pondělí 29. července 2013

Víkendové běhání aneb Ve stínu Stína:)

Do Čech doběhlo skutečné léto a svoje rozpálené prsty strká úplně všude... V rádiu začali hlásit, že by se přes víkend nemělo vůbec sportovat, že by si lidí měli pořídit domů klimatizace, zakopat se pod zem... a nějak "přežít" to odporné horko...moje maminka (kterou v tomto ohledu nazývám černou kronikou] mi hned v sobotu po ránu říká.. "doufám, že teď nejdeš běhat!! Víš, že to v rádiu zakazovali.." :). Ujišťuji ji, že teď (dopoledne) běhat nebudu. Viditelně jí to uklidnilo..:). [Podobné rady a přikázání dostávám tradičně v lednu, když zase udeří zima svoji silou.. abych neběhal, když je pod nulou, natož když se teploty blíží minus 20C]

Přemýšlel jsem, jestli to, že v podobných situacích běhám je a) prostě jen fakt, že běhám furt a rád, b) tím, že jsem divnej, c) že mě podobné extrémy a zákazy jistým způsobem i přitahují...Po pravdě vidím to na abc:). A tak jsem v sobotu nelenil a při práci, údržbě a drobných zařizování kolem domu jsem si naplánoval vyběhnout v tom největším žáru, ve 2h, běžet po louce, po "hřebenech" Prokopáku, na Dívčí hrady a kolem Jinonic, primárně vybírám trasu s minimálním zastíněním.. Jednak proto, abych na dálku podpořil Stína, který přes poledne běhá v Los Alamos:) a jednak abych si to zase vyzkoušel a byl lépe připraven kdyby a až něco podobného přijde v Coloradu [nebo na ZG v příštím roce:)]

Je opravdu nádherně. Nikde ani mráček, vzduch se tím horkem tetelí, Deri ani neštěká, že ji neberu s sebou, kouká na mě překvapeně, co v tomhle počasí hodlám vyrábět...Beru si šátek na hlavu, schválně ho nemáčím (on se v mžiku namočí svépomocí) :), pas s dvěma bidony vody a nadšeně vybíhám...

Efekt rádia a kulminujícího horka se dostavil... Nikde nikdo!!! Běžím centrálním parkem o víkendu ... a jsem tu úplně sám... A tak se vlastně tohle moje vyběhnutí stává hlavně hledáním klidu. A to doslova. Na začátku běhu mě trochu rozčiluje, že mi GPS hlásí "méně" km, potom, jak se snažím objevovat různé nové cestičky, tak 99% z nich nakonec nikam nevede.. Tedy vede jen k vrátkům zahrad nebo k opuštěné chatě.. Ten "organizovaný" ve mně to nejdřív nese špatně, že se "musím" vracet:), ale pak mi dochází ta absurdita.. Vždyť já přeci nikam neběžím.. Já si běžím jen tak..:) A je to přeci úplně jedno, jestli mi GPS ukáže o nějaký km méně, nebo jestli jsem neběžel tou "nejkratší" nebo "nejlepší" cestou...

Tohle opakované poznání je nade vše. Od té chvíle se mi běží úplně lehce a těším se ze zajímavých zážitků.. U kraje obilného lánu se sluní mladá žena, v tom horku mám krásné vidiny:), OMG! .. musím se ale pořádně soustředit na cestu, která je kamenitá a plná výmolů...:). Za chvíli při probíhání lesíkem narazím na příbytek bezdomovců. Opravdu krásná tmavovláska tam kolem mezi stromy věší prádlo..Že by fata morgána?:)

