neděle 27. prosince 2020

Adventní čas, svátek světel, covid a POP, jak se to rýmuje:)

 Zatímco vrcholil boj o trička:) ... ano ano... v kilometrech vyhrál RID s naprosto číselnou lahůdkou 1111.1 km, tak já jsem byl třetí se ztrátou cca 4 km na druhé místo. Tady se ukázalo, že nejsem úplný závoďák, neoblékl jsem večer boty a neoběhl park.

Naopak jsem se radoval ze 3.místa, taková krásná číselná lahůdka... 12 končí na 3. místě, navíc potřeba dodat, že číselný součet mého data narození je 3 a trojka je numerologicky velmi silné a dobré číslo:).

Ve zbytku adventních dní jsem se snažil po vzoru Maxipsa Fíka být mistr světa v běhu někam, s něčím, někým a pro něco... Když bylo nejhůř, tak mě syn vyslal ven, ať aspoň chytám pokémony a neběhám zbytečně. 

13.12 (čertovský tucet) jsme s Míšou M. kontrolovali trať Trailové závisti. Jasně, konec roku je šílený, nevím, kam dřív skočit, měl bych sedět na zadku doma a pracovat..., ale kontrola trati.. alespoň trochu pomoci skvělým organizátorům... to je něco jako základní kámen do dobré běžecké karmy:). Navíc moje úloha, nosiče mouky a fáborků je naprosto nezastupitelná, protože MM má svých 40kg i s postelí a v mokrém oblečení:)... takže extra zátěž na značené trati je v jejím případě podobná, jako kdybych já běžel s 20 kg činkou:). 

Tentokrát vybíháme dřív a tak se do prostoru cíle dostáváme před první ženou. Lstivě... ze zadu.. v posledních 30 metrech zaútočím a předběhnu MM., mistryni ČR v ultra trailu...:)... Okamžitě to nahlas komentuji: "A jako první v kategorii žen, v kategorie transgender žena, pohlaví 79, (=žena duší), probíhá cílem 12Honza:)... Neskutečné pocity, nezaujatý pozorovatel by si řekl, jak málo stačí k dětské (a stařecké) radosti, že..:)

Ale i zbytek prosince prožívám (navzdory omezením) co nejvíc s kamarády... I velký P.Válek zavítal do Prokopského údolí a tak mu mohu ukázat pár km zajímavých cest a cestiček. S Lubošem na koloběžce se tradičně snažíme zachraňovat kde co, ale oba víme, že vlastně zachraňujeme sami sebe:). Před koncem Chanuky, svátku světel, se vydávám navštívit Sama S. v jeho práci v Čakovicích a běžím odsud domů do Stodůlek.  

Na Malé Straně, při cestě kolem úřadu vlády se ve mně probudí rebel. Stojí tam chlápek s rouškou a s cedulkou kolem krku o protestní hladovce ohledně šílených opatření strany a vlády... kolem hafo policistů, já bez roušky zastavuji, chlápka přátesky obejmu a poplácám. Nahlas vyjadřuji souhlas a potom co mi hlasivky stačí zakřičím (se zaťatou pěstí) k úřadu vlády... "Jsou to hajzlové! Využívají situace, aby zničili podnikatele, státní finance a nám sebrali svobodu! Ale my se nedáme! My jim to spočítáme!" ... významně jsem se podíval na policisty.. a dokřičel svůj protest..."a jejich pohůnkům taky!"... a než se rozkoukali tak jsem běžel dál. Musím říci, že až nahoru do Stodůlek se mi běželo opravdu lehce.:)

"Pátý advent" je už posledních 8-9 let ve znamení POPu, Partyzánského Oběhu Prahy, který byl letos opravdu partyzánský. PES na stupni 5, venku (mimo rodinu) oficiálně jen po dvojicích:).. Navíc otec zakladatel Martin Veverka Pražský se vracel ze svého angažmá na britských ostrovech. My, co známe Veverkovic historky, kdy přešli přes most, který po chvíli strhla voda, prošli údolím těsně než ho zasypala lavina... tak nejsme překvapeni tím, že Martin přijíždí do Čech posledním letadlem, než je VB uzavřena do izolace...:).

Původně jsem si myslel, že "pětipes" odradí všechny běžce a my to poběžíme ve 2-3 abychom udrželi kontinuitu, ale opak byl pravdou. Napřiklad moje dcera B., která normálně nemá velké nadšení pro "hromadné akce" prohlásila, že jako správná rebelka s námi poběží... i kdyby to mělo být jen pár km... A tak se nakonec scházíme 27.12 tradičně na parkovišti u Hamru v relativně silném počtu a po cestě nabíráme další partyzány, kteří se postupně odpojují. Snažím se dávat rady typu, když uvidíte, že nás někdo počítá rozdělte se do dvojic... případně jako matematik pro policisty navrhuji převod do dvojkové soustavy:). Jasně silně chybí závěrečná hospoda, ale ten pocit sounáležitosti je silný... třeba kousek od Dívčích hradů mi volá severomoravská sekce:) a tak aspoň na dálku se všichni pozdravíme a nadáváme na chaotická opatření.

