sobota 25. února 2017

Největší z kanárů, aneb objevuji svoje (krásné) slepé uličky:)

Všechno začalo tak krásně-bojovně. Skolily mě viry a bakterie a já kašlal a smrkal.. sotva se šoural po domě. Ale o to víc jsem byl odhodlaný vyrazit na závod a porvat se s protivenstvím. Naštěstí byl týden čas a já i když jsem ještě v letadle kašlal jsem začal věřit, že... že by to třeba šlo.. a že to půjde a chvilkami i poběží:).

Cesta proběhla poklidně, od Pepra se dozvídám spoustu užitečných rad, tipů..(řadu z nich jsem úspěšně otestoval v závodě), probíráme znova a znova trať, děláme si poznámky, kde by měla být voda (nakonec většina toho, co říkali organizátoři nebyla pravda)... Ale i přes to jsme velmi pozitivně naladění. Dělám si svůj plán průběhu.. založený na taktice "děda Lebeda", hlavně v klidu a postupně. Beru si Peprovy plánované časy a na začátku je nádobím koeficientem 1.5, později zvyšuji na 1.7. Mám tam na konci papírovou rezervu asi 4 hodiny:)

Po příletu je mi děsně zle. Čas od času si moje porušená rovnováha vybere svoji daň a změny tlaku v letadle se přemění v neskutečnou mořskou nemoc, bolesti hlavy.. jako bych se přiotrávil.. a tak pondělí do večera vědu důvěrný dialog se záchodovou mísou:), večer se to začíná lámat a tak do sebe natlačím pizzu a ráno jsem jak (maličko leklá) rybka. Ale vím, že je to za mnou a tak se rychle registrujeme, připravujeme bágl na závod, na stanice.. 

Ovšem ranní zmatky pokračují ve velkém.. domluvili jsme se, že ušetříme nohy a vezmeme taxík, který se ale neukázal.. na start vyrážíme v nervózním poklusu, snažíme se po cestě chytit taxíka.. Pepr s Paloncem nakonec stopnou auto s běžcem, co jede na start a tak jsme v prostoru startu 15 minut před 9 hodinou. Vstupuji do koridoru jako jeden z posledních, rychle se snažím si připravit navigaci, satelity -- trasa naskočí těsně před závěrečným odpočítáváním.. tedy včas:), ještě stačím letmo kouknout na profil a vyrážím.

Tady jsem poprvé drobet bloudil. Koryto řeky, hustá vegetace


Naprosto neskutečný obrázek. Ta kytara v té pustině..



Stoupáme k Tunte


Budeme sbíhat


Zatím jde vše podle plánu. Lehce jsem se zamotal už na prvním místě, odbočce do vegetace v potoce, pochopitelně jsem se začal víc soustředit a neztrácel se víckrát než jednou každých pět kilometrů..:).. v Hoya (Tunte) jsem v restauraci na náměstí velmi organizován. Piju pivo, zároveň do sebe cpu namazaný chleba z domova a dolévám vodu do všech láhví.. po zmatených cestičkách vykličkuji z vesnice. Skvělý pocity.. do té chvíle, než mi došlo, že jsem si v hospodě (v euforii nad svojí efektivitou) nechal hůlky!!:). Rychle, co to jde mažu zpátky.. právě včas. Hůlky už jsou sbalené a chtějí si je odnést organizátoři. Za sborového smíchu s pocitem úlevy a s dalším cca kilometrem v prdeli:), opouštím tentokrát na čisto Tunte..

Krásné Tunte.. skvělé pivo.. a zapomenuté hůlky

Drobné lezecké vsuvky 


Uklidňuji se tím, že je skvělý, že daří takhle na začátku .. a že se to tím pádem brzo uklidní:). Konečně objevuji krásu neexistující trati a v podstatě azimutové přibližování ke Garaňon. Pomalu se ve třech blížime k hoře, navigace ukazuje cca 4 km do kontaktu (do stanice) a před námi hora jako kráva.. tak jsem to pochopil. Bude se šplhat.:) bohužel začalo drobně pršet, dělá se mlha. Navigačně velmi nevhodný okamžik, máme šplhat průrvou podle potoka ostře vzhůru, ale v té mlze není vůbec jasné jestli vlevo/vpravo, dál/blíž .. a navigace skáče jako pominutá:). Nejhorší je, když se nehorolezec někam s vypětím vydrápe a zjistí.. že je špatně..:).. některé pokusy byly vyložené jednosměrky, končící jako slepá ulice.. sestupy po zadku.. nebo v traverzu dávají nohám zabrat. Při jednom takovém přemístění jsem si na prsou poničil Salomon flašku..a tak se přidal další rozměr bojovnosti. Nedostatek vody a ja budu mít na trasu ještě o 1/2 litru méně..
Začíná pršet, mlha a tím pádem těžký výstup na Garaňon

