středa 31. března 2021

Veselé nejen Velikonoce, ale i tréninky, aneb pomalý běh léčí všechno!

Školní areály i hřiště jsou u nás na Praze 13 dlouhodobě (co běhám) zavřené pro veřejnost... co kdyby na nich někdo třeba chtěl sportovat, že? :). V "mírových" dobách jsem občas přelezl plot a běhal po dráze. Ale teď ... v době hysterie a "cholery" to není možné, je to závažný přestupek a co kdyby byla na oválu nějaká babička (přelezla by také plot) a já bych ji (v případě vlastnictví viru) při případném objímání v meziklusu mohl ... potenciálně... nakazit. ... 

Takže se inovativně snažím běhat svoje usilovnější tréninky na silnici v údolí a krátké rovinky v "liduprázdných" časech na začátku parku. Při vyhodnocování mého trenýrkového deníku ne jednou zazněla věta, proč já mám zbytečné ... extra kilometry .. když mám běhat rychlejší 5-4-3, rovinky nebo "kopce"... Inu, odpověď je jednoduchá, milý Watsone:)... já tam (a zpět), kde se snažím běhat... musím nejdřív doběhnout.  Někdy je to kolem 4-4.5 km jedním směrem a tedy i 9 km extra...:).

Minulý týden na začátku (to ještě moje rýma měla decentní průběh), jsem takhle běhal rovinky na začátku parku. Co čert nechtěl, tak zrovna v době, kdy jsem odhadoval, že tam nikdo nebude.. přestalo pršet a u houpaček a na lavičkách se usadily tři maminky s hordou:) dětí, které mi už při druhé rovince začaly děsně fantit. Cítil jsem se jak na olympiádě, nebo jako při doběhu Western States. Potom se přidaly se smíchem i maminky... a já doma zjistil, že místo plánovaných 8-10 rovinek jsem jich uběhl 12:). 

Jak se všichni kolem skvěle bavili, tak mi to připomnělo památnou otázku mého (skvělého) učitele matematiky..."Smějete se na mě, nebo se smějete mně?" ... kterou se snažil odlišit "dobrou náladu":) v hodinách matematiky od posměšků na svoji osobu, kdy napřiklad pobíhal po třídě se šíleným výrazem a vykřikoval... "můj nos je počátkem systému souřadnic" a mával rukama jako regulovčík u vojenského přesunu... a my museli rychle odpovídat, jaké znamení má parabolická či mocninná funkce, atd. Tak či tak, pod jeho vlivem jsem já svůj dětský sen být lékařem okamžitě opustil:) a soustředil se na přípravu na MFF UK:). Z naší humanitně zaměřené třídy nakonec i pět holek vystudovalo techniku, nebo specializace navazující na matematiku. Ale to bych odbočil -- já si takovou otázku nedávám, naopak si to fakt užívám. 

O pár dní později to vypadalo podobně i v ulici (Do Klukovic), kde se snažím ostřeji:) běhat do kopce.. [Ne, že bych se nějak prudce zlepšoval, naopak mám pocit, jako v tom přísloví.. utopenému déšť nevadí:)]... ale snažím se.

Tak tam zase při hezkém počasí postávají zákazníci od "okénka" restaurací s pivem v ruce ... a taky jim to přijde veselé a zajímavé trousit poznámky k mému úsilí...:). Mě to spíš povzbuzuje, než by mi to vadilo ["Tak co? Vydrží/nevydrží? Poběží ještě jednou, nebo to s ním švihne?":)]... Jen kdybych tam mohl běhat častěji. V pátek totiž už mi nebylo dobře a v sobotu se mi i točila hlava, no tak jsem ostrý trénink vynechal a jen v neděli běžel s Lubošem kolem vody, protože pomalý běh .. léčí všechno:).

A se zbytkem si poradí dobrá nálada. Po cestě za Lubošem potkávám v údolí silnějšího chlápka, který se snaží sportovat s nordickými holemi. Ve tváři je celý brunátný a usilovně zapichuje hůlky do asfaltu... Vzpomenu na své dětství na Vysočině a na běžkařský žargon... a povzbuzuji ho slovy.."Skvělý! Pěkně pícháš!". On na to bleskově odpověděl: "Dík, ještě tak kdyby to řekla i moje stará!":)... To mě fakt rozsekalo...

Takže našemu úsilí zdar! Nic si z toho nedělejme, že občas je legrační třeba i směšné... I ten boj a úsilí je třeba si užívat. Podle trenýrkového plánu bych neměl běhat a měl bych se léčit. Což jsou dvě rozdílné věci. Beru proto boty a jdu. Pomalý běh... léčí všechno!

12:)

PS. Obrazem dokumentuji jarní proměnu mého psa (pejskové), Deri.. tedy Derivace...

Jak jsou zavřené i psí salóny (tohle pochopit chce fakt IQ, které nemám), tak na otázku, kde Deri přišla k tak hezkému sestřihu odpovídám podle vzoru paní ministryně Shillerové... "Nebudete mi to věřit... ale já jsem neskutečně šikovný na ruce! udělal jsem to sám!!"

  

čtvrtek 4. března 2021

Vzpomínky na budoucnost, patetický trénink v pitoreskní době, aneb pro Pražáky se vůbec nic nemění!:)

Není to jen pitoreskní dobou, že ve spoustě okamžiků prožívám neskutečné "dejavu", je to také vedené mým patetickým pokusem o návrat do tréninku. Slovo "patetický" tu může hrát roli krásné jazykové hříčky -- zatímco v češtíně má význam podobný heroickému výkonu, tedy naplno, hrdinsky a s plným úsílím se snažit, v angličtině je synonymem pro zoufalce, zoufalé a marné úsilí. A tak výběr významu nechám plně na vás:).

Skončil mi "suchý" únor, a s ním i vtipkování kamarádů a známých. Dostala mě poznámka jednoho kolegy.."Vím, je to náročný. Také už mi ta polosuchá vína začínají chybět!":)

Je to už víc jak měsíc, co se snažím znovu důsledně běhat podle "trenýrkového" plánu. Dokonce tak důsledně, že jsem vypustil dlouhé narozeninové běhy kamarádů (velká omluva Pavlovi), divočinu na Slapech, 1/2 trénink na P100... Vedlo to i k výraznějšímu snížení mé kilometráže, k rostoucí kilometrofóbii:) a dotazům, jestli nejsem nemocný, co se děje, že neběhám-běhám málo... Případně, jak je to dobře, že jsem dostal rozum a běhám málo:).

