to rozběhám... A tak mě po malé chvíli rozbolelo levé koleno:), záda a začalo mě píchat na prsou:)... Kdyby bylo hezky počasí, tak si řeknu.. "dneska by šlo:)" [podle Pavla, který říkal, že jednoho krasnýho dne se totálně zhuntovaný rozložíme na součástky a umřeme:)]... Ale vlastně nic jiného jsem neudělal, než, že jsem zpomalil a snažil se pořád běžet... Vlastně ve finále jsem doběhl domů (kratší cestou - 21km) skoro v pořádku, achilovka schůdná, umírání odloženo:)...

Doma přemýšlím, co s tím... Hned jsem si vzpomněl, že můj Phiten asi už přesluhuje:), tak jsem si na noc vzal nový (teď jsem modrý), otevřel láhev vína... a tedy, ráno pro jistotu neběžel do práce, abych nebyl zbytečně ve stresu... Večer jsem si říkal, že si dám pro jistotu pár dní pauzu od běhání... Jenže.. přijdu domů, vidím Deri, jak je nešťastná, já taky neskáču metr do výšky:), a tak jsem se převleknul, vzal Deri na vodítko (ať zbytečně nelítá) a oběhli jsme jednou Asuán a domů (5km). Deri kýchala jen jednou a já si párkrát zakulhal:), ale myslím, že oba jsme byli potěšení, protože jsme to čekali o řád horší..

A tak stejně jako s čelovkou, soustředím se na nejbližší cíle.. což je stručně -- běhat:).. a zase bez omezení.. Uvidíme zítra, ale až zítra, protože jak říká velmi pozitivně Scarlett O'Hara.. "Tomorrow is another day!!" :)

Běhu zdar! Ultra a ultra-úsilí zvlášť! 12:)

středa 20. listopadu 2013

Dočasně bez trenéra...

Nemám trenéra... Deri onemocněla. Teče ji z "nosu", chytla nějaký zánět do čumáčku (asi vir nebo poranění), nesmí moc ven.. a tak se já musím potácet tím bojem za lepší běžecké zítřky sám..

V pondělí jsem byl s Deri na veterině.. jak v čekárně, tak u lékaře slyším od známých pejskařů i veterináře obligátní .. Tak už jste ji uhnal, chudinku, co? :)... Naštěstí Deri tyhle řeči nevnímá a nechápe, že ji nechávám doma a běhám bez ní.. Snad bude brzo v pořádku a budeme zase moci pobíhat spolu...:)

V úterý jsem při odpoledním výběhu málem "ukradl" několik psů.. jsem totiž rozený psovod.:). a i když běžím bez Deri, tak se na mě nabalují jiní psi.. Tentokrát jsem se dvakrát musel vracet skoro dvě stě metrů k paničkám/páníčkům, aby o své čtyřnohé miláčky natrvalo nepřišli:)... Pejskové asi poznali, že by se mnou dobře běhalo...Málem jsem se při tom víc seznámil s jednou "paničkou":)... Okamžitě ale myslím na Deri a na svoji nejmilejší manželku, jasné slunéčko a rychle prchám pryč...Deri běhej zase se mnou!! Potřebuju tě!!.. :)

A v téhle neklidné době já tradičně (= usilovně a upachtěně) začínám svoji "běžeckou" přípravu na nadcházející rok.. Ano mohlo by se -- asi po právu -- zdát, že je to naprostá ptákovina.. Proč se "stařík", který před pár lety vstal z gauče, tady pokouší o nějakou zimní přípravu, když tomu vůbec nerozumí, že? :) No nic sofistikovaného, žádný strachy... Prostě budu zase v maximální míře běhat a veslovat, protože, takhle jsem to dělal vždycky.. A to úsilí a touha tady také byly vždycky -- bez ohledu na moje výkony a překonané vzdálenosti..:)

A proto budu s "trenérem" v klubovně zase veslovat:)... nechce se mi.. co nechce se mi.. všechno se bouří proti tomu:).. Stejně tak si vyčítám, že bych měl lépe zvládat jídlo.. Říkám si, ještě tak 5kg zhubnout, pokud chci alespoň krátkodobě nějak bojovat proti proudu času:).. a trochu toho Stína na jaře na ZG prohnat:)..

Je to symbolické... Věci i lidé se teď častěji ztrácejí v mlhách, i já si třeba myslím, že běžím do mlhy... Není vidět dál než na pár kroků a člověk může snadno pochybovat o svém směru a cíli. Navzdory tomu, že mám za sebou nádherné sobotní běhání po trampských osadách.. ano.. Stejně trpím pochybnostmi... Naštěsti se znova dostávám k tomu ústřednímu a důležitému rozhodnutí... Je potřeba se o to poprat a tak teď mi připravte teplé prádlo:)! Je třeba jít na barikády:), je třeba jít bojovat..:)

Naším bojům a úsilí zdar! Ultra zvlášť! 12:)

sobota 16. listopadu 2013

Pomalé šípy v akci, aneb běžecká pocta českému skautingu:)

Jasně, je podzim... Hodně nás pobíhačů si bere volno, odpočívá, někdo si léčí zranění nebo počínající chřipku... Asi je v nás větší tendence k tomu mít špatnou náladu, podléhat různým tlakům, motivačním krizím, depresím... Ale od toho jsou kamarádi, aby se "někam" společně vyrazilo a udělal se třeba hezky běžecký výlet... Ovšem spojení s bratranci Veverkovými, to je v téhle kategorii něco jako expres do dětství... Když se všichni tři (bratranci v triku) zapojíme do plánování výletu po trampských osadách a do vymýšlení všech možných šílenosti... Nemůže to dopadnout špatně.:)

 K čemu bych to tak přirovnal... Ve čtvrtek u nás na okraji Prahy napadl první sníh. Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko mi líčila, jak na parkovišti u obchodního centra lidí začínají nadávat, že zase už padá to bílé svinsvo... A v tom kolem pobíhají radostně malé děti a mávají rukama, lapají sněhové vločky a nadšeně volají... Novina!!! Skvělá novina!!!! Padá první sníh!!! :) :)

