pondělí 30. dubna 2012

Díky běhu!!


Dobří kamarádi a dobří známí mi často říkají, že bych měl opustit pozici lamy a "upgradovat" svůj běžecký statut:). Že už vůbec nejsem lama, že to že sebe jen dělám:),... někteří mi bláhově dokonce napsali o radu.. No a taky se následně pravda ukázala v celé své nahotě...:)

Maličko odbočím - V téhle chvíli si musím připomenout hlubokou životní zkušenost moji babičky, která nám tradičně připomínala, že my -- naše rodina-- jsme (jako sedláci) věcem moc nerozuměli, ale že se nám většinou všechno na poli všechno vedlo a dařilo.. Prostě čím větší trouba, tím větší brambory...:) a ještě dodávala, ale ať nikomu neradíme, že ten, komu jsme kdy poradili, ten určitě zabloudil a kdo ví, jestli není ještě na cestě:). Měla hlubokou pravdu, znovu musím souhlasit...

Samozřejmě, že nějaký čas běhám, pár tisíc km jsem už uběhl a tak určitě už i pár rozumných zásad dodržuju, snažím se vždy poctivě, různorodě, střídat boty, usilí, délku, atd. ale vím že mé zkušenosti, jsou toliko moje:), že většina věcí, které dělám, fungují asi jenom na mě a používat je na jiné lidi může být nebezpečné. V poslední době chudák April trpí s kolenem:), ll s nohama a těm jsem taky "poradil"...

Ano, je na čase změnit drobet status, a to z lamy na troubu, možná se přidržím toho (hloupého) Honzy nebo (zmateného) Janka ... se zásadou proboha neradit a nekomentovat, neříkat, co bys dělal ty! :) :)

Jak jsem teď měl rodinné oslavy, tak mě na nich moc potěšila jedna rodinná historka. Den před tím, než jsem se narodil, šla moje maminka pěšky ze své rodné vesnice až do města, kde bydleli.. no asi 12-15km. O půlnoci se vzbudila a vyrazila pěšky (jak jinak) do porodnice vzdálené asi 2km? ... Prý, když vyprávěla o svém večerním a nočním putování na pokoji po porodu, tak to starý porodník zkušeně komentoval se slovy... "jjo, tomu chlapci nikdy nebude pro km daleko" :)... Moc mě to potěšilo a zatím to vždy byla pravda a tak snad mi to vydrží co nejdéle:).

A tady si dovolím porušit svoji zásadu neradit, protože je to "neškodná" rada a já ji praktikuju pořád a sem určitě patří... Musím poděkovat, za to všechno.. Nevím sice komu, ale musím.. Za to, že můžu běhat, jak jsem si poslední den, běh, km.. užil, jak je to skvělý.. Pochválit se a poděkovat. Toho poděkování není samozřejmě nikdy dost..

A tak díky, díky! Díky bohu, díky běhu, díky všemu:)...

Ať nám to hezky, radostně a co nejdéle běhá. 12:)

čtvrtek 26. dubna 2012

Sedlák a běh, aneb krize je stav mysli (!)

Věřím, že tenhle týden jsem se snad dal "endorfinově" do pořádku, vždycky, když se zadaří, tak jsou nálada a pocity tak nahoře, že návrat do normálu a vnímání standardních věcí může na mě působit špatně, až negativně... Jako prudké vystřízlivění po skvělém večírku:). V tu chvíli si znova uvědomuju, že krize je z velké části stav mysli... Vždyť je mi opravdu dobře/skvěle, nic mi nechybí, všechno se daří (zaplaťpánbu a hned to zaťukávám)... prostě už bych to měl i já lama vědět, že po tak skvělém zážitku na Brdské, se mi mohou zdát ty všední dny moc všední, ... to kyselo moc kyselý a ten bramborák moc bramborovej:).

