Značkování :)

Běhání před Silvou má blátivý a mokrý přídech. Jak jsem se vrátil z cest, tak jsem musel ještě víc přizpůsobit svoje běhání úkolům, ale především rytmu rodiny a hlavně svoji Derivaci. Moje Deri, moje "tečna" byla v prvních dnech po mém návratu úplně celá říčná:), tedy ona chodí za mnou neustále.. no skoro .. skoro jako pejsek:)... ale teď to bylo o řád horší. Nedej bože, kdyby se někde objevil nějaký kufr, to by to s ní asi šlehlo:)...
A tak vlastně místo nějakého sofistikovaného postupného běhání pobíháme společně s Deri v údolí.. blátem, vodou, na osmekaných kopečkách, protože asi usoudila, že je to nejlepší příprava na Silvu, což se brzo ukáže...Ale trenér má vždy pravdu, tak raději nic neříkám..:).

Jenže běh s Deri získal nová úskalí... Jak už jsme dlouho "parťáci", tak Deri má potřebu nejen synchromizovat svoje tělesné potřeby s mými :) ale i se divně kouká, když já to taky tak nedělám ... (jeji pohled zatímco ona v parku usilovně tlačí:) jasně říká, tak zatlač taky, ať potom nezdržuješ) ... Ale co je nejhorší, ona má silnou potřebu "překrýt" i moje značky, když odbíhám ke stromku. To musím neustále popocházet a otáčet se přitom na všechny strany.. no..jako nějaký úchyl:).

Už se mi dvakrát podařilo, že jsem při podobném manévru natrefil na turistku. Po prvním trapasu, kdy jsem byl fakt za exhibicionistu:), jsem si připravil omluvu, kterou jsem obratem použil... "Promiňte, my to tady značkujeme:)"...Ovšem odpověď té druhé paní mě přesvědčila, že je potřeba vymyslet něco lepšího:).. Řekla jen.. "Aha..nový značky??..:).. A já myslela, že jdu po žlutý :)..."

No připadal jsem si jako Luis de Funes v závěru následující scénky.. "Tššššššš.. budeme je stříkat hadicí.!!!!.." :).



Trapasům a Silve zdar! Je naprosto jasný, že na Silvě žádní mimozemšťani nebudou. Zrezavěli by! :)

12:)

Klid je buď ve mně, nebo nikde:)

.. říkám si v posledních dnech skoro jako zaklínadlo...

 Vrátil jsem se z NY a ještě v neděli odpoledne se mi podařilo posekat zahradu a udělat pár drobnosti, ale to bylo tak všechno. Upadl jsem na postel do bezvědomí a spal :). Hned v pondělí spěchám do práce odhodlán se "prát" s hromadou úkolů, havárii a průšvihu, co se tak různé nakupí, zrovna když jsme pryč, že?:)...
 A jak tradičně dělám několik věci zároveň -- protože jsem pouze "duší" žena .. tak ten multitasking nezvládám..-- tak z toho pramení řada chyb.. Hned po ránu se mi podařilo skvělý uklepnuti..:). Z NY jsem vezl Ivě nějaké věci, co chtěla nakoupit.. neboť jsou tam o hodně levnější.. Abych na to nezapomněl, píšu ji hned po ránu do chatu..

 "Ivus...včera to bylo šíleně hektický, navíc mi nebylo dobře:)...ale řekni si, kdy se chceš zastavit pro ty svoje věci.." Jenže ten vzkaz posílám kolegovi! (co je v řádku pod Ivou...).

Kdybych to chtěl napsat mnohoznačně, tak se mi to takhle nepodaří :).. Dokážete si představit tu smršť dotazů, legrácky..[co a kdo je Ivus..a jaký jsem "bejk"..] Fakt mě to dostalo, opět jsem nechtěně v práci pobavil svoji osobou hromadu lidí:)...

