neděle 19. května 2019

Očistný a objevovací trénink, aneb ŠUTR, čtyři rundy

... ranní schody
Můj minule plánovaný "sociální" čtvrtek se mi upřímně řečeno výrazně vymkl z rukou (ne úplně vlastní vinou:)! ) už v první fázi. Vynechám podrobnosti, ale znáte to.. nejhorší je, když se už zvedáte k odchodu.. a při každém poposednutí to znamená další pivo a na závěr nějakého pitomce [to říkám láskyplně:), jsou to moji kamarádi] napadne objednat rundu fernetů. Jak se říkalo u nás na malém městě ... přijmout je slušnost, otočit je povinnost:) a tím pádem jsem na druhou akci už přišel ve výrazně horším stavu, ale popil i zde, protože doba je nesmírně dynamická.. a diváky pranic nezajímá zápletka prvního dějství:).

Po krušné noci a kalném ránu jsem si uvědomil zničující efekt alkoholu.. Tedy nejen, že mi bylo děsně zle:), ale asi půl hodiny mi trvalo, než jsem našel tři živé a funkční neurony v mozku, pospojoval je:) a začal se postupně věnovat praktickým činnostem. Ještě v pozdních odpoledních hodinách při sekání trávy jsem byl rád, že jsem si nic neusekl. Jak to správně, i když pokrytecky zhodnotil můj kamarád z prvního setkání: "Nesmíš chlastat jak protrženej kýbl a musíš zdravěji žít!!":)  Je určitě skvělé, že jsem společensky náročná setkání podstoupil už teď, určitě mám šanci se alespoň krátkodobě vymanit z podobných bohatýrských akcí:).

..natažený had se přeskakuje, stočený obskakuje
Ještě v sobotu po ránu jsem jak zpomalený film, našel jsem už sice další skupinku živých a funkčních neuronů, ale upřímně čtyři kola v Šárce vidím hodně problematicky. Jen pomyslím na to, že jsem si předsevzal zkoušet jídlo, kombinaci gelů, pití a normálního jídla, tak už mi není dobře. Ale trenérka řekla jasně.. 4 kola, vyzkoušej si co potřebuješ, nezraň se, ani se neznič na doraz.. Není to tvůj závod:).

Na startu v 9:00 jsou ostřílení a zkušení běžci, většina z nich je nejen rychlejších než já, ale zároveň dobře znají trať. Jsem nejstarší ve skupině a moje otázky na značení tratě vyvolávají podobné reakce, jako bych se na svatbě ptal na předchozí partnery nevěsty:). Nicméně se při "rozpravě" dozvídám, že "trať je dobře značená, je stejná jako vloni a vždycky a nedá se zabloudit"..:). Tak na to jsem si vzpomněl při prvním zakufrování hned v prvním kole..:). Ale nebojuji o stupně vítězů a je dobré sledovat těch pár spoluběžců, co jsem před tím předběhl a zmizel, když se k nim znovu blížím po návratu na trať:).


Ostatně je potřeba vyzvednout užitečnost bloudění v přípravě na cílové závody, zejména zabloudění ve 2. a 3. kole:). tam se mi podařilo přeběhnout ostrou odbočku směrem dolů, pokračující výstupem se schody a "zkratkou" se dostávám na dohled k cíli. Je pochopitelně milé, že morálně jsem ani na chvíli nezapřemýšlel, že bych běžel rovně, ale otočil jsem to a poslušně se vrátil na trasu a užil si jak cestu dolů, tak i schody nahoru:). Součástí správné přípravy je, že běžím "se vším".. tedy táhnu 1.5 l vody, kterou pravidelně doplňuji, abych měl správnou zátěž, mám tam povinnou výbavu, dvě lékárničky, extra čepice, dva telefony, gely... Prostě kromě vařiče a stanu má s sebou všechno:). Však jsem i během závodu maličko se svojí lékárničkou mohl pomoci:).

