neděle 24. září 2017

Žďárská výzva po druhé, ale jistě né naposled.. aneb osm-nula-osm (osm, osm, osm)

Jak se říká, dobrý začátek může mít jedině dobré pokračování... Začal jsem "přípravu" na novou sezónu postaru.. tedy s dobrými pocity, zase se víc koukám kolem sebe a raduji se z blbostí a z detailů. Podchod u zastávky Přístaviště mě často potěší a vzkazy psané na konci "tunelu" patří ke kotvě mého komutačního běhání... Nicméně i začátek běhu parkem patří k inspirativním... Indiánské "nechám zprávu"..[kdy Old Shatterhand nechával smrkovou větvičku na borovici, aby své přátele na něco upozornil..] ve Stodůlkách změnil formu na dámské sportovní podprsenky pověšené na ořešáku v parku:)... Óóó..o jaké to musí být na běžeckých trénincích zdejšího oddílu.. Hned jsem si přál byt mladší:)...

..Ale hned jsem tu myšlenku zaplašil.. Je důležité si to hlavně užívat tady a teď a radovat se času navzdory. Jasně, že v mládí bylo všechno lepší, tráva zelenější, obzory zářivější, atd.:)... (Můj syn by dodal, že krávy chodily bez ocasu a svět byl ještě černobílý..:)...

Abych tu nostalgii trochu ještě přiživil, rozhodl jsem se vyrazit zase k mamince na návštěvu, s tím že se přitom proběhnu po krajině svého dětství. Zdejší závod (Saar Challenge) je menší, takřka rodinný podnik, ale je organizován s láskou, to bylo obzvlášť patrné v letošním vytrvalém dešti.

Organizátoři v neutuchajícím dešti a občasných poryvech větru zajišťovali závod stejně obětavě, jako by se jednalo o nějaké mistrovství... tratě od 21, 39 až po ďábelských 66 km vedou hezkou krajinou, jsou tu pěkné trailové pasáže, i louky, pastviny.. (opravdu hezký proběhnutí, parametry hlavní tratě jsou podle cykloserveru úplná číselná lahůdka - délka 66 km, převýšení 1414, naměřeno 1818). Byl jsem tu v 2015 na prvním ročníku a tak můžu jen doporučit. Zvlněné kopečky, při slunečném počasí naprostá bomba.. v dešti? Taky!:) Samozřejmě déšť, chlad a vítr dokáže na Vysočině hodně potrápit. Například 39 km nedokončilo 13 z 53 (24.5%), 66 km trať nedoběhlo 12 ze 45 (26.7%).. Ovšem vidět pořadatele obětavě chytat a v dešti upevňovat stan-přístřešek občerstvovací stanice... to stojí za to a určitě dodá další síly k dokončení.

V týdnu  začátek školního roku přinesl nové výzvy (jak jinak) a tak až v pátek pozdě večer dávám věci do pytle a do báglu, beru si i něco z povinné horské výbavy a pro jistotu si nahrávám GPX trasy jak do mobilu, tak i do navigace. Jak se ukázalo, bylo to velmi prozíravé...Sice řada jiných věcí mi chyběla, ale opakuji si klubovou matru "Co nemáš, nepotřebuješ:)" .. a s pátou hodinou ranní už sedím v autě směr Hlinsko. I tohle rozhodnutí bylo prozíravé. Objížďky a manévry bramborových kombajnů dělají své a svoje číslo si vyzvedávám v magických 8:08.. A nemá to chybu. Mám číslo 12, úplně neskutečný. Nevím, jestli si mě organizátoři pamatují, nebo správným způsobem za úřadovala náhoda.. ale jsem nadšený. Rychle parkuji auto u maminky, povídáme si, zatímco se snažím si nic nezapomenout.. Beru si boty, vodu do lahvičky a jako bágl svoji "Viktorku" :). Vím, že od maminky dolů je to asi 11 minut a tak zrychleným krokem vyrážím 9 minut před 9.. po cestě sice úspěšně chytím satelity do hodinek, ale před mojí navigací (Severkou) se satelity dobře skrývají (a to se jim bohužel dařilo celou dobu). Olověná obloha satelitům nepřeje a tak se utěšuji, že třeba nebude moc pršet, abych mohl používat svůj iPhone..:)..LOL. Na to jsem si později vzpomněl, když jsem se často marně v dešti snažil zapnout telefon, abych si potvrdil trasu..

