Místo PF hledám neviditelné kopce!

Vzhledem k tomu, že se Tříkrálová běžecká beach party/závod kvapem blíží, rozhodl jsem se podívat se na místo činu, tedy k rybníků Martinak na Černém mostě. Je to od nás přeci jen kousek cesty, navíc neproběhanými končinami a tak jsem se rozhodl, že místo dvojsmerky (přeci jen bych měl mezi delšími běhy chvíli odpočívat) dám jen jednosmerku a na Černý most si jednoduše dojedu metrem a nazpět poběžím.. nejdřív k osudovému rybníků Martinak a potom už se nějak chytnu toku Rokytky a případně cyklostezky A26 či 1 a posunu se až na nábřeží, kde A2 už je moje téměř domácí "dálnice" na cestě domů..




Z dětství si vzpomínám, že mě vždy v Rudém právu zaujaly blahopřejné telegramy, když například gen.taj. UV KSČ při přeletu území nejmenované lidově-demokratické republiky poslal blahopřejný telegram svým soudruhům že spřátelené země... A tak jsem si řekl, ze můj výlet na Mostenegro:) mohu použít také k tomu, abych alespoň "telegraficky" pozdravil své "soudruhy" ve zbrani, běžce, nadšence, kamarády a vůbec celý modro-růžový oddíl, co sídlí na Černém mostě.



Navíc tady existuje silná rozepře o kopcovitém terénu v okoli rybnika, která mě lákala k výletu už dlouho.:) O (ne)viditelných kopcích v okolí jsme všichni slyšeli od Leony a tak jsem si řekl, nedá se nic dělat, musím to popatřit na vlastní oči, protože zprostředkovaná zkušenost není vlastní zkušenost...

Podle rady Pavla vybíhám z metra na Černém mostě rovně, okamžitě chytám značku cyklostezky A44 a běžím směr Počernice. Asi po 2km přibíhám k rybníku a marně hledám (Leona promine), marně hledám ty "kopce":). Vzpomínám si na celkem vášnivou debatu, odkud by měl být start Tříkrálového běhu. Leona prosazovala určitě místo a směr, protože ten kopec na začátku by odradil a zničil většinu účastníků. Tady se taktně odmlčím. Třeba tam je..Musí tam někde ten kopec být!!!

Ale asi jsem neměl dostatek oběhu rybníka, abych ten "krpál" našel a tak se pro jistotu chytám Rokytky a běžím "dolů" k Vltavě. Určitě, ale přijďte ten kopec prozkoumat! 6.1. ve 13.00 (!)
Co mi z celé cesty domů uvázlo v hlavě byl najednou pocit velké svobody. Cítil jsem, že ať už zabloudím, nebo ne:), je to jedno. Řeky, železnice a skály jsou už teď mými spojenci a začínám se pozvolna orientovat. Sice byla problematická místa, ale to, že jsem dokázal odbočit z cyklostezky a vydal se prostě sám podél zahrádek a řeky.. ten pocit stál za to a objevil jsem díky tomu spoustu malebných míst.

Zážitků bylo tradičně plno, ale ten nejlepší jsem měl na začátku nábřeží (A2), kdy na jedné straně se z výletní lodi hrne proud turistů a o kousek dál liduprázdná končina, kde mě dvojice cizinců zastavuje s prosbou abych je vyfotil. Z původně jedné fotografie se pomalu stává celé album.. [ještě s hradem, z leva, z prava, v pokleku, zepředu, zezadu:)..]... nakonec prchám, aby nechtěli snad fotit ještě svlečení:)... Asi o 1/2km dál mě odchytil další pár s prosbou o mačkání spoustě. Američané. A tak se pouťouchle ptám, jestli to není riziko svěřit evidentně drahý fotoaparát běžícímu domorodci:)? A on že ne.. Že prý sice četl, že se v Čechách hodně krade, ale že já jsem podle vizáže i mluvy cizinec a jsem evidentně v pohodě..:). No, měl jsem zkusit kousek popoběhnout, schválně, co by říkal a jestli by mě chytil.:)

Dobíhám domů, samá znamení. Nejdřív koukám, na GPS a 37km. Dobře, že jsem se rozhodl pro jednosměrku:), jinak bych musel běžet s čelovkou:). Doma zanáším km na běhej.com a ejhle. Přesně 5,000km za tento rok a 14,041km celkem. To není náhoda.. to je extra radost!

Všem, co sem ke mně zabloudí přeji úspěšný Nový rok! Hodně pohody a štěstí... ať se nám překonávají naše hranice s radostí i s pokorou. Vše je totiž relativní. Bohudík!


Běhu zdar, ultra zvlášť! 12:)

Objevům vstříc!

Myslím si, že dobrý -- co dobrý, skvělý rok je potřeba oslavit, jak jinak než během a jak jinak než během za hranice (svých) všedních dnů, směrem k novému roku, novým cílům, novým obzorům...
Je jasné, že stejně, jako zákony jsou definovány jejich hranicemi a tím, jak je lidé různě překračují, tak i moje hranice a strachy/obavy jsou daný pouze tím, co jsem dosud nepřekročil. A protože mám pořád velký strach že své orientace v terénu, rozhodl jsem se s tím něco dělat, jak jinak než hned.:) a nač čekat do nového roku.

Uvědomil jsem si, jaká je to ostuda -- tolik let bydlím v Praze a neznám pořádně zdejší končiny, parky a stezky, co vedou doslova pár km od mého bydliště a rozhodl jsem se, že to co nejdříve napravím a postupně tu naši Prahu proběhám křížem krážem, oba břehy, západ/východ, sever/jih... Maličko jsem základní navigaci prodiskutoval s Nikie, ale protože jsou svátky, tak jsem si připravil sám podrobné pokyny pro svůj první výlet směr Hostivařská přehrada a zpět.
Namazal jsem si chleba s máslem a se šunkou (David promine), vzal čaj, bidon s vodou a termosku s čajem a natěšeně vyrazil ven..Myslím, že žiji Cimrmanem až příliš... podobně jako otec hraběte Nikoliče uložil jmění na heslo.. [Dobro je prisjetiti se da prividno prav prut prema cilju predstavja u stvari pravodlivo krivudanje], které zapomněl, tak jsem si já připravil velmi podrobné pokyny na cestu, které jsem jak jinak nechal doma.:)

Zjistil jsem to až v Hlubočepech a říkal jsem si, to už se nestojí za to vracet:) a tak jsem kopíroval cestu přes řeku Krčským lesem, vše šlo úplně perfektně až na Chodov, kde jsem maličko zabloudil...tedy zabloudil.. domorodci mi dávali velmi protichůdné pokyny.. navíc většina z nich mě navigovala po silnici, ti ekologicky zaměření udávali čísla autobusu:). A tak jsem si mohl akorát tak zanotovat ... Chodove Chodove, kdo po tobě běhá???..:). Ale nic není náhoda a asi po dvou/třech km bloudění jsem se ocitl před domem, kde jsem vyzvedával láhev od Stína (!!!) Byl jsem zachráněn. Věděl jsem, že kousek vedle vede stezka do Záběhlic a že Hostivař musí být na druhou stranu (!). Ještě teď se chválím za skvělý navigační postup.:)

Doběhl jsem do Hostivařského lesíka, podíval se na výpust z nádrže a pohrával si z myšlenkou, zatočit to někam směrem na Černý most a pozdravit alespoň symbolicky Leonu...



Jenže... mapy žádné, stezky žádné... a tak jsem se otočil směrem, kde jsem tušil Černý most, zamával a alespoň pronesl nahlas památné "Hic sunt leones" [pro neznalce latiny volně překládám,.. Tam žijí Leony] a začal jsem přemýšlet o cestě nazpět. A tady se -- jak jinak -- musím opět pochválit. Vzpomínka na dobrodružnou četbu z dětství mě neomylně vedla správným směrem ... "Drž se toku vody, chlapce, přivede tě do civilizace" :).

A tak jsem podle toku Botiče proběhl Záběhlice, abych ho zase rozvodněný na úplně stejném místě překračoval, tentokráte přes most do Michle. [ale už to mám napříště od Nikie namalované a už vím kudy:)] a dole jsem narazil na stezku A23, která mě nasměrovala do Nuslí a tam, tam už se vyznám.. Zastavuji se u benzínové pumpy, "čerpám" pohonné hmoty... V tom mi paní u pokladny říká, měl jste si to kolo radši zamknout, tady se děsně krade:). Měl jsem asi zlomek sekundy pokušení tam sehrát krádež kola:), ale radši jsem se prásknul, že běžím jen tak (bez kola), že mi to možná o chvilku déle trvá, ale tím, že neumím opravovat kolo, tak je to ve finále určitě rychlejší:). Jak jsem se pohnul směrem ven, tak mi GPS v mobilu hlásí čas a km (33)... obsluha trochu divně kouká a tak jsem se hned omluvil, že jsem to zapomněl zastavit a běžel radši hned dál..:).


Pak už byl Vyšehrad a směrem k vodě už tradiční cestou po nábřeží na most a hupky šupky do Prokopského údolí. Zastavují GPS při výlezu z parku na nádherně symetrických 47.74, u vrátek přesně 48 (=4x12). Nádherný výlet, nádherný čísla (čas 5:12), jsem téměř navigátor a bez mapy a už zase kousek nových cest znám... Slibuji si, že na ten Černý most od nás ze Stodůlek brzo doběhnu. Vždyť tam přeci jezdí metro, to nemůže být tak složité..:)


 Bloudění, objevování a běhu zdar, ultra zvlášť! 12:)

Konec světa se nekonal ...

...(i když to tak v obchodech i vypadalo) -- a tak to určitě bude nějaký nový začátek...:)

Nevím jak vy, ale já jsem se snažil avizovaný "konec" světa použít k tomu, abych si pokud možno vyřešil věci, co mě trápily delší dobu, co mi ležely na srdci nebo zase na mě dlouho čekaly..

Při pobíhání jsem si totiž už delší dobu uvědomoval, co mi vadí a snažil se dobrat proč mě to tak trápí a jak to vyřešit...Vlastně přes rok -- je to jak šílený ultra:) -- řadu věcí řeším a protože změny v životě jsou často jako otočka se záoceánským parníkem, tak to trvá dlouho. Člověk začne sice "točit kormidlem", ale loď jede ještě hodně dlouho stejným směrem... V posledních dnech jsem k tomu navíc zaujal výrazně bojovný postoj a společně s doděláváním restů to mělo jeden výsledek.. čtvrtek a pátek jsem vůbec neběhal :). Díky různým návštěvám a počasí tak skončil (do do km) jeden z nejslabších týdnů v roce, ale vnitřně cítím, že to bylo moc užitečné..a silné..

Pokud to řeknu přeneseně, bylo to potřeba. Na chvíli se zastavit, přestat před některými věcmi utíkat a vysypat ten bágl se "zátěží", co s sebou vláčím na zádech:) abych se mohl v klidu a v pohodě začít připravovat a těšit na další rok...(a že bude na co!..)

U nás doma se před vánocemi pekly zdobené malé perníčky. Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, mě má přečteného a tak jako radu a první pomoc do dalších dní jsem od ní dostal malou perníkovou podkovu pro štěstí. Ted ji zrovna s Deri jíme:).

Má na sobě napsaný krásný vzkaz do nového "věku"..

...Jdi radši běhat..

MSF! Příjemné a šťastné vánoce!!!

Běhu zdar a ultra zvlášť! 12:)

Hodina v životě aneb život po hodinách

Schválně, zkusme si společně udělat malé početní cvičení. Jeden tropický rok má 8.766 hodin a pokud budu relativně optimista, tak mám před sebou ještě řekněme 30 let života, což je 262.980 hodin. Když si uvědomíme tu konečnost, ať už je to 250 nebo 300 tisíc hodin nebo kolik to dělá u vás, tak je to konečné číslo. Prostě je to tak. Je dobré si to uvědomit.

