Horro(r)skopy

Je pozdní večer, unavený večer, pomalu končícího silně zmateného a upracovaného týdne. Od pondělí se situace dostala až tak daleko, že jsem sice neztratil dobrou náladu, ani pozitivní pohled na svět, ani nezapomněl běhat, ale už bylo tolik práce a zmatku, že jsem nestačil ani zapisovat tréninky do svého trenýrkáče!!! A to už je vrchol!:). To je většinou první silný varování, že něco je špatně.

Tak jsem to i cítil a vnitřně mě to včera natolik oslabilo, že jsem [i když normálně jsem racionální a silný jedinec:)] relativně snadno podlehl vlivu své matky, která mi zase odrecitovala černou kroniku, tentokráte ve spojení s mým "dnešním" horoskopem - Cituji doslova: "Mohou vás potkat drobné úrazy. V případě nepozornosti vás může potkat i zlomenina."(viz štír 27.11.2010)

Moje maminka mě na to hned upozornila, plus nezapomněla zdůraznit, abych nechodil brzo ráno běhat, bude vše uklouzané, led, sníh, určitě spadnu (!), nejlépe někde daleko v Prokopáku, pohmoždím si nohu, možná si ji pro jistotu rovnou i zlomím(!). navíc nestihnu věci v práci, vše si zkomplikuju, můžu tam zůstat ležet, prostydnout, ... nastydnu a možná i umřu:). Ten vzkaz byl natolik silný a já byl natolik oslabený, že když jsem ráno brzo vstal, viděl sníh a led, vyšel na balkón a zespoda slyšel někoho nadávat na uklouzané ulice... Tak jsem znejistěl. Že by maminka měla nakonec pravdu? Začal jsem o věcech maličko přemýšlet a najednou uplynula 1/2hodina a to už bylo jasné, že teď už ranní běh před prací nestihnu:(. Jjo, jak jste v oslabení, tak vás snadno dostanou pochybnosti ostatních..

Samozřejmě je to celé pitomost. Jen co já si vyslechl za podobná "proroctví", když jsem měl běžet svůj první maratón. Její vidění/obavy, jak ležím v křečích na kraji silnice, zbaven veškeré důstojnosti:), ve zvratcích a vlastních výkalech trpím :)... Tak, tak, tohle jsem si dokázal lehce vychutnat a poradit si s tím, neboť jsem tehdy nebyl tak oslaben a oslabená (běžecká) duše nebyla ještě zasažena okultistickými manipulacemi s horoskopem (fuj! taková podpásovka!)... Do podobných dní na obranu svých rozhodnutí jsem zařadil zásadu č.41 "Při oslabené duši:) číst horoskopy jedině až večer"!!!!

Ale na moji obranu musím dodat, že to fakt byl náročný týden, pracoval jsem jako Chaplin v Nové době, tedy furt:), zmatky byly nejen kolem, ale i sám jsem je úspěšně dělal. Například ve čtvrtek proběhlo hezké (blízké) setkání třetího druhu - teda přátelených blogů [Pulec, Socketka, Machy, Lovec, Sportovní blog, Running girl, Dohny,..] v restauračním zařízení. Vše naprosto skvělé, odcházím dříve se slovy, že musím pospíchat, abych uviděl svoji nejmilejší manželku, jasné slunéčko:) než usne.. V metru doběhnu vlak, vletím do dveří a když se zavírají, v poslední vteřině si uvědomím, že jsem odešel z restaurace bez zaplacení!!! Jak v akčním filmu vrazím nohu do zavírajících se dveří, rozrazím je a po jezdících schodech sprintuju nahoru. Super trénink:). Doběhnu do pizzerky, u číšníka zaplatím:), všichni na mě koukají, jak na zjevení, tak se hned prásknu, aby kamarádi viděli, že jsem ale naprostá lama:). Jejich smích mě doprovází na mém finálním odchodu domů..

Proto zítra nesmím nic ponechat náhodě. Co blbnu? Vždyť mám nesmeky! Vezmu si malou termosku s teplým zeleným čajem s pomerančovými květy (mnam) a na aspoň 2hodky zmizím do bílých lesů, luk a polí kolem prokopáku! Oklepat ze sebe zmatky a získat sílu do dalších dní, protože šílenství kolem bohužel ještě nekončí!

Držte mi palce!

A jak vy? Jste fakt odolní, nebo ve slabé chvíli také občas podlehnete našeptavačům či okolnostem a odložíte běh který máte v plánu (nebo na který se těšíte)?

