Žďárská výzva po druhé, ale jistě né naposled.. aneb osm-nula-osm (osm, osm, osm)

Jak se říká, dobrý začátek může mít jedině dobré pokračování... Začal jsem "přípravu" na novou sezónu postaru.. tedy s dobrými pocity, zase se víc koukám kolem sebe a raduji se z blbostí a z detailů. Podchod u zastávky Přístaviště mě často potěší a vzkazy psané na konci "tunelu" patří ke kotvě mého komutačního běhání... Nicméně i začátek běhu parkem patří k inspirativním... Indiánské "nechám zprávu"..[kdy Old Shatterhand nechával smrkovou větvičku na borovici, aby své přátele na něco upozornil..] ve Stodůlkách změnil formu na dámské sportovní podprsenky pověšené na ořešáku v parku:)... Óóó..o jaké to musí být na běžeckých trénincích zdejšího oddílu.. Hned jsem si přál byt mladší:)...

..Ale hned jsem tu myšlenku zaplašil.. Je důležité si to hlavně užívat tady a teď a radovat se času navzdory. Jasně, že v mládí bylo všechno lepší, tráva zelenější, obzory zářivější, atd.:)... (Můj syn by dodal, že krávy chodily bez ocasu a svět byl ještě černobílý..:)...

Abych tu nostalgii trochu ještě přiživil, rozhodl jsem se vyrazit zase k mamince na návštěvu, s tím že se přitom proběhnu po krajině svého dětství. Zdejší závod (Saar Challenge) je menší, takřka rodinný podnik, ale je organizován s láskou, to bylo obzvlášť patrné v letošním vytrvalém dešti.

Organizátoři v neutuchajícím dešti a občasných poryvech větru zajišťovali závod stejně obětavě, jako by se jednalo o nějaké mistrovství... tratě od 21, 39 až po ďábelských 66 km vedou hezkou krajinou, jsou tu pěkné trailové pasáže, i louky, pastviny.. (opravdu hezký proběhnutí, parametry hlavní tratě jsou podle cykloserveru úplná číselná lahůdka - délka 66 km, převýšení 1414, naměřeno 1818). Byl jsem tu v 2015 na prvním ročníku a tak můžu jen doporučit. Zvlněné kopečky, při slunečném počasí naprostá bomba.. v dešti? Taky!:) Samozřejmě déšť, chlad a vítr dokáže na Vysočině hodně potrápit. Například 39 km nedokončilo 13 z 53 (24.5%), 66 km trať nedoběhlo 12 ze 45 (26.7%).. Ovšem vidět pořadatele obětavě chytat a v dešti upevňovat stan-přístřešek občerstvovací stanice... to stojí za to a určitě dodá další síly k dokončení.

V týdnu  začátek školního roku přinesl nové výzvy (jak jinak) a tak až v pátek pozdě večer dávám věci do pytle a do báglu, beru si i něco z povinné horské výbavy a pro jistotu si nahrávám GPX trasy jak do mobilu, tak i do navigace. Jak se ukázalo, bylo to velmi prozíravé...Sice řada jiných věcí mi chyběla, ale opakuji si klubovou matru "Co nemáš, nepotřebuješ:)" .. a s pátou hodinou ranní už sedím v autě směr Hlinsko. I tohle rozhodnutí bylo prozíravé. Objížďky a manévry bramborových kombajnů dělají své a svoje číslo si vyzvedávám v magických 8:08.. A nemá to chybu. Mám číslo 12, úplně neskutečný. Nevím, jestli si mě organizátoři pamatují, nebo správným způsobem za úřadovala náhoda.. ale jsem nadšený. Rychle parkuji auto u maminky, povídáme si, zatímco se snažím si nic nezapomenout.. Beru si boty, vodu do lahvičky a jako bágl svoji "Viktorku" :). Vím, že od maminky dolů je to asi 11 minut a tak zrychleným krokem vyrážím 9 minut před 9.. po cestě sice úspěšně chytím satelity do hodinek, ale před mojí navigací (Severkou) se satelity dobře skrývají (a to se jim bohužel dařilo celou dobu). Olověná obloha satelitům nepřeje a tak se utěšuji, že třeba nebude moc pršet, abych mohl používat svůj iPhone..:)..LOL. Na to jsem si později vzpomněl, když jsem se často marně v dešti snažil zapnout telefon, abych si potvrdil trasu..

