neděle 22. února 2015

Zavři oči a mysli na Anglii.... :)... aneb oběh Londýna

Začalo to.. no, jako vždycky úplně nevinně:)... Martin VP momentálně pracující na svém detašovaném pracovišti v Londýně, vymyslel zajímavou akci -- partyzánsky oběhnout Londýn po "The Capital ring", tedy po známém zeleném ("malém") vnitřním okruhu čítajícím asi 125km. A hned nás lákal, že EasyJet nás přepraví za rozumné peníze, tedy pokud člověk potřebuje jen malý kufřík... Jedno z jader ITB se toho rychle chytlo a než bys řekl Pilsener Urquell, t-bird koupil 4 letenky a mohli jsme se začít "těšit"... Jenže v tu chvíli se postupně ukázaly různé rodinné a zdravotní problémy -- a tak v pátek večer místo čtyřčlenné skupinky z Prahy odlétá jen dvojice šílenců (=Tomáš a já).

Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, to pohotově komentovala, že se naše skupina Rychlých Šípů mávnutím kouzelného proutku proměnila v Bratrstvo kočičí pracky... Podívala se na moje přerostlé strniště na bradě a významné podotkla, že zatímco Štěnináč a Dlouhé Bidlo vyrazí z Prahy, Bohouš už je na místě!:).

A v tomhle duchu zajímavých změn a šoků se nesl celý výlet. Už v letadle jsem například zjistil, že náhradní pláštěnky, které jsem slíbil VP, moje hodinky a náhradní navigace s trasou.. To vše zůstalo doma, položené na pečlivě zvoleném místě, které slibovalo, že je nezapomenu. Ale kdo umí, ten umí. Samozřejmě, že jsem to nechal doma!:).... T. mě utěšuje naším sloganem, "Co nemáš, nepotřebuješ", nicméně tentokrát s sebou nemáme Kotouče, který má všechno:).

Sedadla v řadě 22, přistání ve 22:22.. dávají tušit, že akce bude i po stránce numerilogickych znamení vydařená...S Martinem jsme se bez problémů sešli před letištěm a k hotelu zamířili po správných cestách (tedy po A12!)... V hotelu jsme byli lehce před půlnoci -- pár uvolňovacích piv na dobrou noc. Velitelský čas na ráno je nastaven na 4:30. V 5:30 vyběhneme, před tím rychlá bohatýrská snídaně a namazat si s sebou chleby na cestu.. Vybublinkovanou kolu s vodou do bidonů a nic nám nebrání začít londýnské dobrodružství..

Nebudu psát o průběhu trasy, do 70km běžel s námi v naší trojce tvůrce trasy, který ji popsal o řád lépe a nebudu mu to kazit (zde). Za sebe můžu říci, było to neskutečný... Viděli jsme zajímavé příměstské oblasti, malebné domečky, stejně jako pochybné čtvrti a nefalšovaný industriál. Upravené parky kontrastovaly s úplnou "divočinou" některých pasáží, jako byl například Richmondsky park, kde jsme běželi kolem volně se pasoucí vysoké. Stezky kolem Temže a jejich slepých ramen, ranvej s přistávajícími a startujícími letadly na City airport.. Prostě Martin připravil neskutečný a krásný mix, kaleidoskop střípků a nálad, který ve mně zůstane hodně dlouho.

Pro pochopení cesty a celkových podmínek je třeba dodat, že v Londýně často prší a v posledních dnech pršelo opravdu vydatně. Trávníky a cesty byly nejen blátivé, ale hluboce podmáčené... V některých místech se boříme téměř po kotníky, suché ponožky byla jedna z věci, na které jsem myslel hodně, intenzívně a často, ale to bláto,... To bláto, díky všudy přítomným koním je výrazně cítit hnojem.:)... Je mi jasné, že pro nás dva s T. kteří cestujeme minimalisticky, v jedněch botách, s malým kufříkem, s minimem věci... bude na zpáteční cestě o dost náročnější se dostat do letadla a nebýt vyloučen z přepravy pro přílišný zápach a znečištěný oděv:).


