sobota 30. května 2009

Úplně normálně :)

Tak ve "finále" končím poslední květnový týden ve 4 denním běhacím rytmu s 50km, tak jak bych si nějak představoval jako začátek pro letní období:), tak úplně normálně bych chtěl běhat.

Jak jsem řekl ty dvě slova - úplně normálně - vzpomínám na konverzaci dvou holek, které si s těmi dvěma slovy vystačily říci všechny důležité věci. Zkusím kousek přehrát:).

--------
Jak bylo včera?

Úplně normálně.. Šla jsem do klubu a najednou takovej hezoun... No já byla .. UPLNE!

Co von?

No, Normálně..

Ale já byla hotová, rozumíš úplně, ÚPLNĚ!

A pak?

No, chodíme spolu.. ÚPLNĚ NORMÁLNĚ:)!

--------
Takže jsem rád, že mužů v kostce říci, běhám si super a úplně normálně:).

V pátek jsem ještě běhal jen po hlavních cestách a stezkách v prokopaku [holub zase nikde:)!], sváděly mě moje oblíbené odbočky do lesa a kopečku (viz foto), ale nedalo se. Po pár krocích jsem měl na nohou kilo hlíny, tak jsem oklepal, očistil a běžel jen po cestě [tradičně 12km].


Dneska v sobotu jsem si hezky ráno vstal a vyběhl s moji hodnou, laskavou, skvělou... ženou [jasné slunéčko:)] do vojenského prostoru. Ona se vrátila trochu dřív, já si dál v pohodovém tempu 13km a tak uzavřel poslední týden s celkovou 50.
Bilance květen: po M naprosto v pořádku (tuk-tuk), celkem 171, od začátku roku 763(!), nadšení a pohoda.

úterý 26. května 2009

Ptáci

Dnes jsem opět přemohl ranní lenost a vyrazil na obligátní 12km okruh krásami prokopského údolí, ale stala se mi taková nezvyklá věc. Jak bych to tak slušné řekl -- znicehoz nic se objevivsi holub mi znečistil trusem tričko:). No fakt holuba tam normálně nevidět, ještě já jsem byl pohybující se cíl, ale on nezaváhal ani chviličku a s přesností válečného pilota bombardérů, zasáhl cíl, tedy mě:). Z hlediska pravděpodobností naprosto nevídané, ale jak se říká, jevy s nulovou pravděpodobností se stávají nejvíce často!

Připomnělo mi to studentská léta, kdy při cestě na fakultu na malostranském náměstí jsem sice různé kličkoval, ale při "kobercovém" holubím náletu jsem vždy nějaký ten zásah chytil:). A to jsem měl takový "krásný" tmavé zelený kabát s kapucou [můj otec vždy nezapomel zdůraznit, že je to předválečná kvalita sukna :)], zato kamarádi si že mě dělali legraci, že když si dám kapucu , tak vypadám jak verze vojenského prezervativu vzor M23:). Na tom kabátě se zásahy ptačího vojska obzvlášť vyjímaly a zářily do daleka:).

Ale bylo to takové zajímavé připomenutí studenskych let:), hezké ráno, užil jsem si to, akorát to číslo na váze (vzhledem k obžerství ryb a mořských potvor na ostrově) se vzdálilo od 85 a blížilo k 87, no musím se krotit, jinak té 80 tak snadno nedosáhnu:). Zítra vyrazím se podívat, jestli ten holub ještě čeká na mě, nebo jestli to byla jen shoda náhod.

PS. Dnes (tedy ve středu) jsem po noční průtrží zase ráno vyběhl, cesty rozbředlé, bahno, drobné mžilo ale bylo to hezké. Akorát se po těch bahnitých cestách nedalo moc běhat (viz foto), takže hlavně silnice a štěrkové cesty. Konečný stav 13km, váha po 86.6, ale holub nikde!!!:) A to jsem to proběhl 2x:).


sobota 23. května 2009

Během konference (během ostrovem Brac)

Jak jsem předeslal nastal tradiční čas různých konferenci, ve středu časně z rána jsme celkem dobrodružné (Praha-Frankfurt-Curych-Split) s minimálními časy na přestup, nakonec jsme vše zvládli rychlosti blesku a ještě později odpoledne dorazili lodi na Brač.

Konference v jižních částech Evropy jsou vždy náročné, nejen tím teplem, mořem kolem, ale i tradiční pohostinnosti a vínem. Ale dál jsem si závazek, že po ránu vstanu (ať byla večeře či množství vína výrazně větší než bych chtěl -- či možná právě proto) a půjdu běhat. Světě zboř se, opravdu jsem vstal po 6 hodině a před 3/4 na 7 už jsem dupal po cestičkách vedoucích po pobřeží, a šplhal do koupcu nad městečkem Bol. Viz fota.

