O posunování hranic, o trenérech a rekreačních běžcích.. aneb .. už jsem čistý míšenec:)

Kalná jsou rána opilcova.. možná ještě kalnější jsou pondělní rána nadšeného rekreačního běžce trpícího "drobnou" kilometrovou úchylkou [tzv. kilometrománií:)]. Kilometry a úspěšně tréninky z minulého týdne jsou dávno zapomenuté -- jsou ve stejné kategorii jako novinové zprávy -- Už to nikomu nic neříká, už je to passé.. Je třeba zase začít od začátku, s vynulovaným počítadlem a to je (aspoň pro mě) vždycky těžké. Podobně jako mě froté ručníky provedly úspěšně moji pubertou:), tak moje pondělní dvojsměrka je základ v boji s kilometrovou fobií -- večer mám 30+ a mizí mi "naběhlá žíla" na krku:). Sice občas při pondělku (stejně jako dneska) potkávám na cestě RIDa, který si několikrát týdně dává svoji 50km dvojsměrku.. Ale mě nenas*re!:).. já jsem přející člověk.. a pak.. já zaběhnu si svoji delší o víkendu!:)

Víkendové běhy mě dostanou do nečekaných lokalit

Když už mluvíme o mém víkendu, tak mi dlouho vrtalo hlavou, proč mám zrovna běhat 46km? Asi jako když jsme se dříve při čtení titulků v kině -- Filmový symfonický orchestr FISYO řídil František Belfín -- všichni ptali, proč se ten člověk nejmenuje Delfín? :)

Nahlédnutím do knihy mého oblíbence (z profilového filmu WS 100 Unbreakable) Hala Koernera ... .. který na férovku říká, když chcete běhat dlouhá ultra a 100 mílovky, tak holt musíte v tréninku naběhat sakra moc..:).. Takže i jeho pojetí dlouhého běhu.. minimálně 30% týdenního objemu [Míšou nastavených "zatím" 46km do toho sedí.. malá chvíle matematiky:).. 140*0.3=42km, 150*0.3=45, 160*0.3=48..]. Tak možná už trochu chápu, proč můj dlouhý běh má zrovna 46km.

Míša určitě vyrůstala na úsloví, co tě nezabije, to tě posílí:)... My starší sice uznáváme pravdivost výroku, ovšem je potřeba se dostat přes jeho první půlku.. teda, aby nás to primárně nezahubilo:).

.. a k nečekaným pokušením

Stejně jako v medicíně existuje placebo efekt, tak podobné je to i při sportování.. Nazýval bych to "sledovací" efekt. Vychází ze známého paradoxu. Představte si, že chcete prokázat, že dobré pracovní prostředí vede k lepším výkonům a vyšší produktivitě. Změříte produktivitu práce na pracovišti.. a pak třeba umyjete okna.. necháte uklidit halu.. změříte produktivitu.. a ejhle,, zvedla se.. Natřete podlahu, dáte nová světla.. a ejhle.. zase se to zlepšilo. Průšvih v téhle teorii nastává, když zatemníte okna a zhoršíte osvětlení.. Většinou se také zvýší produktivita:).. Proč? Protože lidi v provozu už vědí, že je někdo pořád sleduje..:)

A to samé je s běháním. Trenér, nebo zkušený kamarád je dobrá věc, ale důležité je, aby vás sledoval, nejlépe někde na Garminu.. nebo v podrobném zápisků z tréninku.. Ten efekt sledování je silný. Říkám si.. Hergot, snaž se trochu víc.. co potom řekneš Míše? Co jsi to tady prováděl? :).. A tak i kritizované sociální sítě s větou (ze které si občas asi všichni děláme legraci).. "Uběhl jsem tři kilometry a cítím se skvěle"..:).. Mohou také částečně nahradit efekt sledování, nebo nějaké společné výzvy s kamarády.. Má to ale v sobě skryté nebezpečí, že se člověk snadno (v rámci soutěživosti).. přetáhne za snesitelnou mez a může si třeba i ublížit:).