Konečně to se i potvrdilo při zpáteční cestě. Paní na bezpečnostní kontrole na Stansted, koukla na mé tlusté podrážky HOKA bot a vyžadovala, abych si boty sundal, dal je na pás, nechal prohlédnout a zkontrolovat. Upozornil jsem ji, že to není úplně nejlepší nápad.. Protože jsem měl ty boty na sobě při běhu, který trval víc jak 20hodin, blátem a koňským trusem:).. Jenže předpis je předpis.:)... Ovšem, když jsem boty sundal a položil je na pás... udělalo se v jinak těsném prostoru bezpečnosních prohlídek najednou výrazně víc místa:)... Lidé ustoupili do bezpečnější vzdálenosti a paní se mi omluvila a potvrdila, že to opravdu nebyl dobrý nápad:)... Její kolegyně rychle doběhla k odpadkovému koši se zabavenými spraji a začala kolem zuřivě stříkat.. Pak se na mě obrátila a s britskou otevřeností mi poradila, že i kdyby mě nohy sebevíc bolely, abych si rozhodně v letadle nesundával boty!!..:)

Asi by se dalo o našem oběhu Londýna mluvit jako o pohádce, nebo o by se jednotlivé bizadni střípky zážitků daly shrnout do špalíčku stručných příběhů a pohádek:
pašerácká: Tomáš už je na letišti kontaktován jednou paní, aby pronesl a provezl nějaký kontraband.. V pozdní noci si na to pak vzpomeneme, když probíháme evidentně kolem nějakých velkých pěstíren marihuany, které pod rouškou tmy větraly:)... Nebo hustá oblaka kouře z různých bytů a klubů v jedné oblasti se "sociálním" bydlením získávají z naší strany jen obdivně poznámky "To je ale matroš!!!", protože marihuanového kouře bylo ve vzduchu tolik, že by se dal krájet:)...
hledací a pátrací: Tomášovi při vyndáváni banánů spadlo pouzdro s foťákem, stalo se to úseku kratším než 200 m, které jsme prošli mnohokrát, prohledávali přes 1/2h.. Pak nám došlo, že vedle nás stála starší paní s opelichaným psem (oba dávajíce najevo, že nemají rádi běžce). Určitě ho našla a zabavila.. A tak jsme se ji marně snažili pronásledovat.. Babka asi vzala nějakou zkratku a my přišli o kolekci nádherných fotografií..
jazyková: Pákistánec při nákupu piva komentuje, že jsme běžci a dodává, že já jsem evidentně vedoucí, protože jsem dvojnásobný běžec -- nejenom běžím já, ale mám i "running nose" (rýmu)
navigační: Tomáš dokázal v noci operativně při zavřených parcích, hodně blátivých či zaplavených úsecích na svém telefonu problematické části zázračně přetrasovat!!
vodářská: kilometry a kilometry cest a cestiček kolem slepých ramen Temže (pokud byly za světla a jen v drobném blátě) byly hodně malebné. Co 200m malé zdimadlo s ručním zavíráním, nádhera!
opičí: většina parku otevírá od cca 7:00-18:00. Později večer je tím pádem většina z nich zavřená.. Například do jednoho jsme ještě v pořádku vběhli, na výstupu už jsme museli překonávat zamčená vrata. Kousek na boku se ukázala taková menší díra/překážka, kterou jsme podle rád klasiků sice podlezli, ale po jejím překonání jsme se hrdě narovnali a vztyčili..:)
pivní: krátce kolem 1. maratónu měl Martin krizi, která se ukázala z hlediska ITB jako velmi užitečná. Pomohla nám ho přesvědčit, aby si dal s námi pivo (já na pamět t-birda) raději vypil piva dvě..:).. A hle.. krize zažehnána:)!
zdravotnická: Sice na cca 61 km úspěšně ošetřujeme VP koleno, ale byla to jen taková labutí píseň, aby se dostal k Richmond bridge.:(

Nicméně... Na 70 km je jasné, že duchovní otec akce a tvůrce trasy, VP už dál nepoběží. V koleni ho nebezpečné bolí a píchá (ty krasobruslařské figury v blátivých částech byly často o zranění). A tak jej u Richmonského mostu opouštíme. Tady se ukazuje další důležitá poučka v praxi... Nechval dne před večerem:).. . Odmítám další extra baterky do své čínské svítilny... Vím, že svítí jako blázen a vydrží svítit hromadu hodin... Ovšem to by se mi ale nesměla v batohu sama zapnout, že?:).. Tím pádem se hodně temné úseky v lesích a podél řek stávají ještě dobrodružnější... S přibývajícím časem moje světlo téměř nesvítí, ovšem pořád je to ještě o řád lepší než Tomášovo "lampička", která připomíná světlušku s poraněným zadečkem..:)

