Pozdravy

Je konec roku, ve skutečně i virtuální schránce mi přibývají pozdravy od kamarádů i obecná přání do nového roku, aby mi naznačily, že starý rok skončil a nový co nevidět začne:).

Jak člověk stárne, tak většina pozdravu je relativně uctivých. Obecně člověk pozná, že je SOS [starší opotrebovanej strejda:)], když na jeho "Ahoj" odpovídají mladší dívky i muži uctivým "Dobrý den!", nebo případně neodpoví, protože asi neví jak:).

V minulých dnech kdy déšť s prosincem výrazně omezily počet běžců a cyklistů, potkávám tradiční souputníky a někteří se při pozdravu neudrží, aby ještě nedodali nějaký vhodný dovětek. Například, jjo, dneska jsou venku jenom skalní:),.. neužen se..ať ti to dobře běhá...

Zrovna předevčírem jsem při svém 26km klubíčku, nahoru dolů potkal v Prokopáku cyklistu, který si liboval v blátu a v terénu kolem to pěkně brousil:). Nejdříve mě z kopce k trati předjel, ale potom -- v kopcích a v trailu -- to já si na cyklisty troufám:), jsem mu zase utekl já, pak mě předjel, ale pořád jsem nějak udržoval kontakt:). U Řeporyjí jsem to u prvních domků otočil a za chvíli mě po rovince předjíždí zas a volá, celej od bláta:).. Ahoooj! To je paráda, nikde nikdo! :), což je naprostý protimluv, protože jsme se furt různé potkávali, jako kdybych ho cíleně sledoval. Nakonec mi ujel a říkal jsem si, tak už má ten svůj klid... V konci vybíhám svůj "oblíbený stoupák od Hlubočep k Jinonicím, ...držím:). Na vrcholku před sebou uvidím povědomého cyklistu se zablácenou větrovkou:). Chvíli jsem váhal jestli se vypnout k nějakému sprintu a dohnat ho s nějakou veselou poznámkou:), ale závodnická nálada mě opustila stejně jako moje miniaturní zásoba vody:) a tak jsem se jen tak kochal a udržoval těch cca 70m rozestup než se cesta úplně narovnala a on zmizel v Jinonicích..

Dobře je, že zatím mě moje poťouchlé nápady neopouštějí, což naznačuje, že je vše OK:). Zrovna před pár dny jsem ještě běžel centrem Prahy a vidím proti mně přicházet nejmenovaného člena KSČM a ten čertík mi nedá. Přejdu hned do chůze, zvedám pěst a zdravím "Čest práci, soudruh D.!" :) On se rychle rozhlédnul kolem a s výrazem velmi zaneprázdněného (plachého) soudruha kvapně odpověděl "Čest, čest" :) a zmizel v útrobách svého ústředí:)...

Suma sumárum samé dobře zprávy před koncem roku! Běhám jako pako, i když Deri je rychlejší!!! Musím s tím něco udělat:).

Hlavně, ať nám vydrží zdraví, štěstí a dobrá nálada!

Veselé pobíhání a Šťastný Nový rok!!!

12:)

PS. Já si dám aspoň malá přecevzetí. Zkusím, když budou závody opravdu "závodit", zkusím pravidelně vypínat mobil a nebýt tolik na internetu a zkusím si míň psát blog. Přeci jen běhám už tři roky a tak bych mohl snad i trošku vydržet bez svého povzbuzování:).