Proto i já.. v téhle situaci.. mám trenéra.. tedy trenérku Míšu:).. a nezapírám ji.. i když, celkem pochopitelně moji známí i neznámí lidé obvykle zvednou obočí a diví se.. Proč takový ňouma má potřebu mít svého trenéra? Copak jsem nějaký olympionik?:)

Stejně tak, jako Jitka pěje (určitě zaslouženě) ódy na svého Mistra Jedi..aka Petra V. (=TB), a poslouchá ho na slovo.. jejími slovy - houpe prsa a je schopná sníst i netopýra:), tak já taky (v rámci možnosti) se snažím dělat, co mi M. řekne:). Ale stejně jako prvňáčkové vědí, že nejlepší učitel(ka) byla ta v první třídě.. protože se od ní naučili vlastně všechno -- číst, psát a počítat:)... Tak já si pochopitelně hodně vážím svého "prvního trenéra" .. "Ďuriho", který mi říkal takové ty obecné zásady.. že mám kilometry zvyšovat pozvolna, i rychlost.. odpočívat a prostě běhat a ono to přijde.. a vždy to ve svojí krásné slovenštině uzavřel slovy "Behej, behej.. " ale "Netreba to hrotit!"..:)

... i pro vegetariány..

U "mých" plánů nejde jen o kilometry, i když je teď večer 71.výročí Vítězného února a tak snadněji vzpomenu na poučky z marxismu-leninismu, že se v určité chvíli kvantita změní v kvalitu:), ... Ale jde o to, že já přeci jen většinu své kilometráže naběhám v tempu v rozmezí 5:40-6:00 na km.. tím pádem 140-160 km v principu znamená zhruba 14-16 hodin týdně strávených na trati:). Když se započítá část času ve sprše a přípravy, tak se musím přiznat, že v podstatě běhám na 1/2 úvazek:)... Takže už jsem poloviční profesionál.. nefalšovaný míšenec. Na půl hobík, na půl zanícený "profesionál".. akorát, že ten "žolík" rekreačního běžce skoro všechno dokáže přebít..:)

Nicméně.. pozoruji u sebe častěji ten "závodivý moment".. Když třeba v kopci v údolí dobíhám cyklistu a vyzývám ho slovy "Pojď.. dáme ten kopec ve velkém stylu" :)..Tak jeden mě po cca 100 metrech poslal tam, kam slunce nesvítí:).. a druhý měl elektro -kolo:). To byla fakt výzva..ale držel jsem se.. a jeho veselá odpověď, když koukal, jak se snažím a řekl, že to fakt bylo ve "velkým stylu":) .. To mě fakt potěšilo.. Vzpomněl jsem si, jak před několika lety, takhle v létě, jsem podobně vyzýval jiného cyklistu.. a on se ptal, odkud běžíš? Povídám .. z práce.. a jeho poznámka.. "No tos' to tam moc nepolámal"... mě úplně rozsekala..:)

Všemu zdar!

Našemu úsilí, naším kamarádům a trenérům, co nás sledují a motivují.. zdar!.. Ultra...ultra zvlášť!

12:)

Svět je malý a o náhody tu není nouze...:)

V pěně dní a nadšení z různých loterií bych málem zapomněl na svoje různá náhodná setkání, i když jak si pořád říkám, nic není náhoda.. všechno je to přesně tak, jak to je:). Na podzim probíhalo v Lužických horách setkání členů klubu Prominentních vrcholů Lužických hor (PVLH)... Bylo to krátce po Stromu, a tak žádný div.. i když bych se moc rád viděl s lidmi ... přeci jen mám doma statut PvP /permanentně v prd*li/ a proto jsem v rámci budování rodinného štěstí [jsme spolu s manželkou teprve krátce, ještě to ani není 30 let] zůstal doma:). Na FB PVLH lákala na setkání moje členské karta ležící v jehličí a já se upřímně bál, že tam třeba bude ležet i dlouhou dobu..

Poezie ranní komutace

Jenže.. takhle o vánocích si popobíhám po Prokopském údolí, dobíhám jednoho běžce, koukám na něj a přemýšlím, jestli ho znám.. Když ho v lese předbíhám.. tak mě zdraví, dáváme se do řeči.. a ejhle, on to Martin B., zakladatel PVLH. No to je "náhodička"... Během běhu na Dívčí hrady a zpátky k Jinonicím jsme stačili semlít možné nemožné a já si mimo jiné domluvil, jestli by mi nemohl členskou kartu poslat poštou. .. Po drobných peripetiích jsem nakonec v minulém týdnu měl u sebe kartu i kožený finišerský pásek na ruku. Fakt moc pěkný, jen, aby to Martina ve větším zájmu o akci [která je fakt pěkná] nakonec nezruinovalo!