12:)

Ve tmě dál cesto má....:)

Myslím, že parafráze Dylanovy písně (v podání Pavla Bobka) plně vystihuje současný stav věci. Z ranního ptáčátka se nechtěně stala noční lama. Začalo to na FL (noční) 70km trase a pokračovalo to po zbytek týdne. Jen občas se mi podařilo běžet po čase, tedy do světla, většinou jsem běžel tmě naproti. S čelovkou, ve které ubývalo světla a nebýt té velké čelovky:) na obloze a jasné cestě uprostřed Prokopaku, tak možná bloudím až do kuropění.

Nevím jak vy a u vás, ale co se týče běhání s čelovkou jsem úplná prvnička. Byl jsem úplně mimo, jak pára, co mi jde od pusy se mihotá v kuželu světla (a hned hůř vidím!), při návratu moje "mlha" vydatně pomáhá mléčnému závoji, co se odvíjí z rybníka a údolí. Tradičně sebou na konci při malém seběhu majznu na zem. Dnes, stejně jako v sobotu jsem si říkal, herdek, proč jsem si nevzal svoje mizuno cabrakan(?) takový krásný vzorek mají, teď o nich tak poetický píše Witty, ty by mi určitě to moje sedací ústrojí:) lépe ochránily. Budu na to myslet URČITĚ příště.

Po FL se řada věci zase posunula jinam. Jednak jsem při nočním běhu drobet bojoval s rýmičkou, ale zkušenější říkají, že je to normální. Jednak jsem se už definitivně zařadil v práci a v okruhu svých (neběhacích) známých mezi naprosté ztracence, zavisláky, sektáře, blázny a fanfaróny. [taky jsem se zařadil mezi objekty vhodné varování... "No on Honza, prostě "běhá.. moc běhá, ale až nebude moci chodit, tak ho to přejde!!!"..Divnej!!]. Prostě horší než kdybych si na stará kolena našel nějakou (mladou) ženskou. I když si myslím, že časem si toho nikdo nebude vůbec všímat.

A tak jak při tom pobíhání přemýšlím, tedy pokud to jde mezi těmi okamžiky, kdy se snažím vyhnou špatně osvětlené kaluži a nemajznout sebou do bláta, prostě jak přemýšlím, tak si sám říkám, stalo se něco?

A nestalo se vůbec nic. Naopak. Mám skvělej pocit. Jednak, že jsem opravdu dokázal po těch 70km ve FL zastavit, jednak že se tělo i na moje silná očekávání rychle zregenerovalo a už druhý den bylo jako by nic, po dalším proběhnutí už to bylo fakt jakobych těch 70 vůbec neběžel.

Navíc mám skvelej pocit, že mi začíná "nová sezóna". Možná to bude znít ujetě, ale já mám fakt rád to relativně pomalé, vytrvalecké nabírání km, [teď ještě občas i vyrazím do fitka se synem a pak oba máme takové trhavé pohyby:)], těším se, že zase budu "pomalu" běhat po širokém dalekém okolí a "polykat" km, protože až se jaro a Brdská 50 zeptá, co jsi Honzo dělal v zimě? Budu moci zase odpovědět. Běhal, holka. Běhal jako starej blázen, jako pes utrženej ze řetězu a těšil se na tebe!

Držte mi palce! A co vy a listopadové "běhání"? 12:)

Jak jsem si hrábnul, aneb moje první 70

O Františkolázeňské (FL) 21 bylo a ještě bude napsáno hodně článku - plným právem si zaslouží pozornost, jednak kvůli myšlence samotné, jednak kvůli pomoci organizátorů a zapojení všech a nakonec i kvůli skvěle atmosféře.

Když jsem mluvil dopředu o Lázeňské, říkal jsem, že "tam se to nepočítá". [Pro vysvětlení, asi každý z nás mám nějaké místo, kde je "ledasco" dovolené, kde se mohou překračovat různá omezení, hranice nebo zákazy. Jako dítě jsem měl tohle místo v altánu u své babičky, kde jsem se učil kouřit a překračoval i jiné hranice. V současnosti, u nás doma, je toto místo nad kuchyňským dřezem. Tam se to prostě nepočítá. Tedy tam se nepočítá, když sníte něco pozdě večer, nebo něco, co už byste neměli:). Já jsem zařadil FL (tedy FL 21) mezi místa, kde se to nepočítá, abych mohl lehce porušit svůj slib dětem, že v tomto roce nepoběžím víc jak 50 km.]