Ovšem nejkrásnější je závěr... Běží mi to skoro úplně samo, probíhám okrajem Řeporyj a blížím se domů. Už mi dochází (jednou doplňovaná) voda, ale domů je to jen kousek, tak 4km.. V tom pod stromy vedle jednoho domu rozjařená skupinka rožní maso, pod stanem a slunečníky pořádá party... Volají na mě, že je to nelidské v tomhle běhat a že mi natočí pivo.. Zdravím a při běhu žertem odmítám... Potom mi ale dojde jejich skvělá nabídka s tím, že fakt už jsem delší dobu nepil, po cca 200m to otočím a vracím se k ním. Hurónský smích, bouřlivé vítáni a natočený půllitr piva..:). Snažím se pivo šetřit, ale stejně ho vypiju na dva loky, skoro na ex:)... tím získávám respekt a nabídku na další a abych v rychlosti pití piva závodil s jedním z nich:). Je to sice lákavé, ale ještě jednou poděkuju a běžím domů..

Nádherných 29+km, skvělé pocity, ve finále na trase piju i pivo (!).. Do prachu cest a cestiček v Prokopáku jsem napsal svůj vzkaz pro Stína...Jsem sice ještě  tady, ale už v duchu na cestě do LA, připraven zkompletovat v rámci týmu IthinkBeer.com naši skvělou dvojici Los a Lamos.:)

Běhu zdar! Kamarádům, šílenostem a ultra v nás zvlášť! 12:)

PS. Až poté se dozvídám, že si chlapci střihli v Plzni maratón na Zátopkovu počest..Moc hezký hapenning, ale neměl bych čas tak jet... vědět to, tak večerní pokračovací běh s dcerou maličko protáhnu , ať jsme na stejně vlně:)

PPS. V neděli jsem měl rodinné běhy, večer se koukám na týdenní součet.. Sakra! 120km. Co říkala Leona na posledním srazu? Kdo běhá (přesně) 120km týdne může zblbnout??? No nedá se nic dělat... Budu s tím muset žít..:).

úterý 23. července 2013

Hledání síly, víry a klidu... aneb zpět ke kořenům..

Jak se blíží Leadville -- tedy nejen kvůli tomu -- znova přemýšlím, jak a kde najít tolik potřebnou sílu, víru v sebe a potřebný klid.. A není divu, že se snažím znova a znova používat "to", co na mě funguje, nebo alespoň dosud fungovalo:). V sobotu jsem se na svůj "výlet" dostal až po 3h odpolední, kdy slunce hřálo snad nejusilovněji a tak jsem vzal bouřliváka (svůj Salomon batůžek) do něj dal dva plné bidony vody se šťávou:) a vyrazil.. No jak byl baťužek prázdný, tak mě to poskakovalo na zádech a mlátilo, jakoby mě někdo tlouhl holí přes žádá:). Po půl km potkávám na procházce svoje Slunéčko s Deri a ty mi správně vysvětlily, že to mám otočit a vzít si jiný batůžek (Rychlonožku) a běžet na výlet s "prsními lahvičkami":).

No zkrátím to.. Myslím, že jsem v teplém odpoledni udělal pro řadu lidí zajímavý zážitek, asi jako když se objeví dvouhlavé tele na pouti:). Omladina, která se povalovala u rybníka, málem umřela smíchy [Ty vole, tomu chlapovi skáčou kozy!:)], jeden inlinista se vysekal [že by připomínka dívčího inlinoveho pozdravu:)??] a dva cyklisti se v Řeporyjích dokonce i vrátili, aby se ještě ubezpečili, že viděli správně:)..

Totiž... Nevím, jak je to možné.. Silvu jsem se Scott-Jurek ultra running vest běžel ještě v pohodě, teď mi byla asi o 2-3 centimetry po obvodě delší/větší. Moje "ňadra" plná vody mi patřičně skákala, tloukla mě do žeber po straně:).. A tak jsem vlastně nečekaně došel k poznání, jak asi běhají přírodou obdařené ženy bez sportovní podprsenky.. Prostě přidržoval jsem si "ňadra" zezhora rukama..:)

