Stop výmluvám, závod je nejlepší trénink:), aneb jak jsem běžel Pečky na plný pečky, tedy pecky..:)

Taky bych to mohl pojmout dnešní zápisek v rámci skrytého vzkazu od Míši, že Pečecká 10 bude jedním ze stavebních kamenů přípravy na můj vrchol sezóny, na Grand Slam..:). No to mě omejvejte.. :). Připravuji se abych uběhl během léta čtyři náročný stomílovky v třítýdenním cyklu a mám trénovat rychlost? Nicméně, maminka a trenér(ka) mají vždy pravdu a tak [i když jsem minulý týden hltal kilometry v tempu cca 5:30-5:40 a bylo jich víc než 160)], jsem byl připravený tento týden méně běhat, zkusit se přemoci a v Pečkách opravdu závodit.

Situace v práci ani doma nebyla .. mírně řečeno ideální pro přípravu, ale .. sám jsem si to vysvětlil, nemá cenu se vymlouvat, tohle je ten okamžik, kdy je mi "nastavováno zrcadlo":), tak se tomu nesmím bránit. A tak jako u alkoholiků je první krokem přiznání, že jsou alkoholici, tak u mě jistě první krokem je poznání, že to s mojí běžeckou přípravou není zase tak růžové.:) To, že mi tam (i v mojí běžecké kategorii) natrhnou tričko i s trenýrkama ... bude dobře! Získám pokoru a motivaci do dalších dní.:)

S Míšou jedeme na závod společně a v autě probíhá taková ta klasická běžecká latina.. I když je to z velké části pravda, přeci jen to úsměvné. Určitě to znáte tady.. "v týdnu viróza, teď jsem přestal(a) brát léky.. achilovka/vazy/šlachy... úplně v háji.. v tréninku se nedostanu pod xxx (4:30 na km je vzdálená meta), co tam chci předvádět, atd.. Většinou se pak dotyční po startu rozeběhnout o sto šest, a do své role "zlomeného", "nemocného".. a "úplně z formy"... se vrátí až po prolétnutí cílem:).

Nejlepší stánek v Pečkách, zlatý hřeb mojí účasti!

Tady je potřeba se k něčemu přiznat. Před startem nechávám Míšu samotnou, aby se v klidu a ve svých rituálech rozcvičila.. a já se jdu proti svým zvykům také trochu rozběhat.. Jsem v mírné běžecké depresi:).. i když člověk čeká, že to nepůjde nijak slavně.. přece jen já ty "přes držku":) sám o sobě nijak aktivně nevyhledávám. Naštěstí se zdravím se Zbyňkem V. a domlouvám se, že se hned po závodě stavím a koupím si nějaké místní víno z jejich produkce... Jeho poznámka, že pokud sežene někoho na 40 minut do stánku, tak poběží taky:) -- mě vlastně dostrkala na start. //Dík Borate!!:) //

Samozřejmě.. v normální konstelaci se člověk jako já.. na ultra.. rozcvičí a rozeběhne se až během prvních pár hodin, že? Proč plýtvat silami před závodem:)... Nicméně, tahle taktika není úplně nejlepší na silniční desítku, to jsem si přiznal otevřeně. Proto za chvíli už lehce pobíhám v parku, ale vidím, že lidi kolem buď běhají při svém rozcvičení výrazně rychleji než já plánuji na závod:), nebo cvičí jógu, v neskutečných pozicích - v téměř dokonalém vertikálním provaze - opřeni o strom demonstrují svoji ohebnost.. OMG!

Když jsem o svojí přípravě před startem vyprávěl doma dceři.. tak jsem se úplně červenal.. Říkám, no nechci o tom moc mluvit.. .. ale no.. šel jsem v parku za keříčky.. Moje B. říká, no jo no.. s tím jsi známej:).. Je těžké přiznat pravdu a tak to dělám postupně... Že to nebylo přesně to, co si myslí... Že skutečnost z mého pohledu byla asi horší, než kdybych se tam veřejně obnažoval:)... Já jsem se totiž za těmi keříčky rozcvičoval!!! Několikrát jsem tam zakopával nohama, několikrát i povyskočil.. a furt jsem se ohlížel, jestli mě někdo při tom nevidí:).

