K10

Většinou jednoduché názvy zastírají často velké cíle, například K2 je v horolezeckém světě pojem (za studií jsem to od spolužáků slyšel tolikrát, až jsem to nesnášel) a teď se u nás do popředí dere K10. Ano tento týden v sobotu se poběží ve Kbelích známá desetikilometrová trať, které nikdo z "našich" neřekne jinak než K10:). Před 20 lety jsem bydlel doslova za humny v Přezleticích a člověk by normálně na start doběhl z domova jako součást rozklusání:), jenže v té době jsem o běhání skoro vůbec nevěděl, tedy ještě jsem vzpomínal na občasné proběhnutí mezi zkouškami, ale to bylo tak všechno:).

Letos se mi "podařilo"maličko :) přesvědčit až zblbnout zase naše studenty a tak k obrovskému počtu lidí (tuším přes 700?) přispívá i naše organizace určitou měrou:). Teda ona to moje zásluha zase tolik není, to si přiznejme, ale použil jsem menší trik... V ročníku jsou hezká děvčata, která pozor.. běhají!! Ano, ano.. to je ten moment, který podnítil celkový zájem o běh a o účast na již zmiňované K10. Zakládající předseda našeho "běžeckého" uskupení Ďuri by měl určitě radost i by ocenil můj úskok, že?:)...

Teda mezi námi -- tradičně - vůbec se mi nechce:). Bude tam šíleně lidí, ještě závod a na 10k, to se musí běžet šíleně rychle:).. Vidím to jako šílenou akci:). Studentíci jsou silné motivovaní, ptaj se za kolik to kdo běží? Říkám, že nemůžu odhalovat osobní rekordy všech členů našeho běžeckého kroužku, ale mohli by zkusit předběhnout nejrychlejšího -- tedy Fabia-- povídám, to chce ale čas pod 40, 38minut by to ale mohlo stačit:)...Oni jestli bych jim nemohl dát ještě nějaký jiný čas? A tak jim říkám, že by mohli zkusit předběhnout toho nejstaršího.., tedy mě:). Tady, povídám i přes stáří, únavu a celkové opotřebení, bych čekal, že bude potřeba čas určitě pod 50minut...:). Koukali na mě, jak si fandím, že prej to vypadá hodně realisticky.. no to bude zajímavý, hlavně abychom se vzájemně neuštvali:)...

Chudáci chlapci patrně netuší, že nás běžecký oddíl je teď pouze dvojčlenný, ale nelhal jsem jim.. , navíc veškeré informace jsou naprosto pravdivé, i když ne úplně přesné:). Tím pádem mi nezbyde nic jiného než běžet jako blázen, abych těm --o více jak 1/4 století mladším vlčákům -- nedal svoji kůži lacino a hájil dobře barvy modrého oddílu a starších tatíků od rodin, vůbec. Navíc... Fabio v posledním roce téměř netrénuje, je to sice běžec, co "dá" 10k bez tréninku kolem 40minut, ale je to lákavé... bude oslaben a ta šance na minimální odstup tu je. Prostě poběžím na své poměry jako ďas:).I když.. v poslední době mám za krkem spoustu starostí, práci a povinnosti na každém křídle:), to se pak těžko létá, ale dám do toho všechno.

A protože K10 zní tak posvátné, skoro jako 10 přikázání, tak si hned píšu svých 10 přikázání na sobotu:

Nepřepálíš, nevzdáš, neomdlíš, neunavíš se, nezabloudíš, nezatuhneš, neupadneš, nezpomalíš, ale hlavně.. nepos.. se z toho a nezapomeneš se radovat! :)

Tak co, s kým se tam uvidím? 12:)

Tropy, aneb Keňanům vstříc

V porovnání s teplotami v minulém týdnu udeřily u nás tropy!!! Takže vlastně máme teď drobet šanci se těm bájným běžcům přiblížit a poučit se. Kdykoliv čtu o jejich trénincích a pod, vždy to začíná slovy, ...běhali jsme do školy a že školy.. No, to už asi nedoženeme:), ale proč bychom nemohli posílit naše úsilí běháním do práce a z práce? Navíc, když někteří z nás pracují ve školství, tak vlastně běhají i teď do školy a ze školy?!!! :)