Takže šetříme světlo, jako zoufalci šetříme baterky v mobilu, který je nezbytný pro případnou změnu trasy.. Konec dobrý, všechno skvěle:). Při doběhu měla baterie telefonu sotva pár procent, navigace se mi vypnula přesně u hotelu a svítivost našich baterek poklesna na rozlišovací úroveň..:)

Prostě bylo to krásné a bylo toho dost. Paradoxně sice jsem byl unavený, pár puchýřů a rozmáčené nohy... Ale jinak super. Pravda, bolí mě v krku, ale to mě bolelo ještě než jsme vyběhli:)...
A tak se těším zase na nějaký léčivý běh:)... Musím doléčit rýmu a krk, protože za dvanáct dní mě čeká první větší zkouška v sezóně -- Trans Grand Canaria.. Držte mi palce!

Běhu zdar! Ultra a kamarádům.. zvlášť!
12:)

PS. Vysvětlující poznámka --"Zavři oči a mysli na Anglii" byla hojně používaná fráze anglických matek, když dávaly rady svým dcerám, jak úspěšně přečkat svatební noc.
PPS. Moc děkuji za fotografie, které mi poslal MVP, příště už snad budu mít své vlastní:)..

úterý 10. února 2015

"Poděbradka" přímo ze zdroje, aneb malá noční bojovka...:)

Sice si řada lidí myslí, že z naší skupiny ITB jsem já jeden z těch největších šílenců.. Ale i kdybych se stokrát chtěl vytahovat, vím, že tomu tak není:).. Já to opravdu nejsem.. dokonce jsem si úplně jistý, že nejsem ani na pomyslné "bedně"..:).
Ovšem pravda je, že se snadno nechám do různých šílenosti "uvrtat", nebo třeba něco odstartuju jaksi mimoděk... Jako vždy to začalo úplně nevinně... V rámci "tréninkové restaurace" jednoho z jader ITB:)... padla otázka, jak se připravit na hodně dlouhé noční ultra, zejména na běh v noci. Spolu s T. jsme odpověděli úplně unisono.. že asi nejlepší bude se jít párkrát v noci proběhnout, případně (ještě líp) nějakou tu dlouhou noční naběhat... ať člověk trochu tuší, do čeho jde:)..

A zatímco chlapci řešili technikálie běhu v noci, odešel jsem klidným krokem staříka-prostatika na toaletu. Vracím se a ... oni už mají naklikané/připravené asi 4 noční trasy!!! OMG!!.. S tím, že úplně nejlepší bude, když na ně vyrazíme v pátek rovnou z práce (nejlépe vlakem, něco piva popijeme po cestě), poběžíme přes noc a ráno se vrátíme k rodinám.. a budeme "sekat dobrotu" .. něco na způsob ranního návratu z flámu, kdy se člověk snaží všem dokázat, že není úplně na mol:).. Tak i my budeme dokazovat, že v podstatě jsme si po cestě hezky odpočinuli..:).. A prosím, na rozdíl od Karnazese.. nebereme telefonní čísla na pizzerie v okolí, nýbrž batůžky s vybavením na záda:)..

Tak v tomhle já žiju.. Volba prvního nočního tréninku padla na Poděbrady.. Běháme rádi.. a na srdce? Na srdce jsou přeci odjakživa Poděbrady!:). A tak se v pátek večer scházíme na Masaryčce, nastupujeme do "couráku" směrem na Poděbrady, Abychom utužili klubovou příslušnost, jako členové jádra myslíme na pivo i před během a proto jedno pivo vypijeme ještě ve vlaku a na startovní pivo se zastavujme v nádražní restauraci v Poděbradech:). Místní štamgasti nás pozorně prohlížejí a v zápětí vysílají svého "zvěda" k našemu stolu.. Ten v duchu reklamy na Poděbradku snadno zjistil, že jsme "báječní zepředu a ještě lepší zezadu":)... a zeptal se nás, co za sport provozujeme?? :).. Když mu Tomáš naznačil, co hodláme v noci podnikat, chlapík spokojeně zachrochtal a pospíchal ke stolu, "mise splněna" a bude zase o čem povídat -- Prostě přijel soubor reprezentantů z Prahy:)...



