Konečně to se i potvrdilo při zpáteční cestě. Paní na bezpečnostní kontrole na Stansted, koukla na mé tlusté podrážky HOKA bot a vyžadovala, abych si boty sundal, dal je na pás, nechal prohlédnout a zkontrolovat. Upozornil jsem ji, že to není úplně nejlepší nápad.. Protože jsem měl ty boty na sobě při běhu, který trval víc jak 20hodin, blátem a koňským trusem:).. Jenže předpis je předpis.:)... Ovšem, když jsem boty sundal a položil je na pás... udělalo se v jinak těsném prostoru bezpečnosních prohlídek najednou výrazně víc místa:)... Lidé ustoupili do bezpečnější vzdálenosti a paní se mi omluvila a potvrdila, že to opravdu nebyl dobrý nápad:)... Její kolegyně rychle doběhla k odpadkovému koši se zabavenými spraji a začala kolem zuřivě stříkat.. Pak se na mě obrátila a s britskou otevřeností mi poradila, že i kdyby mě nohy sebevíc bolely, abych si rozhodně v letadle nesundával boty!!..:)
pašerácká: Tomáš už je na letišti kontaktován jednou paní, aby pronesl a provezl nějaký kontraband.. V pozdní noci si na to pak vzpomeneme, když probíháme evidentně kolem nějakých velkých pěstíren marihuany, které pod rouškou tmy větraly:)... Nebo hustá oblaka kouře z různých bytů a klubů v jedné oblasti se "sociálním" bydlením získávají z naší strany jen obdivně poznámky "To je ale matroš!!!", protože marihuanového kouře bylo ve vzduchu tolik, že by se dal krájet:)...
hledací a pátrací: Tomášovi při vyndáváni banánů spadlo pouzdro s foťákem, stalo se to úseku kratším než 200 m, které jsme prošli mnohokrát, prohledávali přes 1/2h.. Pak nám došlo, že vedle nás stála starší paní s opelichaným psem (oba dávajíce najevo, že nemají rádi běžce). Určitě ho našla a zabavila.. A tak jsme se ji marně snažili pronásledovat.. Babka asi vzala nějakou zkratku a my přišli o kolekci nádherných fotografií..
jazyková: Pákistánec při nákupu piva komentuje, že jsme běžci a dodává, že já jsem evidentně vedoucí, protože jsem dvojnásobný běžec -- nejenom běžím já, ale mám i "running nose" (rýmu)
navigační: Tomáš dokázal v noci operativně při zavřených parcích, hodně blátivých či zaplavených úsecích na svém telefonu problematické části zázračně přetrasovat!!
vodářská: kilometry a kilometry cest a cestiček kolem slepých ramen Temže (pokud byly za světla a jen v drobném blátě) byly hodně malebné. Co 200m malé zdimadlo s ručním zavíráním, nádhera!
opičí: většina parku otevírá od cca 7:00-18:00. Později večer je tím pádem většina z nich zavřená.. Například do jednoho jsme ještě v pořádku vběhli, na výstupu už jsme museli překonávat zamčená vrata. Kousek na boku se ukázala taková menší díra/překážka, kterou jsme podle rád klasiků sice podlezli, ale po jejím překonání jsme se hrdě narovnali a vztyčili..:)
pivní: krátce kolem 1. maratónu měl Martin krizi, která se ukázala z hlediska ITB jako velmi užitečná. Pomohla nám ho přesvědčit, aby si dal s námi pivo (já na pamět t-birda) raději vypil piva dvě..:).. A hle.. krize zažehnána:)!
zdravotnická: Sice na cca 61 km úspěšně ošetřujeme VP koleno, ale byla to jen taková labutí píseň, aby se dostal k Richmond bridge.:(
Nicméně... Na 70 km je jasné, že duchovní otec akce a tvůrce trasy, VP už dál nepoběží. V koleni ho nebezpečné bolí a píchá (ty krasobruslařské figury v blátivých částech byly často o zranění). A tak jej u Richmonského mostu opouštíme. Tady se ukazuje další důležitá poučka v praxi... Nechval dne před večerem:).. . Odmítám další extra baterky do své čínské svítilny... Vím, že svítí jako blázen a vydrží svítit hromadu hodin... Ovšem to by se mi ale nesměla v batohu sama zapnout, že?:).. Tím pádem se hodně temné úseky v lesích a podél řek stávají ještě dobrodružnější... S přibývajícím časem moje světlo téměř nesvítí, ovšem pořád je to ještě o řád lepší než Tomášovo "lampička", která připomíná světlušku s poraněným zadečkem..:)
Takže šetříme světlo, jako zoufalci šetříme baterky v mobilu, který je nezbytný pro případnou změnu trasy.. Konec dobrý, všechno skvěle:). Při doběhu měla baterie telefonu sotva pár procent, navigace se mi vypnula přesně u hotelu a svítivost našich baterek poklesna na rozlišovací úroveň..:)
Prostě bylo to krásné a bylo toho dost. Paradoxně sice jsem byl unavený, pár puchýřů a rozmáčené nohy... Ale jinak super. Pravda, bolí mě v krku, ale to mě bolelo ještě než jsme vyběhli:)...
A tak se těším zase na nějaký léčivý běh:)... Musím doléčit rýmu a krk, protože za dvanáct dní mě čeká první větší zkouška v sezóně -- Trans Grand Canaria.. Držte mi palce!
Běhu zdar! Ultra a kamarádům.. zvlášť!
12:)
PS. Vysvětlující poznámka --"Zavři oči a mysli na Anglii" byla hojně používaná fráze anglických matek, když dávaly rady svým dcerám, jak úspěšně přečkat svatební noc.
PPS. Moc děkuji za fotografie, které mi poslal MVP, příště už snad budu mít své vlastní:)..