Řekne se jednoduše, ale ta realizace je -- mezi námi -- často boj. Obzvlášť, když víte, že na vás čeká těžký den, od rána do pozdního odpoledne a v tu chvíli se objevují i takové poraženecké myšlenky, jako že, dnes to nepůjde, dnes ne... Naštěstí jsou v modrém oddíle silní motivační jedinci:). Díky! Hned mi naskočí hlášky velkého Běžícího stínu, že... ultra se rodí v unaveném těle na unavených nohách.. Že nejlepším treningem na ultra je být ženatý/vdaná a mít spoustu věcí a povinností na sobě navěšených.. Že právě ta odolnost a vůle se projeví v závodě, kdy většina daleko lepších, rychlejších a lepších běžců odstoupí a nakonec... mámy a taťkové od rodin (často i s bříškem) dobíhají náročná ultra relativně v pohodě.:)

A tak, jako už mnohokrát jsem zatnul zuby, zapomněl za poraženecké myšlenky a vyběhl na "dvousměrku". Nevím, jak u vás, ale já se vždy pochválím, seš dobrej Honzo!! Protože jen sám vím, co opakovaného úsilí je za tou pravidelností, ale fakt to stojí za to!

No dobře -- ty km a úsilí nakonec snad stojí za zmínku, ale ta rychlost?:) Přesně takhle mě pošťuchoval jeden známý... Přiznal jsem, že asi nic moc, protože já se ještě pořád snažím dýchat nosem a nezačal jsem nijak zrychlovat...Ve středu při návratu z práce mě na začátku Hlubočep předběhli dva běžci -- běželi o něco málo rychleji. nechal jsem je běžet před sebou s tím, že poběžím za nimi v "decentním" závěsu.. Jenže, například pod viaduktem oni běží po rovině, kdežto já poctivě vystoupám po schůdcích nahoru a sbíhám dolů.. potom oni diagonálou přes parčík, kdežto já hezky okolo:) a tak mi před zatáčkou do Prokopáku, kde se naše cesty rozpojily, utekli skoro o 100m? Nejdřív jsem měl cukání se snažit držet i tak krok, ale běželo se mi fajn, vzduch byl ještě studený, dýchal jsem nosem a navíc proč se drtit? I tak jsem toho měl po perném dni dost a znova jsem si uvědomil, co je důležité.. Někdy je možná i těžší běžet pomaleji než rychle, ale vím, že pomaleji a pravidelně doběhnu o mooooc dál! Přeneseně i doslova.

A tak ať nám to běhá "po našem" co nejdéle a nejlíp.
12:)

PS. Není důvod si vůbec stěžovat. V pátek při cestě do práce jsem získal krásnou průměrku na km 4:56.. Ta čísla.. No není to nádhera, dobrý znamení, řekl bych:)

Zlaté sídliště! :) aneb levá nebo pravá úchylka?

Když už jsem se dostal zase znovu na "trať" :), tak jsem i přes víkend plánoval, že budu běhat. Počasí téměř aprílové, deštík se střídal se sluníčkem, ale protože jsem byl dva dny v týdnu na služební cestě, tak jsem se rozhodl, že je třeba zase "trénovat" víc Deri a nenechat se z případných neúspěchů moc derivovat:). Možná právě proto jsme si to opravdu užili. Protože tálo a cesty byly osmekane až hrůza, tak jsem se rozhodl, že sobotní 1/2M a nedělni 10k absolvujeme většinou v centrálním parku.

Na jednu stranu to může znít jako velká srabárna, vždyť bych měl procvičovat i běh v terénu, přeskakovat kameny, kořeny, zápolit s terénními nerovnostmi a s rozdílnou dynamikou běhu, jak by řekli zkušení a běžeckými výrazy vybavení borci.. Jenže, když běžíte s Deri, tak vlastně máte všechno s sebou. Jen ty kameny a kořeny se vám víc pletou pod nohy, z ničeho nic tam občas skočí, co se zrychlování a zpomalování týká, Deri dokáže rozhodit tepovku víc než kopec a prudké klesání k tomu:). Navíc když se probíhá terénem, který je plný psů, děti, lidiček i běžců. To je pak opravdová maturita z běžecké pozornosti a předvídavosti... Když jsem Deri po cca 5 km vždy odvedl domů, tak jsem cítil, že se můj běh i dech uklidnil, asi jako když se vyběhne na nějakou náhorní plošinu a člověk se může těšit z těch předchozích stoupání..:)