Ale co.. cesta byla nádherná, už za Řeporyjemi vlastně nikde nikdo, nebál jsem se pustit neznámými cestičkami, nakonec po modré přes Kalinův mlýn na Černošice, pocitově dál, pak jsem se napojil po červené do Radotína, po cyklostezce do Hlubočep a Prokopákem hezky domů.. I s přidržováním ňader:), krásných 39+km a 4:04 kouzelný turistický čas.. [Myslím, že když jsem v restauraci v Radotíně doplňoval pohonné hmoty:) a ještě odbíhal ven se nadýchat čerstvého vzduchu, tak jsem také vytvořil jednu z místních hospodských legend:)].
Jjo...Výlety, výlety.. nad ty holt není!!:)

To v pondělí mě čekala návštěva u rodičů... ze zkušenosti jsem návštěvu dopředu ohodnotil, jako křížek:).. tedy "náročnou" až "kritickou" a chtěl si maličko před cestou zaběhat, ale (mrcha) Deri nechtěla.. není se co divit, pro psa v tomhle vedru někde běhat?? .. ale přeci jen, 5km jsme spolu proběhli, sedám do auta, alespoň maličko "nadopován", říkám si lepší mizerných 5km, než rezatým drátem do oka:).. Sedl do auta a vyrazil. Asi po 1/2 hodině cesty jsem zjistil, že jsem doma nechal nechal nejen peníze, ale i svoje doklady... Uklidňuju se, že mám s sebou aspoň papíry od auta, tak aspoň při případné kontrole nebudu vypadat, jako úplný lupič:). Ovšem u rodičů jsem zjistil, že doklady od auta sice mám, ale úplně od jiného než se kterým jedu:).

Cílem je neztratit radost, ani klid, protože když není ve mne, těžko ho někde budu hledat:). Po tradičních rodinných rituálech včetně kachny se zelím(!), [David promine:)] ... po různých šocích a nečekaných zvratech konečně odjíždím...říkám si, jak já tu cestu do Prahy ve zdraví přežiju? Ovšem, ovšem.. Zachraňují mě šťastná čísla!!! Odjíždím z města po silnici s příznačným číslem 34 (!)... Ano, ano... 34-Honza běží:).. takže hned odbočuji k jediné sjezdovce, co tu za městem máme, na parkovišti pod ní se u hospody převlékám do běžeckého (Never leave home without it!) a krátce po 3h začínám vybíhat sjezdovku.. sice ti lojzové posekali jen tzv. malou sjezdovku, tu velkou, která na ní navazuje nad tunelem.. tak už bohužel nechali tak..

Ta je "odříznutá" hustými bodláky, které jsou vyšší než já.. a tak těch výběhu bude holt víc..:) Pro pár hostů a mladý personál jsem po chvíli asi takové příjemné zpestření ospalého horkého odpoledne.. po půl hodině mi při mé jedné obrátce přinášejí v kelímku vodu s plátkem citrónu, jako pozornost podniku..Fakt potěší! [nakonec nechávám spropitné v dvojnásobku mé útraty, zasloužili si to..ta voda byla fakt milá:)] Sice se odmítají zapojit do vybíhání sjezdovky pod průhlednou záminkou, že v podniku není sprcha (jako "domorodec" vím, že za hospodou teče řeka:)...


Ale když si nakonec po hodince "kroužení" dávám jedno polotmavé nealko:) a v nirváně šťastně koukám do kopce,.. tak pochopitelně dostávám dotaz proč vlastně takhle blbnu? :) Se šťastným úsměvem dopíjím nealko pivo.. Vím, že nemá cenu nic vyprávět o touhách a radostech (staršího) běžce a tak používám svoji tradiční vše vysvětlující odpověď.. "Běžci mají veselejší život i lepší sex" :).. a odjíždím s tím, že jsem si udělal radost, potrénoval, setřepal ze sebe napětí a možná maličko přispěl k rozšíření běhu ve svém rodném městě:). Po příjezdu domů jsme ještě se sousedem Danem dali relativně svižně 13.5km a krásně tak završili doslova "rozběhany" den:).