Při běhu, "vnímavý" jedinec mého typu:) s potěšením zjišťuje jiné zvyky v jiných krajích... Například, když zhruba v polovině POPu Pavel B. navrhuje pauzu na namazání bradavek... tak se opatrně ptám, které běžkyni pomáhám já..:)

Prostě... POP byl tradičně naprosto skvělý... Počasí trať, lidi kolem. Různě jsme se rozpojovali, spojovali, chyběla závěrečná hospoda na Hamru.. sice jsem si předsevzal, že budu málo mluvit a nechám povídat víc všechny kolem sebe... Ale, "zakázat" 12Honzovi vyprávět je stejné, jako byste zakázali Casanovovi... No ale to je blbý příklad:)...  

Adventní a vánoční čas patří i reflexi, vzpomínkám... a tak při svých proběhnutí přes Řeporyje musím vzpomenout na Petra Novotného.. [Potlačím do pozadí eskapády jeho syna] a vzpomínám na jeho působení s Fešáky, na jeho texty, na jeho (pro mě) nezapomenutelné historky z koncertů.

Dovolím si v téhle pohnuté době dát odkaz na jeho vystoupení a následné vyprávění z jubilejního koncertu Fešáků... "Dokud ještě žijem je všechno OK"..:)

https://youtu.be/y1B_mDZjy9g

Všemu zdar! Našemu boji, úsilí a ultra.. zvlášť!

A ... dokud ještě žijem.. je všechno OK!

12:)

sobota 12. prosince 2020

Krásná čísla, šťastné kilometry, příjemný advent, aneb bojuji se závislostmi po svém..:)

Jak jsem tady posledně naznačil, v půlce adventního času,... na moje "sváteční narozeniny", tedy 12.12 končí matfyzácká soutěž o tričko:). Mělo mi to být jasné už po půl maratonu v Braníku, kdy jsem "málem" vyhrál ponožky, ale nezvládl jsem soutěž a v kategorii doběhl tehdy druhý... Od té doby jsem slyšel doma opakovaně, že jednou, jednou jsem měl šanci "něco" vyhrát, ano vyhrát ponožky(!!!) ... a já jsem to nezvládl a vlastně tak ochudil rodinu:).

Když jsem se doma nerozvážně zmínil, že jsem se na výzvu svého kamaráda, Honzy K. přihlásil do soutěže o tričko, v podstatě celá rodina propadla neskutečné soutěživosti. Tričko je tričko, že? Navíc každý, B., H. i D. mi soukromě sdělili, že nejen, že očekávají, že tričko získám, ale že za jejich cenné rady, koučing a podporu... to tričko připadne jim:).

Nejlepší v tomhle směru byla Bára. Ona sama [tedy až na ten poslední "závod" s obnaženou běžkyní:)] naprosto nesoutěživá, mě zpracovávala jako profi kouč závodníka na MS. "Musíš přidávat svoje km strategicky:). Všichni si zvykli, že to tam dáváš každý den... proto teď nic nenaznačuj a se zápisem km počkej až na úplný konec!"  B. se tak mrknutím oka stala úplným sportovním stratégem... a hned pokračovala "Okamžitě začni zapínat Garmin na svoje procházky s Deri.. týdně je to aspoň 20-30 km... za ten měsíc soutěže je to možná i 100km!". A hned cituje moji bavorskou tetu... "A 100km mít nebo nemít, to je 200 km rozdíl!"..:).

Tak měřit svoje procházky s Deri jsem odmítl, stejně jako "strategické" čekání na konec. Naopak říkal jsem si, jestli moje přibývající km někoho dalšího vybudí k soutěži ... tak jsem se nepřihlásil zbytečně. Soutěž končí a já si zatím stojím v uběhnutých km na 2.místě, na 5 a 10km (kat.35+) jsem zatím na 8. respektive 6. místě. Tedy v principu bych mohl získat pro každého ze svých "koučů" kýžené tričko:). Ale uvidíme, až ti strategičtí zapíší svoje km...

V mezičase jsem se ještě upsal "Adventnímu běhání", myšlenka je to adventně bohulibá, za uběhnuté km podporovat nějaké potřebné projekty (nemocné děti), s tím, že by člověk měl každý den až do 25.12 alespoň 30 minut mít nějakou sportovní aktivitu, i chůze se počítá... Paradoxně je to obrácený test k mé alkoholické "závislosti", kdy během února měsíc nepiju, tak tady naopak musím skoro měsíc bez přestání běhat:).

Ale k adventnímu běhání patří i adventní hovory s domorodci:). A ty já miluju! Moje nejmilejší manželka má svoji teorii, že na mně je už z dálky vidět, že se mě může kdokoliv na cokoliv zeptat:), pozdravit a popovídat si. Proto jsem to ze širokého okolí odjakživa vždy já, kdo je oslovován podomními obchodníky, pochybnými existencemi, žebráky, sektáři a zbloudilými poutníky:). Já s lidmi mluvím i normálně rád, ale jak je advent, tak se snažím o to víc:) a pochopitelně odměnou mi jsou dobré pocity a často neskutečné zážitky a odpovědi.

Tuhle sbíhám po namrzlé dlažbě do prokopského údolí, když se mě mladá maminka (balancující s dítětem) ptá: "Jak jde běhání? Nesmeká se to moc?" Moji odpověď “Ani ne”... už dokončuji v ležící pozici. Ale pohotově dodávám... "Včera to bylo o dost horší... to jsem myslel, že celý běh poběžím po čtyřech!"

