 |
| Všimněte si piv v pouzdru! |
Jak jsem si v páteční večer po pravdě napsal.. není žádný důvod očekávat, že by můj výkon byl nějaká hitparáda. Ale neméně pevně jsem si slíbil v Kladně závodit naplno, na nic se nevymlouvat.. Pravda, po Rondě jsem ještě pořádně nezregeneroval, v týdnu jsem pracoval doslova do padnutí, večer jsem ještě sundal zbývající "pochybné" nehty na palcích a prostředníčcích nohou... dodělal co se dalo i doma.. a v očekávání věci příštích jsem kolem půlnoci padl na postel:), ale co. Opakuji si bojovné dop*dele, dop*dele.. případně se utěšuji heslem "Valar morgulis" (Všichni muži musí zemřít)...
Ráno při venčení Deri jsem si přehrál vzkazy, co mi v minulých dnech namluvil Běžící Stín.. znova mi připomínal svůj výkon na Leadville, kdy si někde mezi 20-30 mílí zlomil kůstku v noze a přesto famózně dokončil... Což ho následně vedlo k památnému výroku "Nepodceňovat běžce se zlomenou nohou"! :). [Doteď vidím to zděšení lidí na besedě v pražském PIM klubu, když slyšeli ty jeho hlášky a "rady":)]... A teď mi BS (správně) připomíná, že moje síla není v nohách, ale v mojí hlavě.
Když se řekne Kladno, tak by vegetariáni zaplakali -- nám masožravcům se okamžitě vybaví kladenská pečeně, kladenský česnekový bok, kladenská šunka, ... nakonec i kladenský chlebíček.. přesto je kladenská 24h organizovaná nádhernou skupinou nadšených lidí kolem Sri Chinmoy Self Transendence run, čistě nefalšovaných vegetariánů. Jak by řekl pan president osvoboditel (Havel) .. to jsou ty paradoxy:)! I když má to svoji skvělou logiku.
Proč? Ona 24h na okruhu není "běh" ani "závod" v pravém slova smyslu, i když se běží a závodí o sto šest. Tedy aspoň jak to vnímám já. Je to skutečně o sebepřekonání, určité meditaci a vnitřní síle i sebepoznání... Vzpomínám si, když jsem se ve začátcích připravoval na své první ultra a Miloš Škorpil mi v tréninkovém plánu napsal víkendové maratóny. Vycházelo to tehdy na období silných mrazů a tak jsem většinu z nich absolvoval na běhátku ve fitku. Bylo to na jednu stranu šílený, na druhou stranu mě to hodně (mentálně) posílilo. Na běhátku se dá totiž kdykoliv skončit. Stačí jen zmáčknout to kouzelné tlačítko:), člověk sleze a je "doma". [Když běhám dlouhou venku, tak se po x kilometrech obrátím.. vše je o řád jednodušší, protože musím doběhnout domů:)]
Podobně na okruhu. Po každém kole si můžu sednout, dokonce i lehnout, jít spát.. ulevit unaveným nohám.. i to úplně skončit. Tady je každý km v podstatě vlastním vítězstvím.
V sobotu ráno se před 11 hodinou objevuji v areálu Sletiště, získávám (téměř) ďábelské číslo 66, zdravím se se všemi známými, poznávám hromadu milých lidí z kladenského maratón klubu, kteří mi nabídli i zázemí, stan, ledničku... Ale pro jistotu odmítám, vím, že se musím plně soustředit.. Samozřejmě, běhal jsem letos dost, ale tělo je unavené, nevyspalé, nohy.. optimisticky řečeno - nic moc. Takže je jasné, že nic jiného než moje hlava mi k překonání loňského rekordu nepomůže:).
Dávám si na stranu i půl metr piv (v multifunkčním pouzdru), tradičně si stoupám skoro až na úplný konec startovního pole.. a už běžíme.. Oproti loňsku jsem rozhodnutý běžet úplně sám. Nepodlehnout tomu společenskému rozměru běhu:).. a nechat si povídání se spoluběžci na noc a na ranní unavené kilometry. Nasazuji si sluchátka, vytvářím si svoji "bublinu" a kroužím a kroužím.. Konzistentně, s cílem zpomalovat postupně a co nejméně... Kupodivu to běží slušně. Musím se hodně ovládat, abych nepopobíhal s t-birdem (PV), který běží naprosto famózně. Říkám si, že by mě uštval a jak se ve finále ukázalo, měl jsem opět správný odhad..:)..
A tak poslouchám svůj skvěle sestavený play list, ze kterého po prvním přehrání rychle mažu dvě písničky.. pro 24h naprosto nevhodné.. Posuďte sami.. "your shadows walk faster than you, you don't really know what to do.. (tvoje stíny jdou rychleji než ty sám, opravdu nevíš, co dělat..) [Hope - Jack Johnson]. Nebo "This is the end. Hold your breath and count to ten.. (Tak to je konec! Zadrž dech a počítej do deseti..) [Skyfall-Adele]. Ale jinak se ukázala neskutečná síla předpřipravených písní.