Nevím, kde se bere ten optimismus:), ale jsem v klidu.. říkám si.. teď to nějak doklepeš, v další vesnici koupíš 1/2 láhev vody. Když se dostáváme na cestu, zrychlím a na stanici jsem ještě za světla.. rychleji proti optimismu a víc jak 4 hodiny před cut-off. Chystám se na noc. Dělá se zima a tričko s rukávem chybí.. nevadí mám rukávy.. co je horší, při manipulaci s čelovkou se mi zlomil držák baterie. Mám sice scotch pásku, ale ani po slepení čelovka nesvítí:(.. prší, mlha, tma.. a já mám jen jednu čelovku..Američané říkají výzva, já bych řekl průšvih:). To budu vidět zase úplně kulový.. naštěstí stanici opouští skupinka 4 Španělů.. musim se jich držet, oni jsou rádi, nemají dost baterií a tak navigujeme jen dva, ostatní zase koukají na cestu.. tim pádem jsme na další stanici-- i přes  malou viditelnost brzo ráno.


Rychle jím, ošetřuji nohy a na 45 minut spím. Super! Ve vesnici není blízko obchod a tak vyrážím do žáru ... stoupám opatrně i když co to jde.. tak ty 3 km/h..:), šetřím vodou, tak za tři hodiny jsem nahoře:), začínám toho mít dost, voda mi vydrží tak do El Risco, tam podle mapy není žádná hospoda.. nezbude než žebrat:). Předchází mě známá dvojice z minulé noci, chvíli se bavíme a oni říkají, že jeden z těch kopců je technicky silně náročný.. přeju si, aby to byl tenhle.. je světlo a pořád mám ještě nějakou vodu.. ale kdepak.. i když sestup byl občas osmekaný a v bujné vegetaci.. jsem si skoro jistý, že to těžké mě teprve čeká. 

Konečně nahoře a šup na stanici!

Bez vody první kopce druhého dne a k El Risco


V El Risco (cca 118/120) jsem skoro bez vody. Nicméně je otevřený místní bar, kde vypiju dvě piva, koupím vodu i malou 1/2 litrovku:). Jsem zase plný sily a cítím se ve zpátky v závodě .. doslova v plné polní:). Říkám si, když vydržím přes noc 2.6-3.0 km za hodinu, tak mám denní limit a zbude i na hodinu spánku a údržbu nohou:).

Za vesnicí začíná úsek označovaný organizátory jako "nejasná/nezřetelná :( stezka, což mohu potvrdit:). Postupně v těžkém terénu mezi velkými kameny, vysokou trávou a náletovými keři klesání cestu nahoru..

Musím pořád korigovat navigaci, slunce zapadlo a ve vysoké trávě není vůbec nic vidět. Za chvíli zjišťuji, že jsem ve svém úsilí minul traverz a tak asi 200 metrů musím sestoupit a hledat odbočku vpravo. Jenže když jsem ji našel a kousek jí následoval přivedla mě pod prudkou skálu. Mapa říká.. nejasná stezka.. následuje kamennou průrvu:). Přede mnou nefalšovaný horolezecký výstup, rozdělený do několika sekcí.. Pepr to hodnotil jako horolezec na stupni poctivá trojka:).. no po 120 km, a s těžkým báglem, sám.. bez horolezeckých zkušeností.. Už jsem přeci jen stařík, ale jsem na světě rád, odpovědný otec od rodiny.. lehce, alibisticky zkouším a sjedu dolů... Kdepak!!! Koukám dolů po srázu po nějakém světýlku.. nikde nikdo.. a tak po chvíli těžkého rozhodování, to otáčím a opatrně sestupuji dolů..