[Je zajímavý, že já musím řešit vztah běhání a okolí jako reakci na rady, doporučení apod., kterých se mi zvenku dostává na můj vkus až moc štědře:). A protože jsem lama -- díky Leono za skvělou figurku - tak se musím sám sebe znovu ubezpečovat, že svůj postup nechci a nebudu nijak měnit.:)]

A protože jinak to neumím, tak jsem se zase rychle vrátil ke své jistotě, k běhání do práce a z práce, jako k jediné kotvě, pevnému středu mého všehomíra. Některé spřátelené blogy mají pevný tréninkový řád, včetně způsobu tréninku a tak jsem si aspoň trochu modifikoval to svoje pobíhání... Začal jsem v pondělí zařazovat cestou do práce odbočku na jeden celkem pěknej kopec.. ulice v Prokopském údolí se jmenuje Na Placích:).. z ulice V Dalejích míří cca 900m do kopce a dělá převýšení asi 150m. Vyběhnu nahoru, seběhnu dolů a zase se napojím na trasu do práce, která se tím dostává na cca 17km a získává zajímavější výškový profil:)... třeba to postupně dám po cestě do práce i vícekrát:).Ale jak mě správně upozornil BS, neměl bych to s těmi km přehánět. [NEBUDU! Ale zese ten čas, kdy běhám patří jen a jen mě, maximálně Deri:)]

No nic, až mě dostalo, jak jsem ten kopec nahoru vyběhl light and easy:).. Pak jsem sice v práci čekal, že dvojsměrka zpět bude náročná -- po prosezené pracovní době, bohužel díky zmatkům jsem moc nepil, v krámě, kde jsem si chtěl koupit vodu měli zavřeno..:), ale i bez toho nakonec cesta zpět byla light and easy:), i ve slušným čase.. Jako obyčejný pěšák, jsem myslel na ty, co nám ukazují, jak se má bojovat s myslí:)...

Prostě mě ty dlouhé běhy lákají... Konkrétně (po právu oslavovaný) Stín mě už dávno získal pro ultra. Fakt nevím, jaký to bude při mém křtu na Silvě, ale to nevadí. To brzo zjistím:)... Pocitově jsem asi divnej, ještě jsem nedospěl na "ultra":)... Protože i když vím, že na trati budou a přijdou krize, přesto se jim snažím dopředu bránit a předcházet jim extra naběhanými km. Což je určitě pitomost, jako kdyby si člověk proti zemětřesení otevíral deštník:). Když ale nad tím víc přemýšlím, tak mě při "krizičkách" :) zatím moc pomáhalo myslet na to, jak jsem byl předtím poctivej, jak jsem nezkrátil, neodbočil, nezpomalil.. Na ty relativní hromady km, mráz, déšť, slunce, mlhavý rána, únavu z práce a přesto běh s určitou lehkostí...na ty skvělý pocity i občasný boj:).

To moje "hrdinství":) o které se dlouhodobě pokouším je takové selsky prosté, takové každodenní, určitě ušmudlané, upracované, ale já to jinak neumím. To je asi rozdíl, jak bojuje sedlák a rytíř. :) Sedlák, ten se každý den stará o svá zvířata a pole.. zato rytíř ten se umí povznést nad ten denní shon, nadchnout lidí kolem, zavelet do boje a dát do něj všechno. Musím na to myslet... Proto si před Silvou určitě znova začtu v bojích nejmenovaného kamaráda:), budu se zaklínat jeho pocity spolu s mým úsilím.:)

Jjo, jak jsem poprvé běžel do toho kopečka, tak mě hned na začátku předjel cyklista, ale držel jsem se celou cestu s ním, i když se snažil:). Nechtěl jsem ho předbíhat, jen jsem si držel malou krátkou distanci a on se několikrát úzkostlivě ohlédl. Usmíval jsem se. Ve slunci běžel vedle mě (můj) stín a těžce jsme si to užívali.. Ten cyklista nakonec jistě taky, vždyť byl na vrcholku o pár metrů dřív...:)

Tak já už končím -- spěchám obdělat pole, obstarat zvířata..:), teda prostě po selsku (na)běhat a užívat si to... 12:)

PS. Ta ranni duha ze středečního rána stála za to..vůbec středa byla taková správně střelená. Svět je malý a o náhody tu není nouze.. při zpáteční cestě domů se kochám na nábřeží a předjíždí mě Nikie... Chvili jedeme-běžíme spolu a ona hned komentuje, jak jí to pěkně sviští na Zbraslav, tedy zrovna když s ní něběží taková lemra:). Žádná úcta ke stáří, to mě potěšilo..:)

sobota 21. dubna 2012

Nevšímáme si ... běžíme.. :)

