Co je ve jméně? Jak se komu běhá s jakým jménem..

Na jména je potřeba si dávat bacha:). Vzpomínám, jak se mi při jedné institucionální zkoušce kolega představoval se slovy.. Já jsem Mizera... a já naprosto zcestně reagoval, že je taky nehodlám nijak šetřit:)... Stejně tak, jako je těžké mít přednáškovou živnost a jmenovat se třeba Blábolil (a že tací jsou a neblábolí víc než ti ostatní), tak je určitě těžké běhat s neběžeckým jménem, nebo se běhá s běžeckým jménem líp?

V minulých dnech jsem profesně musel drobet pracovat se jmény a tak jsem koukal na pár frekvenčních a souvisejících analýz u jmen a hned mě pošťouchl takový čertík, abych se podíval, co nám různé databáze jmen říkají z hlediska běhu? Pro zajímavost a další nápady koukněte třeba sem: http://www.kdejsme.cz/prijmeni/ nebo http://prijmeni.unas.cz/

Protože všichni zkušení říkají, že se musí postupně, koukal jsem nejdříve, že Doleželů a Doležalů je celkem dost přes 2300, zatímco Dosedělů je méně 1814, bohužel Běhalů už je 576 a Utíkalů jen 102(!).

Velkou naději nám dávají Procházkové, kterých je přes 16 tisíc (Miloš stále říká, postupná chůze!), ovšem Pospíchalů je míň než Nechvátalů, atak dále:). Zajímavý jsou i sousední místa v žebříčku četnosti. Například Šedivý a Mráz (2610 a 2609) ukazují, že vhodné kombinace jmen jsou hned vedle sebe (Machy by měl jistě velkou radost).

Nechci nic říkat, ale musí to být odvaha a zvláštní úsilí, když někdo třeba běhá s příjmením Loudal, Zlámal, Nedokončil, Ztratil, Zabloudil...[Doporučuji si vyzkoušet další..]

O letošním roce všichni říkají, že to nebude lehký, někdo argumentuje krizí, jiní koncem mayského kalendáře, já bych si dovolil přijít s jinou hypotézou. Vyhynuli Dušínové!!! Zjistil jsem s obavou, že v databázi není žádný Dušín, natož Mirek..:), ale ono nic není tak horké.. Třeba se nějaká Rychlá se Šípem dají za tímto účelem dohromady:).

Ale k těm běžeckým jménům. Myslím, že na to vyzráli ti, co si dali jména jiná:), určitě pro běžce dlouhých trati pomůže předložka ultra - viz například ultraskorpil, ultramapo... Ovšem, já se domnívám, že nám obyčejným asi nejlépe pomohou indiánská či jiná jména, která ten běh mají přímo v sobě:). Ano je tu opět velký propagátor dlouhých tratí Běžící Stín (aneb Running Shadow). To se mu to běhá s takovým jménem, co?:) Jak by se mu běhalo, kdyby se jmenoval Sedící nebo Ležící Cokoliv? I já se přiznám, že si tímto způsobem pomáhám, jak to jde, že:) , "12Honza de, 34 honza běží"!:)

A co vy? Jaké je vaše běžecké/indiánské jméno? Jen žádné šnek, lenochod apod. s tím se musí běhat hodně špatně! Radši Vítr v zádech (ve vlasech), Svěží vánek..:)

Ať se nám dobře a vesele běhá! 12:)

Co by kdyby, aneb contrafactual

Asi tím prochází každý z nás -- pochyby... A pak to věčné: co by kdyby? Co by se stalo, kdyby jo a kdyby ne? :) Možná to cítíte i při tom duševním boji, jestli dnes vyběhnout nebo ne.. A že se vlastně nic nestane, když to odložíme:)...? Mě v minulých dnech velmi zaujaly komentáře velkého Běžícího Stínu:) na ll a AprilRuns blozich. Protože jsou podle mě fakt skvělé, neměly by rozhodně zapadnout -- dám si je sem pro pozdější vlastní povzbuzení:

