Adventní čas, svátek světel, covid a POP, jak se to rýmuje:)

 Zatímco vrcholil boj o trička:) ... ano ano... v kilometrech vyhrál RID s naprosto číselnou lahůdkou 1111.1 km, tak já jsem byl třetí se ztrátou cca 4 km na druhé místo. Tady se ukázalo, že nejsem úplný závoďák, neoblékl jsem večer boty a neoběhl park.

Naopak jsem se radoval ze 3.místa, taková krásná číselná lahůdka... 12 končí na 3. místě, navíc potřeba dodat, že číselný součet mého data narození je 3 a trojka je numerologicky velmi silné a dobré číslo:).

Ve zbytku adventních dní jsem se snažil po vzoru Maxipsa Fíka být mistr světa v běhu někam, s něčím, někým a pro něco... Když bylo nejhůř, tak mě syn vyslal ven, ať aspoň chytám pokémony a neběhám zbytečně. 

13.12 (čertovský tucet) jsme s Míšou M. kontrolovali trať Trailové závisti. Jasně, konec roku je šílený, nevím, kam dřív skočit, měl bych sedět na zadku doma a pracovat..., ale kontrola trati.. alespoň trochu pomoci skvělým organizátorům... to je něco jako základní kámen do dobré běžecké karmy:). Navíc moje úloha, nosiče mouky a fáborků je naprosto nezastupitelná, protože MM má svých 40kg i s postelí a v mokrém oblečení:)... takže extra zátěž na značené trati je v jejím případě podobná, jako kdybych já běžel s 20 kg činkou:). 

Tentokrát vybíháme dřív a tak se do prostoru cíle dostáváme před první ženou. Lstivě... ze zadu.. v posledních 30 metrech zaútočím a předběhnu MM., mistryni ČR v ultra trailu...:)... Okamžitě to nahlas komentuji: "A jako první v kategorii žen, v kategorie transgender žena, pohlaví 79, (=žena duší), probíhá cílem 12Honza:)... Neskutečné pocity, nezaujatý pozorovatel by si řekl, jak málo stačí k dětské (a stařecké) radosti, že..:)

Ale i zbytek prosince prožívám (navzdory omezením) co nejvíc s kamarády... I velký P.Válek zavítal do Prokopského údolí a tak mu mohu ukázat pár km zajímavých cest a cestiček. S Lubošem na koloběžce se tradičně snažíme zachraňovat kde co, ale oba víme, že vlastně zachraňujeme sami sebe:). Před koncem Chanuky, svátku světel, se vydávám navštívit Sama S. v jeho práci v Čakovicích a běžím odsud domů do Stodůlek.  

Na Malé Straně, při cestě kolem úřadu vlády se ve mně probudí rebel. Stojí tam chlápek s rouškou a s cedulkou kolem krku o protestní hladovce ohledně šílených opatření strany a vlády... kolem hafo policistů, já bez roušky zastavuji, chlápka přátesky obejmu a poplácám. Nahlas vyjadřuji souhlas a potom co mi hlasivky stačí zakřičím (se zaťatou pěstí) k úřadu vlády... "Jsou to hajzlové! Využívají situace, aby zničili podnikatele, státní finance a nám sebrali svobodu! Ale my se nedáme! My jim to spočítáme!" ... významně jsem se podíval na policisty.. a dokřičel svůj protest..."a jejich pohůnkům taky!"... a než se rozkoukali tak jsem běžel dál. Musím říci, že až nahoru do Stodůlek se mi běželo opravdu lehce.:)

"Pátý advent" je už posledních 8-9 let ve znamení POPu, Partyzánského Oběhu Prahy, který byl letos opravdu partyzánský. PES na stupni 5, venku (mimo rodinu) oficiálně jen po dvojicích:).. Navíc otec zakladatel Martin Veverka Pražský se vracel ze svého angažmá na britských ostrovech. My, co známe Veverkovic historky, kdy přešli přes most, který po chvíli strhla voda, prošli údolím těsně než ho zasypala lavina... tak nejsme překvapeni tím, že Martin přijíždí do Čech posledním letadlem, než je VB uzavřena do izolace...:).

Původně jsem si myslel, že "pětipes" odradí všechny běžce a my to poběžíme ve 2-3 abychom udrželi kontinuitu, ale opak byl pravdou. Napřiklad moje dcera B., která normálně nemá velké nadšení pro "hromadné akce" prohlásila, že jako správná rebelka s námi poběží... i kdyby to mělo být jen pár km... A tak se nakonec scházíme 27.12 tradičně na parkovišti u Hamru v relativně silném počtu a po cestě nabíráme další partyzány, kteří se postupně odpojují. Snažím se dávat rady typu, když uvidíte, že nás někdo počítá rozdělte se do dvojic... případně jako matematik pro policisty navrhuji převod do dvojkové soustavy:). Jasně silně chybí závěrečná hospoda, ale ten pocit sounáležitosti je silný... třeba kousek od Dívčích hradů mi volá severomoravská sekce:) a tak aspoň na dálku se všichni pozdravíme a nadáváme na chaotická opatření.

Při běhu, "vnímavý" jedinec mého typu:) s potěšením zjišťuje jiné zvyky v jiných krajích... Například, když zhruba v polovině POPu Pavel B. navrhuje pauzu na namazání bradavek... tak se opatrně ptám, které běžkyni pomáhám já..:)

Prostě... POP byl tradičně naprosto skvělý... Počasí trať, lidi kolem. Různě jsme se rozpojovali, spojovali, chyběla závěrečná hospoda na Hamru.. sice jsem si předsevzal, že budu málo mluvit a nechám povídat víc všechny kolem sebe... Ale, "zakázat" 12Honzovi vyprávět je stejné, jako byste zakázali Casanovovi... No ale to je blbý příklad:)...  

Adventní a vánoční čas patří i reflexi, vzpomínkám... a tak při svých proběhnutí přes Řeporyje musím vzpomenout na Petra Novotného.. [Potlačím do pozadí eskapády jeho syna] a vzpomínám na jeho působení s Fešáky, na jeho texty, na jeho (pro mě) nezapomenutelné historky z koncertů.

Dovolím si v téhle pohnuté době dát odkaz na jeho vystoupení a následné vyprávění z jubilejního koncertu Fešáků... "Dokud ještě žijem je všechno OK"..:)

https://youtu.be/y1B_mDZjy9g

Všemu zdar! Našemu boji, úsilí a ultra.. zvlášť!

A ... dokud ještě žijem.. je všechno OK!

12:)

Advent v nás, aneb Partyzánský oběh Prahy za dveřmi!:)

O (Prago) centrismu se toho dá říci hodně, i v běžeckých kruzích:). Možná to z venku vypadá, že z Liberce, Ústí, z Opavy ... je to do Prahy mnohem blíž než z Prahy k nim, protože kamarádi z odloučených lokalit se tady objevují častěji než my(já) u nich. K tomu se ještě jednou omlouvám, letos jsem témeř veškeré svoje volno  "spálil" při posedávání v letadlech a zvyšování uhlíkové stopy (neřeknete to Grétě!, chudáka, tu už by kleplo:) )... Ale věřím, že v příštím roce se mi povedou nějaké návštěvy s proběhnutím, nebo aspoň taková rychlá "kontrola z ústředí":).
Letos se utěšuji a věřím, že se nás zase hodně sejde na tradičním Partyzánském Oběhu Prahy (POP 7!) a snad ještě i víc v hospodě na Hamru navečer..
I když se třeba ještě s nikým neznáte, pokud máte chuť, nebojte se přijít a běžet z námi. Je možné se přidat-odpojit kdekoliv, případně přijít jen do hospody. Viz propozice dole.

