Opět ve stejné řece, aneb Košický maratón tradičně jako 3 in 1!:)

Nedávno se mi opět moje nejmilejší manželka smála. Povídá, že poslouchat pravidelně o tom, že tenhle týden je opravdu šílený, ale, že ten příští bude lepší:) .. je prý zábavná historka sama o sobě, ale sledovat, že tomu po těch letech ještě stále věřím, to je opravdový Hollywood:)...

Ve středu pozdě večer jsem během pár minut naházel věci do kufru, vytiskl papíry do práce, vzal si běžecké oblečení a cítil se připraven na federální trojkombinaci: Vyrazit na konferenci Slovenské ekonomické asociace, uvidět řadu svých studentů a známých a domluvit společné projekty.. a v neděli po konferenci si zaběhnout místní (proslulý-nejstarší evropský) maratón. :).. Cesta do Košic trvá dlouho, na trati jsou ještě i výluky (ze 7 hodin se snadno stane skoro 8) a tak věřím, že ještě po cestě udělám spoustu práce. Na místě sice na běh už nezbude čas, ale pochvaluji si, že mám moudře hotel asi 25 minut od Univerzity a od nádraží, takže v principu alespoň každý den trochu protáhnu nohy:)... [v té chvíli mi nedošlo, že tuhle vzdálenost budu muset absolvovat taky po závodě .. Nejdřív 25 minut do hotelu, umýt se, převléknout a pak stejně dlouho (druhým směrem) na nádraží s kufrem:)].

Anka mi ještě večer volala a přála štěstí a říkala, že bych měl aspoň za 3:30... Souhlasím s ní, že aspoň 3:30 je rozumný očekávání, protože lepší to určitě nebude:)... Na slovenských konferencích je vždy dostatek jídla a především pití.. a já si přitom vždy uvědomím hlubokou pravdu, že dokáži odolávat skoro všemu.. jenom ne pokušení:).. a po opulentních večeřích a spoustě vína čekat nějaké "výkony" může jenom šílený optimista... Anka moje vysvětlování moc nechápe:).. a říká.. Budu ti držet palce a koukej se trochu snažit..:).

---- malá odbočka ----
O termínu košické konference panuje taková místní legenda... Prý před lety na dotaz u mého kolegy, co by měli dělat, abych jezdil také já, dostali radu, že by bylo nejlepší, aby konference byla v termínu maratonu. To určitě přijedu:).... Jako historka-bonmot je to skvělý, druhý den večer u vína jsem se na to zeptal předsedy organizačního výboru. Jeho odpověď mě dostala do kolen, protože řekl, že to přesně tak bylo:). A jak je těžké zajistit ubytování v termínu maratonu... Jestli bych za dva roky nepřijel "jen tak"..? ... Na to jsem moudře nic neříkal, on se trochu zachmuřil:).. ale věřím, že tahle skvělá kombinace maratonu s konferencí mi zůstane i do budoucna...
---- konec odbočky ----

V neděli ráno si nechávám kufr v úschovně hotelu a nalehko vyrážím na start. Mám tradičně trauma z městských maratonů...Ty moje odbíhání do křoví tady nejdou moc praktikovat.. A tak se snažím aspoň vstát brzo a po snídani jít alespoň 3x na záchod.:)... Do kufru jsem si nedal běžeckou lékárničku, nemám Immodium a nezbývá než si zopakovat klubovou mantru -- Co nemáš, nepotřebuješ!:). Pro jistotu ale celý maratón raději běžím na vodu-ionty. Strach mi nedovolil sníst víc než čtyři malé kostičky čokolády...

Svět je malý a o náhody tu není nouze... V sektoru B potkávám "bratrance" Martina, vzpomínáme na zrušenou Brdskou 50, on běží (podle svých slov) na čas kolem 4h, já otevřeně říkám, že bych byl raději, kdybych byl v cíli dřív, protože vlak není letadlo:) a na své pasažéry nepočká.. Počasí je krásné, úplně se kochám tou atmosférou, že málem zapomenu, že jsem na závodě... Najednou se kolem mě převalí celý hrozen lidí, štafet a půlmaratonců, kteří byli v sektoru C...Tak tak zapínám hodinky, procházím cílem asi 25s po startu a zmačkaný had těl se pozvolna dává do pohybu a já se snažím běžet, co to jde..:)