I když můj časový plán/rozvrh nebo jak se teď populárně říká "time management" pořád stojí za starou bačkoru, pracuji usilovně na zlepšení. Ale aspoň jsem se dostal do fáze, že nežehrám na čas. Jasně, každý říká, že času není nikdy dost.. Ale snažím se už nějakou dobu žít prostě s tím, že času je přesně tolik, kolik ho je.. Otázkou zůstává, co si do něj "dát", jak a s kým se o něj dělit.. Myslím, že už jen tím, že jsem duševně dospěl k tomu, že náš čas je pevně daný, tak jsem na tom o hodně lip:). Teď se jen postupně snažím si to časové "utrácení" zlepšit.. hlídat si, co ve zbytku času, který mám, co budu dělat:).

Někdo to může brát depresivně.. 8-10 hodin stráví v práci, která ho třeba moc nebaví, ale je tam protože je potřeba platit účty, 6-8 hodin spí a pak mu zbývá 8-6 hodin pro něco jiného, pokud začnete počítat takhle, tak najednou to hodinové počítadlo je ještě drsnější.. Ale možná ne.. Možná právě proto je fajn, když člověk dělá práci, která ho (aspoň trochu) baví a pokud už nás nebaví, tak nás to hodinové počitadlo nutí přijít na to proč a jak to změnit. Protože těch 8-10 hodin denně je strašný ranec. Je to ohromný kus života. A tuhle logiku můžeme použít ve všem souvisejícím..

Na tohle všechno myslím v adventním čase, když pobíhám a když po svém bojuji s časem a s neuváženými sliby, co jsem kdysi dal a jak postupně uzavírám staré dluhy/sliby, tak u nových slibu si už dopředu snažím říci.. a stojí to za to? Stojí to vůbec za to platit tím nejdražším co máme? Svým časem?

Co je zajímavé, že i při tom konečném rozměru času mi vůbec není líto "utratit" tu tvrdou (časovou) měnu za svoje pobíhání.. Protože z mého pohledu to je naprosto luxusně strávený čas. :)

Tak jak u vás? Bojujete s časem? Jak to vnímáte vy, obzvlášť v adventním čase? Před "koncem" světa?

Tradičně běhu zdar a ultra zvlášť! Pro něj není škoda času, protože stejně jako adventní svíce prosvítí můj den na hodně dlouho! 12:)

Inkognito

Tenhle týden byl opravdu ve znamení utajení a asi častěji budu muset zůstat (a zůstávat) v utajení:). Po noční 60 a epické sobotě jsem byl natolik v laufu, že jsem to hned za tepla v pondělí na sebe prásknul našemu vedení.:). No, šéf je přející člověk a bohužel začal historku celkem nadšeně šířit kolem a v pátek ji dokonce dával k lepšímu na vánoční besídce. Takže se mladší kolegové různě divili a koukali na mě podezřele -- oni (vedeni zahraničním studiem k velké soutěživosti) -- asi většinu činností včetně práce berou jako soutěž, což zase nesedí úplně mému pojetí. Nicméně, jak jsem viděl ta výstražná světla v jejich očích, tak mě napadla okamžitě (správná) odpověď. Je to můj koníček, to bys(te) dal(i) taky...[Což je pravda, ovšem záleží na úsilí, dispozicích a nadšení běhat]. Já s nikým nezávodím a nesoutěžím, tím spíš u sebe v práci..:)
A tak teď plánuji při doběhu do práce se  zase rychleji přesunovat mezi umývárnou a kanceláří a hlavně, když jsem nadšený, hlavně nemluvit o pobíhání a o svých úletech. Na to musím víc myslet!!! :)

Na utajenou jsem pomalu i v okolní pejskařské komunitě.. Ráno vstávám do mrazu, teplé kalhoty, mikinu, teplou huňatou bundu a ťapáme s Deri do parku na ranní procházku. Potkáváme její "kamarády" a je to jako v dobách, kdy byly děti malé... neznám "dospělé", ale podobně jako u dětí, jsem si je překřtil na paní Rozárkovou, pana Amálku, paní Jerry, atd.:). Nejlepší je, když se v tom mrazivém ránu -- zima je taková nepříjemně vlezlá a tak jsme důkladně zabalení do sál, rukavic -- šouráme parkem s našimi čtyřnohými miláčky.. a kolem se mihne kolem nějaký běžec, co si dává ranní kolečko v parku. Zrovna posledně to jedna paní komentovala slovy: "Taková zima! Takový nerozum v tomhle běhat! Vždyť dostane zápal plic! Určitě má úplně zničené průdušky!" :)..

Snažil jsem se zachránit situaci -- nebudu ji říkat, že teď je mi taky zima (co zima, hrozná kosa mi je!), ale za chvíli to všechno shodím, obléknu pár kousků běžeckého a poběžím 15.5 km do práce.. Tak říkám opatrně, ale to víte, oni jsou na to zvyklí, vytrénovaní, .. to víte .. mládí!!! :)

Jenže za chvíli běžím s báglem do práce a co čert nechtěl, ta babka!!! A kouká na mě upřeně, jak detektiv.. Běžím kolem jakoby nic. Druhý den ji hned na potvoru potkám a ona -- Včera jsem vás taky viděla běžet v parku, vy jste taky sportovec? Povídám, jestli vy jste si mě s někým nespletla, já občas popoběhnu s tou naší pejskovou... ale že bych tady ráno nějak běhal dokolečka v parku? To ne! :) [to je prosím pravda, já do kolečka v parku s malými výjimkami neběhám a ráno vůbec]. Paní hned " No, to jsem si oddechla, však byste mohl vážně onemocnět! To není samo sebou! ".:)

V pátek jsem ovšem svým "převlekům" a "utajením" nechtěně nasadil korunu. Ráno jsem běžel do práce, odpoledne/navečer pracovní vánoční besídka a pak mi volá dcera, že potřebuje něco vyzvednout. Slibuji, že až poběžím dvojsměrku domů, že to vezmu kolem:), mám s sebou batoh, vezmu pevné desky, ať to nepomačkám, měla by to být chvilička.. Doběhnu na inkriminované místo.. a fronta.. ale ne normální, ale šílená fronta... Pozor, jsem ale v běžeckém, mám běžeckou bundu v černo žlutých barvách a černo žluté elasťáky, batůžek bouřlivák (se žlutým motivem). Jak jsem vstoupil dovnitř a uviděl tu frontu, málem mě to porazilo.. Zepředu volá paní.. prosím vás pusťte sem dopředu toho pana od Messengera (!)...:)... Byl jsem identifikován, jako rychlý poslíček!!!.. No a jak jsem se dostal na čelo "peletonu", hned jak jsem hned byl u kukaně, tak jsem se rychle demaskoval a opravdu obratem vyzvedl, co jsem měl vyzvednout, méně jak půl minuty. Lidé ve frontě ani netušili, že to nebyla kurýrní zásilka. Zkušeně jsem vše zabalil, nasadil bágl na záda a vyrazil domů.. Ještě u barrandovského mostu jsem se smál...

Záměnám a utajení zdar! Běhu a veselému pobíhání ještě víc! 12:)

Výměna manželek a krize středního věku..

Jak si pořád sem na blog píšu, že si musím(e) věci užívat, tak jsem už i dostal mail, že muži myslí akorát na "to" si užívat a ve středním věku často opouštějí svoje manželky, které jim pomohly, vychovalaly děti, staraly se o ne, podporovaly je v kariéře, vydělávání peněz a bůhví v čem ještě..

Aby to nevyznělo, že k něčemu takovému vybízím... Na vysvětlení bych chtěl dodat, že slovy a spojením, je potřeba si život a všechno kolem užít, jsem primárně a dokonce ani v druhém či třetím sledu jsem nemyslel tento způsob užívání života.. upgrade manželek a výměnu rodin, atd..:). Vlastně se mi zda takový způsob užívání si života jistým způsobem nešťastným. Neodsuzuji to, především nevím, co za tím vším v konkrétním případě je, a i kdyby, co je mi po tom, že? :)

Jak to vnímám kolem sebe, tak je s tím spojena potřeba určitá ukazovat vyšší sociální statut, nové silnější a dražší auto, mladší a atraktivnější ženu.. Přitom, jak to jako správný statistik pozoruji, tak výsledek je v 99% celkové výrazně horší.. rozhádané rodiny, špatně vztahy s dětmi a ve finále ten "mladý" vztah taky nic moc:). Paradoxně, ti, kteří si podobný upgrade nemohou "dovolit" tím přeneseně také nějak strádají a trpí, protože si (hloupě) myslí, že jsou asi horší? Podle mě úplná blbost.

Jak je teď konec roku, čas na plánování a hodnocení a tak mám zajímavou a levnou alternativu..:). Vlastně stačí pro řadu lidí kolem jen ten fakt, že jste divní a řekl bych ujetí -- hlavně pokud je ta ujetost dostatečně šílená, tak se člověk kvalifikuje do stejně kategorie, jako kdyby opustil ženu, žil s Claudií Schiffer a při cestách do práce pravidelně střídal ferrari a lamborgini:). .

Vlastně jsem si znova uvědomil, jak někteří ze známých vnímají můj posun k dlouhým běhům a prvním ultra. Je to pohoda. Už nemusím nic vysvětlovat a porovnávat se s hlavním proudem čtyřicátníků a padesátníků... Auta/manželky/peníze ..a vztahová dobrodružství.. :). Stačí začít běhat v mrazech a v průtržích nebo vedrech do práce:), střihnout si pár maratónů nebo ultra.. Zúčastnit se nějakých bláznivých akcí.. a máme vyhráno! Už nebudeme srovnávání s obyčejnými:) chlapíky trpícími krizí středního věku, rázem se dostaneme mimo kategorie a tím mimo standardní srovnání. Ušetří to spoustu peněz, honičky v práci a radost a pohoda je z velké části zajištěna, o spokojenosti ani nemluvím a to jsem nezmínil vůbec radostný rozměr pobíhání. Náklady na obměnu běžeckých bot nejsou velké, navíc se to dá časem (pokud byste měli pocit že nejste divný dostatečně) ještě posunout i k běhání na boso a jen v trenýrkách..:)

A tak kdyby při bilancování nebo firemních večírcích na konci roku se vám někdo snažil uvrtat do hlavy nějaký pitominy:), proč ten váš/vaše, když ...jak je strašně důležitý si koupit nový drahý auto...(přitom to stávající sotva využijete a stačí)... tak je dobře se nadchnout pro myšlenku dlouhých běhů a ultra..

Odpovědí je hromada..., zrovna přemýšlím o jarním maratónu, přeběh prez zamrzlý Bajkal a začínám na to trénovat:)... s kamarády na léto plánujeme běh z Prahy na Sněžku, atd... v pátek večer jsem chtěl běžet noční etapu Pražské stovky, skvělé podmínky, mráz..ale něco mi do toho vlezlo...tak vůbec nemám náladu se bavit o nějakých ženských/chlapech...:)

Prostě ultra v nás je potřeba najít a používat ho víc! Hergot, už aby ten Stín zase začal psát.. :)

Adventu a běhu zdar, ultra zvlášť!!! :) 12:)

TGIF aneb všeho s mírou

Američané mají hezkou hlášku, ta zkrátka TGIF znamená, díky bohu, že je pátek a má naznačit, že konec zmatků je na obzoru a teď už nás čeká jen příjemný víkend a mezi námi, vnímal jsem to také tak, i když mi bylo jasné, že to bude epické... Jen mi na začátku nebylo jasné, jestli to bude epické vítězství nebo epická prohra.:) Tak jako tak jsem rozhodnutý po vzoru svých westernových hrdinů jít do toho s hlavou vztyčenou a tak říkajíc naplno.