Naštěstí i takový pokyn v deníčku "7 kilometrů ostře" v současné situaci znamená v celkovém součtu minimálně 14km, protože holt musím odběhnout dál od civilizace a od lidí, kteří pod tlakem médií žijí v tom, že něčí uběhnutý trénink v parku zabije minimálně jednu babičku i s dědečkem.:(. Ale jak říkám, je potřeba to vidět pozitivně, částečně to vyvrací tezi o tom, že současná doba nepřeje sportu. Jak kterému:) a jak komu:).

Ale i v údolí na hlavní cestě je vidět křižující automobily městské policie, evidentně kontrolující turisty a jejich navlečené roušky/respirátory. V zájmu ochrany duševního zdraví jsem přestal pravidelně sledovat všechna vládní omezení, například jestli při probíhání městskou aglomerací (? definice) musím mít sadu roušek, nebo respirátor... Prostě lidi obíhám obloukem, mám s sebou hotovost a kreditní kartu a v případě, že by mě chlapci v polobotkách dostihli [= v tom případě si to zasloužím:)!], tak mám s sebou na pokutu. Věřím, že brzo příjde zase čas delších běhů za hranicí 25 km.. a tam je velká šance, že i ten "Pražský okres" mohu překročit.:). Prostě případné pokuty jsou v mém účetnictví vedeny v kategorii "vstup do fitka"-- podobně jako výběh se Stínem, kdy případnou pokutu za vstup/přeběh přes zakázané území jsem už dopředu klasifikoval jako "vstupné do rezervace":).

Ale zpátky k mému tréninkovému úsilí... Plný režim práce s domova mě ničí. Tedy ne tak, jak většinu lidí, -- mě ničí tím, že mě nutí výrazně víc pracovat a zároveň mi ukazuje i neskutečné výsledky mého snažení:).. a tím mě přeneseně nutí k další práci. No fuj!:). Ale jedno mají práce i běh společné. Na prahu 60 je šílené úsilí v obou dvou činnostech patetické.:) .. I kdybych už nic nespočítal, tak mě z práce nevyhodí, ani mi plat nesníží, ... ale ani v případě skvělých výsledků mi plat nezvýší:). Do ciziny se mi dlouhodobě nechce, takže obojí úsilí je vlastně moje rozhodnutí.

Proto jsou dny, kdy -- stejně jako před lety -- musím opravdu bojovat o svůj trénink. Jsou dny, kdy se mi nechce, kdy to drhne. V tu chvílí si pravidelně (skoro jako litanii proti strachu) opakuji starou motivační pasáž od Běžícího Stína, kterou mám nalepenou hned vedle 1.monitoru mého počítače. Už je celá zažloutlá, ale říká jasně (můj volný překlad): [Původní Stínova verze v angličtině se mi líbí víc:), takže je zde1]

Podle mého názoru každý běh se počítá. Možná z pohledu tréninku, některé z těchto běhů nestojí za nic, ale v celkovém efektu jsou takové běhy, jako ten dnešní, naprosto zásadní. Vždy se cítím silnější a sebevědomější, protože vím, že potíže opravdu dokážu překonat a odolat pokušení ten den neběhat. Potom někdy později se podíváš do zrcadla (za předpokladu, že máš pochybnosti) a uvidíš v něm běžce. Ne proto, že běžíš, když je hezké počasí a jsi svěží a máš hromadu volného času, ale proto, že ses dostal ven, když je to těžké, když to bolí a když chceš přestat... - ale ty jsi to nevzdal... 

Ať se daří, ať si udržíme ten veselejší pohled na svět, zase ty mrchy Pražáci jsou na tom lépe... slovy Pokáčovy rychlovky (Okres) ... "Ode dneška musíš zůstat ve svým okrese a kdo nezůstane, ten to pěkně odnese... Lidé naštvaní...lidé zděšení, jen pro Pražáky se vůbec nic nemění!... Už je to rok, co korona virus přišel k nám a znepříjemnil život snad každému, co ho znám... Lidé do práce nechodí, jsou depresemi sevření, takže pro Pražáky se vůbec nic nemění!":)

Všemu zdar! Našemu úsilí, ať už je a nebo není patetické... ZDAR! .. Ultra.. zvlášť!

12:)




1 ...In my opinion, every run counts. Training-wise, some of such runs may not be worth much, but in the big scope of things, the runs like today are absolutely essential. I always feel stronger and more confident knowing that I indeed can overcome such difficulties and resist the temptation to call it a day without running. Sometimes later, you will look into a mirror (provided you have any doubts) and see the runner inside, not because you run when the weather is nice and you are fresh and have all the spare time at hand, but because you got out when it is difficult, when it hurts and when you want to quit – but you don’t...

pátek 19. února 2021

Za půlkou "sucháče", aneb, kde to žije, tam je ... 12:)!

Těsně před současnými mrazy se oteplilo, veškerý sníh zmizel a ve vzduchu bylo cítit takové opatrné předjaří. Sice svišť Phil jasně předpověděl, že nás ještě zima fakt potrápí, ale v údolí se začali objevovat první nadšenci horolezení, u ohně u Dalejského potoka zavonělo první jarní opékání buřtů... Běžím si takhle po hlavní cestě, nikde nikdo... myslím si na svoje výpočty, když v tom vysoko nad mojí hlavou vidím provazochodce na laně přes údolí.1

Při první cestě jsem viděl jeden úspěšný přechod, při druhé jsem nafilmoval úspěšný pád... Mám to štěstí, že se skoro vždycky mihnu (přiběhnu) k nějaké místní zajímavosti, ať už je to fotografování aktů, natačení erotického filmu... nebo i moje vystoupení v televizní reportáži TV Nova... Řeklo by se no co .. Prokopák... Kousek přírody vedle několika sídlišť, tak akorát na procházku s dětmi, že? A ono se tam děje taková spousta věcí. 

Než bys řekl Pisner Urquell, tak se ochladilo, napadlo u nás ve Stodůlkách hafo sněhu a já jsem se --místo nějakého plánovaného veslování -- oháněl hrablem a lopatou:). Jak jsem si tu psal, začal jsem pilně trénovat. Tedy ne, že by se tím něco výrazně a okamžitě změnilo, ale už ten kriminál trvá skoro rok.2  Co jsem chtěl říci, že v tom stavu bezútěšnosti, který vnímám kolem sebe, je potřeba mít nějaký řád a smysl, denní kotvu. Vím vím, dá se říci, že člověk může běhat jen tak pro radost, ale jsou situace, kdy nedokážu sám vyběhnout, cítím se fakt pod psa, kdy si uvědomuji tu ideologii /ani ne tak třídního jako/ pandemického boje.3 A tak se stal tréninkový plán mojí denní kotvou. Opravdu to není o tom, jestli bych s někým soupeřil/závodil. Pokud se nejedná o kamaráda, kterému fandím, tak je mi upřímně úplně jedno, kolik a jak kdo běhá a jestli mě předběhne nebo ne..:).