Až úplně dole potkávám skupinku, nabízejí, že můžu jít s nimi.. ale už jsem zlomený. Už jsem ten výstup zkusil sám a mám velkej strach.. sejdu na konec vesnice, kde prozíravě parkují pořadatelé a záchranka. Prý až projde poslední závodník (prý za hodinu), tak mě hodí na autobus do nejbližší vesnice. Nakonec tam klepu kosu pod svoji termo fólií až do 4:30 ráno. Je to konec konců jedno. Objedeme kopec a jsme v Giia, kde je občerstvení/stanice.. mimochodem nemají ani čaj, ani kafe..jídlo mizerné.. ale autobus jede do Las Palmas za 20 minut. Vypiju dvě sklenice Pepsi a valím:). Teda po náročné noci by mě to moc neobčerstvilo:).

Naštěstí na autobusovým nádraží mají automaty na vynikající kafe!!:) i v Las Palmas je mají:) a tak když v 8:30 ráno jsem autobusem dokončil okruh kolem ostrova jsem skoro:) v pořádku..tedy chodidla mám už tradičně zrasovaná, v hlavě pořád přebírám svoje rozhodnutí.
Vnitřně to beru, že jsem nevzdal, ale odstoupil.;)

Z mého lamského pohledu (člověka, který zbytečně nevyhledává překvapení na trase) Je škoda, že při briefingu, místo aby nám povídali, kde je na mapě sever, jak je označená stanice.. mohli raději promítnout obrazy nafocených těžkých míst, s radami kudy:)... nebo pokud se něco dalo obejít a bylo to povolené.. tak by taky měli říci kudy a tak. Nebo se poučit od Olafa a v každé vesnici domluvit aspoň jednu hospodu/bar/cokoliv, kde by měli otevřené přes noc, dát to do informací pro všechny. Taky neznačené úseky ve skalách (s přirozenou odchylkou v GPS) zbytečně podle mě zvyšují náročnost, obzvlášť v noci .. proč nedali jasné fáborky/odrazky na pár kilometrů, nebo proč v těch lezeckých úsecích nedali pár metrů lan:)..

Nevím:), buď to nestihli/nepromysleli.. nebo to byl záměr, aby prošli jen ti nejtvrdší:), ale zase proč to neřekli na rovinu pro Honzy, kteří čekali náročnost na úrovni TGC, jenom, že to bude 2xdelší:). Při neexistující trati (track dali pár dní před závodem) jsem se dokonce domníval, že velký kus závěrečné poloviny bude totožný s TGC. 

Závod je to opravdu náročný a věřím, že do dalších ročníků to pořadatelé doladí..:), rozhodně to není v této podobě běžecký ani skyrunningový závod, ale spíš takový adventure/survival.. Má své kouzlo, které by mohlo být i větší, kdyby v řadě úseků (co jsem prošel) trať vedla po stezce (a ne bordelem o 300 m dál) a člověk se mohl kochat výhledy a ne se prodírat hustou vegetací. Ale to je jen pohled zážitkového rekreačního běžce..:)

Nechci aby to vyznělo nějak špatně. Pro mě to byla taková mimoběžná volba závodu. Stejně s Cimrmanem si mohu říci-- tak tudy pro mě ne:)! Ale i tak to bylo pro mě krásné, poučné a inspirativní.. cítím se jako dobrodruh, ale zodpovědný :). Hodně věcí jsem se naučil, hodně dobrých rad získal od Palonce a Pepra, něco i úspěšně otestoval na závodě.. a hlavně, i když mě to mrzelo, měl jsem dost sil, jídla a vody a motivace.. přesto jsem dokázal s rozumem ohodnotit svoje horolezecké možnosti a vrátit se zpátky.

Sice únor bude kilometrově velmi slabý, nemoc a zkrácený závod, přesto věřím, že je pro mě skvělým impulzem do dalšího pobíhání, tréninku.. něco jako živá voda..

Všem díky za povzbuzení a milá slova.. teď už se těším, jak doma zase začnu probíhat:).

Všemu zdar! Našemu úsilí, pokusům, omylům .. a hlavně ultra!:)

12:)
PS. Na pár místech, kde jsem mohl jsem fotil.. zkusím sem dát brzo fotky, ale nemám s sebou počítač.. a všechno jsem si poctivě naťukal na telefonu..podle své zásady, aby ty moje zážitky byly čerstvé, neohlazené časem nebo autocenzurou.:)

Nacvičoval jsem průchod cílem, ale .. asi to nebylo moc pečlivé

neděle 19. února 2017

My rifle, my pony and me..:)... aneb vzhůru na čundr kolem ostrova kanárů!

