Eine kleine Nachtmusik, aneb Mozartova 100

Říkal jsem si, dost bylo technických terénů, Olafovin či punkových akcí, je potřeba se také přihlásit na nějaký jednoduchý a snadno běhatelný závod, prostřídat to. Prostě místo nějaké "turistiky" si jít zaběhat. Žádné velké převýšení, něco v lese po pěšinkách i po lesních asfaltkách, takové výjezdní Prokopské údolí. Nevím už kdo mi poradil Mozartovu 100 v okolí Salcburku, oblíbenou destinaci českých běžců, s tím, že to bude ono, co hledám.. Je to prý rychlé, běhatelné, kolem 1.000 m převýšení, Dan Orálek to má rád a ten by přeci nic s turistickými vložkami neběžel:). Bez nějakého velkého přemýšlení a studování tratě jsem se v předstihu zaregistroval a pak už se jen těšil, jak spojím víkendovou rodinnou dovolenou s návštěvou Romany (pension Gassner, Niedernsill) a  já si ještě přitom užiji kvalitní trénink a závod s kvalifikací na WS.

S tím pohodovým pobíháním kolem Salcburku mi správně rezonovala představa Mozarta, hrajícího při běhu na piáno. Hned si vybavím scénu z Amadea, kde mladý Mozart při preludování dělá různé akrobatické prvky, takže přidat k tomu běh vypadalo jako rozumné dovršení jeho muzikantských dovedností. Když jsem potom ve slunečním žáru klopýtal přes kořeny, tak jsem jen přemýšlel, sakra, jak tady tudy nesli to piáno?? :)

Těsně před závodem jsem absolvoval služební cestu, s dlouhým pobytem v letadle... a výsledek se dostavil. Původně jsem si myslel, že jsem tradičně chytil svoji leteckou nemoc (porucha rovnováhy a nastydnutí z klimatizace), ale postupně se z toho vyvinula nefalšovaná a silná chřipka. Takže na "závod" odjíždím s opakováním své základní mantry .. pomalý běh léčí všechno..:)... a s očekáváním, že to bude jednoduchý závod a že to nějak odklušu:).  Nevypadal jsem evidentně nijak dobře, protože Anka (která v tu samou dobu trénovala s Míšou M. u Romany), když mě viděla, tak říkala.. no hlavně, ať se ti nic nestane.. a  ať se v pořádku vrátíš.. Čímž pochopitelně rozhodila moji nejmilejší manželku, která by nečekala žádné komplikace:).

V závěrečné fázi, pro jistotu -- jako nouzi nejvyšší -- jsem nastudoval sekci, "běháme s klasiky", kde doporučují podle tempa běhu vhodnou klasickou muziku a nahrál si do MP3 nejznámější árii z Mozartovy opery Figarova svatba (~6:30 na km) a byl jsem připraven...:)

Pro ty, kdo nevěří ve šťastná čísla:)

V pátek odpoledne jsem vyrazil do Salcburku (start byl v sobotu v 5 ráno), abych se stačil v klidu zaregistrovat, připravit se nejen na závod, ale i na cestu zpět, abych co možná nejdřív po skončení mohl sednout do auta a přejet do Niedernsillu. Sehnal jsem si levný, ale slušný hotel blízko startu a cíle, radost mi akorát kazí představa, že moje auto stojí na parkovišti za víc peněz než já spím v hotelu:), ale to je život. Když si vyndávám věci z auta, tak mi jeden místní radí, že když to objedu dva bloky zpátky, tak se dá vjet do rezidenční zóny a můžu přijet zadem blízko k hotelu a parkovat "zadarmo" na ulici... Hned jsem se potěšil, pookřál .. auto přeparkoval.  Ve 4 ráno do něj přenáším zbytek věcí,které nebudu potřebovat na závod, za stěračem nacházím povědomý lísteček...
Pro vysvětlení musím přidat malou odbočku...