Celý červený studem přicházím na start, který už je zavalen běžci. Na nervozitu není moc čas, na upozornění /atletické pravidla/ si přendávám svoje číslo z pravé nohy na hruď, nasazuji si čelenku z Rondy (abych měl omluvu, že 10km není moje cílová trať) a už se startuje... V tom studu:) jsem si neuvědomil, že nejsem na ultra.. kde start ze zadních pozic je pro mě často takticky i sportovně výhodný (aspoň nepřepálím začátek) a postupně předbíhám pomalejší.. Ale jak jsem experimentálně zjistil, na rychlé desítce to rozhodně není nejlepší strategie!:)

Když mi to došlo, už bylo pozdě se nějak posunovat... Ale nevím proč, viděl jsem tam to "nastavený zrcadlo":) a tak jsem vyrazil, co nejrychleji a obětoval hodně sil, abych se dostal ze skrumáží a běžel dopředu s vidinou slušnějšího cílového času. Taky mi došlo mi, že na obrátce Míša uvidí, jak moc jsem pozadu.. Zlí jazykové tvrdí, že v Pečkách, když fouká vítr, tak je to většinou ze strany a proto se běží proti větru tam i zpátky. Byl jsem tam letos prvně, ale musím potvrdit, že to pozorování je velmi přesné a moudré. Cesta po obrátce zpátky do Peček, to byla úplná chuťovka, připadal jsem si jako v testovacím aerodynamickém tunelu:). Asi 200 metrů od obrátky vidím před sebou Míšu, která -- upřímně má svých 40 kg i s postelí -- byla v poryvech větru odnášená zpátky:). Tady se jasně prokázala nesporná výhoda těžších běžců. Asi 3 km před cílem M. dobíhám, tedy přesněji řečeno mi jí vítr donesl naproti, a vyzývám ji, ať běží vedle mě.. ve vytvořeném větrolamu:)..

Je mi jasný, že z hlediska výsledného času to žádná velká hitparáda nebude, ale pocitově? Skvěle. Moc jsem se snažil, dral to ze zadních pozic a pokud to šlo i rychle běžel a závodil. Blížíme se k jedné z posledních zatáček v Pečkách. Vítr mě teď zpomalil natolik, že si připadám jako na promenádě, stačím se koukat na hezká děvčata u cesty a tím pádem vidím a zdravím Nikie s kočárkem.  Ta si mě hned všimla, otočila kočár a začíná běžet.. evidentně mi chtěla pomoci jako vodič. No tohle..:) Ještě mě nakonec předběhne/potáhne do cíle maminka s dítětem v kočárku.. OMG! To nemůžu dopustit! A tak jsem se snažil, že jsem málem v tom protivětru zakopl, ale Nikie.. Nikie mě s kočárkem nepředběhla! Jsem fakt dobrej!!:)

V cíli velké štěstí, ani jsem se v cílové rovince nepozvracel, mám slušné vychování, že? Čas si zapisuji 42:52, celkově 231 místo.. Věřím, že kdyby se běželo ještě aspoň jednou tolik, že bych si v pořadí mohl i polepšit. Ale radost si dělám hned... U Zbyňka si kupuji víno, na jeho lakonické konstatování, že on to měl nějak pod 40 já dodávám, že v rámci symetrie a zachování rovnováhy světa to zase já mám nad 40:)... Prostě krásný den.

Teď už se jen těším, že zase na chvíli bude od těch krátkých spurtů pokoj.. I když jak znám Míšu.. nebude:)! Ale aspoň tento týden mi můj trenýrkový plán říká jasně.. do práce a z práce... nějaký ten kopeček a rovinka... a delší běh v terénu.. To bude radost!