Na svoje poměry jsem si delší dobu nic nenapsal. Proti "normálu" mám v podstatě 1-2 zápisky mezeru:) a tím, že si píšu primárně pro sebe je jasné, že se něco "stalo"...:(..

Před 12 dny na mě všichni usilovně plivali viry a bakterie, až mě to sklátilo k zemi.:).. Možná to taky bylo přiživené tím, že každý z nás (včetně mě) má tendenci se domnívat, že je že železa, nebo aspoň ze železných pilin. Proto není nic lepšího, když si občas musím(e) uvědomit, že moje tělo říká (a křičí).. odpočiň.. zpomal.. soustřeď se jen na to podstatné..

A tak jsem se minulý víkend sotva hýbal, potil se tak, že jsem za noc se musel 5x převlékat.. Během celého týdne jsem kašlal jako abonent tuberkulózní léčebny.:). Ještě teď kašlu:(, ale víra v moji "imunitu" získanou v dětství a utuženou "selským" způsobem života -- mi dává věřit, že do závodu budu OK a že nakonec všechno dobře dopadne. Ta víra a touha po dokončení je zase na stupni 12 ze škály 1-10..:).

--- malá odbočka ---
Ten globální boj proti bakteriím, antibakteriální mýdla, speciální přípravky na WC, krémy na ruce .. to mě nikdy nebralo (navíc v USA ten "boj" vypadá obzvlášť směšně a má podle mě negativní efekty na zdraví děti, alergie, apod. Plně souhlasím s George Carlinem -- doporučuji si poslechnout jeho zábavnou show "- fear of germs" [zvlášť ta hláška, kdy říká, že si po záchodě myje ruce, jen když si je pos***:)], Je to skvělá reflexe mého dětství, kdy jsme chytali nitěnky rukama a brodili se přitom u výpusti městské kanalizace, v rybníku v bahně sbírali pijavice, překusovali žížaly, atd.. Například díky tomu jsem zdárně přečkal i záškrt:).
--- konec odbočky ---

Zase jsem "statisticky" zabalil zavazadla .. Tedy v příručním zavazadle mám úplně všechno, co nutně potřebuju na závod. I kdyby mi zašantročili velký kufr, tak můžu ve finále běžet jen s tím, co budu mít u sebe. Vždycky mě udiví, že se všechno podstatné se nakonec dá poskládat do malého příručního kufru.. Tady je fotodokumentace, jak to šlo za sebou a mám v kufříku..

Rozložené na zemi
Postupně rovnané do příručního zavazadla
Když o tom tak přemýšlím, tak jsem připraven. V podstatě se není na co vymlouvat,. Kašlu? Kdo nekašle.. Jsem unavenej? Kdo není..:).. Před startem budu mít sice méně kilometrů naběhaných (fyzicky), ale mentálně jsem udělal maximum. Dokonce jsem si sám připravil mapy do navigace, procházím a plánuji si trasu. Utěšuji se tím, že méně naběhaných kilometrů zvládnu:).. -- nejedu tam soutěžit o čelní umístění:), a tak bude důležitá moje pohoda, vyspání, vůle po dokončení a i určitý "hlad" na běhání.. který naštěstí ve mně každý den roste..

Držte mi palce. V pondělí brzo ráno sedám(e) do letadla a ve středu v 9.00 to vypukne. Už mám v sobě usazenou i písničku/písničky na závod.. takže je mi jasné, co si budu zpívat do kroku do kopce a do běhu s kopce:).

Všemu zdar! Našemu nadšení a ultra .. zvlášť!

