Zdání klame, aneb žiju!:)

Život se většinou odehrává v takových velmi specificky oddělených časových úsecích... Já bych je rozdělil do: "dětství", "mládí", "střední věk", "vypadáš dobře" .. a "žiješ?"..:)...

V poslední době se mi zdá, že tlakem okolností nějak balancuji na hraně posledního statutu. Ale je to jenom zdání. Samozřejmě by pesimista mohl namítnout, že to stojí za h*vno, ale rozený optimista mého ražení vesele vykřikuje.. "je to v prd*li!" ..:)...

 

Minule jsem se utěšoval s tím, že 12.10 mi začne standardní příprava a v koutku duše jsem doufal, že operované koleno mojí nejmilejší manželky mi dovolí se buď zúčastnit oslavy narozenin Buba, nebo rychle absolvovat nějaký závod (=pro mě velmi atraktivní běh v Rychlebských horách). Nakonec věrolomně házím Buba přes palubu a rozhoduji se pro běh v odloučené lokalitě. Už jsem dlouho nebyl někde mimo na trailu.. [naposledy na SAAR, že?:)]. Nic na tom, že registrace jsou vyprodané, na poslední chvíli vymýšlím i partyzánskou variantu -- v případě nejhorší nouze to běžet na černo (mimo závodní listinu) po značkách, s vlastními zásobami.. Nakonec poctivě sháním dvě registrace na 24km, zajišťuji převod na 74km, okamžitě s Malým medvědem domlouváme SWAT akci -- nad ránem z Prahy, rovnou na start, po doběhnutí domů..:)... Takové šílenosti jsem byl schopen ve svém věku podstoupit!

 

Jenže... Záhy se ukazuje, že Deri ulomený dráp není "ultrácký" černý nehet:), ale výsledek prý dlouhodobého zánětu, který napadl i tkáně a kost, takže na veterině jí postupně při každé další návštěvě odřezávali lůžko nehtu, kousky tkáně, článek prstu... A já jí před tím huboval, že je líná, že se mnou (mrcha) nechce běhat! Zdání klame!!! Pořád si to vyčítám a furt se tý svojí věrný (mrše) v duchu i nahlas omlouvám.. Nicméně, kulhající Deri se zavázanou tlapkou bylo potřeba v minulých týdnech hlídat skoro 24/7, aby si to nekousala, neservala obvazy i s nohou (nějak jsem neměl srdce jí dávat límec).. a tak jsem většinu času trávil s ní, i jsem spal s ní na zemi v klubovně, abych jí hlídal.

Nejen moje účast na Rychlebských horách, ale i moje běhání je tím pádem odsunuto na vedlejší kolej,  Ona samozřejmě nic netuší a je šťastná jako blecha, že má furt někoho s sebou a že dokonce spolu spíme:).. Nadšeně pajdá okolo mě a já furt nějak věřím, že už o žádný další kus prstů/nohy nepřijde a že zase budeme spolu běhat v údolí.

Pravidelné návštěvy veteriny v posledních třech týdnech nebyly nijak veselé.. Tím nemyslím finanční stránku, i když jsem to Deri řekl úplně na férovku:), že za ty peníze bych si mohl vydržovat extra konkubínu, nebo mít další dva zdravé psy!..:)..

Zkrátka, každý můj km je teď víc než těžce vybojovaný, s logistikou a časováním téměř na úrovni meziplanetárních letů:)... Domácí podpora, včetně hlídání Deri (abych si o víkendu mohl jít zaběhat) je velmi milá, ale naznačuje trochu nepochopení pro rozměr "mého" delšího běhu... "Tak já se o Deri postarám.. Běž si zaběhat něco dlouhého.. a tak za dvě hodiny budeš zpátky, že? :)... Nejsem Radek Brunner, abych za dvě hodiny uběhl něco "delšího", ale bylo by to rouhání. Hlavně, ať je ta moje mrcha v pořádku. Zbytek už nějak zvládnu -- tedy aspoň věřím..:)

Na státní svátek budu zase o rok starší. Nemůžu říci, že bych byl ve stavu "vypadáš dobře", ale aspoň pořád žiju:).. a věřím, že místo dalších dárků v podobě startu v nějaké loterii by se konečně mohla Deri začít hojit nohat. Už abych jí mohl přestat litovat, abych jí zase mohl začít nadávat:), že vymete všechny kaluže, že se válí v kdejakém bahně a svinstvu...:). Koneckonců, je to můj nejvěrnější běžecký parťák a "trenér":) k tomu.


Všemu zdar!  Ultra a našim kamarádům, zvlášť!
12:)