(7.) POP 28.12.2019, HAMR BRÁNÍK, 8:00

Jak správně poznamenal velký otec akce, Martin VP, sice je vše po tolika letech známé a neměnné, nicméně pro nové potenciální zájemce a nové známé jen stručný sumář: Start a cíl Hamr Bráník, večerní hospoda tak rovněž.  Ráno na Hamru většinou nic nepotřebujeme, všichni stejně přijedou již převlečení a věci se dají do auta (aut), kterým(i) vždy někdo přijede.
Sraz 7:45-7:59, start centrální skupiny v 8:00, případně v numericky vhodném čase 8:08. Takže start centrální skupiny lze nechat v 8:00, rychlejší se domluví, pomalejší také a večer od cca 18:00 lze zasednout v místní restauraci (rezervace na 25 míst). Případné (varianty) koupání ve Vltavě po doběhu domluvíme během akce:). Změny v itineráři nejsou, vyzkoušené jsou jak tradiční 75km, tak i kratší verze cca 55km, která se odpojí v Hostivaři na Pražské vpravo a vede po červené značce kolem Toulcova dvora a Sadů zahradnické mládeže v Záběhlicích a dále po A222 přímo do Krčského lesa k metru Roztyly. Dále již po trase. Variability se odehrají aktuálně dle počasí a chuti, též jako každý rok.
U Martina najdete odkazy na přihlašovadlo (můžete se připojit kdekoliv), itinerář, GPX i drobné zajímavosti...


Na POP se moc těším... Jak jsem (okolnostmi donucen být) osamělý běžec, o to raději se družím v restauračním zařízení, při POPu, při komutačních bězích a podobných příležitostech, případně i rád pomáhám, když stíhám:). Proto jsem s nadšením nabídl pomoc Bartasovým na jejich Trailové závisti. A dostali jsme s Míšou (která trať velmi dobře zná) jednoduchý úkol -- těsně před začátkem trať proběhnout, zkontrolovat značení, případně někde trať doznačit. Moc mě to potěšilo, byl jsem "před-běžcem" na akci, kde si chrti z Babického oddílu udělali otevřený klubový trénink, ovšem naše detailní značení jim zcela jistě překazilo plány:). Díky většímu než dostatečnému množství šipek a fáborků i přespolní (a trati neznalí běžci) neztráceli, nebloudili a tak se nebojím říci, že to bylo díky brilantnímu značení trati, na kterém mám(e) malý a nevýznamný podíl:).

Nic není náhoda a to, že jsem já vyfasoval mouku a Míša žlutou pásku, by si každý mohl vykládat po svém:), Za sebe věřím, že volba odpovídala známému říkadlu "Jedna-dvě Honza jde, nese pytel mouky":).... Možná to bylo proto, že vrcholoví běžci mouku nejedí a případné její vdechnutí by mohlo zničit jejich křehký metabolismus:)... Kdežto já, stará (a pomalá) struktura... jím a piji všechno, takříkajíc od piva, přes zelenou, po červené a bílé víno. Žádná diskriminace na základě barvy nebo stupně obsaženého alkoholu:).

Vyfasoval jsem dva "pytle" mouky do baťůžku, jeden do ruky...Míša řekla na pohodu to proběhneme a doznačíme.. a zmizela v prachu. Podobně, jako když Pavel, Veverka Sudetský, před stoupáním na Ještěd poznamenal.. "rovinky běžíme".. a zmizel taky:)...

Přiznávám, že jsem v některých místech byl asi silná brzda, křížení a odbočky jsem posuzoval optikou notorické bludičky, která dokáže zabloudit i na okruhu v Kladně:)...a přidělával šipky a škrtal špatné odbočky. Každou chvíli jsem čekal, kdy Míša pronese svůj nejlepší běžecký bonmot... "No jestli ještě trochu zpomalíme, tak už budeme couvat"..:). Ale do cíle jsme naštěstí doběhli včas, před vítězem závodu!

Trailová závist byla ve všech směrech adventně pozitivním potkávacím místem. Viděl jsem se s některými čtenáři mého blogu a připadal si jako celerbryta:)... Mohl si popovídat s dvojnásobným vítězem Euforie; tedy vůbec mě nepřekvapilo, že je to naprosto skromný chlápek, který si z toho ještě dělal legraci, že to nebylo tak těžké, protože tam zase moc silná konkurence nebyla...:).

V adventním čase je potřeba zdůraznit rozdílné vidění světa. Například vyprávění některých mých zážitků, hodnotí moji známí a kamarádi slovy: "To bych nedokázal, já bych si tam (při tom) připadal jako blb:)!" To je ovšem ošemetná reakce, protože "blb" je podle mě kategorie, kterou si definujeme my sami:). ... Já se například v podobných (pro ostatní i silně trapných) situacích zařazuji do kategorie, chápající... tolerantní.. muž.. s nadhledem:)

Na Trailové závisti mi Honza B. ještě jednou gratuloval ke GS -- a já jsem si dovolil odpovědět jeho nádhernou hláškou.. "No když to dokázal Honza, tak už každej:)", u které se HonzaB. bránil, že to tak nemyslel:). Snad se mi konečně podařilo mu vysvětlit, jak skvělá je to hláška.. a že jsem ji pochopil přesně tak, jak byla kdysi míněna... Že překážky jsou většinou jenom v nás... a že když starší, obyčejný rekreační běžec ... ale silný nadšenec... dokáže dokončit Rondu, uběhnout Grand Slam... tak jsou jakékoliv podobné mety dosažitelné téměř pro každého. Záleží to jen na tom, jak moc to chceme, je samozřejmě potřeba mít štěstí (pořádnou kliku), zdraví a být připraven v danou chvíli tomu dát všechno.

Kdybych byl kouč a motivační trenér, tak bych to heslo marketingové využil..:)... Podobně jako když doktor Skružný z Vesničky mé střediskové na trampoty svých pacientů odpovídá .. "To mám taky", případně.. "Co tam máš dál?":)... Tak by správný kouč a motivační trenér mohl říkat: "Když jsem to dokázal já, tak to může dokázat každej!":).

Příjemné adventní pobíhání! Všemu zdar, ultra... ultra zvlášť!
12:).
Na záběr vhodná a čerstvá písnička od mého oblíbence:).. Měkké dárky. Snad vás navnadí "perly" z refrénu:
             "... Ježíšku pověz mi, co z toho máš,
                   že místo ajfouna jim svetr dáš
                   snad na nich se mstíš, že furt nemáš dívku,
                   že svoje dětství strávil jsi v chlívku..."



Hezký vánoční čas.. a třeba na shledanou na POPu!

POP a skok do Nového roku, aneb God Save the Squirrel :)

Jak by odpověděli zkušení bezdomovci -- jak nejlépe poznat dobré kamarády? No.. dobrý kámoš tě nechá jíst jako první:)... Z aktivních a rychlých blogerů byla na POP Jitka a tak jsem si nechtěl nic psát, dokud z ní nevypadne zápisek, vím, že to pro ni muselo být silné:).... a tak teď se konečně můžu aspoň v náznacích vrátit k uplynulým dnům..Aspoň nebudu tolik komentovat současný oběh Prahy...:)

Pravda, původně jsem si tady chtěl vzpomenout na svůj naprosto kultovní den.. 21.12 .. nejlépe v 12:21 .. přeci jen síla slunovratu umocněná numerologickou časovou hříčkou mě sváděla. Začíná se zase prodlužovat den, budeme místo do tmy běhat do světla:)... Navíc tolik 12 se hned tak přirozeně po hromadě hned tak nenajde [ti starší a zkušení mohou sice namítat, že i 12.12 jakožto konec měsíce čs.-sovětského přátelství nese také silnou symboliku, ale..:) ]. Nicméně, magické síly 21.12 (a času 12:21) už letos využil Karel Janeček ke svému rozchodu z jednou ze svých početných manželek a tak mi moje běhání do světla přišlo takové ... s křížkem po rozvodu:)...