Proto všemu zdar! Našemu úsilí, (trochu marným) pokusům o rychlost.. zdar.. A ultra.. ultra zvlášť!
12:)

Březen měsíc internetu.. a rychlých jarních běhů:)

Mohu si s úlevou říci .. je po všem:).. tedy K10, jarní "rychlostní" vrchol je zdárně za mnou a já ... slovy mého synka.. "už bych měl konečně také začít nějak pořádněji běhat!"..:)..Vlastně má svým způsobem pravdu, moc se těším, že zase vyběhnu někam dál a pryč a i že zase (uff uff) vezmu dvě lahve vody a budu běhat nastavované kopce v údolí... Je to určitě potřeba, abych kamarády kolem Liberce moc nezdržoval:)...

Všichni říkají, že osamělost a běh vlastně nějak k sobě patří. Ano, sice (rád) běhám sám, ale osamělý rozhodně nejsem:)... Co víc -- nejlepší kamarády jsem našel v běžecké komunitě a díky internetu.. Upřímně nebýt internetu a běhu, nikdy bychom se nepotkali. Co mě ale dostává, že skoro všichni jsou jak Rychlé šípy.. každý je "klaďas" skoro jak Mirek Dušín, aspoň že já díky svým zmatkům připomínám víc Rychlonožku, takže jako celek aspoň trochu držíme balanc:)...

Proto, když se mi dnes ráno nechtělo.. [a že se mi tedy sakra nechtělo:)]... Pomyslel jsem na sraz a .. (pochopitelně) na pivo a na kamarády, překonal svoji vrozenou "plachost":).. a vyrazil. S Danem vyzvedáváme jedny z posledních čipů, houfy lidí se pilně rozcvičují, rozklusavaji a já po pravdě zase nevím, jestli se mi bude chtít závodit. Nějak jsem si zvyknul, že se rozcvičím a rozběhám až "po startu" .. protože většinou je na to dost hodin i kilometrů:). Zmateně se oblíkám, kvůli frontám nechávám batůžek s věcmi jen tak v šatně:), nevím co s mobilem a s doklady.. žádného neběžícího známého nenacházím a tak si zavazují (už tradičně) bundu kolem pasu, v kapsách mám doklady a věci, v ruce mobil...:)

Než se stačím pořádně zorientovat je odstartováno... Přál jsem si.. bylo by skvěle doběhnout pod 40 minut, nebo aspoň ne moc daleko od téhle mety, ale hlavně, ať už jsem v cíli!:)...Říkám si, krátká trať, to se budu trápit a nic moc se v těch polích kolem Kbel neděje... Všechno je ale relativní!.. První kilometry jsem totiž opravdu vážně uvažoval, že to vzdám... dokonce mi v hlavě naskakovaly výmluvy, že mě zlobí kotník, záda, koleno... Jenže mě nic nebolelo:)... Jen se mi nechtělo rychle běžet... Taková srabárna! Když už to vypadalo, že to vážně zabalím, tak probíháme 5km a světě zboř se, na hodinkách mám pod 20min. Sice vím, že se mi v druhé půlce bude chtít sprintovat ještě míň než v té první:), ale snažím se.. Na sedmém kilometru mám neuvěřitelný mezičas, v té chvíli to vypadá, že doběhnu kolem 38minut... Co se to děje?? [později zjišťují, že značka km byla blíž asi o 300m:)]? Pro jistotu zpomalím, abych si neublížil:).. a tak na dalším -- osmém km -- je to obráceně, tady vidím, že jsem se zase šetřil příliš:) a že se mi meta 40 minut téměř beznadějně vzdaluje. Proti své vůli přidám a snažím se běžet, co to jde... Magor jsem a magor zůstanu. Dobíhám v čase pod 40minut, nakonec stačilo být o 12s rychlejší a měl bych osobák. Není to nádhera? Ta symbolika, ta mě vždy dostane:).

Nejlepší na tom všem je, že jsem i na těch deseti kilometrech ve finále prožil mentální krize, zmrtvýchvstání, naději i zklamání a následnou radost. A protože jsem neznal svůj loňský čas, tak jsem jednu dokonce chvíli věřil, že jsem si o pár vteřin zlepšil osobák... abych se nakonec ubezpečil, že je to úplně jedno!:)...