Znovu jsem zjistil, že při hledání síly musím neustále hledat radost... Navíc jsem si znova uvědomil svoje kořeny.. Doprčic! Vždyť já nejsem stařík z nížin!!! Já jsem stařík z Vysočiny! A to zní hrdě.. To se bude na Leadvile sakra hodit..:)

Všemu zdar, našemu úsilí a ultra zvlášť! 12:)

pátek 19. července 2013

Letní režim, aneb dovolená je když...

... když skončím náročný týden a hned chvíli po té už běžím po nábřeží směr Zbraslav:) [u Vyšehradu se spojím se známou televizní běžeckou hvězdou [Michalem (V.) V. z magazínu TEMPO.:)] a běžíme zkontrolovat inlinistky:) a vyběhnout si na Závist, která i se schodem u kapličky má 312m (!), dáme polívku a běžíme zpět..

... když jedu autem na 4 dny mimo, nemám oficiálně "povolené" běhání, ale přesto víc jak polovina mých věci jsou běžecké boty a hadry..:)

... když moje nejmilejší, jasné slunéčko už po příjezdu do Alp na mě chápavě koukne a dovolí mi před snídani "pobíhat" a já s nadšením a potichu vstávám před 6 hodinou a jako správný závislák si dávám svoji ranní 12:)...

... když spolu chodíme po kopečkách a pak mám možnost si to ještě jednou "proběhnout" sám..

... když nikde nikdo není a krajina kolem vypadá, jakoby ji nějaký obr vyrobil pro svoje děti na hraní a moje Slunéčko říká.."Honzi, schovej se, ať jsem tady úplně sama!":)

... když přesvědčím svoji nejmilejší a k hradu jdeme pěšky místo lanovkou, s tím, že za ušetřené peníze si dáme polévku a když půjdeme hned, tak ještě uvídíme představení místních sokolníků... abych se potom dozvěděl, že jsem ji "nutíl", aby šlapala za polévku (pro jistotu dodávám..do kopce) a ještě se potom dívala na cizí ptáky:)..

... když si poslední den při cestě domů ukopnu prostředníček na noze, tak k tomu pro jistotu přidám vlastní "operaci" nehtu na palci té samé nohy [v rámci hesla, když se jeden den nebude běhat, tak ať se léčí nehty komplexně:)]

... když hned po návratu běžím ráno do práce a přemýšlím, kde zase budu běhat nastavované kopce?? :) [tedy něco takového, kde můžu vyběhnout-seběhnout 11km z kopce v tahu v solidním převýšení.. to by se mi líbilo mít za barákem:)]

Léto budiž pochváleno! Slunci i slunéčku sláva! Běhu zdar, ultra zvlášť! 12:)

PS. Poprvé jsem jel podle navigace a paní Garmína byla taková klidná, i když jsem ji v (rozkopaném) centru Salcburku vůbec neposlouchal (nešlo to).. Bavilo mě poslouchat, jak říká naprosto klidně "Zatočte vlevo".. "Zatočte vlevo"... pak už (asi zoufale ale) stále klidně... "až to bude možné otočte do protisměru.."..

Dokážu si představit, že by měli namluvit taky nějaké "přirozené" navigační pokyny, například.. "Doleva, debile!!! Řekla jsem doleva!! Kam to jedeš? Která je levá? Co??? Já se na tebe vykašlu, otoč to, okamžitě to otoč!!!... Už ti nebudu nic říkat, vůbec mě neposloucháš!! Kam zas jedeš???".. :) .. Jjo, to by byla ta pravá komedie, ze života.. Musel jsem se celou dobu tomu smát.:)

pátek 12. července 2013

Tak nám zrušili Pražský maratón, paní Milerová.... aneb bojuji s krizí:)


