čtvrtek 29. ledna 2015

Pomalejší start? ... netřeba klesat na mysli.. ještě je tu "Jerry":)

Občas je dobré se podívat na svoje jednání naprosto objektivně. Finanční experti mají jednoduchý trik, jak poznat, že nám na něčem opravdu záleží. Stačí jen ověřit, kolik "tomu" věnujeme času a svých peněz.:). I když se naprosto oprostím od rozměru "úsilí", tak i v tomhle měřítku mi můj pobíhací koníček vyrůstá do velikosti obrovského zvířete. Zajimalo by mě, jak je to u vás? Většinou to opravdu funguje jako jednoduchý test. Ve finále máme opravdu nejradši to, čemu věnujeme nejvíc času a peněz:)... [Pozor nebezpečné je, že to platí i na lidské vztahy:)]

Mnohokrát jsem si povzdechnul (někdy radostně, někdy maličko vyděšeně), že mi příjde, že žiju ve filmovém příběhu:). Nedávno jsem se smál, když mi Pavel (VS) vyprávěl jednu příhodu (tuším z nějakého bikerského filmu), kdy jeden cyklista říká druhému v mírném kopci.. "Klídek, tady za zatáčkou na nás čeká "Jerry" a ten nám to pomůže roztáhnout"... K překvapení toho druhého cyklisty se za zatáčkou na ně vyřítilo ohromné psisko a oni začali zoufale spurtovat... Jakmile ujeli do bezpečné vzdálenosti, tak ten první povídá, "Vidíš, říkal jsem ti to.. Jerry ten mi to vždycky pomůže parádně roztáhnout.." :)...

V minulém týdnu jsem ve středu běžel do práce, hlavu plnou starostí, co teď, co potom, .. nestíhám, zoufale plánuji, jak naběhat týdně alespoň 100 převážně hladových km..:)... Běžím pomalu, ale na začátku údolí mě předběhne sympatická běžkyně, tak zrychlím a začnu si s ní povídat -- ona tak nějak průběžně zrychluje, asi se mě chtěla už zbavit:).. a tak proti všem počátečním předpokladům dobíhám do práce v novém lednovém rekordu.. a říkám si jak mi to "Jerry" pěkně roztáhnul.. :). Neměl jsem na to ani pomyslet!!!

V pátek totiž s "rozbitou" a bolavou pusou běžím do práce. Fakt to bolí.. a tak ťapu pomalu a opatrně.. na hranici 7 minut/km.. vím, vím.. ostuda:).. ale říkám si a chválím se, jak jsem "statečnej":). Na začátku Prokopáku (skoro ve stejných místech jako ve středu) se za mnou rozběhl nebezpečně vypadající rotvailer... Zrychluju, on taky, a i přes svoji hluchotu slyším, jak za mnou cinká jeho řetízek u krku.. držím neskutečný tempo, probíhám údolím jistě v novém rekordu, nicméně pořád slyším pořád to cinkání.. po dvou km se opatrně se ohlížím (celý zbrocený), pes nikde... To cinkaly moje kliče v batohu!!! Uff:).. Ovšem "Jerry" mi to tentokráte fakt dobře rozběhnul.. navzdory bolesti a velmi pomalému startu, dobíhám do práce asi o 3 minuty dřív, než je tak poklidný "průměr"... Že by na tom "roztahování" něco přeci jen bylo??:)

Jinak -- myslím, že se řada mých kolegů nějak naučila s mojí pobíhací "úchylkou" nejen žít, ale jí i pragmaticky využívat. Například kolegové v Košicích naplánovali workshop před Košickým maratonem, aby mě nalákali..[Teď ještě abych to byl po l'Chappe beledonne shopen to uběhnout:)].. Jiná skupina mě "donutila" souhlasit s prací v Tbilisi, protože mi slíbili, že tam budu moci běhat v zajímavých končinách:)...

