sobota 26. září 2009

Něco se děje!

Asi je fakt něco ve vzduchu. Jen co jsem se drobet oklepal po víkendovém běhání po lese a po žebříku, tak jsem byl příjemné vyděšen v úterý v prokopáku. Líbací den! Běžím a vidím dva kráčející páry, co se líbají.. Běžím kousek dál, běžící pár zastavuje a líbá se... To už mě drobet zarazilo. No a o pár km dál, cyklistický pár a opět se líbá.. Jen já tam byl lichej, teda na lavičce seděl takovej starší děda, ale zase tak "zoufalej" jsem nebyl:). Ale zarazilo mě to. Něco je ve vzduchu:).

Zase mě začínají obklopovat humorné situace a to je myslím velmi dobře znamení. Jako ve středu. Ráno jsem běhal kopce a ten krpálek, co vede Do Klukovic, už jsem běžel po několikátý.. nahoru dupu co to dá, dolů vydýchávám, pomalu vyklusávám.. Když po třetí míjím babičku s vnoučkem, tak on se mě bezelstně zeptá. "Pane, to tady máte nějaké společně běhání? Nějaký oddíl?" Hned že mě vystřelila odpověď.. "Kdepak, já jsem tady sám, ale běhám nahoru a dolů, aby si lidí mysleli, že je nás víc:)". Babičku jsem tím dostal do kolen, naštěstí jsem kolem nich už běžel jen jednou, když vnouček říká... Babi ten pán měl pravdu. Je to ten samej!!!:)

Někdy je to těžký, dodržet, co jsem si přecevzal, ve čtvrtek jsem byl služebně pryč, zpět už jsem byl až když se začínalo stmívat, ale bez zaváhání jsem se rychle oblíkl a vyběhl. Pocit? Neuvěřitelný. Krásný podvečer [teda na konci jsem se málem zabil, protože už nebylo pořádně vidět] a pocit vítězství.

Stejně dneska v sobotu. Po ránu se mi nechtělo. No hrůza hrůzice:). Opět moji pitomosti nefunkční POLAR [po kolikátý už?:( ], tentokrát čidlo na botě a baterka OK, ale hodinky zůstaly doma:). Pako jsem a pako zůstanu :). Jo a mikina taky doma. Takže jsem vyběhl, venku skoro jinovatka, byla mi zima v krátkých rukávech. Chtěl jsem se po 1/2 km vrátit a zabalit to, Vrátil jsem se, ale oblíkl jsem kus teplákovky přes sebe, čapnul flašku s vodou a hupky šupky:). Na měření času jsem se nakonec vykašlal, běžel jsem tak nějak lepší můj průměr, ale bylo jasné, že o to dnes vůbec nešlo. Z lesa vycházela ranní mlha a paprsky podzimního slunce v lese rozsvítily neuvěřitelné barvy, no fakt jako v pohádce nebo jako v kaleidoskopu po babičce.

Zítra ráno se vyprávím kolem Štěpánského rybníka, začnu svoji běhací turistiku:), nikdy jsem tam kolem úplně nešel, tak si to tam proběhnu. Už se na to těším!

PS. Bylo to (samozřejmě) super, i když tam, kde by měly být cesty bylo občas zorané pole:). Moc pěkný proběhnutí.

čtvrtek 17. září 2009

Konec pitomin, jedeme dál!!!

