Jak jsem narazil do nastaveného zrcadla, aneb změna strategie nutná:)

Jít nebo nejít do Kladna? Toť otázka! Samozřejmě neúspěšná konfrontace s realitou může rozklížít i pevné povahy, člověk se potom začne posunovat rychleji k bodu rezignace. Na druhou stranu jsem si věřil, že mě případný neúspěch nezlomí a utěšoval se tím, že je to naprosto skvělá příležitost si vyzkoušet strategii na začátek Spartathlonu. 

Proto jsem letos jsem šel do Kladna s jasným plánem. Na papírku mám vytištěné mezičasy ze své nejrychlejší 24h, vedle "konzistentní" plán (až do 200k) s pohodovějším startem a v posledním sloupečku mám nejbližší check point ve Spartě s limitem, ať vím, jak se budu cítit. Pokud vydržím celou dobu, budu tam až do konce, pokud mě to sejme, skončím, ať šetřím síly a promyslím, co a jak změnit.

Základní atributy nácviku: žádná podpora, žádná muzika, která mi na okruhu u 24h pomáhá skoro jako extra noha:), věci naházené v tašce, abych při převlékání byl stejně zmatený jako na stanicích, kdy hledám svůj bágl, s sebou ledvinku s drobnou lékárnou, vazelínou...:). Prostě takový běžecký simulátor. Nicméně s tím nácvikem zmatků a skutečných situací jsem to trochu přehnal, nevzal jsem si nejen náhradní běžecké ponožky, ale přišel jsem do Kladna v obyčejných. To člověk nevymyslí, ale 12Honza nechtěně realizuje...

Strašně mě potěšilo, když jsem to vyprávěl kamarádům, jaký jsem trouba, model pomatený stařík:), tak mi řada z nich okamžitě nabízena svoje ponožky, jeden z jejich supportu si začal hned rozvazovat boty, Bubo (PS) dokonce odněkud vylovil nové ponožky v plus mínus mojí velikosti. Byl jsem fakt dojatý, to potěší... ale v rámci nácviku jsem si řekl, aspoň vyzkouším, kam až to půjde jen tak, také mi to něco řekne o výdrži nohou. Bohužel střídající se déšť a promočené boty se moc u mě nesnášely s obyčejnými ponožkami.

Na zhruba 55 km jsem zavolal synovi, ať mi přiveze moje ponožky, obětoval jsem řadu cenných minut na výměnu a rozříznutí nejhorších puchýřů, odmítl support, poslal ho zpět domů a vrátil se na okruh. Nácvikově se mi Kladno naprosto vydařilo. Počasí skvělé, počáteční teplo vystřídal déšť s lehkým parnem, připomínající svěží ráno v prádelně. Co víc si přát, že?:)

Měl jsem "dobrý plán", běžet začátek konzervativně poblíž limitů, šetřit síly, abych přečkal přísné cut-offs na začátku závodu a mohl jim lépe vzdorovat v druhé půlce. Ale jak správně říkal Mike Tyson “Everyone has a plan until they get punched in the mouth.” [Každý má plán, dokud nedostane pěstí do obličeje] :). Takže můj střet s realitou na 80km byl neúprosný, minul jsem limit o šest minut. Jasné, mohl jsem se vracet do závodu na další přísnější limit na 100 km, ale z hlediska mé přípravy na Spartu jsem viděl, že správné je se držet původního rozpisu. ukončit to, prožít si svoje zklamání, že jsem nedoběhl, že mě sejmul 22 check point na Spartě. 

Cvičně jsem tedy prohrál, skončil na 80km, myslím, že to poučení si vezmu k srdci víc, než kdybych se snažil konzistentně dokončit v rozmezí cca 170-180k. To bych si mohl říkat, v podstatě dobrý, pršelo, atd... Takhle vím, že to dobrý nebylo:), že se musím zlepšit a začít rychleji, zvyknout si na tempo zhruba o minutu na kilometr rychlejší, aspoň v tom začátku. 

80k je dobrý tréning, takže v týdnu po Kladně odstraňuji všechny pracovnía rodinné povinnosti, pohřeb, návštěny, konzultace a každý den si připomínám to výrazné popleskání na Kladně. Zaháním pohodové tempo a snažím se, aby o 45-60s na kilometr rychlejší běh se stal mým novým pohodovým tempem. Bude to bojovné, klidně ať dostanu nakopáno, ale musím teď přiložit na tu pomyslnou hromadu k zapálení daleko víc svého úsilí. Zatím jsem pevně rozhodnutý. 

Znovu jsem si uvědomil, že asi budu zase výrazněji zvracet, že to zase bude závod ve stylu "Hail Merry", který já relativně často a celkem úspěšně používám. 

                    --- Drobná vysvětlivka ---

Hail Merry, my bychom řekli asi "Zdrávas", jako paralelu k názvu známé modlitby, která je v americkém fotbalu synonymem naprosto zoufalého pokusu prohrávajícího týmu zvrátit skóre v závěru zápasu nakopnutím míče dopředu a úprkem všech hráčů za ním...

                    --- Konec vysvětlivky ---

Tak jo mám upgrade plánu -- a i když to není úplně jednoduchý držet odhodlání, bojovat se zlobivou levou achilovkou, snažit se žít společensky, pracovat a přitom něco smysluplně naběhat:) -- budu se ho držet. Připomíná mi to magický trojúhelník (ze studií): Jedna strana trojúhelníka byla spánek, druhá známky a třetí společenský život. Když člověk chtěl lepší známky, tak to u mě na MFF vždy znamenalo o hodně míň spánku. Teď mi Garmin hlásí už několik dní po sobě skóre spánku pod 40 a dává mi varování, že bych měl víc a efektivněji spát a odpočívat. Vracím se do dětství!:)

Všemu zdar, našemu plánování, úsilí.. zdar! Ultra.. zvlášť!:)

12.)

