Vlny...:)

Říkal jsem to tady mnohokrát, že harmonické a periodické funkce velmi dobře odrážejí nejen character pozitivních a negativních očekávání a pohyby mých nálad nahoru/dolů v životních situacích, ale platí i hodně přesně na moje ultra -- od přípravy až po samotný závod.

V okamžiku, kdy všechno vypadá růžové a nádherné vždycky zpozorním, protože to je právě ta chvíle, kdy se dá čekat, že se něco po****.. jak bych to tak řekl, abych nepřišel "o koně":).. prostě, že je šance se vše otočí a začne to drhnout.. Ale platí to podle mě i obráceně. Po sérii různých šoků a nečekaných obtíží se začínám těšit na další vývoj, protože se dá čekat pomyslné odražení ode "dna" --ať už ho máme nastavené jakkoliv (Mimochodem, u mě většinou platí pravidlo 3: nepříjemné věci přicházejí v balíčku po třech a pak je zase nějakou dobu klid).

Den před mým odletem na Floridu měl brácha ještě infarkt a podíval se RZ do nemocnice (naštěstí včas), čímž se naplnilo pravidlo 3 a tak drobné potíže, jako například změny programu konference na poslední chvíli, které mi vymazaly další den s možnosti jít běhat ...  to už jsem bral, jako starý mazák na vojně, který vidí civil na dosah.. a na případné buzerace se dívá s úsměvem člověka, který to má za pár:)..

--- Malá vysvětlující odbočka ---
Konference amerických finančních asociací jsou na české poměry veliké, někdy až moc a probíhají většinou v těch nejdražších hotelech v daném místě. Zkušené si objednávám hotel, který je vzdálen od místa konference asi tak 45 minut+ někdy i víc než hodinu chůze v jednom směru. Je to taková jistota, že i kdybych nestíhal běhat, tak na konferenci dojít musím:) a mám aspoň zajištěných cca 30-40 km ostřejší chůze, navíc jako tradiční škudlil ušetřím víc jak polovinu cestovních nákladů..:)
--- Konec odbočky ---


Ve čtvrtek ráno natěšený a s posunutým časovým vnímáním snadno vstávám velmi brzo, hladce vyšvihnu 10 km podle moře, po pláži a dokonce proběhnu za dunami v místním ochranném parku/biotopu, kde hnijící voda mezi stromy nutné vyvolává představu aligátorů číhajících na neopatrně české turisty. Dával jsem pozor a nikde jsem se tam moc necoural:). Ale jak jsem později se od místních (pospávajících na pláži) dozvěděl, v Key West nejsou aligátoři. Tedy prý je tu jeden-dva krokodýlové v zátoce u golfového hřiště (a pár jich je zavlečených na ostrůvky), ale je tu abnormálně bezpečno, ani moc hadů tady není. Prý jen korálovec a ten se vyskytuje jen kolem rezervací se stojatou vodou, kam stejně normální člověk nechodí, protože to tam šíleně smrdí:). UFF! Ještě mě uklidnili, že dřív tu byl problém s jedovatými štíry, ale masožraví netopýři a polodivoké slepice je v podstatě úplně vyhubili:). Takže paráda.



Počasí je nádherné a při rychlém přesunu na konferenci si užívám plného slunce, teplota kolem 30C. Při cestě zpátky to beru oklikou, přidávám další asi 1/2 hodinu chůze a po cestě si říkám, že bych ještě třeba mohl večer si jít zaběhat.. Ale jsem nakonec jsem podlehl vábení společenské socializace s ostatními účastníky a vyrazil (pěšky na večerní recepci), přeci jen 5 km tam, 5 km zpátky.. aspoň vystřízlivím, znám se :), jak je pití zdarma, tak mám horší kontrolu. Otevřeně přiznávám -- dokáži odolat skoro všemu, jenom ne pokušení..:)

Druhý den je to ráno celkem kalné..:). S ranním běháním to nestíhám, a i kdyby, asi bych to stejně nedal. Musím odejít z hotelu kolem 7:30 a díky změnám v programu mě před tím čeká ještě minimálně hodina extra práce. Protože jsem si svoji genderovou orientací naprosto jistý:), je mi jasné, že moje ranní nevolnost nemůže být způsobena případným těhotenstvím:)..

