Předěly

Každý z nás má své velké a malé předěly. Křesťané počítají před a po Kristovi -- a upřímně můj současný předěl určitě není před a po mamutovi, ale před a po derivaci!:) Tedy před a po štěněti JRT. Jak jsem několikrát slyšel terfně podotknout, pes (tedy stěně) je vždycky velký šok do života rodiny i v klidném období, natož, když se dokončuje přestavba RD a já se přitom ještě snažím připravit na mamuta. To prý může udělat jenom exot, jako jsem já:).

Připomíná mi to starý moudrý židovský vtip, kdy Roubíček, když si stěžoval u rabína, že mají malý být, spoustu zmatků, tak mu bylo postupně doporučeno, aby si do bytu koupil krávu, kozu psa a kočku. Když už úplně zoufalý přišel, že se to fakt nedá vydržet, tak mu rabi poradil, aby prodal krávu, kozu, psa a kočku a bude úplně spokojený!:) Takže, až po pár dnech (věřím, že tak 2-3 týdny max) budeme plně přestěhovaní a Deri bude moci bez problémů běhat na zahradě, tak to bude pohoda.

Ale představte si, když máte montéry, zedníky a i vlastní práci a k tomu máte u sebe děsně závislou "ženskou":), která je malá a nedá bez vás ani krok...Tak to je fakt pecka. V sobotu jsem kvůli ní místo 20 běžel 11, v neděli nic a v úterý 11. Naštěstí už to tak teď mám šolichat:), ale ten čas upřímně kradu. Mám na ní i přepravní tašku, dneska jsem s ní byl v práci, děsně "hodná", ani nestačila rozkousat internetové kabely, cestování s ní je (ťuk-ťuk) naprosto v pohodě, už se těším, až povyroste a nacvičíme nějaký delší běh. (Pokud máte nějaké praktické zkušenosti s nácvikem běhu se psem, sem s nimi!:)

Zatím jsme s Deri překonali řadu úvodních nástrah pevného vztahu. Naštěstí jsme se hned první noc spolu vyspali, (nechtěla beze mě být a kňučela a štěkala jako blázen, v paneláku by nás asi sousedi sežrali), a přesně, jak to znám od jinud a z vyprávění:), padly zbývající zábrany a jsme k sobě silně připoutáni. Ale v pátek večer a v sobotu to bude muset beze mě vydržet. Domluvil jsem s dětmi a i moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko slíbila, že se všichni budou o Deri starat. Tak budu moci odjet na Silvu.:)

Tohle vše má to ale jednu velkou výhodu. Ty zmatky mě natolik pohltily, že jsem zatím neměl čas se ani těšit ani děsit z mamuta a zatím to beru jako správnou běžeckou turistiku. Ovšem i tak všechno vypadá jako úplně nemožné, jak ten běh, tak logistika, jak a jestli budu moci ještě večer odjet na Prahu (, možná pospím a pojedu ráno, těžké je plánovat, skutečnost mě vždycky překvapí a to je dobře!!!0, prostě holá nemožnost!!!!!

Proto končím citátem že své oblíbené Alenky v říši divů:

Darmo zkoušet,'řekla Alenka,v nemožnosti se věřit nedá.' ,Moc zkušeností věru nemáš,'řekla Královna.,Když jsem byla tak stará jako ty,dělala jsem to každý den půl hodiny. A tak jsem někdy do snídaně uvěřila třeba v šest nemožností.

Nemožnostem zdar!

12:)

...it's a real emergency! .. :)

Nevím, jak moc znáte film Pravá blondýnka (v orig. Legally blond), kde hlavní hrdinka v úvodu, když je zasažena faktem, že si její chlapec našel jinou, rychle nasedne do auta, vyrazí do nejbližšího "Nail studia" nechat si udělat manikúru.. Přičemž přivolá obsluhu zoufalým pohledem, se slzami v očích a se slovy, promiňte, je to skutečně závažné!:)