Moji kamarádi běžci si ze mě hned dělali legraci - říkat doma, že ve FL se to nepočítá, je v podstatě obrat hodný lázeňského proutníka a že jsou zvědaví na reakce moji nejmilejší manželky, jasné slunéčko. Ta dostala ještě dodatečný silný šok v informaci na poslední chvíli, že se mnou pojede Nikie. "To jako s tebou pojede na noc do FL úplně cizí neznámá (mladá) ženská?" Snažil jsem se rozptýlit její obavy vysvětlením, že 1) Je to lepší než kdyby se mnou jela moje (jí) neznámá ženská a 2) že celé je to naprosto mimo, protože jsem rodinný typ, navíc SOS (=starší opotřebovanej strejda) :). No nevím, odjížděl jsem ve spěchu, tak nedokážu posoudit, jak moc moje vysvětlení zabrala.

Cesta nic moc, teda pršelo, chvílema mlha, do FL jsme přijeli v 0:43, já nedočkavě už běžecké hadry na sobě, jen jsem sundal mikinu, začal běhat, Nikie se šla převléknout. Po prvním kole jsem zjistil, že nemám běžecké boty, ale normální tenisky, co nosím do práce:). To snad mluví za vše.

No a pak už jsem kroužil, dokud bylo s kým, tak jsem (si) povídal, občas jsem říkal nezdělitelné historky:), spoustu toho jsem vyslechl. Aši nejzajímavější bylo období kolem 4-6 ráno. V některých okamžicích jsme byli na trati (prý) s Milošem sami.

Kolem 6 ráno přijel Milan Kůtek, přivezl čaj a pomohl mi běžet zase cca 2 hodinky, čárky přibývaly -- tady musím udělat malou odbočku. Musím vyzvednout svůj pedagogický přínos k FL 21, každého dobrovolníka jsem učil, jak správné dělat čárky. Čtyři rovné, pátou přeškrtávat.:)!

Obecně jsem si udělal radost hned dvakrát. Jednak, že jsem dokázal po práci, kdy jsem byl "na nohou" od 6:30 a končil v práci v 21:30, cestě domů a do následně FL nepřetržitě běžet 70km (8h44min). Jednak a toho si cením ještě víc, že jsem po těch 70km dokázal přestat. Nehnat se za dvojím maratónem (84km) i když byl skoro:):) nadosah. Prostě jít si na chvíli lehnout, počkat, as Nikie doběhne z Maratónu a Athén zpátky (díky tomu jsem vyhrál fidorkovou sérii)a pak jet zodpovědně domů.

Někdy je těžší běžet pomalu a nebo neběžet vůbec. Ale to asi k zodpovědnému běžci [v mém případě SOS lamě:)] patří.

Mejte se fajn, ať nám to vesele a hezky běhá. 12:)

Jak jsem se definitivně zbláznil aneb všem(u) navzdory

V posledních měsících nějak prožívám úprk a sprint ve všem, v práci mi úkoly skoro kypí pod rukama, doma taky sotva stíhám, k tomu všemu ještě rekonstrukce domečku a s ní související určitě časově nároky plus nějaký vnitřní pud mě žene k tomu, abych furt pracoval [asi touha vše hned zaplatit?:)].

Částečně se tyhle časově problémy kompenzovaly nařízeným odpočinkem, ale mezi námi, myslím si, že za řadu problémů může moje vrozená "blbost" (=rozuměj dobrácký postoj a neschopnost říci důrazně ne), ale hlavně za to může nedostatek pobíhání!!! Na tohle zjištění jsem přišel:) jak jinak než při středečním vyběhnutí. Představa, že bych měl ještě cca týden pauzírovat (1-2 krátké výběhy za týden) a pak začít postupně další sezónu mě doslova srazila na kolena.

Na tajňačku a na "ověření" jsem cvičné vyběhl už ve čtvrtek a dál si při východu slunce 14km, ale tak nějak v pozvolnějším tempu. Hned mi bylo o moc lip. Řada věci se mi nějak srovnala lip v hlavě, i když povinnosti neubylo ani doma ani v práci, už to přeci jen vypadá snesitelněji, snad i zvládnutelnější.