Celý týden proběhl v tak hektickém a pracovním duchu, že jsem nejen spal málo, ale ani den před závodem nebyl čas pořádně se vyspat, o přípravě a nějakém studování trasy se nedá ani mluvit. Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko mi večer položila na stůl tři modré Fidorky se slovy, že doufá, že se jí v pořádku vrátím.. Co na to říci, že? To je pravá podpora:)

Pátek začal akčním přesunem do práce s hromadou věcí, rychle se převlékám do obleku a spěchám na promoci dcery, abych se dojatě koukal a pak ještě přes práci spěchal na slavnostní oběd. Dvě piva a long drink na závěr.. styl je styl -- když long run, tak long drink:) a volba padá na "Mexican runner" i když se trochu obávám, aby tomu mexikánci nebylo v noci moc zima..:)

V práci pracuji tak intenzívně:) že málem zapomínám se přesunout na večerní výuku a nemám zabaleno! Mapy nesestříhané a žádné poznámky. Rychle a na poslední chvíli dělám pracovní verzi map a utíkám s běžeckým báglem a extra balíkem oblečení na večerní směnu:). Během první a druhé pauzy si postupně zabalím a koukám do map. Rozhoduji se pro taxíka, abych se stihl včas premístit do Modřan a snažím se dohnat zapomenutý pitný režim.. ve 20:30 končím, rychle se převlékám do běžeckého, zbytek svých věci zamykám v učebně a vyrazím, chytám taxi a spěchám do Modřan. Všechno jde podle plánu, mám nádherné číslo 93, ovšem popisek cesty není pro mě moc vypovídající.. časem se musím lépe naučit se orientovat v terénu! Ve zbytku času si v modřanské kavárně/kinu dávám dvě velké kofoly a dva velké čaje..

S Lubošem se sice po telefonu domlouváme na srazu na startu, ale pro množství lidí se nikde nevidíme... Přicházím pár minut do startu, pod můstkem je celkem zima, naštěstí větší koncentrace lidí překonává okolní mráz. Za pár minut začínáme všichni hlasitě odpočítávat a najednou je tu 10-9-..3-2-1 ! Start!!!

Hlavou se mi v těch posledních chvílích pod mostem honí šílené myšlenky. Jestli je to moudré vůbec běžet. Ten strach není tolik o vzdálenosti, ani ne o zimě. Běhal jsem už delší trati, běhal jsem i ve větších mrazech. Sice ne 60 km v takovém mrazu, ale.. Víc se bojím, jak zvládnu noc, zimu, trail a neznámé stezky. Mám silné brýle, (v noci) špatně vidím, oči mi slzí, v mrazech tím víc:), prostě uměl bych si velmi logicky zdůvodnit, proč ne... Proč neběžet. Ale taky možná proč ano. Strach z toho co mě čeká mě skoro sžírá, nohy tuhnou, cítím zimu, až se klepu. A v tuhle chvíli si říkám, musíš běžet. Právě proto, abys překonal ten strach v sobě, ať už je daný a vedený čímkoliv, abys trochu posunul hranice svých strachů, obav a získal něco víc.

A tak jsme vyrazili, já plný strachu o to, že zabloudím...Když mě to tak trápilo, tak jsem si jako první pomoc v duchu řekl, že určitě zabloudím a hned se mi ulevilo) ... Uklidnil jsem se. Běžíme po známé cyklostezce kolem Vltavy, snažím se držet rozumnou rychlost, poslouchám lidí kolem a slyším zkušené, co mají vše nahrané v GPS a mají mapy a všechno znají, všude byli třikrát:) ... rozhoduji se jich držet... jenže.. moje tradiční slabost.. mě nutí po pár km odběhnout stranou a přikrčit se za stromkem:). Když vybíhám, tak první i druhé čelo závodníků je pryč a je mi jasné, že tuhle šanci jsem si pr***al :).

Pokorně se vracím na trať a tradičně mi běžečtí boží jsou nakloněni. Možná právě pro ten návrat. Říkám si klid Honzo, postupně, všeho s mírou.. No a potkávám jednoho sympatického týpka v dresu "šlapek", který se jmenuje Míra a postupně zjištuji, že zná velké kusy tratě a má i perfektní itinerář a beru to jako skvělé znamení.. Na trati se spojíme do skupinky ještě s dalším sympatickým  běžcem, ovšem přimrzlá čepice a nedoslýchavost starce mi zabránila k tomu, abych slyšel jeho jméno a pak už mi bylo hloupé se zeptat! Škoda, protože se s nimi běželo fajn a bylo mi i líto se s nimi po ránu v Píkovicích loučit.

Nedokáži popsat dobře trasu, ale dokáži si dobře připomenout svoje pocity.. Byly úplně maximální. Tedy nejsem zvyklý po pár hodinách si vyměňovat čepici, protože je jako helma zmrzlá.. nejsem zvyklý běžet v noci, kdy je houbec vidět a cesty jsou zmrzlé a uklouzané, namrzají mi brýle a já navíc nevím a nevidím kudy, značky skoro vůbec nevidím.. ale stálo to za to..
To, že jsem překonal únavu, strach že zabloudění, běžel jsem a někdy lezl i do stráni, kde se sotva dalo jít.. Slíbil jsem si, že se naučím lépe orientovat v terénu.. Nebudu se toho bát.. to ultra je přeci v nás.. :). Líbili se mi nadšení pomocníci, kteří stáli hodiny v mrazu, aby nás zkontrolovali a občerstvili, poprvé jsem stal několikaminutovou frontu na cíl:), a musel jsem z ní dokonce odejít, protože jsem si volal taxíka! :).. Prostě střípky zážitků budou ve mě ještě dlouho roztávat.

Završení závodu hovoří samo za sebe. Nejdříve ze svého iPhonu oloupávám ledovou krustu a snažím se rozmrazit dotykový displaj, abych mohl telefonovat. Po objednání taxi, piji zde -- ano právě tady pivo z rodného města! Čepují tady hlineckého Rychtáře (!), což mě fakt potěšilo a beru to jako další znamení a skrytý symbol..

Do práce se dostávám v 8:51, rychle beru svoje věci a spěchám se na WC rychle umýt. Machy mi na dálku posílá ledový pozdrav -- neteče teplá voda a navíc tam mají jen málo mýdla.. běs:). ale co, když stylově, tak stylově. Vcházím za minutu 9 a začínám, jako by se nechumelilo (taky že se venku vůbec nechumelí) a snažím se -- usilovně se snažím -- aby nikdo nemohl říci, že jsem unavený. Například skoro při každém obrázku lezu na židli, abych ukazovátkem mohl něco tu a tam ukázat. Myslím, že odborníci to doporučují jako velmi dobrý trening stehenních svalů.. nevím, já jsem cítil při tom i malíčky na rukou:).

Večer jsem sice doma byl brzo v posteli a po osmé hodině už jsem spal, ale dnešních 14.5 v údolí s Deri a s dcerou jsou jednoznačným potvrzením, že to byla vydařená akce, která proběhla přesně tak jak má .. a teď už zase budu běhat do práce a z práce..

Něco se ale změnilo... koupím si mapy a budu běhat víc podle map.

VSEMU ZDAR! Nejvíc kamarádům a nadšení v nás! 12:)
PS. Míro moc díky!!!

Běžecká BeAch TříKrálová párty

Triatlonisti se mnou možná nebudou souhlasit, ale železný muž/žena je v mých představách člověk, co neprojde na letišti na detektoru kovů.. Má železné zdraví, ocelové nervy, svaly, pěstí..., plechovou hubu, z pr.le kliku:)....
Nebo taky může být až silou magnetu přitahován různými poťouchlými radovánkami a happeningy. Mám pro Vás návrh zrovna na jednu akci, která vznikla, když se v nás -- co spolu běháme, mluvíme a kamarádíme -- kalila ocel při pravidelně schůzce v restauračním zařízení.:)

6.1. 2013 ve 13 hodin u rybníku Martiňák v Praze na Černém mostě. Více podrobností a přihlášky zde.

Co víc můžeme udělat pro návrat slunečných a teplých dní, než ukázat slunci, co se schouleně krčí někde v koutku těsně nad obzorem, že my jsme tady a běháme, případně se koupeme, opékáme buřty/sýr a máme skvělou běžeckou party.. Samozřejmě bude to i závod, změříme čas, vyhlásíme vítěze, ale hlavně si to užijeme....

Machy by Vám jistě řekl, že hladina rybníka se bude krásné kovové lesknout, pokud bude zamrzlý, ocelové ostří seker nám pomůže..

Leona železnou pěstí zbourá pec, abychom za ní už neseděli a zve nás na skvělou beach party.

Já už jen mužů dodat, ať už se dostavíte po svých nebo na ocelovém ohři, bude to určitě fajn, protože skvělou party dělají skvělí lidé:) a tím, že přijdete, tak už to samo o sobě zaručuje zdar akce...

Mimochodem, nečekejte žádné Keňany:), tohle je naprosto jasná akce pobíhačů a běžeckých nadšenců -- navíc jsem slyšel, že možná přijde i kouzelník... tedy velký ultra Miloš naznačil, že by tam měl být..

Ovšem tak jako tak, Leona, Máchy i moje maličkost a řada dalších spřízněných blogerů a kamarádů vám buďme plně k dispozici a těšíme se na fajn akci!

Tož tak, je tu čas plánovat tříkrálovou beach party! Leony upoutávka je zde, Machyho tady. Těšíme se na vás.

Běhu zdar a nadšenému pobíhání zvlášť! 12:)

Ultra v nás, aneb bude to taková hezká tečka...

.. za tím obdobím plným vypětí a zmatku. tedy aspoň tak to vidím teď já.:)

Bez toho, že bych si připomínal plný seznam šoků a překvapení, aspoň naznačím a připomenu si rozsah nečekaných záležitosti, které se objevují už v tak dost zmatečném období. Například včera (v pondělí) bylo jasné, že mi následují tři akce ráno/dopoledne v těsném sledu. Ale od toho je tu předchozí (ultra) tréning  abych to přečkal. Ráno se bohužel věci posunuly nešťastně a tak najednou koukám, za méně jak 40 minut musím být v Dejvicích. Vybíhám z domů, po cestě (zaplaťpámbu za aplikace s pražskou dopravou) ladím závěrečný spurt k metrů, že že schodů doslova skáču do vlaku. Na přestupu na Můstku se z běžce tempaře měním na sprintera, abych po cestě na stanicích přestupoval do zadních vagónů a konečně plynule vyběhl ven. Na místě s předstihem, asi 1.5 minuty:), během přednášky se dozvídám sladkou novinu, že jsme si patrně nerozuměli s organizátory a že mám ještě jednu druhý den ráno(!). Hned po skončení se v běhu přesunuji zpět na metro -- mám totiž na následný přesun na Václavák do další akce asi 12 minut. Následují standardní povinnosti v práci a večerní přesun domů a rychlá příprava na přednášku, kterou jsem ani netušil, že jsem v dobách klidu a míru slíbil:). Večer doma ještě řeším a odčerpávám stoupající spodní vodu u sklepa, zachraňují zborcený počítač, venčím a blbnu s natěšenou Deri a do noci odpovídám na poštu a přemýšlím, co na mě zase odněkud ještě vykoukne... a tak pořád dokola:)

Slovy teenagerů, je to mazec! :)