Nebo běžím svoji delší a v Ořechu jeden chlápek vyklepával kobereček z okna... Nedalo mi to reagovat známým vtipem... "Copak, copak... zima? Nestartuje?"... Chlápek se začal smát a pohotově odpověděl.. "Kdepak, tenhle je obyčejný.. To, co lítalo a rychle jezdilo... to mi už dávno zabavila manželka" :)

Když už jsme u těch čísel, někdo to bere jako moji těžkou úchylku, ale nejsem žádný numerolog... Jen mi přijde hezké udělat si radost, potěšit se pohledem na nějakou "hezkou" numerickou sekvenci, nebo v denních číslech hledat nějaké hezké znamení... Já pochopitelně mám každý den ve 12:34 důvod k tomu se usmát... i když mě potěší 12:21, 12:12, 21:12 i 21:21:)... prostě pěkná čísla. Byla by chyba si neudělat každý den aspoň drobnou radost...

Mimochodem 12.12 je obzvlášť pěkné datum/číslo:). 12.den ve 12. měsíci, 12 dní do vánoc! Z hlediska "historického" nám připomíná konec měsíce československo-sovětského přátelství (OMG!) a v dnešní pohnuté (řekl bych zblázněné) době bych připomněl, že 12.12 je tomu právě 44 let, co ČT uvedla kreslený seriál o holčičce Áje a patáliích, které ji způsobil přerostlý PES. Jak nadčasové!:)

Proto, všemu zdar! Našemu úsilí, pobíhání a ultra zvlášť!

Je třeba si dělat radost, když už nic, tak aspoň ta hezká čísla a kilometry, ať jsou vždy na naší straně! Požehnaný Advent všem!

12:)

sobota 28. listopadu 2020

Zahájil jsem přípravu.... Na devátou vlnu:)!.. A bojuji o tričko!

Můj kamarád, profesor slovanských jazyků a kultury na UPENN a známý provokatér, PS, odjakžíva miloval zvyšovat různá čísla... mluvil o téměř běžícím 4.odboji a připravoval se na pátý... Ze stejným zaujetím proto sleduji, probíhající druhou vlnu, diskuze o třetí... Tady samozřejmě je potřeba naše "surfaře" a “jezdce apokalypsy”:) poučit, že sice známý katastrofický film mluví o páté vlně, ale námořníci vědí své... nejhorší je devátá vlna, či přesněji devátá z devátých. :)

Tady se bohužel mýty a očekávání liší... Někdo říká, že ta devátá či devátá z devátých všechno smete, jiní (optimisté) čekají, že potom se vše uklidní... Tak jako tak, do deváté vlny je ještě nějaký čas a je potřeba ho strávit aktivní přípravou:). Mezi námi, nic jiného než to pobíhání nemám, tak v rámci možností a času se snažím, jak to jde... Samozřejmě, ve Stodůlkách teď sportuje a pobíhá kde kdo a tak při venčení Deri, případně v obchodě poslouchám diskuse o uběhnutých km, ukazatelích sportesterů, VO2 max a skvělých začátcích...:)

No jo, no... ale to soutěžení může být zrádné a nebezpečné, tedy pokud tomu začínající běžci a pobíhači propadnou. Ale ono to i u těch starší může překvapit. Například, běžíme takhle s B. jeden z našich delších společných běhů, v mrazivém ránu z Radotína zákrutami kolem vody zpátky do Stodůlek, hezkých skoro třicet km. Abych neurazil, řeknu piánko, mazurka:), pohodový běh s dcerou... Posledních šest km po asfaltce z Hlubočep je do kopečka... Ve spodní části údolí otáčí nahoru mladá běžkyně (je v té chvíli lehce pod nulou) v krátkých legínách a jen ve sportovní podprsence. No nevěřil jsem, že B. to takhle bude motivovat, najednou v ní bouchly saze:) a údolí jsme vyběhli v tom nejrychlejším čase z celého běhu. A to jsem nikdy netušil, že by byla "soutěživá":). Co to musí dělat s těmi soutěživými začátečníky...

                

No a 13. listopadu mi píše kamarád Honza K., že na mé alma mater, na MFF UK, v rámci zrušeného rektorského dne udělali on-line běžecké soutěže, ať se v rámci "přípravy" přihlásím, že jako alumník můžu:). Hned jak jsem to udělal a po pár dnech nalogoval svoje km... už mi začal psát a povzbuzovat mě, ať se snažím, že bych mohl být na předních místech, nebo třeba vyhrát:).

LOL! OMG! Ta soutěživost! Hned jsem musel zchladit jeho nadšení, protože například RID je zaměstnanec MFF a hned jsem ho viděl mezi registrovanými... není žádné tajemství, že za loňský rok uběhl 12.345 km, zatímco já se potácím kolem 5 tisíc ročně:)... Atd. Ale ... přečetl jsem pravidla soutěže a prvních deset běžců získá tričko MFF UK. No, na nějaké pofidérní vítězství nebo umístění na bedně, na to mě nedostanete... ale na tričko?? Tričko MFF UK? Tak to mě zatáhlo do soutěže a pobláznilo:)...