U stadionu jsem s "dostatečnou":) časovou rezervou asi minuty do startu, takže se akorát přesunu někam doprostřed pole a už je odstartováno. Původně jsem si říkal, že bych se mohl víc snažit a třeba posunout svůj dva roky starý "rekord":), ale přeci jen tehdy byla trať o 3 km kratší, méně trailu, méně bláta, vody, mokrých kamenů a větví.. Navíc déšť jako zmizík maže modré dočasné značení tratě a tak po jednom nepříjemném kufru (nebyl ani tak dlouhý na vzdálenost, jako na čas) zapínám navigaci na mobilu (Wikiloc) a doufám, že iPhone to permanentní namáčení přečká ve zdraví..:). Občas dobíhám jednu skupinku, pak se utrhnu a běžím napřed.. abych pak zase někde maličko špatně uhnul a měl je před sebou.:). Dělám si z toho legraci a říkám si, že jistě jsem vyhrál titul bludička roku... Mlhavý opar, spolu s drobným deštěm a trvale zamlženými brýlemi dělá pro mě ze Ždárské výzvy závod na úrovni šumavských rašelinišť a hvozdů. Po čase si na většině rozcestí (nebo po delším úseku) osvojím užitečný grif. Zastavím, šátkem si otřu displej, dýchám na studené prsty, aby na ně reagoval telefon:).. kouknu na navigaci, která i na telefonu zlobí.. [Jen pro představu -- tohle je fotka obrazovky z 50 km, jsem přesně na trati u modré značky, navigace mi ukazuje, že jsem přes kilometr od trasy:) .. a 25 km od cíle]

Přesto (nebo právě proto?) mě závod baví. Připomíná to tolik doporučovaný vodní trénink na Hardrock (víceméně 50 km v naprosto mokrých a čvachtajících botách). Hovory s houbaři jsou zábavné. Povzbuzují mě, abych doběhl skupinku, která je teď kousek přede mnou... Místo toho, abych řekl, že jsem o kolo napřed:), tak říkám.. Kdepak.. To jsou rychlíci... Teď mě zrovna předběhli o kolo:)... Povzbuzení, že na svůj věk se držím dobře:).. mě rozesmálo.. Stejně jako otázka jiných houbařů, když o pár kilometrů dál běžím (už zase sám) usilovně do kopečka... "Bojujete o medaili?" ... Kdepak.. To já víc bojuji sám se sebou:).. Určitě na vás v cíli čeká vaše manželka... No, přiznávám otevřeně, že mám svým způsobem také silnou motivaci.. V cíli na mě čeká kachna!:)... To houbař vyprskl smíchy a řekl.. Tak to já začnu běhat taky!! :)

U Svratky probíhám cestou, která vede uprostřed golfového hřiště. Lidí naseto jak na na US Open, míčky kolem lítají jak koule u Králového Hradce:)... Zocelen běháním kolem airsoftového bojiště Vápenka automaticky křičím "nestřílet.. civil!!!" .. Stejně kousek vedle mě jeden z golfistů cvičně zahrál odpalovací úder.. Inu, nejen myslivci, ale i golfisté se nás občas snaží trefit!

Ve Svratce prohrávám titul bludička roku:).. Proti mně jde jeden zlomený běžec, ptá se kudy na nejbližší stanici, že to balí, že tady bloudí skoro hodinu a že toho má dost. snažím se ho přesvědčit, že spolu doběhneme.. Po chvíli poznávám jednu z příčin. Ve městě a v okolí jsou stejnou modrou jako trať (aspoň v tom dešti) značeny všechny poruchy na silnici, hydranty a kanály.. Zabloudit v dešti a mlžném oparu je snadné:)...

Pořád jsem si říkal, snaž se, snaž se.. ať ten čas v cíli začíná 7.. ale další dvě drobnější zabloudění mě stojí pár kritických minut a tak dobíhám do cíle relativně v poklidu, ovšem pozor! V magickém čase 8:08! A dozvídám se, že jsem -- světe drž se -- první v královské kategorii C, muži 50+..:). Za necelé dvě minuty přibíhá skupinka, se kterou jsme se různě nadháněli.. a v ní jediný další závodník mojí kategorie (u nás nedokončili 2 ze 4). Těsně před cílem také zabloudili a potvrzuje se tak stará pravda, že první vyhrání z kapsy vyhání a že poslední zabloudění může být to kritické..:)

Tady se musím přiznat, že jsem na vyhlášení nečekal, ani neměl s sebou klubové tričko. Spěchám na soukromý ceremoniál s kachnou:), s maminkou ještě další hodinku posedím a povídáme si a pak už jen sedám do auta a řídím opatrně zpátky. Byl to krásný výlet, nezažil jsem sice pocit na stupních vítězů:), ale jak jsem po pravdě přiznal houbařům.. nebojoval jsem ani tolik o medaili, ale sám se sebou:)...A úspěšně... a odměnou mi byla právě ta kachna!:)

Fotit jsem si netroufal, šetřil jsem telefon v dešti na navigaci, ale přidám si pár fotek od pořadatelů, až se objeví na webu.

Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra.. zvlášť!
12:)