 Ale Silva je za dveřmi a měl bych se asi bát/připravovat. Jenže nic takového se neděje. Tedy pokoru a obavy mám, je to 100km, ale spíš si říkám, že je to "závod" na který se těším, že si to chci užít, ať už mi to poběží jakkoliv.. Ted už stejně nic podstatného nenaběhám a tak pobíhám občas do práce, většinou po večerech s Deri, mezitím dávám do pořádku zahrádku, likviduji resty a těším se, že si zaběhám kolem Horní Stropnice.

 Silva.. Silva je hezká .. ale je to ženská!!! A hezké ženské umí být obzvlášť velké potvory, tak pozor na to.. :)!!! Moje mantra v těchto dnech je.. hlavně klid.. Nejhorší je smrt z rozděšeni... Klid si nosíme v sobě...

Myslím, že jsem to nejlépe otestoval při svém návratu, kdy jsem musel poslední část cesty letět v kožené bundě, pod kterou jsem neměl ani tričko.. a procházel jsem bezpečnostní kontrolou... Nejprve požadovali, abych sundal bundu. S ledovým klidem a bez vysvětlování jsem se začal svlékat, v zápětí už po mne nechtěli vůbec nic:)...

 Ať si naše pobíhání a život pěkně užíváme... 12:)

Objem ničím nenahradíš:)...

... je oblíbená hláska hrdých řidičů BMW a majitelů silných motorek :)... A svým způsobem se to stalo moji všeobjímající běžeckou (tréninkovou) mantrou :).

Jedna z mála zásad, co jsem přijal hned na začátku a co se snažím celou dobu dodržovat, je konzistence.. pomalý, udržitelný růst naběhaných km.. a když km objem z nějakého důvodů klesne, tak se snažím opatrně:).... [ale znáte to..:)] ... se dostat zase na dohled ke svým cílovým hodnotám... Protože neběhám žádné intervaly, žádné super-rychlé úseky a běhy, závodů se snažím mít co nejméně, je to jediná tréninková metoda, kterou praktikuji, tedy ještě společně s občasnými nastavovanými kopci ... [že si prostě ty svoje krátké kopečky vyběhnu a seběhnu několikrát za sebou, abych si vytvořil zdání, že běhám opravdu v kopcovitém terénu:)].

Jak už to bývá, vše je jako vlnobití, nahoru dolů, ode zdi ke zdi a udržet si v tom životním příboji povinností, zmatků a nečekaných změn nějaký pevný režim (a stálý objem) je asi stejně nemožné jako, aby náš pan prezident netrpěl pravidelnou virózou..:)

Ale vzdávat boj předčasně nemá smysl (ani si zase příliš vyskakovat, když se daří, protože vše se může jako mávnutím kouzelné hůlky změnit). Minulý týden, který začal beznadějně, neměl v sobě žádný dlouhý běh, přesto skončil na dosah 100km hranice... Tento týden jsem služebně v Novém Jorku, v neděli se vracím zpět a a tak se usilovně snažím si věci promyslet a naplánovat [včetně ranních běhů v Centrálním parku]. V pondělí -- den před odletem -- se mi podařil husarský kousek a k ranní jednosměrce se mi večer podařilo přidat nejen posekání a vypletí zahrady, ale i krásných večerních 13km s Deri. Maloval jsem si, že brzo ráno ještě místo venčení vyběhneme a do US budu odjíždět s dobrým pocitem a s řekněme 38-41km... Nakonec jsem byl rád za pondělních 28:)..

Vím, vím, je to asi šílená posedlost koukat se přitom všem úsilí na "tachometr" naběhaných km.. Mohlo by to vézt i ke stresu, když se nedaří..:). Slyšel jsem, že správní nadšení běžci a praví ultras si už většinou km ani nehlídají ani nepíšou, běhají podle pocitu a jak mohou... Natož aby je nejak posunovali...Díky své profesionální deformaci tohle ale nedokážu:). Aspoň, že se vůbec nekoukám na čas a nijak si nehlídám svoje "rekordy" na pravidelně běhaných trasách.. Nicméně si svoje km fakt poctivě hlídám.

 Mimo již zmíněnou statistickou úchylku:), to má i řadu dalších důvodů:
1) Jak různé střídám staré a nové boty, polní cesty a silnice, tak si potřebuji držet základní přehled, kolik mají které boty naběháno a jestli už dosáhly na můj běžecký ideál (tedy 1 km za 1 korunu) :)...

2) Věřím, že stabilní objem km a jeho udržení s případným postupným nárůstem řekněme ~10% maximálně... je moje nejlepší obrana proti nadšení, které ve mně je a proti případným zraněním, kterých se chci vyvarovat... Navíc ty km mi slouží jako určitá kotva, jako pevný bod...

3) Už loni jsem plošnou charitativní podporu sportovců na vozíku vyměnil za svoji kilometráž. Stejně jako Jana a její kamarádi/ky jsem přešel na "obrácený botní" systém.. :)... tedy 1Kč za každý svůj km.. Určitě o důvod víc k běhu a o důvod víc si poctivě hlídat svoje km..:)

Když jsem se nad tím zamyslel, tak tahle kilometrová rovnice mi dělá dobře... Sice je to taky trochu i úlitba bohům, kdy si možná skrytě "kupuji" jejich náklonnost a [vypočítavě???:)] věřím, že mám tím pádem větší šanci na běhání, protože můj každý extra km maličko pomůže:)...

No a taky jsem přemýšlel nad svoji přípravou na srpnové dobrodružství v Leadville... [ještě jednou moc díky za spoustu nápadů na různé závody a dokonce i nabídku na soukromou 24h.. hrozně mě to potěšilo]... A protože jsem v minulém týdnu měl nečekaně víc času na běhání, tak jsem si všechno pořádně rozmyslel... S Deri jsme po menší společně poradě:) jednohlasně odsouhlasili a prodloužili nás pravidelný věnčící okruh z 9 na 13km:)... A poprvé si říkám nahlas.. Po Silvě a před L. už nepoběžím žádný závod.. žádné experimenty... jen se budu o to pevněji držet své mantry, běhat pro radost, pro svoje pocity, co nejvíce km, co mi v dané chvíli časově a jinak vyjde.. bude to pro mě úplně nejlepší.. na delším tréninku vyzkouším jídlo.. nic speciálního... prostě běhal jsem tak vždycky.. km pro radost a radost z km...a tak to nebudu měnit!!! :)

Držte mi palce!

Běhu zdar, ultra zvlášť!!! 12:)

PS. A co vy, sledujete si km, rekordy, běháte podle pevného plánu.. jste zavodaci? ... nebo jste na druhé straně a běháte jen podle pocitu, pro radost... prostě už nic takového nechcete nebo nepotřebujete?
PPS. Zatím jsem i v NY ubránil běhání... když se dalo, tak běhám..Zážitků mraky, snad si i něco zapíšu..:)

Sinus je naše funkce... :)

Malé odbočení pro nematfyzaky a nematematiky... Sinus je periodická (opakující se) funkce, která se mění neustále nahoru, dolů a osciluje tak mezi svými minimy a maximy..:)...

Co jsem im chtěl říci, že doba je pochopitelně děsně dynamická.. ještě v pátek minulý týden bych si úplně zoufal... S během to vypadalo špatně, byl jsem před cestou do Stockholmu a běžecký to vypadalo, že snad vyběhnu až na Silvě:).. takové malé zoufalství.. asi to znáte..:). V práci zavalen nepříjemnými úkoly, přes velké úsilí se nedaří věci dokončovat, doma taky spousta nedodělků, zahrada... k tomu se pořád objevují další úkoly nebo se jednoduše "nedaří":) ... až by člověk propadal málem zoufalství.. Místo abych běhal a připravil se na Silvu, tak to vypadá, že další dva týdny budou skoro bez běhu.. No to je zoufalství největší:).

Ale v těch skoro nejtěžších chvílích jsem si uvědomil [s potěšením i hrůzou:)], že se mám vlastně děsně dobře.. že ty moje boje jsou úplně jednoduché.. nemám malé děti, mám dobrou práci.. netrpím nedostatkem..mám se dobře.. nic mě netrápí [ťuk-ťuk].. jsou to svým způsobem prkotiny.. prostě nic, co by se nedalo překonat... Že je třeba vydržet..

Najednou.. možná pod vlivem permanentně dělaných "dobrých skutků" [to ty Rychlé šípy z dětství:)] :), možná i pod vlivem toho, že sinusovka jednoduše dostoupila svého vrcholu:)... najednou se věci začaly v dobře obracet...A nacházím sílu..

Rozhodl jsem se, že stihnu těsně před odletem so Stockholmu si jít s Deri zaběhat...A stihl jsem to! [Tedy o chlup, ale stihl!!!:)] ve Stockholmu to bylo skvěle a taky jsem nakonec běhal kolem jezera a moře se skvělým spoluběžcem:).. po návratu, světě div se, znovu na trati s Deri.. Pondělí a úterý vypadaly úplně beznadějně, ale .... v úterý jsem najednou vyřešil neřešitelné dva pracovní problémy, co na mě seděly šíleně dlouho (alespoň pro teď), plus jsem vyřídil neuvěřitelně korespondence a jiných povinnosti.. A najednou jsem měl pro změnu pocit, že se všechno daří:)... přitom stačilo tak málo.. Ten bod "zvratu" prostě miluju.. Jednu chvíli to vypadá skoro beznadějně, ale najednou.. hup a výhra je v kapse..:)

Takže díky neskutečnému závěru minulého týdne to nakonec dopadlo celkem slušně.. 55.5k má upřímně za těchto okolností pro mě hodnotu určitě dvojnásobnou, odjíždím do Vídně s 28km, což je lepší než rezatým drátem do oka:), ale hlavně s nadšením do dalších dní.. Ve čtvrtek mi moje nejmilejší povídá, že i když jsem slíbil, že na společných výletech nebudu běhat:)...že mohu. a tak kolem 19.30 rychle na sebe natahují běžecké (ano, mám ho s sebou, co kdyby náhodou:), protože štěstí přeci přeje připraveným..:).. a do 21 hodin stihnu kouzelných 16k podle kanálu až k Dunaji a ještě kousek.. S vidinou, že to ráno a třeba zítra večer ještě prošlapu znovu..

Pro úplnost.. zrušil jsem svoji účast na nedělním maratónu a místo toho jsem M ve svých plánech nahradil dlouhým během, neplánuji ho nikam jinam než na směrem na Karlštejn, který má pro mě sílu téměř magickou..

Moje nejmilejší to celé zhodnotila slovy, že jsem (malinko) "posedlej" :), ale řekla to tak hezky, mile.. až mi to připomnělo slova moji staré (a životem zkoušené) pratety.. Která (rybářské) úlety mého prastrýce hodnotila slovy.. "No Hanzi, on je prostě tím posedlej... Je to s ním šílený.. Ale zase, chlap, který není něčím posedlej nestojí za nic!" :).."

Takže naším závislostem a posedlostem zdar! Ultra zvlášť! 12:)

Running on a Shadow Side...:)

Jsem zpátky v Praze a už zase částečně mimo ... mám to teď do slova a do písmene rozlítaný:), ale nedá se nic dělat.. užíval jsem si v Arizoně a v Novém Mexiku, je čas a potřeba dohnat jiné věci a udělat, co jsem (kdysi) slíbil..:)

Pokud se ohlédnu za sebe, tak mi moje "běžecké" a "pobíhačské" skutky a zážitky ne náhodou (téměř) připomínají zásady jedné skupiny běžeckých recesistů, o které mi Stín při ZG vyprávěl... Říkají si tuším "Running on a dark side" .. mezi jejich základní pravidla patří běhat zásadně v obyčejných botách, v tričku, které dostanou při registraci a s relativně malou přípravou se zapisují na nejdelší závod, který je pořadateli v místě vypsán..:)

No ne že bych byl úplný kamikadze jako tahle skupina, ale jak správně tuhle Nika řekla.. to Stín, to ten Stín:) nás všechny zblbne:) a tak jak stín zní v angličtině mnohoznačné.. dá se tušit, že se nachází mezi tou světlou a tmavší stranou běžecké síly... tak se k tomu hlásím... Ano běhat na Stínové straně... S bojem, s nadšením a s odhodláním, trochu jako kamikadze..:). Vždyť je to také moje mantra..

