Tak nějak to říkal trenér Mika Tysona... Nebo... Je to tak jak to je -- nechvalme dne před večerem, nehoda není náhoda, mladí ležáci, staří žebráci... utopenému déšť nevadí...a máš-li škodu, o posměch se nestarej...:)
Asi tak by to za mě nejlépe shrnula "teta Kateřina" ze Saturnina svými cílenými pořekadly a úslovími... Ale abych nikoho nijak nenapínal, hezky mě ten maďarský rybník vykudlal, i když to vypadalo tak dobře...a měl jsem tak dobrý plán a ještě lepší support a dostatek piva!
Proti loňsku se mi podařilo získat kvalitní support, jel se mnou Advid a můj syn Honza, měli jsme i složenou kolobku v autě na noční část, nacvičené jídlo, v přípravě jsem běhal v extra triku a zimní bundě... no samá pozitiva a sociální jistoty. Při balení se mi snažila dostat do báglů i Derina..
Přijeli jsme úplně optimálně odpoledne akorát tak 1.5 hodiny před začátkem registrací, příprava, večeře... samozřejmě prudší změny počasí, poklesy tlaky, přeháňky, a slunce s duhou trochu doslova pochroumaly moji rovnováhu, ale nic, co bych neznal a co by mělo mít nějaký negativní vliv na předčasný konec. Pravda, po ránu jsem se na trati trochu motal a bolela mě prvních pár hodin hlava... ale se supportem jsem byl domluven se potkat na 40km, takže do té doby se to usadilo.
Naopak mělo to povzbudivý účinek, připomnělo mi to situaci na startu Leadville ve 2019, kdy mi ještě začala téct z nosu krev. Takže jsem to bral jako dobré znamení a běžel si přesně podle svých optimálních mezičasů. I když mě občas zastihla lokální průtrž, nebo přeprška a cyklostezky se někde měnily v kaluže s vody po kotníky... všechno šlo super.
Spolupráce se supportem skvělá, jídlo i pití mi šlo, běželo se mi dobře, plán byl prvních (kopcovitějších) :) 100 km zvládnout do tmy a měl jsem je o půl osmé... prostě fakt super. Z loňska jsem se bál křečí, tak jsem se vrátil po mnoha letech k používání kompresních návleků. Sice jsem je několikrát vyzkoušel na trase 30+km, ale... tady se ukázaly asi být jeden ze spouštěčů mých problémů. Ještě do 110km vše šlo dobře, ale potom se mi prudce zhoršila mobilita nohou, zejména mojí pravé odrazové nohy, najednou jsem ji nedokázal ohnout, střídal jsem chůzi a pomalý běh, pak jen chůzi a pak jsem už jen pajdal.
Když mi začaly problémy, měl jsem skoro 2.5 hodiny náskok na limity -- byl jsem v klidu a věřil, že jako hodně problémů a krizí na ultra, také tohle se také nějak rozhýbe. Nechtěl jsem si brát růžový prášek, nikdy to na závodě nedělám... Ale nakonec jsem u 132 km ještě s víc jak hodinovou rezervou na limit nakonec skončil, ptotože ta bolest byla už skoro silnější než já.
Při sundávání kompresních návleků jsem zjistil, že jsem si buď pravou nohu navlékl špatně, nebo že je o hodně silnější než bylapřed lety. Kolem kotníku jsem měl hlubokou rýhu-zářez a následně se mi noha proporcionálně zvětšila, zčervenala a začala pálit (bolela už před tím). No bylo to moudré skončit, v tu chvíli jsem se na ni nemohl ani postavit. Představa, že v pondělí ráno v pět "spěchám" na ranní vlak do Brna, kde musím normálně fungovat mi připadala jako sci-fi. Ale přijel jsem domů, tradiční studený odchov léčí..:)... a hned jsem musel jít venčit Deri, už jen ty dvě procházky samy o sobě byly jako návštěva nějakého sado-maso salónu, naštěstí bez nějaké cizí ženštiny a "zadarmo". Pak jsem uviděl seznam prací kolem domu dlouhý jak Lovosice, k tomu jsme ve středu po 13 letech dostavěného domku začali malovat... To by vyléčilo i mrtvolu.
Zatímco pracuji na PC a různě "odbíhám" -- tu opravit prasklou vodu na zahradě, vyměnit zahradní kohouty, tu opravit a vyzdít topeniště grilu a udírnu... posunovat nábytek v domě... tak přemýšlím, do jaké míry mi v noze dřímal nějaký zánět a já si to jen přiživil/urychlil tím kompresním stažením... do jaké míry je to dané tím, že jsem měl nejdelší běhy v tréninku jen mezi 30-40km a že nebyl čas a situace na fakultě je taková čekací... jako čekání na Godota... já čekám na eurovolby, které mi všechno zase dají do jasných kolejí, tak jako tak:).
Takže masíruji nohu, kotník a šlachy na pravé noze (do bolesti, jako správná emmo dívka), noha splaskává, bolest ustává a mizí a já se těším, že snad zítra navečer, až bude první patro v domečku vymalované... se vykopu ven, protože pomalý běh léčí všechno...
Sice v červnu mám nějaké konferenční povinnosti, ale Kladno je za víc jak dva měsíce... bude čas se dát do pořádku, protože dokud se běhá, ještě se neumřelo:).
Ještě jednou velké díky supportu za skvělý závod, jak to šlo, užíval jsem si to naplno. Doslova radost až na kost! Advidovi díky za vzpomínkové fotky!
Všemu zdar, ultra zvlášť! 12:)
