Kdo by si nechtěl sáhnout v cíli na velké kozy? :)

... Rok se s rokem sešel a je to tu zas -- z mého pohledu nejzajímavější sobota na sledování on-line amerických ultra. Ano, sice se běží Western States 100 (a asi na to kouknu po očku, i když mi většina jmen nic moc neříká a ti, kterým budu držet palce znám přes Stína (Nick Clark, Hal Koerner).. ale nebude to WS 100, na co budu netrpělivě zírat:).

Budu sledovat místní "mistrovství" ve 24h závodě na 1 mílovém okruhu v Silvertonu se zatajeným dechem. Už nadmořská výška 9.318 stop (2.840m n.m.) působí impozantně. Převýšení +250 stop (77m), celkově 500 stop (154m) na každou míli -- to z toho v této výšce dělá velmi zajímavý závod s velkou výhodou místních.. a přespolních "šílenců"... (= Stín).

Pro zájemce, stránka závodu je zde.. Loňské výsledky jsou tady (Vyhrál Stín 83mil, druhý měl 80, třetí 75)...

Pro přátele čísel -- tohle je graf, jak ti první tři běhali rychle svoje mile během celého závodu.. Je vidět, že Stín (modře) běžel celou dobu a to zrychlení ke konci .. klobouk dolů..

Dám jsem potom odkaz na on-line kameru v cíli a na průběžně výsledky, nicméně se budu snažit je přidávat do komentářů...Pro dokreslení -- tenhle obrázek je z webu závodu jako oficiální upoutávka... Ano, pokud jste to nepoznali, červený vzadu s pirátským šátkem ... ano, to je Stín! :)...

Začíná se závodit v sobotu ve 4h odpoledne našeho času (8h ráno jejich), konec je v neděli opět ve 4h odpoledne..

Dík předem za podporu a vzkazy pro Stína (v komentářích, vyřídím, jak budu moci nejlépe)...Jsme domluveni, že Stín bude mít s sebou telefon a že uděláme i několik přímých "vstupů":), se mnou a případně s jeho D.. Předáme mu komentáře, pozdravy, zkusím třeba i něco nahrát:), abyste byli při tom!..

Myslím, že se bude tradičně (navzdory všem komplikacím v přípravě, nedostatku spánku, atd..) bojovat naplno! Myslím, že se bude prát o bednu a věřím, že i o vítězství.. Držte mu palce! Určitě do toho půjde naplno, bude závodit, taktizovat a třeba i půjde přes hranu -- přes kterou bych já určitě na ZG nebo v Leadville nikdy nešel.:)...

Důvod je prostý. Tady totiž (slovy Stína) jde o to, jestli v cíli na něj budou čekat velký nebo malý kozy [abych to vysvětlil, cena je laserem vyřezaná silueta nějakých kamzíků ... buď velká (1.místo) nebo malá (2. a 3. místo]... Jako správný kamarád přeju, ať si Stín v cíli sáhne na ty co největší kozy!:)

Budu držet palce.. Všemu zdar! ... Malejm i velkejm kozám zvlášť! 12:)

PS. Přidávám obrázky, co mi přišly od Vás poštou (díky Jano!, Diky Niko!)

Tak to jsou ty stojací "kozy" aneb mufloni a kamzíci:)

Stín z kopečka

Stín do kopečka

Soupeřka na trati:)

O hledání, bloudění a nalézání... aneb žiju asi v pohádce:)

Posledně sem si sice slíbil výrazněji omezit frekvenci svých zápisků, ale stejně to teď porušuji.. Hlavně proto, abych nezapomněl.. aby čas nezastřel moje pocity a prožitky.

V posledních týdnech je všechno takové -- mírně řečeno -- zmatené:), i já sám tak trochu (přeneseně i doslova) bloudím, hledám cestu, kudy kam, hledám své pevné body, svoji strategii na Leadville a sílu a motivaci do dalších dní...a určité světlo na konci tunelu:)..

V sobotu jsem se rozhodl, že po nutných pracích na zahradě, pletí, úklidu a potřebných drobných opravách v domě konečně vyběhnu ven, ale opačným směrem, co obvykle... Rozhodl jsem se běžet zadem přes motolský kopec na Bílou horu, proběhnout si Hvězdu, pak Ladronku, přes kopec dolů a Cibulkou domů.. Plus minus 15-25km, podle toho, jak budu bloudit. A že jsem bloudil úplně stejně jako tápu ve své přípravě, tak jsem se motal po cestách nad starými Stodůlkami a vymetal různé slepé uličky, až jsem nakonec šťastné (ve zdraví) a symbolicky proběhl hřbitovem a překročil Plzeňskou...:)

V začínajícím dešti jsem u Motola natrefil na boudu jednoho bezdomovce, která byla postavena hned u jedné pěkné cestičky vzhůru. Bohužel ji pečlivě střežil ostrý německý ovčák, který po mně rychle vystartoval. No, neváhal jsem ani chvilku a přes maliní a husté ostružiní jsem utíkal pryč, abych potom vyšlapával stejnou cestičku, po které už i moji "předchůdci" asi prchali ..:)...Pocity patrně hodně podobně těm, co mají otroci nebo trestanci na útěku... po chvíli mám nohy pomalované od trní a ostružiní a doufám, že se dostanu někam na trochu normální stezku...


