 |
| ... ranní schody |
Po krušné noci a kalném ránu jsem si uvědomil zničující efekt alkoholu.. Tedy nejen, že mi bylo děsně zle:), ale asi půl hodiny mi trvalo, než jsem našel tři živé a funkční neurony v mozku, pospojoval je:) a začal se postupně věnovat praktickým činnostem. Ještě v pozdních odpoledních hodinách při sekání trávy jsem byl rád, že jsem si nic neusekl. Jak to správně, i když pokrytecky zhodnotil můj kamarád z prvního setkání: "Nesmíš chlastat jak protrženej kýbl a musíš zdravěji žít!!":) Je určitě skvělé, že jsem společensky náročná setkání podstoupil už teď, určitě mám šanci se alespoň krátkodobě vymanit z podobných bohatýrských akcí:).
 |
| ..natažený had se přeskakuje, stočený obskakuje |
Na startu v 9:00 jsou ostřílení a zkušení běžci, většina z nich je nejen rychlejších než já, ale zároveň dobře znají trať. Jsem nejstarší ve skupině a moje otázky na značení tratě vyvolávají podobné reakce, jako bych se na svatbě ptal na předchozí partnery nevěsty:). Nicméně se při "rozpravě" dozvídám, že "trať je dobře značená, je stejná jako vloni a vždycky a nedá se zabloudit"..:). Tak na to jsem si vzpomněl při prvním zakufrování hned v prvním kole..:). Ale nebojuji o stupně vítězů a je dobré sledovat těch pár spoluběžců, co jsem před tím předběhl a zmizel, když se k nim znovu blížím po návratu na trať:).
Ostatně je potřeba vyzvednout užitečnost bloudění v přípravě na cílové závody, zejména zabloudění ve 2. a 3. kole:). tam se mi podařilo přeběhnout ostrou odbočku směrem dolů, pokračující výstupem se schody a "zkratkou" se dostávám na dohled k cíli. Je pochopitelně milé, že morálně jsem ani na chvíli nezapřemýšlel, že bych běžel rovně, ale otočil jsem to a poslušně se vrátil na trasu a užil si jak cestu dolů, tak i schody nahoru:). Součástí správné přípravy je, že běžím "se vším".. tedy táhnu 1.5 l vody, kterou pravidelně doplňuji, abych měl správnou zátěž, mám tam povinnou výbavu, dvě lékárničky, extra čepice, dva telefony, gely... Prostě kromě vařiče a stanu má s sebou všechno:). Však jsem i během závodu maličko se svojí lékárničkou mohl pomoci:).
První dvě kola ještě bojuji s intenzivním pocitem "žaludku na vodě":), ale na konci 2. kola si říkám, že tady nejsem na závodě a srdnatě otevírám první gel a nasoukám ho do sebe:)... Kupodivu to jde dobře a pak po zhruba 3/4 hodině až hodině následují další tři a musím říci, že v silné testovací kombinaci banán, kola, nealko pivo.. a žaludek drží. Tak v tomhle směru jsem obzvlášť spokojený, jednak, že jsem se odhodlal a jednak, že to vypadá, že by mi to mohlo třeba fungovat i na 100 mil.
Dělá se hezké teplíčko, ale součástí mojí přípravy je běžet oblečený, 3/4 kalhoty, dlouhé kompresní rukávy i teplý šátek kolem krku. S výrazným oteplením za poslední dva dny je to další skvělý rozměr tohoto tréninku. Přemýšlím, že bych přidal i další vrstvu, ale než znova doběhnu do prostoru startu-cíle začíná se postupně ochlazovat a i to patří do tréninku..:). V předposledním kole už odbíhám ze (skvěle zásobené!) stanice na 9 km, když k ní přibíhá Martin VP a tak na něj počkám a potom už běžíme většinu zbytek okruhu spolu, v závěru ho nechávám si povídat se synem, běžím kousek napřed a tak se mi před ním podaří znova zabloudit doslova "v přímém přenosu":)... Inu, kdo umí, ten umí! Díky Martinovi, Jakubovi i náhodným setkáním s jinými běžci i Šutr nakonec přináší pro mě nečekaný společenský rozměr.
Při startu posledního kola je to takové řekněme morálně důležité. Beru si pár posledních kousků banánu, už došlo pivo:(, ale Radek Brunner mě utěšuje, že na stanici v půlce ještě pivo je a na moje obavy, aby mi to nevypili ti přede mnou... mě ubezpečuje, že teď už na trati žádní závodníci nejsou, jen já jsem poslední z posledních:). Uklidňuji ho, že mě se podobné řeči nedotknou, nemají šanci mě rozhodit... stečou po mně ... jako olej po teflonu:)... I obsluha časomíry se má v tomto směru hbitě k činu a odstřihnou mi čip. Já jim říkám, že je chápu, ale že já jdu ještě jedno kolo. V propozicích je, že závod končí v 6 a že to vidím, bych měl v pohodě stíhat:). Tak dostávám čip do kapsy a vydávám se na poslední okruh, který si patřičně užívám. Míša měla pravdu. Chtělo to čtyři kola. Neurony už jsou pospojované:), už nebloudím, nakonec nejsem úplně poslední v cíli, v první desítce:) na krásném devátém místě s časem 8:36:37 končím 72 km závod v naprosté pohodě, s vysokou rezervou:) na oficiální konec závodu, připravený běžet dál...Z toho si dovolím vyvodit základní poučení pro nás pomalejší. Nesmíme se nechat se nijak zviklat, pro nás pomalejší platí zásadní pravidlo a mantra "it ain't over until it's over!" ... prostě dokud to neskončí tak není konec:), případně ti hodně pozitivní si mohou opakovat.. "A jestli to není dobré, tak ještě není konec."
 |
| .. večerní schody:) |
...prostě Hrdý Budžes! /pro ty mladší na vysvětlenou doplním vysvětlující verš..."žes neposkvrnil ústa ani hruď../ ... ano, ano.. všechno jídlo zůstalo tam, kde mělo být:)!
Všemu zdar, našemu testování, úsilí, nadšeným pořadatelům běžeckých závodů.. zdar!
Ultra.. zvlášť!
12:)
PS. Díky Digimu za zachycení mých okamžiků v závodě...