Když mi nad ránem došly baterky, tak zároveň došlo i k dalšímu zpomalení a objevily se problémy se žaludkem.. Bylo mi v podstatě fajn, akorát, když jsem se snažil běžet, tak se mi chtělo zvracet:).. asi na 3/4 hodiny jsem víceméně silně zvolnil, vzal si od zdravotníků nějakou přírodní medicínu.. Běhat už pak sice taky moc nešlo, ale nezvracel jsem:). Beztak si myslím, že ty žaludeční problémy byly způsobené hlavně tím, že mi došla baterka v mp3 přehrávači...:)
 |
| Je po všem:). Moje značka! |
Před 24h jsem řešil intenzívně doma, jestli nějaká podpora ano nebo ne.. Od maximalistické varianty, že tam téměř furt někdo bude, až po minimalistickou, že tam budu jenom sám.. nakonec vykrystalizoval milý kompromis, kdy jsem byl přivezen, odvezen, a získal jsem ještě tři návštěvy dcery a manželky (spojené s výměnou a doplněním piv) a tím pádem mám aspoň trochu zachycenou skvělou atmosféru na trati. Ovšem nejlepší byla poslední návštěva, kdy si mě kolem 1/2 12 přijela "vyzvednout" moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko. Když přicházela do areálu, zrovna jsem vbíhal do 180 kilometru. Pravda je, že já se snadno dojmu, ale marně jsem se snažil uklidnit celé kolo, aby mě neviděla v takovém stavu.. Vždyť já jsem podstatě celé kolo brečel:)... Přesně jako ve filmu, kdy v kritických okamžicích hlavní hrdina vidí všechny svoje překážky a jak se k ním postavil. No patos největší -- Hollywood, byl jsem jako ve filmu!:) Ale vážně... Šíleně emoční okamžiky, viděl jsem svoji situaci po Rondě, předvčerejší pracovní zmatky a úsilí, zakončené odstraněním problematických nehtů.. Nic, žádné podstatné resty jsem za sebou nenechal i za cenu nedostatku spánku. Navzdory tomu, nebo možná právě proto jsem překonal nejen svůj loňský rekord (151), ale i pro mě pomyslnou a šílenou hranici 180km .. a koneckonců i Stína a Niku.. Aspoň budou mít v Novém Mexiku nějakou motivaci. Přeci je nepředběhne nějaký stařík z Čech, že?:)
Upřímně věřím, že se podobné úsilí a zážitky rodí právě ve chvílích, kdy to "dře", kdy se nestíhá, ale přesto nějak vyběhnu, věci udělám, nebo kdy se unavený odněkud vracím.. a nezatočím, nezkrátím si cestu.. protože ultra je ultra:)..
A tak mi po roce na Kladně zase přistál plný náklaďák radosti!
Bylo skvělý vidět, jak si vedli kamarádi a známí. Přesně jak jsem předpovídal, t-bird překonal 200km, jeho 211 km a druhá pozice hovoří za vše - holt to ty noční běhy a jeho dvoudenně nastavované ultra. Obě Jany jely famózně start a cíl a ještě u toho vypadaly skvěle!:). Nechci na nikoho zapomenout, mohl bych mluvit o Davidovi, Gábině.. atd.. ale mně stejně připadá, že obecně je nálada na Kladně skvělá. Milí organizátoři, fandící počitatelé kol.. ale hlavně spoluběžci. Člověk se už na startu podívá kolem sebe a ví, že oni ví, že já vím..:)..
Všemu zdar! Ultra, kamarádům a našemu Kladnu.. zvlášť!
12:)
PS. Ještě jednou děkuji všem za milé vzkazy a povzbuzování!
Asi tak podobně přišla současná akce.. To jsem se zase na chvíli sešel se Samem Strakou.. a bylo to. On moc dobře ví, jak jsem vysazeny na různá znamení a na číselná, obzvlášť.. Básnil mi o běhu přes Belledonnský masiv už od loňska a nějak mezi řečí vyplynulo, že je to 144 km (pro nematematiky 12*12), a že je to Helly Hansen, tedy HH běh (což je můj civilní podpis).. a tak bylo definitivně rozhodnuto.
Příprava? Od 24h uplynuly 3 týdny.. a to jsem si říkal, že jít na 24h měsíc po Rondě je odvaz... a v následujícím měsíci zase pokouším štěstí v dalším náročném horském ultra. Utěšuji se tím, že to bude nádherný proběhnutí -- a navíc vzhledem k požadavkům na povinnou výbavu to vypadá, jako skautský putovní tábor:). Se slzou v oku koukám na propagační fotografie závodu (např. zde a v hlavním okně) a říkám si.. sákryš, všemu navzdory se těším, úplně šíleně.
