Umění běhat a běhací umění

Tak ta ženská ve mně je [bohužel/bohudík], nejen ten recept z minula o tom svědčí! Trenýrkový plán se mění v cár papíru, místo intenzity na dráze, se opět konala běžecká turistika!:) .. A tak zjišťuji, že jsem vlastně vyhodil z okna peníze za "trenýrkovy" plán, protože v něm mám od Miloše napsané detailně intervaly, intenzívní pobíhání a já místo toho běhám do práce/z práce, se synem a o sobotě si klidně vyběhnu do dalšího údolí. Ovšem, na druhé straně byl to luxus!

I v tom bahně a 1/2km odbočce kopcem a strání vzhůru, to byl zážitek maximální. Tedy říjnový maratón ve Stromovce bude (z hlediska času) buď jeden velkej průšvih, protože se na něj připravuji tak nějak mimochodem:), nebo jeden velkej zázrak, protože to všechno nějak padá shora:). No, nechám se překvapit, ale ta ženská ve mně to evidentně neřeší.. tedy myslím ten čas. Pocity zatím skvělé.

Jak čtu a sleduji, tak se všichni teď různě soustředili na běžeckých jamboree, soustředěních, setkáních, aby se naučili umění běhat. To jsem už velmi rozumně usoudil, že mě nikdo nenaučí, ale řekl jsem si, že na běhacím umění přeci něco je. Představte si, že existují různí běžci, kteří svým během vytvářejí umělecké artefakty a obrazce na mapách pomocí GPS. Tím pádem doslova tesají svoje kroky do země a svým během tak vytvářejí i něco jiného. Například je zajímavá stránka Art of running, kde Josef Tame, chlápek žijící a běhající v Tokiu, vytváří zajímavé běhací GPS obrazy. Jeho věž v Tokiu, malé slůně, které pije z kanálu nemá chybu. Posledním přírůstkem na jeho stránce je logo Apple, jako pocta odstupujícímu CEO Applu.

A tak jsem zapátral, jestli ve mně taky není i jen maličko ukryt nějaký běhací umělec a je to tady!!!..:) Tak nějak nesměle se dere na povrh, ano ,zatím jsem víc abstraktní umělec, ale na to, že to bylo bez plánu, co? (A pozor na ta čísla!)

A co vy? Co vy GPS nadšenci, nepošlete odkaz na nějakou svoji mapu, co má pěkný tvar?

Běháním k umění:)!

12:)

PS. A teď obrázky těch, co sem dali nějaký odkaz.. Super..

Ju:

Advid:

Liška- Nikie:

Advid2 (tentokrát krysa):

Ondřej:

RID:

Protože moje "sbírka" je stále otevřená, i teď po dlohé době dostávám hezké obrázky. Tenhle je od Davida (Advid) a ten ptáček je fakt hezkej.:)

Nové příspěvky od pravidelného "malíře" Davida (Advid).. Ležící lama a havárie vzducholodi:

Poslední kus od Advida, ukazuje plně zvládnutý GARMIN:). Ten člověk je ďábel!
E.T. volá domůůůů!!!!

David (Advid) se neustale zlepsuje.. Posledni vytvor ma charakter narodni galerie:)..
Jinak jeho samoztatnou expozici uvidite na jeho strankach zde:

V žáru běžecké lásky

..asi tak by se dál nazvat tento týden, aneb jak jsem si budoval morálně-volní vlastnosti, plnil konzervy na další lov mamuta, nebo taky.. Jak jsem blbnul :). Teda, běžet v tomhle počasí moji trasu domov-práce a zpět je pro nás středoevropany nejen morální výzvou, ale pro starší týpky je to výzva také fyzická, i psychická, neboť jsem musel mnohokrát vyslechnout, jestli prý jede se mnou i záchranka:)?... Šmudlové, copak jsem magor? :)