A tak, když se společně předháníme ve vymýšlení různých (bratranci prominou) ptakovin, tak mám asi stejný pocit, jako ty děti... a můžu nadšeně volat... Novina!! Skvělá novina!!! Mám stejně trhlé kamarády.. :) Podzim/nepodzim, deprese/nedeprese, chorůbky/nechorůbky..:)...Neztratil jsem tu radost.. a Veverkovic "chlapci"??? ...Ti už teprve ne...:)

Pro pořádek musím dodat, že taky na mě leze/lezla nějaká rýmička, možná ten noční běh domů v ledovém bavlněném tričku z besedy v Running Mall tomu moc nepřidal, ovšem zůstat doma a zrušit moji účast na plánované "skautské" akci?.. To bych stoprocentně onemocněl..:)

 A tak když se po ránu chystám na Smíchovské nádraží, beru si s sebou pro jistotu balík silných papírových ubrousků na smrkání... z oči mi teče, nos ucpaný.. Hlava taková divná:).. Ale všechny "zlé" myšlenky zaháním, koneckonců, poběžíme pomalu a přeci pomalý běh....ten léčí všechno..:)

Ještě se snažím si vštípit pokyny Veverky Pražského na probíhající oddílovou skautskou soutěž (kůň je za 1 bod, za sprosté slovo se bod odečítá) a spěchám na stanoviště. Vítáni bujaré a po chvíli bratři Cikán, Dřímal i Puk svorně nastupují do dostavníku (=autobus 390) a míříme až ke hrázi Slapské přehrady...

Začínáme náš běh kolem svatojánských proudů... Tady jsem nejen příjemně překvapen, ale znovu přesvědčen, že jsme vybrali dobře... Běžíme kolem stánku se suvenýry, s historickými pohlednicemi.. který tam je úplně opuštěný, jednotlivé položky mají svoje cenovky, uprostřed je košík plný drobných... Nikde nikdo... Mám neskutečnou radost, musím si stánek vyfotit, abych věděl a připomněl si tu víru/naději, že u kolébky českého skautingu se prostě nekrade.... Že tady se zase chovají lidé normálně a hezky a myslím, že to musí dát kolemjdoucím dostatečnou hrdost... Ano, lidé mi věří, že zrovinka já jsem lepší a že nekradu:)...

Všechno je relativní.. Pro úplnost (jako statistik výpravy) upozorňují všechny účastníky, že náš souhrnný věk dosaduje úctyhodné hranice 149 let... když v tom předbíháme pomalu a rozvážně kráčející skupinku cca 45-50 letých turistů... Jeden z nich se tak zasněně podívá na naší trojici a řekne.. "Jóóóó mládí.." :) :)

Trasa nádherná!!! Tedy, když běžíme naproti "Mařence" tak zbaběle a poťouchle čekám, že bratranci, coby praví horolezci vzpomenou na nějaké zážitky z lezení a i to silnější slovo uklouzne:)... Ale kdepak, jen tak s pozvdechem vzpomenou, kudy to vlastně lezli, slzu zamáčknou:) a už zase běžíme dál... Veverka Sudetský už viděl dva koně  (!) a já tak akorát.. houbelec (!).. Chtěl jsem říci něco silnějšího, ale zatím držím čistě konto..:)

Probíháme postupně nejen Ztracenku, ale i Maják, Luisianu, Orinoko.. i bájnou Askalonu.. prostě včetně Svojsíkova pomníku to byl běh po stopách českého skautingu, či krajem Kájí Maříka. Jsem dojatý, i když žádného zpropadeného (držím se!!!) koně jsem zatím neviděl..:)

Ovšem v Mnišku pod Brdy při nákupu vody se mi moje zbabělé lákání bratranců na sprostá slova vymstilo. Skautská soutěž mi totiž začíná rychle unikat. Vypadla mi čepice a bratr Puk mě upozorňuje, že mi ji vítr bere.. Poděkoval jsem mu [všude je plno holubů, kteří se hrnou k čepici] a říkám, musím si dát pozor, aby mi ji neposr*li holubi (!). V tom si uvědomím, co jsem řekl... a naštvaně to komentuju.. zasr*ní holubi a bod je v prd*li... Tedy, jak sami poznáte, ono těch bodů bylo ztracených výrazně víc..:).

Pochopitelně, Veverka Pražsky (plantážník jeden!!) měl skautskou soutěž asi předem zmáknutou, protože běžíme místy, kde se pase skoro celý stádo koní a tak obratem získává neuskutečný náskok a to Veverku Sudetského vede k prohlášení, že bratr Dřímal určitě věděl, že se ty sv*ně tady budou pást..:)..a připojuje ještě několik pregnantních komentářů a získává ještě řadu dalších záporných bodů:). . Ve finále bratr Puk naštěstí uviděl větší skupinu koní, což mu pomohlo se dostat k nule, ale já jsem v minusu dosahujícím téměř parametrů ruské zimy. Vítězství VP už je jasné a tak si aspoň touto cestou od plic ulevím:). U kamarádů se rychle omejeme, převlíkneme, dostaneme i najíst a hupky šupky do Prahy...

Celý výlet měl úplně neskutečné parametry, počasí, náladu, kamarádský rozměr, ale i číselné hodnoty byly skvělé [například souhrný nákup tekutin v Mnišku -- 112Kč, celková doba běhu 6:12 (:12) -- tedy na těch extra 12s jsem si počkal:) ]... Když večer vystupují z metra tak si a v nočním parku najednou uvědomuju, že je mi výrazně líp než ráno... Z nosu, ani z oči mi neteče, hlava už neboli.. Dobrá nálada.. příjemná únava..:)

Běhu zdar! Běžeckým ultra výletům a kamarádům zvlášť! 12:)

čtvrtek 14. listopadu 2013

Běh do tmy...Běh domů...

Jak nám posunuli čas a jak se převrací listopad do druhé půle, tak vím, že ještě asi měsíc budu běhat "do tmy"... než se to zlomí, den se začne prodlužovat a zase začneme běhat "do světla"... Protože to vím (??), už jsem si připravil čelovku jako nezbytnou součást své výbavy.. nicméně rouška tmy mi často přichystá veselé zážitky..