U stadionu jsem s "dostatečnou":) časovou rezervou asi minuty do startu, takže se akorát přesunu někam doprostřed pole a už je odstartováno. Původně jsem si říkal, že bych se mohl víc snažit a třeba posunout svůj dva roky starý "rekord":), ale přeci jen tehdy byla trať o 3 km kratší, méně trailu, méně bláta, vody, mokrých kamenů a větví.. Navíc déšť jako zmizík maže modré dočasné značení tratě a tak po jednom nepříjemném kufru (nebyl ani tak dlouhý na vzdálenost, jako na čas) zapínám navigaci na mobilu (Wikiloc) a doufám, že iPhone to permanentní namáčení přečká ve zdraví..:). Občas dobíhám jednu skupinku, pak se utrhnu a běžím napřed.. abych pak zase někde maličko špatně uhnul a měl je před sebou.:). Dělám si z toho legraci a říkám si, že jistě jsem vyhrál titul bludička roku... Mlhavý opar, spolu s drobným deštěm a trvale zamlženými brýlemi dělá pro mě ze Ždárské výzvy závod na úrovni šumavských rašelinišť a hvozdů. Po čase si na většině rozcestí (nebo po delším úseku) osvojím užitečný grif. Zastavím, šátkem si otřu displej, dýchám na studené prsty, aby na ně reagoval telefon:).. kouknu na navigaci, která i na telefonu zlobí.. [Jen pro představu -- tohle je fotka obrazovky z 50 km, jsem přesně na trati u modré značky, navigace mi ukazuje, že jsem přes kilometr od trasy:) .. a 25 km od cíle]

Přesto (nebo právě proto?) mě závod baví. Připomíná to tolik doporučovaný vodní trénink na Hardrock (víceméně 50 km v naprosto mokrých a čvachtajících botách). Hovory s houbaři jsou zábavné. Povzbuzují mě, abych doběhl skupinku, která je teď kousek přede mnou... Místo toho, abych řekl, že jsem o kolo napřed:), tak říkám.. Kdepak.. To jsou rychlíci... Teď mě zrovna předběhli o kolo:)... Povzbuzení, že na svůj věk se držím dobře:).. mě rozesmálo.. Stejně jako otázka jiných houbařů, když o pár kilometrů dál běžím (už zase sám) usilovně do kopečka... "Bojujete o medaili?" ... Kdepak.. To já víc bojuji sám se sebou:).. Určitě na vás v cíli čeká vaše manželka... No, přiznávám otevřeně, že mám svým způsobem také silnou motivaci.. V cíli na mě čeká kachna!:)... To houbař vyprskl smíchy a řekl.. Tak to já začnu běhat taky!! :)

U Svratky probíhám cestou, která vede uprostřed golfového hřiště. Lidí naseto jak na na US Open, míčky kolem lítají jak koule u Králového Hradce:)... Zocelen běháním kolem airsoftového bojiště Vápenka automaticky křičím "nestřílet.. civil!!!" .. Stejně kousek vedle mě jeden z golfistů cvičně zahrál odpalovací úder.. Inu, nejen myslivci, ale i golfisté se nás občas snaží trefit!

Ve Svratce prohrávám titul bludička roku:).. Proti mně jde jeden zlomený běžec, ptá se kudy na nejbližší stanici, že to balí, že tady bloudí skoro hodinu a že toho má dost. snažím se ho přesvědčit, že spolu doběhneme.. Po chvíli poznávám jednu z příčin. Ve městě a v okolí jsou stejnou modrou jako trať (aspoň v tom dešti) značeny všechny poruchy na silnici, hydranty a kanály.. Zabloudit v dešti a mlžném oparu je snadné:)...