Ale ve středu jsem těch 30km absolvoval fakt skoro na doraz, těch zpátečních 15km, kopcem nahoru, v 32C fakt stálo za to [k tomu na mé poměry stále výborná průměrka 5:45/km]. Ve čtvrtek po ránu se mi skoro nechtělo běžet, jak jsem byl vyšťavenej:), říkal jsem si, to jsem zvědavej co nazpátek:). Naštěstí během dne zavolal kamarád a tak jsem nemohl (=nemusel) běžet v tom žáru zpátky:)... Zdá se mi, že v těchto dnech snad pražící slunce odpařuje zbytky mozku a připomíná středomořské prázdninové destinace.. Ale běhám [:)], i bohužel mi to časově vychází tak, že v tom největším parnu, ale zase kvůli kousku stínu jsem byl po nábřeží ochoten běžet i vedle silnice. Prostě magor, nebo běžecký poctivec/nadšenec, záleží na úhlu pohledu:).

Ale to běhání do práce a z práce, má i výhody v tom, že při určitém časovém režimu, člověk začíná potkávat stejně postavičky, ať už to jsou bezdomovci, rybáři (tak co berou, berou -- akorát tak roha!), výletní čluny na nábřeží, cyklisty, řemeslníky opravující tramvajovou trať na nábřeží (Že tě to baví v takovém hicu někam běžet?.Musím do práce..:) ), prostě najednou do toho rána na trati Stodůlky-centrum nějak patřím a to mi dělá dobře. Asi nejlepší uvítání do té směsi pražského rána jsem dostal u Barandovského mostu. Probíhám kolem a když jsem už podruhé zastihl paní, jak na bobku koná potřebu, tak to suše komentovala slovy, "Koukám, že my oba jsme přesný jako hodinky:)... Prostě prožívám takové "Dobré ráno! (Praho)".

Cesta z práce se mi líbí ještě víc. Vůbec nevadí, že je od mostu už jen a jen do kopce, jak naběhnu na první náplavku, tak se mi kus starostí a problémů usype, jak seběhnu z Baranďáku, tak už nevím, že nějaká práce byla/je, a po pár metrech v Prokopáku je najednou sobota! :) No komu se povede mít několikrát za týden sobotu, že?

Tak běháním blíž do víkendu! 12:)

PS. Abych prokázal, že jsem duší žena, protože v rámci dívčích webů, Martiny, Leony, které tam dávají své recepty, aby nás morálně podpořily/rozvrátily:), tak i já dám svůj letní recept, co jsem se naučil od své nejmilejší manželky, jasné slunéčko -- je to dobrý, (zdravý, kupodivu), bez práce a zvládne to i pako jako já:)

Grilovaná feta (sýr)

Potřebujeme - Plátek fety, 1/2 cibule, papriku, rajčata (případně jinou/další oblíbenou zeleninu), oliv.olej, koření.

Na pečicí misku na pár kapek oliv.oleje položíme cca 1cm silný plátek sýra feta, posupeme kořením (ital.či řecké bylinky, nebo koření na grilovanou zeleninu příp. přidáme bazalku) dáme do trouby zapnuté na gril (či horní pečení) na pár minut rozpéci.

Vyndáme, posypeme zeleninou, cibulí, paprikou, rajčaty, zase maličko koření a dáme zapéci na cca 10-15 minut, než se zelenina zapeče tak, jak ji má kdo rád.:) já to jím s chlebem, namáčím do rozpečeného sýra a zeleniny, nemá chybu. Obzvlášť, když zelenina je z vlastní zahrádky.

Ilustrační foto..Můžu jíst skoro denně..

Tomáš Lehký

Známí mi dost často říkají (a i někteří zdejší mi podobně píší) -- To máš lehký, tobě se to běhá, tobě to jde, ... baví tě to a nemáš žádné obtíže/bolesti/nadváhu... Navíc máš u toho spoustu zážitků..., to já bych taky běhal(a)...:)

Vždycky mě tahle slova potěší i pobaví. Tedy pokud pomineme pár lidí, kteří mají opravdu silné medicínské důvody, tak jestli někdo běhá nebo ne, je přeci jeho volba. Ostatně nejsem žadný Šebrle, že?:), když jsem začínal tak jsem měl 104kg.. A tak většinou na věty typu To-máš Lehký, Těžký.. odpovídám, tak tohodle To-máše neznám.. Znám Jednoho a Nevěřícího:)...