Konečné! Úplná idyla.. cesta, která míří nahoru k vrcholu Motolského kopce. S úsměvem se klidně rozebíhám, když v tom se mi málem zastavilo srdce..Z pravé strany s řevem proti mně vyrazila terénní motorka, za ní druhá... Tak tak jsem stačil uskočit do bezpečí ostružiníků..:).. No to byly šoky. Ale zase aspoň vím, kudy určitě neběhat! Připadal jsem si jako klasik -- mistr slepých uliček, Jára Cimrman...:).


Pořád si říkám, že někdo nahoře mě má neskutečně rád.. Že nevím, čím jsem si to zasloužil, nicméně jsem za to moc vděčný.. Říkal jsem si, že bylo by dobré si nacvičit běhy v nějakých extrémnějších teplotách.. a ejhle, už jsem běhal dvojsměrku v místních teplotních rekordech... Následně začne pršet.. a to tak, že se potůčky v Prokopáku stávají divokými řekami, opouštějí svá koryta a je třeba přes ně brodit ... Tu si hned vzpomenu na Stínovo rady a popisy trati na Leadville..

Asi 1-2 kilaky po winfieldu je brod řeky (zadnej potok). Obvykle je voda do pasu a je lepší se přidržovat lana, neb to teče dost rychle. Loni bylo vody historický málo, tak těsně nad kolena. Trochu jsem si urousal přirození, ale šíleně rychle to oschne. Řeka je asi 25m široká. Je to
jediný mokrý místo na trati, teoreticky můžeš boty zout abys je zachoval suchý, ale na druhou stranu si myslím, že jestli dokážeš ťapat po Coloradu 30 hodin v kuse, tak by té nějaký mokrý kecky neměly příliš rozhodit. Než vylezeš na Hope Pass, budou suchý.


Na to jsem si vzpomněl hned v úterý po ránu.. celkem zima (tedy díky chladné vodě kolem vlastně provozují nechtěně vodní sporty!), pod viaduktem vody víc než jen po kolena, já promočený jako len.. ale nadšeně jsem to přebrodil.. s vidinou Leadville..:). Ježíšku, to je vymyvarna mozku!:)


Přes den v práci tak šílený zmatky, že jsem ani moc jsem nejedl ani nepil a tak když jsem v 16.30 na sebe nasoukal (ještě od rána mokrý) hadry a boty a vyrazil k domovu.. tak jsem si říkal, no ještě, že není horko, nepil jsem moc, ale měl bych to nějak zvládnout:)... Houbelec. Už na nábřeží mi hučelo v uších a viděl jsem dvojitě... a došlo mi..fakt, že jo..:)..v botelu Racek mě koupená kola a tatranka posunula zpět do normálního vidění světa a k benzínové pumpě, kde kyselé rybičky (!) zajistily, že jsem nejen doběhl domů, ale stačil doběhnout ještě před zavřením autoservisu a vyzvednout opravené autíčko..:)

Nevím, jak vy, ale myslím si, že je potřeba si uvědomovat, že jakkoliv všechny zážitky z posledních dní vypadají šíleně, vždy mají krásný a pozitivní konec.. jako v pohádce...

Neúprosnou matematickou logikou tedy usuji, že vlastně žiju v pohádce!!!

Ať se daří!

Pohádkám zdar! Našemu úsilí a ultra zvlášť! 12:)

PS. Podle všeho o víkendu Stín běží Silverton a tak si potom dovolím sem dát speciální stránku s odkazy na živou kameru, s prostorem pro podpůrné komentáře.. Stín slíbil pomoci telefonu i přímé "vstupy":) a tak snad technika dovolí a něco sem dám..

Máš pravdu .. předsedo.. :)

Tím že jsem napsal/přiznal si sám sobě, že nejsem začátečník.. jsem myslel hlavně to, že se dál nemůžu  schovávat za to, že "začínám".. za to, že jsem "lama" ..:)...Být "začátečník" je totiž krásné... Jakoby si dáváte v duchu malé cíle, spousta blbostí a chyb vám snadno projde... neboť je to všechno vedené počátečním nadšením... Nadšení ve mně sice stále je, blbosti (bohužel) také pořád dělám.. Ale nemůžu se schovávat za to, že jsem začátečník, ani v dlouhých bězích... Prostě tím svým přiznáním (především sobě) jsem chtěl docílit toho, že je už na čase se věcem postavit zpříma a jen za sebe.. nenechat se ani na závodech vodit za ruku, spoléhat se na jen sebe [i když pomoc a podpora druhých vždy potěší:)].. nedělat hloupé chyby.. soustředit se na závod.. běžet ho sám i když třeba po boku jiných a třeba i s pomocí jiných.. ale hlavně sám, protože je to můj závod..