V tomto duchu probíhalo u mě pár posledních dní. Tradičně posunuju nás domeček do závěrečné fáze a protože běhání je můj ryze soukromý koníček, tak teď je obzvlášť těžké najít čas, když věci kolem hoří a nedají se odložit ani posunout do nočních hodin. Třeba o víkendu to nejdříve vypadalo, že se prachu a nepořádku uvnitř nikdy nezbavíme a bylo potřeba začít navážet i nějaký nábytek dovnitř, takže jsem v sobotu místo dlouhého běhu celý den až do pozdního večera uklízel (i když jsme měli další pomocníky), běhal po žebříku (zatím nejsou schody), v neděli přivezli kusy nábytku a musel jsem při tom pracovat. Nebyl bych to já, abych se už neusadil "na jedné z teras", nezapojil počítač, internet přes svůj iPhone a pilně řešil, psal a počítal. A užíval si:). Ale tím pádem na běhání nedošlo..:(

V pondělí po ránu taky nic a už jsem byl "drobet" nervóznější, takže jsem později odpoledne v práci přerušil jednoho anglického návštěvníka, který pořád se mnou chtěl diskutovat se stejnými slovy.. Musím domů, je to skutečně naléhavé!!! :) A taky bylo. Lehce po 6h jsem měl boty na nohou a dal jsem si celkem intenzivních 20km, .. ten pocit, však to znáte... Sice v úterý a středu jsem po večerech sotva urval čas na 15 a 11km, ale bylo to jako v té reklamě na instantni polévku.. "Rychlovka, ale potěší!":)

A tak to beru stejně jako mazák čekající na civil, který poslední průtahy, prodlužování a nepříjemnosti odbýva s úsměvem a říká si.. Tohle zvládnu, tohle odsedím i holým zadkem na rozpálených kamnech:). Nebo když už se někdy ke konci delšího běhu těším domů, tak si říkám, posledních 5-10km? To přeci dám i po prd.li:) !!!

Takže klídek, pijánko, mazurka.. Radovat se je třeba, obzvlášť, když dobrých zpráv není mnoho a cíl se může ztrácet na chvíli v mlhách. Proto jsem dnes koupil naší Derivaci:) obojek, řemínek, pár hraček a těším se, že v neděli už bude s náma! [To aby těch zmatků zase nebylo málo:)]

Ať se daří, 12:)!

Jsem lepší díky běhu? (Co je příčina a co je důsledek?)

Tahle otázka mě tak občas napadá, protože těch hodin, kdy se snažím různé pobíhat je už celkem dost a hlavou se honí různé myšlenky.. Ale asi jsem pořád stejná mrcha (nebo klaďas), i když si myslím, že díky tomu, že při pobíhání ventiluju svůj stres a určitý přetlak, tak moji blízcí netrpí, tedy aspoň neřvou mými bolestmi:) a jsou určitě šťastnější..

Už jsem ultra pobíhač? Tahle otázka mi připomněla mladí na škole, kdy se tradovaly vtipné historky, kdy se vlastně člověk stává matfyzákem -- sám o tom neví a pořád je v nejistotách, ačkoliv díky jeho podivnému chování všichni kolem vědí odpověď už dávno -- "Tatínku, už jsem matfyzak?" ptá se maminky... :), takže je jasné, že je k této škole předurčen. Raději se sám sebe neptám, jestli už jsem ultra běžec, určitě ne co do počtu km (i když minulý úderný týden jsem měl pár hezkých momentu a celkových 121km už něco naznačuje o mém úsilí), ale věřím, že hlava už si to nějak přebírá a že mě ten delší čas strávený pobíháním někde "mimo" [ostatně já jsem "mimo" relativně často:)] se začíná velmi líbit a že se teda aspoň duševně se do té ultra roviny začínám dostávat. Tedy věřím tomu...:)

Ale tyhle otázky souvisí s prapůvodní -- co je příčina a co je důsledek? Stávám se běžcem, protože věřím, že jím stávám? Je svět/lidé lepší protože my věříme, že jsou lepší? Jeden silný příklad z poslední doby. Před cca 10 dny jsem ve vlaku na trase Ostrava-Praha, zapomněl svůj notebook. Sice jsem se s tím hned vyrovnal, (jsem trouba, jsem trouba..) ale jen tak že své důvěřivosti jsem poslal e-mail na info@CD, jestli se náhodou nenašel.. Známí se mi smáli, jak se vůbec můžu domnívat, že by jej někdo vrátil.. Že prý jsem horší než pravidelný čtenář Rychlých šípů, že moje naivita nemá hranic.. No a na druhý den mi po ránu přišel následující e-mail:

Dobrý den,

dotazem na oddělení ztrát a nálezů ve stanici Praha hl.n. zjištěno odevznání nalezené věci. O identifikaci kontaktujte tel. č. 972 241 158.