---- malé odbočka -----
To moje zasnění a "zaspání" na startu mi konečně umožnilo pochopit komentátorskou federální legendu Gabo Zelenaje, který se velmi často "kochal" a rozněžnil nějakým vyprávěním.. a mezitím někdo dal jediný a důležitý gól, nebo skončil závod.. a on nevěděl, jak to dopadlo:)... Úplně to chápu..
Pro nepamětníky si dovolím alespoň připomenout jeho místně-příslušnou reportáž z cyklistického závodu  (Kosice-Tatry-Kosice):
 "A vážení televízni diváci, cyklisti pedálmi krútia, do cieľa sa rútia, Poliaci tam nasadili polku, Maďari čardáš a naši..a naši.. prepáčte, nevšimol som si kto zvíťazil... "...)
---- konec odbočky -----

Košický maratón má překrásnou atmosféru. Lidé povzbuzují, plácal jsem si s dětmi většinu trasy.. Celé město fandí a žije maratonem. Když jsem se vracel do hotelu s medailí na krku, tak se mě spousta lidí nadšeně ptala.. ".. jak se běželo?  Jaký byl maraton? "... Skvělý!!!:)

Závod nemá cenu moc popisovat. Už dlouho jsem neběžel tempový (kratší) závod, typu maratonu.. Fuj!:).. Žádný kopec, aby se dalo odpočinout a změnit tempo. Nic takového!  Když jsem skončil první kolečko, měl jsem v podstatě stejný mezičas jako před dvěma lety, kdy jsem dokončil za 3:30.  OMG! Jsem sotva v půlce a už se začíná dělat teplo, jsem o dva roky starší, to bude pěkný průšvih. Že to Anka myslela, abych byl v cíli dříve než 3:30??? Než jsem stačil úplně zblbnout, tak jsem si rozpočítal povolené zpomalení, abych se dokopal do cíle trochu v lepším čase... Nemá cenu to ale nějak hrotit, musím se ještě dostat na hotel, převléknout a chytit vlak:). Sice běhám výrazně hůř než velký Honza Bartas, ale co do logistické náročnosti -- to věřím, že mu těsně šlapu na paty:)

Nakonec zkušeně, řekl bych "profesorsky":) za 3:27 probíhám cílem, beru pro jistotu dvě piva v plechu a rozvážným krokem se přes zátarasy a diváky valím k hotelu. Po cestě si nechám poradit od městských policistů a jednoho zlatého bažanta jim tam nechávám místo poděkování..

V hotelu na můj dotaz, že díky třem dnům v hotelu mám nárok na hodinu ve wellness zdarma, mi bylo odpovězeno, že je to sice pravda,,, ale že to platí jen po dobu mého ubytování, které skončilo před 30 minutami.. Říkám nevadí.. zaplatím si vstup. V tom se dozvídám, že wellness otevírá až ve 3, kdy už bych měl sedět ve vlaku:).. A tak mě čeká už tradiční a léty nazkoušené převlékání a umývání na WC.. ano, ano, opět ve studené vodě, jiná v přízemí neteče..Omývání přirození studenou vodou údajně uklidňuje:).. Nevím, jestli na toaletách mají kamery, nebo jestli náš osud je takový vtipálek, ale zrovna v oněch kritických okamžicích se z reproduktorů na toaletách začíná ozývat melodie Frozen..:)

Ve vlaku jsem s velkou rezervou, zkušeně beru všechna piva z pivní banky [dle stanov našeho společensko-alkoholického spolku mám nárok na jedno pivo za každou započatou hodinu běhu:)] a podepírám to pro jistotu nějakým Veltlínem, spolucestující mě (nakonec vzájemně) zve na slivovici na stvrzení federální sounáležitosti..
Dle rady svojí bavorské tety raději k té "smršti" jím tři porce jídla. Jako bych ji slyšel.."Hanzi, chlapče, jez, jez, ať máš co zvracet:).."

Navzdory výlukám jsem před půlnocí doma. Trochu vrávorám a upřímně nevím, jestli je to maratónem a dlouhým sezením ve vlaku, nebo jestli se na tom nějak podepsal můj aktivní přístup k pitnému režimu po závodě...:)

Tak jako tak... Košice mají skvělou atmosféru a pokud městský maratón "poblíž" .. tak jedině tam! Až se poběží 100 ročník, bude mi šedesát.. Jestli se do té doby nerozpadnu na součástky, tak to chci zase běžet.. Neznamená to, že bych přešel na asfalt..kdepak -- jsem jako smrt:).. beru všechno!

Našemu úsilí, bojům a loteriím zdar! Ultra zvlášť!

Pro jistotu dodávám, že příští týden bude bezprecedentně úplně nejhorší:), nebudu skoro spát, nebude čas na běhání.. ale to se změní! A od 12... začnu pořádně a soustavně trénovat!:)

12.:)