Je zajímavé -- nevím, jak vy -- ale už jsem vypozoroval, že většina zdejších "centrálních" běžců má svůj preferovaný směr. Buď doleva nebo doprava kolem prvního rybníka v centrálním parku. Strašně mě pobavilo, když jsem slyšel, jak se dva (kluk a holka) domlouvali na obíhání rybníka. On -- říkala's přeci, že to poběžíme doleva a teď chceš běžet doprava. Ona: Vždyť ale běžíme doleva, protože rybník je po levé ruce:). On: To běžíme ale obráceně, než jsem chtěl já, protože k rybníku zatáčíme doprava:).. Málem jsem vyprsknul nahlas a měl jsem problémy se nezapojit do diskuse:). Jako správný klaďas, preferuji v centrálním parku běh v kladném (matematickém) smyslu, tedy proti směru hodinových ručiček, ovšem jinde jsem běžel i po směru. Ale vůbec nevím proč, asi, že je to zvykem..

Zjišťuju, že levá/pravá je pro řadu lidí zásadní. Například Deri - jako správný pes - běhá (tedy pokud se neplete pod nohama) na levé straně, stejně jako moji ostatní spoluběžci. Nejmenovaný z nich -- když jsme vyběhli a ocitl se na pravé straně -- řekl, počkej, musím si přeběhnout, tady já běhat neumím:)...

Já většinou jsem dost hluchej, ale jak jsem tam o víkendu sám běhal, tak mě v tom relativním tichu dostala hláška zdejší omladiny, která mezi sebou s despektem komentovala sídliště a jeho možnosti... Já pod vlivem endorfinu si říkám, o co vám jde, vždyť je to ještě zlaté sídliště, krásnej park, prokopák vedle a i ty paneláky se dají snášet.. Jen jsem na to pomyslel, v tom najednou se změnilo světlo, jako by mě někdo slyšel a vnímal... a sídliště bylo najednou opravdu celé "zlaté" to ta tmavá oblaka a proudy zapadající slunce... bylo najednou zlaté že všech stran! Rychle jsem si to vyfotil popoběhl 1/2km a vyfotil i druhou stranu a v tom to kouzlo zmizelo.

Věci se mohou rychle změnit a myslím, že pokud trochu chceme, tak se mění vždy k lepšímu.. Stejně jako minulý týden na začátku vypadal běžecký i lidsky jako takový malý průšvih.:) Nedostatek času, spousta nedodělků, chybějící invence a nadšení, k tomu dva dny mimo... Ke konci týdne? Vůbec ne špatný.. Vše zpět "na kolejích", naběháno 108km a já připraven do dalších dní dát do všeho co to jen půjde, jen proto, že tu jsme.

Přesně jak říká kočka Šklíba Alence.. Musíš věřit!..Třeba i v nemožnosti..

Tak ať se nám hezky běhá a věří v dobré a šťastné konce! 12:)

PS. A co vy, po směru či v protisměru? Doleva nebo doprava? Kladně nebo záporně?:)

Jak si dělat radost...jedna-dvě

Zajímavé je, že i když to člověk prožívá po několikáté, je to skoro jako poprvé. přijde to nečekaně, i když jste to vlastně nějak v skrytu duše čekali:)... Tedy, ono jak se daří delší dobu, tak je potřeba počítat s tím, že už třeba nějaká krizička:) klepe na dveře a kdoví jestli už právě nestojí v nich...:)

Děkuju moc za vaší podporu, po minulém zápisu si připadám na jednu stranu jako fňukna:), na druhou - lhát se nemá... a tak když cítím, že jde z tlustých do tenkých, tak si to sem napíšu, abych o tom sám věděl, protože nejsem magazín MF Dnes:), protože jsou to moje zápisky, které odrážejí primárně, co prožívám:). Ale jak naznačuje industriálně-romantický záběr z úterního ranního běhu do práce, vychází slunce a vše začíná býti opět jasné a zářivé, pozitivní jako mládí v socialismu:).

Jak se s podobnými problémy popasovat, jak to překonat? Myslím, že nic se nesmí ponechat náhodě, každý máme svoje pozitivní signály a věci, které pomáhají jen nám a pro jiné nic neznamenají... například mě kromě drobných dárků také potěší čísla kolem mě:).