Ptali se jednou moudrého jogína, co vlastně dělá, když "to" nejde... A on velmi zkušeně odpověděl... Ano někdy to nejde:)....Kombinace šoků (organizace náročné akce pro zahraniční účastníky v rozsahu téměř 24/7), psychické, fyzické únavy způsobila, že já těžký zavislák jsem dva dny neběhal. Chápete to??? Dva dny.. Velký Běžící Stín už by zvedal varovně prst, protože "tři dny bez běhu, to už je špatná karma:)"... Odvrátil jsem to a naštěstí se zase vrátil k běhání a zase se pilně připravuji na Leadville, pochopitelně nedám svoji kůži lacino!:)..

Ale zpátky k té malé krizi. Myslím, že tím finálním hřebíčkem byla drobná zpráva od Davida, že maratón ve Stromovce, ano, ten skvělý maratón, který se začal běhat poprvé v roce 1963, kdy jsem se narodil:), ten maratón na který jsem se tolik těšil, ten na kterém jsem si chtěl zkusit ke svým 50 narozeninám získat čas začínající číslem 2.. .tak ten se letos nepoběží...:(


Ne, není válka, není krize, není výjimečný stav... Nic takového. Podle pořadatelů nebudou v čas opravené sprchy a záchodky v areálu... Přijde mi to strašná škoda, přerušit tradici Pražského maratónu, kvůli zázemí v kamené budově. Pro hodně lidí (včetně mě) naprosto jasný vrchol maratónské sezóny, přerušena tradice... [Pořád si myslím, že by se ten závod dal zorganizovat.. řada věci může být provizorních, závodníci by o tom předem věděli a počítali s tím..]


Ale co dělat? Kamarádi řeší jestli Kladno nebo Ostrava, nebo odjet do Drážďan či jinam do ciziny...Vy, co mě znáte, víte, že jsem už jednal, jako bych žil ve westernu.. Ve chvílích jako je tahle si beru pomyslnou zbraň a vracím se do vesnice -- stejně jako sedm statečných -- bojovat s přesilou:), asi i nesmyslně, ale bojovat, protože za tradice je třeba bojovat...

Pořád doufám, že se třeba stane zázrak, že organizátoři přehodnotí situaci... A když ne, třeba se najde pár lidí, kteří se rozhodnou si v původně plánovaném termínu prostě uběhnout maratón ve Stromovce.... Minimálně já to budu...:)... Původní termín i čas startu znám. Okruhy znám(e), místo občerstvovací stanice taky.. Start a cíl je jasný.. Není co řešit.. :)


Větší úctu k tradici by to chtělo... Ale tu mi obyčejní běžci určitě máme.. Já tam ten maratón běhat budu!:)


Maratónu zdar! Ultra zvlášť! 12:)
PS. Ještě na základě prvních komentářů pro úplnost dodavám, že si obecně vážím velmi všech organizátorů závodů.. Ale je mi líto, že právě organizátoři maratonu nechápou ten rozměr boje s krizí, nadšení a konzistence, nebo chcete-li nepřetržitosti a tradice. Pokud by to pojali s podobným oznámením, tak by velmi jistě přišli lidi, kterým by polní podmínky nevadily, kteří by svoji účast vzali jako podporu závodu, podporu tradice a ukázku, že se s horším zázemím dokáží popasovat. Jsme přeci maratónci, ne? :)

sobota 6. července 2013

Hoši od Bobří řeky

Začalo to docela nevinně.. Snažili jsme se s Lubošem vymyslet nějaký společný proběhnutí.. Tak jsem navrhoval, že bychom se mohli maličko protáhnout po Prokopáku, třeba na závěr dát nastavované kopce, protože uprostřed trati-kopce je hospoda...:)...není co řešit..
Nakonec se to (jak jinak) zvrtlo..:)... Píše Luboš, že podle vzoru Stína, pořádá závod "Ve stínu bobra"..:), že budeme od 9-11 běhat po žluté na Závist, zajímavá pravidla, zní to dostatečně šíleně, že hned říkám, ano, ano:)... i když odpoledne mi začínají pracovní povinnosti, na něco takového se přeci neříká, ne..:) [později si opožděně připomínám rady své maminky a babičky.. o těch mých kamarádech, co mě přivedou akorát do průšvihu:)]