První dvě kola ještě bojuji s intenzivním pocitem "žaludku na vodě":), ale na konci 2. kola si říkám, že tady nejsem na závodě a srdnatě otevírám první gel a nasoukám ho do sebe:)... Kupodivu to jde dobře a pak po zhruba 3/4 hodině až hodině následují další tři a musím říci, že v silné testovací kombinaci banán, kola, nealko pivo.. a žaludek drží. Tak v tomhle směru jsem obzvlášť spokojený, jednak, že jsem se odhodlal a jednak, že to vypadá, že by mi to mohlo třeba fungovat i na 100 mil.

Dělá se hezké teplíčko, ale součástí mojí přípravy je běžet oblečený, 3/4 kalhoty, dlouhé kompresní rukávy i teplý šátek kolem krku. S výrazným oteplením za poslední dva dny je to další skvělý rozměr tohoto tréninku. Přemýšlím, že bych přidal i další vrstvu, ale než znova doběhnu do prostoru startu-cíle začíná se postupně ochlazovat a i to patří do tréninku..:). V předposledním kole už odbíhám ze (skvěle zásobené!) stanice na 9 km, když k ní přibíhá Martin VP a tak na něj počkám a potom už běžíme většinu zbytek okruhu spolu, v závěru ho nechávám si povídat se synem, běžím kousek napřed a tak se mi před ním podaří znova zabloudit doslova "v přímém přenosu":)... Inu, kdo umí, ten umí!  Díky Martinovi, Jakubovi i náhodným setkáním s jinými běžci i Šutr nakonec přináší pro mě nečekaný společenský rozměr.

Při startu posledního kola je to takové řekněme morálně důležité. Beru si pár posledních kousků banánu, už došlo pivo:(, ale Radek Brunner mě utěšuje, že na stanici v půlce ještě pivo je a na moje obavy, aby mi to nevypili ti přede mnou... mě ubezpečuje, že teď už na trati žádní závodníci nejsou, jen já jsem poslední z posledních:). Uklidňuji ho, že mě se podobné řeči nedotknou, nemají šanci mě rozhodit... stečou po mně ... jako olej po teflonu:)... I obsluha časomíry se má v tomto směru hbitě k činu a odstřihnou mi čip. Já jim říkám, že je chápu, ale že já jdu ještě jedno kolo. V propozicích je, že závod končí v 6 a že to vidím, bych měl v pohodě stíhat:). Tak dostávám čip do kapsy a vydávám se na poslední okruh, který si patřičně užívám. Míša měla pravdu. Chtělo to čtyři kola. Neurony už jsou pospojované:), už nebloudím, nakonec nejsem úplně poslední v cíli, v první desítce:) na krásném devátém místě s časem 8:36:37 končím 72 km závod v naprosté pohodě, s vysokou rezervou:) na oficiální konec závodu, připravený běžet dál...

Z toho si dovolím vyvodit základní poučení pro nás pomalejší. Nesmíme se nechat se nijak zviklat, pro nás pomalejší platí zásadní pravidlo a mantra "it ain't over until it's over!" ... prostě dokud to neskončí tak není konec:), případně ti hodně pozitivní si mohou opakovat.. "A jestli to není dobré, tak ještě není konec."

.. večerní schody:)
Domů se dostávám ve skvělém rozpoložení, všechno se podařilo, i v mihotavém světle, ve kterém já špatně vidím pod nohy jsem sbíhal trailové cesty velmi zkušeně, cítím příjemnou únavu, ale v podstatě mě nic nebolí, gely super...
...prostě Hrdý Budžes! /pro ty mladší na vysvětlenou doplním vysvětlující verš..."žes neposkvrnil ústa ani hruď../ ... ano, ano.. všechno jídlo zůstalo tam, kde mělo být:)!