V pátek jsem kvůli běsnění živlů v časném ránu nestihl zaběhat, ale zase jsem si říkal, je to přeci jen signál, abych se vracel ke svému pobíhání pozvolna. Je to pravda, opatrně, Honzo:). Takže jsem čekal až na sobotní velmi brzké ráno, ještě před odjezdem na oslavy narozenin na vysočinu. není to jednoduché, předzvěst nočního "tahu" dává tělu signály, že bych měl spát a ne vstávat, ale hlava ta má svoji hlavu:) a nakonec donutí tělo nejen poslouchat, ale i se radovat. Vybíhám a vidím na hrázi u rybníka víc aut a kolem chlápky v tmavě zeleném s nejistým krokem? (myslivce), při probíhání údolím slyším občasný tlumený výstřel. No, říkám si, jestlipak to byl opravdu dobrý nápad takhle časně vyběhnout:), na tyhle nemůžu jen tak jednoduše křičet "civil"jako na ty zelené s airsoftem od vápenky, ale konec dobrý, všechno dobré.

Ovšem na zpáteční cestě mě fakt vyděsil zvuk ze stejné kategorie, takový "suchý" výstřel kousel ode mě. Až jsem si říkal, abych se nepřipletl do nějaké přestřelky. Ale nic takového. Káceli velké topoly podle potoka, ale když jsem si to chtěl vyfotit (běžel jsem kolem a fakt kousek vedle mě spadl strom), tak bylo nakonec dobře, že jsem běžel...[měli mě za zeleného aktivistu:)]

Teď k tomu zbláznění se.

V úterý je naplánována ve Františkových lázních taková zajímavá akce - lázeňská 21. Původně jsem si říkal, že bych tam zajel a pomaličku polehoučku:) si zkusil uběhnout něco nad magickou hranici 50km, překročit hranice, ke kterým mě zavázala moje rodina a hlavně moje děti [=otec se na stará kolena zbláznil]:). To ve jménu mého zaklínadla, že "tam" se "to" nepočítá.

Jenže, jenže...Stejně jako v pohádkách se lehce řekne a hůř dělá. V úterý musím být v práci do 1/2 10 večer, s rychlým přesunem domů a přejezdem autem mi to vychází, že ve FL budu nějak kolem půlnoci. Vlastně jediná možnost si něco "zkusit" spočívá v tom, že poběžím hned přes noc a kus rána a dopoledne, dokud budu moci. Má to zase své výhody. Určitě si "hrábnu", jak říkají znalci, když s veselou vyprávějí, jak si sáhli na dno svých ať už tělesných nebo morálně volních sil. Od rána v práci, přejezd do FL a začátek delšího běhu bez odpočinku přes noc? S následným návratem a pokračováním v práci? No to nejsem Honza, ale Janek!

Však když jsem nějak nenápadně naznačil doma svůj plán (zdržel jsem se podrobností), tak mě obě moje odrostlé ratolesti označily za zavislaka, sektáře a nezodpovědného blázna a bůhví co ještě:). Nějak jsem neurčité slíbil, že "přitom" budu odpočívat [to by mě zajímalo jak?] a doma se zapojím po návratu do plnění povinnosti,... to teprv bude ten správný maratón.:) Po šíleném dní v práci, nočně ranním běhání ve FL, zpětném přesunu...

Nejvíc se těším, pokud vydržím do ranního rozbřesku. Kolem mezi 6-8 slíbil přijet ještě Milan K. a ten můj plán viděl velmi zajímavě:), ...hned se mi vynořila replika z mého oblíbeného filmu sedm statečných. "Kolik vás je? - 3. - Opozice? - Asi 35 pušek.- ... No, obdivuji vaší víru ve vítězství" :).

Ale beru to (zatím) jako dobrej nápad a způsob jak otočit časové počítadlo a jak si zkusit, co se mnou (u)dělá běhání v noci při větší únavě. Jak radí pořekadla, když nestíháte, tak zpomalte -- tak jsem se rozhodl pro modifikaci. Když nemůžeš a nestiháš běhat, tak běhej! Pak najdeš určitě čas na odpočinek a věci vyřešíš rychleji.

