Život v běhu a běh v mém životě Prostě o mém "úspěšném boji" s leností a s nadváhou, hledáni cesty k pohodovému běhání. O cestě od neběhání k běhu a o snu běhat ultra... Hezky si to užít a hlavně se z toho (ani ze sebe) .. nepotento..:)!!!!
Moje motto: Je to v hlavě, je to v hlavě!
Drzte mi palce! "Nobody's perfect":)
Philadelphia má skutečně přídomek "Town of brotherly love" což pro znalce (teď už vy taky) :) dává ten druhý smysl názvu filmu (Philadelphia) o gayovi, který měl HIV... Ale k běhání a Rockymu a mému dělání si radost. V sobotu odpoledne zdejšího času dorazil, zrovínka se ochladilo:) a zrovínka napadl sníh:), někteří zdejší to viděli jako malou kalamitu, abych parafrázoval Nohavicu -- zima jak na Sibiři, v centru 3cm sněhu a u řeky 4! :) [dovolil jsem si použít panoram-foto z wiki, aby bylo jednoduše vidět, kudy se dá hezky ala Rocky běhat... samozřejmě podle řeky, Kelly's drive ] Abych smazal časový posun, tak já jsem většinou hodně dlouho vzhůru.. Ale druhý den ráno, kolem 1/2 7 jsem se oblékl, vykoukl z okna
a vyběhl. samozřejmě jsem byl celkem za velkého exota. Jednak běhat, jednak takhle brzo, že:), ale já jsem rád, když si můžu i velkoměsto užít sám samotinký:). Takže běžím běstem k řece a sbíhám na její okraj, kde vede příjemná siť různých stezek.
a hned se na ně napojuji. (ten iPhone občas fotí v noci jako ve dne:), ještě, že ty lampičky svítily.
Po chvíli zhasínají lampy a teď se objevuje památné muzeu a schody..Zpívám si I gonna fly now:), ovšem dávám si pozor, abych po cestě zpátky skutečně neletěl po hlavě dolů, schody jsou oklouzané a pokryté čerstvou vrstvičkou sněhu. Fotka po cestě tam a zpět, kdy už vychází slunce a objevuje se za muzem. (z intimních a technických důvodů-nikdo tam nikde nebyl :) nepřikládám, jak jsem nahoře poskakoval s rukama do V).
Ohlížím se zpátky na panoráma středu města s nízkými "mrakodrapy" ... Pro znalce, původně nesměly být vyšší než uztažená ruka Benjamina Franklina, ale ono se vše dá nějak obejít:), výklad výšky budovy se dá dělat jak je vidět velmi tvořivě:). Kolem té trati jsem nakonec neběžel, byly tam zábrany a nechtěl jsem udělat žádný průšvih...
Dostávám se kousek dál po řece, park je hezký, udržovaný, ale pozor, jsem naprosto první v těchto končinách... Fotka přede mnou mi dosvědčuje neposkvrněný sníh a za mnou jsou vidět jen mé stopy:)!
Pak už se dostávám dál (ano to červené v dáli není Slunce, ale Měsíc, který právě zapadá), ještě se ohlížím zpátky a dělám dvě fotografie a v té vypíná se mi vybitá baterie telefonu..
Člověk by si řekl, to je ale smůla, co? Naopak jsem rád, že tak dlouho vydržela, takovej fotek udělala a jak se blížím zpět, tak jak s telefonem "rozmlouvám" :), dotknu se tlačítka a on naskočil! tak rychle udělám fotku muzea, vypnu. Pak v centru zkusím ynovu a udělám opravdu dvě poslední fotky a běžím zpátky s příjemnými 12+ km:). V hotelu jsem za exota...