Takže jsem naklusal na 1.nástupiště, zaplatil poplatek 50Kč za vyzvednutí ztracené věci a těšil se nejen že svého laptopu se spoustou dat, ale hlavně z pocitu, že asi existuje nějaká forma zpětné vazby. Když si myslím, že má cenu být slušný a že lidí jsou veskrze dobří, tak tomu určitě tak bude.:) Ten známý, co se mi mi nejdříve smál pro moji naivitu, pak kroutil hlavou, že se jemu ani lidem, co zná nikdy nic takového nestalo.. Já mu říkám, že mě se (ťuk-ťuk) dobré věci stavají skoro pořád.. Nechtěl jsem říkat, že si myslím, že je to proto, protože on a jeho lidé dopředu vidí vše negativně, za vším hledají nějaký podraz. A že je asi lepší (aspoň z mého pohlledu) být ten naivní prosťáček, který intuitivně, stejně jako malé děti miluje šťastné konce a věří v ně.

Tak na šťastné konce! Ať na cestách či v běhu života.

12:)

Když musíš, tak musíš (aneb šuby duby Amerika...)

Od kamarádů občas slýchám, že jsem až moc pracovitej, až moc se věcem věnuji, že moje úsilí je tak moc usilovný, až jim to vadí:)... Ovšem, já bych k tomu pro pořádek dodal, že je to spíš legrační a že tím, jak se snažím se v tom všem vidět ten veselý rozměr, tak se věci vesele dějí i když třeba "usiluju":), ale postupně..

Ve čtvrtek jsem si vzal dovolenou, abych dopoledne koordinoval práce při dokončování přestavby našeho domečku (celkem náročné, ale blížíme se do finále, aspoň doufám, že koncem května se začneme stěhovat), až do 12 hodin jsem různě pobíhal na stavbě a když už bylo jasné, kdo a co má jak dělat:), [já jsem měl zakopané a připravené vedení vody a elektriky v zahradě, přesunul jsem se domů, oblíknul běžecké hadry (tentokrát navzdory horku jsem vzal moudré tričko a bundu) a vyrazil na svůj plánovaný běh cca 60km..

Teda, vybíhal jsem takový vytočený, až bych řekl nasr.., ale teď ani nevím proč..:) ... Vadilo mi, že jsem nemohl běžet ráno, ostře píchalo slunce a hned začínalo pršet, bál jsem se, že to nestihnu "uběhnout" než se spustí lijavec... Ale zatočil jsem po cca 3km v Prokopáku podle trati a najednou jsem si uvědomil, že ten déšť krásně kropí prach na cestách, zeleň keřů kolem cest je najednou zářivější, jak jsem probíhal kolem vápenky, začalo sice silněji pršet, ale radoval jsem se, jak jsem skvěle odhald počasí..:)... ano správně.. starosti a problémy zůstaly za mnou a já se začal radovat ze svého objevovaciho běhu..

Za chvíli sice začalo pražit slunce jako blázen, ale to se mi podařilo přesně doběhnout do lesa u Osady "Dlouhá míle" a pokračovat ve stínu stromů na Dubeč.

Začal jsem se tradičně kochat a málem jsem zabloudil i na trase, kterou znám velmi dobře.. Říkám si, aspoň chvíli koukej na cestu, ať sebou někde zase neflákneš:) a včas.. málem bych zašlápl hnízdo slepýšů, chudinky se rozutekly na všechny strany, naštestí jsem aspoň jednoho stačil vyfotit..