Navíc, s pochroumanou nohou po P100 jsem běhal méně a spolu se společenskými povinnostmi jsem musel jezdit víc MHD -- a výsledek se brzo dostavil. Neskutečně nebezpečná verze téměř smrtelné mužské choroby na 7:) ... podle mého neutuchajícího kašle to vypadalo skoro jako nastupující rozedma plic:)... ale ona to "rýmička":)...Prostě byl jsem nalomený, v podstatě jsem netušil, jestli vůbec POP poběžím, ale protože ze všech původních obíhačů jsem zbyl jediný, tak bylo rozhodnuto... Martin Veverka Pražský slouží na "Ostrovech" a tak mi nezbývá než plně zastoupit otce zakladatele POPu a snažit se ten pytel blech, aka členy a přátele iThinkBeer nějak pohromadě a s minimálními ztrátami dovézt na Hamr v Braníku. Dopředu jsem je všechny informoval, že ačkoliv znám trasu (trasy) velmi dobře, nějaké drobné bloudění se dá očekávat, to bych nebyl já, a taky ano:).

Martin sice jako nejlepší průvodce chyběl, ale snažil jsem se alespoň z pozice "domácího" upozornit na různé drobnosti, které vypadly z Martinova on-line vlastivědného průvodce.. Například při běhu po mé trase od vody do Hlubočep si dovolím připomenout již téměř zapomenou verzi video klipu s Petrem Mukem (Zrcadlo), kde je 1) jasně vidět, jak propaguje běh a sám běží, 2) naprosto skvělý náběh na refrén se slovy.. "již 12 dní..":)... a navíc trasa skvěle koliduje s trasou POPu, tak pro připomínku a jako náhradu chybějících (budovatelských) písní na trase.. přikládám..



V rámci hesla škola (běh) hrou se snažím snížit dobu čekání na "občerstvovacích" stanicích tím, že si hrajeme na jednotku SWAT.. (in-and-out-in-3-minutes).. tedy ne vždy to vyšlo, ale nakonec se postupně přibližujeme k cíli, před hospodou v Hamru všichni postupně zrychlují, i Bubo se zraněnou nohou běží jako hasič k ohni.. Dobíháme ještě za světla, o to déle se můžeme družit v restauračním zařízení, vymýšlet a sdělovat si plány na příští rok.

Tedy, i když jsem se snažil moc nemluvit... opravdu jsem se snažil:), tak se bojím, že to těch pár minut mlčení, které jsem tvrdě vybojoval:) si ostatní ani nevšimli:), ale aspoň že mi pořád zůstává určitá pohotovost v reakci na domorodce a tak:).

--- malá odbočka ---
Jako kluk jsem vždycky miloval ty pohotové repliky, kdy hlavní hrdina v posledních okamžicích dokáže všechno trefně komentovat -- třeba když odchází z baru, kde všechny zbil na hromadu a on pronese něco ve smyslu.. oni si začali.. nebo neměl do mě šťouchat ..:) ...
A tak je často mým cílem a potěší mě, když se podaří vtipná odpověď v normálním životě, nebo při běhu.. Při POPu se mi jich podařilo několik:), ale před vánoci jsem měl obzvlášť úspěšný den.
Byl jsem nakupovat v Tesco na Lukách, Deri jsem měl s sebou zapnutou v tašce. Čekám u pokladny, začínám platit, když ke mě vystartuje paní a velmi ostře a důrazně mě upozorňuje, že se psem nesmím dovnitř. Mile vysvětluji, že Deri je zapnutá v tašce, ani kousek z ní nekouká a že nikde nemají cedulku... Paní ale trvá na tom, že ani tak tam nemůžeme být. A tak zatímco mávám bezkontaktní kartou, tak v tom posledním okamžiku pípnutí přijaté platby mile poděkuji.. "Moc vám děkuji! Víte, já mám vždycky dilema, jestli půjdu nakupovat k vám a nebo do Alberta. A vy jste mi to mi pomohla vyřešit!" ..:)
A odjíždím s košíkem a s Deri v tašce kolem němé paní a usměvavých zákazníků..
--- konec odbočky ---

A tak aspoň s malým předstihem vše nejlepší do nového roku, ať se daří, ať nám to běhá.. ať neztrácíme ani motivaci, ani dobrou náladu.. ale hlavně.. ať neztrácíme svoje kamarády!

Ultra.. a tomu v nás zvlášť.. zdar!!
12:)

POP a skok do Nového roku! :)

Poslední dny roku 2017 byly ve znamení bojů.. Tedy relativně příjemných, kdy probíhal boj o moje pobíhání, splnění pracovních povinností a udržení dobré nálady v rámci hesla - "Na svátky musí být rodinná pohoda, i kdybychom se kvůli tomu měli rozvést"..:).

Před Štědrým dnem přijela k nám moje maminka. Téměř slepá stařenka se vydala sama na cestu do Prahy... Dobrodružství začalo, když autobus zastavil na jiné zastávce (než jsem byl před dvěma lety zvyklý) a ona si nezapnula mobil.. Pobíhali jsme s Deri přes půl hodiny po Černém mostě - oba šílení:), naštěstí jsme stařenku našli, naložili do metra a přejeli do Stodůlek. Po cestě poslouchám, že by se jí špatně cestovalo metrem, protože není slyšet hlášení stanic. Od stanice metra jdeme k nám do starých Stodůlek přes park... A tady jsem pochopil a objevil zdroj svého nezřízeného optimismu... Zatímco já mám ještě tik v oku po těch šocích na Černém mostě a cestování na eskalátorech.. Tak maminka suše prohlásila.. "To jsme to cestování skvěle zvládli, co? Úplně super!... Příště bych mohla dorazit přímo k vám do Stodůlek!"... LOL..OMG! Tak teď chápu, kde se bere to moje nadšení a odhodlání na těžká ultra a ta bezstarostnost s jakou se rychle oklepu poté, co mi některá trať nakope do zadku...:)

 

Ano, ano, na l'Chappe Belledon jsem před kamarády prohlásil, že už žádná technicky náročná nebo dlouhá ultra:).. zásadně dětské trasy a tak 2x maximálně 3x do roka... Abych teď už měl zapsanou Lazovskou stovku, v létě klasickou Rondu, před ní Mozartovu 100 a na podzim královské kombo.. 200km v Irsku a měsíc potom stomílovka v Anglii. A přemýšlím, kam dostat nějakou 24h. Přesně - v duchu prohlášení mojí maminky - si říkám, jak jsem to skvěle letos zvládl:).. Pravda, byly chvíle, kdy jsem "ryl čumákem v zemi", ale to už je za mnou a slovy mého oblíbeného padoucha Hogo Fogo "život běží jako splašená herka a diváky pranic nezajímá zápletka prvního dějství!..:).

Jako v pohádce se mi podařilo udělat všechny návštěvy a byl tu tradiční POP, Partyzánský oběh Prahy, tradiční to akce iTB, se startem a cílem na Hamru v Bráníku. Zatímco si těsně večer dávám do batohu běžecké nezbytnosti (včetně chleba se sádlem a vyschlou "raw" domácí čabajku) a do tašky věci na převlečení, tak mi píše Roman S. a nabízí ranní odvoz na start (!). Takže samá pozitiva, sociální jistoty a díky tomu stačím v klidu ještě ráno s Deri naši delší tradiční procházku.