Kvůli ...Silvě... :)

Zrovna čtu, jak Dav s Gábinou velmi pravdivě napsali, že jak člověk jednou "ulije" běhání, tak se to může hned "tak" různě pokazit, že pak z toho pobíhání je nakonec houbelec:). Tohle já tuším od samého začátku svého pobíhání a proto se snažím nevynechávat!:) Říkám tomu zbabělé pobíhání:), protože i když se mi třeba na začátku nechce [ono komu by se chtělo když spí sotva 6 hodin, ráno se vykopat se psem a pak vyrazit běhat:)]... ale nechci vynechat. Za nic!!! [Navíc vím, že se mi to bude za chvilku líbit:)]

Hned kombinuju - co kdyby to další den nevyšlo, to člověk vynechá najednou nečekaně dva dny...jak se chvíli nepobíhá, hned se může chytit nějaký bacil..:).. a je z toho velká pauza, jak člověk neběhá, může špatně šlápnout a třeba si i nějak ublížit!:)... No vidím, že argumentuju stejně jako moje babička, která říkala, nelži Honzíku! Kdo lže ten krade a kdo krade, ten by mohl i zabít!:):)

Veden touto neúprosnou logikou navazování možných následků jeden na druhý, prostě "držím", jak jen to jde.:) Díky mému úsilí mám pochopitelně spoustu zážitků. Třeba zrovna tenhle...

Jeden můj známý, když mě po ranním úsilí viděl dobíhat do práce, říká, člověče, proč tak blbneš? Chtěl jsem mu začít vysvětlovat, že se připravuju na ultra a tak mu říkám.. To je kvůli Silvě! On se zarazil a povídá, no to by mě žádná ženská nedonutila, abych takhle magořil!:) Navíc vždyť vypadáš dobře a ... pak říkal jsi, že žádný ženský!!!:).. Jjo, to jsem tomu dal.. Asi jako můj kámoš (Kanaďan), který, když jsme spolu po peripetiích pracovně přistáli v Sofii poslal svoji milé následující lakonickou SMS. "Finally...I am in Sophia!!". Pak se zarazil, chytil za hlavu a rychle dopsal "I mean the town.." :)

Ovšem ta rána, v tom srabáckem boji o moje pobíhání rozhodně stojí za to. Když se podaří včas vyběhnout na vrcholky kopečků v Prokopském údolí a přes údolí nad Barandovem začíná vycházet slunce... To jsou ty čisté radosti mého života..

Běhu zdar! 12:)

Motivační kroužek aneb je potřeba adjustovat:)!

Tohle já miluju... Sledovat ty poťouchlíky, co spolu tak na dálku běháme a trénujeme [a pošťuchujeme se:)]... Mě to dostává: jeden běhá v trenkách a skáče do závěje, druhý už rovnou vybíhá v plavkách a skáče do vody, další trénujou jak šílenci a někteří ještě k tomu tancujou:).. Já to diskontuju:), vybíhám oblečenej, skáču tak akorát přes zamrzlý kaluže a pozor, přibíhám rovněž oblečenej.:), ale zase vzhledem k mýmu "stáří" jak fyzickýmu (dost), tak běžeckýmu (málo) i to je určitý extrém, ale divnej je dobrej:).

Přiznávám, že jsem se nechtěně zapojil do Machyho bláznivého korespondenčního otužileckého kroužku, když jsem v úterý brzo ráno (-5C) běžel do práce, v batůžku zmrzlý vepřový koleno že zabíjačky, který přimrzalo k batohu, na čepici mi lehce namrzal sražený pot a u nosu nudle.. Machy by měl jistě radost:). Jak se motám po těch zmrzlých cestách, tak u ramene Vltavy (hotel Racek) kachny tradičně vycourají vodu na chodník a je to tam jako kluziště. Jak tam mezi nimi probíhám, uklouznu, částečně pád vyberu, ale při tom (nechtěně) nakopnu jednu kachnu tak, že velký kus popoletěla a zahučela do vody:). [Fyzikálně řečeno, kachna zabrzdila můj přímočarý pohyb vpřed, energie z mého nakopnutí ji po tečně k silovému působení po sestupné trajektorii odpovídající přitažlivosti a odporu vzduchu dostala mimo pole mé působnosti a mě zase v rámci zákona akce/reakce umožnila získat zpětný balanc:)]. Ostatní kachny okamžitě s děsným rámusem zmizely... Pikantní bylo, že si to asi všechny pověděly, protože když jsem na druhý den ráno běžel kolem, jen jsem se v červené bundičce vynořil na kraji řeky, už s vyděšeným kvákáním vyklidily cestu...:)