...treba srovnani s mapo (http://ultra-mapo.webnode.cz/) - svuj prvni marathon zhruba stejnej jako ja zhruba ve stejne dobe. Ted po peti letech ale ona sazi jedno ultra za druhym, reprezentuje CR a marathonu ci delsich trati ma pres stovku. Myslim, ze s talentem a vasni pro kilometry jsme na tom podobne (snad ji tim neurazim), zadni drevaci nejsme, ale Kenani taky ne. Rozdil je v tom, ze zatimco ja jsem si poslednich par let hledal vselijake vymluvy, mapo proste poctive behala ... a behala ... a behala ... a behala ... vytrvale jako smrt ... a vo tom to je ... alespon u mne, to mne motivuje, videt na ostatnich kde bych mohl byt, kdybych behal poctive jako oni (ci ony). To ze mne nekdo predebehne mi nevadi, ale trosku uz se zamyslim, proc je rychlejsi ten, koho jsem drive bez problemu porazel. A vsechno se to vraci zpatky ke konzistenci a trpelivosti ...

...In my opinion, every run counts. Training-wise, some of such runs may not be worth much, but in the big scope of things the runs like today are absolutely essential. I always feel stronger and more confident knowing that I indeed can overcome such difficulties and resist the temptation to call it a day without running. Sometimes later, you will look into a mirror (provided you have any doubts) and see the runner inside, not because you run when the weather is nice and you are fresh and have all the spare time at hand, but because you got out when it is difficult, when it hurts and when you want to quit – but you don’t....

Musel jsem si sem k sobě ty komentáře dát, jsou silně motivační...Třeba RS nakonec tu nějakou knižku napíše, měl by! Ty jeho věty plně vyjadřují i moji víru. Navíc u mě je dlouhý běh takový bezpečný adrenalin, je to pro mě jednoduchý způsob, jak líp poznat sám sebe a mít se víc rád:)...jak si maličko, přitom ale bezpečně "hrábnout":)... Něco jako sledovat detektivku nebo horror v bezpečí obývacího pokoje:). Taky občas (někdy i víc nebo hodně) bojuju s nechutí a s pohodlnosti, pak ale (naštěstí) něco ve mně řekne, ale neřeš to, vem si boty a jdi ven... Vytrvalec je od slova vytrvat, přesně jak to říká RS, pak pomůže to, že se člověk překonal, když se mu nechtělo, když neměl čas, když ho něco trápilo..:)

Ne, že bych měl nějaké ambice, ale hrozně se mi líbí, že se člověk může překonat jen tím, že vydrží. Je to málo, nebo moc? Vydržet jeden den, týden i měsíc se dá. Co je časově kritický moment? Nevím... S tím časovým horizontem si vždycky vzpomenu na odpověď svého otce na 50. výročí jejich svatby, když jsem se ptal, jak to svoje manželství vidí zpětně. Tak mi řekl, že kdysi slyšel, že nejhorších je prvních 50 let,... že se to občas musí vydržet:)... ale on sám to ještě nedokáže posoudit.:)

Takže ve všem je potřeba občas vydržet a nevzdávat to. U běhu je to myslím úplně nejjednodušší a já proto běh beru jako takový dobrý tréning na normální život.:)

Ať se nám daří vydržet a překonat naše slabší chvilky. [A že jich určitě je!:)]

Tak jdem běhat, ne?:) 12:)

Oslavy, čísla a predikce

Tak jsme měli hezky křest Leonina dítka, které se jmenuje: Neseď za pecí. Setkání běžeckého oddílu se tradičně vydařilo, sice jsem tentokrát nemusel dobíhat z metra, abych zaplatil útratu nebo něco podobného, ale moc jsem si to užil. Myslím, že jsem se ještě usmíval druhý den ráno při běhu do práce a ani ten krok tehdy nebyl nejstabilnější, že by náledí? :)

Mezi různými nepublikovatelnými příhodami jsme se dostali taky na tenký led běžeckých plánů (Miloš) a různých předpovědí času a protože osobák už je tak nějak spojen s oslavami, tak jsem se i maličko připletl do diskuse o výsledném maratónském čase. Protože práce s čísly mě do jistě míry baví, tak jsem chtěl jen maličko populárně shrnout, co tam jednak zaznělo a přidat k tomu něco maličko odjinud..

