Rituály? Rituály!!!

Doufám, že jsem se opět odrazil úspěšně zpět do treningoveho procesu. Čtu, že spřáteleným blogum nejde běhání, prostě buď ztráta motivace, nechuť, únava nebo kombinace všeho dohromady... Upřímně, ani já, starý pes na tom nejsem jinak. Ovšem mám výhodu, protože alespoň jednu věc si při té motivaci uvědomuju. Uvědomuju si, jak moc to pobíhání k životu potřebuji a jak by to bylo bídné (a mě jak by mi bylo bídně), kdybych běhání neměl.

Proto se snažím používat různé pomůcky, berličky, triky k tomu, abych případně překonal lenost, zmatky nebo nedostatek času a prostě VYBEHL. Sice už nejsem úplný začátečník (od počátku 2009 mi můj profil na bjehej com(uzes) ukazuje přes 4.700km), ale cítím to pořád stejně. Pořád si říkám, že možná právě dnešní vyběhnutí je to nejdůležitější, říkám si, že možná, kdybych "to" dnes zanedbal/odložil tak to bude špatně. Nebo myslím na to, že jak na sebe obléknu svoje hábky a vyběhnu, tak je to OK, za nějakou 1/4 hodinku už je mi dobře a po doběhu jsem v rauchu:). Uvědomuju si, co už jsem všechno překonal a raduju se z toho.

Nejlepší jsou ta vítězství po ranním vstávání, kdy musím pracovat třeba ještě pozdě večer nebo dlouho do noci a ráno brzo vstát? To je boj. Ale když vstanu, zaběhámsi, překonám kousek sama sebe, tak se cítím jako vítěz. Třeba teď o dovolené v Alpách. Chtěl jsem běhat, ale nechtěl jsem tím omezovat svoji nejmilejší manželku, jasné slunéčko:) a tak brzké vstávání byla jediná volba. Ten pocit toho nesobeckého sobectví, kdy myslím na svoje pobíhání a snažím se to skloubit tak, aby blízcí netrpěli ten taky stojí za to..

Jjo a nějak si víc a víc uvědomují, že každá překonána překážka mi dává větší sílu -- nebo že by to byl klam? :) Chystal jsem se na sobotní výběh a venku před půlnoci lilo.. vlastně mě nenapadá, že bych běh odložil, jen věřím, že to nebude úplná průtrž mračen jako v Zell am See (nic takového jsem dosud nezažil). Úterní absolvovaný běh ne v dešti, ne v lijáku, ale v běsnění živlů, mě vyloženě zocelil:). A tak jsem věřil, že pokud nebudou padat trakaře, ráno vyběhnu, nejlépe nepřemýšlet, skoro jako stroj narvat na sebe málo:) promokavou vestu a vyrazit. Ovšem déšť a vítr, blátivé cesty mě skutečně prověřily, jednu chvíli (v dešti na cca 19km) někde u Kuchaře jsem dokonce myslel na DNF(!), že bych jako zavolal své nejmilejší, jasné slunéčko, aby si mě přijela vyzvednout. Ale nějak jsem se zasekl, řekl jsem si, aspon si dáš ten rozbitej zip u vesty spravit:), aby se dala zapnout vesta a nebyla zima. A pokračoval v běhu proti větru a dešti. A co se nestalo... Asi za 10 minut ustal déšť a zmírnil se vítr. BYL TO TEST!!!:), tak nějak nás ten běžecký maník zkouší. Zatím snad procházím...

I když... nevím jak vy, ale já musel v poslední době bojovat s motivaci/krizemi relativně často, když jsem měl běhat intervaly. Jednak nejsem žádný Bolt, plánovaný km s časy kolem 4:15 min/km je velká výzva, jednak běhání intervalu otevírá moji bolestivou otázku jestli k běhání potřebuji nějaký lepší čas. Takže dvojnásobný průšvih. Ovšem nevím jak, teď už se mi druhý týden podařilo plus minus držet tempo 4:20/km ve dvou 4km i ve dvou 5km úsecích. Hned jsem se pochválil, nevím proč, kde se to vzalo, asi taková průběžná odměna za moji zarputilost a výdrž.

Ovšem zkušenosti velí, vždy, když je dílčí krize překonána, nová se blíží:), proto si ten okamžik klidu před bouří užívám plnými doušky:). Vím, že se zase něco "vykotí", ale pevně věřím, že "to něco" opět překonám. A když už se ztrácí víra, jsou tu rituály!