Včera jsme běželi s Deri večer kopcem... mokré listí se smeká a tak ji říkám.."Nechápu, proč se dereš vzhůru po gradientu... vždyť to můžeme oběhnout menším obloukem, mně se to smeká, jsem jak koza na bruslích" ... O pár kroku výš narazím na chlápka, který z kopce tlačí kárku se dřevem. říká, já počkám.. až mě oběhnete.. a kde je ten druhý? Jaký druhý? No ten váš kamarád, jak jste si s ním vyprávěl.. No o tom gradientu... :):).. Říkám... to já si povídám se psem.. O gradientu?? [ten chlápek si mě těžce vychutnával:)] .. Odpovídám bez uzardění: "Jjo.. já mám chytrou fenku.. Jmenuje se Derivace"..:).. Teď měl zase chlápek co dělat, aby udržel kárku, jak se smál..:)

Ovšem nejvíc mě dostal jeden důchodce v pondělí, když nás viděl, jak se s Deri vracíme [Deri tradičně v hubě šňůru, táhne mě přes park domů] .. a povídá mi.. To je ještě mladej pes.. ten by chtěl do údolí.. a pustit na volno.. Aby se mohl trochu víc proběhnout :) :)...Co na to říci, že?? :)

Inu pes, jak říkám často, a moje Deri obzvlášť... je perfektní sociální lubrikant... odstraňuje zábrany a pomáhá naprosto neznámým lidem se spolu bavit.. [K nezaplacení:)...]

Dneska -- tedy ve středu měli v Running Mall besedu Anička a Sam Strakovic. Dělal jsem si legraci a známým jsem říkal, že "Skywalker jde na besedu se Skyrunners":)... Těšil jsem se a opravdu to stalo za to. Dokonce jsem snad dostal i pár užitečných rad od Anky, jak běhat z kopce:).. Jen škoda, že to vědělo tak málo lidí... Po besedě mělo následovat tradiční proběhnutí s "hvězdami", jenže jak Anička, tak i Sam byli nějací potlučeni:).. a tak jsem si říkal, že by bylo rozumné a stylové na jejich počest běžet z besedy domů..

Jenže-- nebyl bych to já... Už odpoledne zjišťuju, že jsem si nechal doma čelovku.. Po besedě shledávám, že jsem si nevzal ani běžecké tričko (!), tedy zaplaťbánbů, že mám boty a bundičku.. Ovšem bez čelovky a v bavlněném tričku.. no to bude zajímavá "kulturní zkušenost":) .. [Pro vysvětlení...Tenhle obrat používal můj kamarád v situacích, kdy ho například bezdůvodně zavřeli do vězení v Bulharsku.. prostě říkal to tehdy, kdy to bylo celkem náročné, ovšem, ex-post, tedy poté, co to přečkal, si to těžce užíval:)]...

Takže se kolem osmé hodiny loučím se všemi, a vybíhám nejdřív kousek s Michalem a jeho ovečkami, pak se odpojují, sbíhám z Letné k řece, přes most, po náplavkách. Nezastírám, byla mi fest zima:), bavlněný krátký tričko pod běžeckou větrovkou není úplně optimální kombinace do mrazem vítající noci..:)... Jakmile jsem odbočil od městského osvětlení, tak jsem viděl skoro houbec. Tedy, nahoře na obloze -- ta velká čelovka = měsíc -- svítila, jenže, jak začala sedat a namrzat mlha kolem, i mně na brýlích:), tak bylo všechno kolem takové šedo-bílé.. no párkrát jsem sebou málem majznul a to cestu znám nazpaměť:).. ALE JE TO JEDNO!!!

Věřím na znamení a snažím se podobné situace brát spokojeně/s pokorou/s radostí/nedočkavě... prostě, jak to přijde..A je zajímavé, že to povětšinou přinese plnou náruč radosti. Navíc, když jsem nechával vzkaz pro svoji nejmilejší manželku (jasné slunéčko), že jsem pako, že jsem si nechal doma čelovku a další věci, že vybíhám později a dorazím ještě déle... Tak mi na to odpověděla.. Že to nevadí a že kdybych zabloudil, tak ať zavolám, že si mě dojede kamkoliv vyzvednout:).

Už jenom pro tyhle vzhazy, už jen pro tenhle pocit stojí za to čas od času bloudit.. Aby člověk věděl, že na něj jeho blízcí čekají... Ať žijí návraty, ať žijí naše ztřeštěné nápady..

Běhu zdar, ultra zvlášť! 12:)

PS. Byla to zajímavá kulturní zkušenost:)..To triko na mně málem přimrzlo(!).. Machy by měl radost;), ovšem můžu empiricky potvrdit.. není to úplně nejlepší nápad:).

čtvrtek 7. listopadu 2013

Sám sobě hrdinou i kašpárkem...

Z novin, z internetu, z plakátů ... na nás různě vyskakují běžečtí propagátoři-guruové a vyzývají nás k běhu, radí, motivují... Jenže, když jsem dnes ráno, při čekání na přechodu v běžeckém (s Deri po boku) dostal otázku... Kdo vlastně je ten můj běžecký guru a vzor, který mě nutí a pomáhá mi běhat a nevzdávat to... [...Přece musíte mít svého běžeckého hrdinu??]... Musel jsem se zamyslet...

Jak řekl slovo "hrdina", hned mi vyskočila v hlavě tolik citovaná replika z B.Brechta, kdy v závěru na větu "Nešťastná země, která nemá hrdiny... Galileo Galilei odpovídá své.. Nešťastná země, která potřebuje hrdiny...