Jeden z prvních a nejdůležitějších povelů, které jsem Deri učil byl "nevšímáme si",.., "běžíme"... Aby věděla, že si nemá všímat psů, kteří jsou okolo a doráží na ní, a prostě jen tak běžela dál. Ten povel je strašně užitečný, protože nejen že na nás často skáčou různí pejskové ze všech stran, ale i já často dostávám taková ta pošťouchnutí, která mě taky na chvíli vyhodí z konceptu:)...V tomto týdnu jsem nezávislé od dvou svých známých dostal stejnou radu a poučení, že brzo budu litovat toho úsilí, které tomu svému běhání věnuju, že bych měl místo toho dělat něco užitečnějšího nebo příjemnějšího..

Nevím, kde se v nich bere ta jistota:), ale mně je moje běhání a pobíhání příjemné. Samozřejmě, teď prožívám zase takové "křehké období":), kdy znova začíná moje každodenní úsilí, kdy (já v to hodně věřím) se vlastně láme budoucnost, včetně pocitů a třeba i výsledného času .. Období, které je pro nás pobíhače tak důležité -- v klidu nasbírat km a sebedůvěru, protože jarní závody jsou už za námi, 1/2M i Brdská mizí v propadlišti dějin, časy už jsou dávno zapomenuty... Naštěstí dobré pocity tu jsou pořád maličko přítomné... Prostě zase je potřeba začít od začátku, s tím, že PIM už je vlastně za dveřmi:)...A tak si sám zavelím, stejně jako volám na Deri a říkám teď sám sobě.. "nevšímáme si",.., "běžíme"... Nemá totiž vůbec smysl se s tím zabývat, co si kdo myslí, jak bych měl nebo neměl běhat, případně, že co bych si měl nebo neměl si psát:).

Měl jsem v týdnu hezky zážitek s jedním známým veterinářem... koukal na Deri a říkal, no hrubosrstej JRT, fenka taková drobnější, ale jak má silně vyvinuté prsní svaly, taková mohutná hruď.... to je s něčím křížený, ne? Povídám, kdepak, to má holka od toho, jak s ní pravidelně běhám.. Na to on povídá, to byste musel s ní běhat...10km (!), aby to na ní bylo vidět... Tak jsem přiznal, že ona běhá tak kolen 15-16, uběhne i 20:) :). Ten jeho pohled, to mě silné pobavilo.

Skončil mi první týden po Stezce. Po těch vlnách a záplavě endorfinů, jsem byl pochopitelně nějak v útlumu, možná proto mě zaskočily ty rady o tom, že bych rozhodně neměl věnovat svému pobíhání takové úsilí:). Ale udržel jsem postupný návrat k plnému běhání a vlastně jsem běhal méně, ale každý den..Teď (v sobotu) večer koukám na záznamy a vidím 93km, což na tu bídu a vnitřní boje není vůbec, ale vůbec špatný!!! Odvolávám, co jsem odvolal a slibuju, co jsem slíbil! Je potřeba si uvědomit, že se mi vlastně skvěle daří!!! :)

Běžící Stín, jako by to všechno vytušil, mi uprostřed týdne poslal silnou motivační hlášku: "Just do what you love, even at the times you don't love it."Budu na to pořád myslet, asi v dalších dnech to bude ještě víc potřeba... a nevšímám si a prostě běžím..:)

Tak ať nám to běží!!! 12:)

PS. Jestli sem zabloudíte, ještě dneska večer, tak nezapomeňte prosím fandit Stínovi a poslat mu aspoň trochu pozitivní energie přes oceán. Řekl bych, že ji na ZG bude sakra potřebovat.

sobota 14. dubna 2012

Potřetí a nejlépe- aneb šedivou labuť jsem minul...

... a vzal si z toho hejna tu úplně nejčernější:). Cítil jsem, že jsem absolutně v pohodě, nebylo nač se vymlouvat, trenér i moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko mi dali jasné pokyny... Bež rychle, ať jsi brzo doma! :)

Nějak jsem v skrytu duše doufal, že navzdory chybějícím běhům nad 30km, přeci jen pracovní dvojsměrky odhalí moji skrytou sílu:) a že se proti loňsku zlepším [4:58], říkal jsem si, že bych se mohl zlepšit i proti úplně prvnímu roku, kdy jsem to běžel nejrychleji [4:41], dokonce jsem si myslel na tmavé šedivou labuť, sedící na 4:32:). Ale oprávněně jsem se bál, že je moc černá...