Můžu jen doporučit:). Svoje běžecké a jiné zážitky zase v sobotu, ať zase moc nepíšu. Mějte se fajn! lama 12:)
Nijak to nezastírám, jsem lama:). To, že se mi daří úspěsně běhat přes rok a postupně se zlepšovat je IMHO spíš odraz trpělivosti a vytrvalosti jako takové, než mého sportovního "ducha":). Jak už jsem asi říkal, prosinec byl náročný (určitě z mého pohledu - 317km), leden je drsný (zatím 381), ale únor vypadá opravdu revoluční. Nikdy, tedy nikdy před rokem, nikdy před půlrokem, před měsícem...:) jsem nevěřil, že bych se dostal na úroveň, myslím tím objemů (ale i rychlosti) v tréningu, kde jsem teď. Přitom vlastně jsem v "pohodě" (ťuk-ťuk). V týdnu jsem běhal tradičních 12-14 na pásu (v tom mraze a pracovním vypětí se fakt jinak nedalo) a sobotní výběh (39km plus 2) jsem musel přesunout na pátek, protože v sobotu se přemístuji na skok (služebně) do Filadelfie. To byste nevěřili, jak chybějící den odpočinku (výměna volného pátku za sobotu) a prodloužení trasy o malicherné 3km změní náročnost tréningu. Upřímně, teda já tomu věřil:).
Možná teď ještě víc než dřiv si uvědomuju svoji podstatu - jak říkám v legraci, ale pravdivě - jsem duševní:) běžec. Od samého začátku svého běhání zjišťuji a ubezpečuji se, že běh je u mě svým způsobem meditační technika a řada (mých) překážek a problémů je v mysli. Protože se mě někteří ptali, jak já prostá "lama" dokážu vydržet běžet na pásu tak dlouho a v takovém vypětí, tak se to pokusím nějak popsat. Ať tedy vyjde najevo, že jsem magor:).
IMHO, především základ je přesvědčit sám sebe, že "to" dám, když se mi to podaří, tak věřím na 99 procent, že to dám:) Je to jako Hlava 22:)...K tomu je dobrý i ultrákův trenýrkový plán, kdy vše, co běhám se zvyšuje pozvolna. Tenhle model je mi moc blízký, není potřeba spěchat. Ono i pozvolné zvyšování, km ke km nakonec vytvoří pěkné vzdálenosti.:). Zkrátka ultra Miloš to umí a myslím, že dobře pochopil i moji mentalitu:).
No ale jak se přesvědčuju? Jednoduše. Mám už evidenci, že jsem uběhl třeba 10km, tak používám princip indukce. Když 10, tak i 11, 1 km rozdíl nehraje roli. Když 33 tak 36, když 36, tak 39... A tak pořád dokola. :). Fakt to funguje, ale musí se pozvolna a trpělivě.. [já mám nastavenou tu horní hranici na 50km, první ultra]
U mě se osvědčují tři hlavní věci:
1) pochválit se! Když doběhnu, dokončím tréning, závod... říkám si (sice v duchu, ale hodně nahlas), seš dobrej Honzo, fakt seš dobrej. Je to skvelý, je to skvelý, ...Snažím se nějak si ten pocit z toho úspěšného dokončení uchovat, abych si to mohl v mysli několikrát přehrát:) až bude potřeba a že bude potřeba!!!! :)
2) poděkovat si a dělat si radost. Zní to asi ujetě, ale já si čím dál tím víc uvědomuju si, že mám nějak víc rád tu svoji "schránku" :), je to skvělé, že mi to tak šlo, vždyť nejsem žádný velký sportovec, 46, lama a přitom nakonec to pobíhání tak skvěle vše probíhalo..Tak nějak si vždycky v duchu děkuju.. Poslední část, kterou v tomhle nezavrhuju je "radost sobě":). Já se často snažím se udržovat v pohodě, tím že si udělám jednoduše radost. Ať už je to cokoliv - koupím si nějakou pitomost, třeba semínka na zahradu, kytku, sazenici, knížku, běžecký tričko..(obzvlášť když je nějaká depresivní nálada kolem). Prostě, jsem v pohodě, protože jsem v pohodě...:)
3) Úspěšně :) dělám věci nanečisto... Tím myslím, že třeba první maratón jsem v duchu běžel mnohokrát, procházel jsem "krizí" a překonával ji, viděl sám sebe, jak vbíhám do cíle a jsem v pohodě. "Film" tohodle typu si já rád promítám před spaním a ono to pak skutečně dopadne..Ono to není k zahození si v duchu několikrát proběhnout trasu, člověk si třeba říká, až poběžím tím Karlínem potřetí a jestli bude hic, tak toho budu mít plný kecky:), ale jak to "prožiju" několikrát nanečisto, tak je to takové zvládnutelnější a vlastně si říkám, že to k tomu patři a vlastně už vidím, že až proběhnu dva mosty, tak už je to do cíle jen kousek..Například ja i velké práce na zahradě - přesazování, rytí.. často dělám ve snu:), promyslím, naplánuju, přesně vím, kde to drhne.. promyslím další noc.. no a pak když už to dělám, tak vlastně jen "obtahuju" to, co dávno vím, že pujde a o to víc si to užívám..Ujetý co? Ale u mě to funguje na 100 procent.
