Přerušované běhy, odvrácený Pomalý březen.. aneb vzhůru za Velkým kanárem!

Lidé většinou berou přerušení své oblíbené "činnosti", jako něco nepřirozeného, ale jak nás učili na v kurzu ML, je potřeba vidět věci dialekticky:). Ať už ten střih a přerušení způsobilo cokoliv.. moje zaběhnutí do lesa, hovory s domorodci, uklouznutí, nebo jednoduše čekání na Deri -- často se tím nálada změní.. Stejně jako jsem začínal běh s vycházejícím sluncem, přes mlhu a depresivní náladu na mostě, po zářivě jasný den a modrou oblohu na Václavském náměstí..
Nebo v sobotu. Deri si lehla u potoka na cestičce a nechtěla běžet. Zkouší, jestli se pro ní vrátím, připnu ji na vodítko, nebo dokonce nepoponesu:). Klasicky teriérka zkouší, co všechno jí projde, co všechno snesu..
Zatímco večer v parku, kde jsou ostatní psi, malé děti, když není vidět, tak mám horší pozici.. ale tady, tady jsem pevný jako skála. Volám.. "Poběž ty mrcho!" a už jsem od ní postupně 30-50-80 m a ona furt sedí. Děvka! Pískám a volám. "Nechám tě tady a sežerou tě medvědi"!!..
Nevšimnu si, že celé to divadlo sleduje jeden velmi pobavený divák ..starší turista, který nevydrží a svým vstupem se dostává hned na scénu.."To jste na toho pejska pěkně tvrdej.. Chudinka!".. Povídám, chudinka jsem já(!). Nechal bych ji doma, ale to by řvala tak, že by vzbouřila půlku Stodůlek. Vysvětluji -- Je to fenka, tvrdohlavý teriér, typická (žena) .. Má vzdorovací období.. Neví co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane. Za chvíli bude lítat kolem mě jako blázen..:)
 
Chlápek kontruje -- Kdepak, to je malej pejsek, je mu zima a je unavenej.. A v tom se kolem prožene moje malé chlupaté tornádo a začne kroužit svoje bleskurychlé osmičky a vzápětí hupsne do potoka.. Jjo, snažím se to nějak shrnout. S bláznivejma ženskejma je to náročnější, ale za to se člověk nenudí:)..
V úterý jsem nakonec s kamarády neběžel noční pivní běh. Jednak by to bylo šíleně náročné v práci, sotva bych se stačil převléknout na začátku a na konci běhu:) a jednak mi moje trenérka řekla, že těsně před závody se nemají dělat punkové akce.. Nejlépe se teple oblékat a pobíhat decentně, abych neprochladl, nezranil se a šetřil síly na závod..
Slíbil jsem to obratem, ani ne proto, že slibem nezarmoutíš:), ale protože jsem to myslel upřímně. A tak když druhý den při plánovaném zpátečním běhu domů zjišťuju, že jsem si nechal doma bundu a že mám s sebou jen tenké tričko s dlouhým rukávem ze známé "zimní síťoviny"..:)..mám výčitky. Nakonec nacházím v práci ještě jedno tenké tričko s krátkým rukávem a běh je zachráněn.. Teda stejně byla mi zima, no jako sovětském filmu:).
Týden pokračoval stejně překvapivě jako pěšcový průlom v šachu:)... Jedna kolegyně v práci mi totiž začala vážně domlouvat, že jsem silně závislý na běhu a že bych to měl omezit. Zkusit, jestli prý dokážu měsíc neběhat! Chápete to? Prý, že u mě je to jako silný alkoholismus.. [No tím evidentně trpím taky:)].. Měl bych určitě zkusit měsíc neběhat -- podobně jako lidé podstupují test, zvaný "Suchý únor":) [během měsíce února nepijí alkohol]. Že by... "Pomalý březen" ??. No fuj! Tak tuhle myšlenku jsem okamžitě zavrhl, copak já jsem závislý na běhu? Vím, že bych to dokázal, ale ochudit se nějakým hloupým dokazováním :) o radost z pobíhání? O potřebnou sílu v nohách na náročná ultra? Ani náhodou..:)
Naštěstí jsem (ve stejný den!) se svoji trenérkou probíral nadcházející Transgrandcanarii a to mě zase vrátilo do normálu. Slyšet povzbudivá slova, že sice běhám pomalu, ale konzistentně, že se začínám postupně zrychlovat a získávám sebedůvěru v kopcích... A hlavně, že se nemám tolik šetřit:), ať na závodě lépe prodám to, co mám naběhané v přípravě..
A proto "Pomalý březen" přenechávám zavislákům, mě se rozhodně netýká! Blíží se Velký kanár, těším se jako malé děcko! Projdu si svoje loňské poznámky, připomenu si trať, osvěžím seznam věcí na cestu a začnu balit.