Na začátku jsem měl takové divné pocity. Běhat úseky/rovinky se v podstatě dá jenom u nás v centrálním parku nebo v dolní části údolí. V parku kolem rybníka, na 750m okruhu, běhat svižnější kilometr-dva s meziklusem, znamená smířit se s poznámkami místní mládeže na adresu mého snažení, blížícího se infarktu (jimi "potvzen" v meziklusové fázi)... Zaklínám se hesly "teflon" a "kofola"... tedy všechno po mně steče, nic na mně nezůstane:)... a když běh miluješ, není co řešit:). Ono třeba takových svižnějších 10-12 km v ledovém únorovém dešti je stejně "hnusných a bojovných" jako krizová pasáž na nějakém ultra:)... jak si to uvědomím, tak mě to hned začíná víc bavit. Sice všechny běhy zrušené, já díky svému počátečnímu tréninkovému úsilí míjím i divoké/partyzánské verze... Ale přesto, jak jsou cesty uklouzané, tak si i v krátkém tréninku s nesmeky na nohou připomínám Brtnické ledopády a následující prudké tání... to není nic jiného než Jarním Šluknovskem!:).

Celkový počet kilometrů se mi zvyšuje jen pozvolna, asi se nejdříve musím zbavit své stařecké hole:) a pomalých přískoků... Ale jak jsem řekl na začátku, je skvělé, že mě neopustily zajímavá setkání a veselé příhody. Některé se opakují a jsou si tak podobné, až mám pocit chyby v matrixu. Ale jako moudrý muž, si vzpomínám na "původní zážitek" a tentokrát si ho snažím ještě víc užít. No třeba zrovna včera. Mám volný běh 16 km (pro jistotu běžím 19) a v údolí je při tání hodně bahna, blátíčka a rozbředlého špinavého sněhu. Psi evidentně z mých kamaší cítí moji fenku Deri (která mi pravidelně láskyplně "ojíždí" a olizuje nohy). Proto na mě často naskakují, chtějí si "hrát" a já jsem "vpředu" hned ušpiněný od jejich tlapek. Už se mi to několikrát stalo, že panička přiběhla s omluvou a začala mě očišťovat:).  Dříve jsem se tomu (hloupě) bránil, tentokrát jsem zastavil "čistící proces" až ve chvíli, kdy mi bylo jasné, že celkový efekt by byl už snadno viditelný/ detekovatelný:). Inu je třeba se radovat ze života kolem.

Všemu zdar!  Našemu úsilí, tréninku a ultra.. zvlášť!

12:)



1 Jak mě upozornil MM, bylo to slacklining, kdy se chodí nikoliv po laně, ale po přivazovacím popruhu, zásadní rozdíl je v napnutí, klasické provazochodci to mají napnuté na maximum a mají minimální průhyb, tyhle slackline jsou dost volně a mají masivní prověšení.
2 Vyhodili jsme z okna 500 miliard, zničili spoustu lidských osudů, životů... poznamenali výrazně mladou generaci... jsme tam, kde jsme byli před rokem, řekl bych hůř, protože všichni jsou unavení, "ostatní" nemocní jsou více nemocní a naše vláda uvažuje o zpřísnění opatření. Slovy A.Einsteina jen debil opakuje pořád stejné chyby a čeká jiný výsledek. Navic nikdo neví, co u některých lidí provede rok nošení roušek s jejich celkovou imunitou...:(.
3 Vždyť ekonomie (podle její definice) je věda o účelném využívání omezených zdrojů... ale vidím dnes a denně houfy svých mladých (ambiciózních) kolegů vykřikující fráze o tom, že je potřeba především zachraňovat životy. I kdyby člověk přistoupil stoprocentně na jejich maximalizační kritérium, tak se bude ptát, myslíš ale všechny životy, nejen jako v USA nějakou privilegovanou část? Myslíš i ty, které nezahubí přímo virus, ale zemřou na zanedbanou péči?... Bereme v úvahu to, že v budoucích letech nebude dost peněz na zdravotnictví a na (vy)léčení pacientů? Nová verze pandemického zákona mě děsí. Neskutečné pravomoci ministerstva, do toho výkřiky pochybných individuí vedených p. Flégrem.."..lidé by se měli vzdát svých svobod", atd... Tak tohle si připomenu před svým nějakým delším ultra. 

úterý 2. února 2021

Na Hromnice ... O rovinku více, aneb znova bojuji o tričko:)!!

 Je 2.2. (krásné datum, že?), Hromnice a už druhý den nám alkoholikům běží suchý únor. Zítra někdy pozdě odpoledne už budu mít 1/10 za sebou...To to letí..:).

Tady by se hodilo zopakovat něco o prozíravosti českého národa. Zatímco Američané a většina alkoholického světa drží "suchý leden", který je nejdelším měsícem v roce, tak my Češi tu výzvu moudře držíme v tom nejkratším.  A já si pravidelně počítám procenta... kolik mi ještě zbývá vydržet:). 

Jak se nám blíží roční výročí našeho všeobecného kriminálu... tak se alespoň snažím koukat na krajinu i její detaily trochu jinak. Jasně, Alpy jsou Alpy, ale dobré světlo, východ, západ slunce, čerstvě napadaný sníh dokáží alespoň zdánlivě přiblížit atmosféru hor i v Prokopském údolí. Podobně, jako moje spolužačky na MFF UK trefně dodávaly ... přirozená krása je přirozená krása, ale makeup je makeup up:).

Minule jsem to tady na sebe prásknul, že se chci pokusit výrazně zlepšit na 24h a abych nebyl nějak "vágní", řekl jsem i šílené číslo 200. Od svých kamarádů i známých totiž už dlouho slychám, že "tachometr" nekončí na 180 km:), že jsem děsná slečinka, atd. atd... No jsem, no...:)

Stín mi po poslední 24h (Kladno) důrazně zopakoval, že bych měl víc bojovat a že už mi brzo jeho favoritka (Jitka) natrhne tričko i s trenýrkama... jestli ne ještě něco dalšího:). Nejdříve jsem se bránil chabou výmluvou, že je dotyčná o dvacet let mladší a že jsem na "trhání" připraven a smířen s tím... Ale potom jsem si uvědomil, jak srdnatě jsem na konci roku bojoval o matfyzácké tričko... Tak budu bojovat i teď. Tričko je tričko, že? Ať jsem překonán aspoň na nějakých vyšších hodnotách... A proto jsem začal poctivou připravu.