Pořád jsem si říkal, snaž se, snaž se.. ať ten čas v cíli začíná 7.. ale další dvě drobnější zabloudění mě stojí pár kritických minut a tak dobíhám do cíle relativně v poklidu, ovšem pozor! V magickém čase 8:08! A dozvídám se, že jsem -- světe drž se -- první v královské kategorii C, muži 50+..:). Za necelé dvě minuty přibíhá skupinka, se kterou jsme se různě nadháněli.. a v ní jediný další závodník mojí kategorie (u nás nedokončili 2 ze 4). Těsně před cílem také zabloudili a potvrzuje se tak stará pravda, že první vyhrání z kapsy vyhání a že poslední zabloudění může být to kritické..:)

Tady se musím přiznat, že jsem na vyhlášení nečekal, ani neměl s sebou klubové tričko. Spěchám na soukromý ceremoniál s kachnou:), s maminkou ještě další hodinku posedím a povídáme si a pak už jen sedám do auta a řídím opatrně zpátky. Byl to krásný výlet, nezažil jsem sice pocit na stupních vítězů:), ale jak jsem po pravdě přiznal houbařům.. nebojoval jsem ani tolik o medaili, ale sám se sebou:)...A úspěšně... a odměnou mi byla právě ta kachna!:)

Fotit jsem si netroufal, šetřil jsem telefon v dešti na navigaci, ale přidám si pár fotek od pořadatelů, až se objeví na webu.

Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra.. zvlášť!
12:)

pondělí 18. září 2017

Ať nastaví zrcadlo, aneb hodinky s sebou..:)

Jako statistik mám tendenci sledovat a možná i trochu vyhodnocovat trendy, testovat rozdíly a vnímat určité signály. Je to tak.. Jak je člověk starší, tak je pohodlnější, nechce se nám obecně tolik bojovat, vidím kolem sebe nechuť si porovnávat svoje výkony, měřit si časy.. Je celkem jasné, že překonávat svoje osobní rekordy půjde sakra těžko, u výkonnostních sportovců je to nemožné.. Navíc ruku v ruce s tím jdou někteří průkopníci.. Někdo běhá už jen odněkud někam, jiní se posunuli do kategorie "běhám jen pro radost".. řada z nich si přestává vést tréninkové deníky, neměří si svoje výkony, ani km..

Posledního půl roku jsem byl fakt ve mlýnu událostí, práce a emocí.. tak, že jsem často na konci týdne horko těžko vyplňoval tréninkový deníček, navíc jsem často s sebou neměl ani hodinky. Řadu běhů jsem si úplně zapomněl zapsat. Zní to asi hloupě, ale řekl jsem si rázné NE! Nelži sám sobě..:).. Je dobré si zapisovat svoje km, sledovat svoje úsilí, zase pilně trénovat, snažit se být lepší. Co na tom, že běhám hůř než před lety, co na tom, že jiní běhají dál a rychleji?  Co na tom, že jsem (slovy mého syna) .. na té špatné straně padesátky? :)

V tom mém rozhodnutí mě potěšila jedna naše vrátná (ze sportovní rodiny), když prohlásila něco jako že .. "je sympatické, že i když nic moc neběháte, tak že tomu dáváte takové úsilí a .. ještě si dokážete sám přiznat, že to není nic moc.. a snažíte se zlepšit"..:).. Tak tak.. Ne, že by září byl nějaký volnější měsíc, naopak, blázinec tradiční, ale zase jsem začal radostně (jak jinak).. svoji přípravu.

Nevím jak vy, ale já jsem rozený maximalista. Když okrasnou zahradu tak aspoň 2.500 m2, když běhat, tak ultra... :).. Bohužel se to přenáší i do jiných oblastí života -- když jím, tak žeru a když piju, tak chlastám:). Ale vím o tom všem a jak říkají i anonymní alkoholici, přiznání stavu věcí je nejlepší cestou ke změně..

Tedy ne že bych se mávnutím kouzelné hůlky všeho zbavil, ale začal jsem zase plánovat běhy do práce a z práce, sobotní delší běh.. v rámci hesla raději dnes a časně z rána.. protože, co kdyby do toho něco přišlo, nebo kdyby to potom vůbec nevyšlo.:). Ideální začátek nového týdne je jasně dán dvojsměrkami v pondělí a v úterý.. To zajistí nejméně 60 km a klid v duši a možnost nějakého výpadku, který věnuji na regeneraci:).