Nejdříve k těm předpovědím maratónského času na základě jiných závodu... Existuje jich fakt hafo, třeba já jsem si dříve myslel, že třeba zrovinka já se budu špatně předpovídat, protože se povazuju za nezávoďáka:), ale opak je pravdou. Například runnersworld mě vystihl skoro na vteřiny přesně:

Jinak dobrý mi přišel i tehle.. Ale to jsou takové zajímavé hrátky pro ty nedočkavé, co nějak plánují osobák a následné oslavy již dopředu:)... Tady si dovolím použít jeden oblíbený citát "Je velmi těžké předpovídat, obzvlášť, když se jedna o budoucnost:)!"

Jestli vás zajímá jak to vypadá detailně, když se berou v potaz různé věci, tak nakoukněte třeba sem..

Pokud by vás zajímal, jak to vypadá v českých luzích a hájích...tak jsem při výuce:) inspiroval jednoho běžce VH a si ten pomoci dat z běhej.com různě hrál s předpověďmi. Například ten maratónský čas u nás vycházel na základě 10k přibližně takto:

Maratónský čas (min) = 7.04 + 11.72*(muž) + 4.78*(čas na 10k) - 0.29*(věk) + 11.19*(Čech)

Vypadá to tak, že muži, co běží maratón zase nemají takovou vytrvalost jako ženy, protože při předpovědi z 10K času jim to přidává:) skoro 12 minut na maratónu oproti ženám (ono to není úplně pravda, oni muži mají výrazně rychlejší 10k, ale zní to hezky). S věkem se to nehorší!!! :) Naopak, podle modelu třeba o 10 let starší člověk se stejným časem na 10k bude mít skoro o 3 minuty lepší čas na maratón než před 10 lety, akorát je oříšek udržet ten čas na 10k:). Jen ti Slováci, co si tady zapisujou svoje časy jsou nějak výrazně lepší:), podle všeho o víc jak 11 minut.

Pokud bychom si řekli, že každý člověk má nějaký svůj trening, svoji vůli, úsilí... Tak se můžeme podívat, jak naběhané km a účast na závodech ovlivňují jeho maratónský čas.

Maratónský čas(min) = 255.7 + 0.9*(věk) - 24.3*(muž) - 2.2* (počet závodů v daném roce) - -0.012* (počet uběhnutých km v daném roce)

Tohle se bude líbit závoďákům. Každý absolvovaný závod jim "ubírá" 2.2 minuty z maratónského času. Pro nás pobíhače zase mluví to, že každých 1000 uběhnutých km nám ubírá 12 minut z našeho maratónského času, tedy každej je šťastnej:).

Co mě obzvlášť potěšilo byla série článků v PUBMed, kde se zaměřovali na výkonnost v 1/2 maratónu, maratónu a ultra:). Viz například, kde ukazují zajímavou rovnici:

Výkonnost v 24-h, v km) = 234.7 + 0.481 (nejdelší treningový běh, km) - 0.594 (osobní rekord na maratón, min).

Potěšilo mě, že nejlepší ultra výkony byly spojené s osobákem na maratón kolem 3:20 a s nejdelším treningovým během ~60km. Pozor žádné antropologické proměnné, ani váha, ani nízký tuk, nebo hubenost:) neukazovaly žádnou vazbu na výkonnost ultra běžců:).

Tolik čísla:). Z toho podle mě vyplývá jen jediné - že já ke svému štěstí a pohodě musím zkrátka naběhat dost km a mít to v hlavě. A jak koukám na různá data tak ten můj lamský postup -- prostě běhat -- zase nemusí být úplná pitomina:). Mezi námi i kdyby byl, já to moc jinak stejně nezvládnu...:)

Tak ať se nám hezky běhá a nabírají km. Vypadá to, že se nám to bude podle všeho hodit.

12:)

Silva a poslední pokušení

Tento víkend a začátek týdne byl zase ve znamení Silvy. Konečně pořadatelé zafixovali termín a vím, že víkend 2.6. bude důležitý a bude to ten týden, kdy si běhání budu užívat naplno. Machy by asi pro přesnost jistě dodal - "radost až na kost" :)!