Ale i v největších zmatcích, i v těch největších šílenostech... kdy už je to opravdu na ručník do ringu:), tak v té chvíli si znovu uvědomuji tu svoji mantru . Klid a pohodu musím(e) nosit v sobě. Pokud ji mám(e), tak ani ty největší zmatky ji nemohou sebrat a vydržím(e). A možná proto i trochu manifestačně se snažím nic dalšího neodkládat a zařizovat všechno, co se stane a přistane na mém stole v těchto dnech. Takové to furiantské, když už, tak už..:)

Čtvrtek ještě strávím na cestách, ale pátek? Mám sice dovolenou, ale logistický a časově to bude úplná koruna díla a upřímně se na něj moc těším. Nejdříve si jako správný a pyšný otec budu užívat na dopolední promoci svoji dcery, oběd vidím zakončený stylově.. long drink s názvem "Mexičan runner" by měl pojistit moje večerní aktivity:), potom spěchám na pracoviště, něco odpracovat (a dodělat - dovolená/nedovolená), po 4h rychle popřeji starším kolegům na jejich oslavě k životnímu jubileu a hned spěchám od 5h učit na večerním programu, kde končím v 20:40. Mám méně jak 20 minut na přesun na Zbraslav, vidím to jedině na taxi i když doběhnutí na start by bylo stylovější :), v 21:00 končí registrace, v deset večer se vybíhá.. Paradoxně asi noční běh bude klidnější část dne i týdne. Cesta zpět vypadá snad dobře, koukal jsem na spojení z Pikovic, autobus jede v 5:12 od restaurace na Smíchov, jinak další vlak z nedaleké zastávky v 6:13... ještě tím v 7:14 je to nahnutý, ale stíhatelný.. Prostě musím bloudit decentně a moc se neflákat! :)

Vlastně tímto týdnem vrcholí moje dlouhodobé  úsilí...Doslova i přeneseně..Potom by se život zase měl vrátit do klidnějších vod a kolejí a já bych si mohl ještě víc užívat běhání a jiných radosti. Vnímat nejen adventní čas, ale ten klid, který bude (věřím tomu) i kolem.

Připomíná mi to starý moudrý židovský vtip, kdy Roubíček, když si stěžoval u rabína, že mají malý byt, málo místa a že se to nedá vydržet, tak mu bylo doporučeno, aby si do bytu postupně koupil krávu, kozu psa a kočku. Když Roubíček už přišel za rabím úplně zoufalý, že se to fakt nedá vydržet, tak mu rabi moudře poradil, aby prodal krávu, kozu, psa a kočku a bude naprosto spokojený!:)

Držme si palce! Je mi jasné, pokud já prožívám nějaké zmatky, tak moji kamarádi a známí jsou na tom asi podobně... Naším bojům, i když mohou být jakkoliv pošetilé zdar! Je potřeba si všechno patřičně užít!

Ultra a tomu ultra v nás obzvlášť zdar!

12:)

O cukru a biči

Dneska jsem si vzpomněl na jednu zajímavou přednášku Erika Besta, který upozorňuje na vzrůstající množství cukru v našem životě. Cukr je doslova ve všem.. v limonádách, v některých pivech, v ketchupu, v hořčici...v tabáku...i v cigaretových papírcích. Prostě cukrová lobby (jak říká správné Erik Best) prosadila, že cukr je ve všem a vyrábí se doslova v enormních kvantech. Existuje zajímavá studie v Nature(zde)  o škodlivosti cukru. Je to seriózní článek a určitě stojí za přečtení pokud máte přístup, jinak zde existuje český psané shrnutí článku...Za posledních cca 50 let jeho spotřeba vzrostla v průměru trojnásobně... Obecně jen v posledních letech je odhadováno, že přidáváním cukru ("plošně") do potravin vzrostl průměrný kaloricky příjem v civilizovaném světě zhruba o 500 kalorií na den. S tím je souvisí vyšší průměrná váha, obezita, cukrovka a další nemoci s nadváhou spojené a cukrem vybuzené.. Na druhé straně se obecně vzato neustále fyzicky šetříme, v průměru žádná velká vypětí, žádný "bič" nad námi často nepráská:).

Ano, souhlas, měl bych být na sebe tvrdší:), zapráskat si nad hlavou bičem.. ale dneska, protože různá protivenství dosahují vyšších úrovní, jak jdu do práce kolem Costa Cafe a obratem se rozhoduji koupit si horkou čokoládu (a pokud možno s hořkou čokoládou bez šlehačky).. Ten cukr (!) :) a horké kakao bude určitě působit jako lék a pomůže, když už jsem nemohl 1.5 dne pobíhat.. [Navíc Deri má ze včerejší procházky v parku zase rozřízlou tlapku, já ty pitomce, co věčně rozbíjejí láhve od alkoholu na chodnících a cestičkách v parku snad zabiju!]

Při objednávání čokolády se mnou tak zdvořile laškuje obsluha a nabízí "cokoliv" si ještě budu přát.. Její parťák a patrně i chlapec ji mírní.. že "cokoliv" tedy rozhodně ne!!!.:).. Ubezpečuji ho, že jsem starší muž se smyslem pro rodinu a že ulítávám na úplně jiných věcech. On se tak na mě podívá (já mimořádně v obleku, s kravatou za gentlemana) a říká, " jjo, to ti starší, co dobře vypadají, interesantně prošedivělí chlápci ... přesně tohle říkají a lákají na to mladý holky... Beztak myslíte na nějakou dvacítku, přiznejte to.." No říkám, že ani ne, že teď momentálně intenzivněji myslím na jednu šedesátku.. a odcházím:), až po pár metrech mi dojde, jak to bez vysvětlení vyznělo (což naznačuje stupeň moji roztržitosti a zmatků), tak jen usměju a jdu dál..

V práci mi to ještě jednou docvakne, co jsem řekl a jak skvělý zážitek to byl a mám hned dobrou náladu.. jak málo stačí k radosti..:)

Udržíte ten balanc doslova i přenesené? Cukr a bič?

A co trapasy? :)

Běhu zdar a ultra zvlášť! 12:)

Když se vše i cesta na chvíli ztrácí v mlhách, smogu a ve tmě...

Zrovna minulý týden jsem si napsal hrdinský westernový zápisek :) o svém odhodlání navzdory všemu a všem běžet v pátek po práci a před ranní prací ... noční etapu Pražské 100, .. Den po té, co jsem si jej vyvěsil na blogu .. tak už cítím, úplně vidím, jak se mi ta moje cesta ztrácí...

Jasně, dodělávám věci, dokončuji a uvolňuji si ruce a takové okamžiky jsou spojené s neuvěřitelným přívalem práce, ale přesto.. Je to jako na houpačce. Jeden den to vypadá na ručník do ringu, ale vydržím a znova se narodím i na trati to cítím silně.. pak už si myslím (troufale), že všechno je překonáno, aby to znovu nebyla pravda ....následně ten boj o běh, radost a všechno kolem získává úplně nové dimenze.:), a tak pořád dokola...

Začátkem minulého týdne to vypadalo na opravdu na velké problémy, díky konstelaci všech možných průšvihů v pondělí jen jednosměrka, úterý 0 (!) ve středu také nic.. tedy až do mého návratu domů v 18:30. Hladový, uštvaný, (naštvaný) a i zoufalý.. Naštěstí trenér (=moje Derivace), toho měl také plně zuby a zaštěkala k útoku. Dávala mi jasně najevo, že takhle ne, takhle se netrénuje!!.. A tak jsem vzal čelovku, vodítko a Deri a vyběhli jsme do údolí. Já přeci jen drobet opatrný po tom zážitku s bafnutím pod mostem a Deri? to je strašpytel non plus ultra! :) Jakmile jsme vyběhli mimo osvětlení parku, tak štěkala jako blázen. Nepotřeboval bych žádný překladač, bylo to naprosto jasné, co mi chce říci. "Kam to běžíš? Zůstaň tady, tady se můžeme tak hezky honit, tam kam utíkáš není nic vidět! A já se bojím!" :).

Nejlepší bylo, že jsme na cestě do parku potkali jednu paní a ta říkala, nojo, vy máte psa, vy se nebojíte!! Povídám, jak jste na to přišla? Já se bojím a moje pejsková?.. ta se bojí ještě víc než já!!! :) A taky že jo. Běh s Deri ve tmě s kuželem světla je asi velmi dobrý nácvik na běhání trailu i po rovině, protože se překážky (=Deri) objevují ze všech stran, skáčou mi pod nohy a zastavují (protože ona se moc ve tmě bojí)... Po chvíli ale zjistila, že si světýlkem svítím na cestu a začala běžet pár kroku přede mnou, tedy jen než se odněkud ozval nějaký neznámý zvuk. Recept na návrat do pohody byl jasný -- magických 12km v údolí.

Výsledek nočního běhu mě natolik povzbudil, že následující den jsem si maličko přivstal a v kombinaci s pozdějším začátkem v práci jsem si do práce střihl 22km a aby toho nebylo málo, tak ve večerním soumraku dal nazpět skoro 18km akorát, že jsem stihl nákup těsně před zavřením krámu. Hned jsem se cítil jako král, v kombinaci s pátečním ranním během jsem si říkal jsem zpět..:). Samozřejmě v sobotu po páteční celodenní práci děsná únava a obavy, jak v tomhle stavu poběžím celou noc, atd.. Prostě klasická sinusovka -- nahoru dolů..

Asi je to dobré poučení pro mě, tradiční heslo je vydržet, neztrácet víru, když to vypadá zoufale a nemyslet si, že jsem všechno překonal, když jsem náhodou v laufu:).

Prostě cesta se může na chvíli ztratit v mlze, dešti, ve tmě, ale ta vytrvalost -- podle slova vytrvat a vydržet... ta by mě měla vést přes rozbouřené vody....jako pevná kotva, jako jediná jistota. Jistota, že dokud se běží, ještě se neumřelo....:)

Hlavně Honzo... hlavně vydrž! Všemu zdar! Ultra zvlášť! 12:)

Vychováván westernem...JSEM ZPĚT!

Uplynul nějaký čas od té doby co jsem se dozvěděl, že bohužel, bohužel nemůžu počítat s přehozením práce a Pražská 100 tím prostě úplně padá...Koho chleba jíš toho píseň zpívej, řekla by tady asi teta Kateřina:). Nejdřív jsem to jednoduše zabalil, ale pak pod dojmem výchovy a sledováním odvážných a zásadových mužů Západu, ochránců zákona a nevinných, jsem se na celou záležitost začal dívat úplně jinak.:). Jsem, koneckonců starší chlápek a na nějaké ty dětinské pocity a postoje už mám snad i právo..:)

Jsem vychován westernem a tak mi hned naskočily v hlavě hlášky z mých oblíbených filmů, zejména scéna ze Sedmi statečných, kdy Chris, Brit, Vín a ostatní jsou odvezeni za město a Calderovi muži jim potupně hodí na zem pušky a opasky s revolvery..
      Britt: Nobody throws me my own guns and says run. Nobody.
              [Nikdo mi nemůže hodit pušku na zem a říci utíkej. Nikdo]
.Muži si postupně připínají opasky a nabíjejí zbraně. Někteří váhají..
      Chris: Go ahead, Lee. You don't owe anything to anybody.
               [Můžeš jít Lee. Nikomu nic nedlužíš]
      Lee: Except to myself. [Jenom sám sobě]
.. a následně se muži vrací do vesnice zaútočit na Calderu a osvobodit vesničany.

A tak já naivní, stará vražda:) si říkám.. přece to nevzdám. Noční etapa začíná v 10h, s učením končím v 8h večer a začínám až ráno v 9h. Říkám si, 60km bych měl stačit uběhnout, včetně logistiky, i když jsem bludička, obzvlášť s touto filmovou scénou vzadu v hlavě.:)... Co je komu po tom, co dělám v noci, že:)? Asi nejdůležitější bude nezabloudit (to bude výzva, bloudit přiměřeně), logistiku zvládnout, vzít si s sebou věci na převlečení, někde se osprchovat, snad nebudu muset lézt do řeky:), začíná mi práce od 9h do 18:00, to bych měl v "pohodě" všechno stihnout a během dne doladit.