Mějte se fajn, 12:)

V Alpách chodím po kopcích, ale běhám po rovině!

Jak jsem minule řekl, moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko:), chtěla jet na pár dní do Alp, chodit po kopcích. Usilovně jsem přemýšlel, jak to ale zařídit, abych při tom ještě stačil běhat, přeci jen, když už jsem se přihlásil na ten podzimní maratón, tak ať to stojí za to:), ať mám pocit, že jsem udělal, co šlo, možná ještě o trošku víc:).

Už jsem si myslel, že to bude velký boj, ale Google maps, pravidelný pomocník běžce-hobika zase pomohly v nouzi nejvyšší. Naplánoval jsem dovolenou v Kaprunu a svoje běhání kolem nedalekého Zell am See. No posuďte sami, nemá chybu. teda obzvlášť, když je někdo takový pošuk jako já a (rád) běhá velmi brzo po ránu, nikdo nikde, jezero a cesty kolem jsem měl jen pro sebe, navíc do Kaprunu jsem se vracel mezi 7 a 8 hodinou (autem), takže jsem byl akorát připraven na výlet, ať už na ledovec nebo k přehradám v horách a po skalách.

Pokud byste měli podobný problém, zde je malá fotografická ochutnávka:). Vřele doporučuju! Nejdříve mapka.

Na začátek "normální" foto, když jsme si jezero hned po příjezdu v sobotu obešli. Sice jsem slyšel kritiku, že by to mohla být hezká procházka, kdybychom ji neproběhli, ale to nebyla pravda:). Jen jsem se těšil, až těch 11.5km další den brzo po ránu proběhnu "sám".

Tady je ukázka z velmi velmi ranného okruhu (5:20), kdy se teprve začínalo rozednívat.

Další den jsem si užil i okamžik svítání, kdy slunce konečně vykouklo přes okraj hor a zasvítilo do jezera.

Konečné dneska (úterý) do třetice všeho dobrého (i zlého) jsem si oběhl jezero v naprosté průtrží mračen! Teda běhal jsem často v mrholení, v dešti, ale ve sprše a průtrží mračen tak často neběhám:)... Ta úplně poslední fotka myslím ukazuje, (ty čáry jsou proudy vody) že to bylo běsnění živlů.

Celkové to byla moc vydařená dovolená. Spousta veselých zážitků.. Začlo to už v Čechách, když mi moje nejmilejší.. jasné slunéčko:) na benzínové pumpě povídá medovým hláskem [jako se mluví na děti, debily a nejmilejší manžely:)]..."No tak kup si bonbónky, kup si čokoládičku".. Když jsem položil "bonbónky" na kasu, tak paní pokladní koukala a nakláněla se přes kasu (a pak se zeptala), kde je to malé dítě s těmi bonbónky:). Když jsem ji odpověděl, že to dítě, jsem já, málem přepadla přes kasu, snažila se potlačit smích, ale bavil jsem se s ní:), No nemělo chybu!

Nebo při ranním oběhu jezera jsem uviděl na druhé straně místního staršího chlápka, běžím okolo a zdravím "Morgen, Sepp!!", málem ho ranilo:), volal na mě, odkud ho znám, já si užíval ten okamžik (den před tím jsem slyšel, jak na něj volala ta jeho, že něco zapomněl).. No uznejte, kouzlo domorodce.

Ale už dost. Jsem zpět, dovolená překrásná, příprava na maratón pokračuje, co si přát víc, ne?
Ještě taková tyrolska "náladička" z hospůdky/kiosku na břehu Klammsee.. 12:)

Kdy je to nejlepší? PŘED nebo PO?:)

Starší lascivní veršovánka (pro náboženskou korektnost cituji jen kousek) říká, "píše se i v xxx, že nejlepší je to po ránu":) často otevírá tradiční diskusní prostor s mými kamarády, tedy s chlapci (dívkami), co spolu "běháme", ať už skutečně nebo slovně či virtuálně.. Prostě řada mých kamarádů probírá, jestli nejlíp ráno, v poledne nebo večer.. Tou související činnosti je pochopitelně běh.