Všemu zdar, našemu testování, úsilí, nadšeným pořadatelům běžeckých závodů.. zdar!
Ultra.. zvlášť!
12:)

PS. Díky Digimu za zachycení mých okamžiků v závodě...

středa 15. května 2019

Nalezeno v běhu = perly a útržky hovorů, aneb hlásím se k akci "odhoď svůj batoh"!:)

Moje Deri klame... Jakmile si lehnu na futon, leží se mnou...
Uvědomuji si, že jak běhám, tak často míjím, běžím okolo, nebo doslova vpadnu do nějaké zajímavé situace a často zachytím (vytržené z kontextu) určitě ty nejzajímavější části konverzace typu .."a pak mu ji ten policajt zabalil a usekl":)

Dovolím si zahájit svoji malou hitparádu letošního jara. Jsem zvědavý, jaké "úlovky" máte vy:)!
------------
... Ten pes normálně poslouchá na slovo! .. V takové chvíli mi to nedá, abych nezareagoval.. "To ten můj tady, akorát jsme, jak tak koukám, ani jeden nepřišli, na jaké to slovo poslouchají":)

podle některých se dá i bez koukání určit věková skupina (typ)..

... ten (ta) by stala za hřích..

... nic neberu! Žádný prášky! Ráno hrnek teplý vody a jdu!

... ještě včera jsem s ní mluvila, šla spát a dneska to už má za sebou. Taková krásná smrt!:)

Občas se mihnu kolem šrapnelové situace a povedou fakt perly:

... nejsem žádná prudérní fajnovka, klidně si zaš*ustám se šéfem, když z toho něco budu mít.. ale ne po práci!:)

... dávej si bacha, posledně jsi byla tak zhulená, že sis to rozdávala s každým... Jak s každým? Petr se nepočítá, bylo mi ho líto.. A co Pavel a Milan..? :)..

nebo když v dubnových teplých dnech vylejzal pár z lesa a slyším chlápka říkat... "Není nad to se v klidu vysr*t nebo si zaš*kat v přírodě!" Bohužel jsem ještě nebyl dostatečně rozběhnutý, abych se cítil bezpečně a položil doplňující otázku, která z těchto činností se mu povedla teď? :).
------------

...ale stačí chvíle nepozornosti holuba a moje.. a je to lovec:)
Asi nejčastější jarní téma hovoru co při svých přebězích dokážu zachytit se týká hubnutí. Od velmi pragmatických pohledů, že chlapi jsou radši, když je za co "chytit" a že u vysvlečené ženy muž nikdy nevytáhne metr a kaliperační kleště, aby odborně měřil procento tělesného tuku:)..., až po zoufalé výkřiky, že se dotyčná do ničeho po zimě nevejde, akorát tak do stanu:)...
Muži sice takové detaily jako kilogramy navíc, ani u sebe ani u své partnerky, v 95 procentech případů vůbec neřeší (neslyšel jsem zatím nikdy nic), ale určité náznaky potřeby se "dostat do lepší formy" zaslechnu i od nich.

Na principu, že pozice pozorovatele není v ničem výjimečná, popsal Koperník základní principy pohybu planet a já si dovolím usuzovat, že  ... tedy, ne že bych neměl být prudérní fajnovka, a ...:)...  ale že by stálo za to přeci jen ještě nějaké to kilo tuku sundat a netahat ten batoh zbytečně s sebou.

Kdysi o podobném postupu velmi metodicky a erudovaně:) psal velký Honza Bartas. V podstatě se jednalo o to přes zimu s extra kily naběhat zajímavou kilometráž, a pak před závodem.. jednoduše "odhodit ten batoh". Při správně provedeném odhození batohu, zůstane v síla v nohou a část sádla zmizí.:) Nevím jak to máte vy, ale u svých urputných kamarádů vidím neskutečnou snahu o minimalizaci kg zátěže. Řada z nich přestala jíst chleba a pečivo, někteří dokonce přestali pít.  Samozřejmě, výsledky jsou vidět. Jsou hubenější, rychlejší, ale v těch očích mají takové zombie světlo, ve kterém já jasně a zřetelně vidím půllitry s pivem!:)