Jenže, jenže... zrovna na "potvoru" máme hloupě rozvržené obhajoby, moje výuka.. mezi tím mezery nepříjemně dlouhé, ale zase moc krátké na to, aby se dalo běhat, logistika na úrovni plánování Grand Slamu:). Minulý týden mi takhle hloupě vypadl celý pátek a tak přemýšlím, jak to "naženu", ... v tom mi píše Luboš, že s Lenkou jdou na sv. Jana pod Skalou, ke kříži... že bychom se tam mohli v pravé poledne potkat. Hned jsem měl jasný plán a směr, nechci běžet stejnou cestou, tak plánuji "okruh" přes Loděnice, Bubovické vodopády, nahoru přes lomy ke kříži... Ale ranní domácí výpočty se mi protáhly, vybíhám až kolem 9 do husté mlhy... a je mi jasné, že ve 12 u kříže rozhodně nebudu:)

Bubovické vodopády v obležení místních, zástup(y) turistů a "babek s chodítky" různého věku a pohlaví... V touze zastihnout Luboše a Lenku u kříže nakonec různě překonávám zábradlí, překážky, využívám skoro suché koryto ... a v rámci Cimrmanovské zásady: "podlez, ale hned narovnej" předbíhám, co to jde. Ale vše marné... Nabírám další zdržení, kdy před otevřenou večerkou stepuji, až se uvolní potřebné čtvereční metry a já si koupím sladkou vodu... Takže L+L jsem minul. Takové spartakiádní setkání to mohlo být... a já to prokoučoval. Proč jsem nevstal o hodinu dřiv, přeci jsem měl tušit, že se mi práce po ránu může zaseknout. ... Stejně jako Gábi Smolíková si opakuji: „Proč jsem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla!“:)... Ale je krásný den, bez hůlek odvážně poskakuji dolů s kopce a po červené se vzdaluji davům, které u okének na parkovišti mají takovou jednu velkou street party:).

U Dubu sedmi bratří to také šumí jako v úle... přibíhám a moje červená bunda a žluté reflexní pásky vyvolávají leknutí u přítomných ... "Nejste náhodou kontrola?" ... Ne, vysvětluji, že v lovecké sezóně, navíc s černým baťužkem na zádech... je potřeba být vidět. Nerad bych spadl do myslivecké kategorie .. "po čertech velké prase", nebo "poskakující srnec":). Také, když o kousek dál od posedů slyším střelbu, tak volím drobnou okliku, jistota je jistota, už se přeci jenom začíná šeřit...

Samozřejmě mě hned napadlo, proč já hlava děravá, hlupák starý.. berlu mrazilku jsem nechal doma? (tedy čelovku)..:), ale už se blížím k Ořechu a tady už doběhnu snad po paměti. V tom mi pípne na mobilu upomínka, že mám za 40 minut nějaký online míting a tak drobet zrychlím, v Řeporyjích doběhnu autobus a s velkou rezervou asi 3.5 minuty jsem doma před telekonferencí.

Ač na tyhle vymoženosti v poslední době hodně nadávám:), tak jedna věc se jim nedá upřít. Po netu není nic cítit, neexistují pachové modemy:)... Stačím ještě v "klidu" převléknout propocené věci, otřu čelo a jsem ready:). Krásný den, všechno jsem stihnul, sice jsem minul L+L, ale zase mě nikde nepostřelili a co víc.. jsem se svými 54 km zpátky v "boji o tričko"!)

No snad se všichni ti velcí běžci od Paloncýho dál... ještě nezaregistrují a já se svoji přípravou na další vlny šíleností... třeba ještě získám-vyhraju tričko!

Všemu zdar, našim bojům a závodům... a ultra.. zvlášť!

12:)

sobota 7. listopadu 2020

Jak je důležité míti... pejska:), aneb 5+7=12 (!)

Jeden můj kamarád na dotaz kolik mu je let pravidelně odpovídá, že neví, protože se to pořád mění... jiný zase zdůrazňuje, že věk je jenom číslo:)... To já ta "čísla" vnímám a pokud to jde, tak se z toho raduji. Zdárně a potichu jsem u sebe "na chalupě" oslavil narozeniny a jak je vidět z číselného součtu, věřím, že bych mohl mít zase čísla na své straně. Schválně jsem dal chalupu do úvozovek, protože já mám svoji chalupu vzdálenou od domovních dveří tak asi 12 metrů...:). Moje klubovna (zašívárna), technická místnost... mužská okupační zóna, kde se permanentně může pohybovat jenom můj pes:)... je podle mě nejdůležitějším stavebním kamenem a kotvou pro šťastné manželství, obzvlášť v "zamykacím" období. 

Odsud s Deri na dálku učíme, počítáme a konzultujeme. Jako správný youtuber:), nepodceňuji přípravu na vysílání - vždycky zajdeme s Deri na delší procházku, aby při "tom" nezlobila. A jako na správné chalupě, zatopíme v krbových kamnech, sedneme-lehneme k ohni a přemýšlíme (já), plánujeme (spolu) a odpočíváme/zlobíme (Deri)... 

Po/při našem společném popoběhnutí na konci často musím Deri táhnout v parku na šňůře a tak poslouchám výtky od ostatních -- jak trápím pejska, že se mnou musí běhat v tom blátě (Deri po běhu v údolí vypadá jako polomáčená sušenka), ale tenhle pohled (většinou) majitelky gaučového pejska ukazuje na hluboké nepochopení čistých radostí "normálního" (venkovního) psa... Moje Deri zná Prokopské udolí nazpaměť, obzvlášť všechny potoky, kaluže, oraniště a vůbec všechna místa, kde se může vyválet v bahně:). To vždycky utíká napřed, skočí do kaluže-bláta a rozvalí se tam .. no jako v lázních. Prej chudák pejsek:)...