Držte mi palce! Dám vědět. 12:)

Psaním deníku k lepšímu životu a běhání

Moje dnešní poznámky jsou motivovaný šíleným zjištěním, že Peggy, nekorunovaná královna českého běžeckého blogerskeho prostoru, Peggy, kterou nazývám(e) českou Briggit Jones hobickeho běhání, Peggy přestala psát! Vedlo mě to k malému zamyšlení o úloze psaní v denním běhání:).
Měl bych to správné asi uvést tak, jak by se slušelo: "Můj deníčku!"A pokračovat ve stylu let dávno minulých, případně žákyně 5. třídy, které údajně používají deník nejvíce. Nevím, řada lidí se na deník (asi pamětliva) té dívčiny s culíkem dívá poněkud s despektem, ale co je špatného na nějaké zpětně vazbě? Hned to zní líp, co? Když běžcům řekněte, že si vlastně potažmo píší deník, když si zapisují svoje uběhané km, pocity a zdravotní stav do tréninkového deníku[tzv. trenýrkáče:)], tak se vám budou patrně snažit vysvětlit, že je to něco úplně jiného, diametrálně odlišného.. HOUBELEC! Nevěřte jim/nám ani slovo!
V principu je to úplně stejně vyznání, které dělá ta culíkatá dívčina. Ano je to mazlivě nakažlivé "můj deníčku"! Svěřujeme si své pocity, zážitky, obavy a očekávání. Američané by to nazvali potřebou sebereflexe a zpětně vazby, lékaři by zdůraznili význam deníku při léčbě psychických poruch, alkoholismu, obezity a pod... psychologové by zdůraznili rozměr exhibicionismu v nás (vlastně si píšeme "tajně", ale ve skrytu duše toužíme, že nás někdo bude číst). ..Prostě každý by přišel s nějakým vysvětlením, proč tomu tak je a co nás k tomu vede.
Z toho, co jsem tak vysledoval, bych si dovolil říci takové malé zobecnění a podporu našich deníčků a blogů. Je dobře si je psát! Nejen proto, že se zlepšujeme v běhu. Snažíme se v nich dělat sami sebe maličko lepšími a proto se stáváme lepšími. Protože jsme to, co si myslíme, že jsme:). Ten efekt sledování je to, co nám pomáhá. Když se (i sami) sledujeme, jsme jakoby víc důležití, najednou jsme VIP, někdo nám nakonec bude třeba i fandit a nám se naše starosti budou lépe snášet.
Ovšem má to podle mě i jeden háček. Když začneme fňukat, je nám hned hůř. Protože jsme to, co si myslíme, že jsme. Když budu vykládat, že mi je dobře, bude mi třeba i dobře nebo aspoň líp, než když budu v nešťastné poloze fňukat, to jen se mi přitíží.
Proto můj závěr a heslo do dalších dní zní: Ano, psát. Pišme si! Ale pozor trochu pozitivně, nebo aspoň pozitivněji, než se nám věci jeví na první pohled. To je cesta ven!
Ať se nám daří, jak v běhání, tak i v životě. 12:)
PS. Určitě si to každý z běžeckých bloggerů uvědomuje. Proto Pegg se s velkou slávou, jako se Fénix rodí z popela, zase ukáže v té podivné tkanině prostoru a času, který se nazývá internet.:)

Není běh jako běh...

Krásný článek vyšel v NY Times, aneb jak se říká v timéšech.. .. kde se píše o běhání a maratónu. Vřele doporučuju, autora i jeho knížku Born to run mám rád a tak se musím podělit o pár "pošťouchnutí", které mi ten článek dal zase (znovu) poznat.

Stejně si dlouhou dobu říkám, že mě moc ty hromadné akce nenaplňují, obzvlášť, když vidím, jak běží dav lidí se sluchátky na uších, žádná velká pospolitost v tom není, jen business... On tam vlastně říká to, co mi moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko:), říká dávno a furt -- prostě když chceš běžet maratón, tak si ho uběhni.. Vyběhni ze dveří a uběhni si ho.. Proč k tomu potřebuješ nějakých dalších x tisíc cizích lidí? Užij si běhání na hezkých místech, (já venku neběhám se sluchátky) poslouchej šum větru a přírodu kolem, užij si to, jako když se rychle přesunuješ v tlupě lovců..

Mě v tomhle ohledu silně letos nahlodala Brdská stezka, příjemný (relativně komorní) závod v přírodě, v brdských lesích, svoji skvělou atmosférou IMHO několikanásobně převyšuje pražský maratón. Ten jsem letos následně neběžel ze dvou důvodů. Jednak bylo dobře drobet odpočívat a hned se nehnat do dalšího dlouhého běhu a jednak, a to hlavně, ty skvěle pocity ve mně doznívaly hodně dlouho...

A tak když teď přemýšlím o svém běžeckém plánu na příští rok, tak se v něm začínají objevovat akce (schválně neříkám závody, protože já je jako závody rozhodně nehodlám úplně pojmout) jako Brdská stezka, Silva Nordika nebo Tyrolský pohár (to už bude větší tlačenice a v cizině, ale zase v nádherné přírodě). Pokud maratón, tak jedině Stromovka nebo Kladno. Začínám v tom mít celkem jasno.