Život je krásný! Naším závislostem zdar, ultra zvlášť!
12:)

Běhy s přívlastkem:) [pivní, večerní a společenské], aneb ultra zdar a kamarádům zvlášť!

Po Ledopádech jsem si žil zase tak nějak v poklidu. Udržoval jsem si svoje průšvihy, nedodělky a vědecko-pedagogické úspěchy :), v rovnováze.. Tradičně v bojích o každý metr -- to byl nefalšovaný průměr.. slovy Hymana Kaplana -- nelítal jsem v luftu, ale neležel jsem v rákvu:).. Když v tom mě zasáhla e-mailová smršť odstartována naším reprezentantem, (dánskou Sněhurkou), t-birdem.. Prý, že jsme dlouho neměli nějaký noční (pivní) běh.. Mezi řádky člověk mohl číst takové ty nevyřčené výčitky o tom, že každý vztah (i ten spolkový) je potřeba udržovat a rozvíjet..:).

Chtělo se mi odpovědět, že například my s Malým medvědem jsme docela nedávno spoustu piv urazili při nočním punkovém závodě na ledopádech; on mě pod falešnou záminkou vytáhl na nepravý noční běh se ženou(!), atd.. Ale! neřekl jsem to!! :) Přeci jen, bylo by to rouhání. Blíží se Mezinárodní den přátelství, který si skauti nastavili na 22.2 (nádherné datum).

Prostě tak, sklapnu:). Protože tady často různě děkuji běhu a kamarádům a vždycky si přitom uvědomuji, že zatímco obecná zkušenost říká, že po 40+ (natož to 50+) normální člověk už jen kamarády ztrácí, tak právě spolková činnost:) -- v mém případě běhání ve vlastenecko-pivním spolku -- má efekt naprosto opačný.

Však to znáte. Zkuste s někým párkrát běžet delší závod, dlouhý společný běh, klidně i po nocích přes hospody domů, podniknout nějakou (běžeckou) výpravu .. A najednou se ze známých, stanou kamarádi a z kamarádů ti nejlepší:). Netvrdím ideologicky, že je to vlastní pouze běžcům, pobíhačům a turistům.. Znají to určitě rybáři, myslivci, lyžaři, horolezci, potápěči... ale já, stejně jako "Olda":), jenom běhám, tak nemůžu porovnávat ostatní činnosti.:)

Abych to zkrátil. Ve skupině HC iTB na výzvu t-birda zaznělo unisono, že jsme ještě z Benešova do Prahy neběželi, což vyvolalo silné znepokojení, aby to benešovští občané nebrali špatně a že bychom to měli co nejrychleji napravit. Takže hned v úterý večer se sejdeme na Hlavním nádraží a tu "křivdu" napravíme..[Tady si dovolím poznamenat, že taky z Chebu, z Vídně, Drážďan, z Waršavy, Amsterdamu, Říma, nebo i z Copenhagenu ..abych přidal pár dalších destinací... jsme také ještě neběželi:)]

Má to takovou malou předehru. V úterý po raním venčení Deri, narychlo uklízím vyprané běžecké hábky, dávám zároveň -- jako obvykle -- věci na večerní běh do báglu a spěchám do práce. Tam celý den (!) pilně pracuji, a začínám se chystat na cestu až těsně před 18.hodinou. Venku se začíná silně ochlazovat a já zjišťuji, že teplé, dlouhé zimní elasťáky jsem si (hlava děravá) nechal doma.. Zaklínám se naší tradiční klubovou mantrou -- Co nemáš, nepotřebuješ -- a vytahuji tenké, opravdu tenké elasťáky, co mám do fitka na spinning:). Martin Veverka Pražsky, když mě na hlavasu viděl přicházet, tak se mu v úsměvu roztáhla pusa od ucha k uchu. Prý zase zajímavá inovace = tenká "zimní" síťovina:) na dolní části těla... A co jsem si vyslechl od těch mizerů o tom, jak se mi (navzdory věku) krásně zapalují lejtka. No promrzl jsem jako treska v Nowaco mrazáku:)...

