Zdání stále klame...

Se začátkem běhání jsem si víc a víc uvědomoval, že celá hromada věci nejsou, čím se zdají na první pohled být... Třeba takový vytvrvalecký běh. Na první pohled asi jeden z nejnudnějších sportů. Prostě někam běží hromada lidí, běží tak 2 hodiny a v podstatě doběhnou ve stejném pořadí v jakém jsou tak po 5 minutách běhu, že? :) Ovšem pozor, z pohledu aktivního účastníka je to úžasné dynamické, proměnlivé (vydržím ještě za tu další zatáčku?), bojovně (zejména s myslí) a furt se něco děje, i když se třeba vůbec nic neděje..

V poslední době jsem opakovaně fascinován fenoménem ženské kabelky. Pro nás všímavější muže je to jeden že zázraku přírody, jeden z divů světa. Jak se například do malého skládacího "psaníčka" přes rameno, vejde pecen chleba, nákup a hromada užitečných věci:). Vždycky jsem zaskočen, když moje nejmilejší manželka [jasné slunéčko:)] kdykoliv je něco potřeba sáhne své malé kabelky a tu vytáhne už 3 balíček kapesníků, nůžky, šálku, deštník, malý šroubováček, pinzetu, náplast... Pak není divu, že i když tu kabelku na chvíli nesete, tak máte pocit (tedy já ho mám), že kdyby na mě vystartoval nějaký útočník a já jen praštil tou drobnou (vše obsahující) kabelkou, tak bych ho mohl i zabít!

A tak jsem dostal k svátku malé pouzdro přes rameno (mužskou kabelku), abych to prý občas nosil... Ted jsem to zkusil, "narval" jsem do toho klíče, peněženku, psací potřeby, blok, externí disk k počítači, nabíječku, šroubovák, izolepu a nůžky...Říkal jsem si ještě můj malý Acer a iluze ženské kabelky je dokonalá, ale nemám ten pravý dar:), nejsem bohužel pravá žena..

V týdnu jsem měl skvělý běhací zážitek. V úterý jsem zase běhal intervaly a běhám je na školním (zamčeném) atletickém hřišti. Nejdříve jsem se rozběhal a pak běžím k hřišti. Školnice už mě "vyhlíží", sedí u branky a kouří, čeká, co bude.. Nahlas slušně pozdravím a přelezu branku. Na dotaz, jestli jsem neviděl zákaz, tak slušné odpovídám, že neviděl a co, že se to zakazuje? Prý je sem zakázán vstup, kvůli chuligánům a dětem, které by zde mohly rozdělávat oheň. Hned jsem ji to schválil. Navíc chuligán nejsem, ani jsem tam nešel rozdělávat oheň a tak se souhlasným přikyvováním, že je to dobře jsem šel běhat svých 10 sérii.:)

Teda mezi náma pomalíkama:), dostat se dlouhodobě pod 4 min/km bude sakra výzva. Nejdřív jsem si říkal, že je to úplná pitomost, aby se starý "pes":) takhle honil, ale teď už se mi o tom i zdálo:) a myslím, že to zvládnu.. Ale aspoň se s tím poperu.

Zítra (v neděli) jedu na poutní maratón do Chebu, už se moc těším, všude budou hromady obrázků a fotek, ale asi sem něco dám, jen na památku.. No příprava taková divoká:), ještě před 1/2 10 večer jsem zběsile pobíhal a pracoval na zahradě.. Ještě, že to je takové přátelské proběhnutí.. Nějak poklidím, zabalím a o 1/2 6 vyrazím směr Cheb.

Mějte se fajn. 12:)

PS. Ten "poutní maratón v Chebu, byl opravdu "Boží" :), doufám, že tím rouháním neurazím pravé věřící, ale bylo to moc fajn.. Skvělá trasa, skvělí lidé jak na trase, tak kolem a skvělé počasí! Akorát to bourá moji motivaci na čas ve Stromovce, protože tenhle maratón byl co do času jistě můj nejhorší, ale co do pocitů a zážitků určitě jeden z nejlepších! Díky organizátorům. Přidávám fotku, jak s nami celou dobu běžel obraz (maratonec běžící z Marathonu)..:).