Protože jedině zoufalé ženy a odhodlaní muži (nebo je to obráceně?) dělají zoufalé věci, tak i já si pro sebe vyhlašuji dvoj-akci "Důvěřuj svému sádlu!" a "Odhoď zbytečný batoh"! .. Možná to upravím na více realistické "Odsypej z batohu"..:). S běháním na hlad a důvěřováním svému sádlu už mám trochu zkušenost, to "odhazování"/"odsypávání bude náročnější, protože já dokážu odolat hodně věcem, jenom ne pokušení:) [Pro procvičení angličtiny je to skvělá fráze: "I can resist everything but temptation!:)]. O to to bude náročnější, že ve čtvrtek se uvidím s několika skupinkami lidí, každý se mnou bude chtít napít a já musím myslet nejen na to, abych nebyl po první schůzka úplně na plech (tedy abych byl v tomto stavu až samotném závěru), zároveň kvůli odhazování batohu ale musím myslet i na energetickou (kalorickou) bilanci.

Proto (až během pátku vystřízlivím) na sobotu plánuji 4 kola na Šutru, abych nějaké to sádlo dal pryč, respektive, abych spálil a vyčistil ten "společensky náročný" čtvrtek. Tak pokud budete na Šutru a budete mě předbíhat, doporučuji se držet bezpečně vlevo. [Od BS mám základní vychování, že se zvrací zásadně vpravo!] Musím také vyzkoušet nějaké to jídlo, kamarádi mě nutí do gelů, určitě musím zkusit, jaké to bude proložit gel pivem atd.:), prostě tento týden bude společensky i "gastronomicky" náročný, o to víc se těším, jestli aspoň při tom uvidím nějaké známé!

Všemu zdar! Společenským akcím, odhazování batohů a ultra .. zvlášť!
Pokud máte nějaký hezký "odposlech", tak sem s ním..:).

12:)

čtvrtek 9. května 2019

Nahoru-dolů, aneb společenským rozměrem běhu proti vyhoření

Tak po posledním běhu v dešti, 910 se loučí 
Jak se mi blíží vrchol mého tréninkového období před Grand Slamem, tak vzrůstají nároky nejen na moje staré a nedostatečné trénované tělo, na moji mysl a víru, ale také na logistiku všedních dnů. Protože běhám pomalu, tak naběhání cca 130+km týdně s nějakou přípravou, sprchou.. znamená pro mě opravdu ekvivalent vedlejšího pracovního úvazku:).

K tomu ještě vymyslet a sladit, abych mohl/stihl běžet do/z práce, abych měl s sebou/v práci patřičné věci na převlečení... I když upřímně, mám už dávno statut výstředního podivína, takže mi ledasco projde.:) . Odvrácená strana usilovné přípravy a pracovního nasazení s sebou ale přináší nepříjemný, byť očekávaný výsledek. Skoro vždy běhám sám a většinu dne jsem sám. Horko-těžko se mohu s někým s kamarádů dopředu domluvit a tak moje "společenské" běhy vznikají často na poslední chvíli, zamíchají a rozbourají mi tréninkový plán a jsem z nich často v silném stresu:). Těším se, ale zároveň netuším, jak to budu stíhat a co z těch přesunů a zmatků mě zasáhne hned a co o chvíli později.

Ještě domovský revír v údolí..
Někdy mi přijde, že moje naivita, že to nějak (dobře) dopadne je podobná tomu, když si chlápek natírá auto vodovkami a soused mu říká.. "Co blbnete člověče! Vždyť vám to první déšť smyje!" ... a na to chlápek odpovídá.. "Vy jste ale rozenej pesimista. Hned myslíte na nejhorší!":)...

O víkendu se tady mihla Nika, moje kamarádka z Nového Mexika a tak jsem zrušil svoje velmi efektivně naplánované pobíhání po údolí a navrhl, že v rámci 35+ spolu popoběhneme tradičně na Karlštejn a na Ameriku.. Musím přeci Čechoameričance ukázat, jak vypadá pravá Amerika v českých westernech..