Fakt je, že někdy to nejde, někdy je to s motivací na štýru, někdy se nechce, někdy to bolí, někdy.. Ale vždycky vím, že je potřeba se v takové chvíli vykopat ven, obléci běžecké hadry a je to v pohodě:).

Navíc některé věty o běhání a argumenty jsou tak veselé, že mi to připomíná moje děti ve věku 3 let, když říkaly.. "Tatí, já budu jezdit na kole, ale až to budu umět"...:)...Vždyť nikdo nikoho nenutí, aby běhal, vždyť je spousta jiných koníčků, kolo, plavání, šachy, lepení letadel, koukání na televizi, rybaření.. Každého baví něco a třeba to, že já nemusím chodit na ryby neznamená nic špatného. Ostatně nemusím ani militantní běžce ani běžecké ideology a tak některým svým starším známým, co začínají běhat říkám na jejich podporu aspoň vesele.., co si stěžuješ, vždyť ty JSI BĚŽEC. Jen holt zatím moc neběháš sám, ale za ženskejma. I když i to je dobrý začátek:).

Navíc, co se týče zážitků, dovolím si ocitovat z mého oblíbeného Saturnina:

"Blouzní-li šestnáctiletý chlapec o dobrodružstvích, jsou jeho sny plny palem, tropických pralesů a písečných pouští. Pro mne není palma o nic dobrodružnější než řekněme borovice, a neuvěřitelné příhody mohou člověka potkat mnohem spíše na Smíchově nebo v Radlicích než na kaučukových plantážích ostrova Sumatry..." Tolik Saturnin. Prostě zážitky čekají na nás na všechny kolem a jde jen o to si je užít, čekat je a radovat se z nich:).

Abych trochu podpořil běhání...O prospěšnosti běhání jsou napsané stohy, poslední zajímavý článek v NYT, aneb jak říkáme v timéšech:) ukazuje, že krysy, které víc běhaly, méně stárly a to tělesně i mentálně. No budeme tomu asi všichni rádi věřit a kdyby to nakonec neplatilo, aspoň jsme se pěkně proběhli...

No jo, ale v poslední době (asi pod vlivem koncentrace úkolů a průšvihů) vyrostla moje zapomnětlivost a zmatkovost na nebezpečné úrovně, až mi doma začali říkat krycím jménem Alzhaimer:). Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, sarkasticky komentovala moje eskapády slovy, že ten "příznivý" vliv běhání na mozek se u mě nijak neprojevuje a to přeci běhám dost,ne? Naštěstí odpověď ze mě vylétla rychlostí blesku... "Naopak! Dokážeš si představit, jak by to vypadalo, kdybych neběhal?" :)

Tak do toho...Běháním proti blbnutí. 12:)

Proti proudu

Když člověk jde či dokonce běží proti proudu, je to vždycky těžší, ale myslím si, o to zajímavější. Jako když se chcete dostat ke kořenům, ke zdroji veškeré energie. Stejně, jako když se starší typek (jak říkám SOS=starší opotrebovanej strejda) pořád snaží a vůbec mu nejde o mámení nějakých mladších cizích žen:), ale prostě o to mít stále radost že života, užívat si ten fakt, že tu jsme a že si můžeme vesele užívat spousty věci... dokonce i běhat!:)

Jak jsem řekl, v rámci časových úspor jsem teď začal běhat do práce pravidelněji, 1bubo to vyjádřil trefně, 15 tam a 15 zpátky, to máš 30km bezbolestně v treningu:), přesně tak, snažím se 2x týdne to dát tam a zpět. Ze začátku se na mě pochopitelně dívali v práci jako na exota/.../ jeden kamarád mi říkal, to tam chceš nějakou břehuli okouzlit, že jsi takový macho, že běháš do práce? Povídám, to ne, to maximálně okouzluju sám sebe, že jsem pořád takový Janek:)..