Ženy versus muži v nás

Nějak ten souboj ženského proti mužskému světu mám pořád v sobě... Obzvlášť teď, když časově ještě nestíhám a vynořuje se množství věci a úkolů, které je potřeba dodělat, abych se dostal na úroveň práce a úkolů, která je zvládnutelná. Začal jsem dokonce stříhat metr:)!

A tak si znovu říkám, jestli ty moje cíle vyjádřené nějakým (vysněným) časem na maratónu, nejsou ujeté? Vždyť někdy vím, že musím běžet jako blázen (třeba ve středu, když jsem běhal 400m úseky), někdy nestíhám, a přesto se snažím dodržet a uběhnout přesně tolik a jak mi předepisuje trenyrkovy plán. Hned si odpovím. Ta "žena" ve mně hned říká, ano je to naprosto ujetý, vždyť to máš jako práci v úkolu:). Na to zase odpovídá ten "muž", že to není pravda, že mi trenýrkovy plán dává možnost odolat těm zmatkům (které jsem si nakonec sám způsobil) a cíl je potřeba, abych měl další důvod, proč to dělat.

Naštěstí je to ve mně, jako v koze -- tedy pardon v lamě:)... když už to vypadá, jakobych vše dělal jen v "úkolu", vynoří se spoluherci, statisté mých běhacích chvilek a hned den "ozvláštní":)... V týdnu jsem se pobavil, když jsem zjistil že Pulec, zaživá podobné pošťuchování..

Mně se třeba stalo, že mě minulou sobotu pošťuchovali mladíci na zastávce v Hlubočepech a "závodili" se mnou asi 50m, pak málem vyplivli plíce a já pokračoval podle tramvaje směr Smíchov a moje práce.. Pro úplnost, tramvaj na kterou čekali a která už byla ve stanici mě předjela až na Knížecí, za jejich mávání z oken:).

Nebo dneska, když jsem u zahrádkářské kolonie narazil na trojici rozvalených mladíků, kouřících vodní dýmku.. Jejich lascivní:) povzbuzování, naráželo na údajně důvody, proč běhají starší muži:)... Když jsem běžel kolem nich zpátky, tak na mě už koukali takovým částečně nepřítomným pohledem.. Ten sdílnější z nich na mě pokřikoval "Ty vole, nehoň se, dej si s náma a budeš v rauchu"! Tak jsem mu odpověděl stejně: "Dík, vole, ale já už jsem v rauchu teď"!:) a vesele jsem běžel domů.
Moje trasa z dnešního dne..
Mějte se fajn, 12:)

Opravte si otočené štítky! :)

Doba je nesmírně dynamická, nicméně přináší i reflexe a vzpomínky na dny a zážitky minulé. Jakoby se minulost prolínala se součastností.

Asi jsem říkal, že jsem od začátku svého běhání - tedy od roku 2009 - v práci v podstatě vyloučil výtahy, nepoužívám je, ale doma (bydlím v 7 patře v panelovém domě, který má chodbu bez oken), až na výjimky jezdím výtahem. Od pondělí se vše ale změní. Budou nám na cca 4-6 týdnu opravovat výtah a tak jsem si hned vzpomněl na své mladí na MFF UK, kde u na vrcholku jezuitské koleje (u kostela sv.Mikuláše) na Malostranském náměstí, kde je jedna z budov moji alma mater byl "sálový počítač" v té době EC 1040. Pracovalo se s děrnými štítky a pro nás obyčejné studenty byly děrovačky v suterénu budovy, zatímco počítač byl až u kupole, což znamenalo 4 dvojpatra bez výtahu, v podstatě mých 7-8 pater.