Mně se ten název/hláška natolik líbí, že jsem ho použil pro svoji přípravu. No posuďte sami už jen zkrátka, RANK je úderná - Radost Až Na Kost. Abych nemátl anglicky mluvící, kteří ve významu rank=pořadí mohou tušit nějaký boj o umístění, tak i upravený motto svojí přípravy jsem si dovolil vypůjčit od velkého glosátora Machyho -- Není důležité pořadí, je důležité se nezaplést s Červeným křížem:) !!!

No ale s tou Silvou to bylo velmi zajímavé. Čtu propozice, ultra trať 90/103. Čtu ještě jednou a lépe -- čtu si časové limity a pak vidím ..... 77km rozbočka tratí 90/103km. A v tom mi to docvaklo, říkám si, že prostý hobik pobíhač bude na 77km řešit šílený dilema, bude to vlastně něco jako poslední pokušení:) [podobnost s Kazantkisem je čistě náhodná:)], prostě jestli vytrvá a správně "odbočí" samozřejmě na tu delší trasu, že:).

Při sobotním výběhu v oranicích nad Prokopákem jsem si to zase rovnal v hlavě, že budu muset celý jaro cvičit to správné "zatáčení":).. Na druhé straně můj zpětný návrat z Karlštejna mi snad naznačil, že bych to mohl umět. Nevzdávat a nezkracovat..:). Nicméně, když jsem o té volbě říkal blízkým a známým tak mi každý říkal, no to je jasné, hlásíš se přeci na 90, ne? Loni jsi chtěl běžet 85... Copak seš už úplný pako? :)

Na to se nedá nic říci a přikyvovat, jasně 90 je pálka (o tom žádná), ale hned dodávám, nojo, jen abych správné odbočil, aby z toho ve finále nebylo 103:). Jak asi tušíte, svoji bloudící schopnost jsem si už nějak dopředu připravil jako výmluvu, že já vlastně chci běžet tu 90km:) trasu, jenže nevím, nevím, jak se to zvrtne:). Tak jako tak, opakuji si znova: Není důležité pořadí, je důležité se nezaplést s Červeným křížem:) !!!

Mimochodem pro to správné "odbočování" už snad víc dělat nemůžu:), tedy aspoň já ne..:). Běhám jako o život, pondělních pracovních 15+15, s ranní teplotou -6C, s umrzlými nudlemi u nosu (a přesto kupodivu s velmi dobrým časem) pokračování v dalších dnech a lednový km statut ukazují stále odhodlání na hodnotě 12:).

V pondělí jsem měl hezký zážitek. Přibíhám promrzlý a zpocený domů (v hlavě vidina teplé sprchy), vítá mě syn se zlomyslným úsměvěm.. "Tys běžel i z práce, co?" Říkám jjo.. "Já jen že je havárka a neteče voda. Teda ještě maličko kape jen studená".:) A tak jsem se myl pod slabým čůrkem studené vody, která na konci přestala téci úplně. Nejlepší je, že asi 20 minut poté bylo vše v pořádku a voda tekla normálně...Byla to zase zkouška mého odhodlání:)

Dnešní den je odpočinkový, neboť náš kroužek má třídní schůzku a iointový večer v restauračním zařízení, kde budeme řešit důležité otázky našeho hnutí. Nezbývá než si přát, ať umím(e) v pravou chvíli správně zatočit:).

12:)

Většinou...Na pracovní cestě :)

Dnešní den i čas je natolik speciální -- takovejch 12! --, že bych si měl připomenout a pochválit něco, co mě bude provázet (doufám) celý rok -- a to je moje pracovní pobíhání. Tak tak, v rámci boje s časem jsem teď běžecky nejčastěji na cestě do práce a z práce, nebo-li na pracovní cestě:). Někdo o opakujících se výbězích mluví jako o šíleném stereotypu, nudě, motivačních problémech. Já zjisťuju, že mám často problém se vykopat jindy k běhu, protože se jindy určitě něco objeví. "Něco" pro jiné šíleně důležité, co musí být uděláno/zařízeno hned/zrovna, zrovinka ve chvíli, kdy se mi chce (nebo můžu) nejlépe běhat.

A tak cesta do práce z práce je jistota, taková moje výhra v loterii, moje "tutovka". Jeden známý si že mě dělá legraci a říká, jak to můžu vydržet a že mu takový běhací pořádek připomíná manželský stereotyp. Nevím, nemůžu posoudit protože jsem ženat teprve krátce, tuším jen 22 let.:) Ale k tomu pobíhání..