Je potřeba vydržet, po pár dnech se to stane normální a nikoho to nebude zajímat. A tak se stalo:). Prostě se to stalo normou, faktem, stejně jako že J. je nevěrná manželovi, S byla na liposukci, Z je na zensky, K sbírá známky... no a já si pobíhám..:)

Ale v tomto týdnu to bylo obzvlášť krásné. V pondělí jsem běžel v ranním horku (dle předpovědi jsem čekal na odpoledne déšť) v bundicce a v odpolednim dešti jsem se doslova kochal (i když slušný čas) - při zpáteční cestě jsem si užíval deště na prázdných nábřežích, syrové vůně řeky a mlžného oparu (jak nad řekou, tak na mých brýlích), závodil jsem i s kajakáři a úspěšně kličkoval mezi velkými kalužemi v Prokopáku.

Samozřejmě, nedá se to vysvětlit, kolegové na vás koukají nejen jako na exota, ale jako na prvotřídního debila nebo exhibicionistu, když vybíháte do deště a chystáte se běžet tak 1.5 hodiny do kopce do Stodůlek:), ale rozhodně nejsem exhibicionista a je mi jedno, co si kdo myslí... Kdo někdy běžel v dešti, tak ví, o čem mluvím.:) Ten pocit absolutní svobody, nezávislosti, volnosti má v sobě tolik síly a krásy, že by cokoliv jiného by byla lež, i kyž to může znít jako klišé. I když zase nevím co si mysleli ti řidiči na Barandovskem mostě, když jsem v pátek v té šílené průtrži předbíhal po chodníku kolonu aut, jeden si významně ťukal na čelo, asi jestli jsem doma:), ale asi záviděl, nebo měl by:), protože to fakt stálo za to!!

Protože proti proudu se dá běžet i doslova, tedy, když se příroda zblázní a přívalové deště udělají z prokopského údolí jednu velkou řeku, když běžíte v té největší průtrži do kopce nikoliv po silnici, ale v řece! Tohle je pocit, který si přeji uchovat na dlouho, ten pocit, kdy živly jsou kolem a vy víte, že je to krásné, asi jako děti v pohádce, když ví a těší se, že všechno dobře dopadne :).

A bylo to stejně jako v každé správné pohádce. Na konci Honza dostal princeznu [tedy doběhl jsem domů a dostal večeři od své nejmilejší manželky, jasne slunéčko:)].

Ať se nám hezky běhá. Živlům (i všem) navzdory! 12:)

Taťka (š)moula

Nevím, jestli to mám vrozené, nebo jestli ty situace nějak nechtěně přitahuji, ale je to tak. A platí k tomu zákon plánovacího paradoxu - Čím víc se snažím cíleně plánovat, tím víc šoků a nečekaných zvratů se objevuje, prostě tím víc pitomin spáchám.:)

Podle svých plánů jsem v tomto týdnu chtěl 2x běžet do práce a z práce, abych postupně naběhl na tento skvělý model, případně to posunul na 3x:)... A tak proto hned v pondělí po ránu jsem odběhl do práce, pilně popracoval, kolem tradiční zmatky do té míry, že jsem nestačil ani pořádně pít během dne a kdzž tak čaj nebo kafe:)... Odpoledne se ve slunečném počasí vydávám na cestu domů a volá mi syn, jestli prý později nepůjdeme běhat, než přijde bouřka? Pozitivně naladěn odpovídám, že jen doběhnu domů a můžeme zkusit na tu desítku společně zaútočit. [potřeba dodat, že do práce je to 15.15, stejně tak z práce a já s sebou nemám vodu a moc jsem toho za den nevypil:)]