Po pár km běžím liduprázdnou oblastí, široké lesní cesty u Roblína, v tom kde se vzalo, tu se vzalo, zaparkované auto a podle pravidelného pohupování jsem už na dálku poznal, že je JARO a že nějaký šťastný pár tam provozuje velmi příjemný "cross-training"...:).. Chápu je, kdo by se v těchto končinách pohyvoval, že?:) Mladý muž mě zahlédl z okénka, když jsem probíhal kolem, pozdravil jsem zamáváním a radši zrychlil, abych jim nekazil hezkou chvilku..:)

Jak se přiblížil 30.km, tak se přiblížil hlavní cíl moji cesty -- lom Velká Amerika. Musím se tady přiznat, jsem srab... Celou cestu jsem se těšil, že až doběhnu na ten konec a lom se přede mnou otevře (viz foto), tak se postavím na okraj a s patřičným gestem zakřičím.. Atanáááááá! Vinettou!!! Atanáááá Rybana!! :)

Jenže tam kousek seděla skupinka mladých děvčat u jednoho srázu a bál jsem se, že by (smíchy) mohla spadnout do lomu.. A tak snad někdy příště...:)

Zbytek zpáteční cesty probíhal tradičně, místo socialistického boje o zrno, to byl boj o vodu..Ačkoliv ji z nebe pršelo možná až moc, všechny krámky a hospody v přilehlých končinách byly zavřené a tak nezbylo zase "žebrat", tady to snad ani nenapíšu, ale lidí jsou hodní a byla to legrace..

Vlastně všechno bylo nějak hezky barevný [určitě ty endorfiny:)], i to střídání počasí od horka po chlad a déšť...ve finále jsem ještě dobrovolně nastavil okruh v Prokopaku, aby to vyšlo k těm 60km.. Pocity skvělý, jednak, že jsem v tom shonu a napětí se rozhodl vyběhnout a znovu se přesvědčil, že běhání na mě naprosto funguje a ani to zase nijak moc "nebolelo", uvidím zítra..:).

Radost, jednoduše radost.. zaplaťpánbu, že ji žádné moje (počáteční) úsilí neodradilo a že je stále se mnou. DÍKY.

12:)

THESE are the times that try men's souls...

Dovolil jsem si začít úvodními slovy asi nejsilnější eseje, kterou kdy napsal Thomase Paine (Crisis, 1776) a byla podle mě důležitým mezníkem, který zvrátil americkou občanskou válku. [G.Washington jej nechával předčítat americkým vojákům, pro zájemce zde.. celkem silné, má to ten správný náboj.. doporučuji přečíst..]

Ano TEĎ je ten právě čas, který zkouší sílu mé duše, moji "víry"... práce na rekonstrukci domku se ženou do opravdového finále, je potřeba detailně dohlížet na logistiku, kompletaci a různé dodělávky... V práci končí nebo finišuje řada projektů, semestr.. blázinec:). A v sobotu nad ránem mě probudila šílená bolest v krku. A to jsem měl naplánováno běžet 60km..:(

Co teď, říkal jsem si, ale nakonec jsem to vzal jako znamení. Přeci nejsem ideolog ani vrcholový sportovec. Prostě jsem běhání přes víkend odpískal a místo toho jsem strávil plné dva dny prací na domku, kompletací skříněk, úklidem, dohledem na stavaře, zakopáváním cca 50m vody a elektriky v zahradě. Prostě dodělal jsem nutné resty, s tím, že tělo mělo (crosstraining jaksvinja) možnost se uzdravit.. Ani jsem v neděli nebyl na schůzce běžců v restauračním zařízení.

Dneska (v pondělí ) si půjdu zaběhat až navečer a vyběhnu do fakt silného týdne. Ve čtvrtek a pátek si vezmu ještě loňskou dovolenou:), jednak abych mohl odběhat tu 60km záležitost a jednak v klidu dohlížet a kompletovat stavbu. V pátek nepoběžím, v sobotu lehce a v neděli dám zbývající dlouhý běh (40km), .. [konzultováno s Milošem:)] a tak pokud věci půjdou aspoň trochu jak mají, tak to bude velmi zajímavý a silný týden.

Asi proto jsem si přečetl "Crisis", abych věděl, kdy se vyburcovat, abych si uvědomil, proč všechno dělám a kvůli čemu bojuji! A aby se mi přitom ze života nevytratila tolik potřebná radost a nadšení!

Zatím se daří, i když ... THESE are the times that try men's souls... :)

pro potěšení si dodávám ještě pár dalších útržků, které mi pořád různě zvoní v hlavě...:) ...

[What we obtain too cheap, we esteem too lightly: it is dearness only that gives every thing its value. Heaven knows how to put a proper price upon its goods...]