Při vlastním běhu já nikdy nemyslím třeba na těch 39km na pásu. To je děsná pakárna, podle mě fakt test práce s myslí..:). Tak třeba dneska.. Na začátku si sleduju, jak se hezky rozbíhám, jak mi to jde (nemůžu nasadit sluchátka...) a ejhle už skoro 5km pryč, no pěkně jsem se zahřál, za chvíli bude 10k.. U 10km si říkám tak ještě tak 10minut (2km) a vyměním tričko, napiju se..:), no a pak v suchém se běží hezky běhá a říkám si no za chvilku bude 1/2 M, to nám to pěkně jde..:) a tam si řeknu, no už mám půlku za sebou, už se běží domů.. U 24-26 vyměním tričko, zakousnu Fidorku:), napiju se a běžím.. Říkám si no vida, už 2/3 za mnou, teď už to doběhnu, i kdyby čert na koze jezdil.. 29 km, no sláva už jen 10k, to je pohoda, to uběhnu v pohodě.., 34km tak jen 5km, ženský běžej s Tesco:), 36km.. vyrovnal jsem rekord minulého týdne.. teď už jen 3km, co to je, to dám:) a najednou je tu konec a skvělý pocit. Nebylo to jednoduchý, ale o to víc to potěší..
A teď je prostor pro body 1)-3).... :)
Já například si plánuju udělat velkou radost hned v neděli. Musím sice do USA, kam se mi vůbec nechce, ale budu ve Filadelfii (městě bratrské lásky:))) a tak jsem nastudoval kudy běhal velký Rocky a zaběhnu si to!!! Z little Italy kolem nádraží, řeky, přístavu až po schodech nahoru k muzeu umění..
Jak jde čas, tak se různě mění intenzita pošťuchování a dotazů mých různých známých, proč jsem se vlastně "zbláznil" a začal před rokem běhat a proč mě to "nepřešlo" a běhám furt...:). Upřímně jsem o tom přemýšlel, ale těch důvodů je přehršle a fakt je to těžké tak jednoduše říci ten jeden hlavní důvod (a pak ty ostatní, méně důležité, tedy "pohlavní" důvody). Protože většina mých známých mě tak jako tak podezřívá, že jsou za tím určitě nějaké cizí ženské (což není pravda), odpovídám už krátce. "Bězci mají lepší sex!"