Letošní POP se nesl ve variantě na pohádku, jak dědeček měnil až vyměnil .. Tedy jak jsme se různě dělili, až jsme se téměř úplně rozdělili:). Samozřejmě se nedalo čekat, že aténští poslové s námi vydrží běžet v jednom houfu, ale postupně jsme ztráceli - naštěstí i nalézali - svoje skalní členy po trase. Myšlenka oběhu je sice jasně daná, ale různé odbočky, modifikace trasy, řekněme i zatáčky ke strašidlu:), ... se dají čekat a myslím, že základním vybavením účastníků musí být mobilní telefon s uloženým číslem na náčelníka, MVP, který je jako tradičně i lékařem naší výpravy. Pro nás zkušené POPisty je zde prostor pro poučení od naší Deri. .. Je nutné a potřebné si neustále hlídat zadek:).. Musíme prostě lépe hlídat zadní voje.

 

Kulturní trail..:)...je jako lihu prostá, alkoholická..limonáda!

Ještě jsme ani nebyli na Dívčích hradech a už jsme přišli o náčelníka a o Jitku. A to mě mrzelo dvojnásob. Ve své domácí lokalitě jsem měl připravené lascivní poznámky o tom, jak Jitka konečně vylezla na Ctirada:).. a ono nic! Sice jsme se zkonsolidovali ve Hvězdě, ale už na další zastávce v nejmenovaném rychlém občerstvení na začátku Šárky:) jsme se znova rozdělili. Podezřívám Petra V. (alias TB), že na naši nabídku kvalitního "kulturního trailu" schválně rezignoval :) a na jeho popud se silniční běžci vydali sólo po asfaltce, zatímco jádro iTB zvolilo cestičky vzhůru..

Ještě jsme nebyli ani na prvním kopci, když se Bubo se zájmem zeptal, proč se proboha táhneme zrovna tady tudy? Malý medvěd bryskně odpověděl, že přeci musíme TB a ostatním silničním specialistům ukázat "kulturní" trail. Samozřejmě, Bubovo opakování otázky, proč (?), když tu není ani TB, ani Sparťané, ale ani Jitka... nás pravda trochu vykolejilo.. Nicméně jsme jim "to ukazovali" stejně. To, že tam nebyli, na našem misionářském úsilí nic nezměnilo.. Bohužel Bubo a jeho družina odmítli vyběhnout/vylézt na zbývající pár vrcholů, tím pádem jsme ztratili i je:)..

Jjo, horské vůdce je potřeba poslouchat, to vám řekne každý horal.. K tomu přidejte spadlou lávku v Tróji a máte silně zdecimovaný partyzánský oddíl. Naštěstí k našemu klubu patří pivo a zastávky v hospodě, stejně jako mládí k socialismu:), a tak jsme se opět sešli v hospodě. Rychlý oddíl sice při našem vstupu už opouštěl restaurační zařízení, ale zase my pomalejší máme s sebou mistry navigátory. Navzdory výraznému zdržení v hospodě jsme dobíhali k Hamru téměř současně. Někteří "maratonci" ze Stromovky by to jistě potvrdili -- není potřeba být nejrychlejší.. je nutné umět si trať správně zkrátit:)! Nakonec i těch 10 km jsme my pomalejší snadno dohnali v restauraci na Hamru. Konečně, co to je za rozdíl jedna desítka, že?:)

A tak starý rok je za námi, ať žije Nový rok, 2018! Zítra mi to začne.. vím, že budu občas nadávat, vím, že se mi třeba nebude chtít ty kopce vybíhat/sbíhat.. v tom fitku něco "dělat", ale znova jsem odhodlaný tomu dát maximum. Vždycky mě dostane moje westernová klasika.. ".. Nabízeli mi už  hodně. Ale nikdy ne všechno."..


Všemu zdar! Našemu úsilí, nadšení a i tomu bezbřehému optimismu... a ultra.. zvlášť!
Vše nejlepší v Novém roce! 12:)

Najdi si svou zkratku, aneb POP jako Pokémoní Oběh Prahy

Není to žádné tajemství -- Miluju zkratky! Částečně osobní slova známé Mládkovy písničky .."...Jsem RNDr. CSc. z ČVUT v Praze 2, v ČSAO v Praze 3 já mám tlačenku..." Tak trochu vedla i můj oslavný rozměr posledních dní:).. Zkratkami se hemží moje SMS, přes velmi osobní MTR (MTNNCS) až po moje oblíbené MSF [=měj se fajn].
Prostě nic nevystihne pravý stav věcí tak dobře jako vhodná zkratka -- bohužel u nás doma se za podzim začala pro můj domácí statut používat PVP [=permanetně v prd*li:)] i když já se marně snažil přesvědčit svoji nejmilejší, že to první "p" je pro "přechodně":)...

Zkrátka POP s původní konotací "Partyzánského Oběhu Prahy", který vymyslel a přivedl v život velký MVP v našem spolku označuje období "pátého" adventu, kdy skupinka partyzánů s výstroji:) oběhne Prahu, na určitých místech se někdo připojí/odpojí.. a následně se ještě sejdeme v restauračním zařízení. Je to společensky i ideově velmi silná a nosná myšlenka:).

Čas ovšem běží jako splašená herka a letos jsme oslavili už 4.ročník (!) Bohužel letošní kalendář vyloženě nepřál 5.adventu (26.12. je ještě svátek a velká většina lidí objíždí rodiny a známé..)... Tím pádem se oběh Prahy stal velmi komorním, kdy nás celou trasu běželo vlastně jen sedm plus Advid na koloběžce...

Také já jsem musel velmi opatrně volit priority:)... Pro účast na POP jsem obětoval vánoční ŠUTR, přeci jen kilometrově a společensky/krajinově to bylo hodnotnější:). Syn se doma trápil se střevní chřipkou a požádal mě, abych se držel hesla -- neběhat nadarmo!:). Samozřejmě, běh pro něco, s něčím ... to jsou moje oblíbené disciplíny, ale říkám mu.. jdu na POP.. Partyzánský Oběh Prahy.. To se nedá při nejlepší vůli pojmout "rodinně-užitečně":)... Odpověď na sebe nedala dlouho čekat. P jako P, [Flaška jako flaška:)], že? A tak se pomocí power-banky změnil partyzán v pokémona.. Pokémoní Oběh Prahy...:)

Hledání kontroly a fixu

Ale proč ne? Nakonec jsem to pojal jako skvělý trénink. Jako nácvik na moje pobíhání s navigací (nácvik koukání do mapy/lovení zvířátek) jako simulace běhu v naprosto neznámém terénu, nácvik oční akomodace, seběh s mobilem, případně s "lovem" dodává běhu dodatečnou technickou obtížnost:)... Navíc, kdo zná tuhle aplikaci ví, že kilometry počítané dávají naznačit, že programátoři jsou alespoň vzdáleně příbuzní s Olafem:). [Pro vysvětlení. Náš oběh i ve zkrácené verzi měl 60 km, nicméně aplikace mi naměřila slabý maratón:)].

V rámci nácviku jsem si s sebou táhl skoro plnou polní:).. Jídlo na dva dny, 1.5 litru vody, vybavenou lékárničku, velkou část povinné minimální výbavy do hor, na vyzkoušení i extra láhev s life-straw... dvě čelovky... Myslím, že i kamarádi to pojali stylově. Připravili řadu vylepšení, potlačili asfalt a zařadili výrazně víc cestiček, včetně výběhu a seběhu Baby.

Abychom nevyšli že cviku, tak na každém vrcholu hledali fix a kontrolní stanici:)... Pohoda maximální... Nicméně kvůli dobrým vztahům jsme s MM nikoho nenutili vdechovat pivo (polévku), ačkoliv jsem se snažil naznačit, že i toto starší pánové umí celkem dobře:)...