Hned mi to připomnělo tzv. ladící dny, kdy nám několikrát za den vzali u počítače děrné štítky, prohnali to počítačem a dali nám možnost to opravit. To pochopitelně znamenalo seběhnout po schodech dolů, opravit chyby a chybné štítky, vyběhnout nahoru a tak dokola... Po odpoledním "ladění" jsem si připadal jak šerpa.

Abych vysvětlil tu hlášku. Čas od času (papír je přeci jen papír) se některé štítky ošoupaly, nebyly citelně, obsluha počítače je pak otočila a na průvodní papír napsala obligátní "opravte si otočené děrné štítky". Jednou jsme takhle pilně "ladili" s jedním spolužákem celé odpoledne, pobíhali jsme tam jako veverky v bubnu, ale furt se nám nedařilo programy spustit, pořád něco nefungovalo, furt jsem musel opravovat. Až jsem při jednom "okruhu" zjistil, že se nám děsně směje skupina "privilegovaných", co používali děrovačku nahoře a vždy nám -- než přinesla obsluha výpisy z počítače -- tu a tam něco otočili, případně zamíchali.. Pak aby ty programy fungovaly, že? :) Děsná legrace, která měla štasný konec. Ten spolužák totiž jako jeden že sady programu ladil program na "neplodné dny" své dívky a tak než jej stačil vypilovat, byla dívka v jiném stavu a on se ženil.:)

Takže v následujících dnech a týdnech budu mít pravidelně "ladící dny" a vzpomínku na mládí každý den asi i několikrát..

Tento týden zážitky se skupinou američanů se opět dostaly do kategorie "country legend" :), prostě něčeho neuvěřitelného, neuchopitelného. Ale co, jest už za mnou, večer mám rozlučkovou večeři, tak snad se nikdo nikde neztratí, nastoupí do taxíku a odletí. Moje štěstí kalí jen "jediný" obláček na nebi úplně spokojenosti. Nejhorší je totiž osvědčit se:). Ukázalo se, že mi pro velký úspěch přijede větší skupina zrovna na začátku července ve dnech volná. Jak by řekl Mirek Dušín, a "pět ran do čepice"! To bude zase nářez! :)

V nabitém a teplem týdnu připadalo běhání jen na časně ráno, většinou jsem vybíhal kolem 6 či před 6, u mě to znamená vstávat kolem 5, abych se stačil probrat a nebyl jak náměsíčný -- má to logiku, když chodíte spát kolem 1 či 1/2 2, tak když se po pár hodinách vzbudím, jsem jako když mě dvakrát přejede ďábelský cyklista..

Ovšem po pravdě, to probouzející se ráno má i na té hlavní "silnici" v prokopáku své neopakovatelné kouzlo. Slunce neopatrně vykukuje z ranní mlhy, pak nakoukne, aby si to hned rozmýšlelo a začlo opravdu fest svítit a hřát.

Mějte se fajn! 12:)

PS. Doba je opravdu dynamická:). Abych všechno stihnul musel jsem nejen vstát brzo, ale běžet nakonec směr Stodůlky, Centrum, s malými oběžkami to bylo 17.5km (na runsaturday změřeno dle GPX na skoro 19), s baťohem na zádech (s čistými věcmi, poznámkami, doklady...) docela zajímavé.. Až ke Zlíchovskému lihovaru to bylo naprosto skvělé, pak teda ulice.. (i když aut a lidí ještě minimum).

Okamžik zlomu, zlomový okamžik?

Často tady opakují, že používám různé "mantry", práci s myslí:), abych vydržel, nebo abych některé překážky lehčeji překonal... Zatím vždy pomohl rituál. Klidně přiznám, že i když se mi třeba tolik nechtělo jít ven běhat (prší, moc práce, únava, nedostatek času nebo všechno dohromady:), v okamžiku, kdy člověk vyběhne, tak vše je zapomenuto a při návratu si říkám, jak to bylo dobře, že jsem "vyběhl".

Tento týden byl charakteristický tím, že zmatky dosahovaly nových maxim, venku většinu času pršelo a když nepršelo, tak lilo, času se nedostávalo.. Bylo potřeba vstávat čím dál dříve, vybíhat v dešti, dobíhat v lijáku.