A tak při doběhu domů, černá mračna, říkám, ani se nebudu převlíkat a běžíme:). Akorát jsem si omyl obličej a pusu -- no nejsem já pako? A jak běžíme synovo tempo, tak si nějak říkám, hergot, ten Honza se zlepšil, dneska běžíme nějak rychle:). Kdepak rychle, dehydratovanej jsem byl jak sušenka. A taky že jo, po čtvrtém km si říkám, že se buď napiju z potoka nebo musím domů a vysvětlil jsem synovi proč. No samozřejmě, moje dřívější řeči o dodržování pitného režimu byly pro mého synka zdrojem neuvěřitelného veselí, aby taky ne, když otec je moula:).

A v tomto duchu pokračoval zbytek týdne. Prostě, když se daří, tak se daří.:) Další den jsem v rámci plánování vyndal dříve popelnici (a zapomněl na to), ráno vycouvávám, sleduju babičku o holi, jak se belhá kolem a bezděky srazím autem -- tedy ne babičku, ale popelnici. Odpadky se válejí kolem, já o ničem nevím a odjíždím pryč. V zrcádku vidím, jak na mě babička nadšeně mává holemi - no asi se známe! Že by to byla moje známá z Řeporyjí?:) Ale jak otočím auto na křižovatce, tak uvidím tu spoušť a rychle se vracím, zastavím, vyběhnu z auta a ve větru sbírám odpadky, kličkuju mezi auty a snažím se dát vše do pořádku. Babička v mezičase zvoní na náš zvonek, jak tam uklízím, vidím, že syn za záclonou vše sleduje a šíleně se baví, myslím, že slyším jeho hurónský smích až na silnici. Korunu všemu dává babička, když říká, někdo tady couval a srazil tu popelnici. To jste hodný, že to seberete:)... Nemá chybu! Tak to na sebe prásknu, že to já jsem ta ostuda, syn to za chvíli komentuje slovy, teda ty jsi "umělec národní", hotovej taťka (š...)moula:)!

Samozřejmě, aby toho nebylo konec, moje nejmilejší manželka jasné slunéčko, mě následující den dostala. Povídá, viděl jsi, jak to tady objížděli městský policajti? Tak už to na tebe prasklo, ty tvoje výběhy do Prokopáku... ???... No podívej se na bilboard co je naproti, kudy běháš..

Myslím, že nepotřebuje žádný komentář:). A klidně budu (š)moula.

Ať nám to vesele běhá! 12:)

PS. Navzdory šmoulovatění, nebo právě proto? km jdou nahoru...

Probouzení draka

Určitě je příliš brzo se zabývat tím, jestli poběžím tu Stromovku na nějaký lepší čas, ale něco se přeci jen děje... Na jedné straně se pořád nemůžu úplně vymanit/vystoupit z nějakého šíleného kolotoče, asi jako když se moje Deri honí za svým ocáskem. [U štěňat ten kolotoč vypadá roztomile, ale u nás starších je to spíš o ztrátě kontroly:(.] Sice jsem doufal, že se rychle zvedne kilometráž mých výběhů a tím i hodiny strávené na trase, asi jako mávnutím kouzelnou hůlkou, ale nic naplat, musím to budovat postupně.:)

Ono to postupně budování a překonávání je asi to, co mě nejvíc žene dopředu. Silní si své síly podle všeho tolik neváží, stejně tak od přírody rychlí a vytrvalí jedinci asi všechno berou jinak, ale my, co si všechno (radostně) musíme postupně "naběhat" ke svým časům, ať už jsou jakékoliv, máme úplně jiný vztah, že?:)

Na druhé straně (naštěstí) pořád cítím, že ten "hlad" po běhání ve mně je a tak nezbývá než citlivým a pečlivým plánováním -- třeba pomoci běhání do práce/z práce -- se dostat zase do lepší běžecké pozice:). Ale nejdůležitější na tom všem je, že i při tom průběžném bojování nemizí moje radost (ťuk-ťuk)... ona je sice na začátku skrytá, někde v koutku zalezlá, ale jak udeří 4-5km, vykoukne a s každým dalším km se ta potvůrka ve mně víc rozlézá a i nějak vystrkuje růžky. :)