Ale postupně, musím si to zaznamenat, dokud moje pocity jsou čerstvé a nepřekryté ničím jiným. Už předchozí den byl takový tradičně zmatečný, já se snažil ještě sázet, kopat, přesazovat a sít na zahrádce, přivezl si kůru a obrubníky, za chvíli je půjdu zakopat:), nějak jsem si vůbec nepřipouštěl, že další den je závod.. Jen jsem proti plánu jedl večer jako nezavřený:) a plánoval jít brzo spát, abych si odpočinul. Jenže jeden kamarád šel (podle všeho) pařit a dal si do kapsy svůj telefon, kde patrně bylo poslední volané číslo moje.. Dokážete si představit, že mi co chvíli (nechtěně) volal, já mu (marně) volal zpět, posílal SMS.. naštěstí lehce před půlnoci buď odpadl, nebo si nakonec přečetl můj vzkaz a já v klidu usnul čekajíc na zvonění budíku.:)

Ráno jsem vypadl na poslední chvíli, jako Popelka z plesu a od té chvíle jsem měl pocit, že se číselně daří, neboť krásná čísla se snášela kolem jako hustá sněhová vánice... Odjezd: 6:32 (6:3=2), pro znalce 6C, průjezd kolem starého bytu 6:42 (dvojková postupka), výjezd z Radlické 6:54. Za pár minut se ujímá vlády 7, venku 7C, v 7:07 mě předjíždí auto s dalšími běžci a bliká a troubí (jsem v běžeckém), 7:17 jsem na parkovišti, 7:27 zaregistrován.

Tady je potřeba doplnit vsuvku, aby bylo vidět, míru mého těšení, která byla opět na stupnici 12(!). U registrace jsem dostal tričko, vyzvedl si loňský diplom, dál si jej do tašky, kterou jsem tam následně nechal:)! V 7:37 svlékám dlouhé kalhoty a opouštím parkoviště, jdu se maličko, ale opravdu maličko stínově:) proběhnout, abych zapadl do atmosféry Euro Cupu, kde každý závodí... Ejhle v 7:47 potkávám "bratrance" Martina, chvíli se bavíme, snažím se ho přesvědčit, abychom letos běželi jako blázni, ovšem Martin je po nemoci, ještě včera měl horečku a tak, protože letos ani nemáme čísla za sebou, tak to beru jako znamení, že bych měl běžet sám a někoho si na trati najít:). V 7:57 pietně ještě spolu močíme u tradičního keře a pak už jdeme na start, kde se ujímá vlády číslo 8, ovšem bylo mi jasné, že 7 bude mít silné slovo v celkovém času:).

V 8:00:00 startujeme a řádově v 8:00:08 mi můj skvělý GPS na mobilu hlásí, že mám za sebou 22km v neuvěřitelném čase, který fyzikálně aspiruje na raketové rychlosti. A tak jsem pochopil, že jediným průvodcem na trati budou moje pocity a případní spoluběžci, které potkám.

Protože už trasu znám, tak jsem vyrazil jak nedočkavé kůzlátko, teda spíš jako natěšenej kozel.. běžím .. no směrem k Řiťce:).. osmělím se a jednoho spoluběžce se zeptám, jak to běží, jestli můžu chvíli běžet s ním.. Povídá no teď je to rozběhnutý tak na celkový 4:08, v kopcích udržíme a pak třeba.. :) Tak jsem si řekl, třeba s ním chvíli poběžím, Dan Orálek zatím ještě na dohled [dlouhá rovina a dobrá viditelnost] :), nohy v pořádku, tož uvidíme.. U prvního velkého kopce (já koroptvička) jsem musel zastavit u stromku a tak jsem prvního rychlíka ztratil... pak jsem potkal jiného a říkám si, je to náhoda? Borec, dobrý běžec se kterým jsem sdílel pokoj loni na Silvě a který ji dal v pohodě pod 8 hodin. Tak jsem se hned zase zeptal, jestli můžu běžet vedle a povídat si s ním... Tedy mluvil jsem hlavně já, protože on je evidentně profík, radil, abych šetřil dech (zkušeně), ovšem vydržel jsem s ním i výběh na Stožec (25km) přitom 2x stromeček:) a na občerstvovačkách piju a jím, zatímco ti správní tvrďáci si vezmou nějaký gel, vodičku, kopnou do sebe vodu, případně nalejou do čutory a běží.. takže mi na stanici u 25 km utekl asi na 150-200m a už mě netěšilo se zase skřípnout, abych ho doběhl.. Nebo už jsem na to neměl?:)