Nejdříve jsem se litoval, že ke stáru už nic moc nevydržím, ale pak mi to došlo.. Já pitomec jsem si neuvědomil, když v listopadu vylezu z teplot kolem 0 do 30C a plného slunce (bez čepice), a naběhám a nachodím na něm několik hodin (skoro bez vody), že bych mohl dostat úpal..:). Tedy dobrá zpráva byla, že ještě nejsem úplný abstinent, ale pitomec, který nedává pozor na ochranu před sluncem.

Tím jsem sice následující den přišel o možnost pobíhat (v sobotu se kvůli povinnostem nedalo), ale jsem tu za slušňáka:), nechtěl jsem ani po cestě, ani na konferenci zvracet.. I když jsem se v minulých letech to snažil odkoukat, ale marně. Zatímco Stín dokáže i na závodech velmi nonšalantně a decentně zvracet.. tak když už to na mě přijde, tak zuřivě bliju:).

A tak jsem místo běhu aspoň přidal dalších 25 "léčebných" pěších km a neskutečně si užíval místní reálie, moje zážitky s místními se opět dostávají do kategorie neskutečných zážitků. (Podle mapy měla být na druhé straně zálivu prodejna Reebok, syn chtěl k vánocům vzpěračské boty, inu řekl jsem si, že tam v rámci sluneční terapie dojdu, tentokrát s šátkem na hlavě.. Reebok už tam není, prodejna a celý sortiment zmizely v propadlišti dějin (Nový personál mi to hravě vysvětlil, kdo by v Key West kupoval sportovní boty, že?)..:)...

Jak se pohybujete s batohem pěšky kolem silnic, téměř automaticky se v Americe zařadíte mezi tuláky, bezdomovce, hipstery a pochybné existence. Nicméně, já mám na sobě košili od Armaniho, přes rameno ještě vláčím svůj ultra lehký noťas, což místní vždy trochu rozhodí a o připraví to základ pro neskutečnou mozaiku zajímavých zážitků:).... Dostávám nabídku od jedné odrostlé dorostenky, že mě odveze {že by konečně #metoo ?}, v bance po cestě si vyzvedávám hotovost, ale v bankomatu přede mnou někdo nechal kreditní kartu a otevřenou transakci. Jako správný skaut jsem nic nevybral a kartu vracím na přepážce, kde na mě kouká obsluhující hodně překvapeně. Je vidět, že rychle kontroluje u karty stav výběru na účtu.. a pak se ještě víc překvapeně kouká, jak odcházím pryč.. Jednomu starému rybáři  -- řekl bych, že tu zůstal od času květinových dětí -- jsem hlídal pruty, zatímco si on balil marihuanu vykládal mi svoje zážitky:).  Na pláži jsem u přípravy svatby, večerní procházka na boso po osamělých plážích je čistá romantika sama o sobě.

Ale je čas se chystat na cestu zpátky. Ještě ráno se mi povedla logistická lahůdka. Přeci nemůžu ani v mizerném týdnu, kdy jsem strávil dva plné dny v letadle, rezignovat na běhání.. Musím si zapsat do své kilometráže v týdenním součtu aspoň maratón. Jednoduchý výpočet říká, že bych těch zbývajících 23 km (nachozené kilometry se nepočítají) v pomalém tempu 6 min/km měl stihnout na čas -- tedy, abych se stačil na snídani napít a dát rychlou sprchu, než se musím odhlásit v hotelu. Při svých běžeckých toulkách se vydávám o maličký kousek stranou k druhému mostu přes zátoku a odměna byla sladká. Znalci Ameriky ocení..Napojil jsem se na route 1 (!) legendární první silnici spojující na východním pobřeží sever a jih.Se slzou v oku vzpomínám na čas, když jsme po ní jezdili v New Jersey a v Pennsylvánii.

S hotelu mizím jako Popelka s úderem hodin. Mám v sobě snad na chvíli uklizeno. Ukončení nepříjemných věci doslova na dohled, dá se čekat, že teď budu sakra opatrný do budoucna:).. Můj běhací cyklus se uzavírá. Po svých začátcích, kdy trenýrkový plán byl zákon (jako kolaloka), přes postupné snižování jeho významu až po jeho úplnou eliminaci, ..., abych mohl začít znova s jeho uctíváním.:).

Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra zvlášť!
12:)

PS. Ten teplotní šok je šílený v každém směru..