Zkrátka... někdo láká stařičké profesory na fotografie mladých studentek.. někdo na běžecké profily přilehlých trailů.. Ať si kdo chce říká co chce... Ty lákavé křivky... ty nás nakonec dostanou. I když budeme tvrdit, že to děláme ... z jakýchkoliv jiných důvodů:)

Všemu zdar! Ultra zvlášť a chvála těm, kteří chápou naše úlety!
12:)

pátek 23. ledna 2015

Každý den aspoň malý Kaizen:)...

Každý týden mě něčím překvapí. Použiju slova Pavla VS ("...kde se to jen zastaví??") ke komentování nejen mého každodenního úsilí, ale i skoro každodenních úletů... Minulý týden byl ve znamení setkání s titány.. V pondělí s ultraškorpilem a v pátek se Samem S. Ačkoliv jsou hodně odlišní, moje úlety jsou v podobné kategorii. V pondělí, s Milošem jsme se setkali v Panerii v Jidřišské. Měl jsem z toho trochu trauma, protože zatím jsem tam vždy rozbil talířek nebo skleničku.:)... Tradičně jsme se podělili o moje běžecké plány:), Miloš tak nějak velmi laskavě zhodnotil moje nové "trenýrkové" plány a stravovací návyky... Byl jsem tak potěšený, že jsem na odchodu rozbil nejen skleničku, ale i talířek(!)... asi mi tam zakážou chodit..:)
Se Samem jsem pro jistotu nejprve dorazil na schůzku o týden dřiv... Píšu mu SMS, kdepak jsi? Sam lakonicky odpovídá, že je v práci, protože se sejdem až za týden..:)... Plně oceňuje moji skvělou přípravu "proběhnout" si trasu raději nanečisto dopředu:)...Lama zůstane lamou, ovšem v nestřežené chvíli mě Sam následně dostal.. Konec srpna je tím pádem ve znamení naší společné akce, Echappée Belle... Panebože musím si dávat větší pozor!!

Zajímavé bylo, že statisticky nejdepresivnější den byl údajně v pondělí.. Taky mi She Today (Ona Dnes) v ten oznámila v týdenním horoskopu jen samé šílenosti. Prý doma i v práci neskutečné šoky, uprostřed týdne zdravotní problémy.. že bych se měl (dle horoskopu) zamyslet, co dělám špatně:)... Odhodlání stále na stupnici 12, i když ... znáte to.. odklízite problémy lopatou, ale oni je přivážejí nákladníma autama:)... Ve čtvrtek mi moje paní doktorka (parodentoložka) v rámci záchrany mých dásní a zubů cíleně ubližovala. Její rady, abych si na dva dny zalezl doma a s pomocí růžových prášků tiše trpěl.. se naštěstí minula učinkem, ale večerní běžecké venčení a následná noc byly skutečné hardcore:), ovšem .. ovšem říkám si.. seš hrdý Budžes.. nebereš to, tak to neber! Zatím se to dá snášet.. Ranní běh do práce mě přesvědčil o známém přisloví.. "co tě nezabije, to tě posílí"...:)

Zatímco se raduju, jak jsem na šílený horoskop vyzrál... Tak mi v mezičase odešel počitač!!! :) ... Ale během pár hodin -- díky svým neustálým zálohám, 300GB na dropboxu, 8TB na synology -- zase funguju. Nejen to, v podstatě využívám kolapsu pro sebe a místo oběda jdu na rychlé fitko...

Koukal jsem na startovní listinu Rondy. Samí zkušení borci a já.. OMG!!!... Zoufalé ženy prý dělají zoufalé věci, odhodlané lamy? Ještě odhodlanější:)... Abych byl připraven, až se Ronda zeptá: "Tak co Honzo, připravoval jsi se pečlivě?"... Až zítra budu zase (tentokrát s bolavou hubou) kroužit řadu hodin po údolí.. tak si budu chystat odpověď.. "Ano.. a dal jsem do toho skoro naprosté maximum.. a navíc s láskou:)"

Takže navzdory horoskopům, proti všemu a všem... Držím...:)
Všemu zdar, ultra v nás... zvlášť!!