Tím jsem si chtěl také říci, že nemůžu hledat jednoduchý recept na to, co dělat, co jist a jak se připravovat. Nemůžu jako podle xeroxu kopírovat přípravu a přístup jiných lidí... Možná jsem v minulých zápiscích přestřelil, možná to vyznělo i jinak než jsem myslel...jasně BS dokáže i běžet závod na pivo:), Pavel třeba nepije vůbec... já bych viděl sebe někde mezi..:)... Myslím, že se mi osvědčilo -- a ještě to vyzkouším -- po hodně dlouhých bězích hned po doběhu nepít pivo.. ale pozor.. po nějaké době si ho rozhodně dám (a ne jedno).. Jak správně říká BS pivo za nic nemůže..:)

Prostě v mezičase, kdy v hlavě a v nohách budu každým metrem skloňovat Leadville... v té době si musím  najít/upevnit svoji vlastní cestu, svůj přístup, svoji strategii.(a opravdu to dělám usilovně celou dobu).. Zatím to vypadá, že můj přístup nebude moc odlišný od toho co jsem dělal/páchal doposud, jen se musím lépe připravit na samotný závod, věci nastudovat, zažít.. dopředu prožít... Při dlouhých a náročnějších bězích zkusit rychle a třeba i za běhu jist, víc trénovat v horku...

Poslední a nejdůležitější zopakování...Za moje problémy na ZG rozhodně nemůže pivo. [Navíc jsem si ověřil, že to, co jsem si myslel, že na Silve bylo nealko a já ho "lemtal":) na stanicích.. byla 10 a prý jednou i 12..:)]... Za moje problémy na ZG může moje hloupost, neznalost, nedostatek přípravy a i (bohužel) nedostatek pokory -- nic jiného a nikdo jiný:)... Když jsem běžel svůj první maratón, kolikrát jsem si projížděl prstem mapu (a to Prahu znám), kolikrát jsem se snažil prožít, jak mi asi bude, jak to asi bude vypadat na trati... Viděl jsem (v duchu) mnohokrát cíl, zažil přeneseně pocity únavy i úlevy.. Při přípravě na ZG jsem tohle všechno nějak vypustil. Jako bych si myslel -- budu mít BS po svém boku, takže nemusím znát jména stanic, distanci a profil mezi nimi, cut-offs, nebudu si připravovat drop-bags.. neproběhl jsem si trať několikrát v duchu... Takže jsem byl potom naprosto nepřipravený, pokora a úcta k náročné trati chyběla, nebo díky neexistující teoreticko-taktické přípravě neměla šanci se dostavit :).


Tohle všechno je pravda a neříci to, nepřiznat si to otevřeně by byla ještě větší chyba... ZG udělal to nejlepší, co mohl, dal mi pár facek i maličko mě kopnul do zadku:). I když jsem si to v různých modifikacích napsal, nikdy asi ne úplně napřímo a dostatečně jasně, tak aby to nedávalo jiný výklad.

Myslím-věřím, že jsem se poučil. Doufám jen, že dostatečně:)...Proto teď pilně studují po večerech a volných chvílích manuál běžce na Leadville (zatím 2012), koukám do profilu, na mapy...snažím se vžít se do situace na trati, vzpomenout na úsek z Twin lakes do May Queen.. koupil jsem si vlastní sadu drop-bags (mám jich 10 stejných jako na obrázku), mám snad vymyšlený jídlo, které budu ještě různě zkoušet [včetně věcí, co jsou v US k dostání, jako třeba placky a toustový chleba..]... zatím je ještě čas přemýšlet a plánovat vhodné mezičasy, drop-outs mám napsaný u počítače, stejně tak vzdálenosti mezi stanicemi a jejich jména.. profil.. Budu se na to připravovat...

Myslím, že je na čase maličko citovat BS:

Priznam se, ze by mne mrzelo kdybys na May Queen vecer pred zavodem sedel jen o ovocnem caji, ale to samozrejme nase kamaradstvi nijak neohrozi. Spis si ale myslim, ze upinani se k nevyznamnym ritualum muze vyrazne ohrozit tvoje sance dokoncit ci dobre prodat co mas natrenovano, nemluve o tom, ze se z behani a zavodeni vytraci lehkost, jejiz symbolem je do urcite miry i gastronomicka bezstarostnost (byt v ramci mezi).

K tomu se nedá nic jiného říci než.. "Máš pravdu .. předsedo!" :).. Pivo za to rozhodně nemůže..!!!

Navíc náš tým se jmenuje, jak? IthinkBeer.com -- Budu se toho držet...

12:)

PS. A teď si zase dám s blogem na nějaký čas pokoj..:). Musím se připravovat.. Hola hola.. Leadville volá:)

TASS je zplnomocněn prohlásit..:)...

Dovolím si použít frázi, kterou jsem za svých dětských let slýchal hodně často a tehdy jsem ji pořádně nerozuměl:)... Komentovala totiž neuvěřitelně události a snažila se vysvětlit neuvěřitelně situace, kdy například poklidně orající traktor u sovětsko-čínské hranice byl napaden agresory.. Podle prohlášení TASSu traktor střelbu opětoval.. a se zajatci odlétl na blízkou základnu :)...