Ale postupně. Ve vlaku ještě rychle popíjíme startovní pivo, pobuřujeme spolucestující -- nám starším, pomalejším a odpovědnějším je jasné, že noc bude chladná a na rozdíl od Limonádového Joe jsem si teplé prádlo nechal doma:). Navíc .. zítra od brzo ráno musíme všichni ve svých zaměstnáních standardně fungovat... Takový skrytý rozměr společenských nočních-pivních proběhnutí.

Chlapci mě v Benešově udivují detailními místními znalostmi. Například, kudy se vyhnout opilcům, kde se dá odbočit ke křoví a tak:).. Největší z navigátorů, Malý medvěd nás neochvějně vede nejen po zpevněných cestách a asfaltkách (tak znělo zadání od t-birda), ale hlavně tak, že stihneme i při té bídě dvě pěkné hospody po cestě:)... Nemůžu odolat, abych virtualitu Mm neoslavil letmou fotografií, vystihující atmosféru - nazval bych ji navigační on-line pivo:). Na půllitru piva má položený telefon s navigací a pokud zrovna neupijí, tak komentuje další body cesty, případně operativně mění trasu.:) Já jsem to zažil už několikrát, ovšem pokaždé je to jako když se díváte na virtuóza při jeho parádním sólu na jednu strunu... kdo umí, ten umí..:)

Jako tradičně, v hospodě si vypínám GPS, protože na mě furt pípá, jenže si ji potom zapomínám zapnout.. a tak (ostatně jako vždy), mám nejen méně km než ostatní, ale dokonce běžím i kratší dobu (!)... Takže když se snažím vyprovokovat vpředu běžícího t-birda a předbíhám ho těsně před "rychlostní" kontrolou (cedule obce s rychlostním omezením), tak to Mm lakonicky komentuje, tobě se to závodí, když máš o deset kilometrů míň, co?:)...

Ale konec krásný, všechno krásné. Součástí cesty je i běh lesem Okrouhlík, kde všichni chválíme Tomášovi, jak to má pěkné, cesty udržované, přesto v růžovkách je běh lesem jako krasobruslařská exhibice.  Jak postupně promrzám, hlavně v oblasti třísel, bojím se, že si i něco natrhnu:). Čas neúprosně pokračuje a je mi jasné, že u IKEMu, nepohrdnu teplem automobilu a nabídkou Martina VP. Tak tak.. Zatímco známý tvrďák t-bird nejen běží 10km na start, ale dobíhá i dalších 50 až na Vinohrady.. Tak já (věřím, že moudře) si po 42 km sedám k MVP do auta. Koneckonců, už je dávno po půlnoci, domů ještě asi 15 km. Zima mi je, že bych mohl soutěžit ve finském finále Miss mokré tričko:)... Doma je mi odměnou krásné vítáni s Deri, maratónská distance dosažená, společenský i sportovní rozměr večerní akce zachován a ještě zbylo i na nějaký spánek... sama pozitiva..:)

A tak když za pár hodin vstávám a bloudím s Deri po Stodůlkách, abych potom prchal do práce -- tak si opakuji společně s básníkem.. Bylo to krásné a bylo toho dost:). Večer, když se kolem 8h večer vracím z práce, tak si připomínám -- na tohle mysli, Honzo.. Až ti zase na trase bude ouvej:). To dáš.. Protože ultra -- aspoň v mém hobickém chápání -- vyjadřuje i určitý životní styl. Zkusit to... vtěsnat zajímavé zážitky do všedního dne... zažít si svoje krize, překonat je.. ale hlavně se z toho (ale ani že sebe).. nepo.. tento:)

Všemu zdar! Ultra a kamarádům .. zvlášť!
12:)
PS. Místo toho, abych myslel na ladění formy před Velkým Kanárem chlapci se stačili bleskurychle dohodnout, že příští týden bychom si zase mohli večer někde dát pivo a maličko se proběhnout... Jak že to říkala moje maminka a babička? Hanzi.. ti tvoji kamarádi.. ty tě přivedou akorát tak do průšvihu:).

Růžová je naše barva.. aneb kolika% vlastně jsem?

