
No jo, ale jak se jednou začne s odpovědností, tak člověk neví kdy skončit:), ještě, že mezi těmi dvěma závody jsem úspěšně doběhl v Andoře.. Jinak bych si myslel, že začínám novou tradici:(.
Ale.. Upřimně řečeno, není si na co stěžovat.. Zážitků mám na dva filmy:) -- to, že nedoběhnu patří k věci, je potřeba se z toho poučit: buď se ještě lépe připravit, nebo se spolehnout na velké štěstí v závodě, a nebo to definitně odpískat:).
Nejedu tentokrát úplně na doraz.. Jsem ale hodně unavený a nevyspalý, plán je spát tentokrát v nějakém levném hotelu poblíž..dorazit ve středu navečer, a spát, spát.. V Ženevě máme zpoždění, v půjčovně aut mě předbíhají dva synové pouště s doprovodem.. Neměli velbloudy, tak nutně potřebovali benzinové ohře:). Chtěl jsem je původně upozornit, že tady celá skupinka lidí čeká ve frontě .. Ale při pohledu na volné splývavé oděvy doprovodu (kde by se mohl skrývat celý arzenál zbraní a výbušnin) jsem usoudil, že počkám..:). Když jsem došel na řadu, tak odměna byla sladká. Jeden z nich totiž vzal poslední malé auto s mezinárodní značkou (a jedu do Francie) a tak jsem za (ještě diskontní) cenu tří-dvéřového vozu získal vymazlenou Toyotu, automat, hybrida s navigací.. Všechno na knoflík, od startování až po ovládání sedadel, dvojitá střecha..Při sklopení zadních sedadel vzadu vzniklo prostorné dvojlůžko:).. Čekal jsem malého Citroena s manuální převodovkou, snad to taky budu umět řídit..


Nakonec se rozhoduji poslední noc přespat v autě poblíž české skupinky. Autobusy odjíždí ve 3h ráno, to je akorát čas, kdy se mi podařilo včera usnout.. Saunu nemusím každý den, sice podlaha auta i při podložení kalhotami a tričkem není nejlepší lůžko, ale třeba to na dvě-tři hodinky normálního spánku vyjde..



To třetí úsek.. Jó to je chuťovka.. Velké, menší, ohromné kameny, přes sebe, a nejdříve tím nahoru, pak dolů, pak traverz:), a pak opakovat. A přitom na výpise vypadá celkem:) jednoduše.. 9km, 800 nahoru a dolu.. Ale většina obyčejných to usilovně skáče 3-4 hodiny, v plným slunci, nikde potok.. (To já jsem nelitoval dodatečných tak padesát výškových metrů v tomhle terénu a slezl kousek stranou pro vodu).. Úžeh, úpal.. Dehydratace to je tady skloňováno často. Přímo i nepřímo.
Třeba já diky horku přes den v rozumných stoupáních jdu sice slušně, ale ne tak rychle, jak bych chtěl--abych vyvážil svoji nedostatečnou připravenost na technické úseky zejména v noci a s unaveným tělem. Pod strašákem časových limitů, pak riskuji víc, víc padám.. Sice nic dramatického-jen jednou jsem vrávoral a zabránil pádu po zádech z kopce sešupem po břichu dolů pár metrů-- ale .. Začínám si uvědomovat bolest v levém koleni při sestupech v technickém terénu.. Ještě dál mě to zpomaluje. Příjemný náskok dvou hodin na časové limity mám co držet..
Přichází krize jak hrom. Na stanici už nemají polévku, ale prý tam na ni lidé čekají v pořadí .. Mám takový hloupý pocit, že místní, co došli po mě jí mají, holt jazyk je výhoda.. Ale možná jsou to jen moje halucinace:), tak jako tak jediné kalorie, co na stanici byly jsou v coca-cole. Už nemají ani oříšky, sýr, ovoce.. nic:). Zkouším se vyburcovat, přeci se na to hned nevy***u. Strachy s kolenem zaženu, rozhodnu se víc používat hůlky, zejména levou z kopce.. A jdu. Cíl je dostat se rozumně na life base, Playnet. Vim, že mám horší čas než v loni, ale snad se tam seberu, dám si polévku, zase naberu sílu, hlavně odhodlání dokončit.



