Nepodceňujme motivaci -- ať už je jakákoliv! :)

V pondělí jsem musel navštívit rodiče v rodném městě a jak jsem slíbil svoji trenérce, ve volných chvílích obětuji km za výškové metry a technické pasáže.. Při odjezdu proto zajíždím na parkoviště ke hlinecké sjezdovce a před přicházející bouřkou ji začínám vybíhat a sbíhat. Je horko, postupně ve vysoké trávě a v ostružiní prošlapuji cestičky. Po zhruba 50 minutách to balím a dávám si dole v restauraci rychlou kolu a spěchám do Prahy.

Jeden chlápek na baru se se mnou dává do řeči. "Vy jste byl až nahoře?" ?? [Mezi námi -- je to v podstatě krátký kopec.. podle propozic 470m, převýšení asi 93m, vyběhnul a seběhnul jsem si to 6x, přeci jen musím do Prahy a bouřka se blíží].. "Asi děláte závodně běh do vrchu, co?" :). Kdepak, odpovídám po pravdě, já jsem jen takový nadšený běžecký turista:). Tímto se ještě jednou všem běžcům do vrchu omlouvám, že taková troska jako já.. může na laiky dělat dojem, že by mohla závodně běhat do kopce.. Vždyť já jsem jen klasický "hopkal" případně v horní části už jen šel.. Ale je to dobrá motivace.. měl bych vážně trénovat ten běh do kopce a z kopce..

U komína si všimněte nápisu TATRA :), je to onen výrobce 
kondenzovaného mléka, co občas do sebe cpu na ultra :)

Celkově byl minulý týden doslova porod.. Pochopitelně si v těžkých chvílích opakuji Stinovo matry - "ultra se rodí v unaveném těle na unavených nohách":) ... ovšem kdyby to byla pravda -- to už bych měl těch porodu za sebou víc než paní Klapzubová:).. Nicméně, v nevalném duševním rozpoložení (=běhám jako stará babka s nůší) vybíhám ve čtvrtek z práce, poslední pracovní běh, v pátek mě čeká konference v Bratislavě. Kličkují mezi turisty v centru, ztrácím čas na přechodech... po prvních dvou kilometrech na hodinkách bliká ostudná průměrka 6:30 -- najednou si říkám.. co kdybych se trochu víc snažil, jak říká moje trenérka .. objevil v sobě své "silnější a rychlejší já":).. Beru si sluchátka s muzikou a trénink může začít:) -- postupně to rozbíhám.. Cíl je jasný, zkusit smazat tu pachuť upatlaných pomalých běhu -- nejlépe v obráceném gardu do kopečka.. A najednou to jde.. běžím rychleji, začínám stahovat cyklisty.. a hecovat ty na turistických kolech:) k závodění.. Jeden pár mě sice zpětně předjíždí u dolního hlubočepského viaduktu.. Oni po silnici, já musím vystoupat a sestoupat po schodech, ale vím, že se kopec zase začíná zvedat a moje chvíle přijdou.. A taky že jo:).. Stejně tak si několik dalších turistů na kolech navlékám jako korálky na nit..:).. Pocit neskutečné síly trvá, když v tanečním rytmu vybíhám hladce poslední kopce v novém traťovém rekordu.. Tak to snad nebude zase tak strašný -- jen je potřeba se starobou a s leností neustále bojovat! :).

Mám hezký zážitek s motivací... V sobotu popoháním Deri do trailu [mrcha líná je to:), ale mám ji nejradši].. Při jedné z jejích "zastávek" se se mnou dávají do řeči dvě dámy s trekingovými holemi, prý kde brát motivaci na to sportování, ony že jsou spíš kavárenské typy..:)... To já běhám jistě pro radost a pro zdraví, že? Odpovídám jim tou nejsilnější motivační běžeckou hláškou.. Kdepak, kvůli zdraví bych se takhle nesnažil.. "Běžci a běžkyně mají lepší sex"..:). Ovšem nejlepší bylo, že jsem je za nějakou chvíli viděl popobíhat s hůlkami v rukách.. Motivace může přijít z jakékoliv strany:)...