Jako kluk jsem vždycky žil ve westernu, proč to na starý kolena měnit, ne? Držte mi palce. MSF!

Běhu zdar! Ultra zvlášť! 12:)

Recept na štěstí?

Tak pro většinu z nás skončila běžecká sezóna a v lehce pozměněném gardu zase slyším (možná pravdivé) ale celkem negativistické řeči a předpovědi známých i neznámých kolem. Že přístí rok bude (minimálně běžecky) pro nás (i pro mě) stát za starou bačkoru, že svoje rekordy už nepřekonáme, stáří, únava a nemoci na nás útočí.. a my se pomalu rozpadáme na součástky.:)

Do jisté míry to teď chápu. Se začátkem plískanic, i blížícím se koncem roku, ,, končí sezóna a přichází čas plánování a bilancování. A jak jsou kolem mlhy a plískanice, tak snadno na člověka může padnout nějaká ta pochybnost nebo depresička..Možná si víc než kdy předtím uvědomujeme si, jak moc potřebujeme to (lidské) teplo a štěstí. Ale jak vlastně štěstí získat? Koukal jsem kolem, konzultoval se známými a se strýčkem Googlem a kupodivu západní i východní filosofie se v jednom shodují. Za nedostatek spokojenosti a šťastných pocitů mohou jednoznačně příliš vysoká očekávání!

Vysvětlím..Například se těšíte na vytoužené rande/party/výlet/závod... jenže ve finále není to vůbec není takové, jak jste si naplánovali a vysnili.  A proč? Měli jsme moc vysoká očekávání. Pokud budeme střízlivěji a trochu opatrněji plánovat, hned nečekat kdoví jaké výkony/zážitky.. , tak o to víc příjemných překvapení určitě zažijeme. Obecně se dají uvažovat dvě základní strategie šťastného života: 1) Neustále zlepšovat a stupňovat naše zážitky - což asi moc dobře dlouhodobě nejde.. [to dokáže jenom Machy!:)]  nebo 2) Upravit svá očekávání tak, že v nich budeme víc při zemi, abychom se nakonec mohli vzájemně radostně plácat po zádech, jak to zase krásně vyšlo.:)

Nedávno jsem četl, že v tomhle ohledu jsou Američani naprosto nepřekonatelní.. tam i v době ekonomické krize si víc jak 65% firem vedlo nad "očekávání" dobře a lidi i obchodníci na Wall Street byli spokojení, i když vlastně všechno šlo lidově řečeno "do kytek".

Asi nejlépe komentoval nešťastná evropská manželství jeden můj indický známý statistik.. Evropané se berou nebo vstupují do vážného vztahu téměř na jeho vrcholu.. Zamilovanost vytváří velká očekávání a my se těšíme na šťastný život až na věky:)..Což zákonitě vede jen do průšvihu.. Zatímco oni -- oni si berou téměř neznámého člověka, kterého vybrala jejich rodina (a blízcí), ovšem na základě toho, že je dobře znají.. Oba partneři od manželství moc neočekávají a hle po čase zjistí, že si vyhoví, jsou na sebe ohleduplní a i nakonec láska se dostaví:), štěstí má vzestupnou tendenci..:)

Poučen proto vyhlašuji adjustované plány na příští rok. . Prostě žádné "Dohnat a předehnat"., "zrychlit", žádné překonání osobáků, žádné "desítka pod 40", "maratón pod 3", kdepak!!! ..:) u sebe to z opravdu doslova i přeneseně vidím na "moc nezhoršit"... Přeci jen stárneme..:). Adjustovaný cíl vidím uběhnout maraton pod 4 hodiny, uběhnout třeba i něco delšího, pokud to vyjde, třeba i přes 50km,...běhat aspoň 3 krát týdně...

To by v tom byl čert, abych ten plán nesplnil a mohl se vesele poplácávat po ramenou, jak jsem dobrej a byl spokojenej a šťastnej z toho, jak mi to daleko a rychle běhá! :).

Tak boji s depresemi kolem zdar! Prostě žádný velký plány a úspěch je zaručen. Navíc se v té vlně štěstí a euforie:) možná i můžeme doopravdy zlepšit.

Všemu zdar! Ultra zvlášť! 12:)
PS. Taky adjustujete plány :)?

Famous by proxy, aneb celebrita v zastoupení:)

"Famous by proxy" je takový obrat, který se používá v situaci, kdy se naprostý ňouma stává díky (populárním) lidem kolem sebe známým a tak říkajíc "celebritou". Nás pan prezident, tento postup umí na jedničku, stačí si občas poslechnout některé jeho projevy nebo přečíst některé jeho články [jak já to nesnáším!:)], .. pro neznalce si to dovolím názorně předvézt ... "na tuto myšlenku jsem přišel v letadle z Davosu, při návratu z ekonomického fóra, kde jsem -- teď přijde seznam známých jmen, prezidentů, nositelů Nobelovy ceny.. -- vysvětloval základní principy privatizace a upozornil je na to, že mají ve svých úvahách chybu.." :)

Na rozdíl od pana prezidenta, se já trouba (nechtěně) díky známosti a přátelské vazbě s RS, aneb Běžícím Stínem --tedy ne vlastní zásluhou-- stávám téměř slavným:). Známí i naprosto neznámí lidé mi píšou, zastavují mě na závodech, volají na mě v parku... "Ahoj Honzo! Tak co Stín? Je v pořádku? Dopíše už ten seriál? Nezrušil blog? ..." A já trpělivě se snažím odpovídat, že Stín žije ne v zemí stínů, ale spokojeně za oceánem a v rámci možností:) i bojuje, běhá, stará se o rodinu a snaží se všechno si užívat. Jen je na tom nějak na štýru s časem, ale slíbil, že další pokračování už je doslova na spadnutí a že se zase vrátí ke psaní blogu.

V pondělí jsem mluvil dokonce s jeho maminkou a ta mi řekla, že mi od něj přivezla láhev alkoholu, kterou jsem u něj zapomněl a abych si ji co nejdříve vyzvedl. A že pracuje na Chodově/Opatově a v úterý ji vezme do práce. Moje nejmilejší, jasné slunéčko to komentovala, že nás nechápe.. Já mu vezu alkohol tam, on mi ho posílá složitě sem:), jestli by nebylo lepší pít spolu, i doma, co máme a nedělat zbytečně přesuny. Ale co, ženy podobným věcem tradičně tolik nerozumí, nechápou totiž ten rozměr výměny darů a navíc, alkohol vezený přes kořeny a celnice má příchuť dálek a sdíleného kamarádství.

Abych to zkrátil. Alkohol od Běžícího Stína se nedá jen tak vyzvednout autem nebo městskou dopravou, to jistě každý jeho příznivce chápe. To by láhev ztratila svoje kamarádské a běžecké kouzlo. Pro láhev se prostě musí doběhnout a s ní se musí běžet do práce..:).

Proto v pondělí večer na poslední chvíli, když koukám na trasu Stodůlky, Opatov, Václavské náměstí (a na čas, který budu mít k dispozici) píšu Nikie S.O.S., jak tam a zpět. Nikie je totiž v mých očích naprostý guru, nejlepší znalec pražských cest a stezek, vítěz v jakékoliv navigační soutěži,...  u mě má řád Zlatá bludička 1.stupně, protože dokáže navigovat i mě. GPS je proti ní naprosto zaostalej systém. Nedá mi to ukázat její detailní popis aspoň kousek, ať můžete obdivovat [upozorňuju, že skoro dvojstránkový popis cesty z ní vytryskl během chvilky, včetně rychle naklikané detailní mapky na cykloserveru:

...Miris k branickemu fotbalovemu hristi, cesta vede jakoby dal k satnam k hristi, ale stezka uhyba mirne doprava nahoru, je to sterk, uprostred kamenny sloupek, uz tam nemuzou auta. Po leve strane mas fotbalove hriste, bezis dal, za chvili mas po prave strane baseballove hriste, drzis se stezky, zamkova dlazba a dva retardery, dovede Te az k hlavni silnici, bezis doprava, podbehnes jizni spojku, semafor, prechod pro chodce a cyklisty, ,...

Stačí jen dodat... "pravá je ta ruka, co s ní píšeš a levá, ta co s ní nepíšeš!!! " :).. Koneckonců, ona ví, že já dokážu zabloudit i na okruhu ve FL.

Cesta díky detailnímu značení až na Chodov neměla chybu, úplná poznávačka. Až ke konci jsem se musel ptát na domov pro seniory, kde pracuje Stínovo maminka. Jedna paní mě navigovala, ať proběhnu metrem, že je to nejkratší, tak vlítnu do metra, běžím na druhou stranu, ovšem, tam žádný vylez(!) a tak spěchám rychle zpět, utíkám... jeden mladší chlápek se ustrašeně rozhlíží a říká. ".. revizoři? kde jsou? ":)

Dosahuji první kótu a přebírám kontraband ... a pokračuji v cestě směr Záběhlice/ Michle/ Nusle/ Václavské náměstí..Zrovna v místě, kde Nikie už usoudila, že pokud jsem dosposud nezabloudil, tak už se umím lépe orientovat.. [ne neumím!] .. tak tam, přesně tam jsem se ztratil:).. cituji:
... vbehnes na cyklostezku co je jenom takova uzka stezka a vede smerem do Zabehlic, tady se to blbe popisuje, ale proste se drzis potoka ..
No a tak jsem se prostě držel potoka a skončil jsem před nádražím. ostnatý dráty a širokej potok. Přece se nebudu vracet, že? Přelézt ostnatý dráty se mi nechtělo a tak zbýval potok. Co by tomu řekl Stín, že? ... Asi po 20 metrech jsem pod splavem objevil trochu slabší místo a v rámci městského trailu:) jsem jej překonal.

Následně jsem proběhl přes různá rumiště, částečně oplocenky a nakonec se dostávám k elektrárně a díky znalosti hromadné dopravy se postupně napojuju na nuselskou variantu.

Přibíhám do práce téměř na čas, magických 30.03 km, jak jsem si následně dopočítal:). Zbyl mi přesně čas na rychlou sprchu a ještě s předstihem začínám po 1/2 dní dovolené zase pracovat. Postupně vyndávám z batůžku nejen tradiční... bundu, kalhoty, oblečení...papíry.. ale i 0.7 l láhev novomexické brandy, která přeletěla Atlantik a přes (bludné) kořeny přistála u mě na stole.

...téměř nábožně si předčítám z etikety, že byla vyrobená z vína, které bylo destilováno na svazích Los Alamos, díky vysoké nadmořské výšce při velmi nízké teplotě a tak si drží silnou a výraznou chuť, která prostupuje a obohacuje tuto jedinečnou brandy.:)...