Jak jsem rád, že ji mám. Vlastně v té záplavě naprosto nesmyslných omezení, zákazů nočních vycházení s vyjímkou venčení psů už jen čekám, až se mě sousedi a známí (kteří nemají psy) začnou ptát.. Můžeme si půjčit Deri? Potřeboval bych si zajít kousek vedle ke kámošovi, večer zaběhat v parku...:)... Já bych to v Praze viděl jako zajímavý podnikatelský projekt ... "Půjčovna psů"..:)

Pro "novou sezónu" jsem se rozhodl postupovat trochu víc šíleně, než je mým zvykem:). Řeknu to kulantně ... Nevidím tak dobře, jak bych při běhu v terénu potřeboval. Stín to tehdy hezky vystihl, že mu v Ledville najednou došlo, že "slepec" houbec vidí:). No tak špatné se mnou zase není, ale třeba v noci, za šera, nebo při mihotavém světle můj běh může připomínat zatoulanou babku s nůší, případně s chodítkem:)... protože já při rychlejším běhu padám jako listí na podzim -- tedy pořád.  

Rozhodl jsem se tomu aktivně postavit. Pro běh v terénu tak střídám různé brýle, včetně i těch na čtení, které jsou asi o 3 dioptrie slabší, takže vidím o dost jinak a hůř:), oči se musí víc přizpůsobovat, ... Je to podobné jako "americká noc", když filmaři natáčejí noční filmové scény během denního světla:). Snažím se zapomenout na nějaký úsporný běh, na blátě a v terénu se snažím běhat silově, zvedat víc nohy, ve větší frekvenci, lépe držet rovnováhu. Uvidíme, až zvýším zátěž a začnu ještě víc běhat za šera a v noci, ale zatím dobrý:).

Co mi pochopitelně schází je větší kontakt s lidmi, se studenty, s kamarády... Snažím se respektovat obavy a postoje ostatních (na příkazy strany a vlády -- pokud není přítomen policista nebo hlídač -- kašlu). Nechci ať už ohrozit-vyděsit-naštvat někoho už tak dost vyděšeného, nebo naštvaného. Chtělo by to nějaký signál, třeba potápěčské OK, že já jsem ok, že kvůli mě nikdo nic nemusí.. aby, když se potkáme takoví dva, tak můžeme existovat normálně. Aby to nebylo... já myslel, že ty myslíš, že já myslím...:). Prostě kvůli mě si nikdo nemusí zamotávat hadr kolem obličeje, obzvlášť venku...  [Ostatně soudím, že to, že děti nechodí do školy, je zločin]

No, ... ale aspoň na dálku obdivuji konzistenci a výkony kamarádů na Garminu. Tohle je trochu ošemetné. Snadno se může stát (a už jsem to mnohokrát slyšel), že sledovat, jak se někomu daří, jak dobře trénuje a zlepšuje se... může mít devastující vliv:). Dívat se jak Petr V., Míša, Malý medvěd.... tam sází "easy run", výklusy ... pod 5min/km v terénu, jak sbírají km, jako děti pokémony... to může být depresivní:). Snažím se intenzivně bojovat na víc frontách, takže občas ten běh je až na páté koleji, a proto se utěšuji... Vydrž, postupně, vytrvale... a nezapomeň si pravidelně dělat radost!

V mém úkrytu za "želvou" v Prokopském údolí zůstalo po "divokém" Keltovi ještě asi 7 piv (3 z toho nealko) a tak jsem si naplánoval, že pokaždé při nějakém delším běhu poběžím okolo, "hospoda " bude stále otevřená:) a dám si pivo... Asi týden potom běžím nedaleko a těším se na pivo... doběhnu do hospody... a prázdno:). Hned jsem si vzpomněl, jak odpověděla moje bavorská teta strejdovi, když se divil, že ve sklepě není žádné pivo. "To pivo by muselo mít rohy, aby se mohlo bránit!"... :). Pro příště musím pro pivo dát i rohy:), nebo lépe schovat!

Tak ať nám to pokud možno reálně a ne-virtuálně běhá a kamarádí! Všemu zdar, ultra a pití piva... zvlášť! [Jdu si udělat lepší schovku/hospodu:)]

12:)

středa 21. října 2020

Padat se může, znova se zvednout je nutnost, aneb navzdory všemu s radostí do nové sezóny:)

Vím, vím... je to hodně nezvyklé, že takový "psavec", taková ... slepičí prdelka:) jako jsem já... by si neměl tak dlouhou dobu co napsat, co si uložit uložit na blog...

Není to tím, že by nebylo co a o čem si psát, zážitků bylo a je dostatek, ale stejně jako řadě z vás, mi současná situace nedělá dobře. Možná z jiného důvodu než druhým, přeskočím svoje názory na to jak chaoticky a nesystémově postupuje naše strana a vláda, kdy jeden den vyhlásí opatření na dalších 14 dní, s tím, že další kroky budou dělat později, aby další den řekli že něco zvažují a od dalšího dne to vyhlásili... Ne o tom jsem nechtěl mluvit, on jistě pan plukovník během chvilky příjde na to, co by se nám ještě dalo zakázat, jak ještě omezit svobodu a jak ještě víc zdecimovat ekonomiku a úspory obyčejných lidí...