Mám z toho neskutečnou radost. Splnil jsem si všechna přání.. Navzdory tomu, že to bylo krátké a rychlé, tak jsem si stačil prožít svoje malé "ultra":) a věřím, že na konci jsem byl nejen trochu silnější... ale hlavně ještě víc natěšený na pivo s kamarády.

A proto běhu zdar! Ultra zvlášť, ať už je jakkoliv dlouhé!:)
Ať žijí kamarádi! 12:)

Pacing objevuje to (nej)lepší v nás....

Nechtěl bych polemizovat s velikány ultra-trailových běhu o zákazu/povolení paceru (spoluběžců) na dlouhých tratích... Samozřejmě souhlasím, s tím, že spoluběžec by obecně neměl být nosič vody/jídla:), že vedoucí závodníci by je neměli mít.. Ale.. myslím si, že právě ta diskuse o využívání/zneužívání paceru míjí několik důležitých aspektů spoluběžectví... rozměr kamarádství, sdílení pocitů, vzájemné pomoci i motivace...

V mém chápání spoluběžectví (a zejména u nás pobíhačů) není primárně o nějakém extra světlu v noci nebo o lehčím batohu..:).. ale o to, že v určitých chvílích můžete vaše pocity s někým sdílet [..ty voe.. fakt drsný:)], můžete někoho podporovat a společně .. skoro jako v knížkách z dětství .. prožívat kamarádství, tak jak jsme si ho vždycky všichni představovali.... Ať už si tam dosadíme jakoukoliv dvojici.. Old Shatterhand a Vinnetou, Pat a Mat, ...Los a Lamos:)... Při silných prožitcích vznikají obecně skvělí kamarádi...

Věřím, že to sdílení je vzájemné... Dokonce si myslím, že třeba já jsem zatím získával víc v pozici spoluběžce... Třeba loni na Leadville -- vidět všechno [myslím přeneseně, protože ve skutečnosti byla tma jak v ranci!:)], prožít tu atmosféru, sdílet úsilí a boj BS... prostě třeba tohle všechno pro mě znamenalo jediné.. potvrzení, že ultra skutečně moc chci, že se chci právě sem za rok vrátit a běžet...

Ale není to o délce trati... všechno je relativní.. včetně vzdálenosti... V minulých letech jsem začal občas doprovázet svoje "děti":) při jejich 10km závodech. Vím, že řada mých kamarádů to dělá taky a pokud to fakt bereme jako "pacing", tak ty pocity po trati a v cíli a v následných dnech vydají za celou řádku osobních rekordů...

Letos mě překvapil můj syn... Přes prázdniny se dostal do formy, shodil neuvěřitelně kg, naběhal šíleně kilometrů a z nenáviděného běhu se stal pravidelný rituál... Běžel jsem s ním včera Nike run.. Startujeme jako správní ultras:) každý s batůžkem, ve kterém máme náhradní oblečení i ještě něco navíc:), i přesto, že vybíháme ze zadních koridorů, naše batůžky vzbuzují pobavené úsměvy... Ale všeho do času:)... Držím dohodnuté tempo, předbíháme tisíce a tisíce lidí...v druhé půli ještě maličko zrychlujeme a já si celý závod uvědomují, jak rychle a jak úporně se syn po své cestě vydal a radují se v cíli ještě víc, než kdybych já udělal jakýkoliv osobní rekord...

Správný pacer se snaží být skutečně dobrým člověkem, hledá a dává to nejlepší co v sobě má.. Zatím jsem ale zažil, že většinou on dostává mnohem mnohem víc nazpět... Dvakrát jsem se o tom v posledních dnech přesvědčil i mimo trať ... Poprvé, když mi syn pověděl, že by chtěl na jaře "v pohodě" uběhnout maratón... proto, aby mi mohl při mém dalším ultra dělat pacera... A podruhé, když moje nejmilejší, jasné slunéčko to komentovala..., jestli si uvědomují, že za pár let zase já na ultra budu třeba dělat pacera jemu..:)..

Ať žijí spoluběžci, ať žijí kamarádi! Běhu zdar! Ultra zvlášť! 12:)

PS. Ten čas je skutečně nejen skvělý, ale i krásný:). Znalec ocení růstovou linii (o jedna) 5->6 a 1->2 v zrcadlovém provedení..:).