12:)

PS. Aby těch šoků nebylo málo, v rámci "update" mého profilu na linkedin mi při profesionální pomoci:) software poslal masivní spam všem mým kontaktům..Takže jsem kamarádům a známým vysvětloval, že se sice s nimi moc rád spojím, ovšem, že chyba vznikla kvůli vadné elektronce E13 ze závodu Katoda Olomouc... chyba, která se stává.. maximálně jednou za deset let!:)

PPS. Bojuju za lepší horoskopy!!:)

pátek 16. ledna 2015

PnR .. aneb .. Pravidelná dávka emocí:)

Vidím to jako by to bylo včera... jedna sousedka, která mě pravidelně vídá, jak (ať už sám nebo s Deri) poskajuji ve svém komickém oblečení směrem k parku .. tak ta se mě na konci loňského roku otevřeně zeptala.. "Jak běháte po parku už dlouho.. to už běháte i třeba 4 km???" ... Povídám jo jo, někdy je to i o maličko víc:).. Aha, tak to jste dobrej! :)

Samozřejmě chvála potěší, ale ze 4 km se zase nedá žít celou sezónu:) a tak jsem pilně přemýšlel, čím bych se tak asi letos zocelil a začal jsem praktikovat "skvělý" postup, Taková pravidelná dávka emocí, aneb jak si každý týden na své dlouhé pěkně hrábnout:).. [už jsem v téhle souvislosti slyšel, že mi hráblo už dávno:)]

Na ranní sobotní dlouhou (4-5 hodin) vybíhám naprosto s prázdným žaludkem, hladovej jako vlk:).. k piti jen vodu s trochou štávy (abych zahnal pachut v bidonu) :).. Běhám různě spíš necestou než cestou po údolí, nejdřív to bylo něco kolem 36 km, tento týden jsem "na hlad" a v limitu (co mám na dlouhou) uběhl už skoro 40km. Zážitky jsou neskutečný. Občas se zamyslím a když si uvědomím, kde jsem, tak se objevím v jiném místě a čase.. Takhle běžím údolím a najednou jsem nahoře u Holyně, kousek od dálnice.. Co na to říci?

Myslím na svoje touhy, a sny, ať už jsou bláznivé nebo ne.. Ostatně pro bláznivé sny je potřeba dělat i bláznivé věci, aspoň já v tenhle postup věřím... Minulou sobotu jsem to na "Ctiradovi" zařval do světa.. Pojmenoval to svoje usilí.. Proč ne, přiznat si proč taky tolik blbnu:)..

Vidím se, jak tam poskakuji se vztyčenýma rukama na hraně kopce .. proti mně panoráma Prahy.. zničeho nic se objevil pár turistů.. Kašlu na jejich udivený pohledy.. Poskakuju šílenej, nadšenej, možná i slzy v očích a volám .. Rondáááááá!! Aby se mi to všechno lépe a radostněji snášelo. Je potřeba se připravit na zatím nepoznané zakoutí tělesné únavy a získat co nejsilnější motivaci, která mi snad pomůže všechno překonat...

Pracuju na tom ze všech sil. Jak to dopadne, je ve hvězdách.. Ale já musim vědet, že jsem do toho dal co jsem mohl.. je potřeba bojovat.

Všemu zdar! Ultra a našim snům.. zvlášť! Ať žije Ronda del Cims... Tak a je to venku..
12:)


čtvrtek 8. ledna 2015

Když chceš, tak musíš... ale pro jistotu..:)

Asi bych si měl nechat vytesat do kamene svoji památnou větu, že i tento týden (jako každý) byl ve znamení bojů. Stejně tak jako moje nejmilejší se mi už otevřeně směje, když se omlouvám a říkám.. "Víš, tenhle týden je šílený.. opravdu nestíhám, nějak se toho nakupilo moc. Ale příští týden.. příští týden už to bude úplně v pohodě! Už to mám pod kontrolou!"..:)
Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, pusu od ucha k uchu neopomene dodat, že je to moje "mantra", kterou posledních 25let se mnou slýchá celkem permanentně. Důležité je, pokud tomu věřím já..:)

Ta její poznámka mě dostala zpět do reality. Samozřejmě, "v něco věřit" je mi blízké -- i kdyby to na první i druhý pohled vypadalo jako úplná pitomost a nesmysl... Věřím tomu!! Snažím se postupně se dostat na větší a náročnější pobíhání, pomalu naběhat potřebné km, posilovat, ještě zhubnout..