Upřímně, já jsem tradiční ráněnka, ranička, či ptáčátko:), o kterém se také často říká, že dál doskáče, ale zato dřív pojde. Prostě preferuju běhání po ránu, tedy PŘED (jako před prací). Říkám si, lidí málo, nabije mě to takovou tou pozitivní energii a pak chutě do práce. Výhodou i nevýhodou zároveň je častější vstávání a témeř zaručená jistota běhu.

Teď jsem ale několikrát změnil taktiku, stal se přechodně i sovou a pod tlakem okolností vyběhl párkrát PO (tedy po práci) a objevil i kouzlo večerního běhání... Joo, teď chápu, jak kamarádi říkají, vyčistíš si hlavu, setřeseš starosti z práce.. Ale o čem už nemluví je spousta běžkyň, které se objevují konkrétně v Prokopáku, sportovně oblečené, krásné voní, ladně se pohybují.. Myslím si, že přes léto se budu snažit omezit večerní běhání. Je to vyloženě nebezpečné. Člověk nekouká tolik na cestu, nebezpečí úrazu se zvyšuje geometrickou řadou:), to ani nemluvím o jiných nebezpečích, včetně přetrénování:), kdy i stará lama jako já ve finále běží rychleji a jinak než by měla:).

Vidím to tak, že navečer a večer budu chodit běhat častěji radši až "po sezóně" :), podzim-zima.. Pak to vidím bezpečnější, jinak je to silně rizikový sport.:)

Jak to vidíte vy? Co vy - sova nebo ráňátko?:)

Zdraví 12:)

PS. Týden celkově zatím 73km . Velmi úderný, občas blativý, ale určitě ne nudný. Pridávám pár fotek ze sobotního mokrého oběhu Hamerské přehrady. Dnešní páteční 31 se ve slunečném ránu vydařila, i když jsem "přijemně" unaven (tedy plácám se tady a teď dodělávám resty do práce.. ještě, že mám dovolenou).

Zítra odjíždím na pár dní na dovolenou do Alp se svojí nejmilejší manželkou, jasné slunéčko. Myslím že to běhání tím získá nějaký "vyšší" rozměr, minimálně to bude dané tou nadmořskou výškou:).

Týden návratů

Tento týden byl jednoznačně týdnem návratů. Návratů na trať k běžeckému treningu, návratů (na skok) na rodnou Vysočinu, návratů ke svým (starým) kamarádům "z mládí"... Jestli ono těch návratů není nějak moc, aby mě to nezmohlo. Ale uvědomil jsem si -- některé lidí jsem viděl po mnoha letech 10-20? -- že vlastně kamarádství je jediný vztah, který trvá i když vlastně už dávno skončil:). To mě naplňuje optimismem do dalších let!

Ale popořádku. Minulý týden jsem sice spoustu věci dokončil, ale na moje pobíhání téměř nezbýval čas, nějakých 27km (o pořádném tréningu ani moc nemluvím). Proto hned v úterý jsem začal úderně ranním (10.5km) a odpoledním (12.5km) během, po středě a čtvrtku to začalo vypadat jako impozantní návrat na trať:)..

Ale nejen během se těšíme, že? V sobotu jsem měl naplánovanou (po víc jak 10 letech) návštěvu u kamarádů na Vysočině s mezizastavenim u rodičů. Odběhat si v proměnlivém počasí něco maličko delšího bylo náročné nejen na ten morální rozměr, ale i na logistiku. Ráno kolem 5:30 jsem vyrazil z Prahy, u rodičů jsem se převlékl na oběhnutí Hamerské přehrady (ze zvyku přitakal, že jsem se na stará kolena úplně zbláznil), oblékl neprokomavou vestu a vyrazil. Celkové to byla nostalgická záležitost, všude bláto, kopce... ale přeci jen 16 blátivých km přispělo do mého treningového deníčku. Bohužel to byl poslední zápis, ovšem díky za 63km, už se vracím:)!!!

S kamarády to bylo skvěle, ale celou noc jsem nespal,

návrat se zastávkou přes rodiče do Prahy nakonec znamenal, že moje přecevzetí jít ještě večer běhat nakonec únava i večerní bouřka posunuly do kategorie nereálných plánu. Ale asi i to je dobře. Ten "Kaizen" se nesmí zase moc přehánět a překonávat se musíme jen postupně, že?