Takže potom poštuchuju výletní cyklisty v Prokopáku, dělám navigaci [předbězce] zabloudilým automobilům, proháním jezdce na koních a různé jiné opičky:). V sobotu navečer se takhle vracím od Hlubočep do kopečka k ulici k Nové vsi a na takové mezi-generační pošťuchování výletního cyklisty odpovídám výzvou. Tak víš co? Dáme závoda, jo?:) Zastav kolo, já zastavím a kdo bude odsud nejdřív nahoře na začátku prokopáku u prvního rybníka [asi 2 km]. Probudil jsem v sobě draka-závoďáka. Koukám potom na GPS, do toho kopečka suše pod 5min/km a ani to tolik nebolelo:), jak říkám, do kopce já si troufnu, chudák chlapec koukal, co v nás starších ještě dříme [...STS Chvojkovice Brod - no, zřejmě slušnej oddíl, no...:)], ani jsem nečekal, až dojede, otočil jsem se, zamával na dálku a lehce pokračoval do zbývajícího kopečka:).

Takže drak se probudil, sice nevím, na jak dlouho a jestli je to dobře, ale asi i v duši ženy:) dříme závoďák. Tož uvidíme.

Ať nám to běhá co nejlíp a nejveseji. 12:)

Pocity

Tak jsem KONEČNĚ začal běhat do práce. A protože já dokážu zabloudit i na okruhu kolem parku ve FL, že Nikie:), tak jsem nic nenechal náhodě a radši se ještě jednou zeptal na cestu přes most, abych nemusel (jako dříve) běhat po trase tramvaje z Hlubočep do centra:). Nikie mi to vysvětlila, nicméně jsem už dopředu věděl, že v mém případě je stále šance na zabloudění, obzvlášť při přeběhu Barandovského mostu. Ovšem cyklisté jsou hodní lidé a celkem mě buď sami o sobě (je to součást relativně frekventované cyklostezky) nebo svými radami úspěšně navigovali. Fakt příjemné proběhnutí, zajímavé, do práce 15.51km, z práce pozor 15.15 (!), nádherný čísla, o tom žádná, RunKeeper mi dělal velkou radost, ale skoro 1/2km rozdíl?

Protože jsem už ráno plánoval, že pokud to stihnu, chtěl bych běžet i zpátky a tak jsem se snažil zapamatovat si důležité orientační body. Jako, u zelené lavičky doprava k vodě, u spícího bezdomovce nahoru do kopce, a tak..:). Naštěstí, jsem běžel domů relativně v čas, akorát kolem 4.15, když jsem běžel okolo vody, přemalovávali lavičku na hnědo (!), ale kousek zelené ještě zůstával... Klika! Stejně tak bezdomovec stále ležel na stejném místě, už jsem se bál, že je po smrti... už jsem chtěl do něj šťouchnout, když v tom se pohnul. No málem jsem měl srdeční zaútočení:).

Snad už nezabloudím a doufám, že to budu zkoušet běhat snad častěji, v MHD to trvá asi 45minut, se semaforama a tak jsem to běžel 1:23 [ta čísla, sama radost:)], takže vlastně děsná úspora času, protože skoro 3h proběhnutí mě efektivně stalo jen asi 1.5h času. Je to asi pocit, který má alkoholik, když mu zlevní pití o pár korun a on v rámci "úspor" [je to přeci levnější] hned vypije o litr víc:).

Začíná se mi různé v hlavě honit ten rychlejší cíl na podzimní maratón [co jsem si to zase vymyslel], zatím jsem se rozhodl, že nic nezměním a budu běhat "pocitově", prostě abych naběhal své tradiční "hluché" :) km, s tím, že občas přelezu plot a zkusím zaběhat intervaly nebo kopce. Ale tak nějak "na pohodu", žádná křeč.