Tedy TASS je zplnomocněn prohlásit, že můj nejlepší kamarád a zároveň propagátor ultra, který mě nadchnul a získal pro ultra [koneckonců hodně lidí, co znám.. u nás v instituci získal i starší paní vratné pro pobíhání a cesty do práce.:)] -- "mýtická" postava známá jako Running Shadow, alias Běžící Stín.. tak ten se koncem srpna a začátkem září bude vyskytovat na našem území (!) určitě v období 30.8-8.9...a určitě se sejdeme na minimálně jedné běžecké hospodě, ale co víc.... Vyplnil jsem a zaplatil za nás registrace a poběžíme spolu Baroko. Můžeme se sejít ať už na trase maratónu, 1/2M nebo 10k, ale hlavně v cíli, protože všechny trasy končí ve stejném místě!!! Tedy 7.9 v Plasích... Je dost času, ale přesto to říkám dopředu, abyste mě potom nemlátili něčím po hlavě, že jsem všechno tajil...:)

U nás doma jsem přešel na letní pobíhací režim -- to znamená pravidelné pokusy o logistickou maturitu při akcích běhá (skoro) celá rodina, plánování venčících běhů a zase cest do práce -- díky zapojení ostatních členů rodiny má moje pobíhání neuvěřitelně skvělý sociální rozměr, ovšem je výrazně komplikovanější, protože chci zvyšovat km velmi postupně... Ale zatím to jde, tedy pardon.. běží!:).. Minulý týden se mi podařilo při pohodovém pobíhání docílit úrovně mezi 90-100, což by znamenalo, že tento týden při trošce rozumu bych se mohl pohybovat mezi 100-120.. to nemá chybu..:)

Ale co víc, zase jsem svoji nejmilejší manželce, jasnému slunéčku při našem výběhu mohl ukázat pídí-midi horskou ochutnávku v prokopáku a proběhnout se maličko kolem skal a místním trailem. Nemělo chybu... Sice už vím, že moje slunéčko patrně chápe, proč "mě to láká" :), ale hlavně mám velkou radost, že při našich společných akcích spokojeně pokyvuje hlavou...:).. Co víc, nedávno mě dostala, když jsem ji říkal pár čísel ze záznamu sporttesteru z Horské výzvy... Říkala, tolik kJ?? To je jako šest obrovských Lindt čokolád!... To abych taky začala běhat ultra!!! :)..:)

Všemu zdar! Ultra zvlášť! 12:)

Pomalu, ale furt...aneb jak jsem asi definitivně zblbnul..:)

Přišel čas, abych se přestal nazývat začátečníkem, (jak říká David a přestal tím demotivovat ty, kteří opravdu s během začínají) a abych se soustředil víc na to co chci dělat.. Tedy -- na svoje běhání...

Vím, že to zní hloupě, když chlápek v okamžiku své padesátky něčemu tak silně propadne, jako já běhání... Navíc ti ostatní (možná právem) říkají "Proboha proč???".. "Marnost nad marnost..." Ani kdybych se tomu tisíckrát lépe a víc věnoval, ani kdybych měl stokrát větší talent... tak stejně už nic "nedokážu"... tak proč to úsilí??

V posledních dnech jsem o tom víc přemýšlel.. Tedy proč?? Asi na to existuje stejná odpověď, jako když se ptáte horolezce, proč leze na ty hory???... No protože tam ty hory jsou!!!..:)... Protože ta výzva existuje, existuje sice jen v mé hlavě, ale možná právě tím je silnější a naléhavější...

Ať už to chci přiznat nebo ne ZG 50M byl zajímavý milník na mé běžecko-pobíhací pouti životem. Poznal jsem jak náročný běh v horách může být a dalo mi to neuvěřitelnou motivaci do dalších dní... Hlavně v tom, že se musím na ultra trail velmi důkladně připravit. Nejen ve své hlavě, ale i co se týče strategie, jídla, pití, celkové logistiky.. Najednou jsem totiž začal o všem víc přemýšlet.. Co jím před závodem, co budu jist/pít během něj a co potom.. Jak se budu připravovat..

Pavel mě správné upozornil -- při pohledu na ilustrační foto z večeře před ZG -- že tolik piva večer před závodem, může být pro mě taková malá běžecká sebevražda:), že vlastně spustí v mém těle inzulínové procesy a na tukové spalování vůbec nedojde, spálím rychle cukry a bude hotovo...:). A já velký příznivce piva a vína jsem si to vzal k srdci a omezil spotřebu alkoholu... a pár dní před závody (a po) najednou nepiju vůbec...

Zpětně si uvědomují, jak jsem běžel Silvu zodpovědně. Po ZG jsem omezil alkohol, před závodem a po něm ho vysadil úplně... A musím říci, že to bylo znát.. hodina zlepšení, rychlejší regenerace a cítím, že kdybych, kdybych.. :) :).... Tak se možná ještě mohu (když to vyjde) příští rok i zlepšit....:)...

Ale navzdory tomu, že se pilně snažím nebýt trouba ve stravování a v přípravě, držím se při svém pobíhání své radostně mantry... MUSÍ SE MI MOJE BĚHÁNÍ PŘINÁŠET RADOST..:).. A tak jsem ve středu večer vzal Deri, velké pákové nůžky na živý plot a vyrazil zase prostříhat cesty, cestičky i kozí stezky, po kterých s Deri běháme... protože deště a bujné rostoucí trnky a šípkové keře už zase bránily našemu běhání... Oproti minulým "stříháním" potkávám víc běžců:), většina se pobaveně usmívá, když vidí, jak stříhám a Deri mě "kontroluje":)...