--- vysvětlující odbočka ----
Pan Kohn spí jako dudek. Paní Khonová je v Karlových Varech. Najednou crrrrr, někdo zvoní. Vyleze pan Khon z postele, oblékne si župan a jde otevřít. Telegram. Pan Khon otevře telegram a čte: VASE PANI NAHLE ZEMRELA stop ZATELEFONUJTE INFORMACE DLE STRAN POHRBU stop. Pan Khon složí telegram, pečlivě ho zalepí, položí na stůl, svlékne si župan, lehne si do postele a ještě než usne, vydechne do tmy: To bude ráno leknutí!
----konec odbočky ----

A tak se podívám na pokutu za parkování na ulici, opatrně ji zastrčím zpátky za stěrač auta.. a tiše zašeptám.. To bude večer leknutí! :)

A odcházím na start... Teda není mi dobře, kašlu a smrkám, žaludek jako na vodě... pravidelně kontroluji dosah košů, keřů, abych pokud možno nezvracel na zem.:). Večer jsem letmo koukl na profil trati a nevypadá to moc rovinatě, ale to bude jistě měřítkem! Na startu nechávám za sebou svoje pochyby, "leknutí" a celkové starosti s autem nechávám na večer, neřeším co bude potom.. je jen tady a teď.. a trochu perverzně:) se těším z těch nečekaných překvapení, co na mě jistě čekají...

Po startu vyrazím relativně svižně, běží se kolem pěti minut kilometr městem a potom parky.. cesta začíná pozvolna, ale příjemně stoupat. Někdy se mi dařilo smrkat v běhu, někdy mě záchvat kašle donutil přejít do chůze..

V jednom takovém tuberáckém intermezzu v malém kopečku mě předchází patrně potomek sudetských Němců, evidentně si všiml mojí české vlaječky na batohu a zdraví mě .. "Tópry den!" .. a přidává větu o zdraví (sdrafí) na úrovni "moje tatynka byla tópra sokolófna" .. a tak v rámci mezinárodní solidarity, abych navázal na své dětství u bavorské tety.. kontruji svoji větou o tom, že se během léčím.. "Ich bin laufen Krankenhouse" .. chlapec se na mě podezřívavě podíval a pro jistotu anglicky dodal, že bych se měl šetřit, že trať je náročná a bude horko..a vyrazil ze všech sil..Radu jsem si vzal k srdci a když jsem ho potom o 40 km později viděl v péči zdravotníků na občerstvovačce, tak jsem si musel -- po silném ataku kašle -- zopakovat modifikovanou hlášku Běžícího Stína... "Nepodceňujte staříka s rozedmou plic" :)

Naštěstí.. Naštěstí jeden z místních pivovarů (Stigl) byl sponzorem běhu. Občas se to pořadatelé na stanicích sice snažili skrýt, ale já jsem si všude drze říkal o pivo. Na hloupé výmluvy, že nemají otvírák jsem si pivo otevíral příborem, naběračkou.. prostě tím, co bylo po ruce. Přítomní fotografové na stanicích se hned chopili svých nástrojů a snažili se zachytit moje rychlé pivní občerstvení. Ten jeden litoval, že to nemá jako video pro sponsora, protože jsem si pivo v mžiku otevřel nožem, nabídku obsluhy na kelímek jsem slušně odmítl s tím, že pivo se pije přeci celé a nebudu zbytečně ničit životní prostředí:)... Vážně v tom teple a při mém zdravotním stavu bylo pivo mojí záchranou, však také vím, jaký je můj běžecký klub:).

Akorát na jednom z vrcholků u lanovky byla naprosto minimalistická, téměř samoobslužná stanice, s vodou, solí, a gely... Vedle hospoda..(!).. Protože jsem po cestě viděl koní hafo, můžu si i jako skaut v klidu zaklít a dodat s*ru na nějaký čas.. Pivo je třeba! :).. V hospodě objednávám rychlé závodní pivo.. jak se mi potom hodilo.. Na slunných částech vesnic se pomalu rozehříval asfalt, v lese příjemných 25-26C, trať se rychle přeměnila v sekvenci technických stoupání a klesání, já (trouba) bez hůlek:).   