Přemýšlím... Na Závist.. No přeci nepojedu autem nebo dopravou... Pavel K. běhá závody tam a zpět.. tak já si na "závod" doběhnu...:) koukám do mapy, na Barandovský most, potom podle řeky, podběhnu ve Zbraslavi most závodu míru a jsem tam... Pro orientaci kliknu km, vychází cca 15, počítám plus minus 1.5h, poběžím s báglem, jenže.. nějak se to ráno zvrtlo, Deri mě nechtěla pustit a tak vybíhám asi o 10 minut později a po cestě si uvědomují, že jsem ve zmatku nechal doma věci na převlečení do tramvaje, abych mohl dojet do práce.. Taky trochu lépe počítám v hlavě km a říkám si, kdepak 15, to bude lehce pod 17km.. což by nevadilo, ale hrozí mi, že minu hromadný start (tříčlenné skupiny)..:)

Abych natrénoval další dovednosti a vyzkoušel záludnosti s pitím na trati, vzal jsem si s sebou dostatek vody jak na cestu, tak na výběhy do kopce, celkem 3 velké plné bidony... ale jak je vlastně batůžek prázdný tak mi můj bouřlivák zuřivě nadskakuje na zádech, tím spíš, že se snažím běžet o trochu rychleji, abych dohnal časový skluz...

Náhoda mi přeje.... s tím hopsajícím báglem doháním jednu běžkyni v prokopáku.. Říkám si super, pověsím se za ní a pak ji dole třeba předběhnu, dohnal jsem ji tak na 20 kroků a dívčina začíná zrychlovat.. od turistických 5:30 se postupně dostáváme na 4:30 na km... když ji na konci prokopáku dle plánu předbíhám, tak už běžíme skoro 4 minuty km a bouřlivák mě mlátí do zad, jako sedlák cepem do obilí:). Vysvětlují jí, že ji nehoním..:), že jen pospíchám dolů na Zbraslav a tak jsem se za ní kousek svezl... že doufám, že jsem ji moc nevyděsil, ale že to zrychlení má famózní.. Ještě tak km a mám rychlostní osobák:)...

Ale i tak... čas pádí neúprosně, ale to si najednou vůbec neuvědomuji...Za Barandovským mostem se začínám kochat sluncem vycházejícím z mlhavého oparu, prosvětleným ránem, zpěvem ptáků.. a najednou s podivem zjišťuju, že jsem daleko od řeky, na nějaké stezce mířící podle neznámé silnice dál a pryč:). Cyklisté mě naštěstí navigují zpět na populární A2 a tak se chvíli zase maličko soustředím na běh... Když ta míra mého soustředění dosáhla naprostého maxima, vidím na liduprázdné asfaltové stezce dvě mladé inlinistky. Usmívám se a zdravím. Na pozdrav mi odpovídají po svém,...zvedly svoje trička!:)

Tedy.. zbytek cesty přemýšlím... 1) je to tradiční pozdrav inlinistů (potom naprosto chápu bubovo nadšení a pravidelné tréninky s inliny.. :), 2) je to místně specifický pozdrav a potom nechápu Davida, proč běhá někde v Liberci a ne po nábřeží směrem ke Zbraslavi.:).. Tedy mezi námi, málem jsem i na rovné silnici upadl a pak že je běh bezpečný sport...:)