Mezi námi, já ten motivační kroužek (Machy, běžící stín, Advid a další a další..) mám diskontovaný, prostě si ty jejich čísla výrazně zmenším a tak:). Těch úrovni "šílenosti":), co oni provozují se nepřibližuju, já to mám promítnutý aspoň do faktu, že běhám. Tedy že VŮBEC běhám a že běhám, jak to jde.:) To je teď u mě ta pravá radost i to hrdinství v jednom. Tento týden po-st je ve znamení úporného úsilí (14+30+30.) protože beru v potaz Štědrý den a Boží hod (návštěva u rodičů) a svůj plán se zase dostat nad 100km týdne. Běžící stín to u sebe trefně komentoval, že to zimní běhání je takové nijaké, nemá to strukturu, délku ani frekvenci, ale ono se to nějak nasčítá:).

Kamarád mi říkal, člověče, ty trénuješ jak na nějaký horský ultra, neběžíš Leadville? Povídám, maximálně kousek z toho - tedy "led" to jo - na ledě běžím, nebo "vedení" to mi schází:)... Ale pravda je, že to úsilí u mě pořád je. Ovšem není to hrdinné úsilí, ale srabácké úsilí:). Já se totiž ve skrytu duše BOJÍM, že kdybych neměl dost naběhané, tak mě to na delší trati skřípne a já si to běhání vůbec neužiju! :)

Ale co, padouch nebo hrdina, vždyť jsme jedna rodina!:)

Tak ať se nám to dobře běhá, potápí či jinak různě vzájemně blbne. Protože, když není radost, tak není nic!

Hezký svátky! 12:)

PS. Pokud to nebylo jasné z mých oslavných fotografií z tohoto týdne, tak snad i čas postu napovi! Je čas sluno(z)vracení!!! Už budeme zese běhat do světla, protože slunovrat, to je takové malé jaro:).

ZOO v přípravě

Jak jsem se dozvěděl od Luboše, tak mi údajně zahubili mamuta:), tedy 85km v Silva Nordica. Na běhej.com se vedou velký diskuse, co je dobře (špatně), jak dlouhá by měla být trať, jesti 90 nebo 103km či vím já kolik:)...

K tomu tradičně ufounsky dodávám, je to jedno! Je mi to jedno, jestli se poběží po silnici, nebo kombinace silnice, cesty.. Jestli se to bude jmenovat mammut nebo kozel:). Prostě říkám si spolu s klasikem:

What's in a name? That which we call a rose

By any other name would smell as sweet.

Copak je po jméně? Co růží zvou,

i zváno jinak vonělo by stejně.

[Vrchlicky má myslím ještě poetičtější dovětek:

I pod jiným jménem bude se růže rdít stejně kouzelně.

Prostě i když je to daleko a nevím kolik to vlastně bude a jestli se to bude běžet 2.6 nebo 9.6, je to jedno! Myslím, že u mě na tom vůbec nesejde:). V adventním čase se těším že svého často těžce vybojovaného pobíhání a přitom si užívám tu neuvěřitelnou energii. Možná právě proto, že musím pořád překonávat různé překážky, možná právě proto, že nic není jednoduché, možná právě proto mě to neuvěřitelně těší a cítím tu sílu. Doufám, že je to všude kolem a že to nějak "sdílíme".:)

Určitě zase přijdou těžší chvíle, ale teď to není, teď jsem "Hrdý Budžes", to je ten, co vytrval:). Po namrzajících ranních stezkách a chodnících se sice motám, jako koza na ledě, občas skáču jako kůň a na zpáteční cestě jsem slepý jako krtek:)... No, zase jsem si totiž zapomněl dát čelovku (a nesmeky) do batůžku, říkám si, je tohle už normální? Ale když jsem v pátek navečer dokázal po hodině pracovního vánočního večírku (jídla a pití všude hromady) se sebrat, navléci na sebe běžecké a vyrazit do deště, vichru a tmy směr domov....to jsem byl už možná i starý osel:).