Piju na Stínovo zdraví a už se těším, až zase spolu budeme někde blbnout "na živo". ... teď se budu ale těšit spolu s vámi se všemi na další pokračování Leadvilskéch dobrodružství...:)

Všemu zdar! Ať žijou kamarádi a ultra v nás. 12:)

Kamarádi, kufr, Šutr... jak se to rýmuje..:)

Nebyl to nikdo jiný než největší český génius Jára Cimrman. který doporučoval běhat zásadně s kufrem. A velmi pregnantně to vysvětloval. V poslední době jsem Cimrmanem silně inspirován, Téměř žádný delší běh se u mě bez pořádného kufru neobejde:). Jestli je to stavem mysli nebo ročním obdobím, to nevím, ale musím dodat.. bloudím často, bloudím rád (???) a když na to přijde i skáču..:)

Ještě ve středu jsem byl v útlumu, ve čtvrtek jsem konečně zase vyběhl s Deri a svět začal být hned veselejší:). Večer mi píše Luboš, že si bere dovolenou a že chce běhat v karlštejnských hvozdech... hned mi zní v uších babiččino.. Hansi..Ty kamarádi.. ty tě dovedou akorát tak do průšvihu:)! No nedá mi to a ze zájmu se zeptám, kam to běží,, a dozvídám se, z Berouna míří do Sv.Jana pod Skálou, pak lesy kolem, Ameriku, lomy, Mořinu Karlštejn..Přišlo mi to jako dobrej nápad mu vyběhnout ze Stodůlek naproti.. cesta tam, mezi 21km (s kufrem 26), pak něco poběháme spolu a pak se uvidí:).

Sice na mě díky cestování v MHD začala lézt nějaká bolest v krku a rýma, ale věřím, že pomalý běh léčí všechno, takže domluvená trasa, vytisknu si mapu a jdu s klidným vědomím spát. Ráno venčím Deri, na všechno dost času a najednou zmateně vybíhám, mapu a půlku věci nechávám doma a tak běžím s tím, že se to doladí po cestě, což se mi tedy moc nepodařilo.:).. Ale co bylo super, jak jsem zabloudil u Roblína a Zvonoklas (kam jsem vůbec neměl běžet), tak mi při radách kudy kam, nabídla jedna milá domorodkyně, že tam jede za chvíli autem a že mě tam klidně hodí.. To bylo dilemma:), ale co, vyrazil jsem po svých, Luboše doženu taky po svých..Byl to nakonec moc pěkný výlet, na řadě míst turistické značky zmizly, protože kus lesa a cesty byl čerstvě vykácený, někde pro jistotu nebyly vůbec, ale všechno jsme prohlídli, já ještě na Americe konečně zařval z plných plic "Atanáááá Vinettou!!", pak mi přestala sloužit baterka v mobilu a tak vím, podle Lubošovo navigace, že se moje cesta se pohybovala někde mezi 40+ až 45km, pěknej výlet, hned km poskočí, že? :)

Dorazím domů, udělám co třeba a zjišťuju podrobnosti na dnešní ŠUTR. Pavel hned říká, no přeci bys neběžel jen jedno kolo? 18km nestojí za to, pojď se mnou na dvě, aspoň něco poznáš!:).. No babička měla zase s těmi kamarády pravdu:). Ráno vyrazím na ŠURT ve velkém stylu. Tentokrát jsem nechal doma nejen mapu kudy tam a názvy ulic, kde parkovat, mapu ŠUTRU, ale i bágl a náhradní oblečení. Prostě, když se daří, tak se daří!:)

Vnitřně cítím, že dnešek bude opět krásný den a že o zážitky tu nebude nouze.V prvním kole, kdy mě ještě navigoval Pavel, jsem si to moc užíval, ovšem, kdo mě zná, ví své.. kecal jsem celou dobu a nedával pozor na cestu:). V tom druhém, kdy jsem Pavla pustil dopředu s tím, že já rychleji nepoběžím... výsledek se dal čekat brzo. Po pár km jsem dvakrát exklusivně zakufroval, při druhém hledání trasy jsem dostal zpět no skoro as ke startu.. A v tu chvíli v hlavě ďábel našeptavač:). Říkal, tak se na to vykašli, běháš tady jako utrženej vagón:), evidentně ti to nejde, zabal to.. No málem, málem jsem těch pár desítek metrů vylezl a druhé kolo vzdal.

Nevím, jak to máte vy, jestli patříte k rozumovým nebo pocitovým běžcům... Rozumově založený člověk nemá problém vzdát závod, když se mu nedaří, čas bude stát za pendrek:), tak co se snažit... Pocitový běžec, mezi které se počítám, ten se bojí, že příště bude vzdát daleko jednodušší a že právě ten boj, který teď svádí(me) je ten nejdůležitější. Prostě vzpomněl jsem na Stína, na svoje dosavadní boje, otočil se a běžel znova tu trasu, na které jsem už jednou zabloudil a hlídal jako ostříž značky, abych si pamatoval tu poslední, v případě, že se zase ztratím..

Rozhodně to bylo zajímavý, ten závod mi hodně dal a mám z jen (tradičně) velkou radost. Největší mám radost z toho, že jsem se zase vrátil na trasu, odolal pokušení a závod navzdory všemu hezky a v pohodě doběhl:).

Ten nápis před tím krpálem mě rozesmál i při druhým kole.. Prý tohle neběží ani Dan. Prý to běžel.:)

V cíli jsem slyšel, že mě "porazil" Bubo a Pavel a mnoho dalších:). K tomu chci pro ty mladší jen pro upřesnění dodat. Nikdo mě (ani Vás) neporazil, byli rychlejší, byli v cíli dřív a já (Vy) jim to jako kamarádům přeju.. ale nikdo mě neporazil!!!  Dnes jsem byl Hrdý Budžes! :) Dnes jsem zvítězil a moc si to užívám!

Díky za kamarády, díky za kufr! a pochopitene díky za ŠUTR!

Běhu zdar a ultra zvlášť! 12:)

Běžecké skloňování/časování

Když hlava blbne, tělo umdlévá a naděje i duše slábne, obracím(e) se k různým trikům a mantrám.

Je to normální, každý si pomáhá, jak může. Někdy mi ten můj "boj" [nepřekládat do němčiny prosím!] přijde heroický až pateticky, jindy doslova pathetic tedy, řekl bych směšný:), ale vždycky je to boj.

Zrovna v neděli se koukám do běžeckého deníčku a bliká na mě krásných symbolických týdenních 100,10 km -- až jsem si říkal, jestli i nepřidám za desetinnou čárku tu jednu nulu, kvůli přesností a symetrii :)... ááááá s úlevou si notuju...už jsem zpět, už je přede mnou jen pohodové běhání, jednosměrky, dvojsměrky, občasný výlet za hranice všedních dnů, na Karlštejn či něco nového objevit a proběhnout.

Ale kdepak. Jenom jsem to svým "oddychnutím" přivolal:). Nevím, jak vy, ale já bych celkem přivítal, kdybych se nemusel pořád jen "zocelovat":) a mít chvíli klid, ale zrovna, zrovna jako na potvoru tenhle podzim je náročnější, než bych chtěl. Brzo po ránu se vykopat a venčit Deri, lenora teď moc nechce běhat -- vždyť to říkám, ta lenost je ve vzduchu, aspoň u nás v naší technické místnosti:) -- a pak se nutit/spěchat na jednosměrku? No dlouhodobě pěkný ultra...

A tak když díky včerejším odpoledním zmatkům, práci do pozdní noci či do ranních hodin najednou zjišťuju, že jsem dneska NEBĚHAL (!) .. a sákryš... a už se to veze... jeden neplánovaný den bez běhu je tady a člověk se musí mít na pozoru!:)... Proto ještě teď pár minut před půlnoci pro jistotu začínám svoji novou ujišťovací běžeckou mantru:
     Kdo jsem já? ...Běžec..
     Běžet se mi co? ... Chce..
     Co se mi chce? ... Běžet..
     Co dělám rád? ... Běhám..
     Co jsem dělal včera? ...Běhal.
     Co budu dělat zítra? ...Běhat.....
..........

Naším bojům zdar! Ultra zvlášť! 12:)
PS. Co vy? Taky boje, nebo pohodička?

Kungfu Panda, tedy vlastně Kungfu Lama

Jaký já jsem trouba!! Mnohokrát jsem si tady naběhl a vím, že jakmile něco řeknu, jsem za to vzápětí po zásluze odměněn/potrestán. Kdybych držel ústa nebo aspoň hubu:).. RVM tu měl posledně takovou milou poznámku, že on vlastně s batůžkem nemůže běhat, protože by furt něco zapomínal -- no  a já si dovolil "mazáckou" odpověď, že to nevadí, že by zapomenul jednou a podruhé by si na to dal sakra pozor!:) A taky že jo, hned se mi to stalo ve čtvrtek..

Už najedený, balím ráno do práce batůžek a říkám si, už jim normálně, kdoví, jak to vyjde v těch zmatcích dalších dnů, sice mám práci do pozdního odpoledne, ale zkusím dvojsměrku (zabalit na ní je dle mých slov "brnkačka")... Jenže já hlupák starý, hlava děravá, berlu mrazilku.. tedy co to povídám, moji skvělou čelovku,.. jsem nechal doma.. Zjistil jsem to až v práci a až těsně před "výběhem", který se díky aktivnímu zlepšovatelskému hnutí, široké iniciativě mých soudruhu posunul až výrazněji za pátou hodinu odpolední a navíc -- zapomněl jsem, že se posunul čas, k tomu zataženo.. no bude v Prokopáku pod stromy tma.. no jako v pytli.. a taky byla.

Ale co.. Běžím si tedy tmavým Prokopákem vlastně po paměti.. tápu, a ťapu nohama, jak terénní slepička.. Ochladilo se a jak dýchám nosem, tak v tom chladném vzduchu cítím tlející listí a všechny vůně podzimního údolí..Všechny starosti už jsem nechal za sebou, v batůžku na zádech mi s drobným klepáním miska od jídla připomíná, že špagety, co jsem si vzal z domova s sebou byly opravdu dobré, ..:).. Prostě až tu šílenou tmu, skvělá pohodička..

Pomalu začínám i v té tmě běžet na volnoběh, přeneseně se dívám zezhora na sebe, jak tam dole v té tmě legračně poskakuju a snažím se rozpomenou z rána na pozice jednotlivých kaluží [marně!! Hlava už mi neslouží a jak říkám, běžím na volnoběh a tak mám běh i s droubnou sprchou:)]. Najednou můj - ledovým vzduchem pročištěny nos -- zachytí naprosto jasnou pachovou stopu. Nechtěl bych se pouštět do dlouhých diskusí o typu, ale cítím nějakou mužskou vodu po holení nebo neodorant... Něco, co sem (ani ve velmi jemně esencí) vůbec nepatří, ale neslyším žádné zvuky, nikde žádné postavičky, žádné světélko a tak zpozorním..

No za zatáčkou, za tunelem se pachová stopa stává trochu zřetelnější a vtom na mě někdo vyskočí zpoza rohu a udělá takové BAF! Jak jsem byl napnutej a soustředenej, tak částečně uklouznu, částečně vyskočím tím samým směrem s výkřikem asi jako HUUU.. S rukou dopředu napnutou, podobně asi jako když se Neo v matrixu snaží zadržet kulky, nebo kungfu bojovník se připravuje na větší šťouchání. A zaujmu obranný postoj k boji.:). To vtipálek (řekl bych že vtipálek) se děsně lekl. Vykřikl, to já jen tak z legrace.. to není útok..:), a já, jako bych prošel nějakým kurzem, změním polohu, opatrně udělám několik úkroku stranou, vlevo a vzad (v "bojové" poloze). V tom silném šeru to mohlo vypadat i profesionálně, chlapík vyděšeně couval... A jak jsem naučen z filmu a knížek odpovím "drsňáky":).. tak jo, ale žádný vopičky!:) .. přejdu kolem a zase se rozběhnu. Adrenalin všude, ovšem po pár metrech běhu je situace obrácená a mám problémy zadržovat smích nad tim, jak jsem dělal kungfu v nočním Prokopáku..

Jjo, tak tohle bych asi nikdy nečekal, nikdy ale neříkám už raději nikdy..A žádný mazácky poznámky! A příště čelovku! :)

Zážitkům a běhu zdar! Ultra zvlášť! MSF! 12:)

You win some you loose some...