Tento týden tato předpřipravená odpověď dostala úplně novou dimenzi. V týdnu po ránu (zbaběle?) běžím svých 14km na běhátku, po ránu ještě prázdné fitko, dupu si tam, ze sluchátek mi znějí různé fláky... pohodička. Jak si tak dupu, na vedlejší pás nastoupí mladá žena, nastaví si kopeček a začne do něj šlapat, zazvoní jí telefon a ona se uprostřed té své námahy a zadýchávání dává do řeči s někým na druhé straně. Všiml jsem si toho, protože zazvonil telefon, normálně by to tím skončilo, ale co čert nechtěl, tak mi zrovínka v té chvíli skončil "play-list", vypnula se muzika a já nechtěně zaslechl kus rozhovoru.:)
Asi sluchátka na ušich a moje intenzivní zmítání na pásu asi vytvořilo tu potřebnou clonu nebo jí to jednoduše bylo jedno, ale stal jsem nevyžádaným posluchačem sexu po telefonu:). Neuvěřitelná situace, mladá žena jde rychlým krokem do kopce na pásu, zadýchává se a do toho říká "ano, ano ... tak přesně.. tak přesně to mám ráda":)... málem jsem upadl:). I když zase na druhou stranu mi to připomenulo druhý extrém, když jsem byl na jaře roku 1989 v Polsku a sledoval v kině nějaký americký film (s tradičně monotonně namluveným polským překladem), kde podobné (ženské) věty říkal monotonním hlasem muž. Ano tradiční úsloví, když dva dělají totéž, není to totéž:) je plně na místě. Ale pozor, jen jsem chvilku připoslechl, spustil muziku, běžel dál a soustředil se na to, abych se nesmál na celé kolo.
Tak tedy nejen běžci, ale i chodci mají lepší sex. Dobré vyhlídky do dalších let!
Dnes v sobotu jsem otestoval svoje "morálně-volní" vlastnosti.:), plánovaných 36km na běhátku plus 2km na veslovátku ve fitku, ale ouha. Těsně před začátkem pásové výroby:) jsem zjistil, že mám úplně prázdný seznam hudby a tak jsem to celé běžel "jen tak". Teda mezi náma byla to práce s myslí, první hodinu (tričko, 12km) jsem řešil záhony na chalupě, přesazoval stromy, kytky a vyséval:). Druhou hodinu (druhé tričko, 24km) jsem řešil jeden problém-článek v práci. Třetí hodinu (opět výměna trička, 36km) jsem plánoval činnosti na další týden... No ten veslovací zbyteček byla taková třešnička na dortu..:)
Zítra bych měl dát zbývajících 12 k týdennímu součtu 88km. Jsem hrdý, (Budžes) že držím plán, ono až se jaro a Brdská 50 zeptají, co jsem dělal v zimě? Budu moci s úsměvem odpovědět... Těšil jsem se na obě z vás!!!!
Možná asi znáte příběhy Jindry Hrnčíře (aka Harryho Pottera), kde zlý čaroděj Voldemort, byl tak mocný, že se ostatní báli jen vyslovit jeho jméno a mluvili o něm jako "ty víš kdo" (česky TVK, anglicky YKW) :). U nás doma přišla doba, kdy se chudák ultrák stal Voldemortem:)! Jeho jméno se jednoduše nemohlo říkat... Děti držely basu a říkaly, volal ti, ... no ty víš kdo:)... Až nakonec moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko :) řekla natvrdo... "koukám, že ti už děti řekly, že tě sháněl "Voldemort"! :)
Přitom vlastně o nic nejde, že:)? "Trenýrkový" plán už mám na lednici, světlo mého života, moje nejmilejší manželka už to (snad) vzala nějak na milost:), nicméně to furt vypadá, jako bych se na stará kolena stal členem nějakého zednářského spolku nebo sekty.
Hodně lidí se mě snaží odradit, že je to blbost, co dělám, že běhám moc, že by to ani kvůli mladé milence nedělali (žádnou nemám), že jsem tomu nezdravě propadl, že si snažím něco hloupě dokázat, že asi fakt jsem se zbláznil, že si brzo něco udělám (a hned hloubají, jak to, že se tomu tak ještě nestalo?)... Je to občas takový hon na čarodejnici. Proto je "Voldemort" dvakrát sprátelená bytost:) . Taky proto jsem už minulý týden začal razit zásahu, mimo dobré kamarády moc o běhu nepovídat, i když jako každý hobík "pobíhač":), se rád s ostatními bavím o běhání.. Musím ale opatrně:)!!!!