Minulý víkend se zastavil u nás Pavel Veverka Sudetský.. Samozřejmě jeho během v Prokopském údolí neoslním a tak jsem si dovolil nabídnout divácky nesmírně vděčný výlet na Karlštejn; od nás ze Stodůlek je to asi 30 km počasí vypadalo luxusní.. nazpět vezmeme vlak, ať po obědě můžeme splnit všechny naše povinnosti. A bylo to skvělý. Nejen tím, že jsem horského vůdce vodil mezi poli a vesničkami.. ale znova jsem si uvědomil, že tyhle turistické běhy nemají chybu, že jsem bez nich úplně chřadl:). Speciálně tuhle cestu jsem běhal pravidelně ať už jako novoroční, nebo jarní, nebo slunovratovou..:).. a po cestě měl zážitky s myslivci, milenci, bloudícími policisty.. závodníky.. sháněl jsem vodu, něco k jídlu, baterky do čelovky.. vyděsila mě divoká prasata, babička s hrabičkama.. navigoval jsem auta jako předběžec..:).

Prostě JO! Já se sem zase brzo vrátím.. a určitě i na dvojsměrku! :)... A taky jsem se při té cestě rozhodl, že zase začnu víc chodit na závody. Zkusím si zase nějaký rychlejší maratón na jaře.. Pod 3:04 to asi nedostanu, ale takový čas mezi mnou a pí (tedy 3:12 a 3:14) vypadá velmi bojovně.. a chci to zkusit.

Ovšem v rámci přípravy je potřeba optimalizovat.. Proto tento víkend jedu navštívit maminku, trochu se proběhnu v rodném Hlinsku, potěším stařenku -- po závodě si dám nějaké veganské raw jídlo.. vidím to na kachnu se zelím:)... Příští týden je v Košicích ekonomická konference, takže v sobotu na závěrečné večeři budu jenom pít a ne chlastat:), a druhý den ráno si cvičně zaběhnu maraton. Vím, nebude to žádná hitparáda, ale i s časem začínajícím 3 :) se můžu někam posunout. Odjezd pendolina mě bude popohánět. Uvidíme, třeba to není ještě úplně beznadějné.. Dokud se běhá, ještě se neumřelo! :)


Všemu zdar! Našemu maximálnímu úsilí.. a ultra.. zvlášť!
12:)

PS. A jak to máte vy? I když jste třeba na tý sestupný straně svých výkonů.. Nijak se z toho nedrťte. Jako statistik jsem zplnomocněn prohlásit:)..že jste stejně v první decilu výkonnosti v české populaci.  Ale IMHO, neměřit, nepsat a přitom být k sobě upřimní dokáží jen zenoví mistři.. to já si pro jistotu nastavím to zrcadlo:).

neděle 10. září 2017

Návraty, aneb začátek tréninku jako Brno..:)

Po svém velmi problematickém DNF jsem se pár dní vyhýbal telefonu s trenérkou:).. Ostatně on jí to určitě Sam stejně řekl hned po svém návratu.. :) ... ale znáte to.. Jak vysvětlit rozené bojovnici, která bez boje zásadně nevzdává, že já jsem to zabalil při síle a s rezervou na časový limit.:( Akorát, že se mi nechtělo.. Ale ani trochu se mi nechtělo tam trpět a poskakovat a šplhat v tom technickém terénu..

No nakonec mi Anka sama v neděli zavolala:). Tak jsem jí vysvětlil, že bych zase radši trochu víc běhal, vím vím.. Těžké závody v terénu jsou vlastně vůči starším mužům milosrdnější... Většina závodu se buď jde, leze, občas trochu popobíhá, takže úbytek "rychlosti" není tak markantní. Ale co. Běhat je třeba, ať jsem třeba mezi posledními.. ultra dlouhé chodecké a lezecké treky si nechám na výlety s kamarády.. Musím volit závody, kde se aspoň maličko můžu proběhnout... A tak ten náš rozhovor vlastně znamenal nový začátek mého tréninku, respektive návratu k běhání...