Až mě to zarazilo, že jsem opravdu vydržel, že jsem udělal, to, co jsem si precevzal:), bylo to náročné, ale v 8.30 jsem byl osprchován, nasnídán a připraven "konferencovat", přičemž jsem absolvoval 11km, teda ty první 2.5 byl fakt očistec:). Doslova:), ale stalo to za to!

Takže další den po ránu jsem si to zopakoval, tentokrát jsem ale vyběhl o chvilku déle a běžel o km dál:), takže jsem na úvodní sekci, kterou jsem musel řídit doslova "vbíhal".. Samozřejmě, jak jsem si bral jen malý kufírek, abych snadno stíhal všechny přestupy, tak jsem si musel vzít jen jedny boty a vzhledem k plánovaným aktivitám byla volba jasná, moje treningové MIZUNO:), pravda, vždy po ránu silné zaprášené jsem musel otírat a nejsou to právě "konferenční" boty:), ale na tom nesejde. Stejně jsem musel poslouchat, že jsem pako, protože běhám po ránu (opičím se po američanech??)... Nebo takové ty vlezlé komentáře, to bych neřekl, že se dá uběhnout maratón..trapný až na půdu:). Abych to zkrátil, už to naštěstí pozvolna opadá, já se nesnažím to nijak komentovat ani rozvádět, stejně tak mizí i "nadšení" mých spolupracovníků ke společnému běhu/treningu, takže vše je tak já má být!:)

Stezky celkem fest prašné, ale naštěstí po ránu minimální provoz, horko se ještě dalo snášet, ale ten pocit, kdy člověk jde ráno na snídani, krásně si před tím protáhl tělo, podíval se po ostrově:) a řada z lidí se teprve probouzí.. NEMÁ CHYBU!


Bilance tři nocí na ostrově: ČT 11km, PÁ 12km, SO 13km. Jsem zpět u pravidelného lehkého treningu a drobných radosti:), ani konference mě nezlomila!!!

pondělí 18. května 2009

Zpátky k pravidelnému rytmu

Tak jak jsem si naplánoval, postupně se vracím zpět k pravidelnému rytmu běhání ještě cílem dále si upravit váhu, užívat si těch brzkých ranních či pozdějších večerních běhání po známých i neznámých končinách.:). Ve středu letím na konferenci do Chorvatska - taková práva konferenční turistika:), ale beru boty a polár s sebou a jsem odhodlán po ránu běhat křížem krážem po ostrově Brač:). Už se těším na objevování ostrova "během" konferenčních ran:). Pochopitelně dám foto.

Precevzeti je ale takový začátek, je potřeba to dotáhnout do realizace:) a to už bude náročnější. On i ten "návrat" nebyl úplně jednoduchý. Měl jsem po maratónu odřené levé stehno a tak když jsem v pátek pilně vyběhl, tak jsem se ještě "rád" po 7.5km vrátil, abych si to víc nerozedřel. Dneska (pondělí) jsem ale nic neponechal náhodě a uběhl jsem si svých obligátních 12km v takovém pohodovém tempu, zkrátka aby si to tělo zvyklo a zároveň se ještě regenerovalo po tom M. Je teď zajímavý poslouchat řeči známých, ti, kteří vědí, co je za tím, dávno popřáli a nemaj takový přehnaný reakce:), co ten zbytek světa? To se zase usadí.:). Buď je to takové falešné [říkají si, měl bych mu pitomci popřát:)] nebo je to takové prázdné [ty máš nějakou ženskou, bokovku?:)]. Pak prezident profesor:) by řekl, že je to falešné a prázdné:):). Koneckonců, ono už to utichlo, výhrůžky některých, že začnou taky běhat, abych je vedl:). Já? Já mám sám se sebou co dělat:). Spiš je to na nich, protože pokud jsem to dokázal já, tak oni, mladší, s nulovými zdravotními problémy s daleko menší nadváhou mají jediného nepřítele a to svoji lenost:). Jeden můj dobrý známý, ten by pro snížení váhy udělal skoro cokoliv, jen nechce omezit jídlo a nechce se hýbat:).

Pocity po běhu jsou jako vždy úplně skvělý. Jednak když jsem po 5.5km přemohl ten vnitřní hlas, který říkal, tak to zatoč domů a naopak zatočil do Hlubocep:), jednak, když jsem krásné doběhl, endorfiny člověka zvedají metr vysoko, skočil na váhu a vidím nový rekord (85.1 !). Je to vážně návykový... Ale zase je to taková hezká závislost.

pondělí 11. května 2009

Sny a skutečnost

Už v mladí jsem slýchal od svých učitelů, že nejhorší je, když se sny uskuteční. Že "uskutečnění" sny vlastně zabíjí a že pak člověk ztrácí motivaci... Vždy mi to přišlo dost ujeté a tak i teď, když se mě kamarádi ptají, co budu dělat dál, když jsem si vlastně "splnil sen" a dál maratón?