Já sice noc na běhání nemusím, ale teď v adventním čase řada míst kudy probíhám večer vypadá obzvlášť poeticky, ať už je to myší díra pod Vyšehradem, nebo poslední lampa v Prokopáku, kde se loučím se světlem a definitivně vbíhám do tmy. Ale ještě pár dní a v pátek je slunovrat a to už začneme běhat do světla!

Hezky adventní pobíhání, ať nabereme co nejvíc sil, protože se budou jistě hodit.

12:)

Adventní střípky

Letošní advent je opravdu divný. Nemyslím, jak jsem minule napsal, že divnej je dobrej:), prostě na něj koukám jako Alenka:). I když podle mě nejlepší obrana na nepříjemné a šokující jevy/schůze/návštěvy/rozhovory... je dívat se na ně jako na divadlo:)! Sedíte v první řadě a občas přeběhnete přes scénu..[Sice si potom člověk občas říká, no tohle už ten režisér přehnal, to už je fakt moc. Ale o hodně líp se to snáší:)]

Pochopitelně moje scény-střípky jsou -- jak jinak -- povětšinou velmi veselé.

• Běžím si třeba v Prokopáku, na vrcholku míjím zamilovanou dvojici, co se drží za ruce [chlapec ale fikaně má na volné ruce rukavici]. Za chvíli nacházím na cestičce ležící rukavici. Tak ji seberu a pospíchám hledat onu dvojici. Asi po km ji najdu v milém objetí:), předávám rukavici a běžím pryč. Chlapec se mi omlouvá, že jsem si kvůli němu zaběhl:), na to se nedá nic říci, než se usmát, popřát veselý advent a zase zmizet..

• Při mém aktivním pobíhání po okolních vesničkách se často dávám do řeči s domorodci (kde jsem, nejkratší cesta a tak..). Nedávno jsem se ptal v Dubči na nejkratší cestu do Ořecha, chlapi stáli před zavřenou hospodou (sháněl jsem vodu) a říkali, no nejbližší otevřená je v Ořechu, taky tam "teď" jedeme.. Autobus prý jede za 50 minut. Povídám, vždyť to přes kopec nemůže být daleko.. Oni, jjo, to byste se divil po silnici skoro 4.5 km a lesní zkratkou to bude tak 3-3.5km. To mě dostalo. Ještě z nich vypadlo, že už tam přes 1/4 hodiny čekají. Povídám, no moc tomu nerozumím, ale to už byste tam dávno byli, ne?:) Koukali na mě jako na Pražáka, co se v Brně ptá na vstup do metra:). A tak jsem odběhl a potvzuji -- tím kopcem a volným tempem jsem byl v Ořechu u hospody asi za 1/4 hodiny. Oni by tam pěšky do 50 minut museli být i kdyby nechtěli..

• Dneska ráno běžím po silnici (po hlavní) a z vedlejší mi zkříží cestu policejní auto a troubí na mě tou jejich houkačkou.. Na jejich následnou stížnost odpovídám, proč bych měl zastavovat? Nehoukali jste a já byl na hlavní:). To jednoho z nich dostalo. Prý běžec s rychlosti >10km/h by se měl považovat za stejného účastníka provozu jako kolo!:)

• Ovšem na absolutně nejlepší advetní zážitek je uvaleno přísné informační embargo:), ale já si ho pro sebe o to víc pamatuju (vedeno pod číslem 34), abych se s ním mohl veselit a těšit. Asi jako když v té jedné rodině si už místo vtipů říkali jen čísla. Řekli si třeba 9 a začali se smát:). Když se nechápající návštěva chtěla zapojit a řekla 17! Manžel se začal smát, ovšem žena řekla, že se nestydíte! Před dětma!:) ... Takže 34! :) :)