Tak jsem skončil svůj boj se žrádlem:). Celkové to beru jako vítězství, i když jsem skončil dříve než jsem chtěl, místo čtvrtku ráno ve středu kolem oběda. Ale bylo potřeba i s pár lidmi popít a moje odkládání by mohlo působit, že jsem spořílek, který je kvůli ušetřeni pár korun schopen předstírat, že se zasvětil nějaké šíleně sektě, přestal jist a pít alkohol:). Moc děkuju všem za podporu a zdravím všechny, co chvíli "spolu-trpěli".. Zážitky byly zajímavé, těším se, jestli něco někdo sepíše, ale ode mne bylo dosti "hladu", alespoň do jara..:)...Život totiž běží jako splašená herka a je potřeba myslet a plánovat věci příští...

Plánovat.. ano, plánovat. Trochu se mi totiž zamíchaly plány v minulých dnech.. Chtěl jsem původně běžet v prosinci Pražskou 100. Dopředu jsem se domluvil se svým chlebodárcem, že v sobotu 8.12 si mužů přehodit práci, všechno bylo odsouhlasené, registrace zaplacena, abych se v noci z pondělí na úterý dozvěděl, že všechno je jinak a že žádné změny nebudou a tedy že na závod mužů zapomenout.:).. Než to opravdu zapomenu.. nechcete někdo registraci na Pražskou 100?:)

Ale beru to jako znamení. You win some you loose some. Dobře, že to nedopadlo, nebylo mi to letos souzeno:). Zase se dařilo jinde..V minulých dnech jsem totiž úspěšně získal kvalifikační 100km běh pro případně US ultra. Tedy virtuálně, v databázích! Podařilo se mi zanést do ultrasignup.com nejen svůj profil, ale Silva Nortica běh, abych se byl schopen prokázat, že něco delšího uběhnu:) a mohl se přihlásit na delší běhy za velikou louži. Ho, hóóó! A že to nebylo jednoduché. Původně se mi nepodařilo tam zanést ani (přes rozsáhlou korespondenci a podporu sekretariátu PIMu) Pražsky mezinárodní maratón, o maratónu ve Stromovce, Brdské stezce ani nemluvím. Výsledky totiž nejsou v excelu s anglickou hlavičkou a nemají určitou strukturu. Prý mám říci pořadatelům, ať to dělají správně..:). Naštěstí jsem ukecal pořadatele Silvy a společným úsilím:).. no je to tam.. Jsem ready! Modří již asi vědí, ostatní tuší.. Nejlépe to shrnula moje nejmilejší jasné slunéčko, když jsem se vrátil od Stína.. No, neříkej, že vydržíš čekat celý rok, že tam nepoletíš dřív, abyste někde běhali po stráních, pili pivo a tak..:). [má mě přečtenýho tam a zpátky!]

Díky absenci Pražské 100 mi vlastně opravdu skončila "závodní" sezóna a já se můžu zase věnovat naplno svému pobíhání a polykání km, určitě to tak má být. Na řadu e-mailových dotazů, jak to dělám(e) s běháním do práce a z práce v zimě? No je to stejně, jako v mladí s holkama -- základem je dobrá "balicí technika".:).

Předvedu názorně na obrázcích. Můj 20l Salomon batůžek zvaný Bouřlivák po doběhu do práce.. a postupně z něj vyndávám, teplou leteckou bundičku, džíny, pólo, trenýrky, ponožky, náhradní brýle, zápisník, 1T disk, klíče, doklady, iPhone, tužky a pár papírů s poznámkami. To pro případ jednosměrky. Kromě stanu a vařiče skoro všechno:). Při dvojsměrce je to úplná brnkačka. Když jsem letěl za Stínem, tak mě samotnýho udivilo, co se při trochu snažení dá do kufru narvat za objem. I do příručního zavazadla:).

Komutačnímu běhání zdar! Procvičte si balící techniku, dobré zážitky zaručeny! Snad ty svoje do příště nezapomenu...nebo..ono se furt něco děje.. 12:)

Narozeniny... a hlad přede mnou:), aneb SAVO

Po veškerém mém úsilí -- ať už v maratónu nebo i v dietologické oblasti [možná by bylo na místě říci divočinách:)] -- jsem se zase šťastně proběhal do podzimu a to znamená, že je na čase provést před zimou nějakou speciální (nejlépe) antistresovou vytrvaleckou očistu (pojmenoval jsem si ji zkrácené podle známého čisticího a bělícího prostředků SAVO). :). Na autě jsem vyměnil zimní gumy za letní -- a ve stejnou dobu co měním pneumatiky bych symbolicky vždy chtěl podstoupit (kamarády tolik opěvovanou) čistící "kůru".

Už vím, do čeho jdu.. Tři dny nejíst, jen pít vodu (a občas zelený čaj) zní možná trochu masochisticky, ale myslím, že jako drobná mentální příprava na ultra se to bude určitě hodit:). Aspoň  teď se mi to jeví jako dobrý nápad.:). Opatrně jdu do rozumné třídenní varianty. Stejně jako Jiří Dědeček ve své známé písni s refrénem pivo, rum, pivo, rum, pivo, pivo, pivo, rum.. říkal, že nejlepší je tahle dvojtrojková kombinace, ale pokud si to nedáte aspoň třikrát, tak nezjistíte vůbec nic:)... no tak i moji kamarádi a známí mě přesvědčili, že jeden den je je málo a tři je takové optimální minimum..

Stejně jako na jaře mě bude zajímat, jestli ta "orální fixace" :) ten pocit si pořád něco cpát do obličeje:) je stále stejně silný, nebo jestli tím, jak už jsem takovou zkouškou prošel, to bude jednodušší? Nedá se jinak, musím vyzkoušet.:)

Obecně téma hladu a občasného hladovění je i medicínsky velmi zajímavé téma (jak v klasické i v alternativní medicíně), existují studie, které ukazují velmi pozitivní vliv hladovění na lidské aktivity (ve spojení s pitím dostatečného množství čisté vody mají i silný detoxikační účinek), dokonce při hladovění byla prokázána tvorba nových mozkových buněk, které se jinak netvoří.. Pro lidí a generace, mající omezený přístup potravy v dospělosti se obecně ukazovala delší střední délka života (hospodářská krize a 2.svět.válka měla prokazatelně na přeživší efekt delšího věku a zdravějšího stáří)... Sice se objevují i jiné studie, které naznačují, že rozdíly v dožití nejsou tak veliké, ale že nástup nemocí ve stáří je výrazně pozdější pro ty, kteří se občas výrazněji postí..:). Pro běžce dodatek.. paradoxně při hladovění se vytvářejí i nové chrupavkové buňky(!). No ať už tomu věřím nebo ne.. posledně to bylo (mentálně i jinak) zajímavé a protože 29.října je úplněk, tak nemůže být lepší časování i v souvislosti s oslavou mých narozenin a tak nejedení a běhání zdar!:)

Jakmile mluvím o jídle, hned se mi vybavila hezká příhoda. Byli jsme (v dávných dobách) s kamarády na čundru a sedíme v hospodě, pěkná třetí cenová skupina, měli relativně velký výběr jídla a tak tam každý něco jíme, když v tom vstoupila "váhové velmi významná" rodinka. Muž, žena a syn. Objednali si na "chuť" taky hned něco většinou se šesti:) a protože jsme tam byli sami, číšník jim to obratem přinesl. Pan byl takový bodrý a hned, jak se zakousli, tak se zeptal manželky, "máš to dobrý?" No a manželka říká, no Bedřichu, mám to dobrý, ale já když dělám doma guláš, tak zásadně hovězí i vepřový, však víš a nechám to víc uležet. Kdoví jestli to zahušťovali chlebem. Ale jinak to mám dobrý.. A co ty máš to dobrý? A Béďa, taky komentoval, že on má svíčkovou dobrou, ale že on když dělá svíčkovou, tak ji pořádně prošpikuje a nechá taky víc odležet.. Ale co nás dostalo, že se hned obrátil na kamaráda Standu a zeptal se.. A co vy mladej máte to dobrý? Standa nehnul ani brvou a povídá, ale jo, mám to dobrý.. Ale já když si doma dělám sekanou, tak si do ní dávám kousek majoránky a čerstvej česnek! [málem jsem se udusil zadržovaným smíchem], ale od těch dob jsme se vždycky v hospodě ptali jeden druhého... a tak se těším, že se ve čtvrtek nad jídlem zase zeptám, tak co Honzo? Máš to dobrý?...

Běhu a blbostem zdar! Ultra zvlášť! 12:)
PS. Tak jsem si zase změnil číslovku na stránce a posunuji se příští rok do další běžecké kategorie. Skvělé pocity..Včerejší kalamitní situace mě dostala.. Nádhera, i když jsem díky odhazování sněhu. oklepávání stromů a celkovému zachraňování zahrady jsem našel čas jen na 9km do údolí..

Střípky

Asi jsme po té Stromovce a závodech nějací unavení a zblblí a ztrácíme se v mlhách, protože jsem v posledních dnech slyšel o běhu skoro samé blbosti:). Například:

-- že ostatní to nebolí..cha cha..:). Kdybyste viděli, jak jsem se po maratónu druhý den bolestivě rozebíhal...moje nejmilejší smíchy nemohla běžet, když mě viděla.. I v dalších dnech je začátek ještě trochu opatrnější, ale to k tomu pobíhání a občasnému závodění asi patří..Tak holt to rozbíhejme opatrněji:) a postupně..

-- že ostatní to mají jednodušší a snadnější.. že je běhání od začátku baví.. Blbost. K radosti je potřeba se taky proběhat:). Všechno chce svoje. Naučit se denně 10 slovíček, přes víkend stačí jen opakovat.. za rok máte slovní zásobu přes 2500 slov! Začnete běhat pomalu jeden-dva km a postupně zvyšujte.. do roka v pohodě každý uběhne maratón nebo i ultra. Ve vytrvalosti a konzistentnosti je síla:)..

-- že se zlepšujete málo nebo vůbec.. Otázka je, jestli se zlepšovat chcete a jestli to v daných podmínkách vůbec jde... Ale zase mi to přijde jako celkem pitomost. Myslím si, že pokud neřešíme svoje zlepšování, tak je pořád šance se zlepšit:). [Můj druhý maratón (první ve stromovce) na podzim roku 2009 v čase 3:41 jsem radostně považoval za svůj téměř absolutní vrchol. Žil jsem s tím, že možné zlepšení bude mikroskopické a optimistických chvílích jsem si říkal, že se během pár let třeba přiblížím k 3:35-3:30... Teď jsem taky vážně přesvědčený, že 3:04 je můj absolutně nejrychlejší maratón.. Jestli tomu tak je, nebo ne, fakt nemá smysl řešit:)]

-- že se ostatní známí/kamarádi moc zlepšili a tím pádem vás přestávají motivovat, ale začínají štvát:). Už jsou moc rychlí/dobří.. Tohle je fakt o pár facek:). O nic přeci nejde. Nějaké zlepšení je pro pobíhače jen třešnička na dortu, navíc my starší, my se budeme jen zhoršovat.. Taky se nakonec všichni budeme sotva šourat a pozor! Taky všichni umřeme..

Kdybych to bral do důsledku, tak bych se s podobným přístupem furt něčím trápil. Že řada známých a kamarádů jsou větší drsňáci:), že dokážou to nebo ono, že .. Nebudu jmenovat, abych někoho nezapomněl nebo nepřechválil:), ale já nejsem oni a oni nejsou v moji kůži. Prostě všechno je relativní a člověk by se neměl trápit tím, co je "jinde" a radovat se z toho, co má on sám..