Nevím, ale mám pocit, že jsem se s tou krizi motivace teď nějak vypořádal, aspoň zatím:)..
Protože jsem takovej "duševní" běžec:), musím mít ty svoje motivace dobře srovnány, jinak to nefunguje. A tak jsem vlastně přemýšlel proč? A pak jsem prolistoval pár článku, internet a bylo mi to hned jasné:).
Jak říká guru amerických maratónců Hal Higton - "Dokončit maratón je jako připojit PhD za své jméno, jako oženit se a mít dítě. Rážem jsi někým mimořádným, ať už to o tobě lidé vědí nebo ne, dozajista jim jsi". No a protože taky všechny ty ostatní atributy mám:), tak proto to pro mě tolik znamenalo a možná i teď ještě jednou znamená. Projít si tím malým očistcem znova, zkusit to, "dát to" a na konci projít a být jaksi lepším, silnějším..
Sobotní běh byl hodně specificiky. Je to nejdelší běh v treningu na maratón 3+27+2=32. Abych citoval stejného autora. Hal Higton říká, že bychom se v treningu měli vyvarovat delších běhu než 32km [on to říká trochu vzletně, že úsek mezi 20 a 26 milí (tedy mezi 32-42km) je posvátný a neměli bychom na něj vstupovat jinak než s číslem na tričku:)]. Něco na tom je...
V sobotu jsem vyběhl, až když už se dělalo (příjemné) teplo a začal v nadějných 5:15-5:18 na km, nebudu to hrotit, mám v sobě určitou pokoru a starost o svoje zdraví..:) Začátkem týdne jsem se nějak "vyléčil: z té noční 10:) a pozvolva se začal vracet do normálu. Navíc, jak jsem v pondělí vyměňoval baterku v polaru a dál jsem si to na botu nějak "jinak". takže mi to ukazovalo "hůř", tedy menší vzdálenosti a horší časy než obvykle. Ale jako správný statistik jsem se přiklonil k horší variantě jako té správné a běhal podle toho.
Člověk znova poznává, že je pako. Já jsem schopen a normálně to dělám ~15km běžet úplně bez vody, teď jsem si s sebou vzal jen 1/2l iontaku a žádný jídlo, žádný gely, žádný tyčinky:), takže mi ke konci odcházela moje síla, a to tak že 5:30 byl čas o který jsem se musel rvát:), při výklusu už mi začínalo hučet v uších:),  říkal jsem si, že se snad napiju i z potoka.. Doběhl jsem ale hezky domů, rychle doplnil tekutiny, maličko, ale opravdu maličko odpočinul a začal jsem zateplovat boční štít na baráku:)!
Nutno dodat, že ze žebříku:). Běhal jsem po žebříku jako splašená veverka, dcera[skvělá, budiž ji velký dík!] mi asistovala, takže nakonec jsem mohl říci hotovo. Ale nedělní "léčebný" výklus mi víc než pomohl, ráno to rozběhnutí bylo nepříjemné a i drobet bolelo, není divu, 32 km v kombinaci se žebříkem:), dělá svoje... Naštěstí jsem se upnul k tréningovému plánu jako ke své záchraně:) a ona skutečně pomohla...
Končím s naději, že příští týdny budu už snižovat velké dávky a připravovat se na velký den...
Mám v sobě IMHO tu potřebnou účtu a pokoru! Protože "maratón je král"!!! Končím týden s předmaratonským max. 74km, teď už jen zavařovat ty "konzervy", jak říká velký M:).


neděle 13. září 2009

Krize motivace,
aneb fakt je ten 2.maratón dobrý nápad?

Možná, že mě to sobotní fyzické a hlavně psychické vypětí spojené s běháním bez průběžně kontroly (sice se skvělým 1/2M časem) nějak změnilo, ale už nějakou dobu bojuju s podobnou motivační krizí, jako jsem měl před prvním maratónem.
Taky tehdy to nějak souviselo s tím, že jsem se hezky zlepšoval a pak to přišlo.. "zpětný naráz světla"..:) No, řekl bych přesně to samé. V neděli jsem vyklusával a celou dobu se mi hlavou honily všelijaké zbabělé myšlenky, jako že bych ten říjnový maratón vynechal..
[napadaly mě různé pochybnosti od těch filosofických -- jsem přeci hobík, ne závodník -- až po ty různé zdravotní a psychické -- když tě dokáže rozhodit fakt, že ostřeji běžíš 1/2 M, co se stane na plným maratónu, když ho chceš běžet jen o něco pomaleji?.. co když bude zima, jak se poperu se studeným vzduchem/větrem při běhání naplno..].
Zatím se snažím to řešit stejně jako v minulosti. Říkám si, JE TO V HLAVĚ, JE TO V HLAVĚ!!!! Taky si říkám, neřeš to, Honzo, drž se plánu, nic nelámej přes koleno, neběžet to můžeš vždycky..:). Zkus teď dát maratón za nějaký slušný čas a pak si třeba zase užívej pravého hobického běháníčka..:)



A tak jsem se držel opět plánu! Ve středu brzo ráno přišly (nikoliv slzy, ale) kopce. Začal jsem dle svého plánu vybíhat několikrát kopec v Prokopském údolí, který je k tomu jako stvořen:). V části kopce se konečně objevuje i název ulice "Do Klukovic", ale když to běžím po čtvrtý, tak už toho mám celkem plný kecky:), rychle domů a do práce..
Potom přišel vrchol dne a týdne, odjeli jsme příměstskou dopravou na mezinárodní konferenci:) !! a musíme přiznat, že naše příspěvky vzbudily světový rozruch, zejména na černokostelecku!:) Ano, správné, dějištěm oné konference byl Kostelec nad Černými lesy, což by asi pro správnou mezinárodní konferenci mělo znít "Churchton upon Black woods" :) :)...
Návrat v po 11hodině večer k velmi brzkému rannímu běhání sice nebyl moc nakloněný, ale co naplat, snažím se -- aspoň zatím -- svůj plán beze zbytku dodržovat. Hektické vypětí a zmatky v práci v poslední době nějak překračují i mé nejdivočejší sny [nebo noční můry]:), přemýšlím, jak to nějak zase zkonsolidovat a jen doufám, že to přečkám ve zdraví.
Konečně.V pátek jsem si užil "běhacího" volna a sekvence šílených schůzí, ještě, že jsem stačil vyzvednout číslo na sobotní večerní běh Prahou a budu jen doufat, že se v tom šeru někde nezabiju. Byl jsem překvapen, kolik lidí Ďuri stačí zblbnout, takže v sobotu nás na Tesco běhu poběží skoro tucet:). Je to velký manipulátor:)! [I když já jsem mu drobet pomáhal:)]