Nakonec letošní výrazná inovace -- pozdější start, o něco kratší trať -- podle mě přispěly k zajímavým pocitům. Užili jsme si denního světla, i ve zkrácené provozní době restaurace bylo možno se družit do libosti:).. Samá pozitiva a sociální jistoty. Jen škoda dozvuků mého nabitého pracovního kalendáře, přeci jen bylo vhodné odejít před šestou hodinou [PVP statut:)], ještě pořádně vyvenčit Deri a připravit se na následující den a návštěvu u tchyně -- ve smyslu ultra hesla: základem je správně rozvrhnout síly, protože často ty (nej)náročnější úseky nás teprve čekají:)...



Slovy barda dělnické třídy V.Nezvala [díky Honzo za korekci:)] se loučím slovy -- "Bylo to krásné a bylo toho dost..". Pohledem na svoje kamarády jsem si musel zopakovat.. "STS Svojkovice Brod.. zřejmě dobrý oddíl!" A tak za rok, zase na viděnou na POP 5!
[Ať už to P značí Pivní, Pomalý, Překrásný, Přátelský..., je to naše akce, díky Martine! ]

Všemu zdar! Ultra a kamarádům.. zvlášť!
12:)

... Hlavně si to užij..:)...

To je myslím asi nejčastější "loučící" věta moji nejmilejší manželky (jasné slunéčko), když se chystám na nějaký závod nebo na "drobnou" kamarádskou akci (=šílenost) :)... Pronesla tuto památnou větu opět v páteční pozdní večer, když jsem se chystal na opakovaný partyzánský oběh Prahy (POP2, který má ve své detailní režii Martin, známý jako Veverka pražský)...

V tu chvíli postupně snáším (skoro stejně úporně jako slepička vajíčka)... věci na hromádku do chodby, abych při ranním oblékání a balení nikoho nerušil. Plán je jasný.. skutečně si "to" užít a stylově (po vzoru Tomáše) doběhnout na start. Tím pádem mi vychází optimistická varianta vstávání na 5:05... Jenže..jenže..:).. Moje nejmilejší mi připomněla, že doufá, že ji nebudu dělat úplnou ostudu v nějakém propoceném oblečení v restauraci, ať si vezmu slušné kalhoty, zimní bundu, atd.. a tím pádem hromada "potřebných" věci kyne.. no asi jako těsto na vánočku:)...

Ještě si vzpomínám, že jsem slíbil přinést Jitce dárek (od Jany), VS jeho zapomenuté hůlky.. a tak ještě rychle volám Martinovi, aby mě omluvil, že nebudu mít s sebou (slíbenou maskovací) tenisovou raketu.. Zkoušel jsem to a upadla mi hned na dvorku:)... Sice dostávám od "velitele" výjimku, ale z hromady věci je mi předem jasné, že beru batohy dva:)... Ve finále má můj běžecký bágl (černé pivo) na zádech ještě přivázaný modrý PIM batoh, ve kterém mám věci na převlečení, bundu, hůlky, ručník.. z té hromady vyčuhují nahoru ty (zatrolené) hůlky... Pro jistotu posunuji "optimistický" čas vstávání na 4:56, abych měl nějakou rezervu:).

Velitelský čas srazu je totiž stanoven na 6:30-6:40 na Hamru v Bráníku.. venku zima, tak si říkám, buď tam včas, aby kamarádi nečekali a zbytečně nemrzli, je to přeci jen 10.5km, budeš mít dva bágly.. a .. (a to teď snad ani neřeknu) :)...

Ráno jsem se z domu vytratil jako pára nad hrncem, ani Deri si nevšimla, že jsem pryč [a tak o pár hodin později už kňučela pod oknem ložnice, kde jsem a kdy půjdu ven:). Nechápala, že ji moje D. důrazně říká, že "páník" je fuč! Že s ní půjde později někdo jiný.. Ať dá pokoj a zaleze...Zkrátka typický komunikační "blok":)]... U silnice do parku potkávám jednu paní z ulice, kouká na mě podezřívavě, co to mám na zádech -- a tak hned vysvětluju, že jsem hamoun a že mám na zádech batohy dva (!). Pro fyzikální labužníky dodávám, že při oběhu Prahy budu využívat nepříliš známý efekt relativního proudového zrychlení, kdy odhozením vrchního batohu dochází ke ztrátě hmotnosti plus získávám určité gravitační zrychlení (získané právě odhozením těžšího báglu), které bude hnacím motorem do zbývajících cca 74km.:)..

Na tuhle "výhodu" jsem usilovně myslel oněch 10+ km po cestě na Hamr, protože pohupující se vrchní batoh mě hůlkami pravidelně fackoval.. asi abych nezapomněl na manželčino rady a oběh si opravdu užíval.. Mohu říci, že tak stalo:)... Běžím kolem bránického nádraží.. v 6:29, potkávám Advida a nutím jej posledních 150m popoběhnout, abychom na místě srazu byli přesně (v 6:30), nicméně jsme první a od velitele (MVP) se dozvídám, že sraz je stanoven na 6:40(!). A skutečně - v tu dobu se bratranci Veverkovi a další objevují... Čekáme akademickou 1/4h na t-birda, který je ovšem svými pozdními nástupy známý [však jsem jej pomocí nastrčeného figuranta (MVP) musel registrovat na 24h v Kladně, kam dorazil asi 5 minut před startem], takže jsme byli úplně v klidu..:)

Všechno při starém... I já se projevuji jako (úplný) "trouba".. Dostal jsem pod stromeček krásný dárek, hračku GoPro a tak po vyzkoušení v údolí s Deri jsem se těšil, že obohatím záznam z naší akce o "pohyblivé obrázky" z trati.. Jenže.. Protože jsem měl tolik věci s sebou, tak jsem měl i narvané kapsy u bundy [v jedné z nich se mi zapnula kamera do pohotovostního režimu a v mrazivém ránu se mi za tu hodinu baterka (světě div se) vybila:)]. Beru to jako znamení, že POP2 nebylo souzeno zachytit v pohybu.. Petr s Janou nakonec dobíhají a je "odstartováno":)!

S potěšením ukazuji "přespolním" záludnosti mostu inteligence, chybějící druhou kolej... a znova se dožaduji, aby byl jako ukázkový příklad povinně zařazen do učebnic matematiky na základní školy, jako demonstrace důležitosti prostého výpočtu poloměru kruhové výseče:)... Účastníkům následně demonstruji prozkoumaný sestup z mostu a pak už si jen užívám "průchod" okrajem "svého" Prokopského údolí.

Letošní oběh byl partyzánský už od samého začátku. Totiž už na Cibulce jsme se různě rozpojili, abychom se sice ještě na Ladronce (a následně v Hvězdě) shledali, ale nebylo to úplně definitivní ...., ale postupně:). Ve Hvězdě byla naše skupina nejpočetnější, jak se přidala Leona, tak jsme si většinu cesty užívali jejich otázek a narážek na Pražskou 100:), ne nepláču, a jestli, tak jediné smíchy.:).. [Leona nám oběma dala k vánocům 100korunovou bankovku s nápisem Pražská, aby nám to nebylo líto, že ji "nemáme", atd..:)]... Protože nečtu "tvářovou knihu" tak mi hned byl tlumočen vzkaz, že se mám(e) vrátit na silnici na něco kratšího s častějšími občerstvovačkami, nejlépe se sanitkou za zády... Pavel mi slíbil, že od rodiny dostal Škorpilovu knížku pro běžecké začátečníky, takže mi bude radit, jak na to.. No sama legrace!:)

Samozřejmě podobné společenské akce jsou vždy příležitostí, aby si člověk různě popovídal, setkal se se novými i starými známými... Tady je místo na zoufalý výkřik!! Panebože!!! Já ten dárek pro Jitku táhnul celou cestu zbytečně:)! Ona se totiž nekontrolovaně "odpojila".. a na Zahradním městě ji vidím na druhé straně silnice. Ovšem, než nám padne zelená, je v daleko a nedá se dohonit...:(
Ale v mezičase si dělám drobnou radost. Na "zastávce" v Lidlu [kupuji motivačně "Bráník"!] tentokrát nezaváhám ani chvilku a nechám si vystavit na účtenku potvrzení o zpoždění a dát si na to i razítko. Ředitel závodu uznal, že by se zdržení při nákupu mělo odečíst od celkového času a tak .. přátelé.. je to úředně potvrzeno, můžete si odečíst 5 minut:)..