Všemu zdar! Naší motivaci a ultra.. zvlášť! 12:)

PS. K té motivaci si musím udělat ještě jednu krátkou poznámku. Včera se mihl v Praze Běžící Stín a (aspoň) povídání s ním a s kamarády v hospodě, to je vždy jako návštěva (běžeckých) Lurd..:). Nehybní pacienti vstávají z postele a začínají chodit, babičky odhazuji hole a hlásí se na PIM s cílem pod 4 hodiny:).. čerstvě operovaní věří v sílu titanových kloubových náhrad, pošilhávají po oběhu andorského knížectví a opakují nábožně .. "postupně, konzistentně"... a místo rovnou na Rondu se hlásí poctivě na "kratší" Mític..:)...
Jjo, taky mě to zasáhlo silou nevídanou, hotové tsunami na Máchově jezeře.. všechna voda ve vzduchu:). Znova se chci zlepšovat, místo jalových kilometrů zařadit intenzivnější trénink... Na povrch se derou moje skryté touhy a vášně:), například otevřeně přiznávám detailní studium loňských mezičasů z Rondy, s cílem stáhnout dolů čtyři hodiny i plán na podzimní pokus o svůj rekord na 24h.
Starší běžci (stejně jako básníci) mají obtížné začátky a konce.. Zato mezidobí je radostné a plodné. Cítím se pořád být na začátku:)...

Když není "hlad".. aneb "Na Okoř je cesta..." :)

Nedávno jsem slyšel takové běžecké povzdychnutí ze života.. "Ono se to běhá a trénuje, když je ten tvůj (tvoje) na stejně vlně:)... Ale pro ty "osamělé":) běžce, je to výrazně těžší..". Samozřejmě, člověk vidí Sama s Aničkou, Honzu se Zuzkou, Gábinu s Davem:).. atd.. A pak si promítá opatrný pohyb po minovém poli ve smíšených vztazích (=běžec/neběžec). Ovšem, zase ta drobná vítězství dokáží člověka potěšit, přináší řadu veselých momentů. Nebezpečí totiž číhá všude... Jak vím [jen z vyprávění!! pochopitelně:)].. tak i prostá procházka a náhodné setkání s běžcem opačného pohlaví může mít charakter rozbušky.. Ovšem zkušený běžec má vždy po ruce tu správnou odpověď.
Pro lepší ochranu "smíšených" partnerských vztahů, prosím, pokud máte nějakou "modelovou" situaci, sem s ní:). Dovolím si připojit dvě typické:
1) Žena: "Viděl's ji, jak měla zaříznuté kalhotky? Že se nestydí.." Odpověď zoceleného muže: "Vidíš, nevšiml jsem si, koukal jsem ji na boty"!! :) [ps. pochopitelně, tohle nelze přehlédnout].
2) Muž: "V těch elasťákách vypadá jako přihřátej baleťák.. Co? Sportovec, cha cha.." Odpověď zkušené ženy běžkyně: "Máš pravdu, oni jsou ti běžci zbytečně vychrtlí, shrbení a nemají žádné svaly.. Tenhle by mě neunesl:)"...

Jen jsem chtěl na úvod podotknout, že květen je nejen lásky čas, ale i měsíc PIMu a dlouhých běhů -- a bohužel tyhle dvě charakteristiky spolu ve "smíšených" vztazích (běžec/neběžec) velmi silně bojují:). Proto, když se na poslední běžecké hospodě mezi kamarády skloňovala ve všech pádech téměř hromadná účast na ŠUTRu a řešily se jen dodatečně drobnosti, jestli 3 nebo 4 kola (samozřejmě, že 4)..:).. připadal jsem si jako vyvrhel, že vůbec zvažuji svoji účast:).

Doma jsem se nad tím vším zamyslel.. Sice tenhle víkend by to ještě technicky šlo:), ale v pondělí si musím vzít dovolenou a jedu na skok k rodičům a o víkendu mám služební povinnosti v Bratislavě, což znamená, že budu zase pryč.. A předpověď slibuje na tento víkend překrásné počasí a svoji účastí na závodě můžu jen rozjitřit napjaté vztahy moji nejmilejší manželky k běhu.. a navíc, a to je nejdůležitější.. Nemám "hlad"!!!..:).

Nevím, jestli ten pocit přesycení ze závodění znáte, třeba takový bubo to evidentně nezná:).. Ale já "závodů" můžu mít do roka jen omezené množství -- i kdybych je nakrásně běžel jen jako trénink. Přestane mě to těšit, začne se mi to zajídat:).. Tedy ve smyslu, že proti tomu vidím potřebu práce, zásah do rodiny, opuštěnou Deri, ...:) -- najednou mě nebaví závodit a i ta radost z běhu se úplně vytrácí.

Ale pozor! Já o tom vím! ..:).. A stejně jako správný hasič předchází požárům a vyhořením včasnou prevencí:), tak se snažím držet zuby nehty čistých radosti mého pobíhání, mezi které patří běžecká turistika, bloudění a objevování..