Co mě asi nejvíc odradilo od mého psaní byl neustále kavárenským a pracovním okolím opakovaný "pocit viny"... Protože nešílím z toho, že bych mohl zemřít, že bych mohl onemocnět [protože stát se to mohlo a může kdykoliv z přehršle jiných důvodů], tak jsem  ten, který brání ostatním, aby byli zdraví. Pozor, tohle byl dlouho naprosto silný motiv .. abych se citíl vinný... "Co pak tobě je hej, ty jsi sice na dohled 60, ale jsi zdravý, nemáš vysoký tlak, cholesterol, cukrovku, nadváhu... to já jsem na tom hůř, já neuběhnu ani neujdu maratón, a ty běháš ještě víc". Z většiny takových rozhovorů nakonec vyplyne, že je to moje "vina", že jsem v pohodě, že jsem před 12 lety změnil svůj životní styl, začal se více hýbat a našel v tom svého koníčka... Místo toho, aby to "chtěli" taky, tak by rádi, abych já o to přišel, nebo aspoň abych cítil, jak je to vůči nim nefér... OMG!

Připomíná mi to starý vtip, jak se muž modlí v kostele a říká... Panebože, soused má krávu a já ne... A bohovi se muže zželí, a promluví k němu: "A ty bys chtěl krávu taky?". Muž odpoví, ani ne, ale ať ta jeho chcípne! :). Trvalo mi nějakou chvíli, než jsem se s tím dokázal (věřím že definitivně) vypořádat.

Doslova a do písmene jsem se plácal s tím, že všichni jsou vyděšení, nebudu je nasír*t tím, že budu kolem běhat, jako by se nechumelilo (i když se zatím opravdu nechumelilo). Běhal jsem tak nějak na zapřenou, i když jsem se snažil popobíhat s Lubošem a občas u toho dělat legrácky... Lubošův komentář, když jsem na cyklostezce urval kus chmele, ... "Všude zavřeno a ty přerušíš trénink, odběhneš do křoví, přineseš chmel a řekneš... budeme vařit sami pro kamarády"!.. tak to nemělo chybu... Ty skvělé poznámky lidí, když jsem předbíhal a z batohu mi vyčuhoval trs chmelu, to mi dodávalo dobrou náladu...

Takhle ve středu končím dvojsměrkou po cestě z práce, zase mě do kopce doprovází Luboš, povídáme o všem možném, hlavně jestli dáme pivo dole v prokopáku:), když v tom přehlédnu vystoupnou dlažební kostku a nekontrolovaně sebou majznu. Bylo to podobné jako v popisu mého opilého spolužáka, který řekl.. "a pak se najednou zvedl chodník a rozbil mi brýle!" ... to bylo přesné. Tak brýle jsem nějak častečně upravil, abych aspoň trochu viděl na cestu, kousek jsme šli, dali pivo a pak jsem se sykáním ... "léčebným způsobem", tedy pomalu:).. doběhl domů.

Druhý den jsme měli s dcerou naplánovaný běh po "trase B":), kdy dojedeme na Černý most-Rajskou zahradu a potom co nejhezčí cestou doběhneme domů do Stodůlek. Snažil jsem se to s ní rozběhat, což celkem šlo, pomalý běh totiž léčí všechno:), navíc jsem měl tak potlučený ruce, že jsem ten den stejně pomalu ani nemohl psát na počítači. To bych si nikdy nepomyslel:), vždycky jsem si říkal, že i když se potluču, tak "pracovat" budu schopen. Inu všechno je jednou poprvé...

Týden na to měl být Kelt, nádherná akce, na kterou jsem se těšil i když jsem vlastně po mém líbání dlažby už moc neběhal. Nakonec díky plukovníkovým zásahům, kdy nejde ani startovat ve vlnách, byl zrušen-přesunut, ale partyzánská akce tu byla a napadlo to víc lídí a tak jsme po malých skupinkách, 2-3 vyběhli (s tichou, leč o to lepší a nečekanou podporou tvůrců trati). Tradičně mě doprovázel Malý medvěd, který je v neskutečné formě a běhá lehce, (bez závisti) koukám na něj, jak rychle a snadno sbíhá na bahnitém terénu a kamení, zatímco já opatrně poskakuji dolů stylem raněná srna:). Samozřejmě se to dalo čekat, jednak to, že se někde natáhnu a že mi to bude při běhu hodně drhnout, obzvlášť v terénu... a taky se dalo čekat, že Tomáš zpomalí a bude vedle mě pochodovat, povzbuzovat slovy, že bude se mnou, dokud budu na trati. Sice jsem ho marně posílal pryč a dopředu... bylo mi jasné, že velký skaut mě neopustí:) a že jediná šance abych neměl podobné výčitky jako na Sázavě... je zkusit to rozběhnout a když to nepůjde, tak to zatočit domů...:)

Skutečně jsem se snažil, ale bolest se začala objevovat už i na lehkých usecích, řešil jsem dilemma, jestli pokračovat s růžovým práškem nebo to ukončit. Růžová pilulka je u mě poslední instance, kterou jsem (zatím) nikdy nepoužil. A tak domů jsem dorazil po svých s necelou polovinou Kelta, ale bylo to krásné a bylo toho tak akorát dost.:)

Nemyslím to "radování" nijak falešně, trať byla nádherná, dokonce jsem za "želvu" v údolí připravil tajnou občerstvovací stanici s pivem (i nealko) a kolou -- organizátoři to udělali opravdu krásné, zbytek trasy sice znám, ale určitě si to sám proběhnu... Ale co mi opravdu pomohlo byla společná cesta s Tomášem a potom můj osamělý přesun s přískoky domů, kdy byl čas víc přemýšlet. Většinu letošního roku jsem nijak systematicky netrénoval, s Míšou jsme se v podstatě neviděli, jakýkoliv můj běžecký cíl se nejen vytratil, ale i trénink byl doslova v mlhách:). 