Samozřejmě v práci je číslo moji kanceláře 312, většina z nás sedí na třetím patře a kdo by čekal u mě jiný číslo, že?:).. o minulých víkendech ve fitku kamarády nepřekvapilo číslo moji skříňky 212, atp.:). Tento týden, když bylo potřeba bojovat o radost, tak i zkouška, co jsem dával končila ve 12:12 a když jsem viděl, že by pomohlo pár minut přidat, tak jsme končili ve 12:21... tomu asi není co dodat...:)

Na maratón ve stromovce mi není líto napsat pořadatelům o číslo 12 a zatím mi ho vždycky dali... :). ona i nečekaná čísla a registrace jsou znamením... například moje poslední registrace, kterou jsem dělal v těchto dnech mi přinesla nádherné a ďábelské číslo 57 (pro nematematiky dodávám, že 5+7=12)...což pochopitelně beru jako velmi dobře znamení:).

A tak pomocí podobných pitomin:) včetně času na hodinkách si SOS jako já může udělat drobnou radost - no řekněte, nač si dávat sraz v 1/2 1, když to může být 12:34, že? :) . A když se zvýšeným úsilím daří dokončovat nedodělky, tak odsud už je jen kousek, maličký kousek k tomu, abych mohl říci, jsem zpět!!! Možná o něco moudřejší, možná i bláznivější, protože zase mám chuť dělat různé alotrie, ale určitě veselejší, protože se mi zase "dějí" různé příhody ...

Například mě dostala v tomto týdnu naše vrátná v práci, která se mě zeptala, kde že si pořád nechávám to kolo? :) Jaký kolo? ptám se. Já žádný nemám, jak jste na to přišla? ..No vždyť jste sportovec, máte batůžek, přicházíte spocenej a chcete klíč od sprchy, tak jezdíte na kole, ne?..:). a už ten čertík mi to nedá a vysvětlím, že já bych vlastně strašně tuze rád, ale že na kole neumím jezdit!! Když jsem byl malej, vysvětluju, tak jsme neměli peníze, proto jsem neměl kolo a nenaučil jsem se jezdit. No a teď už jsem starej chlap, neumím na kole jezdit a tak musím všude doběhnout:).

A jaký čísla pomáhají vám? Dobrým číslům zdar!!! 12:)

Víra a rituály

Jednou jsem četl, že když se vytratila víra, je dobře, pokud zůstaly alespoň rituály... Že rituály mohou nejen utvrdit víru, ale třeba ji i zpětně získat. V poslední době, i když běhám stále jako drak, tak cítím, že se (zákonitě) blíží nějaké zakolísání...

Jak jsem na sebe různě prásknul, že se vážně připravuju na Silvu, tak mě moji různí známí dostávají a likvidují dotazy typu.. a "už jsi to někdy uběhnul?", nebo "kolikrát měsíčně to běháš?". Poctivě přiznávám, že jsem loni DNF na 50km a nejdelší trening mám 60km, nejvíc jsem asi běžel přes noc na FL 21, kdy jsem za noc uběhl 70km. K tomu se hned připojují další otázky, a "to to chceš vážně běžet? Když jsi nikdy nic takového neuběhl? To je divný, ne?". V duchu si říkám, doprčic!!! Běžel jsi 1/2M a před tím jsi dal maximálně 12-15km, běžel jsem první maratón a uběhl jsem jen 30-32 v tréningu... Ale věřil jsem!!! Věřit je třeba!!!

Všechno se vždy mění ve vlnách. Sice už to vím, ale stejně mě to vždycky dostane. Nevím, co je prvotní, jestli ztráta radosti nebo víry v sebe a ve smysl svého počínání, ale u mě přicházejí jako kamarádky ruku v ruce:).

Pořád jsem teď totiž buď v práci, nebo na cestách a čas a radost jakoby se vytrácely. Cítím, jak je těžké nejen najít čas na běhání, ale i ve finále vyběhnout. Poslední dva týdny z hlediska běhu vypadají jako noty na buben, kdy sem tam do toho "fláknu". Je to jako bludnej kruh, v práci se mi množí práce jako laboratorní myší, doslova mi úkoly kynou pod rukama jako těsto za pecí a tak nezbývá čas a chuť na běhání.:( Možná je to tím, že neběhám kolik bych chtěl a tak nemám dost nápadů, síly a energie, abych tu práci dodělal, věci vymyslel... a následně posypal práh pepřem, aby ke mě lidí s další nesmyslnou prácí už nenašli cestu..:)

A tak, když už to vypadalo, že je úplně nejhůř, tak jsem zasil papriky, saláty a bazalku. Abych si udělal radost a abych ukázal té zimě zvednutý prostředník:). A najednou jsem se cítil o dost líp. A hned jsem se připravil, abych zítra mohl běžet do práce (a třeba i z práce).