Dobíhám nakonec s menším zablouděním asi 17.5km , 4 minuty po 9 hodině, ale protože se zdržela prezentace závodníků, tak akorát, akorát se zaregistruji, rychle se pozdravím s oběma přítomnými členy modrého oddílu, popadnu nový bidon s vodou a můžeme vyrazit... Hromadné starty! Ó jak jsou nebezpečné, obzvlášť, když startují i borci s hůlkami...ale všechno jsem zvládnul bez útrap, zařadil se do vláčku hned za Pavla, který mi začal ukazovat cestu, protože jsem tvrdil, že podle nejasných propozic "nahoru po žluté" ... by někteří z nás mohli snadno zabloudit a přijít tak o pěkně umístění... Pavel kroutí hlavou, ale když ho u kapličky posílám napřed, se slovy trať už znám:), tak mi jen připomíná, že tohle byla přesně moje slova po prvním kole Šutru, těsně před tím, než jsem šílené zabloudil:)...

Pravda je, že na trase je pěkně živo, co chvíli se mihne některý ze tří závodníků směrem vzhůru, nebo dolů, myslím, že v dalších ročnících by pořadatelé měli uvážit vybudovat dvojkolejné úseky nebo získat dobrovolníky na řízení dopravy... Už jsme se blížili k jistému závěru, když mě Pavel oprávněné předběhl o kolo, čímž bylo jasné, že já vertikální km nedám, zatímco on ano. Ale budiž mu to přáno, zaslouží si to..:)

Celkově  to byl moc vydařený závod, modrý oddíl slavil velké úspěchy... po prvních místech ve speciálních kategoriích ("běžec", "turista s báglem" a "zájmový běžec (rybář s pruty)"). Ani v celkovém hodnocení jsme nevyšli na prázdno. Tady je potřeba vyzdvihnout především Pavlovo první místo, Lubošovo třetí místo bylo z říše snů, maličko to kazím já se svým předposledním místem, ale není každý den posvícení...:)

Ovšem co jsem ztratil na umístění, získal jsem na náladě, zážitcích a i závěrečných číslech.. No uznejte sami, co mi řekla moje Bludička (Garmin): Celkový čas běhu 3:23:32, celková délka: 26.66... Do překonání vertikálního km mi chybělo 48 (4x12) m..

Ano, negativisté by mohli říci... Zatímco Stín získal kozy, Pavel bobra, tak 12 utřel hubu:). Ale když se to vezme do důsledku, tak díky vystavené 1.ceně (viz obr.) jsem dneska viděl obojí!:)... A tak končím s olympijským heslem
"Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se"!:)

Běhu zdar, ultra zvlášť, ať žijí blázniví kamarádi. Gratulace držitelům trofejí!

12:)

úterý 2. července 2013

YOLO, aneb jako pako:)... opakuji jako pako:)

YOLO .. you live only once.. [Žiješ jen jednou].. je asi jedno z nejoblíbenějších hesel amerických tenageru... a upřímně, má hodně do sebe... tedy, ne že bych v rámci tohoto hesla skákal na nějaké tenké šňůrce po hlavě z mrakodrapu, nebo že bych se opilý řítil ulicemi velkoměsta na červenou..:) ale přesto.. .

.. Přesto si uvědomují konečnost všech věci a jak je důležité si dělat radost často a cíleně.. A že v rámci "dělání si radosti" je nutné i něco přetrpět..:). Moje současná velká radost má jméno Leadville... Fakt, že jo:) a kvůli ní teď pobíhám, každou volnou chvilku, postupně nabírám km, nastavují kopce.. postupně a opatrně si zvyšují km... Protože, protože, až mě to tam "skřípne":) a že to určitě přijde..:), ...tak v té chvíli se budu snažit myslet na ty spousty naběhaných km, vydupaných skoro že země, na ty kolapsy na nábřeží, nedostatek času/vody, nastavované kopce...a hlavně na to, že jsem se vždy nějak zvednul, ať už obrazně nebo doslova a dokončil, doběhl...[zaplaťpánbůh!]