Dneska jsem byl u svoji obvodní lékařky, získat potvrzení, že můžu běhat v lesích a po horách dokud nepadnu nebo (lépe) dokud se nedostanu do cíle.. Tradičně mi odebrala krev, natočila EKG, změřila tlak a puls. Povídá.. 44 tepů, to jsou ti vytrvalci? Povídám.. Vím vím, měl bych mít lepší hodnoty, ale tepy mám tak vysoko, protože jsem rozrušený z ordinace a z vašeho bílého pláště:).. Evidentně jsem ji potěšil a rozesmál. Prý jak se "donutím" v tohle počasí pravidelně běhat?

Na takové otázky se hůře odpovídá.. Jasně někdy se opravdu nechce, ale většinou je to tak, že z plánovaného běhu může sejít, nebo se zkrátí, kvůli "nestíhání" nebo nějaké povinnosti, která se nečekaně objevila. V tu chvíli nastupuje moje nejsilnější zbraň.. Mantra "Když chceš, tak musíš.." (nebo že by to bylo obráceně?:) .. Sice to svoje běhání a fitko matlám všelijak, ale s láskou.:).. O víkendu se mi podařilo vyběhnout na zledovatělé cesty v údolí na víc jak 4.5h a občasné turisty jsem rozesmával svými krasobruslařskými figurami.. Jenže v týdnu jsem sotva schrastil jeden běh za den, v úterý jsem musel zrušit dvojsměrku a urychleně se přesunout domů.

Proto ve středu jsem změnil strategii aby byla v souladu s moji mantrou. Asi jsem i věřil, že zpáteční cestu ubráním:), ale.. stejně jako cimrmanologové pro jistotu zamykají hlavní vchod, aby jim neutekli diváci:), tak i já jsem si pro jistotu nevzal bundu a kalhoty na cestu domů:). Jjo, to bylo moudré rozhodnutí, protože jinak nevím, nevím.. Asi by mě okolnosti donutily se přesunout zrychleně domů MHD, bez možnosti epického návratu:).

Co k tomu dodat? Dcera mě nedávno viděla na začátku společného běhu, jak se smekám a "opatrně poskakuji", než se rozhýbu a zahřeji... že prý vypadám úplně jako Jar Jar Binks. Ovšem co na tom.. důležité je, že na
konci každého běhu, když vykouknu z údolí.. cítím neskutečnou sílu a připadám si minimálně jako Obi Wan Kenobi!:)

Naším bojům a úsilí.. ZDAR!
May the force be with us!

12:)

pátek 2. ledna 2015

Místo přecevzetí ... aneb už jen sama pozitiva a sociální jistoty..:)

Slyšel jsem to od mnoha moudrých lidí, že novoroční přecevzetí jsou k ničemu. Často přinášejí negativní energii, vyjadřují naší nespokojenost, ať už s naším tělem, zvyky, dovednostmi.. nebo zosobňují jen plané sliby, které navíc přinášejí jen frustraci...

Proto jsem se skoro vždycky snažil to dělat trochu jinak:)... když něco chci změnit, tak to raději začnu dělat "s láskou k předchozímu stavu":) a co nejdřív.. Nechci čekat na změnu kalendáře nebo nějaké životní předěly, že?