12:)

sobota 4. února 2017

Vývoj batohu -- Pořád se něco děje.. aneb, na Hromnice.. všeho více..:)

Jedna z věcí, co mě trochu mrzí je, že v denním boji o každý km a vyběhnutí většinou nezbývá čas, abych si připomenul důležité (a někdy hodně veselé) okamžiky svých denních bojů, ale věřím, že si je snad sám budu dlouho pamatovat. Když jsem minulý týden omluvně vysvětloval Ance ".... hele byly to šílené šoky, například z dlouhého běhu jsem se musel vrátit, protože mi volali z VZP a já jsem musel nastavit/změnit moji nejmilejší manželce přístup na portál,.. pak jsem byl na služebce".... prostě --- samé výmluvy, že:) -- "..skončil jsem u 90km.." A ona ve smyslu české klasiky mi odpovídá, .." Ale to jsi běhal dobře.. to jsou ty důležité první vlaštovky"..:)
 [V takové chvíli já okamžitě slyším původní repliky... "Mám na mysli tu pěknou čtyřku z dusíku, nebo ta rovnováha na páce, že? To jsou ty první vlašťovky." ...:)]

Ale jo, ono naběhat, když v zaměstnání zuří období reportingu a když my musíme nejen sepsat a vysvětlit, co všechno jsme vybádali a kolik věcí jsme koho naučili, ale zároveň přesně určit a přiřadit, které sponky, papíry a součástky počítačů jsme k tomu použili:).. Taková činnost nutně posunuje běhání trochu na okraj časového spektra, speciálně, když v ještě čase rezervovaném na běh vyhazuju a vyhrnuju sníh.. Ale o tom to je.:).

Pak často večer v práci zjišťuji, že nemám s sebou třeba běžecké kalhoty, čepici, čelovku... nebo tričko... ale nakonec to "nějak" člověk překlene.. a já běžím údolím domů po tmě, v zimě a ledovce ... a říkám si "maminko.. ty to vidíš!!!"..:)... Tedy, víte jak to myslím, věřím, že právě ten dnešní běh je ten nejdůležitější, který formuje moje odhodlání a vůli:)..

--- připomínková odbočka ---
A vždycky mi to připomene starou motivační pasáž od Běžícího Stína, kterou mám nalepenou hned vedle 1.monitoru mého počítače:
...In my opinion, every run counts. Training-wise, some of such runs may not be worth much, but in the big scope of things the runs like today are absolutely essential. I always feel stronger and more confident knowing that I indeed can overcome such difficulties and resist the temptation to call it a day without running. Sometimes later, you will look into a mirror (provided you have any doubts) and see the runner inside, not because you run when the weather is nice and you are fresh and have all the spare time at hand, but because you got out when it is difficult, when it hurts and when you want to quit – but you don’t....
--- konec odbočky ---

Jakoby toho nebylo málo, tak jsem se snažil doladit poslední věci se svým batohem. (ano, ano černé pivo!). Honza Bartas má hezký zápisek, přehled a milý pohled na (nákupní) evoluci batohu.. Já bych si dovolil trochu (r)evolučnější aktivní vývojový pohled..

Abych to patřičně uvedl. VS je nejen jeden z mých nejlepších kamarádů, ale zároveň správný borec, který svým ponoukáním vlastně začal a způsobil řadu mých eskapád... Když jsme spolu poprvé běželi, tak se jen tak mimochodem zmínil, že dostal nějaký levný batoh na testování, ale že mu vůbec nedržel na zádech, že byl na prd. Tak ho hned rozpáral a přešil, přidal pár věci a teď je skvělej:)..

Nevěřím svým uším... Párat a přešívat batoh? Vylepšovat ho? To se dělá? To musí být asi hodně náročné, asi jen pro horolezce a znalce .. Ale Pavel, mi vysvětlil, že ze starých batohů, kalhot.. vybavení, se dá použít spousta různých pásků, přezek, šňůrek, gumiček, brzdiček.. A když je člověk ještě nemá, tak je potřeba vyrazit do "horské švadlenky":).. a koupit si je.. Slovy VS udělat/doladit batoh, tak jak to tobě vyhovuje, je k nezaplacení, protože pocit, že máš svůj nejlepší batoh na světě..:), a to ti nikdo nevezme..

Zní to jednoduše, jenže včera není dnes, Valdauf není Gott, Liberec není Praha.. a "horskou švadlenku" abyste po Praze lupou hledali:). Ale jsou tu!! [například Kutil na Újezdě, nebo i Hornbach (!) nabízí zajímavou selekci levných přezek, pásků, šňůrek, pružných provázků, brzdiček, sponek, karabin apod.] A tak i já jsem se vrhl do předělávání, dolaďování.. a mám (podle sebe) naprosto nejlepší batoh. Jak jinak:). Ale neměl jsem na výběr. Propozice dlouhých ultra mluví jasně.. Povinnou výbavu, minimálně 1.5l vody..