Hned v neděli jsem byl ve fitku se synem, takže jsem nový týden začínal s výrazně bolavým tělem. Při ranním běhu do práce to vypadalo, že mi vnitřnosti snad vypadnou z těla..:). Paráda...A v tomhle rozpoložení jsem se přesunul do Brna, kde jsem měl učit na letní škole.
Měl jsem to krásně naplánované -- nuda v Brně po pražsku:).. Dopoledne budu učit, potom vyřeším nějaké pracovní záležitosti.. a v odpoledni/k večeru budu běhat.. Hezký plán, který vzal za své hned první den, kdy jsem zjistil, že nečekaně budu muset učit i 2.5h odpoledne a urychleně si k tomu udělat přípravy, takové pravé ultra, bez odpočinku a s málo spánkem.. Hned jsem si šel "na to" raději maličko zaběhat... Nemám sílu nic vymýšlet, kousek od hotelu mám Lužánky a tak v nedostatku času kroužím po parku..

     

--- malá odbočka ---
Brno a Praha.. Těch vtipů a pošťuchování je tolik, že každý určitě něco zažil na vlastní kůži.. Co já vyslechl před odjezdem od kolegů a známých.. "Vem si vlastní petrolejku, ať při večeru nesedíš ve tmě"... "Hlavně se neptej, kde je nejbližší stanice metra.." ... Už i dopravní podnik Prahy v rámci své poznávací kampaně říká.. "Víte, že v tramvaj v Praze má přednost už na 148 semaforech? Což je víc semaforů než je v celém Brně.."
Pochopitelně, každý si také vybaví brněnské historky.. "Nepij tu vodu ogare, chčí do teho psi!".. "Co říkáte?  Já vám nerozumím, jsem z Prahy".. "Pijte pomalu, voda je studená"..:)...
Naštěstí jsem dětství prožil na Českomoravské vysočině, Morava doslova za humny, místní nářečí má řadu moravských aspektů, takže se cítím bezpečně:)
--- konec odbočky ---

Samozřejmě, v Lužánkách místní běhají v jednom směru.. přespolní, pitomci a pražáci v protisměru. Hned mě na to několik lidí upozornilo, ale hrdinně si tu svoji hodinku odkroužím .. a jdu si do jedné z hospůdek/stánků pro pivo a něco k jídlu. Ta Praha je ve mně už hodně zarostlá a najednou sám sebe slyším, jak říkám "jedno píívóóó.." .. a nic:)..[už hledám tabulku pražákům nenaléváme:)] ...naštěstí jsem si včas uvědomil svoji chybu.. Rychle se přesunuji do vedlejší hospody a tam už začínám s čistým štítem s jasným ždáreckým nátiskem... "Sem spocenej jak falář o svatojánským jarmarku.. dal bych si jeden škopek.." .. okamžitě jsem mile přivítán od obsluhujícího dorostence.."Strýcu, tady si lapněte, hned vám donesu.."..:)

Druhý den, i když je práce nad hlavu.. neodolám. Nechám se dovézt k přehradě, dám si v pozdním odpoledni pivo a vyrážím vokolo Príglu. Nádherná záležitost, fakt.. hospůdky u přístaviště, tramvaj v dosahu.. koupání, lodičky i parník.. a za chvilku se dá běžet i v trailu a po pěšinách. Zastavuji, kochám se a v nadšení posílám fotky známým do Prahy. Podle odpovědí chápu, že zdejší mají na pražáky pifku.. "Hostivař!" je totiž nejčastější reakce.. OMG! Porovnávat zdejší okolí s asfaltkou na hrázi hostivařské přehrady, která je mělká, že se v ní nedá ani koupat a hustota provozu je horší než na Václaváku? No to snad ne..:)
Oběhnout si Prígl je fakt skvělý, naprostá nádhera. U hradu Veveří jsem to chtěl otočit podle přehrady, ale nechce se mi běžet po silnici a tak si vybírám různé cesty a pěšinky, nakonec jsem na lesní asfaltce a od Ríšovy studánky zase sbíhám dolů k přístavišti..Vím, že nádherný výlet mě bude stát pár hodin spánku, ale bylo to fakt skvělý, určitě si oběhněte, když sem "zabloudíte"..:)


Zbytek pobytu jsem bohužel pracoval jako pako:), ale ta radost ve mně zůstala. Prostě začátek tréninkové sezóny.. jako Brno! Následující týden už končí s radostným počitadlem km přes 112, takže..

Všemu zdar! Ultra a našemu úsilí zvlášť..S radostí do přípravy!
12:)