Začít je tak jednoduché...:)

Začít zase seriózně s přípravou a s tréninkem je stejně jednoduché jako přestat kouřit. :).. Taky v podstatě začínám na několikáté..:). Už se skoro bojím mluvit s Ankou... V posledních týdnech jsem s vypětím všech sil našel sotva čas na pár běhů do práce a z práce, o víkendech jsem nemohl běhat v podstatě vůbec..kilometráž na ultra velmi slabá.. Všechny původně naplánované závody – Rychlebské hory a nakonec i Strom –  a delší turistické běhy odnesly pryč bohužel jiné povinnosti. Ale všeho do času!!:)

S tlapkou Deri to nevypadalo moc dobře, antibiotika zabírala špatně, nakonec až ta třetí volba zabrala. V mezičase jsem strávil s Deri maximum času, spali jsme spolu na zemi v klubovně – a jí se to začalo evidentně líbit. Moje práce z domova (k tomu jsem si bral ještě dovolenou) asi vypadala z pohledu Deri jako výlet za hranice všedních dnů: v podstatě 24/7 s ní někdo byl a plně se jí věnoval. V období, kdy jí nebylo dobře mi většinu času ležela na kolenou, spala nebo chtěla, abych jí hladil.. Velmi brzo mrcha přišla na to, že jí v sýru, paštice, ...salámu dávám antibiotika, tedy něco, co asi ona nechce:). A bylo to čím dál obtížnější do ní ty zatracené léky dostat. Už jsem si připadal jak na nějaké kouzelnické show, protože jsem musel něco jíst, pak si vyndat kousek z úst a podělit se s ní (ode mě z pusy by snědla cokoliv) a nepozorovaně do toho zastrčit antibiotika..

Už jsem se bál, že to nezvládnu dál.. ale moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko mi ukázala malý kousek ženského umění manipulace, aplikovaného nikoliv na manžela, ale na psa:).. Její vábení-volání.. pojď sem.. no možná bych ti Deri něco dala.. ale udělej panáčka.. soudek.. popros.. a Deri se předváděla.. žadonila, aby nakonec dostala antibiotika v kousku nějakého pamlsku, který by si ode mě nevzala, protože jí to bylo podezřelé..:)..[mrcha!]

Běhání v tomhle režimu bylo velmi tristní  a znovu se ukazovalo, jak je těžké vysvětlit moji nutnou potřebu jít ven si zaběhat – vím vím.. můj pes má zdravotní problémy, kolem domu je spousta práce (podzim), v práci mě naplánované služební cesty připravily o zbytek volného času a diskuse na téma mého pobíhání mě málem připravily o rozum:)  [ ... nemohl bys/nestačilo by ti třeba jen na půl hodinky oběhnout park?... Ne, nestačilo!:)...]

Ale naštěstí se Deri začala hojit – a vracet se ke svému zlatému standardu, otravovat, abychom šli ven... Nejdřív to byly pomalé, ale postupně se prodlužující procházky a na nich občas poskočila, když jsme potkali zajímavého pejska .. prostě začal jsem věřit, že třeba zase popoběhneme. A taky že jo:)...

Nakonec v minulém týdnu už jsem zase začal úspěšně prokládat komutační běhy do práce a z práce a vzpomínat na to, že jsem běhal i dál.. než jen usmolených (zaplaťpánbůh za ně) 15+ kilometrů. Bojovně jsem si v mrholení bral čelenku z Rondy, tričko z Leadville, vestu z Canarie..., abych si připomněl, že jsem dokázal všechny tyhle akce taky úspěšně dokončit... K tomu mám hned skvělou historku.

Dobíhám po ránu do práce a podle svého zvyku si u okrasného zábradlí před vstupem do baráku protahuji zkrácené šlachy. Jsem zrovna v (na své poměry) v nejhlubším „slovanském“ dřepu, když po chodníku kolem jdou dvě paní/dámy no řekněme ve středním věku, abych neurazil.. Asi šly z nějakého konkurzu na film nebo z dramatického kroužku, protože jedna z nich vykřikla hodně afektovaně ..“Kolaps! Je mu špatně, asi mu selhává srdce!“ .. Snažil jsem se zvednout, ale jak jsem zkrácený a byl jsem v blbé pozici, tak mi to hned nešlo... „Nehýbejte se.. Okamžitě voláme záchranku“ :). No to už jsem je se smíchem zarazil a poděkoval, že jsem v pořádku.. Sice forma nic moc, ale kolaps to určitě není..:)

Ale tím zážitkem se cítím být zpět[možná jsem měl počkat, jestli mě nebudou nějak důmyslně oživovat, abych mohl i já říci #metoo :) ]. Věřím na znamení  a další den při cestě do práce mě u přístaviště v podchodu vítá čistá, nepokreslená stěna.. Ano, ano.. je potřeba zase začít, možná i usilovněji, protože jsem zase o rok starší a v posledních měsících jsem byl téměř doslova mezi mlýnskými kameny...

Ale Deri už zase běhá, i když zatím spíš indiánským během, ale i to je velký pokrok. Zbývá poslední měsíc ...a zbavím se nepříjemností, co na mě seděly hodně dlouho a zejména v posledním roce mi braly spoustu času a sil. Hodil jsem svoje jméno do loterií, plánuji a těším se na závody a hlavně na svoje delší pobíhání, hledání i bloudění. Teď jsem na cestě do Ameriky, služební cesta na Floridu sice zní lákavě, ale budu muset většinu času pracovat.. i když..i když..:) ... něco se dá posunout do večera a taky pro jistotu beru s sebou čelovku. V Key West sice tolik aligátorů evidentně nebude, ale mohli by mě trochu víc rozběhat..:)

Všemu zdar! Přípravě na novou sezónu, loteriím.. a hlavně ultra.. zdar!
12:)
PS. Vánoční oběh Prahy nebo její části (dle preferencí) už je naplánován na 30.12 se startem a cílem tradičně na Hamru. Podrobnosti u Martina, včetně přihlašovadla a informací, kdy a kde asi budeme pro případné připojení..