Je středa, brzo ráno, skoro pět dní po mém partyzánském pokusu o Kelta, moje léčebné metody jsou jistě diskutabilní, ale na mě fungují. Věřím, že všechno negativní, včetně "pocitu viny" jsem poztrácel po cestě. Začínám si plnit svůj "trenýrkový" plán na další sezónu, musím se na ni připravit sám a dobře. Naučit se méně nebo aspoň lépe padat:), nacvičit víc běh v noci a situacích, kdy vidím špatně. V bojovném duchu parafrázuji Běžícího stína.. "Nepodceňujte šeroslepého staříka"! :)

Padat se může, znova se zvednout je nutnost!

Našim bojům a úsilí zdar! Ultra zvlášť!

12:)

pondělí 21. září 2020

Nikdy se nevymlouvat na pivo!, aneb Saar Challenge long:)

Doba je nesmírně dynamická, člověk by v té záplavě ochranných pokynů od naší strany a vlády, při přeskakování mrtvol na ulicích, sledování všech možných semaforů a varování..., snadno mohl ztratit to nejcenější, co má... svoji radost:).

Naštěstí, běžecká komunita je svým způsobem oázou klidu, míru a pokoje... případně významných pokusů o návrat k normálu. Pořadatelé běžeckých závodů v tomto období zaslouží hluboké díky, naprostý obdiv. V sobotu, v mém rodném městě, v Hlinsku, probíhal moc hezký závod Saar challenge -- Výzva Ždárských vrchů...:)

Mezi námi, moje běžecká příprava nestála za nic -- sice jsem si na Kladně dokázal, že jsem bojovné strdce neztratil, ale po těch 180 km jsem měl spoustu povinností, takže na nějaké větší "trénování" :)... nebyl zkrátka čas. Ale vynechat delší běh/závod v rodném kraji, to by byla špatná karma.
Rozhodl jsem se, že to spojím v pátek s větší údržbou zahrady u maminky, aspoň ten rozměr ultra bude podle mého gusta:). Maminka mi, jako správná čtenářka černé kroniky, ... opět připomněla všechna úskalí běhu v mém věku, barvitě mi vykreslila, jak tam někde kolabuji na trati, válím se ve svých výkalech a zvratcích... a nedej bože .. mě při tom mohou vidět třeba moji studenti:).
A abych si dal kratši trať!

Nicméně sobotní ráno v Olšinkách u stadionu mě zastihuje v dobrém rozpoložení. Už jsem tady několikrát běžel, před dvěma roky dokonce vyhrál kategorii "stařec a smrt":), což se upřimně dneska nedá ... ani v těch nejbujnějších snech ... očekávat. Vůbec mi to nevadí, je překrásný den a ředitel závodu Jakub J. správně radí nám/těm, co se nebudeme rvát o stupně vítězů, ať se na stanicích občerstvíme a potěšíme oko pohledy na ta "panoramata". To jsem mu s klidným srdcem mohl slíbit, navíc že se budu snažit občerstvit i mimo stanice.

Stojím na startu a nechtěně mi (mile i když nostalgicky) probíhají nejen okamžiky, kudy jsem běhal do školní družiny, na černo (pomocí ruky a velkého síta) chytal v řece ryby... ale i na loňský rok, kdy jsem tu nebyl, protože jsem si plnil velký Granslamový sen. Vlastně začátkem září jsem běžel poslední Wasatch, potom prožíval neskutečnou euforii a pozávodní kocovinu... a o rok později je všechno jinak, závody se ruší, Ronda navždy:(... Jak je skvělý, že u nás ne!

Až uvidíte tohohle... tak jste špatně:)
Každý rok je tu hezčí trať, ovšem pomalejší pro špatně vidiciho staříka:), víc trailu, kořenů a kamení, ale o to radši se kochám... Na startu se ještě pozdravím s kamarády, Iva, Oto a Alice se chystají na 44, Rado natěšeně podupuje kousek ode mě na startu 70 km trati. Říkám si, Honzo... žádný šílenosti... ne abys nějak spurtoval první kopec, běž a jdi.. konzistentně. Mám číslo 33 a říkám si, že i když se startovní pole rok od roku lepší (a já zpomaluji), tak třeba... třeba by to šlo dát "na par"... tedy doběhnout do 33. místa. A tak se trochu rozbíhám, v Hamrech postupně pár lidí stahuji... Kousek jsem dělal o prázdninách pravidelně pionýrského vedoucího, málem jsem zabočil na cestu ke Studnici:). Skutečně proti prvním ročníkům ubylo rychlých lesních asfaltek a přibylo lesních pěšin. V probleskujícím slunci vypadají nádherně, ale ... jak všichni víme:)... já na nich vídím h*... tedy moc nevidím.:).
Ale to není důvod, abych si stěžoval, jen si to opatrně připomínám, abych dával pozor na cestu. A tak se bavím s houbaři (jeden ... je to bída... a nese v každé ruce ohromý košík hub), s pejskaři, jestli je mají vycvičené na hledání hub...prostě překrásný den.
Na Medlově vidím otevřený stánek a tak pivo je skvělá volba. Ze závodního hlediska:) mě to sice stálo několik cenných minut, než ho paní natočila, ale vzpomenul jsem si na rady, které nám dával ředitel závodu... opatrně jsem "vdechl" pivo nadvakrát, potěšil se pohledem na vodní hladinu a rozvážně to rozebíhám...