Petr sice měl ještě ve vlaku opatrné otázky, že se sice moc těší, i že má obavy... a co já?? S úsměvem jsem mu odpověděl "tovíšžejo".. Nemůžu mu říci, hned na začátku, že dcera leží doma s šílenou angínou, já jsem s ní ještě den před tím, než totálně ulehla pracoval a běhal.. že mám rýmu, už mě škrábe v krku.. totálně nevyspalý:).. to bych ho jen nalomil a svoje strachy jenom přiživoval..:). Člověk nesmí být úplně šílenej, ale zase ta víra, že věci dopadnou lépe, než vypadají na první pohled.. ta je opravdu potřeba. A otevřeně přiznávám, že ji mám. Věřit se totiž musí!:)

Odstartováno:).. Probíháme od nádraží k řece. Tom inspirovaný patrně Martinem VP má dobrou domácí přípravu. Má nastudováno a říká nám zajímavosti, včetně historie města, nádraží, léčivých pramenů.. Jak se dostáváme k vodě, začíná být čím dál větší zima. Petr optimisticky dodává, že koukal na předpověď a že za pár hodin to má skokově klesnout o 4 a víc stupňů níže.. No to si to užijeme!:). Zatím se oba moji spoluběžci radují, že si nevzali camelbag, protože už teď by jim zamrzly hadičky! Což teprve za pár hodin... Jak málo stačí k dětské radosti, že?:)... Co netuším je, že po půlnoci se mi v bidonech pití přemění také v ledovou tříšť.. Ale noc je ještě mladá a proto velím "Mladí vpřed" a posílám oba kamarády pár kroku před sebe! .. Mimo přiznání, že dnes nehodlám nijak závodit a i více naslouchat... to má i své praktické důvody. Zapomněl jsem, že dneska běžím.. A volba mého oběda nebyla, jak bych to tak řekl ... z hlediska skupinového běhu.. úplně optimální... Jako mistr slepých uliček mohu potvrdit, že čočka s vejcem následovaná mexickými fazolemi.. není vhodná kombinace pro skupinový běh.. a proto jako bába prdlavka jsem se držel operativně pár kroku vzadu:)

Noční běh s kamarády má hodně do sebe.. Podle svých přecevzetí mluvím méně, než normálně... Tedy jednak se snažím víc poslouchat, jednak mi rýma a škrábání v krku nedělá dobře:).. Prostě mráz a voda crčící z nosu.. i když to zažívám v zimě relativně často... je prostě něco, na co si nemůžu (zatím) zvyknout.. Vadí mi, jak mi postupně roste kapička a umrzá mokré z nosu:).. člověk se to snaží utřít, vysmrkat.. ale pomůže to jen na chvilku.. navíc odřený nos mě pěkně štve:)..

Na začátku cesty jsme řešili ty obecně filosofické problémy, otázky štěstí, pokory a víry.. Ale jak přibývaly km, tak jsme se dostávali k těm podstatnějším a řekl bych i zemitějším problémům..:)... ať už vyřčeným nebo nevyřčeným. [Mě například doteď vrtá v hlavě, co bylo silnější.. jestli ta čočka, nebo ty fazole, protože jsem se furt musel držet vzadu:)]

Asi proto, že jsem na začátku naší debaty měl takový filosofický názor, že trocha "diskonfortu", trocha nepohodlí, drobných problémů.. člověka může jedině posílit:).. Tak jsem si nakonec za odměnu užíval celkem dostatečně tolik vzývaného nepohodlí:), snažíc se otřít/vysmrkat to mokré z nosu, oloupat zmzlé nudle, případně sám sebe přesvědčovat, že to škrábání v krku je jen dočasného charakteru..:).. Říkám to pořád.. Pozor na naše přání! Ona se totiž často splní:)..