Protože nejhorší zapomnětlivost je zapomínat si dělat radost a radovat se ze života. To se může šeredně vymstít! :) A tak věřím, že jsem znovu našel svoji radost, je sice ještě taková schoulená:), ale jak ji pilně zalévám a ošetřuji, tak věřím, že ... zítra, pozítří po ranním pobíhání už to bude zase to pravé ořechové. Návrat k čistým radostem mého života. Ten pocit, kdy se rituál mění v radost a ve víru. Ve víru v sebe, ve víru, že věci nemožné a vzdálené jsou dosažitelné a blízké, kdy cítíme sílu a důvod pořád o ně bojovat ať už je nám kolik chce let.

12:)

Nikdy neříkej nikdy, aneb mrazivé kombo blues

Nikdy jsem nebyl žádný ořezávátko a snadno jsem se nechal přesvědčit k různým ptákovinám, ale jak se přiblížilo půlstoletí mého věku, už jsem přeci jen opatrnější, nebo tomu zdání aspoň víc věřím..:) A tak když mráz obklíčil naši zemi, jako památná sovětská vojska, tak jsem se snažil plně respektovat zákaz svoji nejmilejší -- která pod vlivem přímo (neběžeckých a tedy) ideologických centrál prohlásila, že "se" v takovém mrazu běhat venku nebude...

Ale ono "nikdy" a "nebude" jsou taková kamenná slova, ovšem pod soustavným působením i voda kámen obrousí a prorazí...:) A tak nejdříve jsem zákaz modifikoval,...když jsou mrazy rozumné, tak hodinka volného běhu neublíží:), ovšem když zase přituhlo a chtěl jsem běžet do práce, bylo potřeba i tuhle verzi následně upravit:). Z tohoto pohledu jsem pochopil historiky a politiky, co neustále "tvárně" hnětou sliby dané voličům a historické fakty, aby z nich ve finále vytvořili to, co oni chtějí..:)

A tak jsem už v pondělí přesvědčil sám sebe a moji nejmilejší, že "lehce" poběžím do práce [v duchu jsem si řekl, že když to aspoň trochu půjde i z práce:)], protože koneckonců divnej je dobrej, běhat potřebuju jako prase drbání:) a aspoň poznám trochu z blízka ty Machyho ledové endorfiny... Co budu povídat, ranní zima při procházce s Deri prověřila sílu mého rozhodnutí. V parku -18, než jsem došel a sebral Derino hovínko, tak zmrzlo na kost.:) Maličko to ochladilo:) moje nadšení pro běh do práce, ale jak říká klasik .."slabý ten kdo ztratil v sebe víru"... [malý ten, kdo zná jen malý cíl] jsem oblékl běžecké a vyrazil.

Přes noc napadl sníh a tak řada cest a odboček v Prokopáku kudy jsem probíhal byla skutečně nedotčena nohou, někdy jsem byl úplně první. Tedy Barandovský most mě prověřil. Silný ledový protivítr s ledovými vločkami lehce profoukl moji červenou bundičku. Měl jsem sice žízeň, ale zakázal jsem si myslet na vodu, aby mi to nezamrzlo v hlavě:). Ale při doběhu do práce dostávám takovou endorfinovou pecku, záplava.. V tom by se mohla koupat i mateřská školka:).

Na zpáteční cestu jsem už sice věděl do čeho jdu, ale místopřísežně prohlašuji, že i následná další cesta dolů druhý den po ránu byla zážitek..ten Baranďák na 8km je fakt maso... Asi se na to nedá tak rychle zvyknout:). Ovšem o víkendu se má oteplit, prý -5C, to budou skoro tropy!

Dovolím si pro kamarády připojit dobrou hlášku, v reakci na náš modrý tým.. Prý modrý tým má mít sídlo v Tróji.. Je kousek do ZOO a do blázince, protože prý jsme jednoznační adepti na obě zařízení..:).

Běhu zdar! A neztrácejme víru, hlavně ne v sebe. 12:)

Modrý tým vrací úder!

Je mráz... Někteří z našeho modrého družstva se svlékají, plavou ve studené vodě a táboří venku... a někteří z nás prožívají právé a nefalšované běžecké abstinenční příznaky:)...

