Veselé nejen Velikonoce, ale i tréninky, aneb pomalý běh léčí všechno!

Školní areály i hřiště jsou u nás na Praze 13 dlouhodobě (co běhám) zavřené pro veřejnost... co kdyby na nich někdo třeba chtěl sportovat, že? :). V "mírových" dobách jsem občas přelezl plot a běhal po dráze. Ale teď ... v době hysterie a "cholery" to není možné, je to závažný přestupek a co kdyby byla na oválu nějaká babička (přelezla by také plot) a já bych ji (v případě vlastnictví viru) při případném objímání v meziklusu mohl ... potenciálně... nakazit. ... 

Takže se inovativně snažím běhat svoje usilovnější tréninky na silnici v údolí a krátké rovinky v "liduprázdných" časech na začátku parku. Při vyhodnocování mého trenýrkového deníku ne jednou zazněla věta, proč já mám zbytečné ... extra kilometry .. když mám běhat rychlejší 5-4-3, rovinky nebo "kopce"... Inu, odpověď je jednoduchá, milý Watsone:)... já tam (a zpět), kde se snažím běhat... musím nejdřív doběhnout.  Někdy je to kolem 4-4.5 km jedním směrem a tedy i 9 km extra...:).

Minulý týden na začátku (to ještě moje rýma měla decentní průběh), jsem takhle běhal rovinky na začátku parku. Co čert nechtěl, tak zrovna v době, kdy jsem odhadoval, že tam nikdo nebude.. přestalo pršet a u houpaček a na lavičkách se usadily tři maminky s hordou:) dětí, které mi už při druhé rovince začaly děsně fantit. Cítil jsem se jak na olympiádě, nebo jako při doběhu Western States. Potom se přidaly se smíchem i maminky... a já doma zjistil, že místo plánovaných 8-10 rovinek jsem jich uběhl 12:). 

Jak se všichni kolem skvěle bavili, tak mi to připomnělo památnou otázku mého (skvělého) učitele matematiky..."Smějete se na mě, nebo se smějete mně?" ... kterou se snažil odlišit "dobrou náladu":) v hodinách matematiky od posměšků na svoji osobu, kdy napřiklad pobíhal po třídě se šíleným výrazem a vykřikoval... "můj nos je počátkem systému souřadnic" a mával rukama jako regulovčík u vojenského přesunu... a my museli rychle odpovídat, jaké znamení má parabolická či mocninná funkce, atd. Tak či tak, pod jeho vlivem jsem já svůj dětský sen být lékařem okamžitě opustil:) a soustředil se na přípravu na MFF UK:). Z naší humanitně zaměřené třídy nakonec i pět holek vystudovalo techniku, nebo specializace navazující na matematiku. Ale to bych odbočil -- já si takovou otázku nedávám, naopak si to fakt užívám. 

O pár dní později to vypadalo podobně i v ulici (Do Klukovic), kde se snažím ostřeji:) běhat do kopce.. [Ne, že bych se nějak prudce zlepšoval, naopak mám pocit, jako v tom přísloví.. utopenému déšť nevadí:)]... ale snažím se.

Tak tam zase při hezkém počasí postávají zákazníci od "okénka" restaurací s pivem v ruce ... a taky jim to přijde veselé a zajímavé trousit poznámky k mému úsilí...:). Mě to spíš povzbuzuje, než by mi to vadilo ["Tak co? Vydrží/nevydrží? Poběží ještě jednou, nebo to s ním švihne?":)]... Jen kdybych tam mohl běhat častěji. V pátek totiž už mi nebylo dobře a v sobotu se mi i točila hlava, no tak jsem ostrý trénink vynechal a jen v neděli běžel s Lubošem kolem vody, protože pomalý běh .. léčí všechno:).

A se zbytkem si poradí dobrá nálada. Po cestě za Lubošem potkávám v údolí silnějšího chlápka, který se snaží sportovat s nordickými holemi. Ve tváři je celý brunátný a usilovně zapichuje hůlky do asfaltu... Vzpomenu na své dětství na Vysočině a na běžkařský žargon... a povzbuzuji ho slovy.."Skvělý! Pěkně pícháš!". On na to bleskově odpověděl: "Dík, ještě tak kdyby to řekla i moje stará!":)... To mě fakt rozsekalo...

Takže našemu úsilí zdar! Nic si z toho nedělejme, že občas je legrační třeba i směšné... I ten boj a úsilí je třeba si užívat. Podle trenýrkového plánu bych neměl běhat a měl bych se léčit. Což jsou dvě rozdílné věci. Beru proto boty a jdu. Pomalý běh... léčí všechno!

12:)

PS. Obrazem dokumentuji jarní proměnu mého psa (pejskové), Deri.. tedy Derivace...

Jak jsou zavřené i psí salóny (tohle pochopit chce fakt IQ, které nemám), tak na otázku, kde Deri přišla k tak hezkému sestřihu odpovídám podle vzoru paní ministryně Shillerové... "Nebudete mi to věřit... ale já jsem neskutečně šikovný na ruce! udělal jsem to sám!!"

  

Vzpomínky na budoucnost, patetický trénink v pitoreskní době, aneb pro Pražáky se vůbec nic nemění!:)

Není to jen pitoreskní dobou, že ve spoustě okamžiků prožívám neskutečné "dejavu", je to také vedené mým patetickým pokusem o návrat do tréninku. Slovo "patetický" tu může hrát roli krásné jazykové hříčky -- zatímco v češtíně má význam podobný heroickému výkonu, tedy naplno, hrdinsky a s plným úsílím se snažit, v angličtině je synonymem pro zoufalce, zoufalé a marné úsilí. A tak výběr významu nechám plně na vás:).