A tak jsem běžel různě a konverzoval s Němci, nakonec s jedním jsme běželi spolu posledních asi 15km a měli i naprosto identický doběh. Nemám opravdu slova pro pocity.. skvělý, jedinečný..

Kousek před cílem byl rybník, mám vlčí mlhu? Vidím uprostřed hejno tmavých labutí... V ruce jsem držel ještě zbytek chleba od poslední zastávky a tak jsem jim ho hodil. Připlavala ta úplně nejčernější že všech, tmavá jako noc a přinesla mi čas, který je z říše snů, opět postupka v obou částech, 7 i 8 zastoupeny, tak jak to má být. ... 4:17:28...

Přikládám doběhovou fotku a vítáni s trenérem:)... Nejdřív mě pochválila a celého oblízala a pak hned, jestli nepůjdeme běhat:). Nakonec jsme se dohodli -- "léčivý běh" bude zítra, dnes zahradničení a procházka..

Tak ať se nám všem ty hodně černé labutě zjevují často. Ať nám to radostně běhá.. 12:)

čtvrtek 12. dubna 2012

Zdání klame - aneb lama trenérem? :)

Většinou si pejskaři dělají legraci, že se pes a pán se po nějaké době začnou podobat jeden druhému, jako by byli z jednoho vrhu:) -- tedy, ať už fyzickým vzhledem, nebo i povahovými vlastnostmi. Asi něco na tom bude, protože Deri a já už teď máme spoustu věci společných.

Především, že zdání klame. Ani jeden z nás nevypadá na zarputilého pobíhače, který je trati ochoten vypustit duši, ale přitom je rozhodnutý si to děsně užívat:). Oba máme krátký nožičky a tak s nima o to rychleji musíme kmitat, při pobíhání jsme takoví zmatení, ale šíleně šťastní, když nakonec doběhneme domů k té svoji misce:). To se to potom -- tedy jen na chvíli a tajně -- krásně lenoší:).

Prostě, řada mých tradičních víkendových dlouhých běhů v posledním měsíci vzala za své, tedy změnila se. Už jsem se delší čas nedostal mimo velký okruh Prokopského údolí a trochu mi to chybí:) ale jen trochu.. [Ostatně hned po Brdské to určitě napravím!] samozřejmě mám svého "běhacího"pejska a tak je potřeba s ní být aby netrpěla:).

Představte si.. Já lama jsem se pasoval na trenéra:), vedu Deri tréninkový deník, píšu si její km, přemýšlím, o struktuře tratě, způsobu běhu..:).. ale hlavně abychom co nejvíc běhali spolu. No, někdy si říkám, neměl bych tě radši nechat doma? Pak se kouknu na ten její pohled a Julia Roberts a všechny hrdinky romantických komedií se mohou jít schovat.. Pohled té moji "běhající veverky" je takovou směsicí lásky a obdivu, že jako každý normální chlap kapituluju a jdu za -- tedy se -- svou životní psí láskou .. běhat.:)

Postupně se naše trasy v údolí prodloužily z 8 na 10, pak na 14.. 16.. no a tento víkend holka uběhla úctyhodných 20.7.. Měl jsem sice takové pokušení to protáhnout na 1/2M, ale říkal jsem jí, no běžíš sice statečně, ale seš moje.. já se taky držím do posledních sil statečně:).. a tak jsme radši zatočili domů.. Deri rychle vypila snad další hektolitr vody a pak jako správný ultra to hned vyvrhla:).. oklepala se a pak už byla OK. Stín by to jistě nějak trefně okomentoval, já jen vnímám, že je to skutečně můj pes, moje Derivace, budoucí ultra veverka:). No musím ale teď trochu umírnit dávky:), držet 20km jako maximum. Jedna věc mi ale včera došla. Já si celou dobu naivně myslel, že jsem JÁ trenér a trénuju svého psa. Zdání klame! Já jsem přeci lama, ONA je trenér a trénuje mě!:)

Přede mnou je první skutečný kontrolní bod. Tuto sobotu se běží Brdská stezka (50km) a tak se do té směsice nadšení a plánování zase trochu pochybovačně ptám... jsem na ní dobře připraven? Vždyť těch dlouhých běhu jsem tolik zase nedal.. Běhal jsem spíš tak nějak do práce s práce a s Deri a hlavně pro radost. Někdy to bylo rychlejší, ale většinou -- jak by řekli odborníci -- takové jalové:)...