K tomu pochopitelně patří i takové úkony jako rovinky, tempové běhy, různě dlouhé úseky s meziklusem i bez něj... Naštěstí tam zatím nemám taková sprostá slova jako je "abeceda":). Upřímně si ještě pamatuji ze svých připrav na maratón, že jsem neměl rád rovinky. Ovšem taková rovinka v dešti, nebo v silném ledovém lednovém lijáku -- to už je tak hnusný, že je to jako ultra:)... a po právu mě to začalo i bavit.

Dodržování tréninkového plánu má ovšem svá úskalí a přináší veselé momenty. V současném počasí, kdy sníh a déšť jde spolu se silnými nočními mrazy a většina cest i stezek v údolí je bez nesmeků nesjízdná. Proto svoje komplikovanější běžecké "úkoly" plním převážně v Centrálním parku Prahy 13. Stal se tak ze mě centrální párkař! A jak mám důrazně napsané rozběhni se velmi pomalu.. pomalý klus... tak se poctivě šourám 6:30+ po asfaltových chodnících v parku. Za odměnu snáším útrpné pohledy některých "covidových" ledňáčků, kteří mě vítězně předbíhají s brunátnou tváří a blízko infarktu:). Posledně jsem dostával i rady a povzbuzení... že on běhá už měsíc a že se za měsíc taky zlepším. To bylo milé a upřímně jsem přiznal že v to taky doufám. Pršelo, pršelo, tak chlapec odbočil domů a neviděl, že mi za chvilku skončila 6 km rozcvička a že začínám svůj první rychlejší km na 4:30...

Kolik děr tolik syslů, kolik hlav tolik smyslů... pýcha předchází pád, ... když máš škodu o posměch se nestarej... to by asi řekla teta Kateřina... ale já jsem to cítil jako takový vojenský "přijímač". Člověk musí přijmout nějaký ten diskomfort a nemělo by mu vadit, že při tom nevypadá dobře, že je možná i směšný. Ať už proto, že mu to opravdu rychleji nejde, nebo že tak běží, protože to má napsané ve svém "trenýrkovém" plánu, v trenýrkáči.:). Dneska na Hromnice to bylo symbolické. Byl jsem tam zase v začínajícím dešti... podobně jako v tom známém filmu jsem si připadal jako v časové smyčce. Dokud jsem si to neujasnil a nesmířil se s tím, nedostal jsem se domů.

Ať se daří! Obzvlášť nám, co pořád začínáme...:).

Všemu zdar, našemu úsilí, bojům (nejen o trička):)...a ultra.. zvlášť!

12:)

čtvrtek 21. ledna 2021

Na Nový rok o slepičí krok, na Tři krále o "kilometr" dále, aneb každý den malá radost a každý týden malý Kaisen:)

--- moje poznámka pod čarou ---

Ty "salámové" metody jsou nejhorší.. nevím, jestli si to všichni uvědomujeme... Ale... Za chvíli to bude rok, co vešla v platnost různá (často velmi nesmyslná) omezení, druhý vyjímečný/válečný stav už bude zase nejméně 132 dní  a jak to vnímám kolem sebe -- lidé procházejí stavy od krátkodobého pochopení, přes naštvání (řekl bych to silněji) a rebelii až k naprosté apatii. To naštvání naprosto chápu a plně podporuji, ale ta apatie mě děsí... V rámci tolik proklamované soudržnosti a solidarity by bylo zajímavé snížit platy politikům na polovinu, stejně tak státním zaměstnancům (a výrazně snížit jejich počty), když omezili fungování úřadů, úřední hodiny, atd... a hned by bylo vidět, jak by se výrazně lépe a víc logicky řešily "zákazy" a "opatření"...

No nic, já to navíc ještě profesně nesnáším dobře, moje instituce a přeneseně i ostatní, pro které pracuji mají velký podíl na současném marasmu...:(. Připomíná mi to hořký vtip, kdy chlapec na dotaz, kde pracuje tatínek odpovídá, že dělá striptéra v gay baru... Paní učitelka se ptá, jestli je to pravda... a tak chlapec nakonec přiznává, že ve skutečnosti dělá novinařinu a reportéra pro CNN, ale že se za to hluboce stydí:)... Pro jistotu opakuji, že s mým zaměstnavatelem nesdílím jejich postoje a prohlášení...:)

--- konec mojí poznámky pod čarou ---

Nicméně, co jsem chtěl říci ... a snažím se vyloučit cokoliv s virovou tématikou... je tu opět leden, předsevzetí, umocněná tím, že se nikam nesmí, fitka zavřená... a tak běhá každý, kdo aspoň jednu nohu má:)... Možná je to jedna z mála možností bojovat s apatií v nás a kolem nás...

Na druhé straně, u mě (57+), který se snaží už víc jak deset let a upřímně sice běhá sice svoje max, ale jinak objektivně měřeno běhá "tužku":)... Tak je pro mě hodně těžké nalézt dobrou motivaci na začátku každého roku. Vidím to jako jasný problém "středu". Ti kteří jsou na začátku cesty a běhají krátce -- mají tu výhodu, že se těší na svoje zlepšení, rekordy jsou "na dohled" a všechny pocity jsou super:)... Závodníci zase mají svoje úsilí podepřené snahou se udržet mezi těmi nejlepšími... ještě jim to "ukázat", případně ještě "naposled":) uběhnout skvělý závod... My, co už se nějakou chvíli snažíme...(soudím podle sebe)... horko těžko hledáme motivaci. Tak (aspoň já) dostávám navzdory svému snažení od Garminu pravidelné vzkazy ... o neefektivním tréninku... o snižujícím se VOX max... A tak jsem se snažil:). Byla zima, jak v Charkově na nádraží, cesty uklouzané jak na pražské brusli... já po cestě oblékal nesmeky.. ale Garmina to nevidí??. No fuj!:)

Ale na druhé straně, já s tím mám pochopitelně spojenou celou řadu hezkých zážitků. Začátkem týdne jsem přesvědčil kamaráda HK a s jeho synem jsme udělali "tří-Honzovou výpravu" na vyhlídku Máj a Bednář .. na východ slunce. Původní cíl byl, že si doběhnu odtud domů (51km), ale pracovní povinnosti mě dostihly v "půlce" ... u Řitky.. (no není to symbolické??) a tak jsem vzal autobus, dojel rychle domů... a řešil pracovní "požáry":).

Mráz, uklouzané cesty a stezky v Prokopském údolí, potkávání se s turisty, maminkami s kočárky, malými dětmi, přímo přitahují rady typu .. Nejez "žlutý sníh" a nečůrej proti větru:)... Spousta vtipných pozdravů, včetně hravého využití českého jazyka. No posuďte sami. Běžím si po naprosto zledovatělých cestách kolem Dobré vody v Prokopském údolí. Před domorodci i návštěvníky se "vytahuju" a propaguji nesmeky..:). U obzvlášť zledovatělého sestupu stojí jedna "zoufalá" :) žena... řekněme v mém věku... a na moji exhibici a poskakování v nesmecích... reaguje prosbou.. "Nesvedl byste mě"?... :). Samozřejmě, jako správný gentleman ... Doplňuji, že ji nesvedu ani z cesty, natož jinak:)... Navíc v tohle mrazu, že?..:). Paní to dole naprosto zazdila obratem... "Od vás bych se někdy nechala svést!" ..:)

Je třeba si dělat radost. Dneska například byl 21. den roku 21.. 21 století... Proto říkám Lubošovovi... je potřeba společně vyběhnout (nebo vytlačit koloběžku)... a "oslavit" to... Luboš sice mlel něco o chorobách...protivenstvích.. ale nakonec se setkáváme tradičně u mostu a na 12 km připíjíme skvělou domácí slivovicí... 21.. je 21, že:)

Proto... možná navzdory tlakům .. a na vzrůstající apatii.. si říkám... bojovat je třeba! Radovat se ze všeho hezkého, co přijde a jak říkají fotbalisté... je třeba jít tomu štěstíčku trochu naproti:). Protože je doba těžká a klidně se může stát, že někdo zavelí ... "Navrhuji sníst psy, náčelníku!" ...:).. a já v rámci revolučního hnutí budu ještě muset chránit Deri... Tak je třeba si dát nějaký těžký a nereálný cíl:).

Proto, i když to zní legračně, jsem se zase začal připravovat. Sbírat síly a nadšení... i tam kde nejsou.:). Jak říká můj syn, jsem (skoro) tak starý, že ještě pamatuji turbulence na tulipánové burze v Holansku... Ale to neznamená, že jsem ztratil touhu!

... 200 je to číslo... 200 ve 24h... A udělám pro to, co půjde.

Držte se!

Všemu zdar! Našemu úsilí, snům a ultra.. zvlášť!

12:)

neděle 10. ledna 2021

Místo novoročenky... aneb, nezapomeň si svetr!:)

Přemýšlel jsem, že bych i udělal nějakou PF, ... ale klasici to "F" sice překladají latinsky jako štěstí, ale modernisté se přiklánějí k anglické verzi se sprostým slovem...F.ck... "tak nevím".:).  Tohle byla myslím velmi vtipná tradiční odpověď v minulých xxx letech, když člověk říkal, že v Rudém právu psali cosi, ale že Hlas Ameriky, říkal něco jiného... a přes zvednuté pivo jsme to komentovali slovy... "tak nevím":)... [Ovšem každý věděl:)] 

A to se k nám vrací zpátky, když sociální sítě zvyšují už tak silnou cenzuru, až by člověk by zvracel.. Jediné, co jsem mohl udělat, že jsem zrušil svůj Twitter účet. Ale dosti negativních efektů...:)

Strašně mě mrzí, že jsem se nedokázal ani já (!!) úplně oprostit od té šílené atmosféry. Všichni kolem, včetně kolegů v práci (kteří šíří poplašné zprávy a jsou ti jezdci apokalypsy) ... dávají mi najevo, že je naprosto nesprávné se v téhle situaci snažit radovat ze života... Že je to něco jako hřích.. OMG! Jediné, co si myslím, že nás (Čechy) vždy drželo nahoře je schopnost si dělat ze všeho legraci:) a snažit se najít.. i v jakémkoliv marasmu něco svého, pozitivniho a krásného...

Proto do dalších dnů jdu relativně odhodlaně:). Bavím se s lidmi, i svým šíleným kolegům se snažím "předat" to pozitivní... Místo toho, abych poslouchal rady vedení a ve "svém věku" byl opatrný, zůstal doma a stranil se kontaktů:)... tak se naopak snažím chodit do práce, jak mi jejich nesmyslné restrikce dovolí. A na pozdrav výrazně mladšího kolegy... že jsme se dlouho neviděli... protože se všichni bojíme a skrýváme... Tak já odpovídám... No já ne!!!! :)

Uvědomil jsem si, že mám spoustu takových milých "mikro" příhod, kdy například naviguji skupinky lidí v údolí (původně k dřevěnému betlému, který díky viru neexistuje) k alternativním cílům, zvířátkům, záchranné stanici... atd. Nebo když dávám rychlý rozhovor v údolí pro TV Nova, co si myslím o nutnosti registrace SPZ pro kola [protože jezdí rychle].. No nejdřív jsem se ptal, jestli to není nějaký silvestrovský zábavný program, ale pochopil jsem, že ne:) .. a řekl jim... že u nás.. u nás je všechno možné... Ale že to měli vzít z gruntu a registrovat koloběžky, maminky s kočárkem (zrovna jedna mě předběhla!!!), jezdce na koních a divoká prasata.. ta taky běhají sakra rychle! 

Moje krásné příhody, kdy se s Lubošem setkáváme buď v údolí nebo u mostu a zachraňujeme se "navzájem"... bych si měl pamatovat..., Já třeba přitom předbíhám (hezké) policistky na koních se slovy... "To se mi dlouho nepodařilo předběhnout jezdce na koních!" ... A jejich odpověď mě hřeje ještě dalších 5 kilometrů a vysvětluje Lubošovi, proč jsem na našem srazu výrazně dřív:)... "Jste dobrej!":)... 

Ale myslím, že hlavní motto letošního roku jsme s Lubošem našli společně...

Říkal jsem mu totiž (starý) vtip o tom, jak v sobotním ránu se čtyři muži trumfují, co všechno museli doma slíbit, aby mohli odjet na golf. První slíbil ženě novou kabelku, druhý vymalovat kuchyň, třetí novou terasu. Jen ten čtvrtý nic neříká. Když se ho ptají, tak vysvětluje... Dal jsem si ráno budik... Zazvonil... a říkám ženě... sex nebo golf? A žena řekla... nezapomeň si svetr!!! :)

A od té doby, když se po ránu vidíme s Lubošem, tak vždy říká... vidím, že jsi si vzal svetr!:)

Pro nás ... starší muže... co bojujeme o dlouhé běhy, to platí dvojnásob!! Člověk to musí hrát chytře... A nezapomenout svetr!:)

Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra zvlášť!

PS. Budu si psát, navzdory všemu. Zítra ráno má být jasno a... -10C. Připomíná mi to jeden večer na konci 80 let na koleji MFF UK, kdy při pití jablečného "vína" (venku -20C) můj kamarád a spolubydlící MŠ tehdy prohlásil... dneska by to šlo... dneska bychom měli proplavat Trojský kanál:)!... A tak si teď večer připomínám svoji první noční etapu Pražské stovky.. v Pikovicích ráno -13C... A stejně nadšeně si říkám ... zítra by šlo...:)

12:)

neděle 27. prosince 2020

Adventní čas, svátek světel, covid a POP, jak se to rýmuje:)

 Zatímco vrcholil boj o trička:) ... ano ano... v kilometrech vyhrál RID s naprosto číselnou lahůdkou 1111.1 km, tak já jsem byl třetí se ztrátou cca 4 km na druhé místo. Tady se ukázalo, že nejsem úplný závoďák, neoblékl jsem večer boty a neoběhl park.

Naopak jsem se radoval ze 3.místa, taková krásná číselná lahůdka... 12 končí na 3. místě, navíc potřeba dodat, že číselný součet mého data narození je 3 a trojka je numerologicky velmi silné a dobré číslo:).

Ve zbytku adventních dní jsem se snažil po vzoru Maxipsa Fíka být mistr světa v běhu někam, s něčím, někým a pro něco... Když bylo nejhůř, tak mě syn vyslal ven, ať aspoň chytám pokémony a neběhám zbytečně. 

13.12 (čertovský tucet) jsme s Míšou M. kontrolovali trať Trailové závisti. Jasně, konec roku je šílený, nevím, kam dřív skočit, měl bych sedět na zadku doma a pracovat..., ale kontrola trati.. alespoň trochu pomoci skvělým organizátorům... to je něco jako základní kámen do dobré běžecké karmy:). Navíc moje úloha, nosiče mouky a fáborků je naprosto nezastupitelná, protože MM má svých 40kg i s postelí a v mokrém oblečení:)... takže extra zátěž na značené trati je v jejím případě podobná, jako kdybych já běžel s 20 kg činkou:). 

Tentokrát vybíháme dřív a tak se do prostoru cíle dostáváme před první ženou. Lstivě... ze zadu.. v posledních 30 metrech zaútočím a předběhnu MM., mistryni ČR v ultra trailu...:)... Okamžitě to nahlas komentuji: "A jako první v kategorii žen, v kategorie transgender žena, pohlaví 79, (=žena duší), probíhá cílem 12Honza:)... Neskutečné pocity, nezaujatý pozorovatel by si řekl, jak málo stačí k dětské (a stařecké) radosti, že..:)

Ale i zbytek prosince prožívám (navzdory omezením) co nejvíc s kamarády... I velký P.Válek zavítal do Prokopského údolí a tak mu mohu ukázat pár km zajímavých cest a cestiček. S Lubošem na koloběžce se tradičně snažíme zachraňovat kde co, ale oba víme, že vlastně zachraňujeme sami sebe:). Před koncem Chanuky, svátku světel, se vydávám navštívit Sama S. v jeho práci v Čakovicích a běžím odsud domů do Stodůlek.  

Na Malé Straně, při cestě kolem úřadu vlády se ve mně probudí rebel. Stojí tam chlápek s rouškou a s cedulkou kolem krku o protestní hladovce ohledně šílených opatření strany a vlády... kolem hafo policistů, já bez roušky zastavuji, chlápka přátesky obejmu a poplácám. Nahlas vyjadřuji souhlas a potom co mi hlasivky stačí zakřičím (se zaťatou pěstí) k úřadu vlády... "Jsou to hajzlové! Využívají situace, aby zničili podnikatele, státní finance a nám sebrali svobodu! Ale my se nedáme! My jim to spočítáme!" ... významně jsem se podíval na policisty.. a dokřičel svůj protest..."a jejich pohůnkům taky!"... a než se rozkoukali tak jsem běžel dál. Musím říci, že až nahoru do Stodůlek se mi běželo opravdu lehce.:)

"Pátý advent" je už posledních 8-9 let ve znamení POPu, Partyzánského Oběhu Prahy, který byl letos opravdu partyzánský. PES na stupni 5, venku (mimo rodinu) oficiálně jen po dvojicích:).. Navíc otec zakladatel Martin Veverka Pražský se vracel ze svého angažmá na britských ostrovech. My, co známe Veverkovic historky, kdy přešli přes most, který po chvíli strhla voda, prošli údolím těsně než ho zasypala lavina... tak nejsme překvapeni tím, že Martin přijíždí do Čech posledním letadlem, než je VB uzavřena do izolace...:).

Původně jsem si myslel, že "pětipes" odradí všechny běžce a my to poběžíme ve 2-3 abychom udrželi kontinuitu, ale opak byl pravdou. Napřiklad moje dcera B., která normálně nemá velké nadšení pro "hromadné akce" prohlásila, že jako správná rebelka s námi poběží... i kdyby to mělo být jen pár km... A tak se nakonec scházíme 27.12 tradičně na parkovišti u Hamru v relativně silném počtu a po cestě nabíráme další partyzány, kteří se postupně odpojují. Snažím se dávat rady typu, když uvidíte, že nás někdo počítá rozdělte se do dvojic... případně jako matematik pro policisty navrhuji převod do dvojkové soustavy:). Jasně silně chybí závěrečná hospoda, ale ten pocit sounáležitosti je silný... třeba kousek od Dívčích hradů mi volá severomoravská sekce:) a tak aspoň na dálku se všichni pozdravíme a nadáváme na chaotická opatření.

Při běhu, "vnímavý" jedinec mého typu:) s potěšením zjišťuje jiné zvyky v jiných krajích... Například, když zhruba v polovině POPu Pavel B. navrhuje pauzu na namazání bradavek... tak se opatrně ptám, které běžkyni pomáhám já..:)

Prostě... POP byl tradičně naprosto skvělý... Počasí trať, lidi kolem. Různě jsme se rozpojovali, spojovali, chyběla závěrečná hospoda na Hamru.. sice jsem si předsevzal, že budu málo mluvit a nechám povídat víc všechny kolem sebe... Ale, "zakázat" 12Honzovi vyprávět je stejné, jako byste zakázali Casanovovi... No ale to je blbý příklad:)...  

Adventní a vánoční čas patří i reflexi, vzpomínkám... a tak při svých proběhnutí přes Řeporyje musím vzpomenout na Petra Novotného.. [Potlačím do pozadí eskapády jeho syna] a vzpomínám na jeho působení s Fešáky, na jeho texty, na jeho (pro mě) nezapomenutelné historky z koncertů.

Dovolím si v téhle pohnuté době dát odkaz na jeho vystoupení a následné vyprávění z jubilejního koncertu Fešáků... "Dokud ještě žijem je všechno OK"..:)

https://youtu.be/y1B_mDZjy9g

Všemu zdar! Našemu boji, úsilí a ultra.. zvlášť!

A ... dokud ještě žijem.. je všechno OK!

12:)

sobota 12. prosince 2020

Krásná čísla, šťastné kilometry, příjemný advent, aneb bojuji se závislostmi po svém..:)

Jak jsem tady posledně naznačil, v půlce adventního času,... na moje "sváteční narozeniny", tedy 12.12 končí matfyzácká soutěž o tričko:). Mělo mi to být jasné už po půl maratonu v Braníku, kdy jsem "málem" vyhrál ponožky, ale nezvládl jsem soutěž a v kategorii doběhl tehdy druhý... Od té doby jsem slyšel doma opakovaně, že jednou, jednou jsem měl šanci "něco" vyhrát, ano vyhrát ponožky(!!!) ... a já jsem to nezvládl a vlastně tak ochudil rodinu:).

Když jsem se doma nerozvážně zmínil, že jsem se na výzvu svého kamaráda, Honzy K. přihlásil do soutěže o tričko, v podstatě celá rodina propadla neskutečné soutěživosti. Tričko je tričko, že? Navíc každý, B., H. i D. mi soukromě sdělili, že nejen, že očekávají, že tričko získám, ale že za jejich cenné rady, koučing a podporu... to tričko připadne jim:).

Nejlepší v tomhle směru byla Bára. Ona sama [tedy až na ten poslední "závod" s obnaženou běžkyní:)] naprosto nesoutěživá, mě zpracovávala jako profi kouč závodníka na MS. "Musíš přidávat svoje km strategicky:). Všichni si zvykli, že to tam dáváš každý den... proto teď nic nenaznačuj a se zápisem km počkej až na úplný konec!"  B. se tak mrknutím oka stala úplným sportovním stratégem... a hned pokračovala "Okamžitě začni zapínat Garmin na svoje procházky s Deri.. týdně je to aspoň 20-30 km... za ten měsíc soutěže je to možná i 100km!". A hned cituje moji bavorskou tetu... "A 100km mít nebo nemít, to je 200 km rozdíl!"..:).

Tak měřit svoje procházky s Deri jsem odmítl, stejně jako "strategické" čekání na konec. Naopak říkal jsem si, jestli moje přibývající km někoho dalšího vybudí k soutěži ... tak jsem se nepřihlásil zbytečně. Soutěž končí a já si zatím stojím v uběhnutých km na 2.místě, na 5 a 10km (kat.35+) jsem zatím na 8. respektive 6. místě. Tedy v principu bych mohl získat pro každého ze svých "koučů" kýžené tričko:). Ale uvidíme, až ti strategičtí zapíší svoje km...

V mezičase jsem se ještě upsal "Adventnímu běhání", myšlenka je to adventně bohulibá, za uběhnuté km podporovat nějaké potřebné projekty (nemocné děti), s tím, že by člověk měl každý den až do 25.12 alespoň 30 minut mít nějakou sportovní aktivitu, i chůze se počítá... Paradoxně je to obrácený test k mé alkoholické "závislosti", kdy během února měsíc nepiju, tak tady naopak musím skoro měsíc bez přestání běhat:).

Ale k adventnímu běhání patří i adventní hovory s domorodci:). A ty já miluju! Moje nejmilejší manželka má svoji teorii, že na mně je už z dálky vidět, že se mě může kdokoliv na cokoliv zeptat:), pozdravit a popovídat si. Proto jsem to ze širokého okolí odjakživa vždy já, kdo je oslovován podomními obchodníky, pochybnými existencemi, žebráky, sektáři a zbloudilými poutníky:). Já s lidmi mluvím i normálně rád, ale jak je advent, tak se snažím o to víc:) a pochopitelně odměnou mi jsou dobré pocity a často neskutečné zážitky a odpovědi.

Tuhle sbíhám po namrzlé dlažbě do prokopského údolí, když se mě mladá maminka (balancující s dítětem) ptá: "Jak jde běhání? Nesmeká se to moc?" Moji odpověď “Ani ne”... už dokončuji v ležící pozici. Ale pohotově dodávám... "Včera to bylo o dost horší... to jsem myslel, že celý běh poběžím po čtyřech!"

Nebo běžím svoji delší a v Ořechu jeden chlápek vyklepával kobereček z okna... Nedalo mi to reagovat známým vtipem... "Copak, copak... zima? Nestartuje?"... Chlápek se začal smát a pohotově odpověděl.. "Kdepak, tenhle je obyčejný.. To, co lítalo a rychle jezdilo... to mi už dávno zabavila manželka" :)

Když už jsme u těch čísel, někdo to bere jako moji těžkou úchylku, ale nejsem žádný numerolog... Jen mi přijde hezké udělat si radost, potěšit se pohledem na nějakou "hezkou" numerickou sekvenci, nebo v denních číslech hledat nějaké hezké znamení... Já pochopitelně mám každý den ve 12:34 důvod k tomu se usmát... i když mě potěší 12:21, 12:12, 21:12 i 21:21:)... prostě pěkná čísla. Byla by chyba si neudělat každý den aspoň drobnou radost...

Mimochodem 12.12 je obzvlášť pěkné datum/číslo:). 12.den ve 12. měsíci, 12 dní do vánoc! Z hlediska "historického" nám připomíná konec měsíce československo-sovětského přátelství (OMG!) a v dnešní pohnuté (řekl bych zblázněné) době bych připomněl, že 12.12 je tomu právě 44 let, co ČT uvedla kreslený seriál o holčičce Áje a patáliích, které ji způsobil přerostlý PES. Jak nadčasové!:)

Proto, všemu zdar! Našemu úsilí, pobíhání a ultra zvlášť!

Je třeba si dělat radost, když už nic, tak aspoň ta hezká čísla a kilometry, ať jsou vždy na naší straně! Požehnaný Advent všem!

12:)

sobota 28. listopadu 2020

Zahájil jsem přípravu.... Na devátou vlnu:)!.. A bojuji o tričko!

Můj kamarád, profesor slovanských jazyků a kultury na UPENN a známý provokatér, PS, odjakžíva miloval zvyšovat různá čísla... mluvil o téměř běžícím 4.odboji a připravoval se na pátý... Ze stejným zaujetím proto sleduji, probíhající druhou vlnu, diskuze o třetí... Tady samozřejmě je potřeba naše "surfaře" a “jezdce apokalypsy”:) poučit, že sice známý katastrofický film mluví o páté vlně, ale námořníci vědí své... nejhorší je devátá vlna, či přesněji devátá z devátých. :)

Tady se bohužel mýty a očekávání liší... Někdo říká, že ta devátá či devátá z devátých všechno smete, jiní (optimisté) čekají, že potom se vše uklidní... Tak jako tak, do deváté vlny je ještě nějaký čas a je potřeba ho strávit aktivní přípravou:). Mezi námi, nic jiného než to pobíhání nemám, tak v rámci možností a času se snažím, jak to jde... Samozřejmě, ve Stodůlkách teď sportuje a pobíhá kde kdo a tak při venčení Deri, případně v obchodě poslouchám diskuse o uběhnutých km, ukazatelích sportesterů, VO2 max a skvělých začátcích...:)

No jo, no... ale to soutěžení může být zrádné a nebezpečné, tedy pokud tomu začínající běžci a pobíhači propadnou. Ale ono to i u těch starší může překvapit. Například, běžíme takhle s B. jeden z našich delších společných běhů, v mrazivém ránu z Radotína zákrutami kolem vody zpátky do Stodůlek, hezkých skoro třicet km. Abych neurazil, řeknu piánko, mazurka:), pohodový běh s dcerou... Posledních šest km po asfaltce z Hlubočep je do kopečka... Ve spodní části údolí otáčí nahoru mladá běžkyně (je v té chvíli lehce pod nulou) v krátkých legínách a jen ve sportovní podprsence. No nevěřil jsem, že B. to takhle bude motivovat, najednou v ní bouchly saze:) a údolí jsme vyběhli v tom nejrychlejším čase z celého běhu. A to jsem nikdy netušil, že by byla "soutěživá":). Co to musí dělat s těmi soutěživými začátečníky...

                

No a 13. listopadu mi píše kamarád Honza K., že na mé alma mater, na MFF UK, v rámci zrušeného rektorského dne udělali on-line běžecké soutěže, ať se v rámci "přípravy" přihlásím, že jako alumník můžu:). Hned jak jsem to udělal a po pár dnech nalogoval svoje km... už mi začal psát a povzbuzovat mě, ať se snažím, že bych mohl být na předních místech, nebo třeba vyhrát:).

LOL! OMG! Ta soutěživost! Hned jsem musel zchladit jeho nadšení, protože například RID je zaměstnanec MFF a hned jsem ho viděl mezi registrovanými... není žádné tajemství, že za loňský rok uběhl 12.345 km, zatímco já se potácím kolem 5 tisíc ročně:)... Atd. Ale ... přečetl jsem pravidla soutěže a prvních deset běžců získá tričko MFF UK. No, na nějaké pofidérní vítězství nebo umístění na bedně, na to mě nedostanete... ale na tričko?? Tričko MFF UK? Tak to mě zatáhlo do soutěže a pobláznilo:)...

Jenže, jenže... zrovna na "potvoru" máme hloupě rozvržené obhajoby, moje výuka.. mezi tím mezery nepříjemně dlouhé, ale zase moc krátké na to, aby se dalo běhat, logistika na úrovni plánování Grand Slamu:). Minulý týden mi takhle hloupě vypadl celý pátek a tak přemýšlím, jak to "naženu", ... v tom mi píše Luboš, že s Lenkou jdou na sv. Jana pod Skalou, ke kříži... že bychom se tam mohli v pravé poledne potkat. Hned jsem měl jasný plán a směr, nechci běžet stejnou cestou, tak plánuji "okruh" přes Loděnice, Bubovické vodopády, nahoru přes lomy ke kříži... Ale ranní domácí výpočty se mi protáhly, vybíhám až kolem 9 do husté mlhy... a je mi jasné, že ve 12 u kříže rozhodně nebudu:)

Bubovické vodopády v obležení místních, zástup(y) turistů a "babek s chodítky" různého věku a pohlaví... V touze zastihnout Luboše a Lenku u kříže nakonec různě překonávám zábradlí, překážky, využívám skoro suché koryto ... a v rámci Cimrmanovské zásady: "podlez, ale hned narovnej" předbíhám, co to jde. Ale vše marné... Nabírám další zdržení, kdy před otevřenou večerkou stepuji, až se uvolní potřebné čtvereční metry a já si koupím sladkou vodu... Takže L+L jsem minul. Takové spartakiádní setkání to mohlo být... a já to prokoučoval. Proč jsem nevstal o hodinu dřiv, přeci jsem měl tušit, že se mi práce po ránu může zaseknout. ... Stejně jako Gábi Smolíková si opakuji: „Proč jsem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla!“:)... Ale je krásný den, bez hůlek odvážně poskakuji dolů s kopce a po červené se vzdaluji davům, které u okének na parkovišti mají takovou jednu velkou street party:).

U Dubu sedmi bratří to také šumí jako v úle... přibíhám a moje červená bunda a žluté reflexní pásky vyvolávají leknutí u přítomných ... "Nejste náhodou kontrola?" ... Ne, vysvětluji, že v lovecké sezóně, navíc s černým baťužkem na zádech... je potřeba být vidět. Nerad bych spadl do myslivecké kategorie .. "po čertech velké prase", nebo "poskakující srnec":). Také, když o kousek dál od posedů slyším střelbu, tak volím drobnou okliku, jistota je jistota, už se přeci jenom začíná šeřit...

Samozřejmě mě hned napadlo, proč já hlava děravá, hlupák starý.. berlu mrazilku jsem nechal doma? (tedy čelovku)..:), ale už se blížím k Ořechu a tady už doběhnu snad po paměti. V tom mi pípne na mobilu upomínka, že mám za 40 minut nějaký online míting a tak drobet zrychlím, v Řeporyjích doběhnu autobus a s velkou rezervou asi 3.5 minuty jsem doma před telekonferencí.

Ač na tyhle vymoženosti v poslední době hodně nadávám:), tak jedna věc se jim nedá upřít. Po netu není nic cítit, neexistují pachové modemy:)... Stačím ještě v "klidu" převléknout propocené věci, otřu čelo a jsem ready:). Krásný den, všechno jsem stihnul, sice jsem minul L+L, ale zase mě nikde nepostřelili a co víc.. jsem se svými 54 km zpátky v "boji o tričko"!)

No snad se všichni ti velcí běžci od Paloncýho dál... ještě nezaregistrují a já se svoji přípravou na další vlny šíleností... třeba ještě získám-vyhraju tričko!

Všemu zdar, našim bojům a závodům... a ultra.. zvlášť!

12:)