Den před tím jsem ještě musel zaběhnout na Expo a vyzvednout si nové Garmin 935, protože moje 910 se po zhruba 10 letech se mnou rozloučily. Nejdříve mi praskl řemínek, ale vzápětí při běhu v dešti hodinky přestaly být vodotěsné:(. Všichni do mě hučeli, že musím vyzkoušet zázračné gely z Agáve a tak na Expu podlehnu a u Radka B. si koupím deset gelů (podobně jako Nika). S Nikou se domlouváme, že po je při běhu na Karlštejn vyzkoušíme -- koneckonců, když se to nepovede, tak aspoň můžeme zvracet společně.. to se taky počítá jako společenské aktivita:).

Pro Niku, oblíbený kostel sv. Kateřiny v Chotči
Možná to bylo tím deštěm, co hrozil v odpoledních hodinách.. Možná tím, že jsem tradičně vyběhl bez vody (tedy měl v báglu, ale nepoužil, záložní 0.5 neperlivé vody).. Prostě můj sobotní běh se opět nesl v duchu.. Po cestě nejím, když bude hospoda, vdechnu pivo-limonádu.. Nika se taky do zkoušení gelů nijak nehrnula a oba jsme o tom taktně mlčeli:). Tedy do té doby, než jsme doběhli a dali si v hospodě pivo a jídlo, pak jsme oba předstírali roztržitost a říkali -- Tvg, úplně jsme zapomněli vyzkoušet ty gely!! :).

Po cestě si užíváme českých reálií, tentokrát se ve Vonoklasech správně napojuji na červenou, která je součástí východní Svatojakubské cesty.. a po chvíli už přibíháme impozantně k hradu. Nika si jej fotí ze všech stran, já ji fotím s hradem:) a potom už hurá přes nádvoří na modrou/žlutou turistikou značku směr lom Velká Amerika. Kvůli Nice přibíháme symbolicky od Mexika -- bohužel od mé poslední návštěvy s Míšou je to opět nedostupnější: nový vysoký ploty, nové zábrany.. Jako správný průvodce se opatrně ptám Niky: "Jaký je tvůj postoj k autoritám a zákazům?" Nika plaše odpovídá.. "No, když bude potřeba, budeme třeba mluvit anglicky a dělat, že nerozumíme a že jsme turisté..":). Beru to jako ano a za chvíli jsme za zábradlím a fotíme..

 
Když jsme přelezli zpátky a běželi s kopečka zase zpátky ke Karlštejnu.. Tak ji říkám, víš, že pokuta za porušení toho zákazu je 15.000 Kč? Nika úplně poposkočila a protestovala, že jsem to měl říci předem:)... To víš, že jo! Neměla bys tak hezký fotky... :).



To v předvečer oslav 8.máje mi píše Petr V. (tedy TB), že bychom mohli zítra brzy spolu popoběhnout.. Něco decentního, kolem 30, velmi opatrně, opravdu pomalu vyklusat únavu z jeho závodu.. a aby nedošlo k mýlce tak hned dodává.. fakt pomalu.. tak 5:30-5:40 kilometr.!:).. LOL. Tohle tempo já při 35 km běhu považuji za slušné tréninkové tempo(!). Slabší povahy by asi v téhle chvíli na mém místě přemýšlely o prodeji běžeckých bot a o nákupu rybářských prutů... Ale já, já ne.. Snažím se udržet si status "teflon":).. tedy že podobné záležitosti po mě stečou jako .. no jako po teflonu:). Sice se večer ještě cítím drobet provinile, protože jsem měl dneska běžet "kopce", jak mi jemně, ale důrazně připomněla M.:). Kopce poběžím doufám v sobotu, ty zmatky kolem na mě nesmí zanechat stopu!

Znovu a znovu si opakuji jednu ze svých nejsilnějších manter... Klid musíš mít v sobě.. jinak ho nikde nenajdeš!:)

Všemu zdar! Našemu úsilí, radostem, boji se zmatky.. zdar! Ultra.. zvlášť!

12:)