Tentokrát jsem se rozhodl jít cestou poznávání a ověřit, jak je to ve skutečnosti s tou písničkou.. "Na Okoř je cesta.." jestli je skutečně tak krásná, případně ověřit, jak je to s těmi trampy v krčmě jako hrad:). A abych nenarušil skvělou pohodu o víkendu, tak jsem naplánoval vyrazit hned pátek po práci, z centra Prahy směr Okoř, tam to zatočit a po turistických cestách (tu a tam se dotknout trasy ŠUTRu, symbolicky tak podpořit kamarády) a vyrazit zpátky domů.. Plán byl jasný: S pivem a s kocháním -- před půlnocí doma:), cca 45km na pohodu, žádný závod.. jen já, domorodci a "zážitky":)..

V pátek před pátou odpoledne marně v centru lovím satelity:), ale na Garminu je nepotřebuji a na navigaci se určitě chytnou, než je budu potřebovat já:).. Pomalu se rozbíhám a kličkuji cetrem, ještě ve mne doznívá "závazkové hnutí" a "pracovní" úkoly, když se prodírám Pařížskou ulici a stoupám vzhůru na Letnou. Málem to se mnou švihne. Velký Josif Visarionovič se zase dívá směrem na Vltavu. Tady se zastavil čas. Soudruzi opět budují největší skupinovou sochu na světě..:). Zpozorněl jsem, ale říkám si, teď už mě nemůže nic překvapit.

Batůžek "bouřlivák" mi nepokojně poskakuje na zádech -- nesu si v něm pár věci z práce a voda je zatím jen v jednom z bidonů. Opatrně kličkuji mezi auty (TB by se za mě styděl) od letenského parku, když v tom mi se strašnou ranou vypadne z boční kapsy bidon s vodou na zem. Kousek vedle mě stojící policista má okamžitě v ruce zbraň, já pohotově (jak ve filmu) zase ruce nahoře. Uff.. Tohle se mi musí stát zrovna před izraelskou ambasádou!! Uklidňuji hlídače, že mi vypadla jen voda, pro jistotu přecházím na druhou stranu, ve zmatení vylévám vodu a pryč.. Hlavně klid:)

To v Podbabě mě už navigace velmi jistě vede stezkami nahoru.. V kopci nacházím mladou nehybnou dívčí postavu ležící na cestě. To jsou šoky! Opatrně do ní šťouchám.. když se pohne, tak se ptám se, jestli je OK.. Odpověď jak z filmu.. Leží tady, užívá života, pije víno.. ale jestli chci můžu donést nějakou sváču, nebo (další) víno:)... Těším se z méně známých pohledu na Prahu (tedy pro mě) a pak už přes Šárku a proti směru ŠUTRu mířím na Okoř.

[Tady musím říci, že trasování a používání navigace s využitím mapy.cz je tak jednoduché, že je zvládá i podobná bludička a navigační antitalent, jako jsem já:)]. V práci jsem se nenapil, u ambasády jsem vylil jedinej bidon s vodou.. a tak, když se blížím po cestě vroubené "stromama" -- potvrzuji, že "sotva pletu nohama"..:). Naštěstí za chvíli sbíhám do Okoře, místní potomci trempů a bílé paní:) mě upozorňují, že nemusím spěchat. Pokud hrad nespadl do teď, tak tu chvíli ještě vydrží:).. Ale chci stihnout ještě zapadající slunce u zříceniny a pak.. nějaké to pivo a cesta domů lákají:).

Po druhém pivu v Horoměřicích se doopravdy setmělo, lišku nikde nevidím, asi šla dávat dobrou noc v okrajových částech obce:), ovšem Krušovice za 50, naznačují blízké centrum Prahy. Navigace s tím nesouhlasí a pak aby se v tom člověk vyznal:). Nicméně, moje Dakota mě po už málo viditelných stezkách bezpečně vede domů.. Ještě jedno malé pivo (proč já si nedal dvě, to nechápu!!) v McDonalds na Evropské a pak už kousek po obráceně trase okoloběhu.. Ovšem v noci hledat boční výlez z Obory a navazující cestu na turistický seběh motolským kopcem.. to už bylo na hranici geo catchingu:)... V magický čas 23:23 už jsem ve sprše a říkám si.. Upřímně.. žádná tréninková hitparáda to nebyla, 45km a 1.000m převýšení v porovnání se plným ŠUTRem je legrace. Ale moc se mi to líbilo, baterky nabitý:) a přeci jen.. těch pár hodin na nohou se vždycky hodí...skvělý rodinný víkend .. a co víc.. už si dokážu představit, že za tři týdny budu zase závodit!.. A začínám se těšit!