Hned pod stanicí dávám malý kufr:), minu odbočku.. Naštěstí se hlídám, už jsem chvíli neviděl značky a tak zastavím a začnu pátrat a nakonec se zkušeně:) vracím zpátky.. Na dalším rozcestí už jsem opatrný. Tady vidím šipku závodu, ale ukazatel na stanici s jiným názvem. Znejistím a začnu probíhat kolem a hledat jinou značku (z life base totiž vybíhá 85 km trasa a bojím se, že mohou jít drobet jinak). Potkávám jednoho francouzského běžce a ten mě uklidňuje, že jdeme správně.. Ptám se, jestli si je opravdu jistý a on že jo, že je ředitel závodu:), tak to musí vědět.. Tak jsme si povídali, on mi říkal, jak se speciálně letos připravoval, běh, kolo, lyže, ski-Alpy..Že mu to jde moc dobře, že byl ale nevyspalý z minulých dní tak si na stanici dopřál šest hodin spánku (!!), to mě položilo:).. [nicméně to spadá do kategorie - ztraceno v překladu:), na hotelu jsem zjistil, že spal hodiny dvě:)].
Tak jako tak se snažím celý výstup s nim držet krok, stoupáme velmi svižně .. Nohy drží, ale na vrcholku jsou drobné kameny.. a při sestupu mi utekl a mrcha:) vzal s sebou i moje odhodlání dokončit.. Nechal mi tu jen rostoucí bolest v koleni, teď už se přenáší i do kotníku druhé nohy, jak se snažím šetřit levé koleno, tak se to někde jinde projevit musí:).
![]() |
Tohle je typické, ale pozor, není to jen nahoru, ale i dolů a v traverzu. A v noci? Neznám níc lepšího:) |
Konzultuji s jedním ze zdravotníků.. A ten mi radí opatrně sejít na Glejzin - a tam skončit.. Po cestě řeším dilema jo/ne/jo/ne.. S malým Medvědem si píšu SMS, už kvůli podpoře kamarádů, vim, že oba Petrové skončili.. Ještě mám čas, navíc mi ředitel vysvětlil, že limity nejsou tak striktní.. Šetřím nohy.. Přicházím na stanici pár minut před limitem, ale už zlomený:(, vim o nejhorších částech trati z loňska. Barevně značené jako černá a fialová:)..nahoru věřím, že se ještě vydrápu v čas, ale ten sestup bude bída s nouzí, .. Přítomný zdravotník (mluví dobře anglicky) mi říká, že stanice zavírá nikoliv v 10, ale v 11:20, limit na další (psaný) je ve tři odpoledne, ale ještě po 4 mě jistě nechají jít dál.. Inu dobře to vědět. Ale zároveň mi říká, ať zůstanu tady.. Že se tam z vršku, ani s té mezi stanice se nedá pořádně dostat. Že bych to musel sejít sám dolů na silnici (to si pamatuji z loňska) a že bych zbytečně pokoušel nohu a jim přidělával práci.. Rajská hudba, když jste nalomení.. Horší než deset ďáblů našeptávačů..:)..Vždyť dělám rozumnou věc:) a ještě jsem ohleduplný člověk, když už na to nemám, tak aspoň neotravuji ostatní:).

Nebyl bych to já:), kdybych už nepřemýšlel, dělat jinak, lépe, usilovněji - tedy v rámci časových a fyzických možností:).
Píšu si zápisek na mobilu, písmenko po písmenku:).. Abych neztratil tu okamžitost a autenticitu svého zážitku, svých pocitů.. Bylo to moc hezký, náročný .. Jasně, nejsem odvázaný z druhého letošního DNF na technických trasách. Ten pochybující ve mně říká--žížala musí dostat víc jak 300 elektrošoků, aby pochopila, že nemá lézt do určité díry.. Kolik jich potřebuji já??:)
Ale ten nadšenec ve mně dodává--no a co. Tak jsem dostal od francouzské krásky podruhé nakopáno:).. Dá se čekat, že to zkusím znova! Nevím jestli hned v příštím roce, ale za pokus to stojí! Je ale jasné, že musím příště lépe.. Když nic, tak aspoň selhat lépe:).
Moc děkuji za podporu! Pár fotek jsem dodal:), něco víc je tady.
Všemu zdar!! Nadšení a ultra, zvlášť!
12:)