Na TGC, 360 degree je potřeba kromě hromady jídla, minimálně 3l vody, Žďárského pytel, malou elektrárnu v baterkách, dvoje čelovky, nepromokavou sadu oblečení, atd...Ale.. Ale můj (upgrade) báglu to všechno umí! Je to pravá evoluce jednoho batohu..

Verze 0 (zakoupena v obchodě) má po stranách 2x 0.5 litru bidony. Jednoduše zlepšeno ve verzi 0.12, -- bidony zvětšeny na 0.75 litrů. V nouzi se dají použít i litrové, ale lehce mi o ně drhnou ruce, chtělo by to posunout dno pouzder na láhve níže [Možná příště:)].

Ve verzi 1.0 jsem přidal extra zip po celé délce, výrazně to zlepšilo a zrychlilo přístup do spodní části batohu, kam jsem si mohl dát oblečení (povinnou výbavu) a nahoru jídlo, doprostřed čelovky.. Skvělé, ověřeno letos na Rondě.

Verze 1.5 získala větší množství nášivek, popruhů, oček, na které se dá téměř všechno přichytit.

Vývoj od 1.0 k verzi 1.5

Verze 2.0 má extra popruhy k zachycení dodatečných lahví vepředu (sedí skvěle a vyvažují parádně batoh) a verze 2.2 má ještě přídavnou extra kapsu na oblečení, k dispozici je další menší extra kapsa (nepromokavá) primárně na část lékárny, telefon, doklady, kapsu na odpadky, atd. [Mezi námi, nechápu, proč sériové nevyrábí verzi 2.2, nebo moji budoucí verzi 3.4..:), takový vymazlený batůžek to je:)]

Detaily poslední verze 2.2 s litrovými bidony (použiji jen 0.75)
Mezi námi, ony ty úpravy batohu mají i silný mentální význam. I já, prostá nezkušená lama.. se díky tomu připravuji se na to, že budu hodně dlouho odkázán jen sám na sebe. K tomu slouží moje cvičné pobíhání s "plnou polní" po údolí, abych zjistil, kde to drhne, jak to skáče, co utáhnout, co povolit, co přesunout.. a co -- jak říkají němečtí sousedé --"stranou ležet nechat muset":).. Určitě nejlepší strategii bude optimalizovat váhu, mít co nejlehčí batoh, co nejmenší množství materiálu, v duchu veverkovského horolezeckého hesla "materiál je brzda výkonu":).


V této chvíli plánuji, že poběžím s dvěma 0,5 litrovými lahvemi vepředu, dva menší 0,75 bidony budu mít vzadu, a pokud možno "prázdnou" 0.5 litrovou PET lahev v přídavném batohu. Samozřejmě bude důležitá rekognoskace terénu, zjištění možnosti nabírání vody v civilizaci, ale i v potocích..


Na Hromnice mi v e-mailu přistála od organizátorů zatím jen dílčí informace o stanicích, profilu a vzdálenostech. Bohužel, zatím žádná trasa.. Ale přeci jen.. už koukám na ostrov a přemýšlím kusy se tak asi tak poběží..

 


Už vím, že můžu mít na trasu dva drop-bags, které budu mít k dispozici na třech stanicích.. Zprovoznil jsem skvělé mapové iPhonové aplikace (vedle wikiloc, je packet earth naprosto luxusní), potáhnu powerbanku, náhradní baterky budou v báglech..



Těším se silně. Bude to krásná před-jarní dovolená v horách.. Bude to přesně jako v pohádce..."Volejte sláva.. A pět dní se radujte!::)...

Všemu zdar! Našemu úsilí, naším skvělým báglům a kamarádům zdar!

12:)

PS. Na mailové dotazy na nějaké ty "lamské" rady pro kočku:).... si dovolím odkázat na jednu skvělou věc. Asi každý kdo běhá po čase zjistí, že nezáleží na pracím prášku a jeho množství.. Běžecké hadry prostě začnou po čase (silně) páchnout:). Moje nejmilejší manželka objevila a máme vyzkoušené.. Tenhle přípravek přidejte čas od času ke svému prášku.. Nechte pomalý (eko program) při praní na 40C.. Zápach je pryč.. Ať nám to (voňavé) běhá..: