San Juan Solstice po česku, aneb Sázava tak nějak napůl:)

Je jiná silnice, po které mohu odejít na start?:)

Slunovrat.. svatojánská noc.. řekli bychom... San Juan Solstice... Ten motiv slunovratu, kouzelné svatojánské noci, kdy se nejen otevírají poklady, ale vykvétá i zlaté kapradí... ten motiv byl všude.

Trasa měla skoro všechna "P" ... pozoruhodné pamětihodnosti, ale hlavně má pro mě parádní příběh, bylo to pořádné proběhnutí, i když (viděno z venčí) to byla pochopitelně "pěkná 3.14čovina":).

Navíc ta trasa je i na jména poněkud náročnější a matoucí -- V začátku je obec Sázava, v poslední etapě mám město Sázavu... V první části je "Pohled" v druhé je "Pohleď ", atd..:), a tak zmatení pojmů je velmi snadné až podobné zmatení jazyků u biblické babylonské věže. Při plánování běhu Posázavím jsem vzpomínal na všechno možné, od už citovaného filmu "Řeka čaruje", po "Ať žijí duchové"... Scénku "Pramen zdraví z Posázaví" .. musím připojit:)



[Odbočka ... v začátku ukázky se mihne malá Tereza Brodská a "tatínek" se jí zeptá, jak se jmenuješ holčičko:) .. LOL]

No nic.:)... Identifikace začátku trasy (tedy pramene Sázavy) jde až do mých dětských let, kdy jsme se učili, že Sázava pramení pod Žákovou horou... ve skautu mi říkali, že Sázava pramení v rašeliništích u velkého Dářka... Teď jsem se na internetu dozvěděl, že pramen je na souřadnicích N 49° 40.288 E 015° 56.276. Je to kousek nad osadou Nová Huť, protože podle informací je to v "klidové oblasti" CHKO, tak cesta k prameni není značena (sic!), nicméně všichni ji hledají, tak je okolí protkáno množstvím cestiček:).



Z Nové huti (z partyzánské osady) se vydávám nahoru k prameni lehce před pátou hodinou ráno. Slunce nesměle vykukuje mezi stromy, po cestách tečou potůčky vody, z hlediska pozdejšího vývoje si legračně snažím zachránit boty... Ó jak bláhové:)...

Trasa z v mých 935 mě celkem bezpečně vede do blízkosti pramene, ale když už jsem na dosah, je cesta "zakletá" vodou a  okolí poseto drobnými cestičkami, jak od houbařů, tak asi od podobných zoufalců, kteří jako já hledají cestu k prameni. Moc to nechápu. Když už označili pramen, proč k němu nevyznačili cestu? :)... Postupnou eliminací nakonec nacházím tu správnou a jedinou cestu, a stojím na pravém začátku své cesty.



Sice přesně tady v lese jsem nikdy nebyl, ale okolní krajinu znám a tak velmi zkušeně sbíhám cestou dolů a postupně mažu cenné minuty ztracené při hledání pramene. Cesta rašeliništi kolem Dářka je epická. Voda, kam se podíváš, ještě teď se směji, když si vzpomenu, jak jsem na začátku "opatrně" obcházel malé kaluže a teď probíhám po kolena vodou... po "hnědých" cestách, podobně jako v Irsku na Kerry way ultra... i tady by klidně bota mohla zůstat dole:)...

Přebíhám louky, které po vytrvalých deštích připomínají rýžová pole, ale je to můj rodný kraj a navzdory všemu, cesty jsou značené a udržované a já cítím čistou radost. Cyklostezky kolem Dářka a navazující vodní nádrže Pilská, a dalších rybníků by potěšily srdce všech milovníků "kulturního povrchu":) a tak postupně stahuji časové manko a buduji si zásobu ve své běžecké bance. Je krásný den, minimum lidí, ale občas -- když křižuji civilizaci -- dostávám nabídky na svezení, kam jdu? Na jednu nabídku jsem neprozřetelně vysvětlil svůj plán, že bude svatojánská noc... že mám v plánu ji prožít na max ... jít podle řeky... Odpověď mě dostala... Že svatojánská noc se dá prožít na max i jinak:), že (dotyčná) má kousek chatu..:)...

Ale zpátky na cestu... Nádherná cyklostezka mezí obcí Sázava a Přibyslaví (po staré jednokolejce, viz pár fotek níže)

-- pár fotek z cyklostezky Sázava-> Přibyslav --

... tak ta cyklostezka je fakt nádherná a stojí za to si těch cca 11 km (jedním směrem) proběhnou nebo projet buď na kole, koloběžce nebo bruslích. V Přibyslavi (kde končí moje první etapa, cca 43km) jsem asi o 1/2 hodiny dříve proti všem svým optimistickým odhadům, na pumpě doplňuji vodu a džus, svět je krásný a chystám se opustit svět silnic a asfaltu a vydat se po červené ... Po "Cestě K.H.Borovského"...

Ještě vzpomínka na lužní lesy a mokřady u Dářka

Tady si dovolím (při vší skromnosti) se připojit po bok takových velikánů a mistrů slepých uliček, jako byl Jára Cimrman ... a říci... přátelé... tudy ne!! Ta cesta v některých částech vypadala, jakoby jí naposledy prošli jen první generace jeho následovníků, respektive, jako by tam posledních pár let nikdo neprošel:(. Kopřivy, svízel, vysoká tráva po krk, téměř absolutní absence značení, co chvíli jsem musel zastavit a oklepávat klíšťata. Když nebyla vysoká tráva, tak byly vykácené celé plochy lesa zasažené kůrovcem... Nejen smutný pohled, ale zbytky stromů větví, natahané zrovna tam, kde by měla vést nějaké cesta... Tak tam se nedalo nejen běžet, ale ani pořádně jít ... a nejen, že jsem tam veškerý náskok spálil, ještě jsem zasekl "sekeru" asi extra hodiny a půl, která mi začínala opravdu chybět. Bloudím, bloudím... a sám poznávám, co znamená zkratka GPS...(= Gde Proboha Sem?)...

Nikde ani náznak cesty, jak mi řekl a vysvětlil s úsměvem jeden chatař... z téhle strany tady nikdo léta (!) nepřišel... No vzhledem ke stavu značení a průchodnosti cest... se moc nedivím:)

Vzpomínka na džungli.
Tohle už u města, kopřivy jen po prsa:).. Fotil jsem most

Tu a tam mě sice kousek silnice při průchodu kolem vesnic zase zrychlil, ale přiblížila se další "červená", která mě měla vést částí Sázavy, kterou znám z vodáckých vyprávění svých kamarádů a z knížek. Srážka zdejších lesů s kurovcem a s následnou těžbou zanechává neskutečně hluboké stopy.

Samozřejmě, i legendární příběhy Posázaví, jako jsou Foglarovi Hoši od Bobří řeky a jejich Sluneční zátoka nebo trampsky proslulá Stvořidla, to všechno mě udržovalo natěšeného na druhou etapu mého běhu... na trasu z Přibyslavi do Ledče nad Sázavou. Možná mé smutné pocity jsou ovlivněny vysokým očekáváním...

Z různých míst jsem slyšel, že končí svět, jak jsme ho znali... Ne nebylo to myšleno na šílenství kolem koronáče, ale na dopady kůrovce. V tomto případě lidé říkali, že pokud "zmizí les u Sluneční zátoky, vytratí se i duch místa, jež stvořilo hochy od Bobří řeky, Rikitana či Zelenou příšeru." Vlastně jsem spěchal, abych viděl tuto část Sázavy ještě alespoň se stojícími stromy. Pozdě:(.

Moje teskná nálada je umocněna tím, že už jsem stařík před důchodem a tak si smutně říkám, že už asi nikdy neuvidím "Zlatou zátoku" se vzrostlými stromy, ... teď jsou všude větve, zbytky kmenů... cesta občas připomíná Spartan race, člověk přemýšlí kudy... kudy to přelézt, kudy to oběhnout... a "časový dluh" v mém "závodě" roste jako palma...

Byli jsme domluveni s Tomášem, tedy s Malým medvědem, že mě přijede podpořit na noc. Noční období je obecně nejslabší článek "punkových" akcí. Malé vesničky a města zavírají obchody, restaurace i benzínky ve všední den kolem 9-10 hodiny večer a otevírají nejdříve kolem 6-7 ráno. Vydržet tak dlouho bez vody se (aspoň) pro mě zdá skoro šílené a nemožné. Buď člověk přejde do permanentní chůze, pije z potoků, nebo "žebrá" u přátelsky vypadajících domorodců, ale že bych držel nějakou rozumnou rychlost přes noc se v takových podmínkách (u mě) nedá doufat...

A tak se snažím přes den uběhnout, co se dá, o to víc jsem "rozhozený" časovými ztrátami na červených turistických stezkách v druhé etapě. Sákryš!!! Počítal jsem s tím, že budu o 20 km vepředu a zatím se tady prodírám skoro jako Indiana Jones džunglí. Výsledek mojí marné snahy o rychlost se "brzo" dostavil... Při jednom pokusu o rychlejší:) průchod techničtějším blátivým terénem u řeky končí nebezpečně vypadajícím pádem. Naštěstí je vše OK, jen jsem sebou plácnul, trochu se potloukl, ale natáhl si při tom bolestivě třísla... Teď už to místo občasného běhu jde jen co noha nohu mine..:(...

Po dalších asi dvou hodinách pomalé chůze s přískoky docházím k závěru, že to nerozchodím k běhu:), bohužel MM je už v Ledči a pomocí mého tracking mi míří naproti. Upřímně... skoro nikdy jsem se necítil tak mizerně. Kamarád se uvolí, nabídne, že se mnou poběží jako podpora přes noc... a jako na potvoru jsem mimo hru. Přemítám nad tím, jako nad matematickým hlavolamem, ale tenhle gordický uzel pro mě nemá řešení. Přiznávám si, že příště musím být buď od začátku s někým, nebo pořád sám... To dilema různých výčitek, úvah, že se někdo kvůli mě obětuje, mě svazuje víc, než bych chtěl, nebo si dokázal připustit.

Ale zase díky tomu zažívám krásné okamžiky kamarádství, kdy Honza K. (se svým synem Honzou) mi o svatojánské noci vezou na trasu pivo:) a nakonec mě i s MM odvážejí po cca 90+km směrem ku Praze. Sedím v autě, sleduji mladý měsíc a cestu z Vysočiny do Prahy a stejně jako František Halas si v duchu říkám... Já se tam vrátím...:). Dám se do pořádku a zbytek Sázavy si uběhnu nějak sám.. případně dojdu.

Je potřeba to nevzdávat... a těšit se ... třeba za dva-tři roky už ty stráně budou zarostlé mlázím a za pár let tu bude lesík. Jedno je jisté. Vidím čím dál stejně špatně:) nebo hůř a tak je nutné se spoléhat jen na sebe, nikoho dalšího do svých pofidérních akcí:) netahat.. ať je šance na jejich dokončení:).

Svatojánská noc byla krásná, silná... Místo zlatého kapradí jsem se radoval z kamarádů. A to je nakonec to podstatné, ta radost a ty hezké pocity, co přetrvají.

Všemu zdar!
Našemu úsilí, ultra a kamarádům... zvlášť!:)
12:)

Tajné plánování mého dlouhého běhu, aneb 12:) není žádná slepičí prdelka:)!

Pozoruji ve svém okolí "polarizační" efekt minulých měsíců. Někteří při zrušení závodů ztratili motivaci efektivně trénovat, navíc doba byla náročnější i na běžné úkony, takže čas na běhání se hledal těžko... druzí, ať už to byli úplní začátečníci, nebo (téměř) profi běžci... toho naopak využili a běhali jako o život:).