Pořád se totiž nějak bojím, abych nepřišel o svoji radost z běhání a tohle je podle mě ta nejlepší ochrana [lama jsem a lama zůstanu]. Hezky si trénovat na delší běhy, běhat po hezkých místech, a "závody" pečlivě volit, vyhýbat se pokud možno masovkám, dělat si radost pomoci různých "výzev", co bych si chtěl zkusit absolvovat, dřív než se rozpadnu na jednotlivé součástky.

Tohle se budu snažit v příštích dnech nějak probrat s Milošem a zakomponovat do mého trenýrkového plánu na další rok, uvidím, co mi řekne a určitě to bude pravá "výzva" a už se těším (nebo děsím?) co mi připraví do zimní přípravy.

Držte mi palce!

PS. I když anglické "challenge" se sice často překládá jako "výzva", ale my, co máme to štěstí se kulturně stýkat s americkým prostředím :) bychom to asi překládali jako "průšvih" nebo i něco jadrnějšího. Prostě když to slovo začnou amíci s jiskřením v oku používat, už vím, že je na blízku nějaký průšvih. Proto se snažím to používat málo, ale to víte, vliv prostředí:).

PPS. Peggy si dala přestávku v psaní na svém blogu, to jsou věci:(. Ode mě se to zatím nedá očekávat. No, i když vás sem teď zabloudí celkem hodně, já si svoje poznámky beru jako motivační věc a zpětnou vazbu. Sobecky si píšu hlavně pro sebe a pokud to někdo jiný mimo okruh mých kamarádů čte, tak mě to těší, mám radost. Otevřeně musím přiznat, že mě ale nijak netrápí, když bych vás nebavil:).
Petro, ať se daří, brzo se vrať nejen k boji o maratón, ale i ke své roli Briggit Jones českého běhání!

Řeč značek

V neděli jsem se maličko, ale jen maličko zaobíral myšlenkou, že bych se třeba zúčastnil závodního proběhnutí v "rodném" prokopáku. [Myslím, že po právu říkám rodném, protože tady se moje běhání a pobíhání narodilo] Kros na 6,6km sice lákal, ale závodění vůbec ne. A tak jsem to vyřešil šalamounsky po svém.

Šel jsem se do prokopáku proběhnout ještě před závodem, dát si svých pohodových cca 11km, s tím, že si proběhnu kousky závodní trasy. Tím pádem budu jako chytrá horákyně: ani oblečená, ani nahá, ani na závodě, ale při tom na trase:).

Moc se mi to líbilo. Prokopák téměř liduprázdný, Až ke konci svého okruhu jsem potkával soustředěné závodníky, kteří se rozbehavali po trase. Ovšem co mě naprosto dostalo [náhody neexistují:)] .... jen si tak běžím, kochám se, přemýšlím o svých problémech [=myslím na pitominy:)] a najednou potkávám nějak povědomou dívčinu na kole, co pozdravila. Říkám si nejakej slusnej bajkař:) a v tom mi to docvaklo. Nikie se opět vydala na cyklovýlet přes naše údolí do Modřan. Nemělo chybu:).

Bylo to doslova jak se píše v pohádkách -- kde se vzala, tu se vzala -- pro milovníky české angličtiny si dovolím přidat příslušnou česko-anglickou frázi -- where she married herself, here she married herself:) -- Nikie!

Ale k té trase. Pobíhám si po údolí, užívám si té nádherné podzimní poezie krajiny, o které tak hezky píše Witty a jak potkávám už značenou trasu, tak i ke mě ty značky mluví naprosto jasnou řeči. No schválně, koukněte sami:

1. Do kopce, vydrž, bude brzo konec!

2. Přidej, přidej!!!

3. Při předbíhání opatrně! Zprava a dodržuj bezpečně rozestupy!

4. Ovšem některé značky byly téměř na "hraně".:) Tady bych se zdržel komentáře, protože výklad není úplně jednoznačný. Já se kloním k názoru, že tím značkující dával signál, že máme čekat šíleně stoupání a je tedy třeba rozložit síly, ale nejsem jsem si úplně jistý! :)

V každém případě všechny lokální běžecké akce jsou super a moc je oceňuju! I já srabík, nezavoďák jsem zjistil, že není lepší proběhnutí než v závodní stopě (byť mimo závod)!

Ať se daří! 12:)