Ale to by nebylo fér. Zavřu oči a vidím tu šílenou radost svoji Deri, když spolu běháme (teď už na volno!) v údolí, jak se mnou ráda vybíhá dlouhý stráně, na "občerstvovačkách" se ráchá v potocích a pak zase rychle spěchá zpátky na trať.. Vidím tu řadu km do práce a z práce, a jak se mi často nechtělo:), a jak jsem někdy musel na zpáteční cestě zabojovat s myslí:)..

Prostě nevím, jak Brdská v sobotu dopadne, ale nemohl jsem udělat víc, určitě si to užiju až na kost:), budu se snažit běžet co to půjde. Budu se snažit nezklamat svého trenéra a parťáka. Neboj Deri, poběžím, jako bychom byli spolu, a hned v neděli si to spolu vynahradíme!:)

Cítím se skvěle, není se na co vymlouvat. Držte mi palce, třeba se podaří i něco, co bude pod magickým časem 4:44, láká mě tmavě šedivá labuť co sedí na 4:32. :).. Ale možná je moc černá:). Tak jako tak, Brdské zdar!

Díky trenére! Jdu do toho!! 12:)

čtvrtek 5. dubna 2012

Běh je králem dne...

Běh je králem dne, často tím jediným pořádným, co za celý den uděláš......, nádherná věta, kterou jsem si tento týden přečetl v Respektu ve článku o Ivaně Pilařové, kterou taky obdivuju pro její přístup k běhání.. (celé zde). Upřímně, jsou dny u nás v práci, kdy tato věta platí naprosto bez výhrad!

Po 1/2M tradičně --po těch všech radostech ze skvělého času a překonání sama sebe -- zase přichází začátek té každodennosti a to s sebou nese i potřebu dobré motivace:). Protože nevěřím na náhody, tak vím, že mě ten článek našel naprosto cíleně.. I když jsem hned v neděli šel běhat, a od pondělí do středy jsem běhal každý den.. přeci jen to bylo že začátku drobet bojovné a ustrašené...:). Zase jsem si říkal, jestli běhám dobře, že prostě jen tak běhám? Takové ty pochybnosti, za týden Brdská 50, pak maratón a Silva... jestli bych neměl něco dělat jinak? Jen jsem na to pomyslel, tak jsem to zavrhnul. Jinak to neumím a určitě by mě to jinak nebavilo:).

A pak čtu v jejím článku..: "Kdyby měla žáky, řekla by jim, ať běhá jen ten, koho to baví, nevymlouvá se na počasí a moc nezastavuje. Ona, když už opravdu nemůže, se soustředí na to, aby dávala levou nohu před pravou, chvíli si počítá kroky nebo vzpomíná, kdy jí bylo hůř a takových chvil je prý vždycky dost..." :) To mě uklidnilo a naplnilo štěstím a pohodou. Protože, já rád běhám, mě to fakt baví, na počasí a skoro na nic se nevymlouvám a taky se nesnažím moc zastavovat:). Soudím, že jsem na dobré cestě, kde je potřeba vytrvat.

A abych udělal i něco pro ostatní, něco co mě silně, fakt silně motivuje je příběh velkého Gordyho A., který založil tradici Western States (100 mil ultra trail). Z toho filmu jsem si pár jeho vstupů vyříznul, pro nemluvící anglicky udělal orientační titulky a dal na you tube.. když někdy pod vlivem okolí, podmínek.. pochybuju, stačí se kouknout třeba na tyhle dvě minuty filmu.


Ať nám to hezky a radostně běhá, protože...Běh je králem dne...!!!!!

12:)

PS. Pokud potřebujete, zapněte titulky..jsou separatně:) abych nerušil anglicky mluvící.