Běhám? Snažím se, co to jde. Někdy to jde míň, někdy víc, ale samotného mě dostává ta moje úpornost, to úsilí, které věnuju tomu, abych si běhání udržel. Každý to jistě zná, pokud není člověk sám, má práci, rodinu... tak ví:). Moc se mi líbila úvaha běžícího stínu, že nejlepší příprava na ultra je rodina, práce a zmatky. V tom případě jsem na velmi dobře cestě:), protože když si myslím, že zmatky jsou překonány a vše je pod kontrolou, tak se stoprocentně něco vyvrbí a totálně zatřese s plány.:) Jjo, člověka to potom silně utuží, aspoň v to věřím..

Hezký adventní běhání! 12:)

Weird factor, aneb divnej je dobrej:)

Začínám si nějak víc a víc uvědomovat, že jsme divný:)... Teda, tady kolem -- co čtu a kdo sem zabloudí -- tak je každý nějak jinak střihnutý, a to nemluvím o opravdových esech [weird factor 10] - Machy je pravý ledový muž, teď u jen zbývá, aby na své ponory přijel třeba na saních tažených eskymáckými psy:), triatlonistická skupina se snaží střídavě se buď utopit nebo ujezdit na kole nebo utancovat v kole:)..., no a běžící stín? to je kapitola sama o sobě:).

Ale uvědomuji si, že i já nějak začínám zapadat do této kategorie - divnejch:) a tak si raději hned říkám, divnej je dobrej:). Navíc zjišťuju, že ten pocit a měřítko "divnosti" mi přijde v určitých situacích celkem motivující a pomáhající překonávat nástrahy jak běhu, tak i mých životních eskapád.

Začátek týdne je vždy jako nepopsaný list. Je potřeba se znovu vypnout a vyběhnout, protože "statistiky" z minulého týdne jsou už historie:) a o to je to i těžší. V pondělí jsem zase vybíhal do deště. I když jsem ho trochu pocítil pod deštníkem, když jsem venčil Deri:), tak jsem se to snažil neřešit. Abych parafrázoval Machyho, nemá cenu strkat prst do rybníka ve kterém budeme za chvíli plavat:), proto pečlivě balím svoje svršky do igelitu a ukládám do batůžku (nemůžu běžet zpět, o to je to horší). Vždycky zpětně v tom vidím velkou symboliku, ten boj mám-nemám-MÁM! Jak moknu a získávám ty "divné" body, jakoby to někdo sledoval, ten někdo, kdo kontroluje mraky a kohoutky s vodou, sílu větru a takové ty legrácky s počasím. Silně věřím, že jak ukazuju to svoje odhodlání běžet a přemoci sám sebe [trochu i tu přírodu:)], tak se najednou stává, že se vítr utiší, přestává pršet a někdy dokonce i vysvitne slunce!!!

Přesně tohle se stalo v pondělí. Na začátku moknu jako len, když se máčí, mraky a provazy vody kolem, ale ty jsou čím dál tenčí, mraky odfoukává vítr a při výběhu na Barandovsky most dokonce vychází slunce! Neuvěřitelný pocit. Věřím na pohádky a šťastné konce. Zase jsem se znovu ubezpečil ve své "víře", že pokud něco hloupě nevzdám, tak nakonec určitě zvítězím!

Stejný to bylo dneska (ve středu) večer při běhu domů. Nejen, že pršelo, ale jak jsem si minulé říkal, že musím vyměnit baterky v čelovce, tak jsem se sice vypnul a baterky vyměnil, ale čelovku nechal doma!:) Říkal jsem si, to bude zase nářez! Leje, v prokopáku nebude vidět ani na krok, tma jako v pytli... Ale hned jsem zavrhnul myšlenku jet domů metrem, protože divní lidí, dělají přece normálně divné věci:) a tak jsem vyrazil nejdřív podporován světlem pouličních lamp a potom už byla tma. Ale někdo, "někdo" tam nahoře to jistě sleduje!!! Protože to moje dupání do tmy ho asi chytlo za srdce, zavřel kohoutky, roztáhl mraky a měsíc jako rybí oko mi posvítil na cestu.