Den, kdy jsem běžel do práce v nesmekách

Vlastně ve stejnou dobu mi napsal ledový muž Machy, alias Richard M., že nejen, že skáče do kaluží, ale, že zase běhá a jestli spolu někde nepopoběhneme. Nakonec se domlouváme, že v pondělí po práci místo mojí dvojsměrky domů se sejdeme na nádraží, dojedeme do Úval a jeho "rajónem" se proběhneme na Černý most, 15-17km a já potom budu pokračovat domů metrem. Machy se sice v blogosféře na delší dobu odmlčel [dovolím si předznamenat, že je to jen dočasné:)], ale jeho "kryo" příběhy, běhy v zimě - v trenýrkách k rybníku, spojené s koupáním a osycháním na zpáteční cestě, jsou mezi námi stejně legendární jako jeho doběh kolo-běhu Říp-Praha, kdy se v mrazivém dni v Tróji svlékl, vykoupal se a potom ty mokré běžecké hábky (které v mezičase stačily zmrznout) omlátil o zem a zase oblékl..:).

Zkušení z naší skupiny vědí, že běžet s Machym někde v zimě je náročnější, protože on neustále velmi poeticky mluví o tom, jak "šedivá hladina láká ke koupání"..:)... Pohledem na mapu trasy jsem si říkal, že je to bezpečné -- na začátku jsou jen mělké potoky, na konci sice rybník Martiňák, ale to už budeme u konce a nestačil bych oschnout:). [Pro jistotu s sebou beru merino s dlouhým rukávem, kdyby mě Machy "zlomil", abych v metru tolik nepromrzl:)].

V Úvalech jsem si vzpomněl na jednu společnou "pivní" akci našeho klubu, kdy jsme také běželi z Úval do Prahy.. Ovšem asi po hodině a čtvrt běhu a cca 13.5 km směr Praha, jsme vylezli z lesa asi 600 m od železniční stanice Praha-Úvaly.:). Machy, jako místní, mě ale navigoval správně, absenci koupání aspoň částečně kompenzoval společným probíháním kalužemi a podmáčenými loukami...  a já si užíval jeho nadšení a plánů a vzpomínal spolu s ním na své vlastní, .. Otevřeně jsem mu přiznal, že i já jsem v době, když jsem sotva uběhl maraton.. měl sny o tom, že budu běhat ultra:)! Připadal jsem si jako babička, co jde do hospody na jedno malé pivo a odchází s pěti velkými..:).

Ale sny jsou od toho abychom je snili naplno! U mě silný začátek přípravy -- 18 týdnů do kontaktu:) -- a já jsem správně vyděšený. Poslouchám trenérku stejně pečlivě, jako pejsek.. tedy o hodně líp:).. protože moje Derivace je s tím posloucháním hodně na štýru:). Moje kilometráž i úsilí jsou na stupnici od 1-10 na tradičním čísle 12.:). Zatím se mi daří 2-3 dvojsměrky týdně, dlouhý víkendový běh naplánovaný od M. jako 46 km..[Proč zrovna 46 km?:)].. Tento týden jsem drobně neposlechl, protože společná část byla delší a tak to vyšlo na 48. To, že jsem je stejně jako v přípravě na první Rondu běžel jen na vodu -- ukazuje, že to myslím opravdu vážně:).
Nicméně Míša -- když jsme spolu běželi kus kolem Radotína a plánovali další týdny -- to zhodnotila lakonicky. Pěkný, pěkný, ale chce to přidat kopce a větší intenzitu. No.. potěš koště!:)

I obyčejný skladník ve šroubárně si může přečíst Ovidia v originále:)... I obyčejný Honza může uběhnout Grand Slam!

Všemu zdar!Našemu nadšení, touhám a ... ultra zvlášť!!
12:)

Ozvěny, aneb většinou na pracovní cestě:)

Už je to za mnou.. už jsem se nejen přihlásil na Grand Slam, ale i tady na blogu to na sebe práskl:), tak teď už jen začít běhat...teď přichází ta smršť obyčejných dní, kdy jen tak mimochodem, bych se měl co nejlépe připravit. Pomalu, plíživě:), ale cíleně jsme zahájili s Míšou mých 21 týdnů do první stomílovky.. do WSER 100. 

Jak 21 je 12 obráceně, tak mě to naplňuje symbolikou a nadějí a protože je to velký sen, tak mě přirozeně nejen těší ale i děsí:). Jak mě upozornila Nika, je to dobře.. a hned odcitovala  Pete Kostelnick - "If the dream does not scare you, then its not worth chasing after" ..[tedy pokud tě tvůj sen neděsí, nemá cenu se za ním pachtit:)].

Krátce poté, co se objevil pro mě asi jeden z nejlepších běžeckých filmů Unbreakable-Western States 100, (má i na ČSFD 93%) neváhal jsem si ho koupit na DVD.. [i když se dá na našich serverech najít ke stažení].