Navíc, osobně si myslím, že mám všechno opravdu o hodně jednodušší.:)

Například mám hezky zážitek před Stromovkou, Jdu od autobusové zastávky a na dotaz jedné dívčiny, jestli vím kudy ke startu ji naviguji. Dozvídám se, že ona plánuje čas kolem 4:20.. a ptá se mě jestli jdu brzo, protože taky chci využít časnějšího startu (pro veterány a nemohoucí)? ..:).. Odpovídám, že v budoucnu asi jo, ale dneska poběžím normálně.. A že bych chtěl bych trochu rychleji s kamarády.. Ona, jestli zkusím pod 4hodiny? Povídám, no to bych moc rád pod čtyři hodiny.. Popřála mi hodně štěstí a než jsme zahnuli do brány, tak se mě zeptala, jestli jsem maratón běžel a za kolik? Nelžu a tak po pravdě říkám, že jo, že z jara mám 3:12, ... Na její udivený výraz dodávám, že ale pokora je pořád ve mně, vím, že to může dopadnout i výrazně hůř...

Prostě tahle příhoda mi udělala velkou radost. Ukazuje, že jak moc rychle nebo daleko běžíme je v nás. Jenom v nás. Je to v nás uvnitř, pokud nejsme Škorpilové a Orálkové, tak to ani nikdo nemusí navenek poznat...Není to hezký? O to větší sílu nám to může dát do dalších dní.

Běhu zdar a ultra zvlášť! 12:)

Všichni ti báječní muži a báječně ženy (s klikou)

 Je den po té, den kdy jsem se navzdory všemu zlepšil o 8 (či 13) minut na maratón. Pořád mi to asi nedochází, ale jedno si uvědomují. Nebylo to všemu navzdory. Naopak všechno mi hrálo do karet, všechno mi pomáhalo. Skvěle počasí, skvělá nálada a spousta fajn lidí kolem. Měl jsem svého (soukromého) vodiče -- teď ještě, aby mě za to nediskvalifikovali, protože Michal mě doslova táhnul, i když ten provaz nebyl vidět.:), spousta lidí mi fandilo, bylo to vlastně jednoduchý!

Ale co bylo nejdůležitější, potkal jsem tam zase řadu lidí, které jsem před tím neviděl, neznal a zase zažil ten přerod, kdy se z 0 a 1 stávají živí lidé a z neznámých živých lidí se stávají známí a kamarádi. Jen kvůli tomu má cenu běhat pořád ... no aspoň dokud se nerozpadnu na součástky.

Asi tak... myslím si, že jsme všichni ve Stromovce měli velkou kliku... dvojnásobnou velkou kliku že jsme začali běhat a že jsme (aspoň doposud) běhat nepřestali. Vnímal jsem to na trati, když jsem předbíhal starší veterány nebo když ti rychlejší předbíhali nás. Ta atmosféra byla zase tak výjimečná, že při veškerém snažení si nedokážu vybavit detaily a napsat něco o závodě jako takovém nedokážu.. je to jako pohled zblízka na nádhernou mozaiku barev, slov a pocitů, která společně říká naprosto jasně... Příští rok zase!!!

No dobrá, měl bych tedy aspoň napsat, jestli se chci ještě zlepšit a kde ubrat ty přebývající 4 minuty?..Pokud pominu takové ty nesportovní možnosti, jako, že by si příště Michal mohl vzít na mě postroj nebo kšandy:), tak hlavní možný prostor pro zlepšení vidím v těchto oblastech:

a) Nezapomenout si příště dát do taštičky Fidorku! [v rámci ranních zmatku jsem si vzal malou milky way]

b) A hlavně, zapnout si taštičku zipem nahoru, aby se s ní dalo něco vyndávat! [aspoň ta milky way!:)]

c) Naučit Michala nějakou starší údernou píseň. Sice, když morálka upadala a on na 30km žadonil, zazpíváme si???? Tak na moje návrhy - pochod demokratické mládeže, pochod rudých námořníků, ... Vůbec nereagoval!!! Uznejte sami, píseň prší, prší.. rozhodně k rychlejšímu a údernějšímu maratónu nevede:)

d) Nepřestat si povídat v prostřední části! To si myslím byla velká chyba. Ti starší z nás si potom uvědomili, že běžíme asi moc rychle a zbytečně jsme zpomalili...

No, poslední rychlý letošní maratón je za námi a teď už jen vzhůru ke sbírání nových radostných km! Tedy dneska po ránu jsem běžel/kulhal zdravotní 5km běh s moji nejmilejší manželkou jasné slunéčko, která běžela rychleji než já, děsně se smála a litovala, že mě neumí natočit na video. Moje kulhání, sykání, skuhrání,..., :). Povídala, kamarádi by té měli vidět..a dodala, no jo.. kdybys ve čtvrtek tolik nechlastal, tak bys to třeba pod 3h dal, nebo aspoň by tě tak nebolely nohy, viď Deri?... A Deri, ta mrcha, pokývala hlavou a obíhala kolem nás svoje běžecké kreace. A pak věřte trenérovi!:)

Běhu zdar! Ultra zvlášť! 12:)

Honzíku, zítra běž, utííííkej...

pravila před chvílí moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, čímž slavnostně ukončila moji přípravu na Stromovku. Nezapomněla zdůraznit, že se snažím pořád systematicky porušovat běžecké zásady, ale já to opravdu nedělám naschvál.

Přitom, já se tolik snažil, abych správně ladil formu..:). Ano, dobře, ta moje dietní extempore asi nebyla úplně optimální... ano, to ponocování taky není nejlepším způsobem ladění formy, co? ta včerejší "menší" panáčková smršť :) se dá jen těžko chápat jako carbo-loading, odřít si dva dny před maratonem paty v nových botách? no aspoň budu opatrně našlapovat, ...že  mám trochu víc zatuhlý krk? ... No to musím po ránu rozběhat, jinak budu při běhu připomínat zvoníka z chrámu od Matky Boží v Paříži...:)

Koneckonců, to jsou všechno prkotiny. Ty podstatné tři věci jsem v přípravě udělal:
1) Běhal jsem,
2) Mám koupené fidorky a to nejdůležitější..
3) Napsal jsem pořadatelům, jestli by mi jako v minulých letech nedali moje šťastné číslo... A tak stejně jako loni, poběžím se svým číslem:).

Suma sumárum, příprava 100%, udělal jsem naprosté maximum. 12 a kamarádi kolem mi určitě dodají sílu a když vyjde i čas, tak to bude super. Tak jako tak přiznávám, že se stejně nejvíc těším na známé i neznámé a na pivo v hospodě po závodě.
Pro "seznamku":) - budu mít číslo 12 a budu v kostýmu vosy, tedy černožluté tričko, žluté boty, černé krátké elasťáky a žlutá čapka.

Stromovce zdar!

12:)
[PS. K té 12...Z mládí si vzpomínám, že jsme často říkali, jdeme na jedno-dvě piva, slovy 12:), tak věřím, že až tak se to zítra nezvrhne]

PPS. Všem moc díky za podporu, komentáře, maily.. Bylo to skvělý se s tolika lidmi setkat ve Stromovce. Můj čas je z říše snů..

3:03:35

 tedy, když jsem probíhal cílem tak jsem měl na ukazateli hezčí číslo, končící 39, ale nejde mít úpně všechno:). DÍKY! 12:)

Hledání výmluv

Uvědomuji si, že jsem potenciální srab! Totiž skoro před každým závodem hledám nějaké výmluvy, proč bych zrovna (teď, tenhle závod) neměl běžet, nebo alespoň proč bych neměl závodit, proč neběžet na čas... Je to takové permanentní hledání výmluv, které asi sílí s tím, jak se zlepšujeme a kam se posouvají hranice našich možnosti a osobních rekordů..Jako bychom už dopředu počítali s prohrou a už si ještě za tepla sháněli svoje výmluvy, že to nedopadlo protože...protože jsme třeba "nechtěli", protože nás netěší běhat na čas a závodit, atd.. :)

Přitom je to naprostá pitomost. O nic přeci nejde.

Přesto mi i teď určitou chvíli trvalo se se svými "obavami" vyrovnat. Projít si tím, že neběhám "správně", že můj "tréning", pokud se tak moje pobíhání dá nazvat, nemá žádnou pořádnou skladbu, dynamiku a možná ani cíl a ani správné časování.. Vždycky to chvíli trvá, než si uvědomím, že je mi to vlastně jedno -- že je jedno, že nemám naběhané žádné rychle úseky, žádné intervaly, nic co by se mělo, pokud se chceme přiblížit na dosah 3h maratónské hranice.. Vlastně na mě z mých zápisků kouká dlouhá řádka hluchých a jalových km, které jsou ale naplněné něčím jiným, silnějším.. Zážitky, pohodou a třeba i tím, že jsem hodně běhal s Deri, s dcerou, třeba i s moji nejmilejší, jasným slunéčkem ..Odtud bych chtěl brát tu sílu, energii a nadšení pro sobotní maratónský běh...

Při hledání výmluv zjišťuji,  že žádné nejsou, žádné nemůžu najít.. Jak by řekl Konfucius: "Je těžké najít černou kočku v tmavé místnosti, obzvlášť, když tam není"! :). Průšvih! Prostě nemám se na co vymlouvat, všechno v přípravě proběhlo tak jak mělo, užil jsem si každý km a že jich "pár" bylo:).. teď v ty poslední dny před Stromovkou mám různé služební cesty, chci vyřešit zbytek restů v práci a tak vlastně "cíleně" snížím potřebnou kilometráž, abych byl na maratón patřičně natěšený..Prostě ideální ladění formy:)

Navíc řada známých a kamarádů poběží v sobotu taky a různě si plánujeme, že poběžíme "spolu", i když mám o tom různé představy:), odpověď je jasná.. Ano Michale, Davide, Petře...Ať je mi kolik chce let, poběžím pokud budu moci s Vámi a budeme si povídat, poběžím, jak to půjde rychle, prostě užijeme ten okamžik přítomného času a závod naplno a co neprobereme v závodě, dopovíme si potom v restauračním zařízení!:)

Poslední notička: Někteří sportovci po úspěšném závodě poděkují svému trenérovi. Jako správný hobík a pobíhač cítím, že trenérovi se má děkovat pořád a raději před závodem, co kdyby se na to v rámci oslav nebo neúspěchu :) zapomnělo.

Takže... Deri, moc děkuju! Děkuji ti, za to, že se mnou běháš, že mě povzbuzuješ v kopcích a na blátě, kde jsi stále o moc rychlejší a že mě brzdíš, když je třeba. Děkuji, za všechno. Mám podezření, že jsi si i rozřízla nohu, abys mě týden před maratónem přibrzdila v mém úsilí... Prostě děkuji! Jsi ten nejlepší trenér! Ďuri i ultrák určitě prominou a pochopí..:)

Deri v tričku v týmové zelené

Náš tým

Společný odpočinek a rozbor tréningu

Špinavá po návratu z "trailu" :)

S "medailí" kterou si sama našla a ukořistila

Se zraněnou tlapkou

Astrologové o mém znamení říkají, že jednou z jeho největší přednosti je houževnatost a síla vydržet... tak doufám, že mi to platí a že to tak zůstane:).

Stromovce zdar! Pokud tam budete a poznáte mě, přihlaste se..:). Ať nám to běží, na plný pecky a po celou dobu! Hezky si to užijem, moje stará maminka zase vyšilovala, prý, že slyšela, že zase o víkendu běžím nějaký závod?? Aby to nebylo něco dlouhýho a náročnýho?? Moje odpověď je tradiční a pravdivá.. Ale mami.. běžím s kamarády ve Stromovce, osmkrát kolem šaten a domů!

Tak ať se nám s kamarády hezky běhají kolečka.

12:)