Dostalo mě srovnání s bikery:)... Vlastně ve všech případech, co jsem je při prostřihávání prokopáckých stezek potkal byli šíleně upnutí na "rychlost"... Ani si neuvědomovali, že zrovna prostřihávám cestu i pro ně, jen tam byla skulinka, tak se do ní narvali:), bez ohledu na to, že mi to tím pádem trvalo výrazně déle, že jsem musel uskočit do kaluže..:)... David mi říkal, že má takové pozorování.. že triatlonisty zajímá primárně rychlost a teplota vody:) ... Pro podobné zážitky mám jednoduché vysvětlení. Je to ta "rychlost", po které můžeme zblbnout.. nevidět kvůli ní tu krajinu kolem...:)

Proto znovu vyhlašují LSD za svoji klíčovou a hlavní a zásadní přípravu na svoje běhy.. Protože v pomalém a dlouhém běhu je krása, pohoda a klid..

Všemu zdar! Ultra zvlášť! 12:)

To bylo dneska ale čumendo, co??? :)

Možná už jsem to několikrát říkal, ale opravdu věřím, že pokud je naše mysl otevřena novým podnětům, tak se člověk může seznámit s hodně zajímavými lidmi, získat skvěle kamarády a zažít neuvěřitelně zážitky.... Tak trochu jako hlavní hrdina knihy/filmu YES man, který souhlasí s věcmi, které na první pohled vypadají téměř šíleně, ale které nakonec vedou k hezkým zážitkům, novým kamarádstvím a prostě k větší pohodě, radosti a tak vůbec..:)

Minulý týden mi před Silvou volal PK, jestli bych se neuvolil dělat nevděčnou roli záložníka v civilu:), na 2.díl horské výzvy. Jeho parťák možná uvázne na horách v Turecku a jestli bych se s ním neproběhl... řekl jsem mu, ať se ozve po Silve, dopředu, že nic neslibují, že by to bylo opravdu rouhání:)...pokud to bude vypadat tak zle a opravdu nebude jiná volba, tak možná:).. Samozřejmě se ukázalo, že jiná volba není a když už je člověk jen ten jediný, který může pomoci.. tak v tom případě by pomoci měl :)...

Když už jsem se rozhodl podle stylu McQueena do toho jít po hlavě -- protože i skakání mezi kaktusy na začátku vypadá jako evidentně dobrej nápad:) -- tak jsem se snažil aspoň maličko si zaléčit nehet na palci, který vypadal celkem hrozivě... Plus jsem si šel přes týden jen 2x lehce zaběhat s Deri, abych vyklusal únavu po Silvě, přehodil věci v práci, vzal si na pátek dovolenou a vyrazili jsme... Pavel se ukázal stejně jako na netu, neskutečný pohodář, neuvěřitelně dobře připraveny na každou eventualitu...Prostě bývalý zkušený horolezec, který ví, že chyba se udělá jen jednou a už nikdy nejde napravit, ani zjistit v čem to bylo:).

Kdzž jsem si ve čtvrtek začal "chystat" palec na cestu:), tak jsem se dozvěděl, že je jasně vidět, že jsem skrytý masochista.. Ovšem je prý dobře, že s tou svoji úchylkou nechodím někam do erotických salónů, ale realizuji si to při pobíhání s kamarády.:).. Tak jsem usoudil, že na tom něco je a z podobného pohledu jsem si ohodnotil běhací kamarády.. Co myslíte? ...pochopitelně je většina z nich ve stejně kategorii..[="radostný masochista:)"]

Při finální zastávce na Zadově, jsem zjistil, že jsem (pochopitelně a tradičně) celou řadu věcí nechal doma, ovšem Pavel většinu měl buď všechno 2x, včetně karimatek nebo půjčil něco jiného.. Myslím, že pohled na moji přípravu musel být hodně veselý.. například jsem se původně snažil namazat paštiku na chleba pomoci víčka:)... Pavel okamžitě nabídl hned dva nože, následně ještě jeden s nužkami, dvě omotavaci náplastí na upevnění a zafixovaji palce.. Měl s sebou úplně všechno.

Před vyběhnutím přemýšlím o botách... Ač "masochista" -- přeci jen bych ten palec ještě rád používal -- proto jsem přemýšlel, které ze svých dvou párů bot si vezmu.. Větší, goretexové s trochu neohebným palcem, nebo menší propustné (trail attack) u kterých nakonec zůstalo... Pavel volil obdobně a tak aspoň jsem si říkal, že mezi námi zavládne další pohoda, protože si nebudeme moci ani vyčítat, ani závidět lepší/horší boty.. Domnívám se, že tohle byl také jeden z důležitých tmelících momentů našeho družstva:). Druhým byla schopnost zabloudit (což při občasných zmatcích ve značení vůbec nevyžadovalo mistra v bloudění mého formátu:). protoze plus mínus bloudili všichni... ale to nejdůležitějlsi bylo naše odhodlání si celou akci patřičně užít a žádné pitomosti, bloudění, krizičky si nevyčítat, oba totiž víme, že k podobným akcím patří.. no skoro stejně jako mladí k socialismu:)...