Pravda je, že leckdy je to taky boj, jak ráno -- po venčení Deri v dešti se "těšit" na běh vypadá jako čiré zoufalství:), stejně tak navečer po práci zase obléknout běžecké hadry, prokličkovat davy v okolí Václaváku a (většinou v padajícím soumraku/tmě a dešti) zamířit kopcem domů... Ale je to vlastně tuze krásný, no občas mi to nedá tu "jednotvárnou" trasu znovu a znovu fotit..

Ale skoro vždycky se na konci v duchu směju tomu svému úsilí -- to se pak pro jistotu zase hned pochválím:), nebo naopak, to kvůli duševní rovnováze. Ale jednotvárné to rozhodně není... Protože potkávám i běžím s různými lidmi, jak přemýšlím, tak i občas zabloudím, nebo na něco zapomenu a to samo o sobě vytváří veselé situace. Například jsem si v zapomětlivosti nevzal ručník do sprchy, zrovna když kolem stěhovali nábytek [u nás v práci je za mužskou sprchou ještě provizorní sklad nábytku]. A tak tam stojím před sprchou (snažím se oschnout) a údržbáři kolem vozí židle:). Už jsem i tak dost za blázna, a tak na vysvětlenou dodávám, že osychání je součástí otužovacího tréningu v našem oddíle:). Koukali na mě, jako že "v oddíle" musím být pěknej exot, hned jsem je uvedl na správnou míru s tím, že ledový vedoucí (Machy) běžně běhá v zimě v plavkách, v půlce běhu přeplave rybník, běží zpátky a osychá po cestě. Podobně velký běžec (=Běžící stín) vyběhne na vrcholky hor tam skáče do závějí a opět osychá cestou domů. Já vzhledem k věku mám dovolenou "civilní variantu" tedy osychání ve sprše, ale nevím, nevím, jak dlouho mi to budou trpět:)..:)

No v pondělí mě dostal jeden kolega.. nejdřív mě viděl zablácenýho ráno (majznul jsem sebou v zatáčce při seběhu) a pak navečer, jak se potácím do té tmy, deště a psoty:) a se ptá, že by ho zajímalo, jak hodnotím svoje běhací odhodlání na stupnici 1-10? Asi blízko k 10, co? ... V tu chvíli mi samozřejmě blesknou v očích ty "drobné" boje s mojí lenosti, časem,.. to úsilí.. A tak říkám, samozřejmě, blízko k 10, ... odhadl bych to na 12!.. :)

Tak ať nám to odhodlání i radost ve stupnici 1-10 vždycky zůstane na čísle 12!

12:)

PS. Je to prostě 12kovej den a čas!!!

Oprava: Houbec ultrák, .. holátko:)...

Běžící stín je mediálně slavný:) a já mám tradiční dilema...Miloš si vzal můj minulý velmi osobní zápisek na BŠMŠ, což mě sice na jednu stranu těší, ale to mé "pobíhací já" má z toho téměř trauma -abych teď chodil a pobíhal kanálama:). To ultrátko byl spíše duševní pojem/rozměr, protože v tomto směru jsem pouze takové malé holátko :) ... Jen si maličko myslím, že jim = "ultras" :) trochu víc rozumím a asi chápu, proč.. Táhne mě to tam taky, i když možná z jiného důvodu, nebo možná ten důvod se stejný, protože nevím jak se tam kdo dostal..

Někdo se posunul k velkým vzdálenostem, aby si dokázal, že na to má, pro někoho jsou extrémní běhy a rekordy určitou cestou z bezejmennosti a možnosti jak najít větší sílu, dostat se dál a výš, překonávat překážky, prostě byl lepší/vytrvalejší než ty ostatní..

Já se tam paradoxně dostávám přes ten duševní:) rozměr mého pobíhání... Je to prostě dané tím časem co finálně strávím na trati v kombinaci s tím mým ufounským závodně-nezavodním přístupem, primární potřebou být "pobíhač" ... Tedy běžet si jak v té ruské pohádce... Nevím kam s cílem přinést to nevím co..:).. Asi tuším, že to, co hledám a zatím po každé nacházím je dobrý pocit..