Miloš (a ostatní mediální hvězdy) jistě prominou, ale našel bych hromady lidí, které bych v běhu a v životním kolotu vyzdvihl výrazně výš a od kterých si snažím něco "vzít" .. maličko se motivovat... Můj kamarád lékař, který při pravidelných cca 7 hodinách na operačním sále a související práci a rodině se dokáže dobře připravit a parádně uběhnout maratón... Kolem se pohybující maminky, které nejen, že zvládají malé děti, domácnost, ale při tom všem různě běhají.... Živelně radostná "Veverkovic" rodina":)...  Pochopitelně pro mě tradičně motivačně vysoko stojí boje mého nejlepšího kamaráda BS, atd..atd.. Prostě to spojení normálního života, úsilí o každodenní (pocit) štěstí má u nás "obyčejných" běžců/pobihačů často heroické rozměry a je nad všechny "vůdce" a "hrdiny" .

A tak mě zrovna dneska napadlo, že vlastně každý z nás je potažmo sám sobě vzorem, svým hrdinou...Jen my sami víme, kolik musíme překonávat překážek, nástrah a pokušení:) to -- aspoň já mám ten pocit --, ten boj a úsilí nás dělá lepšími a silnějšími... Protože přeci nesmíme sami sebe zklamat!

Jako dneska... V rámci (hrdinského) boje:).. běžíme s Deri její oblíbenou trasu... všude šíleně bláta, cesty kluzké.. při seběhu zakopnu o skrytý kořen/pařez a dost šeredně letím dopředu... Ležím na zemí [a teď přijde ten heroický prvek:)] .. pomalu kontrolují svoje nohy, ruce, hlavu... pravá noha natlučeně bolí na několika místech... tady by to chtělo detail kamery, která by ukázala moje slzy na krajíčku:) a jak s bolestivým sykáním se snažím kutálením postavit na nohy a jak následně a postupně se zase vracím do života a než doběhneme domů, jsem zase "hrdina":)... Jenže... já se téměř vždy buď chtěně nebo nechtěně stávám veselým kašpárkem... Jak tam ležím a kutálím se po zemí, tak Deri hned zalehne na záda a taky se tam kutálí.. Dojatě si říkám.. To je oddanost !!! Jenže pak vidím, že se Deri vlastně (stejně jako já) valí v koňských lejnech!!!!  :).. Povídám ji, fuj .. Ty prase!!! Deri se na mě dívá úplně nechápavě.. Paniček se "parfémuje"...a já bych nemohla??? :)

A tak než rozhýbu natažené a trochu natlučené tělo, tak se musím smát jak blázen.. a znova uvědomují, že ne nějací guruové, ale to jak jsem se tam (nejdřív nešťastně, pak vesele) válel v těch výkalech, charakterizuje moje úsilí i radost nejvíc... K tomu všemu Deri šťastná.. konečně máme stejný "parfém":), to se to teď poběží úplně samo, jen kdyby se ten paník tolik neflákal:)...

Z dnešního běhu si znamenám jasné Brechtovské poučení... To že se člověk občas vyválí v lejnech jaksi patří k životu a pobíhání ... Ale šťastný běžec/pobíhač nepotřebuje žádného hrdinu... On je sám sobě kašpárkem i hrdinou :) ...

Běhu zdar! Ultra zvlášť!
Ať vždycky v sobě toho hrdinu najdeme, stejně jako toho kašpara..:)
12:)

neděle 3. listopadu 2013

Zapomnětlivost je skvělá vlastnost...:)

Zapomínám a díky tomu jsem často veden k výrazně větší efektivitě a produktivitě, protože vlastně musím zvládnout výrazně víc věci (..už jsem zapomněl, co všechno jsem v minulosti slíbil:)... Umět zapomínat na detaily nějakých ústrků nebo jen zdánlivých problémů je v normálním životě také myslím k nezaplacení...


I když člověk třeba zapomene pár věci na závod doma, tak to taky nemusí být špatně, možná právě naopak... tím pádem se například vyřeší dilemma co na sebe, úvahy jestli si má vzít tričko s dlouhým/krátkým, nebo dvě... mě netrápí, když mám s sebou jen jedno tričko s krátkým, beru to, co mám a jsem spokojen, že:)?... Když zapomenu doma čelovku, tak je často tím určena trasa, a délka, kudy běžím... prostě žádný stres, je to potřeba brát pozitivně, jako znamení:)...

Se zapomnětlivosti se krásné pojí i jistá nevědomost, která je mi při běhání vlastní..:)..Pořád rád poslouchám ty příběhy lidí, kteří nevědí/zapomínají na to, že mají určitý věk:).. a prostě běhají, sportují, pracují, radují se ze života.. jako by nic:).. Stejně jako ten indián v knížce Born to run, který obden běhal maratón přes hory, protože nevěděl, že už je moc starý a neměl by to dělat:)..

 V těchto dnech.. možná díky různým šokům, zmatkům a nečekaným zvratům.. jsem se snažil běhat kde to šlo, snažil se držet rozměr komutačního běhání, ale na dvojsměrky to nevycházelo.. Ale ta moje hlava děravá, ta mi vždy pomůže:)... V posledním týdnu se celkem citelně ochladilo, a když si jsem si zapomněl  vzít do báglu bundu/mikinu, tak jsem udivoval kolemjdoucí svým letním oblečením (v tu chvíli se cítím nechtěně jako ledový muž Machy)..

A tak možná díky své zapomnětlivosti trochu lépe chápu pocity otužilců... teď, když na mě v tričku koukali lidé schouleni v kabátech, ukrývající se před nepříjemným chladným mrholením pod deštníky/klobouky/zvednutými límci svých kabátů.. a já jdu kolem (sklerotik) v tričku s krátkým rukávem, na zádech běžecký batůžek (Bouřlivák) .. a úsměv na rtu:)....