Je to tady!!! To prosté úsilí - i když u nás starších je to až legrační - ale asi právě to úsilí mi pomáhá nejvíc. Nejen na té trati, ale i tak obecně, když se něco vyvrbí:). Člověk si při vší pokoře řekne -- to už tady bylo:) a taky jsme se s tím nějak popasovali, tak nač stahovat kalhoty, když řeka je ještě daleko...

Honzo, mysli na to! 12:)

Běh do světla a běh do tmy

Říkám si, že je to určitě tím, že jsem se narodil o 1/2 4 ráno a proto já tak miluju běh do světla [a nesnáším běh do tmy:)]. Jak je to super, když člověk brzo ráno vyběhne (oči ještě zalepené spánkem) a probouzí se na trase, kdy se slunce pozvolna ukazuje nejdřív za obzorem a pak se rychle švihem dostane na oblohu... To jsou chvíle naprosto čistých radostí mého života, člověk si při poskakování po cestách ledasco v té hlavě setřese a mysl se rozjasní:)..

Ovšem i takový životní optimista a nadšenec hobického pobíhání jako já, musí svádět šílený boj, -- abych se v některých dnech po skončení práce vydal tou samou cestou zpátky. Jako by to byla úplně jiná cesta! :) Nejde o to, že vede do kopce, ale většinu cesty v prokopáku není vidět ani na krok [musím si dát nové baterky do čelovky!:)], mlha, k tomu ještě oblaky páry od úst plus mlha, co se mi sráží na brýlích.. No je to boj.:)

Tady se nedá než citovat klasiky z divadla J.Cimrmana, kteří vysvětlují, že proto, aby jim na druhou půli neodešli diváci, dělají brzo přestávku a vysvětlují, proč by diváci neměli odejít.. Závěrečná věta jejich vysvětlování .. "A pro jistotu zamykáme hlavní vchod" :) tomu dává tu patřičnou dimenzi.

Stejně tak já mám pro sebe po ruce řadu argumentů, proč po natěšeném ránu bych měl určitě běžet zpátky večer -- potřeba nasbírat km, ten boj s myslí je potřebný, překonávání překážek patří k maratóncům a ultra.. -- no a pak dodám "pro jistotu si s sebou neberu civilní venkovní hadry" :). Tedy musím běžet, tak jako tak. Prostě důvěra tu je, ale pro jistotu... :)

Jak se blížíme ke slunovratu, tak zase budeme běhat pořád do světla!!! Na to se těším úplně nejvíc, až se zase den bude prodlužovat a tím i čas, kdy vidím na cestu:). Zase je potřeba přiznat, když se člověk vynoří z temného údolí, tak i to světlo lamp má magickou sílu a jako můra běžím za světlem, naštěstí už mě to naviguje domů...

Mám hezky zážitek, kdyby to nebylo nepřípustné, tak jsem to fotil -- byla by to jasně fotka roku:). Jak nám Praha 13 letos šetří a z údolí odstranila všechny mobilní toalety, tak různé aktivní sportovce trápí typicky nerudovská otázka: Kam...? V dolní části údolí je takové hustější roští, které i v těchto dnech vyvolává jistě zdání neviditelnosti:).. No běžím okolo a v jednu chvíli vidím tři lidi (z různých stran) .. zadky k sobě:)...vůbec o sobě nevěděli a myslím, že si ve finále nevšimli ani mě:).

Vidím to jako jasný symbol adventního času. Ta pohoda, klid, čas a pochopení..:)

Příjemné adventní pobíhání. 12:)