Pro sebe jsem si z něj vyřízl krátkou sekvenci, kde zakladatel WS tradice, Gordy Ainsleigh vypraví o zrodu Western States a o ultra. Pořád je to pro mě silně inspirativní.. a aby tomu dobře rozuměli všichni, připojil jsem české titulky:).

Upřímně, už jsem si opakovaně vyslechl, že jsem stejný jako růžová Barborka před lety se svojí olympiádou:), ale to ne zdaleka ne.. Uběhnout Grand Slam, ať zní z pozice rekreačního běžce jakkoliv šíleně a nedosažitelně... je z velké části závislé jen a jen na mně.. a v porovnání s možnou účastí na olympiádě je to vlastně naprosto jednoduchá záležitost, úplná brnkačka:) -- [tím se v podstatě utěšuji:)] 

Není to o tvrdých kvalifikačních limitech a spoléhání se, že jiní poběží hůř.. naopak. Můj cíl a sen je úplně nezávislý na tom, jestli a kolik lidí poběží rychleji než já:). To je na tom fakt skvělý..

A tak v rámci přípravy se snažíme plně využít "potenciál":) komutačních běhů (do práce a z práce), obzvlášť ta večerní část dvojsměrky na ledu a sněhu, často bez čelovky, přidává na pomyslnou misku vah mého úsilí další skryté body. Po sezení na židli v kanceláři nebo učení před tabulí se zase navečer rozběhnout a kličkovat mezi turisty v centru -- no fakt se mi nechce. Ale pod vlivem hlášek, že "ultra se rodí v unaveném těle na unavených nohách":).. si pořád představuji, že právě třeba ten dnešní (nic moc) běh byl ten obzvlášť důležitý. Snažím se tomu věřit, i když sám vím, že to jsou kecy:) a že ten dnešní běh mi na GS pomůže stejně jako když si při zemětřesení otevřu deštník nebo když při tsunami vylezu na štafle:). Ale kdo ví..

Co se týče GS teď pro mě byla asi nejdůležitější logistika. Nejedu se Stínem:) a tak nebudu spát na posledním volném místě v tábořišti ve stanu.. ale naopak v předstihu jsem si našel ubytovaní tak, abych došel na start-cíl, nebo aby se tam dalo rozumně dojet a mohl tam zaparkovat auto. Vím, že před startem budu nervózní a po doběhu moje inteligence bude takřka na nule:), tak všechno je potřeba mít promyšlené. Proto jedna z prvních věcí, co dělám po vyhrané loterii je, že sednu k počítači, vybírám a rezervuji ubytování, případně i letenky. Teď už se vlastně nemám na co vymlouvat, každý závod GS má svoje specifika, myslím teď hlavně na logistiku, obzvlášť pro sólo běžce z Evropy. Snad jsem na nic důležitého nezapomněl, to se ostatně celkem "brzo" zjistí:).

V mezičase koukám na profily tratí, připravuji si poznámky a vzpomínám, na ty, co znám.. a hlavně koukám i na filmy o nich.

Tady bych se asi rozloučil doporučením na hezký starší film o WS, z roku 2001, uvidíte mladého Scotta Jureka, Ann Trason.. ale hlavně.. hlavně hodně lidí na konci startovního pole.. atmosféru závodu, vysvětlená pravidla. Dají se zapnout automatické titulky i s automatickým překladem. není to úplně nejhorší, i když pro nácvik angličtiny doporučuji anglické titulky:). [mimochodem, tady se Gordymu o pár desítek sekund podařilo doběhnout pod 24h!].
[Až po vložení filmu jsem zjistil, že nejde spouštět na jiných stránkách.. takže je nutné a potřeba ho spustit přes youtube. jmenuje se "A race for the soul" .. link zde]

Zatímco přemýšlím, kde zítra naběhám svoji sobotní dlouhou, tak se těším z toho, že osm dní z února je vlastně za mnou.. Jako správný potenciální alkoholik držím již kolikátým rokem suchý únor.. Moje oblíbená slovní hra v hospodě.. "Máte pivo?" .. "Máme.. a jaké si dáte?".. "Tak asi 12.. to je moje oblíbené číslo:)"... Tak tuhle hlášku ještě 21 dní nepoužiji.:(

Všemu zdar! Našemu úsilí, touhám.. a ultra.. zvlášť!

12:)

PS. Dneska nedávám historku, už by to bylo moc dlouhé.. jen hesla, když jsem při běhu patrně svobodné matce, pomáhal zásadními radami s výchovou malého syna.. "Nečůrej proti větru! .. a nejez žlutý sníh!"