Začátkem týdne jsem na dotazy jestli jsem otužilec odpovídal... ale kdepak.. Jsem sklerotik!!:).. Já si jednoduše zapomněl mikinu doma:).. Ale nejlepší zakončení to mělo ke konci týdne, kdy na podobnou otázku na Karláku odpovídám tradičně.. Sklerotik..:)... Chlápek před trafikou se usměje a říká.. Mě nemusíte lakovat.. Já vás tady v tom tričku vidím často:).. Ale moc se mi líbí, že jste takovej skromnej!!:)

A tak naší zapomnětlivosti zdar! Jen si připomínám...přitom všem zapomínání...nezapomenout běhat a nezapomínat si dělat radost!:)

 Běhu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť! 12:)

středa 30. října 2013

Tisíckrát nic umořilo osla... ale ultra.. je ultra!:)

V posledních dnech se setkám dost často s tím, že navzdory krásnému počasí.. lidé neběhají.. buď mají nařízenou pauzu a hrdinně, třeba jako Leona:) ji dodržují, případně se trápí s rýmičkou, s problémy v práci/doma a nebo .. nebo už pro ne skončila sezóna..

Zrovna teď mi jeden známý vysvětloval, proč je rozumné skoro na měsíc (úplně) vysadit běhání... říká:
  1. Třeba té někde něco píchá, táhne.. potřeba to nechat odpočinout.. Okamžitě si odpovídám. Jó, to zrovna.. Jak to nebudu léčit pomalým během, tak už se třeba potom už vůbec nerozběhnu..:)
  2. Všude jsou samé viry, infekce.. Je potřeba případné onemocnění vyležet.. Moje odpověď je jasná.. copak jsem blázen? .. Běhat víc bych měl:), abych nebyl tolik v městské dopravě a vyhnul se bacilonosičům.. A pomalý běh, ten léčí všechno.. v klidu si pročistím nos... sliznice [=stáhnu dobrého antivira:)], ty mrchy bakterie/víry to nemají rády, když je kolem chladnější vzduch a tělo se zahřeje na provozní teplotu:)..
  3. Podzim, sama deprese.. člověk se honí za tréninkem, nestíhá.. a tak je mu akorát hůř... Co na to říci.. U mě je to obráceně..Protože nemám trenýrkový plán (!) tak nemám co plnit a a co zanedbávat (i když nedostatek km může pochopitelně způsobovat nervozitu:)... prostě běhám, jak můžu..

A tak jsem zase došel k tomu, že jeho argumenty pro přestávku v běhání jsou vlastně moje důvody proč rozhodně nepřestávat!:)... I když je to někdy fakt náročný.. Přitom by se asi hodilo na pár dní vysadit.. v tom "běhacím čase" zkusit dohnat věci v práci/doma, udělat, co se dá a pak se vrátit pobíhat do údolí.. Ale... neumím/bojím se/nechci být bez pobíhání a tak zápasím s časem, s okolnostmi, s nedodělky, jak se dá.. a snažím se.. ze všech sil... někdy úpěnlivě, jindy odevzdaně..někdy je to skoro hrdinské, jindy téměř směšné..:), ale co na tom... Za pár dní a týdnů si budu jen pamatovat, že jsem bojoval.. sice jsem pár ran schytal, ale hlavně jsem jich hezkých pár rozdal:) a hlavně ... budu si pamatovat, že jsem to nevzdával...

Věřím na znamení a těch se mi v téhle době dostává hromada.. Dneska spěchám, jdu na tramvaj... na úrovni Pánské mě míjí "3".. Koukám na ní rezignovaně, skoro v depresi... vidím jak na začátku Vodičkovy ulice už stojí a otevírá dveře.. V tom se ve mně probudí bersek.. ten šílený bojovník.. Tramvaj má už otevřené dveře a já jsem přes 100m daleko.. marná snaha.. najednou si uvědomují, že se rozebíhám, že běžím a zrychluju, spurtuju.. a nakonec [v klidu:)] nastupuju do tramvaje... Jeden mladší chlapík, který patrně můj úprk se zájmem sledoval, ukazuje palec nahoru a říká.. bejvalej atlet, co? ... "kdepak.. současnej blázen":)... V ten moment, když jsem doháněl tu tramvaj, tak jsem si v duchu říkal, jestli ji stihneš.. tak..tak..[nebudu říkat, co] a ono jo (!) :)

Nebo předevčírem.. Deri po doběhnutí cca 13km, posledních asi 100m ke konci parku jde klidně na vodítku, zatímco já řeším urgentní telefon.. V tom se objeví z paneláku vypuštěný pes, který na ní skáče a vybízí k běhu.. a tak ji odepnu a Deri začne kolem běhat a dělat ty svoje šíleně rychlé osmičky.. Majitel psíka mi říká.. "Musíte ji taky někdy pustit se proběhnout...ne s ní jen tak obejít kousek parku" .. Já trochu zpocený říkám.. no my jsme i popoběhli.. Odpověď.. "no nechci radit, ale takovýhle psi potřebují běhat víc"..ta rada mě dostala. A tak jsem mu slíbil, že se zlepšíme a budeme víc běhat (!)..:)

Prostě si v těchto dnech znovu uvědomuji, že největší hrdinství.. (aspoň podle mě).. je přečkat a zvládnout to tisíckrát nic .. co umořilo osla:)... těch tisíc a jednu maličkost.... a zvládat je s pohodou a jistou grácií a s veselou myslí.. protože správný ultra znovu vstane a znova jde.. jde a věří, že to nejen půjde.. ale že to i zase  poběží!:)..

Běhu a naším bojům zdar! Ultra a kamarádům zvlášť! 12:)

sobota 26. října 2013

Hluchý jsem a hluchý zůstanu!:)

Období kolem voleb je vždycky takové rozjitřené a mně se vybaví situace z 90.let, kdy tehdejší prezident Václav Havel mluvil a horoval pro fungující občanskou společnost.... Samozřejmě tehdejší politici si z něj dělali legraci a neustále se mu smáli pro jeho víru, že "pravda a láska zvítězí, nad lží a nenávistí"...

Ale co jsem tím chtěl říci -- možná si řada z vás uvědomuje, jak moc tu chybí ten pravý spolkový život.. hasiči, myslivci, rybáři, zahrádkáři,... a běžci..:)... A tak se (zaplaťpánbů) různě lidé (neformálně) združují... Jak je člověku dobře mezi svými, že?:).. Je zajímavé, že uvnitř malé komunity je všechno víc vidět a člověk je možná i nechtěně (nebo cíleně) lepší. Pomáhá druhým, dokáže přijmout pomoc bez hloupých pocitů, protože když to jde, tak on taky pomůže.. Každý z nás si po právu myslí, že ten jeho "spolek" je ten nejlepší.. že v něm jsou lidé na sebe nejhodnější.. možná, že jsou i nejtrhlejší, atd... A to je děsně fajn... Pochopitelně to platí na rybáře, filatelisty, šachisty...a na běžce?? asi obzvlášť!:)...