Všemu zdar! "Smíšeným" vztahům:), běžecké turistice a ultra.. zvlášť!
12:)

Návraty... aneb hup zpátky do žita! :)

Tady se to po chvíli začíná rodit:)

Nevím, jak to máte vy, ale já se po závodech většinou vracím do normálního pobíhání obtížněji... Jednak mě třeba ještě částečně dohánějí různé povinnosti, které jsem dokončoval před akci a pak přerušil.. nebo jen tak se na potvoru něco stane.. Například u nás se většinou něco porouchá na domě.. když jsem pryč..:).. Nebo Deri musí nutně s něčím na veterinu, atd..

Co je ale nejhorší, v tom náporu.. asi zahlcen tím předchozím "závoděním"... se mi najednou "nechce".. nechce se mi bojovat s únavou... s nedostatkem času.. a drobné překážky, jako že třeba prší, nebo musím jít běhat brzo/pozdě se najednou stávají téměř nepřekonatelnými:). V tu chvíli -- jako starší muž -- si říkám.. Klid!! Však ono se to nepo.. tento:).

A tak jsem jeden den jsem zase vzal velké zahradnické nůžky na živý plot, plus pákové nůžky.. a vyrazili jsme s Deri do údolí.. Dát zase "naše" kozí stezky do pořádku, protože se v některých místech už nedalo ani projít.. Úsek u vojenských objektů mi trval skoro hodinu, jak to bylo zarostlé -- ale na setkání nebyla nouze.. Potkávám službu, která říká.. ááá tak to jste vy, co si tady hraje na zahradníka:).. a hned dostávám pochvalu, že se zase dá kolem chodit..

Tady už jsem byl jak Indiana Jones

Nejlepší to ovšem bylo v sobotu, kdy se mi nakonec podařilo vyběhnout i naprosto sám do stezek v údolí. Zrovna když probíhám právě tímhle úsekem, předbíhám skupinku turistů a říkám.. to je paráda, jak je to tady prostřihaný:).. A oni zašveholí.. Právě jsme o tom mluvili.. Před týdnem se tady nedalo projít! No to je dobře, že magistrát taky trochu udržuje ty parky.. Takový krásný stezky a nedalo by se tady chodit. LOL.:).. Jjo, tak už jsem známý i pod přezdívkou "magistrát"..:)

Znáte ten starý vtip? Žena si stěžuje.. Koupím cedník a on teče! Nechám ho zaletovat .. a on necedí!! :) .. Tak nějak podobně se dá koukat na (občasné) úsilí starších mužů a jich boj. Jedni odsuzují ty pasivní, co chodí akorát do práce/z práce a občas vyventilují svoje stresy v hospodě nebo při sledování fotbalu/hokeje.. Jiní odsuzují ty druhé, co se snaží.. Že by měli přijmout fakt, že stárnou a že bude hůř..:).. [Moje bavorská teta podobné situace komentovala s nadhledem.. "Otáčej se jak chceš, Hanzi.. Zadek budeš mít vždycky vzadu..:).]

Ale i tenhle kus získává statut široké cesty

Tak jsem (možná jako reflexi na moje úsilí) vyslechl nechtěně filipiku na starší pány.. Jací jsou ty 50+ zoufalci.. Buď dřepěj otráveně doma, honěj mladý holky, nebo si chtěj něco dokazovat.. Což je prý úplně nejhorší.. Nedalo mi to, neboť to zavání urážkou a hanobením "určitě skupiny osob".. dle paragrafu 355..:)... A jakožto 50+ "zoufalec" jsem se do rozhovoru vložil s podobenstvím:)...Znáte tu pohádku o prasátku, co si krásně žilo.. no jako prase v žitě?:)... To prasátko všechny provokovalo, jak se mělo dobře, jak bylo spokojené.. A tak si všichni oddychli, když jednou i na tohle prasátko došlo..:).. Ale ono dojde na každého. Ale jen tohle prasátko si mohlo říci.. Bylo jsem v žitě!!..:):)

Týdenní vstávání z popela po závodě je tradičně za mnou. Cítím se zpět. Proto ať žije naše úsilí, obzvlášť těch starších (=zoufalců)... Myslím na svůj boj a zase se těším na svoje závody. Ať žije Dolomity extreme ultra trail, ať žije Ronda!!! Bude to pochopitelně těžký.. ale krásný...občas třeba budu i v prd*li, ale v krásný prd*li :) a můžu si říci.. "byl jsem v žitě"..")!