K10, den rekordu a zážitků

Jarní otvírák je zdárně za námi, ale že to byl krásný den! Potkal jsem tam tolik známých (i dosud neznámých), až jsem se divil. Snad jen moji příbuzní z Hradce chyběli, jinak všichni!:). Tradičně zážitkový den od výstupu z autobusu. Rychle převlečený se už chystám vyrazit ven, že se maličko, ale opravdu pozvolna rozhýbu, když tu narazím do Davida D., který dělá vodiče na 40minut a zoufale se mě ptá, jestli nemám telefon na Michala V. (vodiče na 50minut), u kterého má nabíječku na svého garmina a abych mu pomohl se s Michalem sejít, start za necelou hodinu..

Voláme. .. "Kde jsi?" ... "Někde kousek od startu.. v autě!!!"... No nezlobte se na mě, ale kdybych nevěděl, co Michal studoval za školu, řekl bych matfyz!:) Naprosto správná odpověď, ale úplně na.. no však víte..

Začnu odjinud. "Povídám, kde asi?" "On běžte asi doprava, doleva, nebo rovně, jak jezdí autobus.. Tam už mě uvidíte."..Sice jsem od přírody šílený optimista, ale po takovéhle navigaci by v setkaní věřil asi málokdo:). A tak za chvíli volám zase, že jako hra je to naprosto skvělý a nepřekonatelný, ale aby aspoň naznačil víc.. povídá, "jsem u další zastávky autobusu.." .. víte kolik je ve Kbelích různých zastávek autobusu??? .. Ptám se na ulici. on že tam žádná není!!:), nakonec, že prý Toužimská, na ní jsme, ale je podle GPS dost dlouhá, a tak ho prosím o další nápovědu, jestli by třeba neřekl číslo nějakého baráku, nabízí mi jméno firmy (ať si to najdu na internetu -- on to fakt pojal jako hru na schovávanou kombinovanou s geo catching). Říkám mu neblbni, řekni nám nějaké popisné číslo... a on že ten barák žádné nemá!!! :)

Protože jsem trpělivý, říkám, že to nevadí, třeba ten sousední... jeho odpověď mě málem srazila na zem "1424" (!!). Povídám, modrý číslo, ty v*le, ne čevený!! Orientační ne popisný... Další pokus "modrá 1247F" ... Říkám, že si že mě fakt dělá legraci. David vedle mě je na "mrtvici"), nakonec z Michala vypadlo číslo "23" a tak jsme ho našli..Jinak je tam ještě teď!:). Fakt doslova na poslední chvíli, asi 20 minut před startem, hodinky se nabít nestačí ani náhodou a tak Michalovi pomáhá nezištně Petr S. (bubo) se svým garminem.

Zážitek jak noha:), ještě teď se směju, ale vlastně díky tomu nebyl čas se ani pořádně nervovat, ani se rozběhat a tak se při klusu na start ptám Davida, jak to poběží jako vodič a on že pomalu:), rozumně, jak se má na 40 minut... Přemýšlím, že bych zkusil běžet s ním a tak se ještě ujišťuji, jestli je to moudré. Dostávám zlatou odpověď. No když to nedáš, aspoň budeš mít rychlej začátek a ten konec, to už se nějak urveš:).

Než se stačím hlouběji zamyslet nad tímhle přístupem a navrhovanou strategií, už jsou narvaný koridory, rychle házím bágl do auta k Petrovi a jdu na start. Pár řad před sebou vidím Davidovu oranžovou paruku, Davida K., kterého se mám držet... hromadu známých..odstartovalo 5km, nahrnulo se přede mě ještě víc lidí a najednou je tu výstřel a všichni běží, jak kdyby za námi hořelo. Žádnou strategii nemám (jako vždycky), celou zimu jsem běhal tak v rozmezí 5:30-6:30km, pomalu, ale poctivě -- zase těch km se pár nahledalo..A teď bych to měl běžet stabilně pod 4 minuty?? David řekl napálit, tak jsem to napálil:), asi na 2 km dobíhám Davida, který má zádech jasné napsané číslo 40:00, na 4km předbíhám v mírném kopečku Davida K. Proti svému zvyku nezpomaluji a snažím se běžet, co to (v rámci možností) jde.. vím, že určitě odpadnu:), budu se ve druhé půlce šetřit (taky že ano), ale teď je potřeba spořit čas..