Když jsem si o tom fenoménu povídal s jedním známým sociologem, tak mě upozornil, že je potřeba víc lidem naslouchat... Řekl jsem si, že to zkusím... Jenže, když jste (trochu) nahluchlí (jako já), tak je potřeba zvláštní úsilí a někdy to může vést i k naprosto opačným efektům, když slyším i to, co bych neměl..

Jako v pátek odpoledne, běžíme kolem školy, Deri se zastaví a značkuje:), když za sebou/vedle sebe slyším.. "To jsem ráda zlatíčko, že jsi zase tady.. jak jsi se měl celý den?"... Bezmyšlenkovitě a automaticky odpovídám "Moc dobře!!":)... chudák maminka od malého školáka málem upadla:) a já rychle prchám do dáli... Říkám si, dávej si na to pozor.. ale než doběhneme do řeznictví do Stodůlek, ztratím zase ostražitost.. Paní prodavačka (zatímco chatuje přes mobil).. a říká směrem ke mě.. "Ty bejku!!:).. Což mě pochopitelně potěšilo, ale zase další zákaznice se na mě tak divně koukala, pro jistotu se hned ptám, jak na to přišla, že jsem bejk? A ona se šíleně omlouvala, že to byla reakce na mobil, ne na mě:), že prý to nemám nikde říkat, ... :)

A tak znova zjisťuju, že hluchý běžec a hluché a jalové km patří k sobě, asi jako mladí k socialismu:).... Proto, když večer při probíháním kolem železniční zastávky Holyně se nechtěně stávám svědkem (manželské?) hádky a když jsem ženou vyzván, abych reagoval na něco, co zaznělo, tak už jsem zpět... a říkám.. nezlobte se na mě, ale já jsem od dětství nedoslýchavý... A na vysvětlenou dodávám, že je to naprosto skvělá "nedostatečnost"... To, že něco "třeba" neslyšíte, nebo můžete aspoň (oprávněně) předstírat, že neslyšíte.. dělá život kolem krásnější.. Málokdo zopakuje něco nepříjemného dvakrát, možná mu to dává druhou šanci si v klidu uvědomit, že přestřelil [a jak je dobře, že to ten trouba neslyšel:)]...

A proto, ať žije občanská společnost a sdružování.. ať žijí běžecké spolky a co víc, ať žijí běžecká kamarádství.. ale.. v některých věcech budu radši zase "hluchý".:)..
No celkově byl tento týden obzvlášť zmatený, kilometrů bylo méně... ale jak říká moudře BS... kilometry jsou kilometry, ale kamarádi jsou kamarádi!

Ultra zdar! Kamarádům zvlášť... a pěstujme si naší nedoslýchavost.. je to skvělá "vada".. Můžu jen potvrdit!

12:)

PS. Přidal jsem pár večerních fotek s chudáčkem Deri, jak vymetá kaluže.. Jjo, takhle vypadá týraný pes:)...

pondělí 21. října 2013

Tak .. Tak určitě...:)

TAK .. je kouzelné slovíčko.. nejen sportovci, že :) ho hojně používají, ale i my ostatní rádi často začneme svoji odpověď pomoci kouzelného.. TAK... Hodí se to.. získám čas, abych si uvědomil, o co vlastně jde a na čem záleží...

A TAK jsem se -- asi jako každý -- trochu trápil s motivací. On je problém většinou v tom, když je člověk oslabený, ať už nějakou únavou/nemocí nebo jenom tím, že hodně lidí kolem šíří různé negativní vlny, nebo jednoduše blbou náladu..:)..To se výrazně hůř bojuje se vším..

Slyším ty různé blbosti, že jsem začal běhat pozdě..že běhám špatně..že už to se mnou vlastně půjde jen k horšímu..:)... Když už, už by to na mě snad přeskočilo, vzpomenu si v nadcházejícím chladu na ledového muže, kamaráda Machyho.. který ví, že rozdíl mezi teplotou těla a ledové vody je řádově 30C. Nedá se nad tím rozdílem dlouhodobě zvítězit:).. ale dá se s tím bojovat!!
Stejně tak je jasné, že čas nikdo nezastaví.. ale ten rozměr boje a běhu proti proudu času má svůj dostatečný étos... Ovšem mně se do toho vždy připlete ten veselý rozměr, který to celé posune na správné místo.. :)

TAK jsem ke konci minulého týdne v nádherném večeru se vracel kolem rybníka s Deri už na vodítku.. Tedy ona vodítko v hubě a provokativně zrychluje (mrcha), aby ti lidé kolem jasně viděli, kdo je rychlejší a kdo koho venčí/trénuje..:). Poetický večer...Witty by jistě řekl něco, jako že se vlahý vzduch v zapadajícím slunci chvěl tisícem odlesků.. Já jen pro úplnost dodám, že ty odlesky, byl "létající protein" :), všude samý komár a muška (výlov rybníků a vlahý podvečer to jen násobí)...