Co s tím, když venku je zima jak v sovětském filmu, slib o neběhani v silných mrazech existuje, navíc ze služební cesty jsem si přinesl nějaký zárodeček chřipečky? Na to může pomoci jedině běhání! A tak jsem se předběžné domluvil s ll, že u nás je velké fitko s 12 běhátky (!!! už to číslo samo o sobě navozuje domácí atmosféru) a že tam na nějakou dobu vyrazíme a budeme lehce pobíhat a užívat si to:).

Přesně v duchu moji oblíbené hlásky ze Sedmi statečných [už jak senilním, tak ji i tady říkám už po několikáté:)] -- prostě čas od času je dobré¨) se vysvléknout a skočit mezi kaktusy, protože to vypadá jako "dobrý" nápad... :)

Jenže ještě v sobotu ráno nebylo vůbec jasný, jestli půjdeme, já sice jako správný "držák":) připravený vyrazit, ll po mailu dával podivné signály, jako že spíš ne, ale pak se o 1/2 9 zkušebně ozval, jestli fakt jdu, že by třeba taky:). ... Tak to mě potěšilo, když se člověk má někde ve fitku trápit na pase, tak je dobře mít s kým si popovídat a následně zajít na to pivo..:). Proto jsem zatajil svoje motivační problémy a říkám, jasně, já tam valím a ty přijď, jak ti to vyjde, vždyť můžeme jen tak pijánko, rozumě..a bylo rozhodnuto! :)

Někdo běhání na pase odsuzuje, někdo ho nesnáší, jiný ho miluje.:) -- Ovšem bezesporu má jednu velkou výhodu. Váš spoluběžec může přijít později a stejně vás na trati snadno dožene, můžete utíkat různě rychle a stejně jste pořád spolu a můžete si povídat. Navíc ve fitku nemrzne: .. Příroda sice nikde, ale stejně bylo na co koukat :)... Navíc, pozor znovu opakuji... 12 běžeckých pasů!! To je znamení..:)

Aniž bych prozradil nějaké zážitky případně plány modrého týmu, musím říci, že se maličko bojím:)... Třeba mě ochrání moje tradiční zapomnětlivost a zmatenost. I ll chudák byl v šoku, jak jsem omylem zabočil do dámských šaten, jak jsem hledal mobil (na dvakrát), následně našel:)... potom už mě i navigoval se slovy.. a teď si zkontroluj skříňku, ať tady něco nenecháš..:). To myslím ukazuje situaci nejlíp.

Ovšem když jsem dnes -- v neděli -- zabrousil na místo činu s nejmenovaným člověkem, žil jsem pořád v tom, že jsem ve fitku s ll:). Když jsem zřítelnici svých oči podruhé oslovil mužským jménem, řekl jsem si sákryš, včera to bylo velký!:). Naštěstí sluchátka na jejich uších mě uchránila.

Běžící stín je Běžící stín, Machy je nepřekonatelnej, ale my jsme taky měli včera silný momenty:), myslím, že si můžeme říci s ll -- jsme platnými členy modrého týmu:)! 3.5 hodiny jsme se tam zmítali - to slovo k tomu právem patří, čísla neřeknu, byli bychom za magory:).

Ještě pod vlivem zapsal 12:). Tak ať nezapomeneme blbnout.
PS. Chtel jsem vyfotit pasak na distanci 12.12 ale nez jsem vytahl fotak, bylo to v haji:)

Muž na mrazu, ve člunu, o psu nemluvě.

Tak nám uhodily mrazy paní Milerová, řekl by asi dobrý pobíhač Švejk:) k současné situaci a my, zodpovědní se snažíme se s tím nějak popasovat, i když se jedná vlastně jen o pár dní... Nekoukal jsem na předpověď, ani na přihlouplé zdůvodňování výrazného poklesu teplot okluzní frontou a arktickým vzduchem z Ruského vnitrozemí.. JE TO PITOMOST! Všichni víme, proč tomu tak je. Machy má o víkendu se svými kamarády kryotické setkání a akci [už teď se děsím:)]... To mu ti jeho mraziví bozi tam nahoře chtějí udělat radost, za to že je tak hodný:). Dobrá zpráva je, že další šílené akce zatím Machy nechystá a tak bych čekal, že ke konci dalšího týdne se snad bude moci běhat venku déle i do práce a z práce:).