V těchto týdnech padla některá tabu...Například jsem si dříve -- naivně -- myslel, že vlastně všichni bězci (=bratři) hodní jsou nebo jsou to aspoň potencionálni kamarádi:). Bohužel to není úplně pravda. Stále si ale myslím, že ten podíl mrch mezi běžci je výrazně menší:).. Jiné, veselé tabu, které v minulých týdnech padlo je, že jsem věřil, že ve velkých mrazech se mi při běhání venku nebude chtít na záchod:)!!!! Taky neplatí!!:)
Ale k běhání.. V úterý jsem sice běhal venku, opravdu brzo, "chytře" jsem čast svého ranního výběhu absolvoval kolem rybníka v centrálním parku, kde chodníky a stezky byly už prohrnuté.. Středa a čtvrtek zbaběle ve fitku, přeci jen v té práci se toho hrne nějak víc než jsem si ochoten přiznat:(. Fotky z časného rána kolem rybníka ukazují naprostou absenci lidí (psů) a skvělé podmínky pro pobíhání:).
Sobota, jako už tradičně:( srabácky fitková, ale hrdinně vytrvalecká (27 na běhátku, 2 na veslovátku), ale co .... Mám ale díky většímu času strávenému ve fitku na pásu hezké "lamí" zážitky. Nejlepší je, jak se ve fitku s začátkem roku objevily nové lamy:).. [Narozdíl od skalních fitnesáků, já je mám rád, jsem to přeci jen já před rokem!!!!:)].. Nové tváře ve fitku mají svoje fitness trenéry a ti těm lamám ="pánům" vysvětlují, že pod jejich vedením při zvedání železa "šíleně" zhubnou..:) Furt to nějak nechápu, řada těch silových fitness trenérů nejsou žádná tintítka, žadný štíhlí chlápci..:). No a v tom všem já tam běhám a zmítám se, často i několik hodin na běhátku:). Kamarád tomu říká, že jsem tří-čtyř tričák:)...tedy jako, že v sobotu potřebuji 3-4 trička ve fitku.. Prostě je musím vyměnit, protože jsou totálně propocená... No a ti chlápci na to koukají jako z jara :) a ptají se toho trenéra... "tohle -- myslí ten můj běh na běhátku -- vypadá šíleně intenzivně a možná bych tím zhubl rychleji, co?" odpověď trenéra fitness je tržně přímočará:).. "Kdepak, to se mnou, postupným cvičením s činkami zhubnete daleko lépe, efektivněji, cíleně a navíc rychleji!!!!" :D
Jinak stejně jako Peggy mám "žravou".. jak jsou všechny ty zmatky v práci, tak jím jako nezavřenej:), piju večer víno, žiju nezdravě! Já neběhat ty štreky pravidelně, tak fakt vážím tunu!! :)
Všechno zvládněte! Co a jak vy, jak se tím novým rokem popasováváte? Jak vaše okolí vnímá vaše pokusy/úsilí o běhání/hubnutí? Ať se daří!
Zrovna v neděli 3.1. mi kolem půlnoci přistál v mé poště nový trenýrkový či tréningový:) plán od ultráka a nedočkavě jsem do něj nakoukl. Málem mě omyli! Koukám na ty nakládačky v sobotních bězích a vidím, že nejen leden bude záhul, ale měsíc únor bude opravdu revoluční.:)! Koukám na čísla a říkám si, jestli pak si mě ultrák s někým nespletl... Tohle běhá přes víkend tak Witty, nebo jiní ultra-nadšenci, tohle přeci nemůže jen tak lama jako já zvládnout? Možná, že ultrák zapomněl, že běhám jeden rok..Možná je to pro dva lidi?:) No musím se s tím nějak nejdřív psychicky popasovat, protože já jsem takovej "duševní" běžec... Asi znáte to moje JE TO V HLAVĚ, JE TO V HLAVĚ... Teď se mi spíš spojilo v jiný slogan -- je to v háji, je to... :).