Mezi námi, moje největší mentální krize byla asi za Lysou n.L. .. normálně i malé odbočení od řeky znamenalo "oteplení" o několik stupňů C, ale tady v těch polích to nebyla pravda, navíc, písek a prach našich cest umrznul v různých terénních vlnách a nerovnostech, které já v tom jednom odstínu světle šedé jsem nebyl schopen rozpoznat. Takže jsem několik km různě zakopával, snažil si nevyvrtknout kotník(y).. jak se zvedl v jedné zatáčce vítr a já zrovna smrkal, tak mi to přimrzlo na brýlích:).. z vnitřní strany mi na brýlích namrzal můj dech.. no legrace..:)... A ten můj vnitřní hlas mi říkal, ty jsi ale trouba.. proč to děláš? měl jsi zůstat v teple domova:)... Odpověď mám (doufám) v sobě pevně vysázenou. Jsem tu proto, že tu chci být.. není důvod si na cokoliv stěžovat, jen je trochu těžší se soustředit na cestu. Ale nakonec -- není to přesně to, co jsem chtěl "trénovat"?:)

Je potřeba si uvědomit řadu pozitiv a kladů.. Například celou cestu nádherně svítil měsíc! Sice mě Tomáš pořád vyzýval, abych zhasl svoje šílené světlo a běžel jen ve svitu měsíce [asi si přál, abych si brzo zlomil nejen ruku, ale i obě nohy!:)]... Díky mrazu na trase nebylo žádné bláto, všechno zmrzlo na kost:).. myslím, že i obávané tůňky jsme mohli klidně překročit "suchou nohou", protože byla zima jak v p*deli zmrzlého polárního badatele..:).. prostě všechno vyšlo.. Nakonec ani v těch Kostomlátkách jsme si nic nezlomili.. Co si přát víc.

A tak když nad ránem probíháme okrajem Prahy, uvažuju racionálně. Nos začíná získávat barvu a patinu letitých pijáků alkoholu, mám starost, že to škrábání v krku se může zvrtnout v něco hodně nepříjemného.. a proto .. na Kolbenově naskakuji do noční tramvaje č.52. Po 61 km se vlastně loučím, když to začíná být zajímavé.. [Původně jsem plánoval, že tady se odpojím, poběžím dolů na Sokolovskou, k vodě a na Smíchov..] Ani jsem se od kamarádů nenapil slivovice, bál jsem se, abych nešířil víry a bakterie:)... Teď se ukazuje v plně nahotě moje odhodlání k běhu.. a i jistý "profi" přístup:)... Prostě raději teď rychle domů.. zahřát se, rychlá sprcha, čaj.. a běhat zítra a v dalších dnech.. než to "přetáhnout" a mít před sebou nucenou pauzu.

V tramvaji (a v metru) pokorně sedím vedle bezdomovců:), vědom si toho, že po celonočním běhu nevoním po konvalinkách.. Ale evidentně to nikoho (naštěstí) nezajímá.. Ve Stodůlkách vylézám z metra zmrzlý jako drozd:), v jednu chvíli mám pocit, že se mi zuby klepají tolik, že si buď ukousnu jazyk, nebo že mi úplně vypadnou..:)... A tak se klepajíc rozbíhám.. a nakonec dobíhám domů celkem v pohodě, postupně rozmrzám ve sprše.. následně beru Deri na dlouhou procházku.. Ještě teď při sluníčku je ve Stodůlkách -8C. Jo jo.. byla to skvělá noční bojovka..:)

PS. Jako dovětek bych jen dodal, že P. & T. běželi ještě na Flóru či dál, což je o 8-9km dál než jsem běžel já:).. aby bylo jasno, kdo je tady šílenější:)

Všemu zdar! Běhu, tréninku na ultra.. a kamarádům.. zvlášť! 12:)

čtvrtek 5. února 2015

Zdání klame, aneb hrdý Budžes:)

V městské dopravě se mi stalo už opakovaně, že mi při cestě metrem nabízeli "mládežníci" místo k sezení. Poprvé mě to drobet překvapilo, ale v mžiku jsem měl jasno.. "Vychovaný děti!":)... Odpověď proto ze mě vylétla jako vlaštovka... "Moc děkuji, ale postojím... Asi vypadám už hodně opotřebovaně, ale zdání klame.. To já ještě vydržím spoustu hodin v kuse i běžet..:)"... Možná právě tenhle rozměr mě nejvíc fascinuje na ultra.. Relativně dost běžců vypadá úplně obyčejně, maminy od dětí, tátové od rodin, někteří i s bříškem, žádní Keňané.:).. a oni vydrží poskakovat a běžet celé hodiny.. To je neskutečně motivující.:)...
Podobné obrázky mám nalepené všude:)