Všemu zdar! Ultra a našemu úsilí.. zvlášť!

12 (aka "magistrát")

Ať žije Perun, aneb maratón pod 7, co o tom chcete napsat, že?..:)

Říkat a optimisticky opakovat, že tenhle týden je ještě možná hektický, ale že od dalšího pondělí to bude o hodně lepší…  Patří (podle reakce mojí rodiny) mezi moje nejsilnější mantry, ale co. Tento týden opravdu aspiroval na samý vrcholek zmatků, korunovaný smrští termínů a dodělávek, .. říkal jsem si.. Ten sobotní závod (Perun), to fakt nedávám. Práce plno, kam se podívám – v práci, na zahradě i kolem domu -- doma mám v posledních měsících statut PVP [Permanentně v prd*eli:), já se tedy snažím říci, že to první P je pro “prozatím”.. ], navíc pondělní horoskop pro ženy byl velmi explicitní.. “Koncem týdne hrozí úrazy, a to hlavně při sportu”. No to člověka nalomí, obzvlášť , když je duší žena, tak takhle silná varovaní nemůžu brát na lehkou váhu..

Dokonce jsem i uvažoval, jestli to všechno nejsou znamení, že bych neměl na víkend jet do Beskyd a raději zůstat doma a pracovat… (OMG! Chápete to? To zoufalství?)  Nakonec jsem v úterý nešel běhat, v práci jsem se vypnul k neskutečným výkonům, i doma dodělal, co šlo – a nakonec v podstatě nebylo na co se vymlouvat. Pravda, poslední projekt jsem dodělával do ranních pátečních hodin, chvilka spánku a šťastné dokončení těsně před termínem a odjezdem na sraz. Tomu říkám „tapering“ ... Tradičně obejdu svoji skvěle zorganizovanou skříň a naházím věci do tašky -- doslova pár minut před odjezdem. Už, už to vypadalo, že přijdu pozdě, pak se ale ukázalo, že odjezd je o 45 minut později:), takže přicházím sice poslední, ale v limitu.

Na startu sleduji horaly a odkládám svůj pytel do cíle

A od té doby jsem si celou akci patřičně užíval. Ubytování v restauraci s pokojem - U Lojzka, neskutečně milý retro, večerní „carbo loading“ ve formě dršťkové polévky, čtyř piv a pikantní topinky, s Pavlem si ještě zavdám večerní fernet, preventivně proti bacilům a jsem ready. Ráno při dělání čaje druháku a třeťáku:) vzpomenu na studentská léta.. Na místo startu přijíždíme právě v čas. Jsme posledním civilním autem, které se dostává na horní parkoviště. Většina lidí buď trať už běžela nebo jí má celkem detailně nastudovanou. [Tady se přiznám jsem trochu sázel na omezení daná českými horami. Říkám si, začátek je jasný -- trať povede nahoru, dolu, nahoru dolu.. Není dost dobře možné, aby to vedlo třeba jako v Andoře nahoru, nahoru, nahoru a dolů, dolů, dolů:)].

Ta sjezdovka začíná úplně nenápadně:)

Nicméně, když poslouchám Makyho briefing, tak je to stejné, jako kdyby mluvil německy, zatímco já jsem na úrovni třetí lekce „Alles Gutte“. Občas chytnu nějaké to slovíčko (žlutá značka, technický seběh, grand finále..), ale jinak nechápu vůbec nic. Kolem nedočkavě podupává většina horalů, případně lidí na pohled výrazně rychlejších než já... A já se nijak necítím na závodění, horoskop mě vede k opatrnosti:).. Ale pak to všechno hodím za hlavu a říkám si. Tak dost! Je to závod, budu tedy (rozumně) závodit. Hned se směju, vzpomenu si, jak Sam S. velmi vtipně glosoval, že tyhle krátké a rychlé sprinty mu zase tak nesedí, ale že je dobré si je čas od času dát. [Napadá mě, že bych měl zkusit kolegům v práci říci, že sky maratón v horách je v podstatě krátký a rychlý závod:)]. Zkouším odvodit nějaký cílový čas. Podle loňských časů iTB si říkám, že sice nejsem žádný reprezentant, ale měl bych se snažit doběhnout v limitu PIMu (pod 7 hodin). Počítám dál -- Je přihlášených 500 lidí, ale všichni nevyběhnou, takže by bylo skvělý, kdyby moje umístění bylo lepší než 300. Dávám si tedy cíl "12 pod 3:)".