Protože to "pobíhání" mi dělá moc dobře, tak jsem venku častěji a déle a tak těch km něco víc naběhám. Můj počítač má sice dobrý antivirus, přesto jsem nějakého silného běhacího vira chytnul na blogu Běžícího stínu, u Wittiho, v ultrákových vyprávěních..:). Je to prostě silnější než jsem si myslel. A tak i když mám do ultras hoodně daleko - asi jako Slavoj Houslice do Manchestru United.:), ale to mi vůbec nebrání v tom, abych pobíhal o to radostněji.. Možná právě proto, že vzdálenosti jsou relativní se může každý pobíhač cítit jako běžec dlouhých tratí... třeba i na 5-10km... Tím spíš, když třeba do té doby všude jezdil..

Takže... rozhodně jsem stále "lama" , a znova musím pro ty co mi občas napíšou mail se spoustou vykričníků:) [nebo nevhodný komentář, který smažu:)] zopakovat... tyhle svoje zápisky si píšu hlavně pro sebe, abych se povzbudil, abych si svoje pocity a zážitky zaznamenal a pamatoval si je na furt:) tak jak jsem je prožíval. Čas totiž má tendenci zastírat původní prožitek, problémy a pocity... S odstupem času vše může vypadat úplně jinak a ty podstatné věci, související s mým pobíháním mohou být zapomenuty nebo silně zkreslené a to nechci.

Třeba teď už bych pod "mediálním" tlakem málem hodnotil svůj novoroční běh a jeho zveřejnění jako exhibicionismus, ale není to pravda. Byl to krásně ztřeštěný nápad, neuvěřitelný pocity a ještě prítomná silná bolest v malíčku mě utvrzuje, že to bylo skutečné a stálo to za to!

A tak je to správné, tak to má být! Běhání a pobíhání zdar, ať už je délka trati jakákoliv..

12:)

PS. Nedá mi to, abych po dni nedopsal svoji "doušku":)...samozřejmě, že bych to napsal/viděl teď úplně jinak, možná bych to vůbec nenapsal:)... Ale právě ta autenticita mých poznámek je pro mě důležitá. Protože pochybnosti s námi neustále zmítají a asi každý z nás si říká (ať už je cokoliv předmětem našich pochyb), jestli ty naše plány, cíle a sny nejsou moc veliké, moc nesmyslné, možná i směšné? A vždycky si to připomínám, když pod "tlakem" nějakých vedlejších okolností začnu pochybovat... Sny a cíle vždycky stojí za úsilí, pochyby a i nějaký ten "výsměch". Protože jsou naše! Koneckonců, je potřeba si to užít.

Vzpomínám si, jak jsem před dvěma roky po šíleným zimním úsilí přemýšlel jestli vůbec poběžím svůj první 50km závod. A byl jsem málem ochoten tam neběžet. Znova jsem si to přecetl:) Jeden známý mi tehdy po úspěšném závodě řekl, že mi takový zápisky vyloženě "kazí" blog, protože vypadám jak váhává/nerozhodná ženská:). Říkal jsem mu, že jsem nikdy nedbal na to jak vypadám, že naopak je pro mě a pro ty, kteří různě pochybují dobré vidět, že každý tím prochází.

Pokaždé pochybujeme, když si myslíme, že jsme narazili na nějaké další hranice. Je potřeba věřit! A pravda, že já už tu svoji pomyslnou hranici (alespoň ve své hlavě, kde je to nejdůležitější) dávno překročil!!!

Co kdyby to zítra nevyšlo? :)

Je to zajímavý, že jsem jedno že svých přecevzetí porušil tak brzo. Asi pořád tu berličku svých poznámek opravdu potřebuju:), ale musel jsem, tohle si musím pro sebe zaznamenat...

Na Nový rok jsem se v rámci našeho motivačního kroužku:) rozhodl, že si vyrazím na Karlštejn, v rámci hesla, raději hned, co kdyby to zítra nevyšlo, že? A žádný zkratky po silnici, ale poctivě zadníma turistickýma trasama, občas v pravým trailu, ať si udělám radost a sám si naznačím, že to s tím svým "vztahem" k dlouhým běhům myslím vážně a že to je velká láska:)...