Před koncem roku mi nechával P.V., známý široko daleko jako t-bird, zprávu o tom, že ve Stěrboholském Adidas outletu mají boty A. boost-energy v neskutečné slevě za 1.380 Kč. Boty kromě navigace a vaření kafe, prý umí úplně všechno.. Samy se odráží, samy skáčou, samy běží.. a do cíle nás vždy dovedou..:).. Prostě po sérii e-mailů tohoto typu, jen otrlejší jedinci odolávají.. a já -- jako slabší kus -- po práci volím optimální trasu MHD, abych navečer, stejně jako Dr. Svěrák při pátrání po básnické sbírce "Divoké větry".. mohl t-birdovi poslat lakonickou zprávu.. "Mám je"..:)

Ovšem od té doby botky nějak ležely v mé kouzelné skříni, protože jsou to přeci jen silničky a já víc běhám po různých stezkách.. Ale t-bird znovu zavelel, že bychom měli udělat nějaký noční běh a že poběžíme po silnici -- protože my dva musíme zaběhnout "růžovky":) -- tak bylo rozhodnuto.. Musím je přeci jen vytáhnout a vyzkoušet, ne že budu čekat až na večerní běh z Benešova!

A tak jsem v týdnu dvakrát absolvoval dvojsměrku v růžovkách.. Pozor, boty mi přijdou naprosto skvělé, 4 tisíce bych se zdráhal za ně dát, ale 1.380? Asi koupím ještě jedny!! :)

Jeden můj známý to v úterý komentoval slovy, že nečekal, že zrovna já a růžové boty?? Což podle mě vede k hlubokému nepochopení stavu věcí. 1) nejsou růžové, ale mají ostrou lososovou barvu:) .. [to když jsem mu řekl, tak se málem udusil, že mluvím stejně, jak Belmondo ve Zvířeti:)] a za 2) je to barva kterou nosí muži, kteří jsi jsou jistí svoji sexuální orientací. Na jednu nebo na druhou stranu:). Pokud zrovna výrazná barva zlevnila nějaké boty na běhání, ... o 60 a více procent.. Tak tady jsem!! ... Klidně růžové puntíky:)...

Nicméně dotaz mého známého -- kolika procentní vlastně jsem -- mě vedl k zamyšlení.. Hergot, jako správný statistik odpovídám po pravdě, že doufám, že to bude pod 4%:)... Tedy pokud se hodnotí kilometráž a věk, případně ještě i úsilí.. třeba bych se dostal i do 1% :).

A tak uběhl zase týden v cíleném úsilí.. V práci, doma i v v tom svém pobíhání:) naštěstí řada stresových faktorů šťastné odezněla a tak jsem jen (tradičně) bojoval s časem... Dvojsměrky na začátku a konci týdne byly výrazem silného úsilí [slovy kolegů -- hraničících se zoufalstvím:)]. Jedna mladší kolegyně v práci říkala.. Hele já jsem tě viděla v úterý běžet do práce a vypadal jsi celkem zdrchaně:). A já si myslela, že jsi takový ten radostný běžec, že běháš pro radost? :)... Odpovídám, ale samozřejmě, že běhám pro radost, jen to občas.. není tolik vidět:), ale na tom, že běhám pro radost, to přeci nic nemění, že? :)

Stejně jako dneska, když se dvojsměrkou vracím domů, a při náběhu do údolí se můj pozdní oběd toužil podívat, co se tak zajímavého děje venku:)... Zastavím, maličko jsem si ubliknul:), a jedna paní v kouzle sdíleného okamžiku to hned komentovala otázkou.. "Vy ale intenzívně trénujete, co?"..:) Odpovídám už naučeně.. Ale kdepak.. Já běhám pro radost!! To moji kamarádi.. To je jiná liga!:)
Paní se hned se zájmem zeptala.. A jako jak? .. No víte my máme dvě hlavní kategorie. Jedna je magor junior.. a druhá je starý pitomec... Stačí letmý pohled a víte, kam patřím:).. Utřel jsem si pro jistotu pusu:) a vyrazil decentně údolím vzhůru domů.. Protože -- běhat se musí.. A protože -- pro naše sny je potřeba občas něco skousnout, nebo občas něco "upustit":).

V týdnu se mi podařilo mnohé.. I Deri se mnou (a s dcerou) běžela do práce.. Při tom všem naběhat, co mám v plánu mi občas připomíná "Mission impossible" .. ale když jsem dneska (v pátek) doběhl večer domů a koukl se na počítadlo.. Tak jsem se musel pochválit.:)... Život je krásný. Až se jaro a TransGrand Canaria s 24h zeptají, co jsem dělal v zimě -- budu moci po pravdě říci.. Tradičně -- bojoval jsem o každý km a dal jsem tomu skoro všechno:)...

Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra zvlášť!
Ať žije růžová, a všechny její odstíny, protože nám dávají šanci si koupit levně běžecké boty!:)
12:)

PS. Teď jsem si vzpomněl, že jsem byl v úterý naprostý Olda... Paní vrátná, když jsem odcházel na dvojsměrku domů.. se mě ptá: "A co vy vlastně děláte za sport.. tedy myslím, když neběháte?"..:).. Povídám, Jak neběháte!!?? Já přeci běhám furt! .. Olda, jak vyšitej..:).

Jak Honza ke kamarádům přišel, aneb začátek mojí cesty k horskému ultra:)

Čas od času se zvedne opona a člověk má šanci se nečekaně vrátit "v čase" a podívat se na rozhodující momenty ve svém životě, které v té době (pochopitelně) vůbec nevypadaly jako rozhodující..:). A to je na tom všem to nejkrásnější...

V pátek mi totiž napsal Pavel Veverka Sudetský (VS), že při úklidu počítače narazil na fragmenty video sekvencí z naší první sudetské výpravy a že pro mě "obratem" vytvořil video, na oslavu naší první akce a hned mi poslal odkaz. Málokdy se mi stává, že jsem jedním z hlavních aktérů "celovečerního" filmu (celkový čas v minutách je hasičsko magický: 3:33) a tak se musím podělit:).

Pro lepší pochopení začnu možná maličko dříve.. V červnu 2013 se mi nečekaně ozval (v té době ještě neznámý) Pavel K. ,jestli bych -- týden po Silvě (!) -- se s ním místo jeho parťáka neproběhl na 2.etapě horské výzvy. Ano, je to přesně, jak říkám, odjakživa jsem byl takový YES-man.:). Souhlasil jsem a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí.. Z Pavla se vyloupl -- přesně jak jsem čekal -- zkušený horský vůdce, pohodář, nebyla to žádná prsatá blondýna nebo úchyl:). Moc jsme si společný běh užili a já se od té doby pyšním titulem "Veverka náhradní", coby náhradní člen týmu Veverka express.:)

Rok 2013 byl pro mě běžecky nesmírně převratný, v srpnu jsem uběhl svoji první stomílovku (Leadville 100M). Vrátil jsem se takový rozpolcený. Na jedné straně to byly skvělé zážitky, zároveň jsem si přiznával, že já se svoji závratí, nedostatkem zkušeností, kilometrů, zdatnosti a bůhvíčeho dalšího potřebného..asi standardně náročná horská ultra nebudu běhat.

V tomhle rozpoložení mě v září, 2013, necelý měsíc později, zastihla první společná (poznávací) akce "Veverka express týmu",v Jizerských horách, viz následné video.

Chlapci mě v rámci výcviku vzali a donutili:) vylézt na nějakou tu skálu (konkrétně to byla Lysá skála).. Tedy v mém chápání to byl náročný horolezecký výstup:), pro znalce je to pochopitelně turistika. Ale nejen tím výstupem, ale i společným během v Jizerkách se všechno změnilo...

Dodnes jsem přesvědčený, že právě tenhle výlet byl přelomový.. I motiv blogu se změnil z rozkvetlé louky na hory v pozadí:), začal jsem (úspěšně) bojovat se závratí ... a hned jsem se (zatím tajně) rozhodl, že v dalších letech připravím a vyzkouším náročná evropská horská ultra....:).

Proto Veverkům patří můj velký dík -- Ultra zdar a kamarádům zvlášť!
12:)

Pár vysvětlení na závěr.

• Modře je mapě značená tradiční modrá hřebenovka (odtud i název videa, jsme přeci v Sudetech)
• Video sekvence je pro mě krásně památeční, ovšem -- muzika znalce naprosto rozseká:), neboť dle vysvětlení VS, onen kraj nese ve skautských a trampských ohlasech název "Island" a prý též průvodní píseň Miky Rivoly byla inspirovaná (drsnou) návštěvou Jizerských hor:).
• Je krásné si povšimnout, že při sestupu ve spáře jsem uvázl za "ňadra", respektive za láhve:). Ten závěrečný sestup, kdy jdu opatrně po skále..potřebuje vysvětlení. Pod námi je totiž asi 50 m sráz a VS balancuje na jeho okraji a filmuje nás..
• Povšimněte si prosím, že já jediný dodržuji sudetskou tradici kalhot pod kolena. Inu též pocházíme ze Sudet:).