Možná právě proto jsem začal na podzim chodit do fitka, ze začátku to bylo sice hodně toporné (už je to výrazně lepší), teď jsem si dokonce "dobudoval" ve své klubovně i příruční cvičící koutek, včetně sady kettbell nářadí... Postupně jsem začal měnit i stravovací režim... Snažím se..:)

Je to proto, že přeci jen.. tělo staříka je zesláblé a zdeformované kombinací kancelářské práce a mého (do jistě míry stereotypního) pobíhání.. Evidentně potřebuju nové vzpruhy nebo možná i drobnější "šoky":), abych mohl zase další rok(y) běhat -- možná o kousek dál, trochu lépe nebo abych se moc nezhoršil:).

Navzdory mé velmi "komunikativní" povaze:) se snažím o svém úsilí moc nemluvit [je to těžký, typově jsem slepičí prdelka, anglicky blogger:)], ale alespoň tady si o to napsat musím... Dokonce, svoje odběhnutí do fitka skrývám do poledni pauzy v práci.. Co byste tomu řekli? :)
Možná se stydím za to svoje patetické úsilí, možná se těším stejně, jak Michal Tučný, který tajně cvičil roky a  čekal, že "za chvíli už to na něm bude znát":)...

Prostě velkou část podzimu jsem se připravoval na postupnou změnu, která se začínat realizovat v těchto dnech. Začal mi nový běžecký rok, ve kterém jsem si přesně určil svoje závody, priority a i postup, jak toho dosáhnout. V ledasčem se vracím kousek zpátky, zejména se vracím ke svému excelovskemu zapisování mého úsilí, protože všechny ty tabulky na netu berou zbytečný čas, někdy jsou nedostupné a většinou sledují moje úsilí hůř než trochu promyšlený excel (zde je odkaz na tabulku, co jsme před lety vytvořili s Ďurim, používám trochu modifikovanou verzi).

Snažím se držet svého schématu -- dobrý je každý naběhaný km, ještě lepší je víc naběhaných km:), ale dlouhé víkendové turistické výběhy budou doufám kotvou jakýchkoliv mých běžeckých plánů... Udělal jsem proto maximum.

--- malá odbočka, pro ty, kteří neslyšeli/nečetli milé povídky od Miroslava Horníčka ---
Jeho maličko sexistický příběh s ponaučením. MH byl pověstný svojí nešikovností. Vysvětloval, že hned po svatbě šel umývat nádobí, jídelní servis, který dostali darem. Manželka jej z vedlejší místnosti sledovala. Za pár okamžiků slyšela rámus rozbitého nádobí. Co to bylo? To nic miláčku, jen mi upadl talíř.. Za chvíli rozbil podšálek a než stačil rozbít hrníček, byl svoji ženou navždy vykázán z kuchyně..:)
-----------------konec odbočky -----------------

V tomto duchu jsem udělal naprosté maximum. Proti jiným rokům jsem na Nový rok pilně pracoval, šel jsem běhat jen s Deri a běželi jsme (nakonec krátkých, ale symbolických 12.12), stejně krátce jako dneska. Pochopitelně se na mně absence km a pobíhání podepsala natolik, že moje nejmilejší manželka jasné slunéčko otevřeně prohlásila, že zítra a každou sobotu musím jít běhat aspoň na 40-50km, aby se se mnou dalo vydržet a že ať se dřív domů nevracím, dokud nebudu mít "vyběhaný" mozek..:)... [TAK SE TO DĚLÁ!!:)]

Ještě jedné věci se chci stále pevně držet. Svojí mantry -- Chválit, chválit, chválit! :)... Má to neskutečný efekt. Vidím to všude... Běžím z údolí, po mírném kopečku lesní cestou sbíhám s Deri, proti mně jde stařenka s holí. Ptá se "Vyjdu to, není to nějaké obtížné?" .. Povídám, žádný strachy.. Vy? Vy jste ještě děsná čiperka! A babi dala hůl za záda a téměř vyběhla ten kopeček!:)

Takže se radši hned pochválím sám.. "Honzo, seš dobrej! .. fakt to máš skvěle promyšlený:)... a zítra .. to bude fajn!.. a ty naplánované šílenosti? .. To zvládneš!

Všemu zdar, našemu úsilí.. zvlášť!
12:)