Vůbec.. závěr akce byl neskutečně zajímavý, jak společensky, tak lidsky. Kdy se vám povede, aby se ředitel, trasovač i navigátor zakecali natolik, že zabloudí na vlastní trase?? :)... Kdy se podaří, aby jeden z nejlepších navigátorů Tomáš zabloudil taky? [samozřejmě .. jeho cesty skrz bažiny v Jizerkach jsou pověstné, že:)..].. Prostě je to tak. Opět se ukázalo, že moje "bloudící kouzlo" je natolik silné, že ani kombinace třech nejlepších navigátorů ho nedokázala úplně odstranit.:)

Ale to nevadí, chlapci v Krči si vybíhají na Hrádek, zatímco já se snažím podporovat Dana, který statečně bojuje s krizí... V rámci "aktivního" boje jsme si asi 13km od cíle demokraticky odhlasovali, že je to jen 10, se stejnou logikou a silou demokratické většiny jsem asi 8km od cíle prosadil, že je to jen 5!:).  Částečně to pomohlo, ale Dan spěchá domů... odbočku v Libuši jsem mu ještě dokázal rozmluvit... jenže zatímco jsem v Krči odběhl ke stromku, tak si Dan v nestřeženém okamžiku zavolal domů a domluvil si odvoz.. Je to moje chyba!! Necelé 3km před Hamrem? Omlouvám se, příště se polepším:)...

Všem díky, Martinovi a všem okolo.. Odpovídám svoji nejmilejší manželce.. ano, ano.. krásně jsem si to užil.. Vybíhal jsem mezi prvními a dobíhal s posledními.. Je vidět, že mě pořád to pobíhání sakra baví!:)

Všemu zdar! Ultra a kamarádům.. zvlášť!

12:)

PS. Hned po doběhu mi píše bývalá spolužačka že školy ... Proč běháš, když AMERIČTÍ VĚDCI ZJISTILI, že na to stačí jen myslet??? :-))) ... http://www.novinky.cz/zena/zdravi/357365-cviceni-si-staci-pri-meditaci-predstavovat-a-svaly-se-zpevni.html

Co k tomu dodat, že? Asi mě to bavi...:)
PPS. Fotky a hezká vyprávění jsou k dispozici u kamarádů, takže... Leona, Advid, Jitka, Martin VP, ..

Průzkum bojem, aneb lama partyzánem...:)

Jak už Martin VP u sebe pregnantně naznačil -- my co spolu tak různě běháme:), jsme patrně jeden z prvních Hash klubů v ČR, tedy naše velmi volně definovaná skupina reprezentuje "a drinking club with running problem":)... A i když je Martin VP v současné době služebními povinnostmi vázán na Ostrovech, tak se vrhnul s vervou sobě vlastní do přípravy na další ročník Partyzánského oběhu Prahy. [Pro zájemce, POP2 startuje v "pátém adventu", 27.12, podrobnosti, případná "přihláška", kde jinde než u Martina.]

Ale.. Jak už jsem naznačil, vrchní partyzán je mimo území nepřítele a tak jsem dostal úkol, zjistit zdali a jak se dá nejlépe přeběhnout přes Bránický most (aka Most inteligence). Vůbec mi není jasné, kudy se leze na most (lávka pro pěší je podle fotografií uprostřed), navíc fotografie na české wiki naznačují, relativně žalostný stav panelů. Inu průzkum je na místě. V pátek kolem 16:30 proto vyrážím směrem Bránický most -- do míst, kde by údajně měl být nástup na most.. Běží se mi hezky, vždycky v těchto místech vzpomínám s dojetím a smíchem na inlinistky:)...

Přibíhám k mostu ve vesele náladě, v místě dolního pilíře golfisté šermují tyčkama.. a málem se mezi ně hrnu, abych "nastoupil" na most:). Naštěstí se před tím rozhlédnu, ale schody nikde!!! Tak se ptám všech okolo -- golfistů, domorodců, sportovců.. kudy na most.. Dozvídám se, že 1) Most je určen pro nákladní vlaky.. Pokud chci skočit do řeky, že z Barandovského je to "lepší" [skokan, znalec]... 2) Přechod byl zrušen pro žalostný stav mostu [komunální kritik]...3) Už léta se přes něj nechodí a nejde to [pamětník a kronikář]... Nicméně to nevzdávám, ani si nejdu skočit z Barandovského mostu:), nýbž se vydávám podle pilířů směrem od vody, každý pozorně prohlížím a .. pořád nic..

 

Ale jako ve všem konání, i tady důsledný postup nese své zaslouženě plody -- u Bránického nádraží, podbíhám výpadovku, první kolej a u točny tramvají konečně lezu na most..:)

 Světě div se... Lávka pro pěší, respektive její panely jsou nejen v pořádku, ale po mostě se dá krásné běžet a třeba i závodit s vlakem:).. To bude mít velitel i ostatní partyzáni velkou radost! Na druhé straně mostu se už zkušeně napojuji na cyklostezku a mířím do "rodného" údolí...

 

Mám velkou radost. Průzkumem jsem získal "zadarmo" maličko delší a zajímavější trasu do práce.. Vypadá to, že se mi z 15.3km asi stane 18-19km.. Ty 3-4 km navíc, znamenají při každých pěti cestách do práce vlastně jednu cestu "zdarma"..:).. Joj!:) A hned se mi vybaví historie mých běžeckých upgradů (vylepšení)... Například v začátcích jsem běhal po silnici v údolí tam a zpět 9km, přidáním polní cesty na začátku to bylo hnedle 10.5km, přestěhováním se.. 12.5:)... Pak přechodem na cestu do práce 15.3.. Případné dvojsměrky nebo navazující ranní (večerní) venčení Deri v běhu to posunují také kýženým směrem..

 Je to boj pro sebe udržet a urvat nějaký ten pobíhací čas a km. Srabácky přiznávám, že v boji s časem a s leností mi tyhle prodlužovací triky nakonec pomáhají nejvíc... zejména (teď) když tělo ochabuje, mysl je oslabena a je těžké sebrat znova sílu...

 Ať žijí partyzáni! Kamarádům a ultra zdar! Naším bojům, zvlášť:)
12:)

POP (partyzánský oběh Prahy) - aneb plním(e) si svoje sny

Základní rozměr akce byl daný.. Partyzáni seskočí, oběhnou Prahu a sejdou se zase .. nejlépe v restauračním zařízení, kde proberou plány na další diverzantskou akci..:)
Ovšem, protože jsem známá "slepičí prdelka" :), tak jsem na vyzvání tvůrce trasy (Martina aka Veverky Pražského) dál o akci vědět předem a navzdory zájmu, který pochopitelně vzbudil světový rozruch, zejména v pražských lokalitách:)... se nám všem (doufám) úspěšně podařilo udržet původní partyzánský charakter akce..
Kdo mě trochu zná, tak ví, že se mi líbí ta volnost, která k pobíhání naprosto patří.. Stejně tak, jako na našem náhradním maratónu ve Stromovce.. tak i tady jsem chtěl, aby měli případně možnost se plně zúčastnit všichni, i ti, kteří danou vzdálenost celou neuběhnou... a tak nakonec partyzánský oběh získal předem netušený "spartakiádní" rozměr. kdy borci vybíhají z různých konců stadiónu (=města), zacvičí sestavu (=kousek spolu běží), další se zapojí/odpojí.. aby posléze se část z nich sešla již ve dříve zmíněném restauračním zařízení.. :)
V tomhle směru se musíme velmi pochválit.. bez jakékoliv secvičné (!!) jsme se celkem velmi plynule setkávali se známými/neznámými skupinkami lidí, kteřé různě dlouho s námi běželi.. Pokud mě moje počítadlo neklame, tak nás bylo celkově víc než 30.
Podle svého zvyku, nebudu a nechci popisovat samotný průběh akce, nechávám prostor kamarádům bloggerům, aby vše patřičně zhodnotili:), jen si budu snažit připomenout ty pocity a okamžiky, které pro mě mají velký význam.