Je to pitomost. Za prvé můj "sen" bylo a je pravidelně běhat pro radost a zkusit si svoji výkonnost tím, že třeba čas od času něco zkusím zaběhnout, nejdřív 1/2M a pak třeba i 1/1M. Že to vyšlo fakt potěší, ale vlastně to z hlediska mého "snu" zase tolik neznamená. Možná větší výzvu. Vydržet. Zkusit přejít na systém 3xtýdně, 2xdelsi dobu (20km) a 1xkratsi (12km), ale vše v pohodovém tempu, užívat si prokopak, vojenský prostor a kdekoliv budu běhat:), dát se ještě do lepší formy a pohody, jako před lety:). Užívat si to!

Proč běhám? No lidí na běhej.com o tom napsali spoustu pravdivých a rozumných argumentů, levné, jednoduché, velmi intenzívní, kolektivní i individualistické (nehodící se škrtněte)...

Navíc, řekněme si to otevřené, já [kvůli dětské operaci uši mám určitou poruchu rovnováhy a nesmím potápět hlavu] když plavu prsa, tak to vypadá, že se koupu:), když zkusím kraul nebo znak, tak to vypadá, že se topím:)...Tedy padá plavání. K opravování a údržbě kola nemám to správné technické nadšení, ... zahradničení není sport:), takže běh mi naštěstí zůstal i po vyloučení všech ostatních možnosti.

Už teď se těším na další kroky. Tělo (mimo natlučeného ramene) nebolí, ve středu jdu postupně pomaličku zaběhat k normálním délkám tak zase 10-12km, ale žádná křeč, žádné násilí.. Pohodička, klídek, mazurka:)! Žádnej závod, žádnej boj, jen cesta, běžecké boty a já...




sobota 9. května 2009

Před a potom:)

Před maratónem jsem myslel, že bude velká nervozita, ale nějak jsem nestačil.:) Nebyl čas na nervozitu. Ve čtvrtek jsem si byl ještě tradičně zaběhat 12km (po M změním rytmus i délku treningu!), ale všude byla spousta práce, povinnosti, šel jsem se ženou do divadla, pak ještě chalupa a že synem do kina.. Pro kolegy jsem dodělával práci, zkrátka všichni chtěli, abych před 10.5 nejlíp všechno dodělal. Jakobych plánoval "umřít" na maratónu. Ted je večer, 9h a tak za 12 hodin uvidím, jak to půjde, co je pravda. Budu na to stačit, jsem na to připraven? Všechny tyhle otázky budou zítra odpoledne jasné a hned je sem odpovím.

Uff, 4:07, sedám k počítači a přemýšlím, jak začít. TEDY MAM TO, DAL JSEM TO, překonal jsem to, co jsem plánoval, překonal jsem sám sebe, ale sáhl jsem si hluboko:), možná víc, než jsem plánoval:).

Ale popořadě. Včera večer jsem si naplánoval, jak vše ráno časově (hravě) zvládnu a bylo to zase všechno jinak. Aši jsem tady odkryl svůj velký problém s ranním běháním:) a řekněme s nutnosti mít v podobném případě toaletu doslova na dosah:). Běh pražskými ulicemi není běh prokopským údolím, že:). Dneska ráno jsem měl naplánováno, že vstanu brzo, kolem šesté, najím se a tělo začne dobře fungovat:) ještě předtím, než opustím Butovice a taky to tak vypadalo:). Moje skvělá a hodná manželka [jasné slunéčko,...] mi koupila i několik energetických gelu, tyčinky a iontový nápoj v plechovce. Hezky jsem si to vezl v batůžku:) a protože pochybnosti přeci jen byly, řekl jsem si, že ještě sním energetickou tyčinku, než tam dorazím, abych věděl, že vše je OK:). Zkrátím to:), na přestupu na A jsem měl co dělat, abych stačil vystoupit do vestibulu metra a moje práce byla "logicky" moje další zastávka:). Takže jsem nakonec nechal všechny gely, tyčinky a jiná energetická pozbuzovadla u vrátného, včetně bundy a urychleně vyrazil na seřadiště.:) Opět mě čekal závod jen na vodu/iontak, bylo mi jasné, že nesmím sníst vůbec nic!!!

Měl jsem ale dobrý doping. Na trati byla banda lidí od nás z práce a fantastický fandili!!!! Díky všem, mělo to větší hodnotu než sebevětší balík energetických potravin, taková koncentrovaná lidská pomoc:)!!! Někdy brzo to oslavíme, platím piva!!!