Hlavně se těď těším, že by po 3-denním výletu k rodičům se měl vrátit junior a že zase budeme spolu běhat. Vždycky mi při pobíhání hučí do hlavy, takové ty základní problémy z počítačových her - jestli být "tank", nebo 'damage-dealer" nebo snad "paladin"? :) Jestli bojovat za světlou nebo temnou stranu síly? No mám hlavu jako včelí úl, naštěstí při sólo proběhnutí všechny tyto informace zaponenu, abzch je příště mohl poslouchat znova. Ale o to nejde. Jak si říkám, jde o pocity, člověk většinou zapomene, co mu kdy kdo povídal, ale pamatuje si, jak se při tom cítil. A to je pocit k nezaplacení. Běhat se svým synem.

Ať se daří a vy co sem zabloudíte, ať máte ze všeho taky jenom hezký pocity!

12:)

PS. na požádání dávám mapičku, mam to jako trasu na runsaturday..

Žena v pokušení nebo muž v naději?

Měl jsem teď zajímavou 10-ti denní zkušenost, kdy jsem se staral o domácnost, dokončoval různé "drobnosti" na domě a v zahradě, uklízel, vařil, pral a chodil do práce a přitom se snažil běhat. V tom období sice navíc ještě přišly velké deště a voda do sklepa, ale to bylo už jen jako třešnička na dortu.:). Řadu věci jsem vůbec nestihl, jako třeba setkání běžců v tradičním Corleone, ale to je život.:)

Proto nemůžu než znova začít pět ódy na všechny ženy, které zvládají v pohodě domácnost, práci i pobíhání. Budiž jim chvála a plné uznání! Ty km, které jsem tomto období naběhal byly co do délky většinou podprůměrné, cca 53km týdne vždy ve třech vyběhnutích no normálně to není žádná sláva, ale teď ten pocit? Ten pocit jsem měl, jakobych si našel čas aspoň na 2 maratóny týdne:). Jak člověk ukradne čas na běhání a vyběhne z kolotoče sporák, úklid, "děti" a práce, tak najednou i obloha je modřejší (i když třeba prší), všechno je ostřejší, asi jako když si my krátkozrací vyčistíme brýle:)...

Při jednom delším vyběhnutí jsem se -- decentně a z odstupu -- zavěsil za jednoho dobrého běžce, který "vyklusával" v Prokopaku a já jsem že slušnosti držel diskrétní zónu cca 30-40m a proběhl jsem za ním celý Prokopak směrem dolů v průměrce pod 4:10, říkal jsem si sákryš, na ženu v domácnosti není špatný!:)

A dole v Hlubočepech jsem na jeho otočce zamířil do toho pěkného krpálu:) a vystoupal v pohodě nahoru, oběhl kolem televizní věže, radlického hřbitova směrem k jinonickému hřbitovu -- a jak už to vypadalo morbidně, jako tour po hřbitovech v okolí, tak mě napadlo, že bych měl zase mít NUTNĚ (!) trenýrkový plán na lednici a začít se připravovat na podzimní maratón. Tak jsem v duchu hřbitovního tour svoji přípravu pracovně nazval "3:15-zemřeš:)", plán už je na lednici(!!!) i když můj cílový čas je spíš 3:21 (výrazně lepší číslo, že?) a hned jsem na něj najel. Ten kopec u Hlubočep je famózní jak nahoru, tak dolů:) a vidím, že začnu v rámci úspory času běhat do práce (případně i z práce).

PS. I když jsem se zlepšil, řada typický ženských dovedností mi bohužel stále zůstává skrytá. Třeba multitasking, aneb více činností najednou to mi ale stále moc nejde. Například když jsem při výpočtech a praní smažil řízky, tak jeden bylo potřeba holt drobet oloupat:).

PPS. Připadám si teď nějak nevyrovnaný, jako v mužské menopauze, ale jsou to spíš dozvuky běžecké pauzy. :)

Držte mi palce! 12:)