Myslím, že tradičně průběh závodu a vidění hlavního aktéra nechám vyprávět povolanějšímu, sám se snažím si stejně připomenout primárně svoje pocity.. Jako třeba, když jsem se před startem snažil být menší a ještě menší.. nikoliv jako básník, kvůli pokoře, ale abych se vešel pod deku, kterou se přikrývá Pavlův pes Sam..:).. Nebo, když jsme mnohokrát proběhli vodou, blátem a znova se ubezpečovali, že je vlastně dobře, že jsme si ty goretexy nevzali..:).. Tady se naše vnímání časem maličko liší... Zatímco já jsem asi po osmém potopení obou nohou až po kotníky do studené vody a bláta usoudil, že se na to nedá zvyknout:)... Pavel v ranních hodinách už prohlašoval příslušný akt za osvěžující koupel:). Inu, mám se ještě co učit ..:)

Neuvěřitelně jsem si to užil, samozřejme, jakmile jsme se začali trochu více kochat a sledovat ta "panoramata" :), tak jsme se vždy ztratili, nebo alespoň 0.5-1km naběhli. Ovšem, kdy se vám poštěstí, že si zaplatíte 73km a 7 dostanete k tomu naprosto zdarma??? :)

Řeknu tajemství. Věděl jsem, že to bude super už na samém začátku... Protože číselný součet mého čísla byl 12 (!), a tak není divu, že jsme doběhli naprosto famózním způsobem za (přesný) čas 12:11:00, i když Pavel původně navrhoval, že by bylo skvělé si už počkat na 12:12:12... No není to kamarád???

Bláznivostem v nás zdar!
Běhání a ultra zvlášť!
12:)

PS. Ale teď už opravdu žádné závody.... [i když tohle vlastně závod nebyl, že?.. Na pohodu.. na pohodu.. Jen jsme potom maličko pospíchali, abychom si v cíli mohli odpočinout:)...

Je tvoje červená stejná jako moje? :)

Spousta z nás si právě teď udělala radost nějakým tím delším závodem, případně ultra a mě zarazilo, jak často se musíme vzájemně porovnávat..."bylo to skvělý, ale v porovnání s tebou, s Pepou, Danem...s xxx...ty moje výkony nestojí za moc.." A to mě dostane. Všechno je přeci relativní a je to v hlavě.. Kdoví, jak já a moji kamarádi "vidíme červenou"..:), kdoví, jaké má kdo problémy, jak je prožívá a jak s nimi bojuje.. Někdy věci, co vypadají jednoduše mohou být složitější a naopak.. To video (http://www.youtube.com/watch?v=evQsOFQju08) či případně související věci stojí za zamyšlení..

Děkuji za hezké maily, komentáře, spoustu chvály a podpory... samozřejmě mě moc těší, i když opravdu tolik chvály škodí.. to abych si hned zase radši nadával, abych získal ztracenou duševní rovnováhu.:)... Ale zpátky k tomu různému prožívání a vnímání.. Věřím, že pořád rozumím úsilí začínajících... vždyť to není tak dávno, když jsem začal na stará kolena pobíhat:), navíc v ultra a pobíhání po kopečcích jsem opravdu začátečník..

Doteď vše vidím jasně...První maratón -- zrovna před 4 roky to bylo:). Závěrečné km jsem už prokládal chůzí, takový hodně upajdaný závěr, někdo by klidně řekl "ostuda" :).. a tak "pomalu" [4.20] :), atd.... ale bylo to NAOPAK! BYLO TO SUPER! Pořád si toho výsledku moc vážím a jsem na něj hrozně hrdý a každému to rád říkám... :)... Nedám si na svůj první maratón i na ten čas a zážitky sáhnout... Doteď jsem rád, že jsem to nevzdal a doběhl a začal delší štreky běhat pro radost... Proto se snažím se sám (a i kamarádům) bránit jakýmkoliv porovnáváním a srovnáváním... Proč si kazit radost a svoje zážitky??

Znova prožívám tu pravou a nefalšovanou po-závodní "kocovinu" :).... Ne, že bych to nějak přehnal s alkoholem, ale spíš jde o to rozkolísání emocí:)... Při Silvě jsem se radoval, že jsem měl na konci ještě dost sil zrychlit a běžet skoro naplno... pak jsem si ale uvědomil, že jsem to přehnal... vždyť já si určitým způsobem "zakládám" na tom, že "závodit" nechci moc často, že nejsem "závoďák", ... na tom stojí celé moje pobíhání .. a nakonec běžím v závěru ultra jako hasič k ohni... no to by mě piclo, takhle zblbnout:)...

Vážně jsem o tom přemýšlel a napevno jsem se rozhodnul, že před Leadville žádné jiné závody nepoběžím. Zbytečně by mě to pokoušelo. Musím se závody zacházet jako se vzácným kořením.. Zase to dostat zase pod kontrolu... Možná se proběhnu s dětmi jako podpora na společenských závodech, ale ani Zátopka ani Žebráckou, ani cokoliv jiného nepoběžím... Zbytečně by mě to tlačilo do "závodění", zbytečně bych se hnal a  asi i ztratil nějakou tu svoji radost:).... musím tu soutěživou část ve mně nechat delší dobu spát a odpočívat... a jen tak si šťastně a spokojeně naběhat svoje km.. zase se vrátit ke svému pobíhání, získat zase novou sílu... Abych si třeba mohl zkusit na podzimním maratónu ve Stromovce naplno závodit. :).