Mezi námi, nic si nepamatuji, jen, že když už bylo nejhůř, slyšel jsem za sebou vykřikovat Davida, jak jim to dobře běží, že mají 6s k dobru... a to mě vždycky nějak postrčilo. Ultrák měl pravdu, že David dotáhne do cíle i babičku s holí, když se mu dostane do spárů:). Probíhám tunelem, cílová rovinka a tak zpomaluji a užívám si to..:) :).. teď už mě David nedoběhne..

39:25. Rána do vazu. O minutu lepší než čas na dráze, o 1.5 minuty lepší než loňské Kbely.

Ted už se různé zdravím a vítám další kamarády a známé v cíli.. všichni usměvaví, spokojeni nadšení, vzájemně si gratulujeme, tak jako tak je k čemu. První opravdu jarní desítka je za námi.. AŤ ŽIJí KBELY!!!

Mimochodem, pro ty, kteří mě zase viděli na živo nebo na digiho fotkách dodávám.. Ano, běžel jsem zase navlečenej jako "pumpa":), zase jsem měl bundu kolem pasu, jako když holky běží ze školy domů.
Bál jsem se, aby mě neofouklo:), potom Stín řekl, že mám běhat teple oblečený, ať jsem připraven na ZG:) a navíc... Když už mám ten statut podivína, tak bych ho měl držet, ne?:)

VSEMU ZDAR! Kamarádům, sluníčku, běhu a ultra zvlášť!

PS. Velkou radost mi udělaly vaše vzkazy/sms, blahopřání. Fakt moc díky. Tradičně to rozštípl Stín se slovy "Podle učebnic je tvůj trénink úplně debilní. podle mne je přesně to co potřebuješ :))) ... protože je to to co chceš. a stejně se zlepšuješ, rok od roku, i když ti táhne na padesátku..."

Chvála K

K je v mém pohledu na běhání naprosto Klíčové:). Vždyť mojí Kotvou je Kupa Kilometrů naběhaná často během pravidelného Komutování (jak znalci říkají přesunům do práce a z práce).

Ale hlavně Konzistentně (tedy dávám přednost co nejvíce opakovaným výběhům místo jednoho heroického tréninku). Nemám moc rád Klopotné intervalové běhy, ale Kopce jsem si nakonec i oblíbil a když je nemám, tak si je i nastavím..:)

Vždyť všechny podstatně vrcholy začínají na K.. Horolezci by hned řekli K2 ... a proto se těším na K10 (civilně zvanou Kbelskou 10). Myslím, že bych ji měl běžet stylově, co nejdéle se udržet u Davida K. (!) a zkusit třeba i pokořit tu K***vskou :) 40minutovou hranici.. Ale Kdeže... budu se radovat z tak jako tak.:)

Hlavně ne Klopýtat, ne Kulhat, ne Kouřit, nijak ne Kalkulovat, ne Kňučet ani ne Kňourat, vyhnout se Kolizím, nebát se Konkurence, v závěru nebýt Kaput ani KO... nedbat na Kibice ale hlavně mít Kuráž, být v dobré Kondici, povzbuzovat Kamarády, běžet Krásně, proběhnout správně Kontroly, spálit všechny Kalorie, překonat všechny Krize, a běžet, běžet ... až do Konce!!!!

Možná budu zase Komický, ale K10 je K10.. Kurňa! :)

K zdar, Kamarádům zvláśť! 12:)

PS. Kamarádi, v zimě jsem dělal všechny možné běžecké K*k*tiny, jen ne trénoval rychlost a závodění. Ale nevymlouvám se. Udělal jsem maximum. Budu se snažit držet klubové barvy vysoko, startuji za tým ithinkbeer.com a pochopitelně za lamí část naší dvojky Los a Lamos:)... Nedám se (sám sobě) lacino:).