Protože Deri neustále na mě otáčí hlavu, abych na ní mluvil, a chválil ji, jak pěkně běží.. a TAK v návalu radosti začínám chválit Deri... V tom vdechnu celý oblak drobného hmyzu a nějakého toho komára:).. Pochopitelně musím zastavit a začínám šíleně kašlat.. Skoro jako by se moje plíce chystaly podívat ven, co se tam děje zajímavého:). Kousek na lavičce sedí člověk, asi v mém věku či starší, výrazně silnější a kouří... Hned ten můj (téměř tuberácký) kašel spojuje s tím, že jsem patrně kuřák, který začíná sportovat a okamžitě mi říká, že to není dobře!!! Že tlustý, co zhubli a kuřáci, co přestali kouřit, už nikdy nenašli svoji rovnováhu:)! Ať neblbnu a nedělám žádný šílený změny, že to nemá smysl... Na to se nedá nic odpovědět, než přitakat.. "TAK určitě"..:), ostatně, já žádný šílený změny nedělám, že?:)

V pondělí po ránu jej potkávám znova.. Dávám auto do servisu (na výměnu kol) a běžím do práce. Na chodníku potkávám postavu, která kašle nezaměnitelným ranním kuřáckým kašlem, ovšem sama je zahalena v cigaretovém dýmu:).. Tentokrát žádný hmyz ve vzduchu, já si hezky běžím, ale nedá mi to a zastavím.. a on říká.. "TAK koukám, už jste to nějak překonal, to mě to teď sejmulo.. asi bych měl přestat a taky začít sportovat..:)..".. Nedokážu mu lhát.. přiznávám, že jsem sice kdysi -- před víc jak lety dvaceti pěti -- kouřil, ale to je dávno pryč.. A jemu se rozjasnila tvář a řekl jen s úsměvem.. "Ach TÁÁK! :)".. TAK to zase nebudu s tím sportem nijak přehánět..:)

A na dnešní přání moji maminky, že doufá, že s padesátkou dostnu rozum a s tím běháním už přestanu, že?.. Odpovídám už ze zvyku.. TAK určitě... NE!!! :)

Někdy to nejde, někdy to třeba i bolí, ale cítím, že to patří ke mně.. Za chvíli se převléknu, obleču na sebe hábky a vyrazím směrem domů... Vím, že prvních pár kroků mi to vůbec nepůjde.. Budu tam přes Václavák poskakovat jak raněná srna:), nohy přesezené, bolavé, ale... vím, že pokud vydržím a poběžím...tak všechny tyhle problémy zmizí a zůstane jen čistá radost...

Běhu zdar! Naším bojům a ultra zvlášť! TAK určitě..:)...12:)

sobota 19. října 2013

Když se daří... tak se daří...:)

Hned jak jsem se dozvěděl, že zrušili podzimní maratón ve Stromovce, tak jsem se hned v duchu rozhodl pro myšlenku běžet náhradní maratón.. Původní představa byla sice, že si vezmu batůžek.. a na protest či na podporu (nebo na potvoru) .. prostě v době původního konání Pražského maratónu budu kroužit po Stromovce. Protože rychleji píšu, než přemýšlím (to my pocitoví pobíhači často děláme), tak jsem si to hned sem k sobě napsal a reakce mých kamarádů i Vás, co jsem zabloudíte mě překvapila/potěšila/vyděsila.. ode všeho trochu. V tu chvíli bylo rozhodnuto -- nějaký ten partyzánský maratón musím(e) udělat..

Michal Vítu se pro podobnou ptákovinu také rychle nadchl... Jenže, jak šel čas, tak se různě přidávaly další komplikace, mimo jiné uzavřeli viadukt a tak se nedala používat standardní maratónská trasa... Navíc jsem zjistil, že se Stromovce (teď) legálně vlastně nedá nic dělat... Ale kde je nadšení a kamarádi.. tak jde ledasco...asi bych se nebál říci, skoro všechno... a nejen, že to jde, ono to i běží:)...

Každý kolem s něčím přišel, přispěl.. Všem patří velký dík!
  • Pavel zajistil (a napsal) perfektní program na měření času, donesl počítač, zaškolil obsluhu:) [=Iva, Martina a Peggy].
  • Evžen měl skvělý nápad.. Mimo spousty drobnosti, moukou počínaje, kanystrem s vodou konce.. Hlavně přinesl varnici plnou čaje..
  • Iva, Peggy, Martina a další pomocníci se starali na občerstvovačce. Petr S., kterého jsem před tím neznal, přišel a pomáhal, fotil..
  • Přijel Dan Orálek a nejen, že běžel s ostatními na pohodu, tak ještě potom skvěle vyprávěl a ukazoval fotky že svých běhů v Running Mall...Každý, kdo přišel přinesl kus dobré nálady a pohody a skvělé počasí..
My s Michalem jsme vlastně nemuseli skoro nic dělat.. Protože všichni kolem byli neuvěřitelní pohodáři... V takových chvílích si vzpomenu na svoji oblíbenou hlášku z Pravé blondýnky... speciálně když říká.. "Exercise gives you endorphins. Endorphins make you happy. Happy people just don't shoot their husbands, they just don't." .. Zase se to potvrdilo.. běh nám dává endorfiny, endorfiny nás dělají šťastnými a šťastní lidé (manželky) nezabíjejí své manžely!!! :).. Všichni absolutně v pohodě.. Moc, moc jsem si to užil.

Pro dokreslení jen dodávám.. Ano, ve Stromovce se teď nesmí nic pořádat.. Ano, do Stromovky je zákaz vjezdu.. Přesto jsem tam dvakrát s autem vjel, naložil/vyložil věci ... a nikdo mě nechytil/nedal pokutu.. Nic takového [i když při výjezdu to bylo opravdu o fous:)]... Ale to ta celková pozitivní nálada, já si samozřejmě ani na chvíli nepřipouštěl, že by se to mohlo stát a byl jsem připraven to svoji logikou staříka z Vysočiny případně všem příslušníkům vysvětlit:).. Nebylo to vůbec  potřeba..

A tak to teď můžu konečně říci.. Moc díky všem za skvělou oslavu mých narozenin!!!

Ať nám to běhá...Jak by řekl můj nejlepší kamarád BS, příští rok je sice trochu "loterie", ale třeba taková Zane Grey 50 (zde super video) na jaře je náš pevný bod... A tak se už znova těším na nastavované kopce, běžeckou turistiku a na spousty "hluchých" a "jalových" km..

Ultra zdar! Kamarádům zvlášť! 12:)
PS. Výsledky maratónu byly předány do tabulek běhej (dík Mirkovi H.), detailní výsledky i pro ty, co běželi jen pár koleček jsou ZDE. (je možné, ze se ještě maličko upraví).
PPS. Odkazy na fotky:
http://podzimnistromovka.rajce.idnes.cz/album/ Petr Š.
http://www.flickr.com/photos/105978109@N03/sets/72157636736166173/  Pavel V.