Cílem do dalších dní je proto uspat závoďáka a opět probudit tu "ženu" ve mně.. [pořád tvrdím, že jsem duší žena, že:)], protože, jak všude čtu.. budoucnost patří ženám (i v nás chlapech)... V různých studiích se ukazuje, že primárně soutěživo-agresivní mužský rozměr nepomáhá dlouhodobým záměrům a cílům...[pro zájemce viz například Athens' rules].

Proto odsouvám veškeré závodění a soutěživost na půlku srpna...
Pobíhání a pomalejším km zdar! Ultra a běžecké turistice zvlášť!

12:)

Někdo nahoře mě má rád... a někdo tady dole taky..[ťuk-ťuk] :)

Silva??
Tradiční předstartovní nervozita, připadám si jako ve filmu:). Až Bubovi legrácky mě vracejí do reality. Bubo mi totiž sahá na "prsa" u mého batůžku "Rychlonožky":).. Marně asi doufá, že "tam" po Jitce něco zbylo:)... Vidím se snad skoro se všemi známými, Je to tady jako rodinná sešlost.. Vedle Pavel, Petr, Libor, Radomír.. Jana.. Spousta lidí z Kladna [ty to mají snad jako otevřené oddílové mistrovství:)] snažím se usmívat na všechny strany, abych někoho neminul:)...

Jsem tradičně zmatenej, nevím, co na sebe -- boty, oblečení... Mám ale jen jediné tričko s krátkým rukávem, jediné s dlouhým a elasťáky ke kolenům.. Tak se mi hned lépe rozhoduje.. navíc hned navečer jsem ztratil spínací špendlíky a tak mi moje nejmilejší, jasné slunéčko, číslo přišilo napevno na kalhoty a bylo vymalováno...

Cesty mokré, rozbahněné, jak kdyby se české zemědělství rozhodlo zaměřit na pěstování rýže:)...

Co za boty? Narozdíl od svých kamarádů se rozhoduji (už doma), že nebudu měnit  boty.. Neumím to:). Ještě se tam zamotám a upadnu:). Koukám na svůj botník plný nových i starých bot... Loňské modré univerzálky Asics (měl měl jsem je tu minule).. Na mě koukají tuze smutně... Vědí, že už mají natočeno téměř 1.500km a že se se mnou loučí. Beru je zamýšleně do rukou a říkám si.. Doprčic! Tolik šťastných km jsem v nich naběhal. Tohle jim přeci nemůžu udělat!!! Ať to naše loučení je stylové a silné. Poběžím v nich, děj se co děj !! :)....

Na startu hlásí, že minimálně do 2-4 hodin by nemělo pršet [tak nějak mi to sliboval LL, tak budiž mu tedy dík a sláva:)]...Prostě o další důvod víc se snažit doběhnout co nejdříve. Neberu si proto ani bundu, i když mám takovou tu pidi-midi "héliovou" 100g stočenou v batůžku.. pro všechny případy.

Abych ze sebe nedělal zase úplného troubu, poučen ze ZG beru si s sebou 8ks solných tablet, zavázaných po dvou v igelitových sáčcích.. abych si udržel dostatek minerálů..(a vyzkoušel, co to se mnou dělá).

Než se stačím rozmyslet a rozkoukat je odstartováno. Všichni vyrazí .. no šíleně rychle. Myslím, že by příště neměli lidem z 1/2M dovolit, aby s námi startovali:)... Úplně mě to strhlo, ale vidina deště a vhodné počasí mi velí, co uběhneš teď, odpoledne, jako když najdeš... A tak běžím, co to dá, prvních 20--30 s průměrkou kolem 5:30.

Abych neudělal chybu s počítáním vedu si statistiku vůči 6min/km, nebo-li 10km za hodinu. To se dobře počítá, sleduji si, o kolik zpomaluji, jak se držím a můžu jednoduše i odhadovat nějaký cílový čas.

tradiční ultra dilemma... 90 nebo 103??

Ještě do 65 km držím pozitivní bilanci, jenže tam je již známý 13km okruh (90 tudy neběží, jen 103, které je vlastně 106:) ), na který navazuje křížová cesta [musím říci, že to fakt sedí!:)].. Cesta vede částečně oraništěm, přes šotolinu, ostrou rozbitou silnici, mokrou trávou, kopce a osmekane cesty, občerstvovačka jen s vodou (ale pozor! Vím to a v levém "ňadru" si nesu vodu s kolou:)!!)... tak tenhle úsek mě pochopitelně rozhodil, zpomalil a hned jsem získal manko asi 15minut. Jenže na stanici (77km) už na mě zase čeká moje nejmilejší, jasné, slunéčko..:). Povídá, běžíš hezky, ale moc to nezdržuj.. utíkej, utíkej...:)... No a tak se zase pozvolna "rodím" jako Fénix z popela. Kolem 80-82km se to začíná lámat...najednou zase začínám cítit sílu a i kopce částečně běžím..