Nejlepším koloritem k tomu mému úpěnlivému snažení jsou hlášky sousedů nebo lidí, co potkávám po cestě.. V těch největších vedrech, když jsem běžel dvojsměrku a následně i maličko popoběhl s Deri při venčení.. mě čirou náhodou viděl (starší) soused -- vtipálek -- a povídá.... "Koukám, že se snažíš dostat infarkt.. Vydrž! Určitě se to to povede! " :)... Nejlepší je, když mě třeba někdo po ránu o víkendu vidí s Deri a s mým jasným Slunéčkem, pak s dětmi, potom následně samotného vybíhat/vracet se domů.. tak ty občasné poznámky jsou na úrovni Dikobrazu... "Vy pořád někde běháte" ... "teda u Vás bych nechtěl bydlet.. tam asi všichni musí povinné běhat, co? Jak na cvičáku..:)"... Moje Slunéčko bylo dokonce dotazováno, jestli není nějaká bývalá trenérka, nebo učitelka tělocviku :)... Dneska při očkování Deri, zase jiná paní doktorka obdivovala, jak je Deri svalnatá.. po pravdě říkám, že Deri naběhá v průměru 9-10km denně, ale že snese i štreky blízko 20km... Paní doktorka říká.. "to ale musíte být opatrný.. tahle malá plemena jsou neklidná a pro běhání vedle kola ne úplně vhodná...":)... povídám, že s tím musím souhlasit, protože já bych ji vedle kola nikdy nevenčil, stačí, když se mi (aspoň na začátku) furt plete pod nohama..:).. V tu chvíli zase na mě divně koukala paní doktorka.... Prostě úsilí.. úsilí je někdy opravdu usilovné:), řekl bych až na kraji patosu, kdy si člověk říká musíš, musíš.. a jindy se to z dramatu a tragédie zvrhne k naprosté komedii, kdy vidím "z venčí", jak se zoufale snažím... a jak je to vlastně směšné... v tu chvíli se tomu  směju s ostatními... ale pozor, nepřestávám..:)

Ovšem co miluju nejvíc, je že moje nejmilejší při tom všem [zmatcích, nedostatku času a faktu, že pořád někde "lítám":)] dokáže ještě vymyslet legraci.. Například v pondělí... Běžím tradiční dvojsměrku, než dobíhám, tak mi jeden z nejmenovaných domácích spoluběžců píše, jestli až doběhnu nedáme spolu krátkou (9km), že se mu nechce samotnému běžet.. Říkám, jasně, valím domů, sundám bágl, napiju a můžeme běžet..:)... Moje nejmilejší už měla vymyšlené, že až se budu po těch cca 39 rozdělených km a pracovním dní vracet domů, že se převlékne do běžeckého a řekne.. ale já bych taky chtěla ještě běhat:)... Jenže ona ví, že bych se zase jen napil, i kdybych byl unavenej (jakože ano), tak bych řekl, samozřejmě, s tebou já běhám moc rád... a šel bych na další okruh...:)

Jak si všichni kolem dělají různé radost [Malá ženská radost, aneb MAŽERA je opravdu důležitá součást života!], tak já, jako pravý odborník a specialista na dělání si radosti.. jsem si taky udělal pěknou mažeru.. Jak jsem zjistil při Horské výzvě, můj spoluběžec Pavel K. je grafik a mají firmu na dělání různých dresu a potisků funkčních trik.. A tak jsem si od Pavla nechal udělat design a "vytisknout" skvělou sadu multifunkčních šátků s motivem mých dvou číslic... Ano 12, kam se podíváš..:). Aspoň nemusím řešit, že mi přes kšilt teče pot do očí a mám opravdu svůj originální šátek.. který mi (v různých barvách) bude připomínat nejen moje "jedna-dvě", ale že celou dobu to moje úsilí vyjádřené stupnicí od 1 do 10 bylo vždy blízko k té 10.. na čísle 12:)...


Hezky proběhané léto, přeje 12:)!

Běhu zdar, ultra zvlášť!