Skončil mi "suchý" únor, a s ním i vtipkování kamarádů a známých. Dostala mě poznámka jednoho kolegy.."Vím, je to náročný. Také už mi ta polosuchá vína začínají chybět!":)

Je to už víc jak měsíc, co se snažím znovu důsledně běhat podle "trenýrkového" plánu. Dokonce tak důsledně, že jsem vypustil dlouhé narozeninové běhy kamarádů (velká omluva Pavlovi), divočinu na Slapech, 1/2 trénink na P100... Vedlo to i k výraznějšímu snížení mé kilometráže, k rostoucí kilometrofóbii:) a dotazům, jestli nejsem nemocný, co se děje, že neběhám-běhám málo... Případně, jak je to dobře, že jsem dostal rozum a běhám málo:).

Naštěstí i takový pokyn v deníčku "7 kilometrů ostře" v současné situaci znamená v celkovém součtu minimálně 14km, protože holt musím odběhnout dál od civilizace a od lidí, kteří pod tlakem médií žijí v tom, že něčí uběhnutý trénink v parku zabije minimálně jednu babičku i s dědečkem.:(. Ale jak říkám, je potřeba to vidět pozitivně, částečně to vyvrací tezi o tom, že současná doba nepřeje sportu. Jak kterému:) a jak komu:).

Ale i v údolí na hlavní cestě je vidět křižující automobily městské policie, evidentně kontrolující turisty a jejich navlečené roušky/respirátory. V zájmu ochrany duševního zdraví jsem přestal pravidelně sledovat všechna vládní omezení, například jestli při probíhání městskou aglomerací (? definice) musím mít sadu roušek, nebo respirátor... Prostě lidi obíhám obloukem, mám s sebou hotovost a kreditní kartu a v případě, že by mě chlapci v polobotkách dostihli [= v tom případě si to zasloužím:)!], tak mám s sebou na pokutu. Věřím, že brzo příjde zase čas delších běhů za hranicí 25 km.. a tam je velká šance, že i ten "Pražský okres" mohu překročit.:). Prostě případné pokuty jsou v mém účetnictví vedeny v kategorii "vstup do fitka"-- podobně jako výběh se Stínem, kdy případnou pokutu za vstup/přeběh přes zakázané území jsem už dopředu klasifikoval jako "vstupné do rezervace":).

Ale zpátky k mému tréninkovému úsilí... Plný režim práce s domova mě ničí. Tedy ne tak, jak většinu lidí, -- mě ničí tím, že mě nutí výrazně víc pracovat a zároveň mi ukazuje i neskutečné výsledky mého snažení:).. a tím mě přeneseně nutí k další práci. No fuj!:). Ale jedno mají práce i běh společné. Na prahu 60 je šílené úsilí v obou dvou činnostech patetické.:) .. I kdybych už nic nespočítal, tak mě z práce nevyhodí, ani mi plat nesníží, ... ale ani v případě skvělých výsledků mi plat nezvýší:). Do ciziny se mi dlouhodobě nechce, takže obojí úsilí je vlastně moje rozhodnutí.

Proto jsou dny, kdy -- stejně jako před lety -- musím opravdu bojovat o svůj trénink. Jsou dny, kdy se mi nechce, kdy to drhne. V tu chvílí si pravidelně (skoro jako litanii proti strachu) opakuji starou motivační pasáž od Běžícího Stína, kterou mám nalepenou hned vedle 1.monitoru mého počítače. Už je celá zažloutlá, ale říká jasně (můj volný překlad): [Původní Stínova verze v angličtině se mi líbí víc:), takže je zde¹]

Podle mého názoru každý běh se počítá. Možná z pohledu tréninku, některé z těchto běhů nestojí za nic, ale v celkovém efektu jsou takové běhy, jako ten dnešní, naprosto zásadní. Vždy se cítím silnější a sebevědomější, protože vím, že potíže opravdu dokážu překonat a odolat pokušení ten den neběhat. Potom někdy později se podíváš do zrcadla (za předpokladu, že máš pochybnosti) a uvidíš v něm běžce. Ne proto, že běžíš, když je hezké počasí a jsi svěží a máš hromadu volného času, ale proto, že ses dostal ven, když je to těžké, když to bolí a když chceš přestat... - ale ty jsi to nevzdal... 

Ať se daří, ať si udržíme ten veselejší pohled na svět, zase ty mrchy Pražáci jsou na tom lépe... slovy Pokáčovy rychlovky (Okres) ... "Ode dneška musíš zůstat ve svým okrese a kdo nezůstane, ten to pěkně odnese... Lidé naštvaní...lidé zděšení, jen pro Pražáky se vůbec nic nemění!... Už je to rok, co korona virus přišel k nám a znepříjemnil život snad každému, co ho znám... Lidé do práce nechodí, jsou depresemi sevření, takže pro Pražáky se vůbec nic nemění!":)

Všemu zdar! Našemu úsilí, ať už je a nebo není patetické... ZDAR! .. Ultra.. zvlášť!

12:)

---

1 ...In my opinion, every run counts. Training-wise, some of such runs may not be worth much, but in the big scope of things, the runs like today are absolutely essential. I always feel stronger and more confident knowing that I indeed can overcome such difficulties and resist the temptation to call it a day without running. Sometimes later, you will look into a mirror (provided you have any doubts) and see the runner inside, not because you run when the weather is nice and you are fresh and have all the spare time at hand, but because you got out when it is difficult, when it hurts and when you want to quit – but you don’t...^↩