Navíc, v pondělí na mě v narvaném metru jeden spolucestující prknul tak vehementně, že jsem si musel očistit brýle. No fuj. Povídám, chlape, to musíte takhle nachcípanej cestovat v narvaným ranním metru a prskat všem ostatním nešťastníkům do obličeje a mně do ksichtu? :) než stačil znova kýchnout, otevřely se naštěstí dveře a já rychle vyskočil a vyměnil vagon. Stejně to jsem to nějak cítil, jak se ty mršky viry a bakterie snaží zaútočit na hodného Honzu! Jo a ještě, když jsem v úterý brzo po ránu běžel v údolí ty teploty byly kolem -10 i prý míň říkal dole takový sdílný stařík, když na mě nevěřícně koukal:).
No kouknětě na fotku a to už jsem byl jen 4km od cíle, dole v Hlubočepích a slunce se dralo nad kopečky. Ta zima je snad z toho cítit dostatečně:). "Nudle" mi umrzaly na nose, brrrr, síla.. Běhající Finka /mrazivý vítr/ by měla jistě radost, asi v této situaci i Finové oblékají dlouhé rukávy a někteří i mikinku:)! No, ale já jsem si říkal, tohle vypadá, že i v týdnu fitko jistí.. tedy jestli zvítězím nad viry a bakteriemi získanými v ranním metru. A v sobotu 35km? No asi určitě pás.. Jinak to nebude, jinak to nevidím...
Nejhorší ale je, že znovu procházím tím stavem, co jsem ho už několikrát (zatím úspěšně) absolvoval. Zpětným nárazem světla. Tak tomu říkají jogíni, nepřesně řečeno přichází tento stav, když se něco daří a vy se už už dostáváte na nějakou vyšší úroveň. A tak se vás "to" snaží srazit dolů. Věci se nedaří, vy o většině svých kroků pochybujete, zkrátka všechno dává negativní signály. Pokaždé je to trochu jiné a přitom stejné. Je to jako v nějaký šílený počítačový hře, kdy, k dosažení určité úrovně ji musíte ještě následně "potvrdit", pokud se nepodaří, propadáte dolů o několik úrovní:(!!!
Vím, že se to nedá zlomit /zlomit můžu jen sám sebe:(/, že asi tou nejlepší taktikou je držet, držet, držet... každý výběh, svůj přístup k životu. Kvůli tomu, že lidi kolem jsou často zákeřný připadně závistivý mrchy, tak se přeci nebudu měnit já. I když bojovat s tím -- abych citoval klasika Járu Cimrmana -- "je to běs, je to běs" :). Navíc, abych pomalu začal tajit svoje běhání i sobotní plánované výběhy. Všichni si myslí, že jsem se zbláznil, takže se to snažím raději zamlouvat a říkám, "no tak nějak drobet víc než dřív, nestíhám v práci, je to náročnější"..:). Základ asi je -- v práci a s neznámými lidmi se nezmiňovat o běhání. Jak mi to říkala kdysi maminka - hlavně nebavit se s cizími a zlými lidmi! :)
A tak jsem se snažil. Úterý mrazivě venkovní (12), středa a čtvrtek byly fitkové (14 a 17) a sobota? Fitkově srabácká, hrdinně vytrvalecká! Dal jsem svých plánovaných 35km, ale byl to boj s myslí. Ztratil jsem totiž sluchátka ke svému iPhone (za to může ten Němec co mi furt ztrácí a schovává věci!) a běžet 3h na pásu bez muziky to je i na motivovanou lamu:) těžký zápřah. Naštěstí moje nejhodnější manželka - jasné slunéčko - :) přišla do fitka si zacvičit a pak mi přinesla svoje sluchátka. Od 20km už jsem tedy měl muziku a bylo to o moc jednodušší.