První sjezdovka, optimisticky koukám nahoru:)

technický seběh (řeka)

Na startu se stavím hned za chlapce z iTB, nechci běžet rychleji než oni, ať mám aspoň nějaké vodítko. Startujeme v klidu, trvá nám to ale méně než minutu než projdeme cílem (místo Vltavy slyším Ramstein), všichni začínají běžet… Já si hned vzpomenu na Stína, který by v mé situaci řekl jistě něco trefného jako..“ ještě jsme pořádně nevyběhli a už mě bolí nohy“:). A tak ve stoupání udržuju rozumnou distanci, první seběh začínám opatrně, ale pohled na hodinky s průměrnou rychlostí mě vyděsil. Rázem, jsem (duší žena) v pozici 140 cm vysoké starší japonské běžkyně, za kterou jede už jen sběrný vůz a sanitka:). Tak tak, s časem pod 7 hodin to po prvním kopci nevypadá dobře. Proto opatrnost stranou, přecházím do Bartasovského běžeckého módu „no tomorrow“ a sbíhám postupně lidi před sebou. Mám neskutečnou radost, šeroslepý stařík běží velmi odvážně a konzistentně. Kopce se snažím jít relativně svižně a při seběhu zbytečně neztrácet. Sice odlesky slunce na cestě a kamenech dělají pro mě trať o poznání horší, ale to se bude hodit. Jak jde čas, tak si závod neskutečně užívám. Trať je překrásná, počasí exklusivní (aspoň můžu trochu nacvičit teplo), občas se zasním, ale hned mě spolubězci navigují.. nahoru, doprava, a tak..

Tak toho už nepředběhnu

Asi 15 km před cílem přestávám ztrácet zábrany… Běží mi to hezky, říkám si, to bych měl těch 7 hodin dát.. v suchým triku:).. Jen na to pomyslím, na kamenité cestě zakopnu, málem sebou majznu, ale neskutečně si natáhnu tříslo a zadní sval. Bolest jaxvinja. Neudržím se a polohlasem vynadám svému alter egu. "Klid Jani! Soustřeď se.. Přeci víš, co máš v horoskopu!" .. Ale kdepak, o chvíli později při přeskakování drobné klády se žena ve mně:) soustředila na tu kládu a přehlédla kořen před ní. Padám, ale vyberu zase na poslední chvíli s dopomocí hůlek a stromu, ale tentokrát bolest přechází v nefalšované křeče.  Tentokrát jsem zapomněl na veškerou slušnost a "Janě" (v sobě) jsem to řekl úplně na rovinu.. "Seš snad úplná kráva?  Dávej pozor! Horoskop mluví jasně":). Bolest briskně rozmasíruji, křeč utěším magnéziem:) a pomaleji to rozbíhám, ale už jsme "kousek" od cíle. Pravda je ta, že po chvilce je všechno v normálu. Sice křeč v noze se drobně ozývá v grand finále, ale jak se znám z Rondy.. nejhorší je smrt z rozděšení, takže protáhnu nohu, líznu magnézia a hop a zdravý mraveneček skáče zase na kopeček:). A pak už to přichází. Krátký odklon, malý seběh a poslední táhlá „rovinka“ k cíli. Cítím, že jsem špatně odhadl trať a tak se snažím alespoň na tom kousku trochu zabojovat. Předbíhám dva běžce, jeden z nich moje obživnutí vtipně komentuje, to sis něco píchnul? Hérák?:).. Pár desítek metrů před cílem mě ale jeden z nich předbíhá, ještě se snažím trochu přidat, marně, ale nevadí.

Cíl je splněn. Zastavuji hodinky s magickým číslem 6:26, sanitka a sběrný vůz PIMu naštěstí zůstal daleko za mnou, celkově 184. místo, vůbec to není špatný…  Hned se pochválím, hlavně mám radost z konzistence, v běhu z kopce jsem se zlepšil o parník, s novými hůlkami jsme se bezvadně skamarádili, chválím se za to, jak jsem zvládal drobné kolize a následné „léčení“ křečí. Prostě radost až na půdu, hned si dávám dvě piva, taky (hlavně) kvůli tomu běhám ultra, že:).