Ale vše se změnilo. Nejen tím, že přestalo pršet ke konci týdne a začlo svítit slunce. Hlavní změna je, a tím je vše jednodušší, když už vím, že běhání fakt potřebuju. Uvědomuju si, že nejen fyzicky se to moje pobíhání stává pravidelnou potřebou, ale hlavně psychická stránka "mentálního" rozměrů běhání je čím dál důležitější. Prostě, spousta věci při běhu se buď v hlavě vyřeší, nebo si uvědomím, že jsou jednoduše nadbytečné. Pribíhám domů s čistou hlavou, se skvělým pocitem a to je k nezaplacení. Ten čas věnovaný běhání se skoro vždy najde!

Měl jsem hezký zážitek, když jsem ve středu trénoval "kopce"... Pro ty z vás, co to (ještě) neděláte, je to trening na rychlost a dynamiku, kdy zhruba jednu minutu běžíte naplno (95% TF) do kopce, pak pomalu seběhnete a opakujete.. Při prvním běhu do kopce tam u cesty jeden člověk prořezával náletové keře, drobné mrholení se měnilo pozvolna v drobný déšť. Koukal na mě podezrivve s puštěnou motorou pilou v ruce...Scéna téměř jak z masakru motorou pilou:).. Když jsem to běžel po třetí, otáčel se tak neopatrně, že jsem se bál že si něco uřízne. Při mém pomalém seběhu mi sdělil, že oba jsme pitomci (použil mnohem zrnitější slovo), když blbneme venku v dešti, ale já že jsem větší, protože aspoň on je za to placen!

Šestý sprint už jsem dokončoval sám, déšť se měnil na liják a ten človíček se schoval do kabiny auta, koukal na mě a kroutil hlavou.. Přitom moje rozhodnutí mělo čistou logiku. Bylo nesmyslné se schovávat, stejně už jsem byl mokrý, lépe dokončit trening a běžet domů..

Od konce týdne (už od včerejška, tj. od soboty) si užívám opět kulturního šoku. Starám se o skupinu američanů, kteří jsou u nás na jednou semináři. Je to vždycky plné zmatků, protože na rozdíl od nás, oni jsou absolutně neorganizovaní:) a zmatek a změna se střídají co chvilku. Takže Vám klidně přijede jeden člověk o den dříve, vy se to dozvíte ten den ráno, dva dny před odletem si jiný přečte letenku a zjistí, že je vlastně číňan a že tím pádem potřebuje vízum, dva lidí, kteří vám komplikovali život a chtěli bydlet spolu na pokoji (oddělené postele na druhé straně pokoje) při příletu změnili názor a vy potřebujete extra pokoj v hotelu, atd... :) Z toho je vidět, že běhání skutečně dává člověku sílu a energii nejen takové různé změny snášet, ale bravurně je řešit.:)

Navíc pak to ve mě zase probudí takového čertíka, který vymyšlí různé legrácky.. Například, když přijdeme do restaurace na večeři a na stolech je připraveny čerstvý chleba a mističky se sádlem a škvarky. Na jejich otázky jestli to není moc tučné, říkám bez uzardění, že ne, "low fat" je moje odpověď, bez cholesterolu "cholesterol free"... :) a pak vidíte, jak jim to děsně chutná jak si to nezdravé české jídlo, cpou si to do obličeje a říkají, že nikdy nic tak dobrého nejedli... :) To je legrace..Jsem provokatér!

Dnes po ránu jsem musel vyběhnout již před 6 hodinou, přeci jen v neděli bych normálně vybíhal mezi 7-8.. Ovšem pozor! Nemělo to ani maličkou chybičku. Vibramy na nohách, plno rosy, slunce nízko, ptáci se radují, nikde nikdo (tedy jen dva běžci)... Nirvána!
Zážitkům zdar! Určitě jich budu mít plno, i když řada z nich bude asi nezdělitelná na blog:). 12:)