Jak zakončit ten divný týden? Jedině pozitivně! :) Snad bakterie a viry jsou poraženy -- já, kterej byl dřív "slabší kus" a velkou část roku jsem byl nemocen nakonec nebudu mít problémy s nemocemi? Zní to jako z pohádky, ale zatím (ťuk-ťuk) to vypadá jako pravda. Z loňského roku jsem byl jen lehoučce nemocen - 3x slovy třikrát za celý rok jsem nevyběhl, když se o mě pokoušela rýmička a to je všechno! Jen aby to vydrželo!
Zítra plánuju vyběhnout do té bílé krásy:). Hodinku a 1/4, nebo 1 a 1/2 půl bych si mohl klidně užívat, to i promočení bot se bude příjemně snášet:). [týden zatím 78, zítra bych to měl zaokrouhlit na 90... jen prosím nepište, že jsem starý blázen. 1) Vím to a 2) Je to pod kontrolou:)]
Tak ať se nám dobře běhá. Váš BzB (blázen z butovic), stará lama a12:). PS. Stydím se, stydím... díky nedostatku času v neděli po ránu jsem běžel ve fitku. Ale fakt, už dost! V týdnu to bude prokopák..
Tak nějak bych mohl pojmout přelomový týden roku 2009/2010. Bavil jsem se s jedním svým kamarádem, on probíral otázku každodenního "hrdinství", kdy správný vytrvalec vytrvá a vyběhne i když se mu třeba nechce, má hodně práce, nedostatek času... Já jsem mu zase objasnil svůj pohled "sraba", který také vybíhá pravidelně, i když se věci a zejména čas a okolnosti staví proti výběhu:). Takže jsme došli společně k závěru, co jeden vídí jako hrdinství může druhý vidět i jako určité slabošství:).
Prostě třeba já (lama a začátečník) mám ten asi správný pocit, že na pravidelnosti záleží a že každý ten můj "tréning", ten můj "výběh" je vlastně ten nejdůležitější... Že je to ten, který třeba rozhodne o tom, jestli v pohodě dokončím maraton atp. Takže jako správný srab se bojím a neponechávám věci náhodě:).
V týdnu jsem si ještě užíval běhání venku [takové to pravidelné 12-14km kočkování:)], ale na Silvestra jsme zamířili domů, takže jsem ráno... ano ano, zbaběle a přitom hrdinsky odběhl 14km ve fitku a připravoval se na dlouhý nedělní běh 32km. Přemýšlel jsem jak to udělám, cesty oklouzané v kopcích prokopáku, nechtělo se mi celou dobu běžet v nesmekách a na zádech táhnout dvě termosky. :(
Takže jsem se rozhodl srabácky pro fitko, vzal jsem vodu, tři trička a hned to po ránu dal... Až mě to překvapilo s jakou lehkostí (běžel jsem konstatntně 5min-km), 30km jsem dal i s přestávkami na pití, převlíknutí triček a kontrolu toalet:) za pěkných 2:34:20, pak jsem si ještě 2km zavesloval, protože "Miloš povídal...".. No nevím, na jednu stranu srabácké, na druhou hrdinské... Když člověk běží 30 na jednom okruhu, tak je v podstatě jasné, že ji dá, protože se potřebuje vrátit domů.. To na běhátku se dá kdykoliv slézt:).
Ale tradičně je to třeba vidět pozitivně:)... I dnes srabácky 12 na běhátku, byl jsem ve fitku se svojí nejmilejší manželkou [jasne slunéčko:)] ale přístí týden ve všední dny to prokopák doufám jistí.
Minulý rok byl naprosto skvělý, bězecky úžasný, ale začal nový rok a jak se říká v mém oblíbeném Limonádovém Joe "život běží jako splašená herka a diváky pranic nezajímá zápletka prvního dějství":). Holt je třeba zase začít nanovo. Týden končím s 82 km (! můj lamí rekord). V novém roce 44km..