Moc krásný závod, nádherná trať, skvělá atmosféra.. Pokud to jen trochu půjde, tak sem jedu za rok zase. Vím, vím.. Maratón pod 7, koho tím chcete oslnit, co se o tom dá napsat, že?..:). Navíc mě všichni kamarádi předběhli.. Ale o to ve finále zase tak nejde...

Všemu zdar! Našim bojům, závodům a ultra zvlášť!
12:)
PS. Až různě nakradu fotky, tak si je sem dám..:). Děkuji zatím Malému medvědovi zejména za jeho pohotové foto v cíli. Použil jsem ještě fotky od Sama Straky, Lukáše Budínského a Lukáše Podoláka. Všichni fotili jako šílení:), díky jim za to a tak mám i svoje fota ze závodu..

Non-trans, čili cis == Léčebný pobyt, aneb gruppen-laufen in Tschechisch-Sachsen:)

Tak jsme zapíchli trans-Tatras.. Tím pádem nejsme zadní trans, což se politicky korektně říká cis..:). Naše trasy na web kamerách totiž vypadaly, že se dají absolvovat jedině s mačkami na nohou a s cepíny.. Tak náš přechod Tater bude nakonec na podzim...Ale všeho do času, aspoň se můžeme těšit na krásné podzimní scenérie..

Všichni kamarádi usilovně přemýšleli, co s načatým a rezervovaným víkendem.. Od tryzny za Kima, až po odpytlování naší akce Sněžka Hřensko.. Když už to vypadalo, že naše trasa postrádá tu pravou, ideovou jiskru, přišel Malý medvěd s nabídkou léčebného pobytu v Česko-Saském Švýcarsku.. Jako léčivá náplast na naše šrámy na těle a na duši, které jsme utržili na švýcarském tankodromu během 24h.. Všichni víme, že MM je velkým znalcem celé oblasti, navíc přislíbil hezké počasí.. prostě učinil nám nabídku, kterou nešlo odmítnout.. 

Akce navíc má i společenský podtext, návštěvy Veverky Sudetského v jeho odloučené lokalitě a před oslavu narozenin:). Odjezd je v 6h odpoledne žlutým autobusem -- a já.. Tradičně odcházím z domu, jak jinak než na poslední chvíli. Do metra na Lukách (s báglem na zádech a s igelitkou v ruce) už vbíhám ve velmi slušném tempu a strkám nohu do zavírajících se dveří.. Super! To bych měl být na ČM v 17:53, vzhledem k tomu, že odjezd je v 18:00, tak je to na těsno, i když je tam ještě jedno metro rezerva..Po cestě přistupuje MM, také pracoval do poslední minuty a oba se s úsměvem na rtech ubezpečujeme, že to děláme dobře:). člověk má buď klid v sobě, nebo ho nikde jinde nenajde.. Rezervu jednoho metra jsem promptně využil na nákup piva do autobusu a celá akce může začít..

V Liberci na nás čeká opulentní hostina, všechno možné i buřty na ohni... Dostal jsem za úkol zapálit (skautsky) ohýnek pomocí  tekutého podpalovače a .. pozor.. zapalovače.. Nicméně, jako správný běžec mám u sebe neustále kousek toaletního papíru:) takže oheň je zapálen bez ztráty kytičky a bez ožehnutého obočí.. Brzké ranní vstávání, je trochu krušnější.. Hergot, neslíbil jsem si ve Švýcarsku, že s TB už večer nikdy nebudu pít? :). Ovšem ranní snídaně šampiónů s během na vlak je léčebná sama o sobě.. a tak už se jen koukám kolem a užívám si radostí a veselých příhod..

Hned po výstupu v Hrádku na Nisou se náš výlet stává pravým kaleidoskopem příběhů, horolezeckých vyprávění, a zážitků. Horalský humor byl všude -- "Rovinky běžíme.." hned na začátku zavelel VS a vyrazil svižně krpálem vzhůru... Inu, to jsou ti reprezentanti.. Nedávno na Liberci natrhl tričko kde komu.. a teď se bude vytahovat na kamarády z Povltaví, že?:) 

Zase mě dostali ty zasr koně :), kterých MM uviděl mraky, při pobytu v Sudetech jsme si prosvištěli slofíčka:), .. nechám zase vyprávět kamarády.. Ovšem pár okamžiků mi bude rezonovat dlouho. 

 

Jsou to zasněné pohledy Veverkovců na okolní skály, doprovázené historkami s poučením.. O lezení na namrzlou žulu ve svetru metodou suchého zipu:), o tom co už nevylezou, a co vy ještě mohli... Ten krásně smířlivý a laskavý pohled na budoucnost léčil stejně jako jejich dětinská radost, když jsme měli technickou zastávku u jedné skály, tak hned po ní začali lézt.. MM se hned přidal.. A myslím, že by netrvalo dlouho a první metry bychom zdolali i my s t-birdem:).