Minulý víkend jsem měl v záloze nejdřív podpůrný běh na Okoř, potom Jiříkův běh nebo Brdskou divočinu... Nicméně jsem místo toho slavil v rodině významné narozeniny tchána a čtyři hodiny pendloval mezi Prahou a Plzní užíval si na plno rekonstrukcí na D5:(... V hlavě se mi odvíjelo to známé dilema, "běžce-sobce" a "pobíhače-obětavého":), které bylo ještě rozdrásáno tím, když jsem v Ejpovicích při nájezdu na dálnici viděl v kopci běžce s baťůžky. Srdce mi posmutnělo, mysl potemněla a z těla se vytratila barva:)...

--- vysvětlující odbočka ---
Naštěstí... naštěstí jsem ve čtvrtek byl na setkání se spolužákem v restauračním zařízení... a jak všichni víme... většina mých dobrých a skvělých nápadů (i těch výzkumných) beztak vznikla v hospodě:)... [Pamětníci si jistě vzpomenou, že na MFF UK v době mých studií byl salónek v restauraci U zeleného stromu veden jako posluchárna K14:)]...
Tak při tom povídání jsem mimochodem nadhodil, že si alespoň letos zkusím běh z rodného města do Prahy... Kamarád mi nasadil velkého brouka do hlavy tím, že bych to nemusel brát úplně doslova a běžet po trase autobusu Hlinsko-Praha:), ale najít si nějakou "ideovou" trasu pro svůj "punk", protože pro svoje nadšení a svůj boj potřebuji přece jen ty nejsilnější impulsy:).
--- konec vysvětlující odbočky ---

Ani jsem jsem se nestačil pořádně zařadit do (jediného) pruhu D5 směr Praha a už jsem to věděl. Můj letošní dlouhý běh bude mít obzvlášť silnou ideovou motivaci. Začnu kousek od mého rodného města, po stopách svých skautských a pionýrských táborů, krajem Foglarových skautů a (vodáckých) dobrodružství ve Sluneční zátoce...

Snad jsem tolik neřekl, ani nenaznačil... Rozhodl jsem se svoji přípravu podrobit vysokému stupni utajení a nikomu o ní nic neříci, ani u sebe na blogu nic důležitého nenaznačovat, přeci nejsem žádná slepičí prdelka, co nedrží žádné tajemství!... To tedy ne!:). Míša můj plán lakonicky zhodnotila, že to tradiční Hanouskovina:), což beru jako velkou poctu!
Dodělávám v práci resty v podobném tempu jako Stachanovci, vidím ta potřebná hesla... Pětiletka musí být splněna:)... a ... Po práci legraci:)... Při tom si připravuji logistiku svého dlouhého běhu, itinerář, mapy... přemýšlím o jídle..

Trasu jsem z počátečních 219 km dobrým trasováním upravil na "přijatelných" 192:)... a přitom šlo matematicky o jednoduchou operaci, že? Posunutím dát první cifru na konec. (Zde matematické úpravy končím, protože je mi jasné, že další posun (921... ) by už byl mimo moji "komfortní" zónu:).

Nechci nic říkat, bojím se i "vzdáleně" naznačovat, ale snad tolik neprozradím, že jednou z možných ideových linek mého delšího běhu je film pro pamětníky, "Řeka čaruje". V anglickém názvu "The River Is Performing Magic" s vysvětlením, že je to příběh o hledání mládí a nového smyslu života.  Jak trefně říká promo text na ČSFD: "Kvůli panovačné manželce ztrácí stárnoucí muž chuť do života. Návrat do rodného kraje v okolí řeky Sázavy ho natolik změní, že se rozhodne zkusit vše znovu...". Panovačnou ženu sice nemám, ale stárnoucí muž jsem, tak do toho!:)



Základem je se dostat na souřadnice N 49° 40.288 E 015° 56.276 a potom do Davle:). Pracovně svému projektu říkám  "Řeka čaruje, aneb Sen noci Svatojánské", pod zkratkou "Avazas" ho vedu ve svých běžeckých poznámkách a jako malý skautík nadšeně volám Radzan! Joha! Joha! ... Uač!

Uff... Tajemství jsem udržel. Mám radost, že jsem to na sebe neprásknul a nic neprozradil. Příště si zde napíšu kudy a kdy jsem to vlastně plánoval a běžel:).

Našim běhům zdar! Nadšení a ultra.. zvlášť!
12:)