Fotka z běhej (návrat z rýžového pole)

To bych nebyl já, kdybych nežertoval s obsluhou na stanicích, s domorodci.. i pokud to šlo se spoluběžci. Asi do 30-40km jsme se různě předbíhali s KJ, první ženou v celkovém pořadí, kterou si pamatuji z loňska.. Stejně jako letos vypadala svěže, jako když jen si vyběhla do supermarketu koupit nějakou drobnost... Když ji dobíhám do kopce, tak mi říká, jak má těžký nohy.. jak ji to nejde:).. Málem jsem se udusil smíchy. Tohle já miluju..taková ta běžecká "latina".. Z kopce se kolem mě mihne jako žíznivá čára:), jen tak tak, že ji stačím říci, jestli nezná ještě nějaký jiný pohádky.. třeba ta o červený Karkulce taky není vůbec špatná..:)

Ale vlastně většinu závodu běžím velmi disciplinovaně. Na stanicích se raději zdržím, jím a piju, dolévám si vodu/kolu/ionťák... Po cestě si opakuji do zblbnutí svoji běžeckou ultra matru.."Sleduj cestu, koukej kam šlapeš, hlídej si značky a drž frekvenci" :)... A jako magor si občas počítám, svoje jedna-dvě-jedna-dvě .. v kopcích to počítání vyměňuji za razantní variantu "raz-dva-raz-dva"..:)...

S přibývajícími km cítím, že je to opravdu skvělý.. Sice se mi zase dělá puchýř pod nehtem na palci [už je mi ho líto:)..že tam dlouho nevydrží].. začínám se zase vracet k 6:30/km a třeba i lépe... už v kopcích střídám chůzi a běh, ale z kopce a po rovinách běžím a zdá se mi, že lépe... nevím, kde se to bere, ale najednou cítím v sobě velkou sílu.. Nakonec kolem 85 km předbíhám KJ, jak jinak než v kopci.. kousek s ní jdu, ale pak vím, že musím běžet... Je to ve mně..

Když na poslední stanici zjišťuji, že do cíle to mám minimálně 4.8km a k magické hranici 11h mi chybí necelých 29 minut.. jsem nalomený...Co teď?? Ted už se asi nezvednu k tomu abych běžel pod 6 min/km... Ale v tom.. v tom to přišlo.. Proč ne???.. Proč to vzdávat??? Připadám si, jako správný bersek. Jdu do toho naplno.. Běžím totiž svoje finále... Určitě pod 5 minut/km některé úseky mám i za 4:31.. Před stadiónem zvolním, přeci nepřiběhnu do cíle uřícený, že jo? :)


A tak jsem o 1s minul magický čas, ale i tak děsná nádhera:

14. místo celkově, 2 místo (Muži C), čas 10:54:46.

O víc jak o hodinu lepší než loni...


 Co k tomu dodat?

-- Tradičně nádherný pocity, počasí jsem měl skvělý, už lepší to být nemohlo..Boty pravda nebyly úplně ideální do daných podmínek, ale fakt jsem si to užil. To loučení s nimi bylo jak z dávných časů.. rytířské až bohatýrské..:).

-- Nejlepší ze všeho byla moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko... Nejenže nám s Pavlem stačila dělat mobilní podporu na trase [teď když to píšu, tak si uvědomují, že možná.. možná to políbení za 77km bylo klíčové:)!] .. ale i "operace" mého palce, krátce po doběhu.. to nemělo chybu, stejně jako následný odvoz do Prahy!.. Takže velké díky patří zaslouženě jí...

-- Před pár dny běžel Stín svoji 50M a z jeho stručných zpráv soudím, že jsme z jednoho "vrhu". i když on je na vyšší úrovni "šílenství" .:). On o pár vteřin minul magický čas 13:13:13.. já si o vteřinu nechám ujít symetrii:). On si hloupě nechá udělat šílený puchýř.. Já si stejně jako loni nechám málem urvat nehet vlastním puchýřem...atd, atd..[medvědi u Kolína by si už dávno řekli.. a nejsme mi náhodou bráchové??:)]. Nicméně jeho dalším dovednostem.. jako třeba čůrat za běhu a běžet nemocnej ultra... k tomu se ani nepřibližuji, takže to vidím jen na vzdálený příbuzenstvo:)

-- Před závodem jsem chtěl si trochu zvednout nalomenou důvěru... Přeci jen můj kolaps na ZG psychické přípravě na Leadville moc nepřidá, že? :)... A tak jsem si chtěl dokázat, že umím běžet sám.. že umím najít sílu, když je to potřeba.. a že ..... že se s tím "dědkem" v sobě ještě umím trochu poprat..:)

A tak jsem si znova uvědomil a na vlastní kůži připomněl motivační vyprávění Stína v rádiu a jeho hlášky... Volně řečeno.. "Ultra nám dává možnost poznat naše odhodlání.... Dává nám to sílu do dalších dní... Ultra není o tom, jestli vyhráváme nebo prohráváme, ale o tom, že to nevzdáváme!"
 [Gratuluju Pavle, Libore, Radomíre, Jano... a hlavně ... Petře a Soňo!!!]


Běhu zdar a ultra zvlášť! 12:)