1) Chtěl jsem, aby i ti mimopražští, mohli poznat krásy "mého" údolí.. i když jsme kvůli úspoře kilometrů nakonec probíhali krátkou trasu s malou odbočkou na Děvín, vynechali jsme trail skalami i jiné moje oblíbené trasy... A co se nestalo, vybíháme na kopec a z druhé strany v ranním oparu vychází slunce, údolí se ukazuje v celé své kráse..

2) Přál jsem si, aby i POP mi přinesl nějaké veselé zážitky a odrazil trochu tu správnou, odlehčenou atmosféru "nezávodního" pobíhání...I toho se mi dostalo plnými hrstmi..

Čekání na příbuzenstvo:)

Nejdříve na Cibulce, kdy se v liduprázdném parku prikrčím na bobek, aby za malou chvíli se z vedlejší pěšinky vyřítili dva psy, kteří na mě okamžitě začali skákat:).. Přibíhá jejich panička (já vyčkávajíc stále na bobku:)! ) a začíná je ode mě odhánět.. Scéna na Oskary v komediálním žanru..:)... Samozřejmě, ta historka je nádherná, .. protože si umím představit, jak se smíchem ona paní dojde domů a říká.. to mi nebudeš věřit.. co se mi dneska v parku přihodilo:)...
Nebo když s Veverkou Sudetským spěcháme do Lidlu koupit si nějaké pití, ovšem jsou otevřené jen dvě pokladny, dlouhé fronty.. skromnost stranou... jdu bez ostychu rovnou k pokladně, předbíhám jednu sympatickou důchodkyni, omlouvám se ji a vysvětlují paní pokladní... že tady zrovna probíhá velký závod a že já za zdržení dostávám penalizaci... Paní pokladní s úsměvem namarkuje útratu a nabízí mi potvrzení o zpoždění... Až po chvíli mi dochází, jak by to bylo skvěle mít na lístku s útratou s razítkem napsáno.. zpoždění 3.5 minuty, pokladna Lidl..:)


3) Přál jsem si, aby si "bratranci" Veverkovi tuhle akci pořádně prožili... No Pavel díky vadné židli měl silné problémy se sedacím nervem a celou cestu trpěl jako zvíře.. Vím, že člověk, který prošel Pamír či jiné šílenosti na pár placek a kousek chleba.. není žádná holka:), ale když jsem ho viděl, jak trpěl, bylo mi ho líto... při seběhu na části Šutru jsem zase špatně šlápnul a přes bolest ve svém kotníku jsem s ním mohl část trasy "sdílet" ..:).. naštěstí jsme běželi dostatečně dlouho a tak jsem měl možnost si kotník zase uzdravit..:).. Holt pomalý běh.. léčí všechno!:)

4) Když už partyzánský oběh Prahy, tak jsem plánoval, až morálka na východním okraji Prahy začne upadat, že zanotují některé budovatelské písně.:)... Pochopitelně došlo na .. Skal a stepí divočinou.. hladový a roztrhán... uhání v před partyzán!! :)... Starší i někteří mladší spoluběžci si vzpomenuli, někteří se přidali.. Ovšem když jsem při průběhu obydlenou části zanotoval velmi zpěvný pochod demokratické mládeže (z národů ať jsme různých jedno přání teď v nás bude žít...) .. Tak při otevírání oken v prilehlých domcích spoluběžci buď předstírali, že zapomněli slova, nebo zrychlili/zpomalili a dělali, že ke mě nepatří:)!...

5) Konečné skrytý sen každého běžce dlouhých trati, ultras asi zvlášť.. je... běžet až do konce.. běžet až na patologii!!! Na to jsme po cestě několikrát pomýšleli..:).. To, že se to nakonec povedlo celé skupině odvážných mě naplňuje naději do let budoucích..
Z mého pohledu velmi vydařená akce.. Patří za to velký dík Martinovi, Stazce... všem skoro více než 30 lidem, kteří s námi různé běželi.. Fakt skvělé.. Ovšem když jsem to vyprávěl při dnešním proběhnutí svoji dceři.. tak to velmi pregnantně shrnula slovy... Čím víc o tom vyprávíš, tím je mi jasnější, že jsi si to děsně užil.. ale.. tím je mi také jasnější, že řada lidí .. s tebou dost trpěla:):)...

Tak pobíhání zdar! Ultra zvlášť.. Všechno nejlepší do Nového roku.. Hodně šťastných km!
12:)

PS. K vánocům jsem dostal knížku..
Never Wipe Your Ass with a Squirrel.. Což samozřejmě je skvělý marketingový titul.. Ovšem, jak jsem viděl opět celou Veverkovic rodinu v akci.. Martina, jak spoustu věci naplánoval, Pavla, jak si po cestě vytrpěl svoje.. Tak jsem pochopil.. Ano s Veverkami si není radno si vytírat zadek:).. Jsou to skvělí kamarádi a tvrdí chlapci.. Je čest být součástí téhle "rodiny".. jsem moc rád, že jsem "Veverka náhradní":)

PPS. Před akcí u nás spala Jana s Jiříkem. Dostal jsem od nich skvelé dárky, slivovicu a velký perník.. Teď jsem ho právě snědl a mohu říci, že byl nejen hezký, ale i dobrý... A tak aspoň použiji to přání na něm.. Ať to běhá!!! 12:)

PPS. Část fotek je http://digirun.rajce.idnes.cz/131228_POP/
u Digiho na rajčeti.. A patří mu velký dík za dokumentaci i společenské části akce..
Tradičně, když se nejaké společné akce účastní kamarádi bloggeři, tak nechávám větší prostor jejich vyprávění i fotografiím.. Advidova detailní zpráva je na http://tri-dave.blogspot.cz/2013/12/partyzansky-obeh-prahy-pop.html. Honza H. mi udělal radost fotografiemi z Dívčích hradů: http://janhavlicek.blogspot.cz/2013/12/s-partyzany-na-divcich-hradech.html, Ondra P. má svoje vidění zde: http://blog.pokludovi.eu/2013/12/28-prosince-pop-partyzansky-obeh-prahy/. Martin (Veverka Pražský) má svůj vstup zde http://veverkavzadveri.blogspot.cz/2014/01/okolo-prahy-nulty-rocnik-popu.html, sudeská sekce:) má svoje paměti zde..http://kotouc01.blogspot.com/2014/01/prazska-sekce-aneb-zaver-roku-v-hlavnim.html Opavští kamarádi tradičně zde..http://behatnasbavi.blogspot.cz/2013/12/jak-se-beha-s-veverkama.html

POP - Partyzánský oběh Prahy.. aneb dílčí příprava na 5. advent:)