V sobotu po ránu jsem dal cvičných 8km výklus a večer...Večer jsem běžel jako hasič k ohni:). Nebudu se opakovat, že jsem pako:), protože jsem dorazil sice s POLARem, ale s vybitou baterkou, takže jsem si aspoň mohl sledovat srdeční frekvenci. Startovali jsme se ZT z konce, vlastně společně se všemi nadšenými, přes které jsme se v prvních 5km museli probíjet kupředu:), výsledný čas mě sice víc než potěšil (hluboce pod 50minut, které jsem si stanovil), ale nechal jsem tam zase víc sil, než jsem chtěl:(.
Po ránu se mi vyklusávalo těžce, nohy mě bolely, ale 8 léčebných:) km vše spravilo, tedy aspoň zatím, doufám..
Pořád jsem si úplně neujasnil, jestli na ten druhý letošní maratón chci, podle všeho na něj budu celkem dobře připraven, ale to stejně neodpovídá na moji otázku, jestli ty "hromadné" běhy jsou pro mě to právé ořechové. Možná je to jen strach, protože teď už vím, do čeho jdu:), možná se mi líbí o tolik víc jen to běhání v údolí (ve vojenském prostoru..) a třeba to vše vyplývá z toho, že tady nejsou ty právě terény na rovinné trénování delších trati v daném rytmu, a běhání dokolečka na km rovince není z mého pohledu to pravé...
Nevím, příští sobotu půjde o to dát těch 3+27+3 a možná se to celé bude odvíjet a změní po mých pocitech. Hlavně, hlavně si teď vyléčit tělo a ducha, nezapomenout POLAR, dát novou baterku, aby mě nějaká pitomost zbytečně nerozhodila:).
Když bude nejhůř, tak si slibuju, že na čas si dám s maratóny pauzu. Aspoň do jara:)!

sobota 5. září 2009

Pako zůstane pako:)


Pomalu, ale jistě už začíná podzim. Po ránu je občas v Prokopáku zima, no jak v Charkově na nádraží. V úterý jsem ještě vyběhl s krátkými rukávy a krátkými šortkami, ale bylo asi 6 stupňů, šla ze mě pára jak od hrnce s bramborama, ale přečkal jsem to naštěstí ve zdraví:). No musím už si dávat pozor na výkyvy počasí a začít se podle toho oblékat, ne jako nějaký pako:)[aspoň to jsem si říkal v úterý]...
Ve středu jsem měl zahradnickou brigádu a tak jsem vyběhl plnit "plán" ve 4 hodiny, do největšího vedra, naštěstí to bylo jen 10km se 3 rychlejšími km, ale stejně [=jsem pako:)].
V pátek navečer jsem ve zmatcích odjel na chalupu, abych v sobotu po ránu zjistil, že nemám svoje "měřicí" potřeby, jednoduše můj POLAR. [neříkal jsem, že jsem pako:)?] V sobotu po ránu se mi navíc nechtělo, nechtělo ven jít běhat, poprchávalo, vítr foukal, navíc jsem neměl "své zařízení" a měl jsem zase jen krátké elasťáky, ale aspoň už mikinku:).
Jenže moje skvělá, hodná... manželka [jasné slunéčko:)] mě vykopala ven, že ona chce jít také běhat, tak ať se moc neflákám a nějak si to vymyslím. A taky jo, nakonec mám tu přesně změřenou jednu "rovinku" 1.5km (na chlup) a stejně nachlup je to od mých vrátek na konec té rovinky 3km. Tak jsem vzal svého iPhone, zapnul stopky a začal (předem) obávanou 3+21+3. Ale pako zůstane pako! :) Nějak jsem chybně odvodil, že by bylo dobře, abych tu rovinku běhal plus minus 7:30, no dřel jsem se jako blbec:), abych pak nakonec zjistil, že se stala "malá" chybička v úvaze, a že to znamená 15minut na 3km, tedy ~5minut na km (a já měl v tom počasí cíl tak 5:15-5:20 (deníček mi předepisuje 5:25). No měl jsem toho na konci plný zuby, bodejť ne, když běhám o tolik rychleji.
Ale konec dobrý, všechno dobré, v těch zmatcích minulého týdne jsem se opět držel treningového plánu, no asi jako ... asi jako zbloudilý křesťan bible:). Jakoby to byl onen pevný bod, přes který -- navzdory mým úletům, zmatkům, zapomnětlivosti a tak:) -- jsem nějak pevně ukotven v té životní vřavě:).
V sobotu dopoledne a odpoledne jsem ještě něco drobné popracoval na zahradě, ale únava z běhu dělala svoje.. Tak jen drobet odpočívat a těšit se nedělních 12 km v pohodě vojenského prostoru, žádný závod, jen pohodička..