Poslední lednový týden byl nádherně náročný. V práci zmatky znásobené různými přesuny -- byl jsem dva dny mimo Prahu a užíval si s dojetím promoce mé dcery -- s happy endem jak od Disneyho... Předstíral jsem začínající rýmu, abych mohl občas nenápadně otřít oko:)... Nicméně, po návratu do pracovního procesu, mi při pohledu na běžecký deníček srdce zaplakalo. Jak teď uběhnout 100+ týdně? Je čtvrtek, já mám jen 10.5km z pondělka a nemám s sebou běžecké oblečení...

Motivační krásné obrázky Andorry
V duchu počítám -- optimisté jsou prý nejhorší plánovači -- kdybych dneska běžel domů.. zítra dvojsměrka, v sobotu dlouhá, v neděli venčící.. Tak je to v kapse:)... Ovšem, znáte to .. kdyby bába měla ..xxx... tak by to byl dědek!:). Prostě, kdyby chyby.. znova si opakuji--vždyť tu nemám v práci s sebou běžecký věci!

Jenže, jak už jsem jednou ocitoval Halinu ... zoufalé ženy dělají zoufalé věci... a já, nadšený pobíhač, jsem přeci duší žena, ne? :)... Takže jsem důkladně prohlédl, co mám za věci v práci.. A v podstatě jsem se dostal do "běžeckého". Teda místo běžecké bundy mám na sobě starou silonku po synovi, co zůstala v práci při mé poslední "zavážce" charity... Zbytek je ze staršího běžeckého "rezervního" -- různě už potrhaného, co mám v práci pro nejhorší případy.. A tak navečer vybíhám přes Václavské náměstí oblečen v nové kolekci "diakonie Broumov":), ale co je důležité.. Udělal jsem první krok. Znáte to.. úplná pitomost, ale často ta nejdůležitější. Páteční dvojsměrka byla sice z náročnějších a tak přede mnou byla už jen sobotní hladová dlouhá..:)

Motivační krásné obrázky Andorry, single tracks
Brzo ráno po krátkém spánku mě vítá sluníčko, Deri štěká jako šílená, vidí, že jdeme běhat, ale že jsem sám bez holek.. To by vypadalo, že poběžíme rychleji, což se jí nechce. Uklidňuju ji, že to dneska rozhodně žádné závody nebudou (jako by si to nemohla pamatovat!, kdy jsme naposled nějak pelášili?). ..  Když ji po 11km vracím domů, tak při návratu do údolí bojuju nejen s jejím zoufalým štěkotem [=kam zas jdeš? Vždyť si tady můžeme spolu v klidu lehnout!:)] ale i se svými pochybnostmi... Je to opravdu nutný? ... JE! A tak běžím, občas upíjím trochu vody se šťávou, sluníčko se schovalo, chvílemi chumelí, chvílemi se zvedá silnější vítr.. Čas naprosto ztratil svůj rozměr. Najednou stojím na Ctiradovi, křičím svoje "Rondááááá"!!! A vím, že za hodinu něco jsem doma... Mám nádherný pocity, protože cítím vnitřní sílu, mohu si říci, že jsem hrdý Budžes...:)

Sákryš..:) ... Tohle bude něco:)
Ano, řekl jsem to správně v tom metru... asi už jsem hodně opotřebovaný, ale zdání klame! Ještě dokážu běžet v kuse hodně hodin..:). Jasně, na nějakých těch číslech asi tolik nesejde. Ale snažím se dostat do sebe ty pocity ... Mého úsilí a šťastného boje. Snažím se je uchovat stejně, jako jiní zavařují konzervy s jídlem... Vím proč... Bude to sakra potřeba!

Všemu zdar! Našemu úsilí, ať je jak chce pošetilé..ZDAR! A hlavně ať žije ultra v nás!
12:)