Jinak, normální běžec vyběhne a asi po hodině spali cukry, co má v sobě a začne je doplňovat. To já mám inovaci, vybíhám na trať už bez jakýchkoliv cukru, aby to bylo bojovnější:). Proto jsem opustil myšlenku velkého vezíra (jiri promiň!), že bych to měl dát podle jeho výpočtu za 4:10 a řekl jsem si, že poběžím plus minus na 6:+ minut km a až to nepůjde, tak poběžím, jak to půjde.:)

Tabulka mezičasu podle mě ukazuje sílu ducha, nikoliv mého těla [neřku-li trávicího ústrojí:)].

SplitTimemin/KmDeltamin/KmRealTime
10 Km1:02:586,171:02:586,170:57:30
11,8 Km1:13:256,130:10:275,481:07:57
20 Km2:00:146,000:46:495,421:54:46
21,0972:07:026,010:06:486,112:01:34
30 Km3:00:486,010:53:466,022:55:20
40 Km4:10:396,151:09:516,594:05:11
Arrivo4.25.396,170.15.006,504.20.11

Taky ukazuje asi i to, že jsem měl s sebou Polár a snažil se být poslušným běžcem. Četba příběhu běžců, co nedokončili na běhej.com byla mým věrným průvodcem:).

No při dobíhání do cíle mi v posledním finiši volá na mobil moje hodná a skvělá manželka [jasné slunéčko,..:)] že už jsem v čili, povídám do telefonu ještě finisuju, a dál jsem do toho všechno, Posledních pár metrů jsem prolétl jako blesk.:)

Douška na závěr. Nedostatek cukru se přeci jen projevil, lekce jsem zkolaboval ve vagónů metra, ale hned jsem vyskočil, jako zajíc:)! Není nad takové správné omdlení, hned se člověku srovná tlak. Ted už chodím po bytě, jakoby nic:) a přemýšlím, co dál. Určitě nehodlám délky zvyšovat, chci si to běhání ještě víc užít, asi zkusím 1xv týdnu běhat kopce v prokopaku, 1x čistý kros a 1x kros se silničkou (15+km). Ted ale nejdřív musím uzdravit tělo po maratónu, zítra ozdravný klus! [papír raději s sebou:), jeden nikdy neví!:)]



PS. Určitě dám fotky od našich, hodně fotili, hlavně, jak jsem "stárnul" během závodu, ale to příště. [maratónec:)] 12:).

Dokázal jsem to z 0 na maratón za 130 dní! Ses fakt dobrej, i dyz starej pes:).

PPS. Lubo mi poslal hafo fotek, tak dávám 15km, 29km a 40km:). [Klik dá velké foto]


neděle 3. května 2009

Tady a tam

V pátek brzo po ránu jsme vyrazili do Amsterdamu. Sotva lidí ukončili včerejší party (královna měla 30.4. narozeniny), my se brodili hromadami odpadků kolem graftu/kanálu ke svému (jak jinak než skvěle vybranému) hotelu:). Možná, že jsem se smekl po nějaké slupce od banánů, nebo jsem si poranil pravý kotník o nějakou láhev od piva, zkrátka jsem zbytek pátku a sobotu prožil v určitém strachu, co bude, ale dnes (v neděli) jsem nakonec šel běhat tradičně do údolí svých 12km (až večer, ráno to jednoduše nešlo). Kotník i kolena nakonec drží, tak asi vše v pořádku!


Schválně porovnejte, ráno v amsterdamu a pozdní večer (šero) v prokopaku:). Vlevo se brodím v odpadcích, v právo v listí a ve štěrku:).
Korunu všemu dala tradičně moje skvělá matka, které pro její zprávy říkám důvěrně černá kronika:). Když jsme čekali první dítě, tak vždy nezapomněla říci, kdo kdy potratil, komu se narodilo nějak poškozené dítě, komplikace u porodu a pod:). Kamkoliv jedu, slyším o haváriích na silnici (v letadle), nyní mexické/prasečí chřipce.. Takže, když se dozvěděla, že jsem "nedostal rozum" a hodlám běžet maratón, tak jsem se ve zkratce dozvěděl řadu případů srdečního selhání u starších mužů, smrtelně vyčerpáných, jak kdo ležel v křečích, ve výkalech na ulici:)... A pochopitelně s pointou, abych určitě nepřeceňoval své síly a neběžel.:)
Nevím, jak to bude, jestli dám nebo ne, ale určitě to zkusím. Udělám co budu moci, samozřejmě s rozumem, ale budu si zpívat bojové písně:), zejména "we keep on fighting till the end!:) ...we are the champions!".
Tak jako tak si to chci užít. I ten boj! Držte mi palce. [váha večer po 86.7]