V týdnu jsem ještě nakonec vyřešil i svoje dilema, jestli a kam na podzimní maratón, když jsem tu Stromovku zazdil:) -- tedy nenaplánoval/neodhadnul správné. Nakonec jsem s Milošovou dopomoci zvolil Amsterdam (17.10), zařídil si registraci, levnou letenku a ubytování a už mám takový vnitřní stimul, proč se honit:)...

Cílím optimisticky na příští týden, i když bych měl být realista. O víkendu jedu na pár dní do Alp se svoji nejmilejší manželkou, jasné slunéčko, takže sobotní dlouhý běh budu muset přesunout na pátek. To bude boj, pravý maratónský návrat!

Držte mi palce! A co Vaše návraty?

Hlavně se z toho nepo--tento..:)

Když se ve mně pere běžec se zahradníkem, tak vítězství záleží většinou na naléhavosti zahradních prací. Tentokrát to bylo tak 5:2 pro zahradníka, ale zase bude klid. Dneska, dneska v neděli skončila (aspoň doufám) první velká vlna zmatku. Během posledního měsíce jsem se rozhodl prodat svoji chalupu, taky jsem tak udělal, zařídil nejen všechny formality, ale i vystěhoval a řadu keřů ještě stačil vysadit do své "nové" zahrady, kterou jsem ve prakticky ve stejnou chvíli kupoval. Zmatky maximální.:) Ještě abych nenaštval zahradnické bohy, jsem stačil vyndat i ar brambor, co jsem tam měl zasazený, i něco dřeva:), prostě, abych to lépe snášel.

Jenže, v kombinaci se zmatky v práci, už to znamenalo, že běžecký tréning v právem slova smyslu, šel doslova "do kytek"). I když toho běhání tam bylo mraky. Do schodů, ye schodů, po zahradě s kolečkem i bez, s pilou a s nůžkama, ani nemluvím o běhání po úřadech. Nicméně, tento týden jsem vyběhl jen 2x (ct a ne) s bilanci velmi chatrnou, 27km celkem. Jak by řekl klasik, takhle, soudruzi, lepší svět nevybudujeme, takhle ten čas ve Stromovce nebude nic než jedna velká ostuda..:)

Ale co, nejsem (běžecký) ideolog, a jestli vám něco říkají agrotechnické lhůty, tak vězte, že v srpnu přesazují vzrostlé keře jenom zoufalci a zahradní mágové se zelenýma rukama. Pořád věřím, že patřím do té druhé skupiny...Ted to čas ukáže, jestli se vše "chytne", ovšem některé keříky se mi (ostříhané) málem nevešli do mě Romci (Škoda Roomster), který neměl zadní sedadla a sloužil jako malý náklaďáček.. V sobotu, kdy jsem plánoval delší běh, lilo jako z
konve (to bych nějak skousl 32km), ale navíc se to ani časově nedalo stihnout.

Beru to tak, že mi příroda jednak pomáhá, aby se mi ty keře zdárně ujmuly a taky, abych se ve dnech, kdy odpočinek byl naprostý luxus:), no zkrátka, abych se z toho nepo...tento:). Moje nejmilejší manželka, zřítelnice mých oči, jasné slunéčko:), mě dostala. Říkám ji, představ si, jak jsme akční. Někteří lidé mluví o koupi, prodeji a stěhování řadu měsíců, pak to plánují, pak to měsíc něco realizují.. No a my? Za měsíc vše hotovo! Ona mi odpověděla.. No, jo, už to není, co to bývalo!!! Stárnem!!:) Smál jsem se jako blázen..Málem jsem upadl, protože ona je zvyklá na šílená rozhodnutí a akční posuny -- mezi její časté hodnocení patří prohlášení, že je se mnou moc ráda, i když život se mnou je údajně permanentní nácvik bojového poplachu:)...

Takže tak. Příští týden už mám o velkou starost míň, takže je šance se vrátit plně do treningu. Sice cítím, že mi moji známí soupeři/kamarádi, se kterými se "hecujeme" natrhnou tričko i s trenyrkama, ale co... nejen během se raduju. Ta nová zahrada bude už na podzim a bude super!

Aspoň fotograficky -- zahradnické (ostružinové) peklo:

Posun (pekla nikoliv do ráje, ale) směrem k zahradě:

Moje běžecké blaho (v Propském údolí):

Držte mi palce, Stromovka se sice blíží, ale ještě je dostatečně daleko, abych se stačil rozumné připravit. Jak u vás? Protože nic není náhoda, čekal bych, že zmatku bude taky plno.

12:)