POP a skok do Nového roku! :)

Poslední dny roku 2017 byly ve znamení bojů.. Tedy relativně příjemných, kdy probíhal boj o moje pobíhání, splnění pracovních povinností a udržení dobré nálady v rámci hesla - "Na svátky musí být rodinná pohoda, i kdybychom se kvůli tomu měli rozvést"..:).

Před Štědrým dnem přijela k nám moje maminka. Téměř slepá stařenka se vydala sama na cestu do Prahy... Dobrodružství začalo, když autobus zastavil na jiné zastávce (než jsem byl před dvěma lety zvyklý) a ona si nezapnula mobil.. Pobíhali jsme s Deri přes půl hodiny po Černém mostě - oba šílení:), naštěstí jsme stařenku našli, naložili do metra a přejeli do Stodůlek. Po cestě poslouchám, že by se jí špatně cestovalo metrem, protože není slyšet hlášení stanic. Od stanice metra jdeme k nám do starých Stodůlek přes park... A tady jsem pochopil a objevil zdroj svého nezřízeného optimismu... Zatímco já mám ještě tik v oku po těch šocích na Černém mostě a cestování na eskalátorech.. Tak maminka suše prohlásila.. "To jsme to cestování skvěle zvládli, co? Úplně super!... Příště bych mohla dorazit přímo k vám do Stodůlek!"... LOL..OMG! Tak teď chápu, kde se bere to moje nadšení a odhodlání na těžká ultra a ta bezstarostnost s jakou se rychle oklepu poté, co mi některá trať nakope do zadku...:)

 

Ano, ano, na l'Chappe Belledon jsem před kamarády prohlásil, že už žádná technicky náročná nebo dlouhá ultra:).. zásadně dětské trasy a tak 2x maximálně 3x do roka... Abych teď už měl zapsanou Lazovskou stovku, v létě klasickou Rondu, před ní Mozartovu 100 a na podzim královské kombo.. 200km v Irsku a měsíc potom stomílovka v Anglii. A přemýšlím, kam dostat nějakou 24h. Přesně - v duchu prohlášení mojí maminky - si říkám, jak jsem to skvěle letos zvládl:).. Pravda, byly chvíle, kdy jsem "ryl čumákem v zemi", ale to už je za mnou a slovy mého oblíbeného padoucha Hogo Fogo "život běží jako splašená herka a diváky pranic nezajímá zápletka prvního dějství!..:).

Jako v pohádce se mi podařilo udělat všechny návštěvy a byl tu tradiční POP, Partyzánský oběh Prahy, tradiční to akce iTB, se startem a cílem na Hamru v Bráníku. Zatímco si těsně večer dávám do batohu běžecké nezbytnosti (včetně chleba se sádlem a vyschlou "raw" domácí čabajku) a do tašky věci na převlečení, tak mi píše Roman S. a nabízí ranní odvoz na start (!). Takže samá pozitiva, sociální jistoty a díky tomu stačím v klidu ještě ráno s Deri naši delší tradiční procházku.

Letošní POP se nesl ve variantě na pohádku, jak dědeček měnil až vyměnil .. Tedy jak jsme se různě dělili, až jsme se téměř úplně rozdělili:). Samozřejmě se nedalo čekat, že aténští poslové s námi vydrží běžet v jednom houfu, ale postupně jsme ztráceli - naštěstí i nalézali - svoje skalní členy po trase. Myšlenka oběhu je sice jasně daná, ale různé odbočky, modifikace trasy, řekněme i zatáčky ke strašidlu:), ... se dají čekat a myslím, že základním vybavením účastníků musí být mobilní telefon s uloženým číslem na náčelníka, MVP, který je jako tradičně i lékařem naší výpravy. Pro nás zkušené POPisty je zde prostor pro poučení od naší Deri. .. Je nutné a potřebné si neustále hlídat zadek:).. Musíme prostě lépe hlídat zadní voje.

 

Kulturní trail..:)...je jako lihu prostá, alkoholická..limonáda!

Ještě jsme ani nebyli na Dívčích hradech a už jsme přišli o náčelníka a o Jitku. A to mě mrzelo dvojnásob. Ve své domácí lokalitě jsem měl připravené lascivní poznámky o tom, jak Jitka konečně vylezla na Ctirada:).. a ono nic! Sice jsme se zkonsolidovali ve Hvězdě, ale už na další zastávce v nejmenovaném rychlém občerstvení na začátku Šárky:) jsme se znova rozdělili. Podezřívám Petra V. (alias TB), že na naši nabídku kvalitního "kulturního trailu" schválně rezignoval :) a na jeho popud se silniční běžci vydali sólo po asfaltce, zatímco jádro iTB zvolilo cestičky vzhůru..

Ještě jsme nebyli ani na prvním kopci, když se Bubo se zájmem zeptal, proč se proboha táhneme zrovna tady tudy? Malý medvěd bryskně odpověděl, že přeci musíme TB a ostatním silničním specialistům ukázat "kulturní" trail. Samozřejmě, Bubovo opakování otázky, proč (?), když tu není ani TB, ani Sparťané, ale ani Jitka... nás pravda trochu vykolejilo.. Nicméně jsme jim "to ukazovali" stejně. To, že tam nebyli, na našem misionářském úsilí nic nezměnilo.. Bohužel Bubo a jeho družina odmítli vyběhnout/vylézt na zbývající pár vrcholů, tím pádem jsme ztratili i je:)..

Jjo, horské vůdce je potřeba poslouchat, to vám řekne každý horal.. K tomu přidejte spadlou lávku v Tróji a máte silně zdecimovaný partyzánský oddíl. Naštěstí k našemu klubu patří pivo a zastávky v hospodě, stejně jako mládí k socialismu:), a tak jsme se opět sešli v hospodě. Rychlý oddíl sice při našem vstupu už opouštěl restaurační zařízení, ale zase my pomalejší máme s sebou mistry navigátory. Navzdory výraznému zdržení v hospodě jsme dobíhali k Hamru téměř současně. Někteří "maratonci" ze Stromovky by to jistě potvrdili -- není potřeba být nejrychlejší.. je nutné umět si trať správně zkrátit:)! Nakonec i těch 10 km jsme my pomalejší snadno dohnali v restauraci na Hamru. Konečně, co to je za rozdíl jedna desítka, že?:)

A tak starý rok je za námi, ať žije Nový rok, 2018! Zítra mi to začne.. vím, že budu občas nadávat, vím, že se mi třeba nebude chtít ty kopce vybíhat/sbíhat.. v tom fitku něco "dělat", ale znova jsem odhodlaný tomu dát maximum. Vždycky mě dostane moje westernová klasika.. ".. Nabízeli mi už  hodně. Ale nikdy ne všechno."..


Všemu zdar! Našemu úsilí, nadšení a i tomu bezbřehému optimismu... a ultra.. zvlášť!
Vše nejlepší v Novém roce! 12:)