Všechno jsem po ránu přichystal, vzal jsem si 0.8 litru čaje a vyrazil s batůžkem směrem ke klenotnici Koruny české, která by měla ukrývat nejen poklady, ale hlavně bránit to na čem opravdu záleží. Jak symbolické. Běžel jsem rozvážně, tentokrát s reflexní vestou. Trasa, pokud to řeknu řečí barev - modrá, červená, zelená, modrá a červená - pro přespolní a barvoslepé:) -- Stodůlky, Řeporyje, Ořech, Kalinův mlýn, Dubeč, Třebotov, Roblín, Vonoklasy, Mořina a Karlštejn.

Asi k dlouhých běhům patří, že věci nejdou tak, jak si myslíme. Proto, když jsem dorazil na Karlštejn a zjistil, že i když je hrad otevřen, tak si žádnou vodu nikde neopatřím ani nekoupím.. A tak jsem se vydal na cestu zpět "na sucho" s tím, že třeba v některé z vesnic uvidím domorodce a vyžebrám vodu:). Ale všichni poslušně vyspávali po Silvestru [později se chystali buď na oběd nebo na novoroční výběh ve 12.12:)] a tak jsem postupně míjel jednu vesnici po druhé... bez vody..

Asi to patří k běžcům dlouhých tratí, že mají tu potřebnou morální sílu a proto jsem nezatočil na silnici a nevydal se zpět, abych běžel kratší cestou (a míň vlnitou) s možností "načepovat" u pumpy... Samotného mě to překvapilo, že jsem to bral, jako bych byl někde skutečně na trati a poslušně jsem zatočil zpět do lesů a strání, doufaje, že třeba v další vesnici na trati to bude lepší...

A jak se prodlužovala doba běhu bez vody na 5, 10, 15, km tak mi docházelo to tvrzení, že běh na dlouhé vzdálenosti není o rychlosti, že je o posedlosti a o odvaze? Nebo o zarputilosti? Nevím, budu to muset víc zkoumat:). V Ořechu jsem nakonec u kostela objevil obecní pumpu! Odpumpoval jsem rezatou vodu a jak pumpuju, jako by hořelo, objeví se domorodý starší pán a říká, to jsem ani netušil, že to ještě funguje, možná to ani není pitná voda!:). Přeju mu do Novému roku a připíjím na zdraví!:). Voda byla jistě živá, protože jsem děsně ožil a relativně skotačil byť unaven domů. Přeci je to tam a zpět 46km terénem, blátem a listím a vítr na pláních nepříjemné studil na zadní části:).

Jak tak dobíhám posledních cca 200m, tak dostanu na zledovatělém chodníku děsný smyk a letím nejdřív po hlavě na plot, vybírám to a pak padám, ale při brzdné fázi jsem si vyhodil z kloubů malíček na právě ruce. Koukám na to udiveně, jak je v těch místech na ruce, co mám normálně klouby je to otočený úplně jinak:). A tak jsem neváhal, zatáhl dvakrát jedním a druhým směrem a dal zase kostičky tam kam patří:). Někdo říká, že prý ultra je často i o bolesti. Nevím, malíček bolel (a ještě bolí), ale smál jsem se jako pako, protože jsem malíček neřešil. Kontroloval jsem jestli je hlava O.K. a jestli je "běhací ústrojí" v pořádku, malíček sice bolí, ale nejsem virtuóz:) a píšu stejně maximálně jen dvěma prsty na každý ruce.. Pokorně jsem poděkoval svým stražným andělům, že ten pád tak dobře dopadl a dorazil domů, abych se zapojil do domácích prací a ještě dodělal nejaké resty. Koneckonců, věnoval jsem se pět hodin svému koníčkovi, že:).

Určitě mají pravdu ti, co říkají, že to dlouhé běhání není o rychlosti, ale o odvaze a urputnosti. Já se musím trochu víc soustředit i na cestu, odvaha i pokora. A držet se toho svého .. Je to v hlavě, je to v hlavě...:)

Šťastný Nový rok! 12:)

PS. Možná se i ve mně zrodilo malé "ultrátko":). Je sice šedivé, ale takové neopeřené holátko. Uvidím, jak si povede..:)