Tyhle schody se běžely dolů..:)

Výhledy naprosto luxusní, kopečky, jezera... (v tom slunečním oparu téměř fialové) krávy Milka na stráních a v lese.. jen nikoho běžícího s piánem jsem nepotkal. Asi jsem byl na něj moc pomalý.:). Ale jak se oteplovalo, a moje "léčení" postupovalo .. tak jsem různě zpomaloval a v podstatě v klidu dokončoval přes poslední celkem brutální sestup, schody a kořeny, kam se podíváš:), zakončený výběhem a sběhem Kapucínského vrchu, který má cca 250 výškových metrů a pasáže se schody už jsem absolvoval téměř v procházkovém tempu..Vím, že pro mě ultra končí, až když jsem ve sprše..:).. a to bude nejdřív za dvě další hodiny...

je jasné, že za světla to nestihnu:)

Nakonec i ty poslední schody mají konec, proplétám se pomalým během mezi promenádou lidí směrem na Kapitel Platz. Musím se pochválit. Čekal jsem rovinu a zatím trať měla cca 4.600 m převýšení (a neměl jsem hůlky), kombinace virózy a teplého počasí vytváří silný koktejl, ale hlava je pořád silná a opravdu zkušeně a rozvážně dokončuji... Cestou k autu konzultuji s Romanou, oba se ujišťujeme, že pokuta za parkování je nejlepší obranou proti odtažení auta:).. Skutečně, auto je na svém místě, naskočím do něj a jako správný český škudlil:) se potěším pohledem na čísla, protože pokuta je na 25e a parkování by mě stálo minimálně 75-100e.

Maj v tom trochu bordel..:) .. původně jsem dobíhal 116, ne 120:)

Rozvážně jedu zpátky, kašel a rýma na poloviční úrovni:).. Inu.. Pomalý běh léčí všechno!!! Jako správný optimista se hned chválím (když to neudělám sám, těžko to za mě někdo udělá), běh bez hůlek byl dobrý nápad:), aspoň byl ten trénink intenzivnější... Že jsem běžel pomaleji na mém nadšení a dobrých pocitech nic neubírá, naopak.. Nečekaně zablokovaná dálnice A1 a improvizovaná objížďka v jednu hodinu v noci.. mi jen potvrdila, že jsem rozložil síly dobře:). Ano.. ultra pro nás obyčejné pobíhače končí, až když jsme v pořádku se svými.. doma..:).

Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra zdar! Tomu ultra, co je v nás.. tomu zvlášť! :)
12:)

PS. Mozart 100 můžu jen doporučit, krásný závod, skvělé výhledy... ale slovy Popelky.. "rovinatá a rychlá stovka to není.. jasný pane!" :)
PPS. Na startu hlásili 430 běžců, doběhlo kolem 260, byl jsem 133... jak bych řekl za minulého režimu.. v "rámci možností":) .. skvělý výsledek..:)

(P)Osel běhu, aneb jsem tu pořád...

Nevím jak vy, ale já si v poslední době připadám, jak doktor z vesničky mé střediskové... Kamarádi a známí, ale díky šílenému běžeckém boomu i celkem neznámí lidé, mi povídají o svých problémech s během, že běhají pomalu, že nemají čas, že je to štve,.., že se nezlepšují, že je doma moc nepodporují, atd.. A tak mi nezbývá nic jiného, než je vyslechnout, moudře pokývat hlavou nebo na klávesnici napsat uklidňující jjo:).. a dodat.. chápu, to znám/mám taky:)...

V jedné chvíli je mi líto, že nejsem ani moudrý muž, ani zkušený běžec, ale ani osvícený guru, který by jim mohl dát nějakou jednoduchou, ale účinnou radu -- dej si čtyři kolečka na dráze pozpátku, .. tvarohový zábal na nohu, .. jablko před spaním, zacvič tibeťany po ránu.. A i když mi pochopitelně v hlavě rezonuje moje zásadní běžecká mantra ("Pomalý běh léčí všechno"), tak si připomínám varování mojí bavorské tety: "Hanzi, nesnaž se lidem moc radit. V naší rodině, komu jsme poradili, ten je ještě na cestě (...a bloudí)..! :)