Samozřejmě že bylo troufalé při mých začátcích, letech a kg:) si myslet na uběhnutí maratónu po pěti měsících.. na zlepšení maratónského času ze 4.20, ... dostat se skoro na dohled ke 3h.. na první 50km silniční běh (brdskou).. na Silvu další rok a na její reparát loni.. Souhlasím s tím, že je to děsná troufalost se přihlásit na první 50 mílový trail v US a zrovna na jeden z nejtěžších, téměř bez jakýchkoliv ultra trail zkušeností, i když s nadšením, poctivým a odhodlaným pobíháním a s otevřeným srdcem... a samozřejmě s kamarádem vedle sebe..:)

Ale není to proto, že bych dané závody podceňoval, nebo neměl v sobě příslušnou pokoru, ale ... herdek... ty pocity, to co mi můj boj přináší, to je něco tak neskutečného.. krásného... něco, za co stojí bojovat a často snášet i ty poznámky lidí kolem..:). Pro vás starší kamarády nebo návštěvníky:) -- ty poznámky okolí jsou stejně pitomé a (zároveň) motivující v libovolné fázi našeho pobíhání.. Je to jedno jestli je to ve chvíli, kdy bojujeme o svůj první 1/2M či M nebo teď, kdy se snažím připravit na své první 100M dlouhé a náročné trailové ultra...

Ano, jasně... Pesimisté mají naprostou pravdu.. Z jejich pohledu můžu brát ZG za 15h jako naprostý propadák. Na úspěšné dokončení Leadville bych potřeboval výrazně lepší čas, alespoň o 1-1.5h.. Obecně se říká, že čas na dokončení Leadville je 2.2*ZG a Leadville má pro úplnost limit 30hodin.. takže jsem podle statistik v této době jasně a naprosto mimo..:)

Navíc květen asi bude stát běžecky za starou bačkoru:), budu hledat čas na běhání asi stejně zoufale jako náš ministr financí peníze v rozpočtu:), ale to odhodlání tu je.. kousek po kousku, přidám třeba i veslovátko... posilovnu.. 1.6. je Silva... což taky nevím, jak za těchto okolností dopadne, ale je to snad i jedno:).

Přeci není nic krásnějšího, než se snažit zvítězit nad statistikami... Žít se musí!:)..Na otázky, jestli se po "neúspěchu" na ZG budu ztrapňovat v Leadville :) musím použít přeneseně Cimrmanovskou klasiku... Jedni ti by rádi odešli, ale je jim líto zaplacených peněz... druzí, ti by také rádi odešli, ale očekávají, jestli druhá půle bude stejně slabá, jako ta první... No a my pro jistotu zamykáme hlavní vchod...:)
Takže, já jsem se pro jistotu pojistil už před ZG, protože jsem čekal, že moje premiéra může dopadnout -- no všelijak:). Takže jsem si pro jistotu už zaplatil nejen registraci na Leadville (už je teď stejně uzavřena), ale koupil si i letenku, aby nedošlo (v moji hlavě) k mýlce, že se něco změnilo... kdepak.. ZG byl skvělý zážitek, silný kamarádsky skutek, něco na co nikdy nezapomenu... navíc skvělá ultra škola, musím se z toho poučit a připravit se na srpen. A věřím, že nakonec udělám všechno, co půjde a možná ještě i o trošku víc..:)

Přijímám a prosím o vaše rady tipy na jídlo během (ultra) závodu /díky Pavle!/ a mimochodem... nevíte o nějaké vhodné 24h začátkem července? :)

Běhu zdar, ultra a naším bojům zvlášť... 12:)