U Pasecké skály se zase kochám... a stejně jako před dvěma lety... chybně sbíhám dolů na druhou stranu. Koukám na skálu a při zpětném návratu se mi vybaví rady na cestu z jedné komedie.."až uvidíte takový kámen, co má na sobě z jedné strany mech... manželka říká, že vypadá jako žába... Tak to jste špatně!":)... tak přesně tohle jsem si říkal... až zase uvidíš tenhle šutr, tak jsi špatně!:)

Nádherné hry světel, seběh.. ale já skoro nic nevidím:)
Ale je krásný den, závodní atmosféra ve mně je na nízké úrovni, snažím se ale v rámci možností se vůbec neflákat:). Při přibližování k Malinské skále na jedné ze zpevněných cest chvíli do kopce běžíme vedle dvou cyklistů. Tatínek s malou dcerkou statečně šlapou do kopce a tak ji povzbuzuji a chválím, znám cestu a tak slova jejího otce ... za chvíli jsme nahoře ... mě málem rozsekala:), ale holčička začala plakat, že už nemůže a zastavila. Vracím se a předávám jim svoji Kofilu, jako odměnu za statečnost a malou náplast na únavu v kopci...

Mám štěstí na spoluběžce... sice každý z nich souhlasí, že by se silně hodilo pivo, ovšem hned "ho" odkládají až do cíle, že teď by je to zpomalilo a silně zdrželo, případně že s sebou nemají peníze:). Každému nabízím, že je pozvu ... nicméně někoho jsem ztratil při své "kochací" odbočce, někomu jsem utekl:) a někdo utekl mně [ty seběhy v tom mihotavém světle fakt nedávám:)]... Nakonec znova sbíhám Petru K., která o pivu (v cíli) mluvila velmi nadšeně, pak už se posunula do stavu, že by se jí pivo hodilo i na trati, ale že zajít do hospody je velké zdržení... [to nechápu:)]. Nakonec cca 10 km do cíle, v Dědové odbíhám na zámeček pro pivo, říkám, ať jde po cestě za mnou ke dveřím hospody, že pivo hned přinesu. A jak řekli, tak udělali. Petra dochází k hospodě a já vycházím s dvěma půllitry ven. Pivo vypiju rychle, ona jen polkne tři loky a bežíme dál. Na stanici nás varovali, že nějací místní "nadšenci" o pár km přeznačili trať a tak jí uklidňuji, že já mám trasu v hodinkách a že jí v klidu dovedu přes kritické úseky a třeba i do cíle... [Kolikrát mi moji kamarádi pomohli, a tak jsem rád, že čas od času mohu zase já pomoci jako pacer někomu jinému:)].

Při vší skromnosti -- jsem specialista doběhů na poslední chvíli.. Zhruba po pár kilometrech říkám P., že když trochu zrychlíme, tak jsme před šestou v cíli a náš čas bude ještě začínat 8..:). Člověk by neřekl, jak jsou ty ženy soutěživé:). A tak u Blatna už je mi jasné, že bychom to měli stihnout, i když zatáčka k řece nás trochu zpomalí a na mě nasype zase hromadu vzpomínek. Teď jsme kousek od domu, kde jsme bydleli když jsem byl hodně malý, odtud šla moje maminka se mnou do porodnice (když těsně před tím šla pěšky cca 11km tam a 11km zpět do Svobodných Hamrů)... U pivovaru je poslední most a potom už jen závěrečná asfaltka. Cílem probíháme těsně před vyhlášením vítězů, opravdu v magické chvíli...

Co si číselný labužník mého formátu může víc přát?
Startoval jsem s číslem 33, doběhl jsem na 33. místě (! tedy na "par"), šestý v kategorii stařec a smrt, v čase...
8:55:33 (!).

Takže nádherné pocity, samá pozitiva a sociální jistoty!

Jen se musím jako zakládající člen spolku iThinkBeer ostřeji ohradit proti slovům P.K. V cíli se kamarádům vymlouvala, že přiběhla později kvůli pivu!!! Chápete to? Výmluvy v cíli na pivo? No fuj!:). To pivo jí zachránilo čas začínající 8!:)
Radil jsem jí... Mohla říkat něco originálního... musela jsem resuscitovat staříka..., honil mě jelen v říji... pomáhala jsem tlačit kočárek mladé mamince na Malinskou skálu, atd... ale vymlouvat se na pivo?
Musím na další schůzce našeho spolku prosadit rozšíření "stanov" o větu... "Nevymlouvat se na pivo!!!" ...:)

Krásný závod, nádherná atmosféra, skvělí lidé i fajn spoluběžci. Akorát jsem musel řidit domů do Prahy a tak točený Rychtář v cíli mi zase unikl!
Všemu zdar! Ultra a nadšeným pořadatelům ultra... zvlášť!
Díky!
12:)