Reklamy/výzkum, media, aneb Honza "zkoumá" a žije i v éteru:)

Vzpomínám na různé vtipné parodie na reklamy a "spotřebitelský výzkum"... Někdo ženě pochválí nový svetr a dotyčná obratem odpoví, že není nový, že je vypraný v Perwollu.. a hned vytáhne z malé psaníčkové kabelky velké 5 kg balení Perwollu:)... Nebo si někdo myje půlku hlavy jedním šamponem a druhou půlku jiným a sleduje lupy:). Zní to šíleně, ale poctivá příprava na Spartu mě nakonec dostala do podobné situace.

Představte si, častý běžecký problém optimálního oblečení ve velkém horku... Zjednoduším problém na prostou otázku: Černé nebo bílé tričko? Samozřejmě si většina z vás určitě řekne, že jsem magor. Bílá odráží záření, černá jej pohlcuje, co tedy řešit? Ale hned se otevírá řada zajímavých fyzikálních problémů, které vycházejí ze zdánlivě nelogických východisek, jako, že teplá voda vložená do mrazáku prý zmrzne rychleji než studená, atd. Existují studie, které podporují černou barvu v horku při pohybu. Prohlížel jsem celkem rozsáhlé diskuse, ke konci plné i ostřejších slov, s argumenty -- když je černá tak špatná, proč beduíni na poušti mají tedy černé oblečení? 

"Bílý tábor" argumentoval náboženskými důvody (sunnité vs. šíité), zastánci černé tloušťkou (a volností) oděvu a pohybem, při kterém vzniká tzv. komínový efekt, nebo kdy víc tepla je odraženo než zadržováno:).  No otevřel jsem i základní kalorimetrické rovnice, abych trochu víc teoreticky pronikl do problematiky:), ale to jsem vzdal, těch faktorů je opravdu hodně. Nakonec jsem si řekl, že nejlepší je stejně "experiment". Koupil jsem si bílé a černé tričko z Decathlonu (stejná značka, stejný střih, nepropouštějící 50 procent UV záření) a výzkum mohl začít -- v těch vedrech jsem v nich běhal na střídačku. 

Opravdu jsem v minulých dnech a týdnech v těch největších vedrech (ať už tady nebo v Římě) běhal různě na střídačku ve "stejných" černých a bílých tričkách, dělal si poznámky. Při požadavku nepropustnosti 50 procent UV záření, se mi v tom černém běhalo o poznání lépe. Bylo sice od stejné značky, ale pohmatem se mi zdálo o maličko tenčí s menší hustotou látky. Výsledek mě trochu překvapil, ale výzkum je výzkum:)... Na Kladně poběžím v černém!

[Po svém rozhodnutí jsem si uvědomil, že vlastně všechny moje šílenosti v teple.. Rondu, Kanárské ostrovy, Menorku.. jsem nakonec absolvoval v černém tričku!..:) .].. Tolik moje pozorování. Jak to máte vy? 

Doba, respektive prázdninové služební cesty, sice nepřály úplně pohodovému tréninku, ale přesto jsem se snažil: v horku a teple jsem běhal přes polední pauzy jako pako, často v teplotách kolem 40C v černém triku -- občas jsem měl i dvě, abych se zocelil:). Ve skrytu duše se zaklínám tím, že je to optimální trénink na Spartu. Snažím se běhat pocitově, ne, že bych cílil na nějakou rychlost,  snažím se nekoukat na hodinky a běžet tak, abych neztratil sílu a přitom držel trochu rozumné tempo. 

Trochu mi ten můj "výzkum" a "trénink" extrémních teplot narušují zprávy o úmrtích a  kolapsech běžců, kteří byli o 15+ let mladší než já.  Svoji nejmilejší manželku uklidňuji tím, že já běhám pomalu a a navíc v šíleném počasí už řadu let. Proč by mě to mělo klepnout právě teď, že? Paradoxně si myslím, že nekoukání na hodinky a běh podle pocitu je v mém případě nejlepší prevence.

Mám ze Sparty šílený respekt, za 14 dní bude v Kladně 24h, kde bych si chtěl ještě zavčasu pár věcí vyzkoušet... je to ale trochu riziko. Co když mi to nepůjde? Co když se něco pokazí, někde se zraním? To by mě mohlo nahlodat o hodně víc než soustavné připomínky mého koloběžkového parťáka:)... že trénuji málo, že na to nemám, že jsem měl nechat registraci někomu jinému, s větší šancí na dokončení... 

Ale kdepak! Snažím se všechny pochyby z blízkého i vzdálenějšího okolí přetavit do svého odhodlání... Aby, až přijde čas... jsem byl schopen bojovat stejně silně jako třetí opička v hustém lijáku na nástupní rampě na Noemovu archu!:)

Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra zdar!

Abych dostál svému slibu, konečně se objevil nový (#14 díl) Podcastu "Běhej lesy", ve kterém jsem si povídal s Markem M. Pro ty, kteří sem zabloudí a neznáme se osobně aspoň uslyší moje kecy naživo i když vlastně ze záznamu. Myslím, že mě dynamika podcastu dobře vystihuje... Začínám mluvit opatrně, se snahou o spisovnou češtinu, abych skončil svým tradičním nespisovným vodopádem slov na jeden nádech:). Třeba se vám to bude líbit.

12:)

https://open.spotify.com/episode/0QgBcLqFQEs7tzphQtL1xX