Ona je opravdu každá rada drahá, obzvlášť, když - i takový optimista jako já - se musí taky snažit, aby se mu ta "jeho" pohoda nevytratila. Ne, že bych neběhal pomalu, ne, že bych se zlepšoval.. ne, že by se stíhal naběhat potřebné objemy, atd, atd.. Ale stoicky řečeno, snažím se, aby mě to pokud možno nezasáhlo :).  Například v minulém týdnu jsem si udělal volno dvakrát na dlouhý běh.. přehodil věci v práci, první den se převléknu a vidím, že Deri kulhá a nemůže se ani postavit -- tak všechno zpátky a strávili jsme pěkné odpoledne na veterině, já byl nakonec moc rád za pozdně-večerních deset kilometrů na kraji v údolí:). O tři dny později se to opakovalo, tentokrát si ta moje mrcha chlupatá (Deri) utrhla dráp, takže pro velký úspěch jsme na veterinární klinice znova a já přemýšlím, jestli by mi už neměli sami od sebe nabízet nějakou výraznou množstevní slevu:). Ovšem nejlepší je, že po pár dnech Deri dělá, jako by se nic nestalo:)..

V tu chvíli si vždycky vzpomenu na starý a moudrý židovský vtip, který je pro mě neustálou inspirací -- stručně.. Roubíček přijde k rabímu pro radu. Má jen jednu malou světnici, šest dětí, nemůžou se tam vejít, špatně se jim žije. Rabín mu poradí, aby si pořídil kozu. Roubíček po  týdnu přijde, že je to ještě horší a rabín mu poradí, ať si pořídí psa, za tři dny je Roubíček zpátky a rabín po krátkém zadumání poradí koupit kočku. Do večera je Roubíček zpátky, úplně zoufalý, že se to už nedá snášet -- a rabi říká, teď, teď už to bude dobré.. Prodej kozu, psa a kočku a bude se ti žít dobře:)...

Takže, když to vypadá občas trochu divoce, možná i zoufale a pateticky.. tak obrazně řečeno koupím postupně tu kozu, psa a kočku:).. abych se jich potom mohl zbavit a radovat se z toho, jak najednou je všechno zářivé a růžové. Myslím, že běžečtí bozi mě potom odmění nějakým neskutečným zážitkem, které si snažím uchovat v sobě na dlouho.. Například, teď jak nečekaně vtrhlo léto do Čech, tak mám veselé "letní" zážitky .. Běžím si v pozdním ránu do práce, kolem skal.. a vidím krásnou nahou ženu, která na kamenech, v pozadí skal, pózuje fotografovi.. Delší než letmý pohled zaplatím celkem drsným pádem [jak to moudře říkal VS - z hlediska pádů v horách jsou nejhorší mokrý kameny, klacky a ženský:) ]... Proto, když asi o půl hodiny později probíhám odbočkou nad skalami pod Holyní, tak míjím také velmi pěknou (opět) nahou ženu, která tam v ústraní chytá bronz.. Tentokrát velmi decentně, doslova ani ne na zlomek vteřiny okem spočinu:), předchozí opakování horolezeckých pouček velkého VS bylo velmi sugestivní, z ruky mi krev přestala téci před malou chvilkou..:)... a její reakce mě málem smetla ze skal.. Povídá.. "A ty se na mě ani pořádně nekoukneš ?" :).. OMG! :).. Po pravdě, bez zastávky a v poklusu.. (srabácky/moudře) odpovídám, že už jsem si dneska jednou natloukl, že příště..:)..

Přede mnou je ještě jeden intenzivní týden, kdy to s během bude hodně bojovné (pět dní na cestách), ale pak se budu chystat na Mozartovu 100. Bude to takový rodinný výlet, ze základny v Niedernsillu vyrazím na rychlý výpad do Salzburku odběhnout kvalifikaci na WS a po akci hned zpět do Niedernsillu. Další den moje nejmilejší manželka slibuje/plánuje nějaký delší výlet do hor:). Anka mě chválí, že i když nemůžu moc běhat, tak se aspoň snažím vkládat kvalitní tréninky -- PVLH, Mozarta..:)... LOL.

Svět je krásný.. Je jen občas potřeba nejdřív koupit a potom prodat tu kozu, psa a kočku!:)
Všemu zdar! Našemu úsilí, ultra a letnímu běhání.. zvlášť!
12:)