Držte mi palce..

příště zase vesele, neboť mám veselé a pozitivní zážitky, jen se teď musím patřičně vyburcovat!

12:)

Moje sobotní ultrabloudění

Vyběhl jsem brzo po ránu, s cílem nejprve zkontrolovat stavbu, donést na ní igelity na zakrytí dlažby pro malování kuchyně a pak si jít zaběhat na prozkoumavaci běh (Do Mořiny zadními cestičkami, turistickou trasou).

Takže nejdříve jsem si zaběhl kolečko cca 4km na stavbu, všechno nastavil, zaúkoloval:) a potom jsem to úspěšně zatočil do centrálního parku a běžel přes Prokopské údolí, po modré přes Řeporyje, Ořech, Kalinův mlýn a pak po červené podle potoka na Dubeč, přestoupil na zelenou do Třeboratic, pak na zase na modrou směr Roblín (a Mořina). Tam ale už počet km a čas se nachýlil (spolu s odhadovaným návratem) a tak sjem zamířil domů. Naštěstí se mi podařilo se po silnicích vrátit včas a téměř jako Popelka už jsem byl před 12 úspěšně doma s 4+42km v nohách. Průměr lehce pod 6min na km snad bude na ultra stačit, a kdyby ne, tak co? :) byl to krásný výlet a po obědě jsem byl vzorný.. Absolvoval jsem nákupy v IKEA, jakoby nic:) a ještě jednou (vlastně dvakrát) jsem zkontroloval stavbu:)..

Ale postupně. Když jsem na začátku proběhl Ořechem předjelo mě auto, které jelo (po postupně se horšících cestách) stejným směrem jako já. Zatímco za Ořechem mě předjelo s výraznou "rezervou", asi po 1/2 km jsem se dotáhl na vzdálenost cca 50m a viděl jsem, že je řidič nervózní, s autem jede, jako kdyby to byl off-road:) a tak jsem mu nechal těch 50km náskok, nechtěl jsem sse jednak na něj lepit a jednak způsobit, že by si chudák urval spodek. I na tu dálku bylo jasné, jak mu to vadí, že další km mi neodjel ani o metr, ač se snažil, co to šlo:).. Naštěstí pro řídiče a jeho auto -- přišlo rozcestí a já odbočil a pokračoval po červené.

V tu chvíli mi už dávno došla voda:(, nikde nikdo, pole... A najednou rybník. Už jsem přemýšlel, že se napiju z rybníka nebo z potoka, ale vidím domorodce a hned jsem vyžebral vodu že studny, nechal si poradit zase cestu, prostě taková děsná volnost. Po cestě se bavit s neznámými lidmi uprostřed samot a vesniček -- například jedna volá na sousedku, "Máňo, ty máš v ty hlavě jen ty chlapy! Zapomněla jsi tu rohlíky!:) V tom se znenandání vynořím já (to zděšení) a hned se v žertu nabízím, že za rohlík:), málem jsme si plácli, ale běžím dál...

V Kuchaři jsem nakonec našel otevřený konzum (s hospodou) a koupil si 1.5l poděbradky a ještě 1/2l ochucené vody. Dolil jsem si do termosky a pak ještě do Chynice běžel se zbytkem poděbradky v lahvi, ale dopil a dokonce vyhodil do kontejnerů s plasty.:) Když jsem se ujišťoval o "nejkratší" cestě, paní zjistila, že běžím do Prahy,,, Hned mě začala "litovat":).. Tak ji povídám, není vůbec proč, závidět, závidět byste měla!!!!:) a zase jsem zmizel do dáli..

Jak říkám, doma včas, s výbornými pocity, ovšem potřeba si to říci naplno. Po absolvovaném nakupování v IKEA jsem zjistil krutou pravdu. Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko:) je reprezentant! Kdyby se PIM běžel v IKEA (nejlépe v protisměru) tak žádný Keňané nemají šanci! Asi tak:)

Příští týden asi zkusím dát tu Ameriku po polních cestách, mám naplánováno 60km, jen musím lip rozmyslet tu vodu a její doplňování [teď na 46 jsem spotřeboval skoro 3 litry vody a moje termoska má 0.4l].

Tak ať mi to vše vydrží! 12:)