Druhý moment, který si budu pamatovat je z ledopádového údolí ... Voda tam ztrhla lávku a červená značka pokračuje na druhé straně .. VS a MM překročili tok s bravurou parkurových běžců .. My ostatní běžíme po druhé straně.. Doufáme, že za chvíli bude zase nějaký další přechod. Všiml jsem si, že rozdělení skupiny je značně nesymetrické .. Dva běží na jedné, tři na druhé straně.. Říkám nahlas, že kvůli vyvážení bych měl běžet říčkou.. Jak je asi jasné, pozor na naše přání, velmi často plní:). A tak za chvíli se dostáváme do bodu, kde není návratu a je potřeba překonat vodní překážku. Koupele k léčebným pobytům patří, stejně jako závazkové hnutí k 1.máji:) a tak neváhám ani chvilku a už jsem ve vodě... Nádherný pocit, osvobození od strachu a fóbie. Od Leadville [kde jsem si způsobil hluboké puchýře] jsem se brodění v botách bál. Je to chyba!! :)... Voda je fajn a doslova a do písmene bere pryč moje obavy.. jdu kousek napřed než chlapci obléknou botky, vyčvachtám vodu a pak už běžím. Skvělé pocity.

 

Další moment, který si musím pamatovat dlouho je z Jedřichovic. Natěšení na pivo a polévku míříme k hospodě. Jdu těsně za t-birdem, který při vstupu do restaurace se na něco ptá paní, která myje okna. Neslyším, na co se t-bird ptá, ale slyším část sprosté odpovědi té paní... Panebože.. polívka v háji! Bleskne mi v hlavě.. A při přesunu k další hospodě, říkám MVP, že jsem si tedy myslel, že TB, zocelený ženským kolektivem má lepší komunikační schopnosti.:) V další restauraci narváno, obsluha, jak v hospodě na mítince -- majitel má hospodu, ale jako na potvoru mu do ní chodí lidi!! :).. Tady se ujímám slova a říkám TB "Prosím, prosím tady nemluv":).. [Pořád se mu v duchu i nahlas omlouvám, protože jak jsem pak zjistil, on se ptal velmi slušně, sprostá byla ta paní..:)].. Jdu rychle k výčepu objednávám pět piv, tři malé koly, pět polévek, že zaplatím hned a ať nám to prosím donese co nejdříve, že závodíme.. Pán odpovídá, že má plnou zahrádku, že musí postupně, že někteří tam už čekají přes půl hodiny. Bez mrknutí oka opakuji, že závodíme.. že naše skupina je první a že nás Němci nesmí předběhnout.. Pán (přidala se i paní) zase o postupném objednávání.. Držím sportovní mantru.. "Vy to nechápete, ty Němci nás předběhnou!!.. To přeci nemůžete tak nechat.."..:). Hned platím a objednávka je na stole během pár minut.. Omlouvám se znova TB a všem, že jsem v restauraci drobet mystifikoval, teď je ovšem důležité.. aby nás ti Němci nepředběhli..:)

S tím se pojí náš doběh do Hřenska, kdy kvůli spoji s Děčína do Liberce, sbíháme po silnici. Vedoucí dvojice TB a MM já s malým odstupem běžím za nimi, za mnou s malým odstupem Veverkovci (plánující nějaké skály v okolí).. Ale co to, chlapci první kilometr 5:40, druhý 5:28, třetí 5:02 .. Patrně.. "Aby nás ti Němci nepředběhli!".. Říkám si (navzdory tomu že jsem "cis man", ale duší žena .. drž to Jani!!:).. Další km pod 4:50. Naštěstí hospoda na obzoru ukončila zrychlování a pokusy o další rekordy..

V pohodě se dostáváme na zastávku, kde se ještě stačíme převléknout. štíři z HCiTB mění i spodní prádlo:).. To byla legrace, kdybychom byli zadrženi za obnažování se na veřejnosti, že? Domů se dostávám jako po lázeňském pobytu..Odpočinutý a natěšený do dalších dní.. 

Jak říkají učené příručky. Čas od času se musí přerušit trénink a vyrazit do lázní, relaxovat s přáteli, dopřát si nějakou tu koupel, odpočinout ve společnosti.. Mají pravdu, předsedo! 

Všemu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť!

12:)