Musím se přiznat, že jsem v tomto týdnu málem přemýšlel o podání žaloby na ČT, speciálně na pořad o počasí, kvůli šíření poplašné zprávy.:) Jak můžou v pořadu, který sleduje moje nejmilejší natvrdo říci, že by lidi teď neměli vůbec běhat venku?

Když si to vybavuju zpětně, tak běhací překážky se v tomto týdnu vynořily nějak nenápadně... V neděli jsem ještě byl běhat s Derivací, ale protože zrovna pračka něco prala, tak jsem dal svoje běžecké hábky do "fronty" na pračku... Jenže ouha -- nějak se na ně nedostalo:) a nakonec moje běžecké "čekalo" ve frontě venku za dveřmi do komory, kde do rána zmrzlo na kost... Asi Machy by to jistě vzal jako pravou výzvu, led omlátit, běžecké obléci na sebe s tím, že buď oschne nebo stejně zvlhne, tak co jde?:)... Tak tenhle moment jsem bohužel propásl, díky napnutému dennímu rozvrhu jsem odjel do práce metrem.. A tím asi celá mrazivé běžecká anabáze začala..:)

Na druhé straně, překážky jsou od toho, aby se překonávaly, že?:) A my, šťastně ženatí máme praxi v postupném překonávání.. Nejdřív to vypadalo, že to opravdu vůbec nepůjde (o běžení ani nemluvím:) ), ale pak mě nahlodal ll klasickou citací: "Ludvo jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jsi u mě mrtvěj Homolka":)... Metodou postupných cílů jsem v úterý přesvědčil svoje jasné slunéčko, že běhání do hodiny venku je naprosto v pohodě, zakryl venkovní teploměr (-8C), vzal Derivaci a vyběhl... :)... Deríva moudře po 4km jako pravý "tažný" pes zamířila domů, já ji jen dal do tepla a otočil se zpět do parku, protože jsem měl ještě něco kolem 34 minut čas.. Nebudu to prodlužovat, návrat přesný jako švícarské hodinky, za 58minut běhu, s logistikou kolem Deri přesně 1h, 10.5km. Potěšilo mě to víc než kdybych uběhl v klidných podmínkách trojnásobek:). Jjo, vybojované a zasloužené..

Nicméně jsem ani v ostatních dnech nečekal pasivně, ale rozšířil víc využití doplňkového treningu na svém skvělém domácím veslovatku v garáži:). Nejsme v lodi sice tři, jak píše Jerome Klapka Jerome, ale ten pes? Ten se mnou je pořád a veslovat nebo něco dělat s malým vytrvalým teriérem je zážitek k nezaplacení.. Většinou to probíhá tak, že prvních pár minut mě nechá relativně v klidu, pak nastupuje do lodi a vystupuje:), pak lovíme kachny [ano naprosto stylově, mám aportovací hráčky jako kachny, jak je vidět dole, jedna z nich už nese známky velkého opotřebení:)]... Ke konci mě lehce kouše do zad, asi aby mi naznačila, zrychlit, zrychlit je třeba..:)

Nejlepší je s ní zahradnický tréning, kdy Deri má pocit, že umí hrabat a sázet o moc lip než já, takže práce s ní (teď ve skleníku) je o rychlosti, kdy jednou rukou s ní bojuju a druhou sázím, ryji, stříhám.. sám:), zazimování skleníku teď na pár arktických dní (netkanou textilií) ze začátku vypadalo jako "mission impossible" ale dostala ode mne důvěru, to ona roztahovala látku a já to ve finále jen maličko upravil..:)

Byť jsem byl (dopředu) ze své únorové kilometráže trochu nervózní (zatím 0, jsem v zahraničí a kvůli práci fakt nestíhám běhat), ale jak Běžící stín tak i Machy mě potěšili a tak to nebudu tolik prožívat:). O mé kázni určitě svědčí to, že můj poslední (58min) výběh jsem dokázal zatočit k domovu -- i když mi chyběl jen 1km k tomu, aby lednový počet km začínal číslem, které jsem dosud nepoznal. I tak je to rekord:), i tak jsem si to fest užil...

Tak ať se nám dobře a vesele překonávají překážky! Cross-treningu zdar!

12:)

PS. Nemohl jsem nechat Machyho komentář nazývají druhý obrázek "první derivací kachny" bez reakce. 1) Machy by měl u mě z matematické analýzy za 1:) a za druhé, abych ukázal, že doba je nesmírně dynamická přikládám druhou derivaci z kachny:).