úterý 15. října 2013

Devětkrát ne.. Osmkrát.. ne.. je to SEDMKRÁT KOLEM ŠATEN!!!

Tak konečně je to tady a můžeme s potěšením oznámit konání našeho otevřeného běžeckého happenningu, v době původního konání Pražského maratónu ve Stromovce. Myslím, že situace je podobné akci víc než nakloněna (předpověď počasí-- včetně teploty tlaku a rosného bodu).. i když drobnější komplikace způsobené opravou viaduktu si vynutily modifikací okruhu a nakonec vedly k tomu že z původních 8 delších a jednoho krátkého okruhu vzniklo sedm stejných okruhů v délce 6km a 28 metrů (v naklikané mapové verzi je to tedy "na chlup" .. 6.028x7=42.196), při oběhu podle GPS to plus minus také přesně sedí na maratón, chyba bude patrně menší než těch magických +196m..:) Zde je odkaz na mapu "akce"... Červený praporek naznačuje start/cíl. TRASU JSME MALIČKO UPRAVILI, KVŮLI KOPCŮM, ASFALTU A HOSPODĚ:). TAKY ABY NIKDO NEBLOUDIL JE TO PO HLAVNÍCH CESTÁCH. Obrázek je dole.. (směr oběhu tradiční.. plavební kanál je po levé ruce)..

Raději jsem přidal šipky, kvůli cestám a neblouděni se kousek poběží raději jako dvojsměrka.. zase se víckrát uvidíme..:)

Organizační záležitosti..
  1. Sice držíme z piety běh/oběh šaten, díky opravě viaduktu je to trochu komplikovanější (není to kolečko/brambora, po divné velrybě se to nakonec změnilo ve dvě ptačí hlavy spojené šňůrkou), po konzultacích a poradách jsme kvůli pohodlí účastníků přesunuli místo startu a cíle blíže k zázemí PIM Running Mall a k toaletám a k hospodě.  Vše je nakonec po hlavních cestách a vše bude značeno šipkami, barevnou křídou... Start a Cíl bude v té časti, jak je naznačeno.. 
  2. I když se budeme snažit všechno zajistit, raději se na úplně všechno nespoléhejte. Není žádné startovné, není to závod v pravém slova smyslu, i když se všem se budeme snažit změřit čas i mezičasy na jednotlivá kola.. Dokonce snad dáme i čísla:).. [ještě čekáme, jestli nám Leona dá nějaká volná nevyužitá]. V prostoru startu/cíle bude k dispozici občerstvení.. Voda/Mattoni, ionťák, kola. Nezajistíme čaj nebo teplé pití. Budou banány, sušenky, čokoláda.. sůl. Prosím, zaregistrujte se dopředu nejdéle do pátku (18.10) do magického času 12.34 abychom měli představu o počtu lidí a mohli vše (jídlo/pití) připravit včetně měření času. Formulář je zde... Neříkám, že se nemůžete s námi vyblbnout bez registrace, ale je to pro nás horší to naplánovat.. 
  3. Každý si může uběhnout kolik koleček sám uzná za vhodné:), pro ty, co chtějí méně je k dispozici i různě odložený start, ale je to na Vás.. Hromadný základní start je v 10.00, další "starty" budou po hodinách.. [Opět viz formulář]. Pokud někdo chce startovat dříve, dejte nám vědět..1/2h (a asi i 1h) předem změříme a obsloužíme my, dřívější starty jsou na vás.. 
  4. Po doběhu JE rezervovaná restaurace na okraji Stromovky (U vozovny, Královská obora 2) [rezervovány 4 stoly na jméno Hanousek, restaurace je nekuracká, pivo mají a teď tam je na menu alsasko] aby společenský rozměr běhu mohl pokračovat. Rezervace je aktivní od 13.30-16.00 (ale můžete přijít dříve a klidně můžete pokračovat).... my se před 4h přesunume na besedu v Running Mall s Danem Orálkem o jeho běhání, Bad Water Marathonu, Spartatlonu.. s fotkami atd.. [Opět vstup volný], začátek od 16:00..
  5. V prostoru startu a cíle si můžete nechat svoje věci ... Navíc je domluvené s Running Mall, že je možné si nechat věci u nich (cca 400m), stejně tak se následně u nich osprchovat..  
  6. K Running Mall a PIM běžeckému klubu.. a konkrétně Michalovi (V.) Vítů patří velký dík, protože.. 
    •  Vstup a využití Running Mall během celé akce je ZDARMA (!). Včetně sprchy a úschovy věci a následně akce.. 
    •  Running mall a PIM běžecký klub poskytují pití a část občerstvení na akci a což jistě potěší:) 
    •  Michalovi V. přislíbil Dan Orálek odpolední besedu (po naší akci)... Dá se čekat, že se Dan objeví i na naší akci, ale určitě by nijak nezávodil:), ale případně by relaxačně s námi běžel ... takže jedinečná možnost pro nás pomalejší pak tvrdit.. Hele držel jsem krok s Danem několik km(!)...Uvidíme, tohle ale neumím slíbit, ale vypadá to pravděpodobně:).. 
Závěrem...Moc se na všechny známé (i zatím neznámé) těšíme.. Mohla by to být hezky proběhaná a třeba i ukecaná sobota:)... Jste zváni.. jen prosím.. pokud jste to ještě neudělali, tak. VYPLŇTE nám FORMULÁŘ...

Běhu zdar! Bláznivostem a kamarádům zvlášť.. 12:)

PS. Budu se snažit to zde průběžně doplňovat a odpovídat na dotazy..
PPS. Mimo úzký okruh běžeckého klubu PIM neděláme nikde reklamu, takže nás může být 5 i 50 :), pokud to někdo nechce běžet celé, může částečně pomoci na občerstvovačce, vystřídat ty, co tam jsou, ať si taky něco uběhnou:)...