Samozřejmě vím, že adventy jsou jen čtyři a končí vánočními svátky, ovšem... Stejně tak, jako se děti ptají, co bylo potom (když princezna s princem spolu žili šťastně až na věky), tak i zvídavý pozorovatel kalendáře si říká.. hergot... Vždyť tam ještě pár dní v kalendáři zbývá.. tam by mohl být klidně i pátý advent! :)

Při poslední akci pražské ultra sekce našeho skautského oddílu:), při běhu vedeném jako Tři řeky... jsem byl vyzván, abych se také já  ideově zapojil do dalšího výletu.. V mezičase jsem lehce naznačil, že by bylo skvělou ultra výzvou oběhnout Prahu... Většina z nás, co po Praze různě běháme jsme za "ropáky":), ovšem nemyslím si to.. Praha kupodivu má celou řadu parků a kolem řek se také dá běhat... Veverka Pražsky (VP) se toho hned chytil a v pár dnech mi poslal nástřel oběhu Prahy, který jsme maličko upravili.. Cílem není oběhnout co největší kus, ale v tom (po)vánočním čase si uvědomit, že je tu spousta míst ke skvělému běhání... Prostě oběhnout velký kus Prahy, příjemně spálit pár tisíc kalorií :) a přitom nezapomenout na žádný významný park či zajímavý prostor, co se nám postaví do cesty.. Jsou to tratě, které VP, já i další volně združení členové modro-růžového oddílu používáme ke komutačním běhům do práce (z práce)... Pochopitelně, je tam Šárka (a trať Šutru), je tam Obora Hvězda, Cibulka, Jinonice, Prokopské údolí, Krčsky les,... Hostivař, atd..

Odkaz na přesnou trasu je zde.. [účastníkům doporučují stáhnout GPS:)]...
http://www.cykloserver.cz/cykloatlas/?d=140448#pos=50.03372P14.47062P13

Start a základní zázemí je v IKEMu (je k dispozici sprcha, bude tam i něco k pití), ulice K zelené louce, cílová hospoda tamtéž, pozor jmenuje se "Na ty louce zelený" :)...
 Start 28.12 cca v 7 hodin ráno,
ať máme potom i čas na jídlo a nějaký iontový nápoj v již zmíněném restauračním zařízení:)... Dá se zaparkovat před areálem, ale jezdí autobusy a s logistikou rádi pomůžeme. Směr oběhu je z IKEMu směr Hlubočepy (Prokopské údolí), optimálně se sluncem v zádech:)... Připojit se (odpojit se) po trase bude kdykoliv možné (spousta uzlů hromadné dopravy), napište (mail v záhlaví), vyměníme telefony a budeme koordinovat...

Velký dík za většinu práce s logistikou, naklikanim, zázemím, patří již tradičně Martinovi aka VP!!! Nejdříve jsme si mysleli, že vyšleme naše manželky (jasná slunéčka) na trasy s nějakým proviantem.. Ovšem.. Na trase je nespočetně hospod, obchodů, benzínových stanic (seznam a jednoducha orientace je vidět zvětšením měřítka mapy).. Ale hlavně...celé jsme to pojali jako "partyzánský" oběh.. Partyzáni seskočí:), provedou úkol a zase zmizí (..tentokráte v hospodě) :)...
Tolik k akci, dejte mi vědět..
12:)

Ještě si musím ale stejně napsat pár řádků k minulému víkendu...Aby mi to nezapadlo..
V sobotu jsem částečně zase vybíhal do kopců:), ale nedělní běh byl motivován jednak předvánočními návštěvami -- navštívit Jitku, vyzvednout si od ní dárek(dárky:), proběhnout se s ní kolem Hostivařské přehrady a jednak i touhou využít téhle příležitosti a dohnat kilometrové manko:)...Rychlý pohled na mapu říkal, že jedním směrem je to řádově kolem 20km, a i když ještě v pátek jsem měl jen 32km, tak mi kombinaci soboty a neděle svitla naděje na "kilometrové uklidnění":)... čím myslím možnost se přiblížit, nebo optimálně překročit hranici 100km za týden..[zavislák..zavislák:)]

Po ránu se sice drobet zdržím s ranním loučením s Deri [nechápe, že ji s sebou do Hostivaře vzít nemůžu a štěká na mě jako na zloděje:), a říká .. ty zrádče!!! Někam si běžíš.. a mě necháváš doma], nicméně po menším a již tradičním bloudění na Chodově, se o 1/2 11 vítáme s Jitkou, získávám dárky a jdeme si zaběhat do jejího revíru.. kolem Hostivařské přehrady.. Strašně fajn proběhnutí, uteklo to doslova jako voda a tak se brzo loučíme a já mířím domů..

Posledně tady právě Jitka použila obrat "ultra jako diagnóza" :)... a opět se ukazuje, jakou měla pravdu... Nejdřív před Chodovskym centrem potkávám jednoho známého z Butovic, zdravíme se a prohodíme pár slov.. já tradičně zmateně.. On: Jsem tě dlouho neviděl, jste se přestěhovali? .. Říkám, že už před dvěma lety, do Stodůlek.. Kouká právem divně, vidí mě v běžeckém na Chodově.:).. Říkám, na vysvětlenou, že jsem teď trochu zabloudil, ale že už mířím domů..:)... Když se začal smát, tak mi došlo, že myslí, že jsem vyběhl do údolí a skončil na Chodově (a si řádově 15km zaběhl)... snažil jsem se to vysvětlit Hostivařskou přehradou.. ale jeho zmatení bylo tak hezké, že to nemělo cenu ani vysvětlovat...Krásný zážitek... Za malou chvíli dobíhám k silnici, přede mnou taková silnější rodinka, při procházce do sebe ládují tuším McDonnalds:). Mám žízeň, a na semaforu před lesíkem u nich zastavují a taky piju (z bidonu zbytek ředěné koly). Chlápek se hned ptá, co "sportovci" pijí, když běhají, říkám, nevím, co sportovci... já teď piju kolu... A on.. vidíš mámo, i sportovci pijou kolu!! A že to není žádná light, co? Přiznávám, že je to ta "pravá"..:). Chlápek se tetelí blahem a žena říká.."tak to Vám pěkně děkuju" .. furt ho přemlouvám, ať tu kolu nepije, že se po ní tloutne.. Tak hned dodávám.. no je to kola.. ale 1) je ředěná.. a 2) já ji většinou piju až po 25km..:)... Paní se rozzářila.. No vidíš Fando, můžeš mít kolu na 25km!! Tak teď se zase na mě obrátil "Fanda" a povídá.. "Tak Vám pěkně děkuju"..:).. Raději jsem běžel dál, ale smál jsem se celou cestu Krčským lesem..

Ale kousek dole mi došlo pití.. Běžím kolem pumpy, říkám, dokoupím pohonné hmoty,, že? Sáhnu do batůžku.. a ejhle.. peněženka zůstala doma..:).. a tak vidina studánky v Prokopském údolí... mě neochvějně vedla zpět.. "Pěkně děkuju"!:)... Dalších řádově 14-15km bez vody... Ale co, ultra je ultra:).. Navíc, jak řekla Jitka, je to i diagnóza.. Ta voda na 41km, ta byla snad "živá".. Nádhera, s krásnými pocity dobíhám domů... 44.5, celkově za týden 101(!). Co dodat?  "Pěkně děkuju"!! :)

Běhu zdar! Ultra zvlášť!
Příjemný a veselý předvánoční čas.. 12:)

PS. Detaily a itinerář pro oběh Prahy můžete nalézt zde. Myslim, ze je s toho videt pečlivost Veverky Pražského a i člověk, který jej nezná, musí říci.. sákryš!!! Budeme se těšit. Jen připomínám, případní zájemcí, ozvěte se mi buď na blog, a nejlepe i zaroveň do mailu, ať to máme podchycené...